(15.50 hodin)
(pokračuje Heger)
Druhý pohled je na pojišťovny, které tady zpravodaj poslanec Hovorka zmiňoval. Tak já se nebudu rozšiřovat o tom, co zde už říkal pan předkladatel Plíšek o tom, že pobídkové programy zdravotních pojišťoven vzbudily jisté nedorozumění, a v žádném případě tento zákon nepodsouvá vůbec nic, co by ty pobídkové programy kodifikovaly. Navíc pokud jde o objem rozdělování zdrojů, tak to, co zatím není podloženo zákonem a co se dělo, jakési vytváření pozitivních listů, reprezentuje relativně malý objem rozdělování peněz na zdravotnické prostředky a na léčiva a je všeobecná shoda v tom, že tento mechanismus musí být zákonem nějakým způsobem kodifikován, protože je tak trošku na vodě, přestože se osvědčil a pojišťovnám přinesl již nějaké úspory.
Ale dovolte mi ještě, abych zmínil třetího hráče, to jsou poskytovatelé péče neboli manažeři, o kterých tady bylo hovořeno dost ošklivě. Já se musím přihlásit k tomu, že jsem byl dlouhá léta jedním z takových nemocničních manažerů, mezi kterými pozitivní listy v nemocnicích nabyly značnou popularitu a byly prezentovány odborné veřejnosti, byly dokonce podporovány i dřívějšími Ministerstvy zdravotnictví, ale musím upozornit, že přestože také nejsou žádným způsobem zákonem kodifikovány, tak pozitivní listy vedly ke značným úsporám v nemocničním hospodaření zejména v dobách, kdy nemocnice se potýkaly s daleko většími finančními problémy než dnes a přinesly své dobré výsledky. A já to říkám jenom proto, že je jasné, že žádný nemocniční manažer není schopen udělat takovýto pozitivní list a prosadit ho sám, že pozitivní listy vznikaly v nemocnicích právě ze strany lékařů, o kterých se tady mluvilo, že je tento zákon má nějak terorizovat. Ne, ti lékaři se na nich podíleli a velmi pečlivě dbali o to, aby manažeři nemocnic do toho zasahovali co nejméně, a naopak lékaři sami jakýmsi samosprávným způsobem hledali nejlepší cesty, jak optimalizovat spektrum léků, které se v nemocnici používá.
Takže to, že poskytovatelé nejsou v zákoně zmíněni, je možno snadno napravit rozšířením dikce zákona ve druhém čtení, podobně jako je možné zcela vypustit pasáž o pozitivních listech nebo pobídkových mechanismech pojišťoven nebo ji jakkoliv upřesnit, ale v každém případě problematika na straně předepisujících lékařů je tak specifická, že stojí za to, aby byla diskutována ve druhém čtení a znovu přišla na plénum. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Hegerovi. To byl poslední přihlášený do rozpravy, a jestli se nikdo do rozpravy nehlásí, tak samozřejmě dám slovo k závěrečným slovům. Nebo jestli to chcete v rozpravě - pan navrhovatel? (Ne.) Dobře. Pokud se nehlásí nikdo do rozpravy, rozpravu končím a k závěrečným slovům se hlásí jak zástupce navrhovatele, tak pan zpravodaj. Prosím nejdříve zástupce navrhovatele se závěrečným slovem. Prosím.
Poslanec Martin Plíšek: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Dámy a pánové, budu velmi stručný, protože si skutečně myslím, že podrobná debata k jednotlivým ustanovením zákona se má vést právě ve druhém čtení. Nicméně tady musím připomenout, že v minulém období se podobná novela projednávala v Poslanecké sněmovně a ve zdravotním výboru se přerušila čtyřikrát. Já tím chci jenom demonstrovat, že tehdy byl poměrně silný tlak na to, aby tato novela nebyla schválena, tehdy to ještě bylo kvůli bonusům poskytovaným v lékárnách a ještě kvůli jednomu ustanovení, a proto někteří poslanci prostě se snažili dokonce i odcházet z výboru, aby tato novela nemohla být schválena. To znamená, jenom upozorňuji na tlaky, které zde kolem tohoto návrhu už v minulém volebním období byly a určitě nebyly motivovány ryze zájmy pacienta a jeho ochranou na informace o tom, na základě jakých pohnutek jsou léky předepisovány nebo vydávány. I nyní jsem obdržel již několik připomínek ať už adresných, nebo dokonce anonymních, to k tomu patří. Ale jenom chci říct, že předkladatelé se snažili tuto problematiku řešit vyváženě. Jak říkal pan zpravodaj, ten návrh necílí pouze na lékaře, cílí samozřejmě i na farmaceutické firmy. A já ještě dodávám, že samozřejmě naším cílem není řešit úhradotvorbu, vztahy zdravotních pojišťoven vůči poskytovatelům. To je jiná problematika, to mimochodem také mělo řešit minimálně primárně ministerstvo. Jenom doplním, že Ministerstvo zdravotnictví nechystá zákon o reklamě. Projednáváme sice zákon o reklamě, ale ten se týká volební reklamy, to znamená, netýká se reklamy na léčiva. Do toho to skutečně neřešíme souběžně. Na to chci jenom upozornit.
Za předkladatele chci také slíbit, že případně ve druhém čtení podpoříme úpravu nebo vypuštění ustanovení o pobídkových programech zdravotních pojišťoven, které skutečně cílilo na něco jiného, než jsou tady zmiňované pozitivní listy. Určitě se zaměříme na zpřesnění neintervenčních poregistračních studií. Rád bych podpořil návrh pana předsedy zdravotního výboru ohledně reklamy na nelegální přípravky a myslím si, že bychom se měli pokusit vyřešit i problém reklamy na zdravotnické prostředky. Takže ještě jednou vás žádám o postoupení tohoto návrhu do druhého čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Plíškovi jako zástupci navrhovatelů a nyní je závěrečné slovo pana zpravodaje. Prosím, pane zpravodaji, ujměte se závěrečného slova. Prosím.
Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, chci jenom shrnout základní věci, které jsem tady uvedl. Řada argumentů, které tady zazněly, nechci říct, že by nebyly správné, ale skutečně zaměřují se jenom na tu úzkou skupinu lidí, kteří předepisují léčivé přípravky, to znamená na vztah průmysl a lékaři, odborníci. Je to věc, která od roku 2007 se tady prostě vine touto Poslaneckou sněmovnou, že jediná forma korupce je vlastně mezi průmyslem a předepisujícími lékaři. Upozorňuji na to, že lékaři to vnímají, jako že jsou vlastně kriminalizováni. A to, co se stává nebo děje ve vztahu průmysl - nemocnice, průmysl - zdravotní pojišťovny, risk-sharingové dohody, dohody o nejnižší ceně, to zůstává nepostiženo, a přitom se jedná o rozhodující objemy prostředků zdravotního pojištění.
Pozitivní listy samy o sobě nemusí být špatná věc. Druhá věc je ovšem, že nejsou nikde stanovena pravidla pro jejich tvorbu, jestli tam nedochází ke zvýhodňování určitých firem na úkor druhých a podobně. A samozřejmě jsou managementy solidní a jsou managementy méně solidní. To jsme se ostatně mohli přesvědčit v záležitosti Nemocnice Na Homolce.
To, co musíme vzít v úvahu při posuzování všech těchto věcí, je skutečnost, že regulována je jenom část léčivých přípravků, a to léčivé přípravky předepisované na recept. Daleko větší objem, který se dodává do nemocnic, tam v podstatě neexistují téměř žádná pravidla, jsou to jenom číselníky zdravotních pojišťoven a podobně. A regulované zdravotnické prostředky nejsou regulovány vůbec. Myslím si, že tyto věci je třeba řešit především v zákoně o zdravotním pojištění a nastavit lépe úhradové mechanismy a podobně. To si myslím, že je základní cesta k omezení korupce. Samozřejmě že korupce ve vztahu průmysl a lékaři existovala, máme tady případy, kdy konkrétní lékaři byli odsouzeni, ale domnívám se, že to je již určitým způsobem a celkem slušně ošetřeno v současném platném právním řádu. ***