(15.40 hodin)
(pokračuje Vyzula)
Krátce řečeno, jde o podvodné prodejce, kteří prodávají zázračné prostředky na vyléčení nevyléčitelných nemocí, na zhubnutí nebo na zázračné kosmetické účinky. Musím zdůraznit, že se jedná o neregistrované přípravky považované za potravinové doplňky, kde reklama na ně je naprosto zavádějící a s lidmi manipulující. Na jedné straně jsme naprosto zbytečně - a byl jsem tedy toho součástí - zrušili poplatky za hospitalizaci a na druhé straně stát podporuje reklamu na tyto naprosto nesmyslné přípravky, které nemají žádnou účinnost kromě toho, že tahají peníze z kapes zoufalých lidí a strkají je do kapes podvodníkům.
Z onkologické praxe znám takové případy, kdy takové preparáty mohou stát desetitisíce korun. Desetitisíce korun! To nejsou halířové položky. Které zaručují, že je to švýcarský preparát, který vyléčí rakovinu. Přitom nikde není prokázáno, že se jedná o švýcarský preparát, a lidé tomu věří - přece ve Švýcarsku by nelhali. A přitom se nejedná vůbec o švýcarský preparát! Je to prostý podvod. Dnes jsou dokonce i randomizované studie na některé takové přípravky, které ukazují jasně, že jsou to nefungující přípravky.
Proto si myslím, že se tomu musíme věnovat, a proto myslím, že je potřeba i tento způsob reklamy zakázat. Já bych proto podporoval to, aby se dostal tento návrh novely zákona o reklamě do zdravotního výboru, kde se bude řešit i reklama na neregistrované léčivé přípravky, ale také kdy se zavede třeba odpovědnost na šiřitele reklamy, když takový zadavatel této reklamy může být někde v zahraničí, tedy naprosto nepostižitelný, a šiřitel je domácí. A ten nemá zase žádnou právní zodpovědnost. Je to hodně manipulující a to se mi moc nelíbí.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vyzulovi. Jeho návrh je stejný jako je návrh organizačního výboru, tzn. přikázat zdravotnímu výboru.
Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Igor Nykl a poté dále v rozpravě pan poslanec Leoš Heger. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Igor Nykl: Děkuji za slovo, pěkné odpoledne. Já bych se dotkl jednoho bodu, který je veřejností hodně vnímán, to je tzv. kongresová turistika, kterou tam v podstatě chcete řešit. Ona ta věc je v podstatě právně vyřešená. Firmy musí zaplatit maximálně dopravu, kongresový poplatek, který je velký, ubytování a musí se to týkat těch dnů, kdy ta akce je. A to, co tady nevyřešíme, bohužel to nejde vyřešit, to je všechno o morálce. Protože znám spoustu lékařů, kteří přijedou na velmi zajímavý odborný kongres někde do nějakého lákavého místa a oni prostě na ten kongres nejdou. A to je ta podstata. A to je morálka, kterou bohužel tady v ničem nedokážeme odstranit. Takhle to prostě běží. Jestli dokážeme ovlivnit morálně zdravotnickou veřejnost, tak to bude fajn.
Jinak v podstatě už je letos přijatý tzv. index transparentní spolupráce, kdy každá firma, která posílá někoho někam, musí uveřejnit, bude uveřejňovat veřejně tu platbu, kterou daný člověk obdržel. Je to po vzoru tzv. amerického Sunshine Act, kde v Americe je nutno, aby každá firma uveřejnila veškerou platbu, kterou poskytla lékaři. Takže tady to naštěstí od roku 2015 začíná běžet, takže právně a odborně to je řešeno. A jestli dokážeme zvládnout morální otázku, to bude jiná věc. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji i za dodržení času. Nyní v rozpravě pan poslanec Leoš Heger v řádné přihlášce. Prosím, pane poslanče, máte slovo. (Poslanci v lavicích a ve skupinkách hlučí.)
Poslanec Leoš Heger: Dobré odpoledne. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, dovolte mi, abych se krátce vyjádřil spíše než -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vás ještě přeruším, pane poslanče. Skutečně znovu žádám sněmovnu o klid! Pokud kdokoli z vás diskutuje o jiných věcech, které se netýkají tohoto bodu, prosím, přeneste své diskuse do předsálí a nechte ty, kteří vážně diskutují o tomto problému, v klidu vystoupit. Děkuji.
Můžete pokračovat, pane poslanče.
Poslanec Leoš Heger: Děkuji. Chtěl jsem říct, že se budu vyjadřovat více než k tomu zákonu, který zde byl podrobně rozebrán navrhovatelem kolegou Plíškem, tak k té diskusi, která zde proběhla. Začal bych ze zcela obecného pohledu.
Jsou samozřejmě důležití hráči ve hře, která se jmenuje rozdělování 250 mld. zdravotního pojištění. K těm hráčům patří nepochybně Ministerstvo zdravotnictví, které jakožto správce celého systému určuje obecná pravidla hry. Patří sem zdravotní pojišťovny a patří sem poskytovatelé zdravotní péče. Já bych se chtěl zmínit o těch dvou posledních. To znamená o pojišťovnách a poskytovatelích zdravotní péče.
Poskytovatelé zdravotní péče, resp. jejich lékaři, pokud ti poskytovatelé reprezentují instituce, které ty lékaře zaměstnávají, tak ti rozdělují zhruba jednu pětinu z těch 250 mld. v lécích na předpis. Je to situace, která nemá v téhle zemi a ani v jiných zemích obdobu v jiných typech rozdělování z celospolečenských zdrojů, kterými peníze ve veřejném zdravotním pojištění jsou. Protože tady tradičně klade společnost důvěru na lékaře, kterých je řekněme 30 tis. nebo 25 tis., kteří léky předepisují, a ti je předepisují bez jakéhokoliv zmocnění typu správního řízení, které je normálně při rozdělování individuálních zdrojů předepisováno. Každý lékař tedy dostává od společnosti důvěru, že ten svůj díl na těch 50 mld. bude rozepisovat na recepty podle svého nejlepšího svědomí a podle Hippokratovy přísahy. Takže v tomhle lze souhlasit s předchozím diskutujícím panem doktorem Nyklem, který říká, že lékaři rozdělují peníze podle toho, na jaké úrovni je jejich morálka. S tím já musím souhlasit. A musím souhlasit i s tím, že lze jenom velmi těžko zabránit stoprocentnímu zneužívání této důvěry. Avšak na druhou stranu je zde všeobecně diskutovaný fakt, že důvěra k lékařům není v této společnosti absolutní, a je poukazováno na celou řadu činů, které ti lékaři občas dělají, i když je to jejich minorita. Těch lékařů.
V tomhle případě tedy zákon, který mluví hlavně o lékařích anebo předepisujících lékařích, je jakýmsi mementem. Je pravdou, že tady existují v posledních letech kodexy firem, které jsou na úrovni jakýchsi etických kodexů, ale ty kodexy jsou poměrně těžko vymahatelné a zatím nefungují úplně dokonale. Já bych jenom zdůraznil, že ten zákon není napsán proti lékařům. Ten je napsán naopak pro lékaře, kteří ten morální kodex dodržují a jsou poctiví. Protože v takové situaci, kdy není samozřejmě možné plošně a masivně kontrolovat všechny předepisující lékaře detailně, tak se ti nepoctiví schovají a ti poctiví jsou potom za ty hloupé, na které se obecně jenom ukazuje, že ne všichni lékaři jsou úplně dokonalí. Tak to je jeden pohled na věc. ***