Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Hamáček)

4.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 426/2011 Sb.,
o důchodovém spoření, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 382/ - druhé čtení

Z pověření vlády předložený návrh uvede pan místopředseda vlády a ministr financí Andrej Babiš. Prosím, pane vicepremiére, ujměte se slova.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, novela zákona o důchodovém spoření byla projednána v prvním čtení dne 21. ledna 2015. Návrh byl přikázán k projednání rozpočtovému výboru, který doporučil tento návrh schválit bez připomínek.

Podle navrhovaného zákona má být vstup do důchodového spoření zastaven v předstihu před ukončením druhého pilíře, čímž bude zamezeno nárůstu počtu účastníků v době před ukončením systému. Cílem této změny zákona je snížit nároky na administraci v rámci vypořádání prostředků účastníků a zamezit neodůvodněným nákladům. Zejména tak nebude narůstat objem prostředků, které byly v důsledku vstupu nových účastníků přesměrovány z důchodového pojištění do druhého pilíře.

Se zastavením možnosti vstupu do druhého pilíře se rovněž ruší požadavek na 50 tisíc účastníků v důchodových fondech do dvou let ode dne udělení povolení k vytvoření důchodových fondů.

Dále se navrhuje prodloužit stávající výjimku z limitu investování určeného pro počáteční období existence důchodových fondů do konce roku 2016. Tato úprava umožní investovat i konzervativněji ve fondech, které podle statutu a zákona nejsou konzervativně zaměřeny.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pane ministře, já se omlouvám, já teď vidím minimálně čtyři diskusní skupiny, které ruší. (S důrazem:) A dokud tyto skupiny nepřestanou diskutovat, nebudeme pokračovat. Děkuji.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Účelem této změny je především ochrana prostředků účastníků před významnějším kolísáním hodnoty majetku v důchodových fondech v období před ukončením systému důchodového spoření a vyplacením prostředků účastníků.

Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovoluji si vás požádat o projednání předloženého návrhu zákona v druhém čtení. Navrhovaná právní úprava splní svůj účel pouze tehdy, jestliže nabude účinnost co nejdříve, ve značném časovém předstihu před zahájením ukončení důchodového spoření, k němuž má dojít k 1. lednu 2016. Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Dne 21. 1. na 25. schůzi Sněmovny byl tento tisk přikázán rozpočtovému výboru. V přechodném ustanovení novely našeho jednacího řádu se uvádí, že není-li při projednávání návrhu zákona předloženého Sněmovně před účinností novely zřejmé, který výbor je garančním výborem, určí garanční výbor Poslanecká sněmovna. V daném případě byl návrh zákona přikázán pouze rozpočtovému výboru jako jedinému výboru, a je tedy jasné, že tento výbor je výborem garančním a o určení garančního výboru tedy hlasovat nemusíme.

Usnesení výboru vám bylo doručeno jako tisk 382/1. Prosím pana zpravodaje rozpočtového výboru, kterým je pan poslanec Zdeněk Syblík, aby nás informoval o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Zdeněk Syblík: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, tak tedy vládní návrh zákona byl Poslanecké sněmovně předložen k projednávání tak, aby s ním Sněmovna mohla vyslovit souhlas již v prvém čtení podle § 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Návrh zákona byl v prvním čtení projednán v obecné rozpravě dne 21. ledna 2015 na 25. schůzi Poslanecké sněmovny. Sněmovna tento vládní návrh zákona v široké diskusi projednala a přikázala jej k projednání do rozpočtového výboru a zkrátila lhůtu pro projednávání tohoto návrhu ve výboru o 30 dnů.

V průběhu projednávání tohoto tisku byl změněn zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny a garančním výborem se stal rozpočtový výbor. Rozpočtový výbor vládní návrh zákona projednal dne 28. ledna 2015 na své 18. schůzi.

Vzhledem k tomu, že k návrhu zákona k tomuto datu nebyl podán žádný pozměňovací návrh, přijal rozpočtový výbor následující usnesení, s kterým vás nyní seznámím: Po úvodním slově náměstka ministra financí Gregora, zpravodajské zprávě poslance Zdeňka Syblíka a po rozpravě rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu za prvé doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk 382, schválila bez připomínek, za druhé zmocňuje zpravodaje, aby s tímto usnesením seznámil Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu. Mám do ní zatím jednu přihlášku, je to přihláška pana poslance Vilímce. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, já zde nechci opakovat to, co jsem uvedl na konto tohoto tisku a vůbec počínající demontáže nedávno přijatého důchodového systému v prvním čtení. Přiznám se, že jsem byl zklamán, když ani neprošel návrh na přikázání tohoto tisku vedle rozpočtového výboru do výboru pro sociální politiku, jak bylo vždycky tradicí, protože důchodové zákony vedle rozpočtového výboru vždy projednával i výbor pro sociální politiku. Ani to neprošlo a to také o něčem svědčí.

Jako vážený klient důchodového spoření, protože jsem vstoupil do toho druhého pilíře, jsem vedle ročního výpisu z vyváženého důchodového fondu dostal také dopis od příslušné penzijní společnosti, která mi děkuje za věrnost v uplynulém roce a zároveň sděluje předpokládanou časovou osu ukončení důchodového spoření. K tomu vyjmenovává několik variant, jak naložit s prostředky, které jsem dosud naspořil v rámci důchodového spoření.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, přiznám se, že jsem nevstupoval do důchodového spoření, abych po dvou letech z něho zase vystupoval. Považoval jsem to a stále to považuji za rozumnou příležitost, jak zabezpečit a oproti bývalému modelu zvýšit své prostředky na stáří. Teď přišla vláda sociální demokracie, ANO a KDU-ČSL, která se snaží na politický nátlak sociálních demokratů tuto pro mě rozumnou příležitost, jak se zabezpečit na stáří, zlikvidovat. V takovém případě, pokud se tak stane, by stát z důvodů čistě ideologických fakticky nedodržel pravidla, která uzákonil, a musí dobře vědět, že státi se klientem důchodového spoření bylo pro každého účastníka rozhodnutí vážné, rozhodnutí, z něhož pramenily povinnosti klienta, pojišťovny, ale také státu. Pokud se stane a dojde k demontáži důchodového spoření, určitě to bude mít u mnohých z klientů soudní dohru.

Nechci zde hovořit, co nabízí ona tolikrát vzpomínaná důchodová komise vedená panem profesorem Potůčkem oproti stávajícímu modelu. Demontáž, resp. zrušení druhého pilíře a kosmetické úpravy prvního a resp. třetího pilíře, které určitě nevedou k žádoucí motivaci občanů si spořit na důchody.

Ano, i předchozí vláda Petra Nečase předpokládala, že s ohledem na vývoj naděje hranice dožití bude po určité době analyzován systém nastavení hranice důchodového věku. On nemá, jak dobře víte, nějakou konečnou věkovou výši, protože těžko můžeme předvídat, co se stane za třicet nebo padesát let. Koneckonců zpráva o činnosti důchodové komise uvádí, že by se mělo zachovat současné tempo prodlužování hranice důchodového věku až do roku 2044, tedy pro všechny generace narozené před rokem 1978. Návrhy této komise v rámci doplňkového penzijního spoření jsou také pouze dílčí, byť některé lze určitě v budoucnu aplikovat, o některých lze diskutovat - jako je osvobození od daně z příjmu i na výplaty penzí na určenou dobu nebo snížení minimálního věku pro účast ve třetím pilíři.

Dámy a pánové, tímto sněmovním tiskem fakticky zastavujeme vstup nových účastníků do systému důchodového spoření. O tom mluvil už pan ministr. V krátkém a stručném odůvodnění tohoto kroku, jak představuje důvodová zpráva, se mluví o nezbytnosti zastavení vstupu nových účastníků, a to ještě v předstihu před jeho ukončením, čímž bude zamezeno nárůstu počtu účastníků v době před ukončením systému. O ukončení, nebo resp. zrušení druhého pilíře se mluví vážně od okamžiku, kdy tato vláda nastoupila před rokem. A já nevidím, že by se nějak dramaticky zvyšoval počet účastníků důchodového spoření. Kdyby to bylo pro každého tak výhodné, tak by se určitě za ten rok i při naturelu našich občanů do toho důchodového spoření přihlásily další tisíce nebo desetitisíce lidí. Mám za to, že stále se pohybujeme někde v úrovni 85 až 90 tisíc účastníků. I teď je stále možnost vstupovat do důchodového spoření a zvyšovat počty účastníků. To znamená, pokud je tady obava z nějakých spekulativních důvodů, tak určitě veřejnost má i teď možnost vstupovat do toho druhého pilíře.

Nevidím tedy důvod, abychom předjímali něco, co nakonec nemusí vůbec platit. Dobře víme, že na ukončení důchodového spoření měli a možná i jistě mají koaliční partneři rozdílné náhledy a demontáž důchodového spoření se zahajuje jen z toho důvodu, že do jeho rušení především sociální demokracie před volbami politicky hodně nainvestovala na rozdíl od ostatních členů stávající koalice. Proto v podrobné rozpravě ve druhém čtení navrhnu vypustit z článku I (II) Přechodná ustanovení odstavec 1, kterým se zastavuje vstup nových účastníků, protože v situaci, kdy není rozhodnuto o tom, jak bude vypadat důchodový systém, zda skutečně dojde ke zrušení druhého důchodového pilíře, mám za to, že tyto kroky jsou velmi předčasné a velmi neodpovědné.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Mám tady jednu faktickou poznámku od pana poslance Opálky a potom žádost o vystoupení s přednostním právem od pana předsedy Kalouska. Takže nejprve dvě minuty pro pana poslance Opálku.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane předsedo. Já jenom pro upřesnění. Co se týká projednávání tohoto zákona při schvalování důchodového spoření, tak sice byly přikázány výboru pro sociální politiku, ale ta situace tam byla zajímavá a ten druhý doprovodný nebyl vůbec projednáván, protože k němu nebylo stanovisko vlastně ani ministerstvem pořádně sděleno. Tak jenom pro informaci.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano. To byla faktická poznámka a nyní přednostní právo pana předsedy Kalouska. Po něm je řádně přihlášen pan poslanec Laudát.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Já bych chtěl jenom krátce zareagovat na slova pana kolegy Vilímce, který řekl, že o zrušení druhého pilíře se začalo vážně hovořit od okamžiku, kdy byla ustanovena tato vláda. Obávám se, že ta historie je delší, že o zrušení druhého pilíře se naprosto vážně - a ani ne tak vážně jako hystericky začalo mluvit v okamžiku, kdy byl schválen a kdy byl ustanoven. Z ryze propagandistického hlediska bych tady rád složil poklonu té hysterické propagandě, protože evidentně zapůsobila, evidentně vyděsila i ty lidi, pro které by byl druhý pilíř nepochybně výhodný, neboť by posílil zásluhovost v jejich penzijním zabezpečení na úkor rovnostářství, že si to radši neriskli, protože předpokládali, jak některé historické zkušenosti v naší zemi jsou, že pak někdo přijde a sebere jim to. To se skutečně podařilo.

Já bych vám snad ani nevyčítal, dámy a pánové z vládní koalice, že druhý pilíř rušíte, kdybyste měli alternativu. Kdybyste měli alternativu, se kterou v rámci toho jednoho jediného pilíře budete schopni dostatečně akcentovat v rámci povinného penzijního pojištění jak solidaritu, tak zásluhovost. A dobře víme, my, kteří se tím zabýváme již mnoho, mnoho let, že to prostě v jednom pilíři nejde, neboť to jde proti sobě. Zásluhovost, o které vy mluvíte v rámci třetího pilíře, už je mimo povinné pojištění. Takže hovoříme-li, že v rámci povinného pojištění by měla být dostatečně akcentována solidarita a zásluhovost, tak to prostě v jednom pilíři nejde. Na to musíme mít pilíře dva, kde v tom prvním se odehrává dominantně rovnostářství, v tom druhém se odehrává dominantně zásluhovost. Pokud ten druhý pilíř rušíte, rušíte zásluhovost ve prospěch rovnostářství a nemáte alternativu. A to je to, co vám vyčítám, že nemáte alternativu, a přitom to rušíte.

Druhá věc, která se vám nepochybně podařila v rámci té nepravdivé propagandy, je stvořit slovo "vyvádění". Všichni, kteří jsme vedli diskuse o penzijním systému, jsme slyšeli v každé druhé větě, že druhým pilířem budou vyváděny peníze z penzijního spoření. To samozřejmě není pravda. Druhý pilíř je součástí systému a došlo pouze k převedení tří procent z rovnostářského pilíře do zásluhového pilíře, ale ty peníze zůstaly v penzijním systému. Nikdo nevyvedl ani korunu. Naopak parametry druhého pilíře byl penzijní systém posílen, neboť k těm třem procentům si každý přidává ještě dvě ze svého. To znamená, došlo k posílení prostředků v rámci penzijního spoření, nikoliv k vyvedení.

Znovu zdůrazňuji: kdo mluví o vyvádění z penzijního systému, lže! Buď vědomě, nebo proto, že podlehl té propagandě, ale v penzijním systému ty peníze zůstávají, protože druhý pilíř je samozřejmě integrální součástí penzijního systému.

Jestli chcete příklad klasického vyvádění z penzijního systému, tak ten klasický příklad je třeba to, co nedávno dohodl pan ministr Babiš na Ostravsku. Rozšíření odchodů do předčasného důchodu, rozšíření osob, které budou moct odejít do předčasného důchodu, je vyvádění prostředků z penzijního systému ve prospěch podpory v nezaměstnanosti. Peníze nebudou použity v rámci standardního penzijního systému, ale bude z nich posílena pasivní podpora v nezaměstnanosti, a to ještě ve prospěch zejména soukromé společnosti, které tím bude usnadněno propouštění a příslušné odstupné. To je vyvádění. Ale rozhodně ne druhý pilíř. To žádné vyvádění není. (Potlesk z lavic TOP 09.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Mám tady dvě žádosti o faktické poznámky. Pan poslanec Zavadil, potom pan poslanec Opálka, pak přijde řada na přednostní právo.

 

Poslanec Jaroslav Zavadil: Hezký dobrý den, kolegyně a kolegové, vážený pane předsedo, vážená vládo. Já jenom prostřednictvím vás, pane předsedající, bych chtěl svému kolegovi Kalouskovi, kterého si velmi vážím, poopravit trošku jedno slovo. Já si nemyslím, že to byla hysterie. Já si myslím, že to byl pragmatismus. Ten pragmatismus vycházel z toho, že tak jak se nastavil druhý pilíř, a vy si velmi dobře pamatujete hádky, které jsme my dva spolu vedli o tom, jestli se má, nebo nemá druhý pilíř nastavit, tak způsobil to, co způsobil. Kdyby to bylo povinné, a zaplať pánbůh, že nebylo, tak by možná druhý pilíř měl šanci na existenci. Ale vy dobře víte, jaká smršť se strhla, když se mluvilo o povinném pojištění. Bylo více než 70 tis. na serverech okamžitě zásadní ne a zásadní odpor proti tomu, aby tento pilíř byl povinný. Takže proto také došlo k tomu, k čemu dojít muselo, že se ta povinnost stáhla a zůstalo to, co zůstalo, to znamená, že to bylo na bázi dobrovolnosti.

A to vyvádění, to není z druhého pilíře, samozřejmě že ne, ale vyvádění finančních prostředků z toho průběžného spoření, to tady prostě bylo tímhle nastaveno. Vy víte přece dobře, že tady došlo i k tomu, že se muselo zvednout DPH, aby se ty finanční prostředky, o které přišel první pilíř, aby se tam nějakým způsobem doplnily, protože to ohrožovalo existenci důchodů, které z tohoto pilíře nebo z tohoto průběžného systému byly vypláceny.

Takže ano, je to možná ideologický spor. V tom s vámi můžu souhlasit. Ale nemyslím si, že to byla hysterie. Myslím si, že to byl pragmatismus a že nakonec zvítězil obyčejný zdravý selský rozum. A pilíř třetí je podle mě dostatečným nástrojem pro to - ne teď, v jaké poloze je, ale co se s tím dá udělat do budoucnosti, aby se posílilo to, co vy požadujete.

Takže tolik snad jenom má poznámka. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji vám. Další faktická poznámka, pan poslanec Opálka a potom fakticky pan poslanec Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane předsedo. Dovolte mi taky zareagovat. Víte, ono to rovnostářství tady zaznělo skoro jako sprosté slovo či nadávka. Ale systém prvního pilíře přece není zcela rovnostářský. Je solidární. Ale jestli v tomto systému jsou nejnižší důchody kolem 3 000 a nejvyšší důchody kolem 50 000, tak to rovnostářství tedy má přece jenom nějaké dimenze.

K tomu vyvádění. Nevím, kdo říká, že se vyvádějí z důchodového systému peníze. Ony se vyváděly z prvního do druhého pilíře. Ne ze systému, ale z pilíře. Čili se snižovala možnost solidarity v prvním a umožňovala se větší ekvivalence těm, kteří na to mají. Když se podíváte na to, kdo se přihlásil do druhého pilíře, tak kupodivu jsou to ti nejstarší. Čili šlo o zhodnocení volných prostředků, ani ne tak o to, abychom řešili důchodový systém.

Správně poznamenal pan předseda Zavadil v tom - vždyť tady přece ten třetí pilíř zůstává. Druhý byl jeho bratříčkem. Jde o to, jakým způsobem budeme s tímto pilířem pracovat. Já si myslím, že ekvivalentní pilíř je taky shromažďování majetku a žití potom z renty, což je běžné. V podstatě už za Rakouska-Uherska a v první republice ti, kteří na to měli, se důchodově zabezpečovali tím, že měli majetky a ty pronajímali.

Předposlední poznámka k těm horníkům. Víte, stačila by statistika. Zatím není. Zatím jsou výzkumy z minulého století, ale říká se, že dožitelnost těchto lidí je kratší. Že vlastně ten systém dotují, protože nevyužívají ten první systém (pilíř) tak dlouho jako jiní občané jiných profesí. Takže vlastně jejich argument je, že dotují ten systém. Takže tady se budeme muset ještě statisticky rozebrat. (Upozornění na uplynutí času k poznámce.) Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic KSČM.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Také děkuji. Další faktická pana poslance Kalouska.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Už nechci zdržovat, jenom stručnou reakci na dva pojmy. Rovnostářství není nadávka, to je prostě popis trendu, který v tom prvním pilíři probíhá a bude probíhat. Tím, jak se dál lidský věk, dá-li bůh, bude prodlužovat, tak to bude tendovat k rovnostářství. A pokud nenajdeme odvahu ke strukturální reformě, tak to dojde k té konečné spravedlnosti. Vlevo nahoře (na galerii) vidím generaci, která se toho dočká, až prostě nebudeme brát žádné důchody. Pak nebudeme mít nikdo nic z toho prvního pilíře a bude to spravedlivé. To pak není solidarita, ale rovnostářství, a tam to spěje. Zcela nezbytně. Na to mi stačí kalkulačka a demografická křivka, abychom si to spočítali, a vy to umíte spočítat také.

A jenom drobná poznámka k pojmu, který použil pan kolega Zavadil. Ve vší úctě: průběžné spoření je protimluv. Průběžný systém je předávání peněz mezi generacemi v jednom okamžiku. Spořím si sám pro sebe a dlouho. Průběžné spoření je něco, co neexistuje. Děkuju.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ještě faktická poznámka pan poslanec Hájek.

 

Poslanec Josef Hájek: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, mě se hluboce dotkla slova pana Kalouska, protože já jsem ten člověk, který 33 let byl v hornictví a myslím si, a já jsem to teď nedávno diskutoval na jednání s odbory, když jsem řekl, že my horníci jsme byli hloupí. Když se mě ptali, co jsem dělal v roce 1989, tak říkám, já jsem cinkal klíči. Ale čtrnáct, sedmnáct, u opasku v dole. My jsme pořád kopali uhlí, pořád jsme se snažili plnit plán a nechali jsme si zrušit kategorie. My jsme dneska jediná země, ve které musejí horníci pracovat do 67 let! Všude kolem nás horníci odcházejí po 20 nebo 25 odpracovaných letech. Všude, v celé Evropě.

Já jsem v té souvislosti vzpomněl Polsko. Polákům třikrát nebo čtyřikrát pravicová vláda chtěla sebrat důchody. Polští horníci šli do Varšavy s baseballovými pálkami a vysvětlili pravicovým vládám, že si to takhle nepředstavují. Samozřejmě já tímto nevyzývám naše horníky, aby použili baseballové pálky, určitě ne. Ale ti Poláci v tomhle směru byli jiní. A já pevně věřím, že současná vláda napravuje věci, které jste vy, pane Kalousku a vám na pravém spektru podobní, zapříčinili. (Předsedající: Mým prostřednictvím.) Protože vy jste těm horníkům prodali střechu nad hlavou a dneska jsme v té situaci, že opravdu ti horníci potřebují mít jistotu, a ta jistota mimo jiné kromě práce je, že dostanou zasloužený důchod, aby si ho skutečně dožili nebo prožili. Protože opravdu je pravda, co říkal tady kolega Opálka, že horníci se dožívají podstatně menšího věku. Děkuji. (Potlesk některých poslanců.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ještě reakce pana poslance Kalouska.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: S tím Polskem koneckonců i s naší zemí máte pravdu, pane poslanče Hájku prostřednictvím pana předsedy. Holt Margaret Thatcher byla v Evropě jenom jedna. Ta to dokázala a výrazně tím pomohla britské ekonomice a životní úrovni jejího lidu. Všechny ostatní země, které se lekly baseballových pálek, ty skončí tím, že žádné důchody brát nebudou.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Žádná další faktická poznámka není, slovo má pan předseda Stanjura.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Nejdřív faktická na pana poslance Hájka, vaším prostřednictvím. Ty byty OKD prodával pan premiér Sobotka, tak neukazujte k nám. Jenom tak pro pořádek. Ale kvůli tomu jsem se nepřihlásil.

Nejprve chci říct na stenozáznam, že jsem účastníkem druhého pilíře, aby mě někdo neobvinil, že k tomu mluvím, i když jsem účastníkem důchodového spoření.

Já chci ocenit sociální demokracii. Opravdu. Někdo považuje za klíčové, že může své lidi posílat do státních podniků, někdo považuje za klíčové, že prosazuje svůj levicový program. A vám se to fakt daří. Žádné překvapení, že levicová vláda s tímto návrhem přichází. To bych chtěl podotknout. Když vidím pana kolegu Zavadila, tak opravdu to není nic překvapivého.

To, co vám vyčítám, je, že nepřicházíte s ničím jiným. My se odmítáme nechat zavést do debaty, která odvádí pozornost od problémů důchodového systému. Já vím, že je populární debatovat o tom, jaký věk pro odchod do důchodu bude za 20, 25, 30 let. Mně připadá absurdní o tom vážně jednat v roce 2015. Mezitím přijde asi tak šestkrát období Poslanecké sněmovny, nevím, kolik vlád, v ideálním případě šest vlád, než ta otázka bude aktuální. Ale někteří vládní politici zejména z levé části sociální demokracie považují za velmi důležité už debatovat dneska.

Ten návrh navazuje podle mě logicky na to špidlovské "zdroje jsou". Obrovský souboj o druhý pilíř. A podívejme se, jak to je. Necelých 90 tis. účastníků. A když budu velkorysý a zaokrouhlím ta čísla směrem nahoru, tak z toho prvního do druhého pilíře se vybere maximálně 1 mld. ročně. Ono je to míň zatím, ale aby někdo neřekl, že to úmyslně zkresluji směrem dolů, tak řeknu 1 mld., a je to spíš 700 až 800 mil.

Kolik státní rozpočet přispívá na třetí pilíř? Nevím, jestli to všichni víte, nebo ne, 6,9 mld. v roce 2014 podle čísel Ministerstva financí. Takže si postavme 700 až 800 mil. a k tomu 6,9 mld. A přitom tady vidíme frontální útok na těch 700 mil. a těch 7 mld. - a je to dobře, podotýkám, je to dobře, že těch 7 mld. se tam dává za těch podmínek, které dneska existují.

Já jsem si pro sebe zpracoval statistiku důchodového účtu za posledních šest let, což zahrnuje čtyři vlády, abych nebyl obviněn, že vytahuji jenom některé období. A za těch šest let je ten deficit 240 mld. korun, tzn. v průměru 40 mld. ročně je deficit. Na důchody se vyplácí ročně - loňské číslo - 385 mld. Takže když to tím tempem půjde, a ono to půjde, protože se nic nechystá, tak v zásadě jednou za devět let nám vznikne celoroční deficit důchodového systému. Jednou za devět let a spíš se to tempo bude zrychlovat - teď to bude jednou za devět, pak třeba za osm nebo za sedm, takže za období dvacet let jsme schopni mít deficit tří let a to už je skoro 1 bilion korun.

Tím, jak my jsme dávali do pořádku veřejné finance a snižovali schodky veřejného rozpočtu, tak rostl procentní podíl schodku důchodového účtu na celkovém hospodaření státu. V loňském roce, to už bylo za vaší vlády, podíl byl 58,5 %... 58,5 % celkového schodku státního rozpočtu dělá schodek důchodového účtu. Je to logické, protože tam se s tím nic neděje, tam ten schodek zůstává stejný, i když loni zhruba o 5 mld. klesl, protože se vybralo o něco víc, ale i loni byl schodek 45,5 mld. korun. Řešení, které nabízí sociální demokracie a tato levicová vláda? Žádné. Zdroje jsou. Nestaráme se. Však to bude řešit někdo jiný - za čtyři, za pět, za šest volebních období.

Nevím, co vám vadí na těch 90 tis. účastnících. Ta čísla jasně ukazují, že neohrožují ten rovnostářský systém, který dneska už v důchodech máme. Když se podíváte, jak se vypočítává důchod - a určitě to znají zejména členové sociálního výboru, tak mi musí dát za pravdu, že ten důchod je hodně rovnostářský, jak se vypočítává. Čili my už skoro ten rovný důchod máme, proti kterému tak ideově vystupujete. Prakticky ho už skoro máme. Když si vezmete, jaký je průměrný důchod a kolik lidí ho bere nebo se k tomu blíží, tak je to naprostá většina důchodců.

Takže ta největší výtka z naší strany - a to je důvod, proč pro to nemůžeme hlasovat - že něco rušíte, ale nic jiného do systému nepřinášíte. Vůbec nic. Vytvořili jste si důchodovou komisi, ve které nás vždycky přehlasujete, a pak slavnostně oznámíte, že důchodová komise se shodla. No, to je důchodová komise vlády a komunistů, ti se na tom shodují. Ostatní ne. Taková důchodová komise nemá žádný smysl. Mně úplně stačí, když řeknete, že podle koaliční smlouvy to budete rušit a nic nového nebudete dělat. Nemusíme to maskovat nějakou důchodovou komisí, nemusí mí kolegové ztrácet čas, aby tam pokaždé byli znovu a znovu při hlasování, aby se tam vážně vedly dlouhé debaty opravdu o kosmetických změnách. A už to říkal pan kolega Vilímec. Některé z nich jsou docela dobré. Neříkáme, že jsou špatné. Ale v tom systému, v těch číslech 45, 50, 40 mld. ročně deficitu na důchodovém účtu nic neřeší. Vůbec nic. A vy se tváříte, že se nic neděje, že vás to nezajímá, že to bude řešit někdo jiný. A to je bohužel pravda.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Tak několik faktických. Pan poslanec Beznoska, potom pan poslanec Foldyna.

 

Poslanec Adolf Beznoska: Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, mnohé zaznělo od pana kolegy Stanjury. Také si myslím, že rušit druhý pilíř bez toho, abychom měli jasno, jak budeme řešit důchodové spoření do budoucna, byla chyba. Já si naopak myslím, že jsme měli - a byl jsem nominován do té důchodové komise - nejprve velmi pečlivě analyzovat, proč kromě toho politického akcentu, o kterém tady mluvil pan kolega Kalousek, že sociální demokracie to velmi dobře politicky využila, tak jsme měli případně argumentovat a debatovat o tom, jak změnit parametry ve druhém pilíři. Ne zbrkle a na prvním jednání důchodové komise prostě oznámit, že tento pilíř zlikvidujeme.

Spíš do budoucna. Pokud důchodová komise přijde s nějakým řešením, tak věřím, že bude takové, aby bylo přijatelné minimálně ústavní většinou této Sněmovny. Jinak se dostaneme do situace, že budeme každé volební období řešit tak zásadní problém, jako je důchodový systém.

Ta čísla, která říkal pan kolega Stanjura, já doplním o jedno - také to bude znít trošku jako sci-fi. Ale kdybychom pokračovali tempem deficitu na důchodovém účtu, tak v roce 2080 tento deficit bude 200 % hrubého domácího produktu. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Pan poslanec Foldyna s faktickou poznámkou, připraví se s faktickou rovněž paní poslankyně Černochová.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Já si dovolím jednu poznámku. Nejsem odborník na důchodové záležitosti, nicméně matematika 1 a 1 jsou 2... A pan předřečník Stanjura tady říkal čísla, kolik stát přispívá na ten třetí pilíř. No, trošičku si s námi pohrál s čísly. Tak ve druhém pilíři, jestliže je 80 nebo 90 tisíc účastníků, tak samozřejmě ta částka odpovídá 80 - 90 tisícům. Ale ve třetím pilíři jsou 4 miliony lidí. Čtyři miliony lidí! To je přece velký rozdíl. A teď si představte, kdyby 4 miliony lidí byly ve druhém pilíři, kolik by vyteklo z prvního pilíře peněz a jak by to asi vypadalo. Prostě jste tady udělali paskvil, prohnali jste to Sněmovnou a my to musíme teď napravovat, aby ti lidé se nějakého důchodu vůbec dožili.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Paní poslankyně Černochová, po ní s faktickou pan poslanec Stanjura.

 

Poslankyně Jana Černochová: Krásné odpoledne, dámy a pánové. Ta debata na téma důchodové spoření a jeho zrušení je určitě plodná. Mně tady chybí poměrně významný aktér, který by se měl této debaty účastnit nebo ji minimálně poslouchat. Tím aktérem, resp. aktérkou je paní ministryně práce a sociálních věcí, která pro mě z nepochopitelného důvodu tady dnes při projednávání takto závažného bodu chybí. Byť vím, že zpravodajem tohoto návrhu je Ministerstvo financí. Ale my se tady bavíme o budoucnosti České republiky z hlediska důchodového spoření a kdo jiný než ministr práce a sociálních věcí by měl tu debatu poslouchat, zapisovat si každé naše slovo a aplikovat potom tyto věci v praxi?

Z tohoto důvodu se velmi omlouvám, ale pokud paní ministryně nemá v plánu tady být v tuto chvíli, tak navrhuji procedurálně přerušit projednávání tohoto bodu, než tady paní ministryně bude.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pokud je to procedurální návrh, tak o něm rozhodneme bez rozpravy. Přivolám kolegy z předsálí. Ano, všechny vás odhlásím. Prosím o novou registraci. Jakmile se ustálí počet přítomných, tak zahájím hlasování. Zopakuji, že návrh zní přerušit projednávání tohoto bodu do doby přítomnosti ministryně práce a sociálních věcí. (Poslanci hromadně přicházejí do sálu.)

 

Myslím, že můžeme zahájit hlasování. Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo souhlasí s přerušením tohoto bodu do doby přítomnosti ministryně práce a sociálních věcí, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování má pořadové číslo 133. Přihlášeno je 157, pro 41, proti 105. Návrh přijat nebyl.

 

Teď tu bylo několik dalších faktických. Pan poslanec Stanjura je přihlášen s faktickou poznámkou, pak to byl pan poslanec Gabal s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Návrh paní kolegyně Černochové aspoň znamenal zvýšení počtu vládních poslanců ve Sněmovně, což je dobře.

Chtěl bych reagovat na pana poslance Foldynu prostřednictvím pana předsedy. Já jsem o třetím pilíři moc mluvit nechtěl. Na mikrofon říkám, že jsem účastníkem třetího pilíře, aby bylo úplně jasno. Když mi říká, že jsem neřekl správná čísla, tak neřekl pravdu. Já jsem řekl správné číslo, kolik stát vydává na třetí pilíř. Říkal jsem, že je to dobře. Vy mě obviníte, že tady manipuluji čísly, ale vy jste to číslo nevyvrátil. Já jsem neříkal, kolik je to na jednoho občana. O tom jsem vůbec nemluvil. To vy si vymyslíte nějaké jiné kritérium. Já jsem mluvil o těch 6,9 mld. Říkal jsem, že to je hodně a že je to dobře. To jsem nekritizoval. A porovnal jsem to s tím vaším opravdu silným ideologickým bojem s druhým pilířem, kde se nevyvádějí peníze, ale převádějí. Zůstávají těm občanům! I ve druhém pilíři zůstávají občanům, nikomu jinému! Jenom si občané k tomu přidávali svoje peníze, což je vlastně stejný princip jako ve třetím pilíři, kde musíte mít úložku aspoň od 300 korun měsíčně, abyste vůbec od státu něco dostal.

Je to pro mě nepochopitelné, ten váš souboj, protože matete veřejnost. Ty prostředky zůstávají všem občanům, kteří se přihlásili, a stát přispívá i ve druhém - tam vlastně nepřispívá stát, tam přispívá občan. Ve třetím pilíři přispívá stát a přispívá těm, kteří spoří hodně. Myslím, že maximální podpora 230 korun měsíčně je pro ty, kteří si spoří na penzi minimálně 1000 korun měsíčně. A kdo spoří pod 300 korun měsíčně, nedostává od státu nic. To bych byl rád, aby bylo úplně jasno. Když mě obviníte, že jsem neřekl správná čísla, tak buď řekněte jiná, nebo řekněte, že jsem řekl správná čísla, a uznejte to.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Další faktickou má pan poslanec Gabal. Než dorazí k řečništi, tak omluvím pana ministra Ťoka z dnešního jednání, a to z pracovních důvodů. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Gabal: Dobrý den. Vážený pane předsedající, pane premiére, vládo, kolegyně, kolegové, už jsem tady mluvil minule k tomuto tématu. Čistě z odborného hlediska a tak, jak se dívám na demografický vývoj, jsem poněkud zděšený průběhem debaty o penzijním systému a penzijních perspektivách v této zemi. Je třeba si uvědomit, že základem prosperity je důvěra daňových poplatníků a občanů v to, že se budeme vyvíjet v relativně stabilním, racionálním a konsenzuálním prostředí aspoň z hlediska toho, co čekají lidé od období života, kdy nebudou moct pracovat a buď budou závislí na tom, co vydělali, nebo co našetřili, nebo kdo jim pomůže. Jestliže se takto nebudeme chovat, a je fakt, že tady nezazněl žádný racionální návrh alternativy vůči tomu, co řešíme, a to je škoda, tak prostě nikdo důvěru mít nemůže. A je to naše odpovědnost.

To zrušení je důsledkem nedostatku konsenzu mezi hlavními aktéry a v podstatě to tady nikoho nezajímá. Dokonce tady někdo řekne, že na to není odborník. To není o koncepci. Jakoukoliv koncepci dokážeme vytvořit a shodnout se na ní, pak ji musíme držet, abychom dali dlouhodobou perspektivu. Podívejte se na čísla z hlediska podílů lidí v důchodovém věku, jak se budeme vyvíjet v horizontu příští dekády. Řady lidí se to tady týká přímo osobně.

A ještě na okraj. Byl bych vstoupil do nově otevřeného programu, kdybych neslyšel harašení o tom, že ho vzápětí někdo zruší. Můj dědeček takhle šetřil i přes celou druhou světovou válku a přišli komunisti a sebrali mu to. My děláme úplně to samé.

Velmi bych apeloval, aby za prvé komise pro důchodovou reformu začala skutečně pracovat a nést výsledky, a za druhé, abychom se tady chovali podle toho, že zacházíme s budoucností a důvěrou lidí (upozornění na čas), a ne se přestřelovali jenom mezi sebou.

Děkuji. Promiňte za délku. (Potlesk z řad poslanců KDU-ČSL.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Také děkuji. Faktická poznámka pan poslanec Zahradník. Ano, je tomu tak. (V sále je hluk.)

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, jeden z mých kolegů tady zmínil určité historické souvislosti těchto snah. Já bych si dovolil v tomto krátkém příspěvku připomenout, že věc je již řešena od dob druhé poloviny 19. století. První, kdo podal zprávu a předložil práci o důchodu na stáří, byl doktor Karel Hein v roce 1855. V české literatuře se dá najít velmi pěkný traktát, který napsal Martin Pokorný, ředitel gymnázia zde na Malé Straně, který v seriálu článků Důchod invalidní, které zveřejnil v Časopise pro pěstování matematiky a fyziky v roce 1885, poskytl pěkný rozbor tehdejší situace. On tady říká: Spisovatelé oborů národohospodářských vesměs uznali na nutnou podmínku k rozřešení otázky sociální zvláště také zabezpečení důchodu pro stáří všem třídám výdělkovým. Má-li to rozhodovati se ve smyslu teorie Schulze-Delitzschovy svépomoc, nebo dle teorie Lassallovy pomoc státní, tuto otázku Pokorný ve svém článku neřeší, ale říká, že k účelu našeho rozboru stačí konstatovati, že hlavní těžiště otázky sociální spočívá v zabezpečení výživy každého pracujícího člověka pro jeho stáří. Kdo se o to postará, zdali jednotlivec či stát, není předmětem jeho rozjímání. Ovšem záleží na tom každému státu, aby blahobyt občanů jeho byl zabezpečen jak možno nejlépe a zvláště aby vzbuzovala se chuť jejich ke spoření s úmyslem, aby takto oni sami dopomáhali si k dostatečnému opatření ve stáří.

To tady prosím Pokorný píše 1885 a my, jak je vidět, nejsme schopni tuto tendenci následovat o téměř 140 let později. (Předsedající upozorňuje na čas.) To myslím, že mluví za všechno.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. To byla poslední faktická poznámka. S přednostním právem pan zpravodaj.

 

Poslanec Zdeněk Syblík: Dámy a pánové, já se omlouvám. Mě jen tak něco nezdvihne ze židle, ale to, co tady řekl pan Gabal, prostřednictvím pana předsedajícího, to tedy mě ze židle zvedlo. Přirovnávat to, co nyní předkládá vláda, k tomu, co udělali komunisti, že sebrali lidem všechny peníze, když je tady jasně deklarováno, že finanční prostředky se lidem vrátí, promiňte, pane Gabale, to je neuvěřitelné, co vy dokážete vypustit z úst! To je drzost nejvyššího kalibru přirovnávat komunisty k tomu, co se teď tady překládá! Vždyť je to jasně řečeno, že o peníze lidi nepřijdou! To, co jste tady řekl, je tedy neuvěřitelné. Omlouvám se všem ostatním, ale to mi tedy hnulo žlučí.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan poslanec Laudát. Omlouvám se, pane poslanče. Je tady faktická pana poslanec Stanjury. Ještě chviličku vydržte. Omlouvám se, trošku nedopatření, jak jsme se střídali v řízení. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Pan zpravodaj je velmi rozčilený, že zapomíná oslovovat poslance tak, jak má, ale to není důležité.

Když jsme u toho tisku, tak bych byl rád, kdyby nám mohl odcitovat z návrhu zákona, kde se píše o tom, o čem hovořil, že budou garantovány všechny zdroje těch, kteří tam vložili. Mohl byste to, pane zpravodaji prostřednictvím paní místopředsedkyně, nám odcitovat, když tak vášnivě tady něco říkáte, kde to v tomto tisku najdeme? Já jsem to tam nenašel. Možná jsem špatně hledal, možná je to někde v důvodové zprávě. Ani tam jsem to nenašel. Takže když tak plamenně hovoříte k tomuto návrhu zákona, tak prosím, řekněte nám, ostatním členům Poslanecké sněmovny, kde to v tom tisku najdeme, co jste tak plamenně řekl, a jak jsem rozčileně reagoval na vystoupení jednoho z poslanců v předcházející rozpravě. Jinak to jsou jenom informace jedna paní povídala. Černé na bílém to, jsem pevně přesvědčen, v tisku není, ale mohu se plést. Pokud mi pan zpravodaj ukáže, že to v tisku je, tak přijdu zpátky k mikrofonu a omluvím se jemu a vám ostatním za svou nepozornost, že jsem to v tom tisku nenašel. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím s přednostním právem pana poslance Laudáta, potom se připraví pan místopředseda Sněmovny Gazdík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji. Já jsem si už vzal přednostní právo, protože bych se nedočkal a potřebuji udělat nějaké jednání.

Paní místopředsedkyně, dámy a pánové, jen několik poznámek. Nevím tedy, proč pana zpravodaje něco zvedlo ze židle. Pan Gabal řekl naprostou pravdu. Možná že si pan zpravodaj neuvědomuje. Jsou dvě dimenze: Jednak komunisté kradli materiální statky a kradli lidem, kteří si je poctivě vydělali, a za další ukradli budoucnost. Vy možná peníze vrátíte, ale kradete budoucnost tamhle těm mladým lidem na galerii. Marně jsem tu žádal při prvním čtení, aby byl tento bod přerušen. Myslím si, že zodpovědné nakládání s tak zásadní věcí, jako je, z čeho budou žít naši následovníci, další generace v penzi, ve stáří, vám nestálo ani za to, aby se bod přerušil a přišli jste sem a řekli: ano, my máme tuto představu podloženou ekonomickým modelem, udržitelnosti modelu. Tak to vám nestálo za to. Ale co jste za partu, když vám nestojí ani za to, aby u takto zásadní věci byla ministryně práce a sociálních věcí? Co jste to těm lidem na náměstích při posledních volbách namlouvali? Tady se dívám rovně dopředu na poslance hnutí ANO.

Pokud jde o pana kolegu Zavadila, on řekl, že to bylo pragmatické chování sociální demokracie. Z hlediska technologie moci to bylo pragmatické. Pro mě to byl sprostý nezodpovědný populismus, to, co udělali, co říkali a co teď chtějí zrealizovat. To není o ideologii. Ideologický problém zcela elementárně leží někde jinde. Měl by tu vystoupit Babiš, měl by tu vystoupit Sobotka a říci: Vážení občané, to, že platíte do sociálního systému na své důchody, samozřejmě s nějakou solidární složkou, to nejsou vaše peníze, to jsou naše peníze, my si je budeme přerozdělovat. My soudíme, že alespoň v nějaké části, a v tom druhém penzijním systému to bylo pouze v minimální části, jsme řekli občanům: Ne. To jsou vaše peníze, vy se musíte začít elementárně starat, vaše odpovědnost je, jakou životní úroveň budete mít ve stáří.

Stát může pohlídat, aby tam byla dostatečná míra solidarity. Vy nevíte, s čím sem přijdete. Skončí to tak, že budete nabízet nejenom současným, ale i dalším ročníkům důchodců žebračenky, přidáte tu stovku, tu čtyřicet korun. Ale toto není řešení. Čím dál větší část stárnoucí populace se bude propadat do chudoby a v podstatě do bezvýchodné situace. Já jsem zažil diskuse v minulých obdobích, kdy říkal jeden z vašich hlavních protagonistů sociální demokracie v oblasti sociální politiky: Proč my to tady budeme řešit? Vždyť přece penzijní systém se dostane do deficitu podle demografických prognóz za 15 let, ať si to potom řeší ti politici. A vy přesně v tomto už to takto nehlásáte, protože mezitím přišla krize v roce 2008 a penzijní systém vzal za své a propadl se do deficitu ne za 15 let, ale v průběhu jednoho roku.

Myslím si, že to, co skutečně děláte, je neuvěřitelné, a znovu opakuji: To, co říká pan Gabal, je naprostá pravda. Ono nejde o to chovat se jen tak, že my vám ty peníze přece vrátíme, ale vy kradete budoucnost. A myslím si, že i průměrný fond, a to vám tu určitě ministr financí potvrdí, tak pokud se nějaký fond chová jakž takž zodpovědně, konzervativně, tak, aby přidal dvě stovky měsíčně, na to snad vydělá a už je srovnatelný s tou obrovskou hlásnou populistickou politikou státu.

Jelikož si myslím, že zodpovědné je opravdu nejdříve přijít s tím "my máme toto řešení, jsme přesvědčeni o tom díky číslům, že toto řešení je udržitelné", to jste neudělali, takže já dávám procedurální návrh, abychom přerušili projednávání tohoto bodu do doby, než vláda předloží Sněmovně alespoň strategický materiál, jaký penzijní systém v České republice chce. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: I já děkuji. Jelikož se jedná o procedurální návrh, necháme o něm hlasovat bez rozpravy. Svolám kolegy z předsálí, jestli tam někteří jsou, všechny vás odhlásím, znovu poprosím, abyste se přihlásili svými kartičkami.

 

Nyní budeme hlasovat o procedurálním návrhu na přerušení projednávání tohoto bodu do doby, než vláda předloží strategický materiál týkající se této problematiky.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, zmáčkněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti?

Hlasování končím. Je to hlasování s pořadovým číslem 134, do kterého je přihlášeno 157 přítomných, pro 35, proti 112. Konstatuji, že návrh byl zamítnut.

 

Nyní prosím k mikrofonu s faktickou poznámkou pana poslance Tejce. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jeroným Tejc: Děkuji za slovo. Skoro ani nevěřím vlastním očím a uším, co vše tady slyším z pravé části našeho sálu. Slyšel jsem potlesk, když tu znělo, že bychom měli najít konsenzus. No, já jsem pro, ale vzpomínám si na debatu, která tu byla před dvěma třemi lety, když tu vládla tehdy ODS, TOP 09 a Věci veřejné, a tehdy žádný konsenzus a snaha o něj tady z jejich strany nezaznívaly. My jsme tu naopak dlouhodobě upozorňovali na to, že bez konsenzu se dál nedostaneme. To, co děláme dnes, je jen zastavení nárůstu problému, který jste nám tu zanechali a který my musíme řešit tím, aby nevzrůstal počet lidí, kteří budou v systému, který bude nutné revidovat. Takže nic jiného než to, že se zastavuje nárůst počtu lidí v tomto pilíři, se dnes neděje.

Já jsem pro to, abychom hledali konsenzus, ale když tu slyším například od pana poslance Laudáta, že senioři by se měli bát toho, jak bude vládnout tato koalice, myslím, že nebudou dobře vzpomínat na to, jak vládla koalice minulá. Myslím si, že každý si pamatuje, jak to bylo s důchody, jak se rušila valorizace a co jsme všechno museli vracet zpět a nově nastavovat, aby se seniorům a důchodcům vedlo lépe.

Jestli někdo říkal, že máme jistotu, že soukromé penzijní fondy budou garancí těch, kteří budou za 20, za 30 nebo za 40 let v důchodu, tak já říkám, že žádnou garancí nejsou. Jedinou garancí je dobře fungující stát, dobře fungující ekonomika, průběžný systém, který bude doplněn třeba právě třetím pilířem, ale říkat, že chceme konsenzus, prohlasovat si, co chceme, a potom říkat: bez konsenzu to nemůžete změnit, to není správné - není to něco, na co bychom my měli přistupovat. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji za dodržení časového limitu a máme zde tři faktické poznámky. S první prosím k mikrofonu pana poslance Laudáta, připraví se pan poslanec Stanjura a pan poslanec Zdeněk Ondráček.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji. Já se musím proti slovům hradní části sociální demokracie zásadně ohradit. Ještě než jsem přišel do Sněmovny, tak tady existovala jistá Bezděkova komise a můžete si dohledat mediální výstupy, že všechny tehdy parlamentní strany s výjimkou KSČM - ti jediní mají právo mluvit o tom, že nesouhlasili s těmito modely nebo následně realizovanými modely penzijní reformy, ale vy ne. Vy jste souhlasili s tím, že to bude. Podobně jste souhlasili, že je potřeba nějaká finanční ústava nebo zákon o rozpočtové odpovědnosti. Není pravda, že se s vámi nikdo nebavil. Vaši zástupci v podvýboru pro penzijní reformu v letech 2007 až 2010 odmítli diskusi o jakýchkoliv alternativách. Vy jste změnili svůj názor a doinklinovali jste k originálnímu názoru KSČM.

Takže není pravda, že se s vámi nikdo nechtěl domluvit. A je to smutnou ukázkou toho, že sociální demokracie nebo někteří její poslanci nevěří soukromému podnikání, tržnímu hospodářství. Skutečně, v 21. století po zkušenosti s reálným socialismem je to skutečně originální přístup. Stát nevyrábí, stát nevytváří hodnoty, to dělají ti lidé svou prací.

Ale skutečně bych požádal jak pana ministra financí, tak pana premiéra, aby tady řekli, za čí peníze považují sociální platby zaměstnaných lidí do sociálního systému. To je ten zásadní ideový spor.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím s faktickou pana poslance Stanjuru. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji. Já bych chtěl vaším prostřednictvím požádat pana kolegu Tejce, aby také rozlišoval. Já jsem blahopřál sociálním demokratům k tomu, jak úspěšně prosazují svůj levicový program, a po žádném konsenzu jsem nevolal. Já respektuji, že máte jiný názor.

Jenom reakce na vaše vystoupení. Říkáte, že nevěříte privátním penzijním fondům, to také respektuji, já mám jiný názor. Jaké fondy jsou ve třetím pilíři? Státní, nebo privátní? Kam stát těch sedm miliard ročně posílá? Státním penzijním fondům, nebo soukromým? Odpověď známe oba dva: soukromým! A je to dobře. Ale, a co je hlavní, my bychom měli možná jako první věc změnit názvosloví. My nemáme žádné důchodové pojištění, přestože se tak jmenuje. To je důchodová daň. Mnozí občané si myslí, že peníze, které se jim každý měsíc strhávají, šetří sami pro sebe, protože říkají, to je moje pojištění, já jsem 30 let platil důchodové pojištění a teď budu mít takový a takový důchod. Tak to prostě není. Tak to aspoň nazvěme, že je to daň, protože to žádné pojištění není. To je první věc.

A druhá věc. Mě fakt děsí věty typu: nesmíme připustit vstup nových lidí do druhého pilíře, to znamená, nesmíme připustit, aby lidé se chtěli sami připravit na důchod. Já myslím, že je to prostě špatně! Ale respektuji váš politický program. Na začátku jsem říkal, že vám se daří velmi dobře, že jiní se perou o místa ve státních firmách a o to, aby to měli pod kontrolou, vy si prosazujete svůj program. Proto my tak říkáme, že je to levicová vláda. Když se podíváte na návrhy, které vycházejí, tak jsou vaše. A my jsme váš politický soupeř, ideový soupeř a máme prostě jiný názor při respektu k tomu, co říkáte vy. A skutečně s vámi dělat konsenzus na důchodové reformě, to je vlastně to samé, co říkal Vladimír Špidla: zdroje jsou a nikdy nic nebude, žádná reforma. Vy žádnou změnu nechcete, tak ten konsenzus nemá cenu hledat!

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím k mikrofonu pana poslance Ondráčka. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, paní předsedající. Členové vlády, kolegyně, kolegové, chtěl jsem, ať si diskutujete, ať se o tom bavíte, ale trošku ta vyhrocená diskuse, kdo komu co ukradl, resp. vzal, že komunisté majetky, tato vláda bude brát lidem budoucnost. Zajímalo by mě, jak zhodnotíte posledních 25 let posledních vašich vlád. Co vy jste ukradli této společnosti, těmto lidem, těmto občanům? Nebo sebrali, abyste nemuseli mluvit o tom, že přímo to je krádež. Minimálně to byly sociální jistoty a pak bohužel také nějaká naděje, kterou oni možná ještě měli. Takže oprostěme se od politických tahanic a pojďme se vrátit k důchodovému spoření a hledat cestu, jak z toho ven. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím k mikrofonu s přednostním právem místopředsedu Sněmovny Petra Gazdíka. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych měl jeden zcela konkrétní dotaz na pana ministra financí a na pana premiéra. Patřím do generace tzv. Husákových dětí. Mám čtyři děti jako nejlepší penzijní pojištění svého starobního důchodu, ale kromě toho si spořím ve druhém i ve třetím pilíři. Vy dnes pracujete na tom, aby druhý pilíř, který pro mě diverzifikuje jakési riziko toho, že stát každý rok v důchodovém systému hospodaří s deficitem a že za těch 27 či 30 let, kdy patrně půjdu do důchodu, už žádný státní důchod nemusí být. Toto riziko tady podle toho, jak náš stát a jak zejména vaše vláda hospodaří, tady evidentně je. A já se ptám, jakou vizi nabízíte dnes mně a generaci zhruba milionu Husákových dětí? Co my budeme dělat v důchodovém věku? Z čeho budeme dostávat důchod, když dnes pracuje na jednoho důchodce zhruba 1,8 pracujícího? Populační prognózy MPSV zcela jasně říkají, že v té době bude pracovat na jednoho důchodce zhruba 1,2 pracujícího. Dovedete si představit, jak by musely vypadat odvody sociálního pojištění, aby průběžný pilíř fungoval? Kde jsou nějaké závěry vaší komise, která dá mé generaci vizi? Já vás o ni prosím! Děkuji. (Potlesk poslanců TOP 09 a Starostů.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím s faktickou pana poslance Seďu. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, kolegové, už jsem to nemohl vydržet, protože je tady druhé čtení o důchodovém spoření a já tady slyším samé ideologické proslovy, projevy. Prosím vás, historicky v 90. letech byl přebytek na důchodovém pojištění. Kde to zmizelo? Pan kolega Gazdík, vaším prostřednictvím, tady hovoří o milionu Husákových dětí. Ale v tom vašem druhém důchodovém pilíři je 90 tisíc! O čem tady hovoříte pořád? A kdo má peníze, tak v současné době je může investovat, a dokonce investují, ale drtivá většina lidí nemá ani peníze na ten třetí pilíř, na připojištění! O čem tady prosím vás hovoříte?! (Potlesk poslanců ČSSD.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím s přednostním právem místopředsedu Sněmovny Jana Bartoška. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Souhlasím s kolegou Gazdíkem, vaším prostřednictvím, v tom, že nejlepší řešení na důchodovou reformu je skutečně dostatek dětí, a jestliže kolega Gazdík má čtyři děti, tak mu k tomu blahopřeji, protože to je skutečně správná cesta, jak se starat o důchodový systém.

Na druhou stranu chci konstatovat, že důchodová komise pracuje, průběžně plní své závazky a to, že se ruší druhý pilíř, patří k jednomu z bodů, ke kterému komise dospěla. Ovšem je potřeba konstatovat, že když jsme nyní tak vystaveni kritice, tak je škoda, že právě TOP 09 a Starostové v podstatě z komise odešli, své reprezentanty tam neposílají a nemají možnost ovlivňovat materiály, které vznikají, protože se toho dobrovolně zřekli a rezignovali na svoji pozici a možnost utvářet budoucnost důchodového systému. A konkrétně zohlednění počtu dětí je jeden z klíčových parametrů, které chceme zohlednit, aby ti, kteří budou přispívat do důchodového systému právě tím, že budou mít děti, byli zohledněni do budoucna. Jestliže kritizujete, měli byste aspoň také na tom pracovat, abyste spoluutvářeli budoucí vizi. Děkuji. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní zde mám tři faktické poznámky. Prvního prosím k mikrofonu pana poslance Zavadila. Připraví se pan poslanec Beznoska a poté pan poslanec Plzák. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jaroslav Zavadil: Ještě jednou hezký dobrý den, vážená paní předsedající, kolegové, kolegyně, vážená vládo. Jenom pár čísel, aby bylo jasno, protože když se tady hovoří o číslech, tak se mi někdy adrenalin zvedá.

Chtěl bych reagovat na poznámku, která tady byla odněkud zprava, že nevěříme kapitálovým fondům. No nevěříme jim a mám pro to konkrétní důkaz. Podívejte se na slovenské kapitálové fondy - konzervativní, dynamický a ten třetí nevím, jak se jmenuje. V průběhu roku 2008 až 2012 tam nebyl jediný výnos. V průměru se tam ty nevýnosy pohybují mezi minus jedním až minus osmi procenty. Takže prosím vás, bylo by dobře si také těchhle těch čísel všímat.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím s faktickou pana poslance Beznosku. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Adolf Beznoska: Děkuji za slovo. Jenom velmi kratičce na pana kolegu Bartoška.

První poznámka. Není pravda, že k něčemu dospěla - mám na mysli zrušení druhého pilíře - důchodová komise, protože na prvním setkání této komise byly v programu způsoby ukončení druhého pilíře. Takže není to rozhodnutí komise, je to čistě politické rozhodnutí.

A druhá poznámka na pana kolegu Zavadila, teď o tom hovořil. Není možné posuzovat výkonnost fondů z jednoho nebo dvou let. Prostě výkonnost na kapitálových trzích se musí posuzovat v dlouhém horizontu a pak byste viděli, že ta křivka určitě by šla k severovýchodu. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím s faktickou pana poslance Plzáka a připraví se pan poslanec Kalousek.

 

Poslanec Pavel Plzák: Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, nechci nikomu brát iluze a nepřál bych to ani panu kolegovi Bartoškovi a kolegovi Gazdíkovi. Ale chtěl bych směle tvrdit, že není zárukou kvalitního stáří mít hodně dětí. My máme plná sociální lůžka a já se na těch lůžkách pohybuji a to jsou lidé, kteří mají dvě, tři, čtyři děti, které buďto jsou tak aktivní, že na ně nemají čas, nebo se vystěhovali do zahraničí, anebo se o ně prostě nestarají. Takže tahle iluze trošku padá.

A pak jsem měl ještě jednu faktickou poznámku. Tady byla vznesena obava, že některá část obyvatelstva prožije velmi špatné stáří. Já si myslím, že o tuto skupinu se zasloužila tady pravá část spektra, protože je tady tak velká skupina podnikatelů, živnostníků a tak dále, kterým jste umožnili působení v šedé ekonomice, že tak optimalizovali daně, že prakticky žádné neplatili, do průběžného systému nepřispívali. Já jsem zvědavý, jaké oni budou mít důchody z průběžného systému, až jednou do seniorského věku nastoupí. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Prosím k mikrofonu s faktickou pana poslance Kalouska. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Nezpochybňuji, že skutečně jsou živnostníci s chováním, které tady popsal pan doktor Plzák. Fascinuje mě jeho výtka: za to, že se někdo rozhodl chovat neodpovědně vůči vlastnímu stáří, za to můžete vy. Promiňte, máme jiný pohled na svět. Já si myslím, že odpovědnost si nese především každý sám za sebe. Ale to není to, s čím jsem chtěl vystoupit.

Chtěl jsem stručně zareagovat na pana místopředsedu Bartoška, co se týče naší účasti s prací na komisi. To je takový citát z písma: "Nestaví-li dům Hospodin, marné je veškeré namáhání." Já jsem méně náročný. Mně by úplně stačilo, kdyby ti lidé, kteří se tam snaží, při vší úctě k jejich snažení, stavět, kdyby vyšli z reálných základů. Reálné základy, to je přiznat si pravdu, jaké jsou k dispozici zdroje a jaký je před námi demografický vývoj. Pokud pracujete na tom, že si odmítáte přiznat pravdu, protože je politicky nepopulární, tak cokoliv na tom postavíte, nemůže být dlouhodobě udržitelné a realizovatelné. A na tom nemá cenu ztrácet energii.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím s faktickou pana poslance Urbana. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Milan Urban: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, kolegové, ten ideologický problém jste z toho udělali, přátelé na pravé straně, vy. On ten problém je podle mého názoru více ekonomický než ideologický. Jak to je? Dnešní lidé, kteří chodí do práce, platí svým rodičům nebo prarodičům to, aby prožili nějaký důstojný důchod. To, že se ti rodiče a prarodiče dožívají vyššího věku postupně a v tom důchodu prožívají delší čas, není to jenom v České republice, samozřejmě přináší velké ekonomické problémy, protože těch, kteří jsou v důchodu, a těch, kteří jsou v práci, je méně. Řeší to celá Evropa.

Vy jste řekli: My to vyřešíme velmi snadno. Ty peníze, které tam dnes jsou, takhle je vyndáme, dáme je nějakým fondům a ty zajistí ten blahobyt. No samozřejmě po finanční krizi od roku 2008, tak tomuhle věřit, tak to může jenom naivní člověk. A jakoby dělat u toho ideologii, že tenhle soukromý subjekt, vyvedení těch peněz, kde ti dnešní důchodci budou mít riziko, že ty důchody budou ještě menší, tak to podle mne není nějaké spásné řešení důchodového systému. Samozřejmě že jestliže se to řešit nebude, tak za dvacet let ti prarodiče a rodiče budou mít důchody menší, protože těch, kteří budou v práci v porovnání s těmi, kteří budou v důchodu, bude ještě méně. Zvyšovat odvody - je to riziko pro konkurenceschopnost firem a riziko pro platy samozřejmě a zaměstnanost.

Čili ten problém není jednoduchý. Kdyby byl, tak ho dávno vyřešili v Německu nebo vyřešili někde jinde. Takže nehrajme si na chytrolíny. Soukromé fondy v této době, v této době finančních rizik, která jsme si zažili celosvětově, nejsou spasitelným řešením. (Upozornění na časový limit.) To, co dnes navrhujeme, je nezatahovat do toho soukromé fondy, hledat nějaké rozumnější řešení. Děkuji. (Potlesk poslanců ČSSD.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Teď se chci zeptat pana ministra financí, zda se hlásí s faktickou, anebo s řádnou přihláškou. S řádnou? Tak prosím, jste druhý v pořadí. Poprosím tedy místopředsedu Sněmovny pana Bartoška. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Je potřeba si říct, že počet dětí samozřejmě není samospasitelný. Je potřeba, aby děti byly řádně vychovány, staraly se o svoje rodiče, chodily do práce a odváděly daně. Je potřeba taky říct, že bez toho, aby existoval funkční průběžný pilíř, nebude existovat žádná důchodová reforma. A myslím si, že důchodová komise vychází z reálných dat a připravuje materiál, který bude použitelný a hlasovatelný. Ale určitě řešení není prásknout do stolu a odejít z jednání. To je to, co mě mrzí na zástupcích TOP 09, že rezignovali na svoji možnost utvářet budoucí koncepci a postarat se o to, aby mohli do toho mluvit. Takto budou jenom planě kritizovat a vymlouvat se na to, že je to blbě udělané, a jako argument budou používat to, že se toho neúčastnili. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu pana ministra financí Andreje Babiše. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Děkuji, paní předsedající. Já bych jenom připomněl, že dneska řešíme vlastně zákaz vstupu do druhého pilíře, neřešíme důchodovou reformu. Nicméně tady jsme byli několikrát vyzváni, abychom se vyjádřili k důchodům, tak jsem si - měli jsme v minulosti různé komise, nevím kolik let, dvacet let nebo jak dlouho to ty komise řeší, a teďka debatujeme už hodinu.

Nechal jsem si udělat analýzu, jmenuje se Český penzijní systém a návrhy na jeho reformu. Ta analýza má 29 stran, jsou tam odvolávky na různé systémy ve světě, a já bych si dovolil přečíst závěr té analýzy. Podotýkám, že ta analýza byla udělána pro mě zdarma. Závěry té analýzy jsou následující: Česko má v zásadě univerzální veřejný penzijní systém financovaný ze státního rozpočtu, který je netransparentní a je de facto nesrozumitelnou směsicí solidárního a pojistného pilíře, a který tak ani nemůže zapadat do žádného sociálního modelu. Doplňkovou solidární dávkou je příspěvek na bydlení, který bydlícím seniorům zvyšuje nízké důchody na úroveň přes 30 % průměrného celostátního výdělku.

Reforma tohoto penzijního pilíře sleduje jeho transparentnost, to znamená tu reformu, kterou bych já rád předložil nejdřív koaličním partnerům do konce června a potom, pokud se domluvíme, i Poslanecké sněmovně, je poměrně snadná.

Zavedení rovného důchodu na úrovni cca 30 % průměrného celostátního výdělku a vytvoření univerzálního sociálního důchodového pojištění, financovaného z pojistného.

Český třetí penzijní pilíř je bezkoncepční směsicí dvou zcela rozdílně regulovaných složek se zapojením poloviny veškerého obyvatelstva díky výrazné fiskální podpoře. V zásadě jde o neuspořádaný neoliberální systém soft compulsion, měkká povinnost, čili vlastně jde o druhý penzijní pilíř podle klasifikace Světové banky. Zde je k úvaze především aplikace liberálního a sociálnědemokratického přístupu v podobě zrušení fiskální podpory, kompenzovaného snížením dosavadní beztak vysoké sazby pojistného na důchodové pojištění. Obecně vzato si lze představit i sjednocení státní podpory a celého systému státní regulace, a to až po transformaci na systém fondového sociálního starobního pojištění s možností individuální alokace prostředků klientů i do soukromých penzijních fondů podle vzoru švédské prémiové penze.

Nový český druhý penzijní pilíř je neoliberálním systémem jiného typu soft compulsion, již ze systémového hlediska je tedy nadbytečný a současná vláda počítá se zrušením. Je účelné využít zahraniční zkušenosti, férově snížit státní důchod u těch, kteří budou aktivně trvat na pokračování účasti v tomto pilíři i za situace, že bude ukončeno poskytování státní podpory 3 % ze mzdy, a systém nechat samovolně vyhnít.

Podnikové penzijní fondy jsou dosud zakázány, ač jsou nejjednodušším řešením pro zohlednění specifických odvětví ekonomiky, například hornictví.

Při jisté dávce vstřícnosti by se všechny tři vládní subjekty mohly shodnout na předcházejících kapitolách doporučované zásadní racionalizace stávajícího českého penzijního systému, jejímž výsledkem by byl první pilíř ve formě rovného důchodu se sazbou cca 30 %, doplněný upraveným příspěvkem na bydlení pro seniory, dále druhý pilíř ve formě NDC a třetí pilíř v některé ze čtyř možných variant. Zásadním přínosem této racionalizace by byl transparentní a srozumitelný penzijní systém a redukce pojistného na důchodové pojištění, vytvářející prostor pro snížení daňového zatížení práce, které nám důrazně a opakovaně doporučuje Evropská komise.

Já jsem chtěl jenom informovat, že - jak jsme byli vyzváni - Ministerstvo financí a já osobně se tomu věnujeme už dlouhodobě. Přijdu a navrhnu nějaký nový systém, protože se tady dvacet let o něčem bavíme a stále máme deficit. Ve finále to bylo jednoduché - buď budou peníze na penze, nebo nebudou. Určitě přijdeme s návrhem. Děkuji. (Potlesk ze středu sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím s faktickou pana poslance Kalouska a potom se připraví pan poslanec Benda. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Pan ministr financí neuvedl autora té analýzy, a to není podstatné. S celou řadou věcí, které zazněly v těch závěrech, se dá srdečně souhlasit. Rovný důchod na úrovni zhruba 30 % současné mzdy je nepochybně řešením ke stabilizaci důchodového systému. Jenom si nejsem jist tou větou, že je to tak snadné.

Ono, pane ministře financí, současná výše důchodů je zhruba 40 %, to znamená snížit to na 30 % znamená snížit důchody o čtvrtinu. Jistě, to vyřeší deficit. Ale máte-li pocit, že je to tak snadné, hurá do toho! Já se na ten návrh těším. Znamená to předložit důchody o čtvrtinu nižší podle toho, co jste tady četl. Já se velmi těším na to, až to předložíte.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Bendu. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, dámy a pánové, když jsem poslouchal kolegu Urbana a čtení pana ministra, tak mě jenom tak napadlo: Můžeme vykládat nejrůznější technikálie, můžeme vykládat, jak něco zracionalizujeme, převedeme ze 30 % na 40 % a podobné věci. Dokud nenajdeme odvahu říci dnešní střední a mladé generaci, že mají tak málo dětí, že základní problém je přece v tom, že oni musí, nebo my musíme, já jsem ještě v tomto věku, zaplatit důchody svým rodičům a ještě si ušetřit na svoje, že jsou nejbohatší generací v dějinách České republiky, a to přes všechny řeči o spálené zemi, a že prostě takhle to být musí, jinak to znamená, že sem přivezeme, jak snil kdysi Vladimír Špidla, půl milionu nebo milion lidí buď z východu, nebo možná dneska jsou volně na jihu. Tak bez toho nic neuděláme. Buď to přiznáme těm lidem na férovku, že prostě při dnešní natalitě není možné, aby neměli na své důchody našetřeno, a průběžný systém je nesmysl, nebo jim to nepřiznáme a budeme říkat tyto věty o racionalizaci a další a další věty. Já myslím, že takhle se musíme před veřejnost postavit, a potom máme šanci uspět s nějakou důchodovou reformou.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. A nyní prosím s faktickou pana ministra financí. Prosím, pane ministře, vaše dvě minuty.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Děkuji, paní předsedající. Pan kolega Kalousek nezklamal. Nejdřív jsme vyzýváni, abychom s něčím přišli, a když přijdeme, tak a priori je to špatně. Proto vlastně naše země nikdy neměla žádnou vizi od revoluce, proto nikdy koalice a opozice nebyla schopna nic dát na papír. Myslím si, že strategie některých věcí, jako jsou důchody nebo energetika nebo dopravní infrastruktura, by se měla dělat na desítky let. Na tom bychom se měli shodnout. Ale v naší Sněmovně je pravděpodobně taková tradice, že cokoli se tady navrhne, a priori je to špatně. Mně je to líto.

Já budu příští týden na oficiální návštěvě ve Spojených státech, také na pozvání hnutí No Labels. To je hnutí, které se snaží přesvědčit demokraty a republikány ve Spojených státech, že by měli mít společnou vizi. Společnou vizi Ameriky, kdy budou mít vyrovnaný rozpočet, kdy vyřeší důchody, energii. Já nevím, jestli tady vůbec má smysl se snažit o nějakou dohodu, když a priori co se tady řekne, tak je zamítnuto, kritizováno, hned je člověk ponižován, výsměch. Takže já nevím, jestli to tady má smysl.

Možná by lidé chtěli slyšet, že se chceme na něčem domluvit. A ty důchody tady řešíte dvacet pět let, ty komise o ničem. A jaký je výsledek? No tak minus 200 miliard nebo minus 40 miliard každý rok. Nic nebylo vyřešeno. Já jen říkám, že možná bychom konečně mohli být konstruktivní a snažit se na něčem domluvit, ale evidentně tady se dělá politika těch bodů --

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane ministře, váš čas!

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Politika těch bodů, kolik bodů dáme do médií, kolikrát napadneme toho ministra nebo kolegu. To je ta politika.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane ministře, já se moc omlouvám.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Ne, už končím. Ne politika řešení problémů. Jo? Takže zkusme se o tom bavit objektivně, ne a priori co řekne Babiš -

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já se moc omlouvám, ale opravdu -

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Co řekne Babiš, tak Kalousek řekne, že je špatně.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Musím dodržet limit.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Chtěli jste něco slyšet, tak já to předložím do konce června.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Nechci vás, pane ministře, vypínat.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Končím.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Prosím pana poslance Kalouska s faktickou. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Promiňte, pane ministře, já se teď ve vší zdvořilosti musím ohradit. Dovolávám se svědectví svých posluchačů a koneckonců i stenozáznamu. Já jsem ani jednou neřekl, že je to špatně. Já jsem naopak řekl, že s mnoha závěry té analýzy, jejíhož autora neznám, lze souhlasit a že je zcela nepochybné, že pokud dnes jsou průměrné důchody zhruba na 40 % průměrné mzdy, tak rovný důchod na úrovni 30 % průměrné mzdy, jak jste tady citoval, je nepochybně řešením deficitu na důchodovém účtu. To jsem řekl a odvolávám se na to. Já jsem ani jednou neřekl, že to je špatně. Já jsem jenom řekl, že polemizuji s tím, že to je tak snadné, protože si nemyslím, že to je politicky průchodné, ale že se těším na tu diskusi, až to předložíte. Ani jednou jsem neřekl, že to je špatně. Nepochybně to je řešení. Snížení důchodů o 25 % je nepochybně řešení stávající situace. Jenom nevím, jak moc je politicky průchodné. Neřekl jsem nic víc, nic míň, a myslím si, že to byla velmi zdvořilá poznámka, která naopak ocenila relevanci vašich argumentů. Ale jsou to technické argumenty, a když se tak dívám na vaše koaliční partnery, tak fakt nevím. (Smích, potlesk vpravo.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji za dodržení časového limitu. Dalším řádně přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Opálka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Victoria! Konečně jsem se dočkal. Dámy a pánové, zaznělo tady mnoho, na co bych chtěl reagovat, ale přiznám se, že to nestihnu, protože ne vše jsem udržel v hlavě. Ale jednu poznámku na úvod si neodpustím.

Hovoří se tady o budoucnosti tohoto národa, s čímž souvisí samozřejmě i důchodový systém, kdo co zavinil, ale zapomnělo se říci, že z toho srabu, v uvozovkách, který nová politická garnitura převzala, dříve federální, teď už ten zmenšený stát, se zde zprivatizovala a rozkradla spousta státního, družstevního, a v některých případech i individuálního majetku, tři tisíce miliard to někdo vyčísluje. A kde jsou ty peníze? V jakých nových majetcích? Vždyť tady k tomu táhneme skoro ještě poloviční dluh. Když to sečtu, ten majetek a ten současný dluh, tak to nechci ani říkat nahlas.

Jak jsme viděli, je tady spousta odborníků na důchodovou reformu. Problém je, že se nedokážeme domluvit. Já jsem seděl v tzv. první Bezděkově komisi, v první Nečasově komisi, a nyní v první Potůčkově komisi. Vždycky nakonec šlo o dvě bariéry, příkop, a ta silnější se snažila prosadit svůj názor. Nikdy nešlo o žádný konsenzus. Tady totiž je boj, který tu probíhal už od roku 1945, jestli bude stavovský systém, anebo bude systém plošného zabezpečení. Jestli budeme pokračovat s Bismarckem, anebo vyjdeme vstříc chicagské škole, která se vyzkoušela poprvé v Chile, a když se podíváme za tu dobu, tak dneska ovládla celý svět.

A jestli chcete nějakou nejlepší vizuální představu, jak funguje tento svět, tak vám doporučuji činohru Národního divadla, která se uvádí, doufám, že se ještě uvádí, ve Stavovském divadle, má jednoduchý název Enron. Jsou to dvě dějství. Člověk by řekl, že toto je téma, které se ani dramaticky nedá zpracovat, a garantuji vám, že po celou dobu je ticho, nikdo se neprojevuje, ani špendlík byste neslyšeli spadnout na zem, a jak jsem se stal svědkem toho, nakonec obrovský potlesk. A ten potlesk je samozřejmě s takovým trpkým úšklebkem, protože si lidi uvědomují, jak to v tom kapitálovém světě také chodí.

My jsme zde slyšeli mnoho, ale já bych chtěl říci, co je problémem důchodové reformy, aspoň to tak nějak shrnout. Je to především nepříznivý demografický vývoj. Špatná prognóza. Ale kdo za to může? Jestli chtějí lidé pohodlně žít bez dětí nebo s jedním dítětem, no tak pak tito lidé budou muset něco za tento svůj život zaplatit. Takže jim to řekněme otevřeně. Pokud by byli dva ekonomicky činní na jednoho důchodce, tak tady není problém. Jestli žijete pohodlný život, tak pak budete muset počítat s tím, že to něco stojí.

Druhý problém je malá výkonnost ekonomiky. Ona se totiž produktivita práce za těch 25 let vůbec nezvýšila. A kde je malá výkonnost ekonomiky, jsou malé mzdy, jsou malé vedlejší zdroje, a potom se hádáme o tom, kolik do čeho dáme a kde ubereme. V současné době evidujeme také velký počet nezaměstnaných. Evidovaných něco přes půl milionu, možná dalších čtvrt milionu neevidovaných. Něco z toho je v šedé ekonomice, ale ten, kdo je nezaměstnaný, neplatí na dávky, odchází dřív do předčasného důchodu, pokud mu vznikne nárok, a čerpá dříve ze systému. No a jestli vám ročně odchází 40 tisíc lidí do předčasných důchodů, tak si spočítejte, že to samozřejmě musí vytvářet nějaký deficit.

Pak je to neochota občanů s vyššími příjmy solidarizovat se na úkor svého ekvivalentního plnění. A to samozřejmě můžeme na této diskusi, která zde probíhá, docela krásně ukazovat. A to jsme nehovořili o stropech na odvádění, na změny redukčních pásem, kde zasáhl i Ústavní soud, to jsme nehovořili o tom, kde se neplatí vůbec pojistné.

A propos, chtěl bych říci, já jsem také zastáncem toho, abychom odešli z termínu důchodové pojištění, abychom se vrátili k tomu, co bylo před rokem 1993, k důchodovému zabezpečení, protože v podstatě to je zabezpečení, a to důchodové pojištění tady je dobré jenom proto, abychom bilančně na tzv. důchodovém účtu, který žádným účtem není, mohli hlídat, kolik se vybralo a kolik se vyplatilo.

Pak je to samozřejmě zájem skupin finančního kapitálu o správu větší části veřejných financí mimo solidární systém. A to je ten problém. Proč by to měl spravovat stát, něco přes 300 mld. ročně? Vždyť my to také dovedeme. To jsou ty tlaky druhého pilíře, třetího pilíře, koneckonců, když jsem poslouchal to hodnocení, tak jak ho dostal, nebo analýzu, pan místopředseda vlády, tak odkud jinud než z Ministerstva financí takové zákony můžou potom vznikat?

A v neposlední řadě je to odmítnutí sociálně spravedlivějšího přerozdělování nově vytvořených hodnot. To je otázka, jestli bude progresivní zdanění, nebo to bude rovná daň atd., atd. Neochota se více solidarizovat, protože tady se, ač výkonnost ekonomiky není, jak bychom si představovali, přece jenom nějaká nová hodnota vytváří a jde o to, kolik procent z té hodnoty se kde přerozdělí.

Co tedy dnes především oslabuje příjmovou stránku prvního státního důchodového pilíře, toho solidárního, který by měl zabezpečit každého, kdo poctivě pracoval, na jeho stáří? Řeknu vám, tak jak mám informace z okresních správ sociálního zabezpečení, už ani tito lidé to nemají jednoduché, neboť dochází ve svém důchodovém věku k tomu, že se jim některé náhradní doby počítají jenom z 80 % a že vlastně jim nárok na důchod nevzniká k danému statutárnímu věku.

Vím, že tento tisk, a on to zdůrazňoval pan ministr, není o důchodové reformě. Je to jenom o tom, zastavit příchod nových pojištěnců do druhého pilíře. Ale ta diskuse mě vyprovokovala k tomu, abych zde některá fakta zmínil.

Takže ochuzuje první pilíř. Neplacení státu za náhradní doby pojištění a jejich započítávání pro nárok. To znamená, jestliže neplatíte zdravotní pojištění, tak za to platí stát. Pokud v důchodovém systému neplatíte za náhradní doby, neplatí to nikdo a solidarizují se s tím všichni ti, kteří tam vkládají peníze, a pak automaticky musí vznikat deficit, protože tam nikdo za ty nároky ty peníze neodvedl.

Pak je to samozřejmě problematika propojení důchodového systému ČSSZ a ozbrojených složek, viz Ministerstvo obrany, Ministerstvo financí, Ministerstvo spravedlnosti, a zejména Ministerstvo obrany nám vytváří v tomto systému asi 2 mld. deficit každý rok, protože daleko více vojáků už čerpá než to minimum, které dneska na ochranu zájmů někoho máme.

Za třetí jsou to stropy na odvody na důchodové pojištění. Pokus máme číslo 2, snažit se tyto stropy zrušit legislativním opatřením. Snad se to dostane na příští jednání Sněmovny. Jsou různé odhady, 8 až 18 miliard to dělá. Tak si to odpočítejte z tohoto deficitu.

Pak řešení velké nezaměstnanosti předčasnými důchody, o tom jsem se už zmiňoval. Přes 250 tisíc lidí pobírá důchody dříve, než má statutární hranici.

Různé slevy na příjmy důchodového pojištění. Prosím vás, hrozím se z těch návrhů, které dneska verbálně zaznívají, že v takových a onakých případech, pokud bude zaměstnán člověk, tak zaměstnavatel nebude muset odvádět na sociální zabezpečení. To bude další deficit. Uvedu jeden příklad. V jednom roce jsme toto umožnili v případě, kdy zaměstnavatel školil zaměstnance, kteří neměli práci, a od září do prosince byl výpadek na důchodovém fondu 9 miliard korun.

Pak je to historicky vzniklý deficit výběru pojistného. Prosím vás, nikdo, tedy stát nezaplatil za firmy, které neodvedly pojistné v 90. letech. Tento deficit je přes 50 miliard korun. To je jednoroční deficit vykrytý jenom z těchto prostředků.

Náklady na administraci České správy. Z vybraných peněz se vlastně bilančně odpočítává to, co stojí Česká správa, asi 1,5 % z vybrané částky. Ale já už jsem tu včera uváděl, to nejsou jenom náklady na vyplácení důchodů, ale nemocenských, odškodňovacích zákonů a různých jiných úkolů, které musí Česká správa nad rámec důchodového pojištění zabezpečovat, včetně toho sněmovního tisku, který jsme nachystali pod číslem 406.

Nekolidující zaměstnání, omezení či žádné odvody do důchodového pojištění. Není každý příjem z pracovní činnosti nebo na živobytí zatížen důchodovým pojištěním.

O nelegálním zaměstnávání bychom zde mohli hovořit asi hodně. Často se kritizují ti, kdo nelegálně svou práci nabízejí. Ale pro koho je to vlastně výhodné? Pro ty, kteří nabízejí tuto práci a dostanou na ruku něco a nejsou důchodově pojištěni? Nebo pro ty zaměstnavatele, pro které je to režijně výhodné, protože je to minimum, které musí zaplatit? Takže tito zaměstnanci vám vlastně také neodvádějí do systému a budou potom čerpat, nebo už čerpají ze státní sociální podpory nebo z dávek v hmotné nouzi.

Švarcsystém s tím úzce souvisí. Ano, to je legální. To je sice v zákonech o zaměstnanosti postaveno mimo právní systém, ale v podstatě když půjde kontrola, tak tyto problémy nachází, akorát není ochota je řešit. Tito lidé budou nešťastní, až přijdou do důchodu, protože odvádějí minimum. Nejsou to ti bohatí živnostníci. Jsou to ti chudáci, kteří jinou práci než přes švarcsystém nedostanou. Jsou pojištěni minimálně a budou v podstatě mít důchod někde na hranici 4 000 korun a to možná přeháním.

Jiný výpočtový základ pro odvody u důchodového pojištění u zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných. Obrovské politikum. Vzpomenu si, jak pan ministr Mládek na sjezdu ČSSD se k tomu vyjádřil dost pregnantně, jaký z toho byl kravál. Ale prosím vás pěkně, to přece není solidní, aby jedna skupina, tři čtvrtě milionu lidí, měla - to je nová důchodová skupina, která zde byla zavedena - aby odváděla 30 % toho co zaměstnanec. A můžete mít k tomu různé a různé výklady, ale podstata je ta - ochuzuje to důchodový systém a je to v konečné fázi znevýhodní, až se jim vyměří důchod. Možná že si spoří v tom třetím a jiném pilíři, ale je to problém.

Dopady cyklické krize asi v kapitalismu neovlivníme, ale jsou také velkou sekerou do důchodového systému.

A pak ten problém - my říkáme, že vzniká deficit na důchodovém účtu. O co by to bylo jednodušší, kdyby bylo sociální zabezpečení, anebo bychom zlegalizovali toky dotace státu do systému, když už chceme držet bilančně vyrovnaný důchodový účet, že ten stát opravdu zaplatí za ty činnosti, které ze zákona umožnil, aby byly započítávány pro nárok na důchod, ale nejsou hrazeny. Čili toto vlastně funguje v Rakousku, v Německu, všude jinde, jenom u nás to je důvod, a já věřím, že to je především politický důvod, jak strašit občany, že je tam deficit a že se nám ten celý systém zhroutí.

Musím říci, že ta problematika není jednoduchá. Jsem si toho vědom. My jsme třeba v takzvané Potůčkově komisi předložili také náš návrh na řešení, má 12 stran, 6 plus 6 stran příloh. Je na webu. Ale jsme si vědomi toho, že tato komise není komisí pro důchodovou reformu, ale je to komise, která řeší šest základních cílů z programového prohlášení vlády. My jsme byli do této komise přizváni. Není to tedy naše komise, a jestli nám někdo vkládá do úst, že vlastně jako bychom souzněli, tak musím říci, že opak je pravdou. Z návrhů, které jsme jako KSČM předložili k řešení jednotlivých cílů, většina vůbec nebyla vzata v úvahu. Takže jsme ve stejné situaci, jak to bylo v těch minulých komisích: demokraticky můžete všechno říct, ale pak samozřejmě většina rozhodne.

Já mám jenom obavu z jedné věci - že komise pracuje intenzivně na různých variantách, které stejně ve vládě nebudou přijaty. Problém v té komisi je, že nemá politické vedení, které by usměrňovalo činnost a říkalo tady ano, tady ne. Čili nechci říci, že co se tam všechno zpracuje, musí být hloupé, ale že to může být spousta času, který se nakonec ukáže jako promarněný. Protože když sleduji současnou koalici, tak mi je jasné, který návrh má asi jakou naději. Ale přesto je to první komise, která pojímá důchodový systém jako součást celého sociálního systému, který nevytrhává, a snaží se pojmout ten systém jako celek, protože se vzájemně prolíná.

Chci tedy říci, měli bychom přinášet argumenty, které se nedají vyvrátit. V politické diskusi je to asi problém. V ekonomické diskusi, kde se exaktně dá ledacos spočítat, už to vyznívá trošičku jinak. Ale takovou diskusi jsem bohužel ještě nezažil. Je mi to líto. Asi se toho už jako poslanec nedožiji, ale předpokládám, že jednou tato společnost bude k tomuto kroku donucena.

A poslední poznámka. Včera a předevčírem, minule se tady řešila mezinárodní situace. Dovedete si představit, že tady budujete nějaký systém v laboratorních podmínkách, hledáte jeho vybilancovanost, a pak stačí nějaký vzdálený nebo blízký konflikt a všechno je jinak. Výhoda toho státního důchodového pilíře je v tom, že je regulovatelný, že může reagovat na každou situaci. Někdy tvrději, někdy mírněji. Nenechme si tento systém přehlušit novým, který by měl být jako doplněk pro toho, kdo na to má.

Říká se, že v tom druhém důchodovém pilíři je 83 tisíc občanů. Tak já nevím, která informace je správná, ale 83 tisíc mají banky, Ministerstvo financí, Česká správa má necelých 81 tisíc, protože když se to páruje, tak se zjistí, že zase ti dealeři si nabrali ty, kteří neplatí, protože jsou nezaměstnaní, oni za ně měli prachy, nakonec se zjišťuje na České správě, že někdo má dvě tři zaměstnání, ale že je účastníkem druhého pilíře, se nahlásil jenom u jednoho zaměstnavatele. Složitě se to dohledává.

Můžu vám říci, že pokud se podaří ten pilíř jiným zákonem, ne tady tím dnešním, zrušit, tak to ještě bude velmi složité. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a prosím k mikrofonu s přednostním právem pana poslance Stanjuru. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Zkusím pár výrazů pana kolegy poslance Opálky přeložit. Tak když říká, že ministr Mládek se pregnantně vyjádřil, asi myslí jeho slavný výrok, že živnostníci jsou paraziti. Jak jsem pochopil, tak pro komunisty je to pregnantní vyjádření, což mě vůbec nepřekvapuje, to je třeba říct, že to není nic překvapivého, abych to připomenul.

Ale opět se tady opakuje, jako by za všechny problémy naší ekonomiky, když chybí nějaké peníze - kdo za to může? Živnostníci! To jsou ti, kteří málo platí, a proto jim zvedneme zdravotní pojištění, dáme jim pokladny, snížíme jim paušály. To se budeme mít všichni dobře. To bude desítek miliard. To je fikce! (Řečník mluví velmi nahlas.) Stavíte zaměstnance proti živnostníkům. Jako by živnostníci neměli zaměstnance! Já tomu vůbec nerozumím.

Když mluvíte o tom, kolik zaměstnanci platí, tak se podívejte, kolik kdo to platí. Jestli ten zaměstnanec, nebo ten zaměstnavatel. A to je fakt rozdíl. A jestli je to daňový náklad, nebo není pro toho zaměstnavatele. A jestli nemáme tu cenu práce vysokou, jako že máme. A není to jenom názor opozice. OECD to konstatuje úplně stejně, že u nás je mimořádně vysoká cena práce. A když ji snížíme, tak máme šanci, že snížíme i nezaměstnanost. A když vzpružíme zákoník práce, tak zvýšíme šanci, že ti zaměstnavatelé to risknou a toho člověka přijmou. (Hlasy z pléna, že řečník nemusí být tak hlasitý.)

Já tomu fakt věřím. Možná mluvím moc nahlas, omlouvám se, že vás ruším u toho, jak píšete na počítači, ale to mi opravdu nevadí, protože tady se máme poslouchat a ne si psát na počítači. A kdo si píše na počítači, tak má mít sluchátka a já bych ho nerušil.

Problém, který tady je, a zažili jsme zejména od ministra financí několik odvážných návrhů. Například bude mít za chvilku bod číslo 15 - v původním návrhu zákona o rozpočtové odpovědnosti, který vypracovalo Ministerstvo financí, byl návrh, aby samotná vláda mohla svým rozhodnutím snížit důchody. Ne snížit valorizaci, ale snížit důchody. A ne Sněmovna nějakou většinou, ale vláda svou většinou. To je velmi odvážný návrh, jak snížit deficit důchodového účtu, jakkoli je fiktivní. A souhlasím s panem kolegou Opálkou, že to není žádný účet fyzicky, na který se posílají platby a ze kterého se berou platby. Ale něco to ukazuje o bilanci systému.

Dneska jsme slyšeli, a je to matematicky zejména, možná i ekonomicky: Snižme důchody o 25 procent, říká ministr financí. A máme to všechno. To je jasné. Když se podíváme, jestliže vyplácíme důchody loni 385 miliard, snížíme to o 25 procent, tak to máte skoro 100 miliard. Že jo. To máte 2 x 38, 76 a 19. (Řečník bleskově počítá z hlavy.) 95 miliard. Šup, jsme v přebytku plus 40 miliard a možná můžeme dát pokoj i těm živnostníkům.

To, že je to fikce, že to nikdo nenavrhne, protože to nemá žádnou šanci na prosazení, a to říkám s plnou odpovědností za nás, protože my bychom takový návrh snížit důchody o 25 procent plošně nepodpořili, tak to je velmi jednoduché. Matematicky takových nástrojů najdeme hodně. Ale reálně vláda nedělá vůbec nic.

O té komisi, při vší úctě k jejímu předsedovi - ten přece plní politické zadání sociální demokracie. Tam sice není politické vedení, ale ve skutečnosti je. Tak se zeptejte, jak se tam zachází s našimi názory, jestli nás někdo bere vážně, nebo nebere. Já od těch lidí, od svých kolegů a kolegyň, kteří tam chodí, mám úplně jinou informaci. Tak z toho udělejte koaliční komisi a nebudeme zastírat, že se nesnažíte dohodnout. Já to jenom konstatuji. Já to ani nekritizuji. Ale nevytvářejme dojem, že tady pracuje nějaká odborná komise, která je tak namíchaná z odborníků a politiků. Protože aby to mělo smysl, tak bychom dopředu museli říct, že co oni dohodnou, my budeme respektovat, a my takový bianco šek samozřejmě nepodepíšeme. A nejsme jediní. Myslím si, že tady nenajdu politickou stranu a politický klub, který by nějaké komisi dal bianco šek a řekl: Tak si tam něco dohodněte a my to tam potom odhlasujeme.

Takže naprosto správný odhad pana poslance Opálky, že ať budou závěry této komise jakékoliv, tak pokud to nebude v programu sociální demokracie, tak to tato vláda nenavrhne a neprosadí. Když to bude v souladu s programem sociální demokracie, tak je velmi pravděpodobné, že sem přijde a prosadí to a budeme vést tyhle ty spory - ideové, neosobní - o tom, co s tím udělat.

To, že ta čísla jsou neúprosná, je prostě pravda. Jenom odmítáme tu interpretaci, že za všechno mohou živnostníci. Vždyť v zásadě ten problém máme de facto vyřešen. Náměstkyně ministra financí minulý týden řekla, že očekává díky kontrolním hlášením a registračním pokladnám desítky miliard ročně navíc. Takže hotovo.

Kdo tomu věří? No my tedy ne. Máme čísla z toho Chorvatska. Požádali jsme o to Parlamentní institut. Nedělal to žádný náš think tank, kterému bychom dali zadání. Tak se podívejte, o kolik klesly daně v Chorvatsku. Anebo zase vzrostly, je to takhle. (Ukazuje papír.) Ale je to v jednotkách. Ne v desítkách miliard korun. Takže problém, který tady je, že vláda s tím nechce dělat vůbec nic.

Současně říkáte, jak je to nevýhodné, a současně říkáte, musíme zamezit vstup do druhého pilíře, protože občané by mohli získat nějaké výhody. Tak pro občany to asi v té vaší logice výhodné je.

Já jsem odpůrce zbytečných zákonů a říkám to tady často. Nemám statistiku, kolik lidí vstupuje tento rok do druhého pilíře měsíčně. Ale kdybych si měl tipnout, tak to budou desítky. Může mi pan ministr financí, jestli má čísla, nebo nepřítomná ministryně práce a sociálních věcí, mi to řeknou. Pro kolik lidí to vlastně děláme? Tady přijímáme zákon ve třech čteních, v Senátu, prezident, abychom zabránili vstupu do druhého pilíře kolika - sto lidem? Dvě stě lidem? Tři sta lidem? Ta čísla jsou prostě neúprosná. Není o to zájem. To je třeba přiznat. Takže proč vlastně děláme tento zákon? K čemu je to dobré?

Rozumím tomu, kdyby to byl zákon o zrušení. Protestovali bychom, nepodporovali bychom to. Ale tohle je nějaké řešení, které se dotkne celého systému. A poprosil bych o odpověď, jestli pan ministr ví nebo má odhad, kolik vstoupilo do druhého pilíře za posledních dvanáct měsíců. (Ministrově odpovědi nebylo rozumět.) A tohle se chystá na kolik měsíců? (Ministrova odpověď ze zpravodajské lavice nebyla slyšet.)

Jednou říkají 1. ledna 2016, že to zruší. No to při rychlosti, jak Ministerstvo financí předkládá návrh zákona, to nepředpokládám. Takže 1. ledna 2017. Nejlépe to schválit na 1. ledna 2018. Aby nějaká příští vláda s tím měla šanci něco udělat. To by bylo docela rozumné, takový pozměňující návrh o změně termínu bychom podpořili. 2018, 2019, 2020, cokoli z toho. Takže když to navrhnete, budeme vás podporovat.

Ale pro kolik lidí, nebo vstupu kolika lidí chceme tímto návrhem zákona zabránit? A budu se ptát tady kolegů z ANO a kolegů z klubu KDU, kteří nevedli ten velký boj proti zrušení druhého pilíře od začátku, jak to legitimně vedli sociální demokraté. Proč pro pár stovek lidí tady připravujeme zákon a tváříme se, že zachraňujeme nějaké státní peníze? Vždyť ty peníze jsou těch lidí. Ať už ty z důchodového pojištění, nebo ta dvě procenta, která si tam připlácejí sami. Takže státu neušetříme vůbec nic. Kvůli pár stovkám... Jestli to vůbec je pár set lidí. Já to číslo nemám a chtěl bych ho slyšet od členů vlády, kteří to číslo bezesporu mají, když návrh zákona s tímto zdůvodněním předkládají. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní zde mám šest faktických poznámek. První přichází pan poslanec Dolejš, připraví se pan poslanec Opálka, poté pan poslanec Laudát a poté pan ministr financí. A pak další, samozřejmě. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo. Drobná korekce předřečníka. Opravdu, ale opravdu KSČM není adorant pana ministra průmyslu Mládka, tím méně jeho útoku na živnostníky. Já znám pana ministra dlouho a snažím se k němu mít korektní vztah, takže já jsem ocenil, že se za tento výraz omluvil.

Co je ale pregnantní, je, že OSVČ platí na daních i na odvodech jiné peníze, že to těm malým umožňuje přežít. Pokud jim to jednorázově zaťápneme, tak je vyženeme do úřadů práce. Ale na druhou stranu to také znamená, že zejména pokud jde o sociální zabezpečení, tak se vytváří problém do budoucna. A nějak se to řešit musí. Takže to řešme věcně a neobviňujme se z něčeho, co snad ani není pravda.

Koneckonců my máme v programu zastávat se vykořisťovaných. A troufnu si říci, že malí podnikatelé jsou vykořisťováni právě těmi velkými. Například monopolními cenami, například nastavenými pravidly a také někdy tím, že abychom odvedli, jako když křepelka odvádí od mladých, pozornost od velkých korporací, tak honíme ty malé, místo abychom pořádně progresivní daní zdanili ty velké.

A poslední poznámka, abych se vešel do lhůty. Samozřejmě, že ta komise, která existuje, měla určité zadání. A obávám se, že pokud hledáme jádro strategického konsenzu na řešení penzijního systému, dnešní debatou jsme příliš nepřispěli. Tato debata nebo ten podklad je o tom, že chceme ukončit určitou nepovedenou fázi, nechceme to prodlužovat, protože to prodlužování by se mohlo prodražit. Ale to jádro konsenzu chybí. Ale jestli chceme k němu směrovat tímto způsobem, tak to opravdu, ale opravdu ne. Tady je třeba si ujasnit, jaké místo má mít první pilíř, jak má být stabilně zafinancován (upozornění na čas) a nedělat si iluze o tom, že kapitálové výnosy za 20, za 30 let budou tak velké, že nás spasí. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím k mikrofonu pana poslance Opálku a jeho dvě minuty. Připraví se pan poslanec Laudát. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Dovolte mi zareagovat na pana kolegu předsedu poslaneckého klubu ODS Zbyňka Stanjuru. Já jsem zmínil 15 příčin oslabování prvního důchodového pilíře. Já jsem neřekl, že živnostníci za všechno můžou. V těch 15 bodech jeden z těch bodů byl, že důvodem pro nižší příjmy je to, že dvě kategorie odvádějí různě. Toť vše. Ale závažnější se mi zdá situace kolem ceny práce. Víte, ono to má dva pohledy. Jeden pohled je, kolik procent se odvádí na různá pojištění. Ano, to procento je vysoké. Druhý pohled je ale, kolik to je v absolutní částce. A vzhledem k tomu, že u nás je nízká cena práce, tak aby ty odvody byly dostatečné, tak musí být vysoké procento. Zvyšte cenu práce a snižte odvody. Ty peníze budou stejné a budou stačit a konečně se vyrovnáme v ceně práce, a teď myslím v té kumulované, včetně odvodů, té evropské patnáctce.

Poslední poznámka, kterou jsem zapomněl, to je třetí pilíř. On to tu pan Stanjura taky zmínil. Sedm, osm - v různých letech různě - miliard na podporu dává do třetího pilíře stát. Tím, že se omezila možnost státního příspěvku až od určité úložky, takže je to vlastně solidarita naruby pro ty, kteří na to mají. Takže to je si třeba taky uvědomit, že nejenom první pilíř solidarita pro chudé, ale třetí pilíř solidarita pro bohaté.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji za dodržení časového limitu a prosím k mikrofonu pana poslance Laudáta, připraví se pan ministr financí. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo. Jestli jsem to správně pochopil, tak poprvé od výroku pana Mládka se tady někdo ještě k němu hlásí. Ale to je skutečně záležitost. Pokud by pan ministr financí byl moudrý, tak by sem s takovým předkladem zákona nešel. Možná že by si někde nechal vyložit, co je střední třída, kdo je základem a pilířem střední třídy, a pak by věděl, že ona produkuje hodnoty a z jedné strany drží nad vodou sociálně slabé. Někdy bohužel část, která to zneužívá, která v reálu sociálně slabá není, a z druhé strany oligarchy. Takhle na tom je postavený kapitalismus. A pokud střední třídu zdevastujete, tak potom prostě nebude financování ani na jednu ani na druhou stranu. To, co vy tady produkujete od svého ustavení panem Zemanem z Hradu coby vláda, je systematická likvidace pilířů střední třídy. Podotýkám, že střední třída nejsou jenom živnostníci, malí, střední podnikatelé.

Pane Komárku prostřednictvím, vy nekruťte hlavou, protože vaše výroky, to je o něčem prostě k smíchu. Já nad vámi taky nekroutím hlavou, aspoň ne ve Sněmovně. Já už se jenom nestačím divit.

Takže nepřekvapuje mě, že se k tomu pan Opálka zřejmě přihlásil, jestli chápu tu interpretaci správně, ale dost mě děsí, že se k tomu hlásí sociální demokracie a hnutí ANO.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím k mikrofonu pana ministra financí. Připraví se pan poslanec Komárek. Prosím, pane ministře, vaše dvě minuty.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Děkuji, paní předsedající. Já bych jen zopakoval, protože samozřejmě kolegové Kalousek a Stanjura si zase jenom vytáhli něco, nějakou spekulaci. Já bych zopakoval jenom ta fakta znovu. Dvacet let řešíte důchody tady, nic jste nevyřešili. Ani ty komise. Byl jsem vyzván, abych dal nějaký návrh. Já jsem tady oznámil, že navrhnu důchodovou reformu. Nejdřív ji navrhnu koaličním partnerům. Není pravda, a zásadně to odmítám, že chci snižovat důchody. To jste si zase tady vymysleli! Já říkám, a tom návrhu bude, že všechny důchodové nároky zůstanou zachovány. Tak nevím, proč zase tady se lže a spekuluje. Ten návrh jste neviděli. Já ho předložím do konce června a potom se o tom bavme. Ne že už dopředu vlastně tady něco fabulujete a mluvíte, že chci snižovat důchody. Není to pravda. Dám návrh reformy, kterou jste dvacet let nevyřešili.

A k té elektronické evidenci tržeb. Prosím, vás, já myslím, že to bude velké téma, asi celoroční, pro naši opozici. Já jsem psal ministru financí Chorvatska, aby nám dal čísla, fakta, která vám tady předložím. A pan Stanjura mluví o daních. Ano, snížili daně v Chorvatsku. Z 25 % DPH snížili na 10 při zavedení elektronické evidence tržeb. Na rozdíl od vás, kteří jste navyšovali DPH. Já bych taky chtěl snižovat daně v rámci zavádění evidence tržeb. Ale to asi není dneska debata.

Takže já bych jen zopakoval fakta, že nikdo nechce snižovat důchody, že navrhnu nějakou reformu vládě a koaličním partnerům a potom se můžeme o tom bavit. Takže buďte tak hodný, když to neznáte, tak o tom nemluvte.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu ministrovi za dodržení časového limitu a prosím k mikrofonu pana poslance Komárka. Připraví se pan místopředseda vlády Bělobrádek. Prosím, máte dvě minuty.

 

Poslanec Martin Komárek: Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, pan ministr už to řekl, ale já to přeci jenom krátce podtrhnu. V této debatě padl podle mě logický a po dlouhé době propracovaný návrh na reformu penzijního systému. (Smích a potlesk z lavic napravo.) Děkuji za potlesk. Paskvil, který prosadila pravice malou většinou v minulém období, končí tak, jak končí. Bohužel, je mi to líto. Čili byl navržen určitý návrh a pan Stanjura a před ním pan Kalousek několikrát řekli ve svých vystoupeních, že to znamená snížení důchodů. Já je nechci podezřívat z toho, že chtějí nepozorně poslouchajícím novinářům navrhnout titulek: Babiš chce snižovat důchody. Prostě toto nezaznělo. Zazněl návrh tezí reformy penzijního systému, který na první pohled působil logicky, a jeho překrucování je podle mě nefér. Možná ale pánové Kalousek a Stanjura pouze neposlouchali a něco si hráli na počítači. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuju za dodržení časového limitu, a dříve než předám slovo panu místopředsedovi vlády, poprosím všechny, kdo budete mluvit na mikrofon, pokud se obracíte na své kolegy, čiňte tak mým prostřednictvím. A velmi vás prosím, abyste dodržovali časové limity, abych vás nemusela vypínat, protože je mi to velmi nepříjemné. Děkuji za pochopení.

Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády ČR Pavel Bělobrádek: Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, já bych si vaším prostřednictvím dovolil oslovit pana předsedu Stanjuru. Myslím, že není pravda, že výrok pana nepřítomného ministra Mládka, který je na zahraniční cestě, zněl, že živnostníci jsou paraziti. Byl bych rád, abychom jaksi eventuálně přesně citovali, protože takto jeho věta skutečně nezněla. On neoznačil živnostníky za parazity a myslím, že by bylo fér toto nepoužívat. Navíc se za to omluvil, což myslím je také potřeba ocenit.

Druhá věc, která tady padla. Zastavení možnosti vstoupit do druhého pilíře - protože jestli se nepletu, tak na to ta odpověď taky nezazněla - je proto, protože podle těch analýz, které jsme dostali, hrozí spekulativní vstup do tohoto pilíře, který se chystá vláda zrušit.

Takže to jsem jen chtěl doplnit k těmto vašim dotazům. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a prosím k mikrofonu pana poslance Stanjuru, připraví se pan poslanec Laudát. Prosím vaše dvě minuty.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak nejprve solidarita pro bohaté, říkal pan poslanec - už teď nevím, který to byl, ale určitě to bylo z KSČM. (Smích poslanců KSČM.) Aby kterýkoli občan získal maximální státní podporu ve třetím pilíři, tak musí denně uspořit 32,87 Kč. A komunisté nám úplně vážně tvrdí, že 12 tis. ročně, což je těch 32,90, za které dostanete od státu 12 krát 230, což je 3 200 a nějaké drobné, že si to mohou dovolit pouze bohatí. A to se úročí. Když vezmu bez úroku 12 tis. minus 12 krát 230, tak je to necelých 9 tis. ročně, tj. necelých 30 Kč denně, a to si mohou podle mě dovolit minimálně ty 4 mil. lidí, kteří jsou ve třetím pilíři, a to určitě není skupina, kterou bychom mohli označit, že to jsou ti bohatí, kteří mají platit více.

Na rozdíl od pana poslance Komárka si čtu materiály, které posílá Ministerstvo financí do připomínkového řízení. Může tady mít adorační projevy, jaké chce, už je stejně po vnitrostranických volbách, tak je to skoro jedno. Ale to, co jsem citoval z návrhu zákona k rozpočtové odpovědnosti, odešlo od pana ministra Babiše, který navrhoval v bodě 15, že vláda může svým rozhodnutím bez Sněmovny snížit důchody. A dneska jsem reagoval na to, co tady řekl pan ministr. On nás tady začal všechny školit, jak má řešení. A citoval - a jsou to jeho slova - že se sníží nebo že se na 30 % průměrné mzdy upraví důchod. To jsme si nevymysleli. Tak ať nefabuluje ministr financí, my na to nebudeme reagovat. Podívejte se do stenozáznamu, co řekl dneska ve svém projevu. Já jsem stejně řekl, že nevěřím tomu, že to předloží.

Tak mě musíte poslouchat, pane poslanče prostřednictvím paní místopředsedkyně. A fakt ty adorační projevy nejsou důstojné ani pro vás. A pro nás - pro nás jsou směšné, naši důstojnost to nijak neohrožuje. (Předsedající chce vstoupit do řeči.) Ale my jsme to neviděli, neviděl to pan poslanec Komárek - ale (důrazně) je to první ucelený skvělý koncept důchodové reformy. Blahopřeji! (Potlesk zprava.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Laudáta, připraví se paní poslankyně Adamová, která nevydržela s řádnou přihláškou. Prosím, pane Laudáte.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já mám vždycky smůlu, že jdu až po Stanjurovi (s úsměvem). Já jsem to chtěl říct taky. Ale možná, že v hnutí se vyskytují ty nadpřirozené bytosti nebo zvláštní bytosti, tak asi možná pan kolega Komárek ví něco, ctí a cítí a nějak vnímá, co my asi nevíme. Ale co je psáno, to je dáno.

Nicméně já bych poprosil. Pan místopředseda Bělobrádek tady řekl, že hrozí spekulativní vstupy. Tak prosím dozvěděli bychom se po těch hodinách diskusí tady, kolik dejme tomu od toho, kdy se ujala tato vláda moci, kolik lidí vstoupilo do druhého pilíře, zejména poté, co v médiích někdo spočítal, že to bude extrémně výhodné, že tam bude obrovské roční zhodnocení - tak kolik lidí to je, jaké jsou to peníze? Protože u každého z takových zákonů, které mají finanční dopady, bych moc prosil - ať je to energetický zákon, zákony o spotřební dani, biopalivech aj. - abychom zároveň také měli k tomu ekonomickou analýzu: Bude to znamenat toto. Tato skupina společnosti nebo stát nebo někdo zaplatí ty a ty peníze tam a tam. A o čem se tady bavíme? Ať to sem dá, jsou to dvě čísla - kolik lidí před 15 měsíci do dneška za těch posledních 15 měsíců, nebo si vezměte i kratší dobu, tam vstoupilo a kolik si vezmou z toho prvního pilíře a převede se do druhého. Konkrétní dvě cifry. A ty jsem tady zatím neslyšel.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím k mikrofonu s faktickou paní poslankyně Adamová. Prosím, paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Markéta Adamová: Dobré dopoledne, dámy a pánové. Já jsem tady chtěla... Pan Komárek zrovna odchází, já jsem chtěla mluvit k němu... (Poslanec Komárek se s úklonou k poslankyni Adamové vrací do své lavice.)

Prostřednictvím paní předsedající pane poslanče, až od vás jsme se dozvěděli, že se tady vlastně dozvídáme nějakou konkrétní reformu a nějaké její teze. To pro nás všechny je určitě velkým překvapením, protože i když jsme pečlivě poslouchali - to já tedy vám mohu za sebe určitě říci, že ano - tak jsme to možná nepovažovali za tak dokonalé řešení. Nicméně já jsem velmi potěšená, že jsme se dozvěděli z úst pana ministra Babiše, že už v červnu se zde dozvíme, jaké konkrétní řešení penzí nabízí tato vláda, protože tady zatím je diskuse vedena nad tím, že rušíme nějaký model, nějakou zatím fungující formu a nemáme zde pro generaci, kterou si tady dovolím zastupovat, tedy dnešních třicátníků, jasný vzkaz, co oni mohou očekávat od státu. A já bych byla velmi ráda, aby ta debata se potom vedla nad nějakými opravdu konkrétními věcmi a nejen takovými řekněme kosmetickými úpravami.

Za tu generaci si dovolím ještě jednou si poprosit o to, aby to bylo stabilní řešení, které má naši situaci a naše penze schopnost zajistit, protože si myslím, že toho se opravdu velmi obáváme. Takže velice děkuji dopředu. (Potlesk zprava.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím s faktickou pana poslance Bendu, připraví se pan poslanec Opálka. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, hodně už toho zaznělo. Ale pokud tady ministr financí přečte jednu svoji analýzu, pak ji jeho poslanec prohlásí za návrh důchodové reformy, a když upozorníme na první problém, který tam je, že by to znamenalo snížení všech důchodů o 25 %, tak pan ministr financí vystoupí a řekne ne, takhle jsem to v žádném případě nemyslel, to je rozhodne omyl. Tak prosím netvrďte, že jste předložili nějakou důchodovou reformu nebo vůbec nějakou analýzu. Jediné, co jste předložili, je návrh, aby se do druhého pilíře nesmělo vstupovat. A mě by fakt zajímalo, kolik nám hrozí těch úniků. Tato otázka tady byla položena už opakovaně. A když si vezmete, kolik stojí půl dne nebo jeden den zasedání této Sněmovny, kolik stojí zasedání vlády, tak já jsem zvědav, jestli aspoň v té spekulaci ušetříme tomuto státu víc, než kolik toto nesmyslné projednávání tohoto naprosto zbytečného zákona, který ani není zrušením druhého pilíře, ale jenom zákazem vstupu, než kolik jsme na to fakticky jako stát už do této chvíle vydali a ještě vydáme.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Opálku, připraví se pan poslanec Stanjura. Oba dva s faktickou poznámkou. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Opava tu střídá Opavu.

Já bych chtěl reagovat na pana kolegu Stanjuru s tím bohatstvím. Víte, to je relativní pojem. Každý ho vnímá jinak. Podle výše svého příjmu. Vždycky ti, co jsou nad ním, jsou ti bohatí. Takže ten, kdo má ten nejnižší příjem, považuje i toho středněpříjmového za bohatého. Tak budu mluvit radši vícepříjmový.

Ale je třeba zdůraznit, že takovou podporu, jakou má u nás třetí pilíř, nemá nikde ve světě. U nás je podpora nejenom státní podporou jako státním příspěvkem, ale také slevou na dani, pokud odvedu potřebný počet. A tu může uplatnit buď zaměstnavatel, nebo zaměstnanec. Další podpora je, že není zdaněno zhodnocení, takže vlastně máme čtyři podpory, možná že se najde i nějaká pátá. Takže po té stránce si myslím, že ten stát do toho pilíře nevkládá málo nebo ztrácí v něm taky nějaké peníze. A ten problém je také v tom, jestli občan bude schopen v tom pilíři spořit celý život, protože dneska může být vícepříjmový, ale za deset roku jeho situace se může zcela změnit.

Chtěl bych říci - a nejsem tady za koalici - ale co týká složení účastníků druhého pilíře, je to v grafu, a já jsem na to upozorňoval, v té Potůčkově komisi na webu přístupné.

A důchodová reforma, jak nám tady naznačil pan místopředseda vlády... No, my jsme taky předložili svůj návrh. V roce 2005 propočítaný nezávislou Bezděkovou komisí do roku 2100. Vyrovnaný. Problém samozřejmě je, že nenašel politickou podporu. A když teď vidím, že pracuje důchodová komise a navíc Ministerstvo financí na stejném projektu (upozornění na čas), tak to té koalici nezávidím.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Stanjuru. Po něm se připraví pan poslanec Komárek a poté pan místopředseda vlády Bělobrádek. Všichni s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Nejdříve bych chtěl poděkovat panu vicepremiérovi Bělobrádkovi, protože jsem se ptal ministra financí či ministryně práce a sociálních věcí, protože to je z ministrů ten, kdo mi odpověděl, takže skutečně děkuji. Nicméně mi neodpověděl konkrétní číslo - to mu nezazlívám. Pokud je pravda, že spekulanti chystají masový vstup do druhého pilíře, tak museli začít hned 7. ledna, kdy to přišlo do Sněmovny, a poslední tři měsíce museli každý den vstupovat. Říkají, že ten zákon ještě neplatí, tak tam honem spekulativně vstoupím, abych na tom vydělal.

Paní ministryně už je tady. Já se zeptám, kolik letos vstoupilo lidí do druhého pilíře, těch spekulantů, kterých se bojíte, kteří už od ledna vědí, že tomu chcete zabránit, a tím pádem už mají tři měsíce času na to, aby spekulativně vstoupili do druhého pilíře. Kolik? Já to číslo chci znát. Když nevíme za tři měsíce, tak za dva bychom to mohli znát. Dneska máme 8. dubna. Vím, kde se to spravuje. Ale důchody patří vám, paní ministryně. My si myslíme, že nemůžete vždycky říkat: to oni na financích, to my ne. Jste jedna vláda, tak se podělte.

Pan ministr financí mi evidentně odpovědět nechce. Kdyby aspoň řekl nevím, tak řekne nevím a já podám písemnou interpelaci a dozvím se to. Ale ti spekulanti už tři měsíce mohou vstupovat a podle mě žádní neexistují a bojujete s někým, kdo tady není. Nikdo o to zájem v zásadě nemá, ale my kvůli tomu budeme přijímat zákon, abychom řekli, že jsme zatrhli ty spekulace, ušetřili jsme státu. A i kdyby, tak co jste tomu státu ušetřili, když peníze jsou těch lidí a současně říkáte, že jim je chcete vrátit? Tak co jste ušetřili? Nic. Spekulanti nejsou, úspora žádná a zbytečný zákon už ve druhém čtení.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji za dodržení časového limitu a prosím k mikrofonu pana poslance Komárka. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Já myslím, že za více než dvě hodiny plodné, víceméně vtipné debaty z obou stran jsme se dozvěděli dvě fakta. Jedno faktum je, a uznal to i pan poslanec Beznoska, že důchodová reforma je tak důležitým tématem, že by na ní měla být velká shoda, nejméně ústavní většina. Chybou bylo, že v minulosti k této shodě nedošlo. Druhým faktem je, že pan ministr financí má studii, která může být základem reformy důchodového systému, na kterém se shodneme. Rozhodně ale není pravda, že by tato reforma znamenala snížení důchodů o 25 %. A prosím tedy kolegy z opozice, aby tuto lež dále neopakovali, protože je to doopravdy lež.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. A nyní prosím k mikrofonu pana místopředsedu vlády Pavla Bělobrádka. Připraví se paní ministryně sociálních věcí Marksová-Tominová. Prosím, pane místopředsedo, vaše dvě minuty.

 

Místopředseda vlády ČR Pavel Bělobrádek: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, já data samozřejmě nemám. Rád bych vám je sdělil, nicméně jsme byli na to takto upozorněni s tím, že i kdyby tomu tak nebylo masivně, tak už i bez vyčíslení těchto dat je prostě logické, že má-li se zrušit tento pilíř, tak není logické, aby do něj další vstupovali. Já myslím, že je to prostá logika a i bez pevných čísel se to dá jasně akceptovat.

Pak bych ještě zareagoval na kolegu Laudáta. Vývoj ve společnosti je dosti dramatický a v některých západních zemích střední třída jaksi vymizí a vlastně ta pyramida, která dává dohromady celý společenský systém, se mění na přesýpací hodiny, kde střední třída je významně marginalizovaná, čímž neříkám, že je to dobře, ale říkám, že dochází k poměrně silným posunům.

K paní kolegyni Adamové vaším prostřednictvím bych chtěl říct, že si nemyslím, že úplně pozorně poslouchala, protože nepletu-li se, pan ministr financí neříkal, že to tady představí v červnu, ale že v červnu to představí koaličním partnerům. To znamená, doufám, že to nebude tady. My už jsme se konečně tady pro nás překvapivě dozvěděli, že se něco takového chystá, to jsme předtím nevěděli, takže je to pro nás překvapivé, takže doufám, že se nedozvíme ani tento kompletní návrh tady ve Sněmovně. To by byla trochu partyzánština. Myslím si, že by bylo dobré spolupracovat i s Potůčkovou komisí.

A co se týká těch peněz, možná že když je to tak bezvýznamné zakázat vstup do druhého pilíře, že jsme se o tom tady dvě hodiny nemuseli bavit a ušetřili bychom poměrně dost peněz daňovým poplatníkům tím, že bychom to prostě odhlasovali nebo přistoupili k hlasování bez takovéto diskuse.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a prosím k mikrofonu s faktickou paní ministryni Marksovou-Tominovou. Připraví se pan poslanec Laudát s faktickou.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Děkuji za slovo. Budu velice stručná. Já to číslo neznám, protože ho mají na Ministerstvu financí, přes naše ministerstvo to vůbec nejde. Nicméně když přijde Ministerstvo financí a řekne, že má signály a že je potřeba zamezit spekulativním vstupům do druhého pilíře, tak já jim samozřejmě věřím. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. A nyní prosím k mikrofonu pana poslance Laudáta s faktickou. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji, paní místopředsedkyně. Dozvíme se ta dvě čísla, nebo se je nedozvíme? A pak se tedy chci ptát, jak vlastně funguje tato vláda. Jak jste zodpovědní? Tady jsme teď slyšeli od dvou ministrů, nebo vicepremiéra a ministra, že čísla neznají. Tak jak vlastně rozhodujete? Vy rozhodujete pocitově. To se potom nestačíme divit, jak dopadne ekonomika. Najednou možná pan vicepremiér zjistí, že díra ve státní kase bude větší než 100 mld. Vy máte obrovskou kliku, že je ekonomické oživení. Jinak už jsme tady měli trajektorii na směr Řecko. Tohle je skutečně naprosto neuvěřitelné. Tak nám řekněte ta dvě čísla. Já prostě odmítám nějaké signály. To už je jako nastavené zrcadlo prohnilé americké společnosti? To jsem slyšel pětadvacet let nebo kolik, než ten socialismus skončil.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Tímto jsme zatím vyčerpali faktické poznámky a mám zde řádnou přihlášku pana poslance Fiedlera do obecné rozpravy. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo, paní předsedající. Sice s řádnou přihláškou, ale slibuji, že nebudu mluvit dlouho, protože už se tady mluví dostatečně dlouho.

Chtěl bych jen říct, že tady se vede debata o tom, kolik je těch signálů o nových účastnících, kteří chtějí do druhého pilíře vstoupit. Myslím, že to tady velmi správně a velmi přesně řekl pan ministr Bělobrádek, že nejde o to, kolik lidí tam chce vstoupit, ale že pokud se u druhého pilíře zvažuje jeho zrušení, tak je naprosto logické, že do něho zamezíme přístup dalších osob. Já to pokládám za velmi jednoduchou a prostou logiku. A když se tady v Poslanecké sněmovně zamyslíme nad tím, jak se asi jednotlivé kluby k druhému důchodovému pilíři staví, my jsme to jasně deklarovali a vyjádřili již při volbách. V našem volebním programu to bylo, že jsme pro jeho zrušení, a my jsme svůj názor nezměnili. A tady přesto, že jsme opozice, tak máme trošku jiný názor než ostatní politické kluby na opozičním křídle, tak si myslím, že to opravdu je jasné, jak to hlasování asi dopadne nebo jaký je postoj k druhému důchodovému pilíři a že debata tady je poněkud zbytečná.

Co bych však chtěl říci, že se jasně projevuje to, že pokud u tak zásadních věcí, jako je důchodový systém, není, a teď nemyslím konkrétně v tuto dobu, a bylo to i v minulosti, širší shoda v Poslanecké sněmovně napříč politickým spektrem, tak potom dochází přesně k tomu, čeho jsme tady právě svědky. Jakmile dojde ke změně v Poslanecké sněmovně, vládní koalice má jinou podobu než měla ta minulá, tak se přesně setkáváme s tím, co tady vidíme, že dochází k velkým debatám - snaha něco změnit, co bývalá vláda, bývalá koalice prosadila velmi těsnou většinou bez konsenzu s ostatními politickými partnery, protože o tak zásadních věcech, jako je důchodový systém, by to mělo být. A říkám to tady z toho důvodu, že tady zaznělo z úst vicepremiéra Babiše, že se chystá předložit nějakou novou novelu, koncept, tak apeluji na současnou vládní koalici, aby si toho byla vědoma, až to tady budeme projednávat, aby se tvorba takového návrhu odehrávala už za širší spolupráce, abychom zase nebyli svědky toho, že se tady budeme potom sáhodlouze, ne my, ale nějaká nová Poslanecká sněmovna, k tomu vracet.

Poslední věc, krátkou zmínku, zaznělo to opět z úst pana vicepremiéra Bělobrádka. Je to zajímavé zjištění pro Poslaneckou sněmovnu i pro veřejnost, že v koalici to asi nefunguje tak úplně dobře, když pan ministr Bělobrádek tady řekl, že se to dozvěděl tady v Poslanecké sněmovně, že něco takového Ministerstvo financí a vicepremiér Babiš chystá a chce připravit, tak to je opravdu pro mě zvláštní, jak funguje tato koalice. Musím ovšem říci, že na našem poslaneckém klubu jsme s podobným jednáním měli bohužel také zkušenosti. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karlu Fiedlerovi. Dobré poledne, paní a pánové. Chtěl bych pokračovat ukončením rozpravy, ale mám tam faktickou poznámku pana poslance Františka Laudáta, ještě stále v obecné rozpravě. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych zareagoval na pana kolegu Fiedlera. Pokud tomu tak je, tak ve stejné logice se ptám, proč tu máme řešit biopaliva. Evropská unie chce také zrušit podporu biopaliv první generace, tak proč je tady máme ještě prodlužovat? To je úplně ten samý problém, akorát jsou tam možná dva, tři, čtyři řády, to nevím, protože ta dvě čísla jsem se nedozvěděl od rána, ale jinak je to úplně principiálně stejné. Pan vicepremiér, sice tu není, nicméně z toho vyplývá, jak je důležité pro informovanost jednotlivých ministrů či vicepremiérů sedět ve Sněmovně. Tady se ledasco dozvědí, co si možná na vládě neřeknou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Nemám žádnou přihlášku do rozpravy, takže obecnou rozpravu končím. Pokud tu mám poznámky, tak můžeme přejít k rozpravě podrobné. V té je přihlášen pan poslanec Vilímec. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, v podrobné rozpravě nejprve odkážu na pozměňovací návrh, který je obsažen ve sněmovním dokumentu 2045. Jedná se o zrušení bodu I článku 1, přechodná ustanovení tohoto návrhu zákona.

Odůvodnění je evidentní, koneckonců mohl bych i odkázat na své vystoupení v obecné rozpravě, ale stručně. Jedná se o zrušení bodu, kterým se zastavuje vstup nových účastníků do druhého pilíře ještě předtím, než padne příslušné politické rozhodnutí, protože si nemyslím, že je rozumné takovéto politické rozhodnutí předjímat. Koneckonců i z debaty v obecné rozpravě z levé strany jsem slyšel, že lidé nedůvěřují druhému pilíři, proto do něj nevstupují. Zazněly tu naopak od většinou stejných protagonistů názory, že je potřeba zastavit možnost ze spekulativních důvodů vstupovat do druhého pilíře. Jak dobře víte, ani ministr financí ani ministryně práce a sociálních věcí nedokázali zatím seznámit Sněmovnu, kolik že vstoupilo v posledních měsících z tzv. spekulativních důvodů do druhého pilíře.

Na závěr: V listopadu nebo v prosinci náměstek ministra financí Martin Pros, což je asi náměstek nominovaný za sociální demokracii, se vyjádřil, že rozhodnutí vlády ohledně zrušení druhého pilíře v roce 2016 vedlo k prudkému oživení zájmu o vstup do tohoto pilíře. To prohlásil příslušný náměstek v listopadu nebo v prosinci a já bych se docela vsadil s panem ministrem financí a paní ministryní, že stav účastníků druhého pilíře je stále stejný, protože lidé prostě nevěří druhému pilíři kvůli historické reakci, která tu padla. Proto nevidím jediný důvod, žádný důvod k tomu, abychom zákonem ještě předtím, než tato ctěná Sněmovna rozhodne o další existenci druhého pilíře, zastavovali vstup do tohoto systému. Žádný důvod k tomu nevidím, proto předkládám pozměňovací návrh.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu Vilímcovi. Nemám žádnou písemnou přihlášku do podrobné rozpravy, nikoho nevidím z místa, i podrobnou rozpravu končím.

Požádám zpravodaje, aby mne kontroloval. V obecné rozpravě ani v podrobné rozpravě nepadl žádný návrh, který by byl hlasovatelný podle mého soudu, tedy ani vrácení garančnímu výboru k projednání ani zkrácení lhůty ke třetímu čtení, protože to není potřeba, a ani to, aby se nezabýval garanční výbor tímto návrhem. Takže mohu ukončit druhé čtení tohoto návrhu. Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji a končím bod číslo 4.

 

Nyní se podle programu naší schůze pustíme do dalších bodů, které máme před sebou, a těmi jsou body číslo 15, 16 a 17.

Sloučená rozprava k bodům číslo 15, 16 a 17
/sněmovní tisk 411, 412, 413/ - prvá čtení

Jde o vládní návrh ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti, sněmovní tisk 411, jsme v prvém čtení. Z pověření vlády předložený návrh uvede pan místopředseda vlády a ministr financí Andrej Babiš. Ale rozprava byla přerušena ve sloučené obecné rozpravě pro tři body zároveň, tedy 15, 16 a 17, to znamená, ústavní zákon a s tím související zákony, a byli jsme v situaci, kdy s faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Miroslav Kalousek, v obecné rozpravě páni poslanci Dolejš, Černoch a Holeček.

Vzhledem k tomu, že pan kolega Votava tady není, protože je řádně omluven ze zdravotních důvodů, je nutné, abychom změnili zpravodaje. Rozpočtový výbor navrhuje, aby zpravodajem pro toto jednání ve sloučené rozpravě byl pan poslanec Jan Volný. Pokud nemá nikdo jiný návrh, nevidím, rozhodneme v hlasování.

 

Zahájil jsem hlasování číslo 135. Ptám se, kdo je pro změnu zpravodaje, aby místo Václava Votavy jím byl pan poslanec Jan Volný. Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 135, z přítomných 171 poslanců pro 121, proti nikdo. Návrh byl přijat. Požádám pana poslance Volného, aby zaujal místo u stolku zpravodajů.

 

Teď už se slova ujme ve faktické poznámce pan poslanec Miroslav Kalousek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. K faktické poznámce jsem se před časem přihlásil proto, že tu v tu chvíli hřměly plamenné výzvy k nalezení konsenzu napříč politickým spektrem. Chtěl jsem dát ono srovnání, jak jsme ten konsenzus hledali my, když jsme předkládali tento návrh, který Sněmovna nepřijala, a jak jste to dělali vy.

Tenkrát byla na Ministerstvu financí zřízena stálá skupina, které jsem předsedal jako ministr financí, a každý poslanecký klub tehdejší Sněmovny tam posílal dva zástupce a já jim ještě jednou děkuji za jejich intenzivní práci. Z toho vznikl jakýsi výstup, který jsme předložili do Poslanecké sněmovny, a už jsme mohli vést pouze parametrickou diskusi. Protože jsme ale rozpočtovou odpovědnost mysleli vážně, tak ti, kteří ji chtěli pouze předstírat, to nakonec neschválili. Nicméně proběhla tady třičtvrtěroční diskuse mezi poslaneckými kluby. Vy jste teď předložili něco, co jste si uhňahňali v koalici, nikdo to dříve než v Poslanecké sněmovně neviděl - a je to, znovu říkám, návrh o rozpočtové neodpovědnosti. Přitom zdůrazňuji, že stále platí náš návrh, že pokud byste se chtěli zabývat skutečnou rozpočtovou odpovědností a skutečnou vůlí ke strukturálnímu deficitu a tím, že tento zákon bude mířit na vyrovnané rozpočty, nikoli na jedno procento, jsme stále připraveni podpořit vaši vůli k rozpočtové odpovědnosti. Nejsme ale připraveni podpořit vaši snahu o předstírání něčeho, co ve skutečnosti nechcete dělat.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Kalouskovi, včetně dodržení času. A ještě s faktickou poznámkou před poslancem Dolejšem pan poslanec Karel Fiedler - také k faktické poznámce. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo. Já v podstatě navážu na předřečníka, na kolegu Kalouska, na to, co jsem říkal při svém posledním vystoupení také pár minut zpátky. V podstatě oba s panem kolegou Kalouskem říkáme to stejné, že pokud se jedná o tyto zásadní věci, vyzývám Poslaneckou sněmovnu, poslanecké kluby, aby to byly věci, které budou z širšího konsenzu nejenom tří poslaneckých klubů a politických stran vládní koalice.

Ještě jednu věc jen krátce. Před chvilkou tady zaznělo z úst pana vicepremiéra Babiše, že by byl velmi rád pro snižování daní. Já mu to rád upřímně věřím a doufám, že alespoň podpoří návrh našeho poslaneckého klubu, abychom se zavázali ústavně, že daně minimálně nebudeme zvyšovat. Takže věřím, že tento náš návrh, který za chvilku jistě představí kolega Marek Černoch, bude podpořen. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Fiedlerovi a nyní vystoupí ve své řádně přihlášce pan poslanec Jiří Dolejš. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo. Nevím, jak máte čerstvě v hlavách debatu, která k tomuto bodu probíhala zhruba před měsícem. Obávám se, že vám už z toho něco vypadlo, ale přece jenom už pouhý pohled na nadpis tohoto bodu dává tušit, že to nebude prosté, protože jde o ústavní zákon, a tedy v podstatě zasahujeme do věcí, které nejen že vyžadují ústavní většinu, která se dá uhňahňat, ale také se dá postavit na nějakém racionálním konsenzu. Ale je to věc, která by měla mít dlouhodobou, ne-li trvalou platnost a měla by vytvořit podmínky i pro ty, co přijdou po nás, a proto si myslím, že si to zaslouží zevrubnější debatu. A je skutečně škoda, že tento zákon se tady objevil tak trochu až po jistých porodních koaličních bolestech a tak nějak nahonem, že tedy nebyla dostatečně fundamentální ta fáze přípravy.

Dokážu to první svou poznámkou a ta směřuje k historii uvažování na téma finanční ústava. Jsou tady i větší pamětníci, než jsem já, ale já sám jsem zažil čtyři pokusy o finanční ústavu. Z debat nad těmito pokusy je jednak vidět, co jednotlivé politické myšlenkové proudy považují za rozpočtovou odpovědnost a jak se také jejich názory vyvíjely. Někdy pod tlakem, bych řekl, i koaličních a jiných ad hoc politických okolností.

Rovněž připomenu vystoupení před měsícem kolegy místopředsedy Sněmovny Filipa, který upozornil na to, že zásah do Ústavy je do té míry významný, že by si zasloužil ne nějaký halabala přístup, ale prodiskutovat to i v kontextu dalších zásahů do ústavnosti. To jenom na připomenutí.

A teď k historii samotné myšlenky finanční ústavy. První byl návrh, který se tady objevil v listopadu 2002, byl to tisk 115, kdybyste si ho chtěli dohledat, a byl to návrh tehdy opoziční ODS a byl zamítnut v prvním čtení, jak už se to někdy opozičním návrhům stává. Zajímavá je argumentace toho odmítnutí. To znamená, že tehdejší vládní sestava, které vévodila sociální demokracie, konstatovala, že jde o nepřímou novelu Ústavy, která narušuje ústavní dělbu kompetencí. Do dnešní doby se změnilo mnohé, například i to, že vznikl evropský fiskální kompakt, ale česká ústavnost až do té míry se nezměnila. Pak byl dlouho klid, nikoho to netrápilo, zdálo se, že žijeme v čase, kdy už přicházejí jenom samé úspěchy a sociální výhody - vstoupili jsme do EU, ekonomika rostla, byť ne všichni z toho měli příslušný osoh, a najednou přišla krize, a to jak světová, tak i evropská, a v časech vlády Petra Nečase, konkrétně to bylo v říjnu 2012, se objevil tentokráte vládní tisk s číslem 821, který už byl připravován na půdě komise, kde se hledala nejen ústavní většina, ale především udržitelný trvalejší společný pohled na věc. A nehledal se jednoduše. Dle opozice, kde tehdy byla především sociální demokracie a KSČM, to byl návrh, který byl příliš tvrdý, který podvazoval ekonomický růst, protože jsme byli v čase, kdy jsme mysleli, zejména vládní reprezentace si myslela, že jediné, co se dá rozumného dělat, je proškrtat se k stabilitě, a byly tady i výhrady, protože se jedná o balíček zákonů, tak je tomu i dnes, tak pokud jde o samotný zásah do Ústavy, tak byly výhrady k nedohodě a k nejasnosti v prováděcím zákonu.

Známý fakt, že došlo k předčasným volbám, nevedl k rozuzlení tohoto sporu mezi koalicí a opozicí a jako jakési memento času, kdy tento zákon měl velkou podporu, tak se přihlásila TOP 09 v prosinci 2013, tentokrát to už je naše volební období, s tiskem poměrně nízkého čísla 24, který se vracel k tomu, co bylo předneseno předchozí vládou, tedy Petra Nečase, a doplňoval některé - z mého pohledu spíše formalisticky, ale doplňoval, je třeba říci, - chybějící otázky, zejména pokud jde o prováděcí zákon. Také tento návrh byl zamítnut, a to hned v prvním čtení, a to s tím, že se opět vymyká ústavnosti, to je zajímavý argument, který se neustále opakuje, a že podvazuje udržitelnost rozvoje naší ekonomiky. A výsledek máme nyní před sebou, tedy čtvrtou verzi, která je návrhem vlády Bohuslava Sobotky.

Ti, kteří sledovali, jak to probublává v koaličních strukturách, tak možná postřehli, že existovaly určité přístupy a verze tohoto zákona, verze přicházející z Ministerstva financí, které je logicky v této věci významným garantem, a nakonec tedy máme na stole verzi, která je a bude cupována, a jak jsme před chvilkou v technické poznámce zejména kolegy Kalouska slyšeli, tak aby byla shledána dostatečnou, tak se musí vrátit do koridoru, který vytyčily návrhy z doby Petra Nečase nebo toho opozičního návrhu TOP 09. Přitom jednak není odpovězeno na ony výhrady ústavnosti, jednak není diskutováno, v čem a jak by mohlo dojít k oné podvázanosti ekonomického rozvoje, resp. udržitelnosti ekonomického růstu.

V debatě před měsícem jsem dokonce postřehl, že vystupovali někteří koaliční poslanci, konkrétně kolega Klaška, který upozorňoval na to, že tato verze tím, jak nabízí onen dluhový strop, a která má daleko, bych řekl, méně razantní nástroje, jak si ten strop vymoci, tak že stejně vlastně směřuje ekonomiku do rozhodovací situace, kterou on nazval tím známým pojmem fiskální útes, což bylo v době, kdy se ocitla v hluboké krizi americká ekonomika. Fiscal cliff znamená v podstatě tolik, že ekonomika by se mohla zřítit z útesu, pokud jí nebudou uhrazeny elementární náklady na fungování, a to v tom škrtacím provedení, kdy některé náklady se prostě uhradit musí, nelze je odložit. Tak to funguje.

Takže ten reálný problém onoho fiskálního útesu vnímá zřejmě i koaliční struktura, jen to nedovádí do podoby konkrétního řešení v onom ústavním mechanismu. Čili to pokud jde o historii od roku 2002 až k dnešku.

Druhá moje poznámka či balíček poznámek směřuje tedy k tomu, jak se dopracovati rozumného výsledku, jak dosáhnout validní ústavní shody, kdy to nebude slepeno či uhňahňáno z poslanců, kteří se nějakým způsobem zatoulají a dotvoří vládní většinu do potřebné ústavní většiny. Ponechme stranou, že v předchozím období byla vládní komise - to asi nedoženeme.

Teď jsme v situaci, kdy musíme hledat shodu ex post, ale o to vážnější by měla být debata nejen nad samotným ústavním zákonem, ale zejména nad těmi dalšími dvěma právními tituly, které následují. Jestli si dobře pamatuji, tak debata byla vlastně již sloučená, a to jak tedy je upravit do podoby, která by byla hlasovatelná. A máme tady vlastně tři základní možnosti. Buď pábitelství, tedy autorů předchozích verzí, z nichž viditelným mluvčím je kolega Kalousek, nebo uvědomit si, do jaké míry je konzistentní mechanismus již navržený a ve své účinnosti pouze odložený, tedy evropský fiskální kompakt a to české řešení, a myslet skutečně na konstrukci takovou, která by nepodvázala hospodářský růst, anebo nějakým dílčím ústupkem vyjít vstříc kolegům - teď nevím, jestli z Úsvitu či post-Úsvitu, já teď nestačím sledovat, v jakém stadiu zrovna jsou - ale kteří také zřejmě nabízejí některé své hlasy k této ústavní většině.

Myslím si, že ta dohoda by si měla vyříkat některé parametry. Já je tady zmíním a protože nejsem už zrovna idealista, tak nečekám okamžitou odpověď či vyčerpávající odpověď, ale přesto myslím, že by bylo hodno pozornosti se těmto parametrům věnovat.

Prvního parametru jsem se už vlastně dotkl, a to je tedy ten vztah toho evropského fiskálního kompaktu a té české dluhové brzdy. Je fakt, že pokud evropský systém nějakým způsobem nedoplňuje - buď nezměkčuje, nebo nepřitvrzuje - tak vlastně se ptám, proč toto vůbec děláme. Aby se, jak se říká lidově, vlk nažral a koza zůstala v celistvosti? To by, myslím, nebylo hodno zákona takového významu.

Druhým tím parametrem je vůbec filozofie fiskální politiky a toho, co si představujeme pod konsolidací veřejných financí, tedy zda ta konsolidace má být pouze restriktivní, zda se k stabilitě veřejných financí můžeme dostat pouhými škrty a omezováním výdajů i v situacích, kdy to omezování může mít silně negativní efekt. Tady v tom mechanismu zejména prováděcích zákonů upozorňuji na citlivost metodiky propočtu tzv. strukturálního deficitu. Teď pomíjím debatu o tom, že sama vláda se s tímto kritériem trošičku rozešla i v té definici, která je zaužívaná, tedy v té definici evropské.

A pak jsou tady tzv. únikové doložky, které vlastně umožňují přijmout jinou fiskální politiku za konkrétních situací. Tam ty situace jsou vyjmenované. Je otázka, jestli vyčerpávajícím způsobem, protože musím upozornit, že život není vždycky katedrový, učebnicový a zdaleka nejde jenom o eliminaci důsledků tzv. byznys cyklu, který už dneska není zdaleka tak významný, určující, a dokonce v rozměru evropském ani neprobíhá synchronně. Nemusí jít o eliminaci jednorázových strukturálních transformačních zásahů, protože kromě například bodu minulého, který jsme tady diskutovali, tedy penzijní reformy, tak řadou transformačních procesů už tato republika, tato ekonomika prošla. Ale je tady problém necyklické stagnace ekonomiky, kde skutečně se můžeme dostat do špatné hospodářské situace mimo hospodářský cyklus, a přitom se přísným ustanovením finanční ústavy můžeme vzdát jakýchkoliv prorůstových nástrojů, jak se z této situace dostat.

A pak jsou tady problémy některých segmentů ekonomiky. Jedním tím segmentem je sektor zdravotních pojišťoven. Pravdou je, že metodika, tak jak je uplatňovaná, zahrnuje, představuje veřejný sektor celý a v podstatě jako by zapovídala vyjmout z tohoto sektoru sektor zdravotních pojišťoven, které zpracovávají nějaké zdravotní plány. Ale ty zdravotní plány musí zajistit určitou úlohu zejména veřejného zdravotnictví, protože jak asi všichni velice dobře víte, tak v Listině základních práv a svobod je článek číslo 31, který ukládá - a je to Listina základních práv a svobod, je to součást ústavního pořádku, tedy je to norma významné právní síly, která ukládá zajistit dostupnou zdravotní péči pro všechny. A když na to nebudou peníze, tak nezajistíte. Takže je tady zjevná kolize.

Další podobná kolize je zase v segmentu veřejné správy. Veřejná správa je relativně na státu nezávislá. Koneckonců praví tak i příslušný, tuším osmý, článek Ústavy, a přesto my jim chceme restriktivně naordinovat určité parametry. A protože jsme si toho vědomi, že je to problém, tak už v té verzi 2012 bylo navrženo, aby se účinnost tohoto mechanismu pro sektor územních rozpočtu odložila. Bylo to v roce 2012. Tehdy tam byl odklad do roku 2018, čili pět a více let, jestli to dobře počítám. Ale už tehdy se vědělo, že ekonomická situace územních samospráv je taková, že by do toho, jak se říká, zahučelo 400 obcí, dokonce některá statutární města. A situace se nezlepšila, přestože už ekonomika vyšla z té velké světové krize. Pokud vezmu vážně aktuální data, tak by do toho mimořádného řízení spadlo tentokrát už 500 obcí a počet statutárních měst, kterých se to týká, je ještě větší. Takže ono je o čem diskutovat.

Tyto parametry jsou velmi významné a byl bych velmi nerad, abychom to, pokud ten návrh projde do druhého čtení, za prvé odflákli a za druhé ten kompromis nad vytvářením ústavní většiny postavili skutečně na nějakém lepení nahodilém a handlování, protože by se nám to vrátilo nepochybně jako bumerang. Fiskálních filozofií může být samozřejmě více. Myslím si, že celkově i okolní svět se vydal ne zcela promyšlenou a správnou cestou. Ale nemusíme být v tomto ohledu papežštější než papež a tu smyčku, která možná není fatální, ale je riskantní, tak abychom si kolem našich hrdel utáhli ještě více, než je nutno.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Dolejšovi. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Miroslav Kalousek, poté pan poslanec Marek Černoch. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Přihlásil jsem se k faktické poznámce proto, protože pan kolega Dolejš tady řekl, že pro nás je přijatelná finanční ústava, jenom když se vrátí zpět do toho koridoru, který jsme tenkrát předložili. Ale to prosím vůbec není pravda. Já tady znovu opakuji své stanovisko, které jsem řekl vládě.

Tady jsou dva indikátory komplementárně spojené, které ohraničují rozpočtovou odpovědnost: výše dluhu a vývoj strukturálního deficitu. Pro každou zemi je kritičtější jeden nebo druhý indikátor. Pro nás je kritický vývoj strukturálního deficitu. A platí naše nabídka, že byť máme vůči tomuto návrhu finanční ústavy výhrady, tak jsme připraveni ji podpořit za předpokladu, že se vláda přihlásí odpovědně k tomu druhému indikátoru rozpočtové odpovědnosti, který je pro nás mnohem důležitější, a to je vývoj strukturálního deficitu, a bude ho snižovat oním minimálním doporučeným tempem půl procenta ročně, což je 20 miliard, což by neměl být absolutně žádný problém. Stačilo by nenabírat stovky úředníků, zvyšovat jim platy a necpat peníze oligarchům v rámci speciálních programů, a máme 20 miliard doma.

Pokud na to vláda přistoupí, podpoříme i tento návrh, jakkoliv s ním nesouhlasíme. Pokud na to vláda nepřistoupí a nebude chtít snižovat strukturální deficit, tak si s vámi nebudeme hrát na předstírání strukturální odpovědnosti.

Zakončím tím, že chápu, že i při dlouhém projednávání si občas každý předkladatel musí odskočit. Nicméně nepřítomnost předkladatele už přesáhla čas, po který se sjíždí i velmi dlouhá sjezdovka. Já proto dávám procedurální návrh přerušit toto projednávání do okamžiku, než se vrátí předkladatel. Tohle je neúcta ke Sněmovně a neměli bychom ji trpět.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Kalouskovi. Já samozřejmě, pokud to berete jako procedurální návrh, ušetří nám to faktickou poznámku paní poslankyně Černochové, děkuji jí za to. Já to samozřejmě nechám odhlasovat.

Nejdříve vás všechny odhlásím a požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami, a jakmile se ustálí počet přihlášených, tak dám hlasovat o přítomnosti pana předkladatele, tedy pana ministra financí a vicepremiéra Andreje Babiše. Už je tady. Pan kolega Kalousek už na svém návrhu netrvá, tedy o tom nemusíme hlasovat.

Budeme pokračovat vystoupením pana poslance Marka Černocha v řádné rozpravě k tomuto návrhu ústavního zákona. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Černoch: Hezké odpoledne, dámy a pánové. Pane předsedající, vážená vládo -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já ještě požádám sněmovnu o klid, abyste mohl v klidu přednést svůj projev. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Marek Černoch: Děkuji panu ministrovi, že se tak rychle vrátil.

Fiskální ústava v první řadě říká, že korekční mechanismy nastupují při dosažení 55 % zadlužení. To ale může být dvousečná zbraň, a my se spíše než k Chorvatsku chceme dívat k jiným státům, například ke Švýcarsku. Tam je totiž nastavena dluhová brzda, která opravdu může zásadním způsobem zkrotit federální rozpočet. Švýcarsko je dnes jednou z opravdu mála zemí, kde je rozpočet pod kontrolou.

Naopak příkladem toho, jak by to dopadnout nemělo, je Polsko, které má také zabudovanou obdobnou schodkovou stopku. Tam ovšem přistoupili po přiblížení k limitu dluhu k opravdu drastickému kroku a znárodňovali peníze v penzijních fondech. Stát tam sebral penzijním fondům všechny jimi držené státní dluhopisy. Tím se snížil dluh a Polsko se dluhové brzdě zase vzdálilo. Je to ovšem cesta, kterou bychom asi jít neměli.

Ještě jeden možný scénář, který je také reálný. Stát se začne nebezpečně přibližovat limitu zadlužení a v tu chvíli vláda navrhne jako protiopatření drastické zvýšení daní, což samozřejmě pohřbí ekonomiku, a podle nás je zvyšování daní cesta do pekel.

Proto dáváme za náš klub následující návrh. Podpoříme fiskální ústavu, ale jen pod podmínkou, že se do Ústavy doplní zákaz zvyšování daní. Je to dnes to, co platí právě v již zmiňované ústavě Švýcarska. Tam je nastavený limit sazby například na daně z příjmů. Zákaz zvyšování daní je nabídka, kterou předkládáme koalici za náš klub. O konkrétních parametrech jsme samozřejmě ochotni diskutovat a doufáme, že takový návrh vládu osloví, protože na tento zákon je potřeba ve Sněmovně ústavní většina, kterou sama o sobě vláda nemá. Jsme také zvědavi na to, jestli se někdo z vlády bude stavět proti zvyšování daní.

Ještě poslední věta. Budeme dělat seminář, kde by měli vystoupit renomovaní ekonomové. Mezi předními hosty je tam například ekonom Pavel Kohout, který je přímo otcem myšlenky zakázat zvyšování daní v Ústavě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marku Černochovi. Nyní se slova ujme pan poslanec Radim Holeček, připraví se pan poslanec Vilímec. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Radim Holeček: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, mnohé už tu bylo řečeno, proto ze svého původního projevu nechám jenom velmi seškrtanou verzi, ale rád bych, aby některé věci, které chci sdělit, zazněly.

Návrh finanční ústavy z dílny vládní koalice je, jak již bylo řečeno, pouze naprosto okleštěnou verzí původně vážně myšlené finanční ústavy, kterou jsme v minulosti připravili. Základem návrhu vaší vládní koalice, ČSSD, ANO a KDU-ČSL, je, aby nijak neohrozil vámi prosazovanou rozhazovačnou proschodkovou politiku ve stylu po nás potopa. Česká republika díky dobrému ratingu, který jsme získali doposud odpovědnou, leč nepříjemnou úspornou politikou, dospěla k levnější dluhové službě. To a skutečnost, že díky konci nejhrubější fáze finanční krize západního světa, kterého jsme - já doufám - pořád ještě součástí, mohlo znamenat, že se konečně dostaneme k vyrovnanému rozpočtu. Stačilo by hlavně dodržení dosavadní rozpočtové kázně a růst HDP by naši republiku ke kýženému stavu dostal. Váš přístup nám ale bohužel tuto cestu zavírá.

Je faktem, že každý krok k rozpočtově odpovědnému hospodaření oceňujeme, ale bohužel jste předložili takový návrh, který nás nikam zásadně neposouvá a je v podstatě bezzubý. Cílem zjevně bylo si pouze pro média odškrtnout, že návrh s názvem finanční ústava jste předložili. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Radimu Holečkovi. Nyní má slovo pan poslanec Vladislav Vilímec a připraví se pan poslanec Beznoska. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, je nepochybné, a na tom se snad shodneme všichni, že zákon o rozpočtové odpovědnosti je potřebný a měl by být účinnou brzdou proti vytváření vysokých schodkových rozpočtů a vůbec postupného rozkladu veřejných financí.

Vlády vždy konají v horizontu volebního období a většinou se až tak nestarají o to, co bude dál.

Těch pokusů o zákon, který by upravil pravidla dalšího zadlužování, zde bylo několik. Vyjmenovával je pan poslanec Dolejš. Já nejsem takovým pamětníkem. Nicméně zažil jsem onen pokus v roce 2012-2013. Opozice tehdy naoko sice takový zákon neodmítala, ale fakticky činila vše pro to, aby nemohl být přijat, a to i poté, kdy tehdejší Nečasova vláda například přijala veškeré požadavky, které po prvním čtení vznesli zástupci sociální demokracie.

Víte, porovnal jsem tehdejší vládní návrh ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti s návrhem, který šel do meziresortního připomínkového řízení, i s návrhem, který doputoval do Poslanecké sněmovny z vlády. Zatímco onen ústavní zákon z roku 2012 v sobě obsahoval patnáct článků, návrh ministra Babiše, propuštěný do vnějšího připomínkování devět článků, tak návrh, který teď projednáváme, obsahuje pouze šest článků, a to ten šestý je článek o účinnosti zákona. Ale nejde vůbec o počet článků. Zatímco onen původní návrh ústavního zákona vymezoval konkrétní povinnost i po provedených úpravách na rozpočtovém výboru od 45 % výše veřejného dluhu po odečtení rezervy peněžních prostředků při financování státního dluhu, teď je to až od 55 %. I to možná není to nejdůležitější a to zde již také padlo.

Ale na rozdíl od verze, která šla do vnějšího připomínkování, se odstranily z ústavního zákona původně jasně definované kroky vlády a byly nahrazeny pouze vágní formulací, že se uplatní opatření stanovená zákonem o pravidlech rozpočtové zodpovědnosti, vedoucí k dlouhodobě udržitelnému stavu veřejných financí. Ani slovo o tom, že vláda v takovém případě předloží Sněmovně návrh vyrovnaného nebo přebytkového státního rozpočtu, a už vůbec slovo o tom, že v takovém případě musí požádat, jak bylo v předchozím návrhu z roku 2012, resp. 2013, o vyslovení důvěry.

Obhájci tohoto torza původně předkládaného ústavního zákona tvrdí, že vše je popsáno v prováděcím zákoně o pravidlech rozpočtové zodpovědnosti. Tento zákon však ale již není ústavním zákonem. Nevyžaduje se k jeho schválení ústavní většina, a vlády tedy mohou takový zákon bez větších problémů měnit. Ale ani tam v tom zákoně o pravidlech rozpočtové zodpovědnosti se nedočteme v případě státu nic o tom, že by snad vlády musely při dosažení výše dluhu 55 % nominálního hrubého domácího produktu předložit vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet. Pouze se počítá s tím, a na to chci upozornit, že takový vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet schválí územní samosprávný celek. Tady kvituji alespoň to, že byl převzat pozměňovací návrh z projednání ústavního zákona z roku 2013, dokonce ten, který jsem předkládal na rozpočtovém výboru, byť v jiné formulaci.

Je těžké se vyrovnat s tím, že ona opatření stanovují konkrétní povinnosti třeba územních samosprávných celků, zdravotních pojišťoven, ale pro předložení toho stěžejního dokumentu, jakým je návrh státního rozpočtu, se žádná striktní pravidla pro vládu nenavrhují. Pouze povinnost, předložit Poslanecké sněmovně takový návrh, který povede k dlouhodobě udržitelnému stavu veřejných financí. Tedy jedná se o formulaci, kde si každá vláda nalezne to své, formulaci, která je natolik vágní, že sotva bude nějakou účinnou brzdou dalšího zadlužování.

Na jedné straně se nařizuje, aby územní samosprávné celky hospodařily dokonce ještě předtím, než začne fungovat dluhová brzda, tak, že překročení dluhu k rozvahovému dni nad 60 % průměru jejich příjmů za poslední čtyři rozpočtové roky bude penalizováno zadržením převodu podílu ve výši 5 % rozdílu mezi dosaženým dluhem a onou hranicí 60 %, tedy zjednodušeně řečeno, penalizováno v rámci rozpočtového určení daní, a tady musím říci, že u územních samosprávných celků budou mít výhodu oproti obcím kraje, protože kraje vzhledem k tomu, že si do příjmů mohou zahrnout i tzv. průtokové dotace na platy učitelů v regionálním školství nebo na sociální služby, tak se budou jen velmi obtížně dostávat nad hranici 60 %. U obcí je to komplikovanější, protože tak, jak je v zákoně o rozpočtových pravidlech, v návrhu zákona definováno, příjmem se k účelu tohoto zákona rozumí souhrn všech peněžitých plnění přijatých do rozpočtu v průběhu rozpočtového roku. To znamená, kraje si tam budou moci započítat veškeré dotace, i tzv. průtokové dotace, takže to jim zvýší roční příjmy až o 50 nebo i 60 %. Obce takovou možnost mít nebudou a mohou se skutečně dostávat do problémů v případě nějakých velkých investičních akcí. Na to bych chtěl upozornit. Jako kdyby se územně samosprávné celky podílely na celkovém dluhu veřejných financí z převážné části. Opak je ale pravdou. Dluh těchto územních samosprávných celků se udržuje stále pod hranicí 120 mld. Kč, a to v součtu obce i kraje. Koneckonců možná je také dobré upozornit, že v minulém i předminulém roce místní vládní instituce vylepšovaly celkový deficit vládních institucí podle nejnovějších údajů Českého statistického úřadu zpracovaných v rámci notifikace deficitu a dluhu vládních institucí v roce 2014. Tam nevidím až takový problém. Ale tam, kde je nejvíce zapotřebí nastavit jasná pravidla, to je v případě státního rozpočtu, se toho v tomto návrhu ústavního zákona či dalších zákonů nedočteme.

Proto mám obdobný pocit jako můj kolega Radim Holeček, že předložením tohoto návrhu v zásadě se odškrtne nějaký úkol, jako kdyby víceméně šlo pouze o nějakou technickou záležitost, ale nikoli norma, která... nebyla předložena norma, která bude fakticky omezovat další zadlužování a vytváření schodkových rozpočtů. A to je obrovská škoda. Věřím, že si je pan ministr financí vědom, že pokud se nezmění ve druhém čtení především onen ústavní zákon, sotva může očekávat podporu od opozice, podporu, která by umožnila tento ústavní zákon schválit potřebnou ústavní většinou.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vladislavu Vilímcovi, a ještě než budeme pokračovat rozpravou, budu konstatovat omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Z dnešního odpoledního jednání se omlouvá pan ministr Robert Pelikán, od 12.40 do 13 hodin se z pracovních důvodů omlouvá paní poslankyně Adamová a od 12.00 do 16.00 pan poslanec Koubek.

Nyní pan poslanec Adolf Beznoska, připraví se pan poslanec Zahradník. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Adolf Beznoska: Děkuji, pane předsedající. Milé kolegyně, vážení kolegové, pan kolega Vilímec samozřejmě ze stejné strany, stejný názor a stejné téma. Já bych si dovolil jenom krátce připomenout některé body, abyste si uvědomili nejenom tento bod, který projednáváme, ale i něco k pravidlům rozpočtové odpovědnosti.

Pro ODS je téma rozpočtové odpovědnosti samozřejmě dlouhodobé téma. Pan kolega Dolejš tady zmínil, že už v roce 2002 jsme to měli ve svém programu. ODS finanční ústavu prosadila i do koalice po volbách v roce 2010 a v roce 2012 pak vyvinula snahu, aby se tato pravidla dostala do zákona. Je to náš dlouhodobý cíl. Bohužel, a to se přidám k těm hlasům, které říkají toto: Ano, pojďme se zamýšlet nad rozpočtovou odpovědností, ale nemůže to být postaveno takto vágně a nemůže tato rozpočtová odpovědnost spočívat pouze v nastavení jednoho parametru, aniž by následovaly další konkrétní kroky, jak se vláda či jiné územně samosprávné celky mají při řádné rozpočtové odpovědnosti chovat.

Jenom pro vás uvedu pár příkladů, jak vypadal původní, řekněme ostrý návrh, včetně pravidel, s návrhem, který máte teď před sebou. Původní návrh jasně specifikoval zprávu o rozpočtové strategii vlády, která byla nástrojem k vymáhání udržitelných státních rozpočtů. První věc. Původní návrh vyžadoval schválení státního rozpočtu nadpoloviční většinou všech poslanců v případě nadlimitních schodků.

Původní návrh obsahoval také ustanovení, podle kterého musela vláda požádat o vyslovení důvěry v případě, že se odchýlila od výsledků hospodaření, a o důvěru se muselo z hlediska vlády požádat i v případě, že vláda předložila nadlimitní schodek ve dvou po sobě následujících letech.

Původní návrh, a to je velké téma, o kterém se určitě musíme bavit, také znamenal to, že se oceňovala osobní odpovědnost. Pomocí přesně popsaného mechanismu, tak jak bylo připraveno, byli na svém platu "trestáni" poslanci, kteří se podíleli na špatném hospodaření státu nebo jiných územně samosprávných celků. Jedno z nejostřejších kritérií bylo, že v případě rozpočtového provizoria by se všem hlasujícím poslancům a členům vlády snižoval plat na 70 %. Žádné ustanovení, ani v pravidlech, ani v zákoně, samozřejmě není a myslím, že to není ani cílem vládní koalice.

Původní návrh též hovořil o rozpočtových režimech, přičemž limitní schodek byl definován ve výši 3 % HDP.

Pokud se bavíme o nějakém limitu v úrovni 55 %, a dneska jsme asi 12 % pod tímto limitem, je zřetelné, že do konce roku 2017, do konce volebního období, tento zákon plní jedinou funkci, a sice mediální. Mediálně to bude hezky vypadat. Z praktického hlediska a s dopady opravdu nutícími ústavní a jiné činitele k odpovědnému hospodaření tento návrh v podstatě nepočítá.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Adolfu Beznoskovi. Nyní pan poslanec Jan Zahradník, poté pan předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, jenom tedy velmi rychle. Já bych se chtěl vyjádřit k tomu, co bylo významnou část mého života pro mě blízké, to bylo hospodaření územních samosprávných celků, konkrétně tedy krajů. Chtěl bych, abychom si uvědomili, do jaké míry je tento nástroj, který tady se teď chystáme schválit, účinný. Když se tady podíváme, tak ten dluhový limit pro územně samosprávný celek, konkrétně tedy například pro kraj, je 60 % v průměru příjmů za poslední čtyři rozpočtové roky. Když to vezmeme třeba na příkladu Jihočeského kraje, tak tam můžeme říct, že celkový objem ročních příjmů byl zhruba v řádu 10 miliard korun. Z toho zhruba jedna polovina jsou takzvané vlastní příjmy kraje, tedy příjmy, které kraj získává jako podíl na sdílených daních, a druhá část, tedy zhruba také 5 miliard, jsou státní dotace, které prostě přicházejí. Kraj o nich ve své samosprávné působnosti nerozhoduje, jsou tedy, jak řekl kolega Vilímec, dotacemi průtočnými. O nich tedy nemůže mluvit a rozhodovat. Čili ta laťka je tady nastavena na 6 miliard korun, což je podle mého názoru ztěžka dosažitelný limit. Podle mne se budou moci kraje zadlužovat a ten limit dosáhnou podle mého názoru velmi obtížně. Ledaže by hospodařily skutečně tak málo odpovědně, jak jim tento zákon dovolí. Copak ale by je čekalo, kdyby náhodou, nedej bože, se do tohoto problému dostaly? Tak podle toho odstavce 2 § 16, pokud by ony ani v tom druhém období nesnižovaly svůj dluh, tak by mohlo ministerstvo rozhodnout podle zákona o pozastavení převodu podílu na výnosu daní. Čili celá polovina příjmů by tedy skončila na ministerstvu a kraje by je nedostaly. Co by si takový kraj počal, to tedy je s prominutím neznámo. Asi by jej to ministerstvo potom muselo zrušit.

Čili já se připojuji ke kritice svých kolegů. Tento zákon považuji za podle mého názoru nedostatečný zákon, který je spíš jenom určitým alibi této vlády ke slibům, které dávala před volbami. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zahradníkovi. Nyní pan poslanec Zbyněk Stanjura. Uvidíme, jestli dokončíme tyto body do polední přestávky. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Uvidíme, pane kolego. Tím, že ta debata je takhle roztříštěná do několika jednacích dnů, tak jistě musím některé věci zopakovat a pak chci položit tři konkrétní otázky, a je jedno, jestli mi odpoví pan ministr, nebo pan zpravodaj, oba dva jsou členové vedení hnutí ANO, tak nechám na nich, jak se k odpovědi na ty otázky domluví.

Když jsem v předchozím bodě mluvil o tom, že je to zbytečný zákon, tak o tomhle tom bodě to platí dvojnásobně. My schvalujeme de facto jenom nadpis. Nic jiného tam není. A já už jsem říkal ve svém prvním vystoupení k tomuto bodu, že kdyby ministr financí uspěl na vládě a přišel tady s tím návrhem, který on sepsal a poslal do připomínkového řízení, tak bychom sice možná měli některé kritické výhrady, možná bychom měli nějaké pozměňující návrhy, ale v zásadě jsme byli připraveni takový návrh podpořit. Protože tam skutečně byla dluhová brzda. Můžeme vést debatu, kdy ji spustit, jestli 50 % nebo 55 %. To není tak důležité. Důležité je, aby tam ten mechanismus byl. A pořád to platí, že jsme ochotni akceptovat tu hranici 55% HDP, když jsme si jisti tím, že to v tomto volebním období nebude. Ale to nevadí. Pokud by se ten princip do naší legislativy dostal, tak pokud k tomu někdy dojde, a je jedno, jestli v tomto, v příštím nebo v přespříštím volebním období, tak by automaticky nastupovaly mechanismy dluhové brzdy.

Vláda si to ulehčila tím, že vlastně ta opatření dluhové brzdy vyndala z ústavního zákona, jak se všechny předchozí návrhy snažily, to znamená, aby změna byla možná vlastně na základě široké shody v Poslanecké sněmovně, protože 120 hlasů z 200 je široká shoda. Já si nepamatuji vládu, která by měla více než 120 hlasů, a vždycky byla potřebná součinnost aspoň některé části opozice. Vláda si to velmi ulehčuje a vlastně říká - i ta bezzubá pravidla, která navrhuje v bodě 16, může jakákoli vládní většina přehlasovat. Když si řekneme, že by případně to mohl vracet Senát nebo případně by to mohl vrátit pan prezident, tak v obou případech platí, že 101 hlasů stačí. Funkční vládní koalice musí mít alespoň 101 hlasů, anebo kdyby byla menšinová vláda, musí mít vyjednánu podporu. I model menšinové vlády je legitimní a v mnoha zemích na západ od nás, zejména skandinávských, se úspěšně využívá.

To znamená, z ústavní pojistky není vůbec nic. Je to běžný zákon, běžná většina, nic proti. Ale pak proč si hrajeme na to, že máme ústavní zákon o rozpočtové odpovědnosti, když zejména ty okolnosti dluhové brzdy může měnit kterákoli vládní většina buď počtem přítomných v případě, že to nevrátí Senát či nevrátí pan prezident, nebo počtem 101 poslanců, a to se určitě shodneme, že vláda, která nemá 101 poslanců, nemá dlouhého trvání v Poslanecké sněmovně. To za prvé.

To znamená, to je první argument, já bych řekl nefér, který vláda použila.

V tom původním návrhu ministra financí byly nástroje dluhové brzdy v ústavním zákonu. To je dobře a to také budeme navrhovat v rámci projednávání ve výborech. My jsme avizovali, že nebudeme navrhovat zamítnutí, protože si myslíme, že ten zákon potřebujeme, ale musí mít smysl. Nemůže být takhle vyprázdněný, jak je v této chvíli. Takže avizuji, že budeme navrhovat několik pozměňujících návrhů, a bude to ve dvou skupinách, respektive ve třech. První bude, že navrhneme to, co navrhl pan ministr financí Andrej Babiš ve svém původním materiálu. I pro to jsme připraveni hlasovat. Druhý blok našich pozměňovacích návrhů bude směřovat k tomu, že tam promítneme svůj pohled na věc, jak bychom to dělali my, kdybychom na to měli politickou sílu, co bychom předkládali my. A třetí - určitě se pokusíme místo 55 % navrhnout 50 %. To třetí není důležité pro naše finální hlasování. Navrhujeme 50 %, protože si myslíme, že je to lepší, ale i kdyby se většina Poslanecké sněmovny rozhodla setrvat na tom původním čísle 55 % HDP, tak i v tom případě jsme schopni ten zákon podpořit. Pokud ovšem neprojdou naše návrhy, nebo návrhy, které podporují původní materiál ministra financí, tak budeme hlasovat proti a budeme se snažit přesvědčit celou opozici, aby takhle postupovala, abychom takový ústavní zákon, který je úplně o ničem, vůbec v naší legislativě neměli.

Moji kolegové, kteří mají zkušenost ať už z komunální, či krajské politiky, kladli otázky k tomu limitu 60 % vlastních příjmů, což logicky v tom jsou i příjmy, které posílá stát, nejsou tam daňové příjmy. Ale podle mě je tam závažnější věc. V tom našem návrhu bylo přechodné období a ta dluhová brzda pro samosprávy měla být spuštěna od 1. ledna 2020. Příští komunální volby budou na podzim roku 2018. To znamená, reálně se dá aplikovat až v rozpočtu v roce 2019. Současně v roce 2018 proběhnou komunální volby a nová politická reprezentace těch měst, a je jedno, v jakém složení, nastoupí, zdědí nějaký stav hospodaření a bude mít v zásadě měsíc na to, nebo možná dva, aby připravila rozpočet, který zamezí nadměrnému zadlužení obce. Na čemž se shodneme. Když máte nějaký volební program, tak ve vašem volebním programu pravděpodobně nebude to, že zastavíte všechny výdaje, abyste je snížili. Kdyby to bylo od roku 2020, tak i ta nová politická reprezentace má minimálně tři rozpočty, respektive dva rozpočty, kterými může upravit hospodaření měst, obcí a krajů, a reálně až v roce 2021 by mohlo být eventuálně přistoupeno k těm sankčním krokům ze strany státu, respektive Ministerstva financí.

Ano, je pravda, že máme několik obcí hodně předluženo. Ale já myslím, že jich je méně než 20, nebo někde kolem 20. Z celkového počtu 6 200 mám pocit, že 43 nebo 50, je to zanedbatelné procento.

Současně platí, že celkový dluh měst a obcí je zanedbatelný k tomu, co dluží stát. Navíc obce a města splácejí své úvěry. Prostě nemají tu komfortní situaci, kterou má stát. Zase říkám za jakékoli vlády, aby to nebylo vnímáno jako kritika této vlády. Za jakékoli vlády.

Česká republika od svého vzniku vlastně nesplatila korunu dluhu, který produkuje. Bavíme se o tom, jestli máme nižší nebo vyšší úroky dluhové služby. Máme je nižší, to je dobře. I tak za loňský rok to bylo myslím, to číslo publikovalo Ministerstvo financí, něco málo přes 55 miliard korun. Když se podíváte do státního rozpočtu, tak to je podle mě třetí nejvyšší položka po důchodech a po platech všech zaměstnanců, ať už podléhají služebnímu zákonu, nebo ne, a je to mnohem vyšší než celkové výdaje, které dáváme na armádu, na policii. A takhle bych mohl jmenovat další a další ministerstva. Ale říkám, je dobře, že platíme nízké úroky. Ale to číslo je mnohem důležitější a závažnější pro celkový stav veřejných financí než zadluženost měst a obcí.

Když se podíváte na zadluženost měst a obcí a krajů, zůstanu u těch měst, u komunální politiky, tak to číslo je přibližně 120 miliard a z toho polovinu tvoří čtyři největší města. Já to trošku zaokrouhlím, není to úplně přesné. To znamená, všech ostatních 6 240 obcí má celkové zadlužení 60 miliard a splácí. Někde za výhodnějších podmínek, někde za méně výhodných podmínek. A je dobře, že každá politická reprezentace na tom místě se rozhodne, zda si vezme úvěry, nebo ne.

Tady taky hrozí, když to spustíme do roku 2018, víte, že mnohdy musíte předfinancovat evropské peníze. V české společnosti je taková mantra, že musíme vyčerpat každé euro. V okamžiku, kdy to musíte předfinancovat, máte nějaký větší projekt, tak vám skokově jeden rok vyroste celkové zadlužení. Logicky. Protože to jinak nejde udělat. Nicméně návrh zákona na to nepamatuje a může se poměrně jednoduše stát, že těch 60 % se překročí. Zejména jestli menší obec udělá nějakou velkou investiční akci, kde může mít spoluúčast mezi 5 až 15 % podle typu programu, a může to být nějaká kanalizace, kdy objem investice může být větší než roční rozpočet. Banky to tak dělají, že vám poskytnou, když máte zájem o úvěr, pokud máte podepsanou smlouvu s poskytovatelem evropských peněz, tak je to jakási jistota. Banka si jistí to, že ty peníze přijdou přímo té obci a nepřijdou někam jinam.

Ta možnost je reálná. A myslím si, že původní návrh k 1. lednu 2020 byl prostě lepší. A to je můj první dotaz na zpracovatele a pana zpravodaje. Proč se vláda rozhodla o dva roky zkrátit přechodné období na to, aby se obce, města připravily o dva roky, přitom to reálný problém českých veřejných financí není? Mně to přijde zbytečné a myslím, že korektnější k datu příštích komunálních voleb nechat ten původní termín 1. leden 2020.

Potom druhá věc. V tom původním návrhu, ať už našem, nebo pana ministra financí, bylo, že v okamžiku, kdy stát se dostane do té hranice, která je dneska nastavena na 55 %, vláda musí povinně předložit návrh vyrovnaného nebo přebytkového státního rozpočtu. To si myslím, že je efektivní nástroj k tomu, abychom se zase dostali pod tu hranici, která bude stanovena nejlépe ústavním zákonem. Nicméně vláda po projednání nejenom že to dostala z ústavního zákona do režimu normálního zákona, o tom jsem už mluvil, ale místo této opravdu brzdy tam vymyslela takové gumové znění, které podle mě prosadili kolegové ze sociální demokracie, které říká, že vláda předloží návrh státního rozpočtu, který zajistí trvale udržitelné veřejné finance. A já nevím, co to je. To je druhý dotaz na pana ministra či pana zpravodaje. Co si máme představit pod pojmem trvale udržitelné veřejné finance? Jestli je to socialistické "zdroje prostě jsou". Nebo co si pod tím máme představit. Co je vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet, chápe každý. Co je rozpočet, který zajišťuje trvale udržitelný rozvoj veřejných financí? Pod to se dá schovat cokoli. Je to podobně gumový paragraf nebo znění, které používá Evropská komise, když mluví o tom, co to je strukturální schodek státního rozpočtu. Kdo z vás se bude poctivě snažit najít přesnou definici, co to je strukturální schodek státního rozpočtu, tak vám garantuji, že se ji nedozvíte. (Hlas z pléna: Čas!)

Jaký čas? Já nemám omezený časový limit. Já jsem neměl faktickou připomínku. (Neklid v sále, poslanci upozorňují, že už je po jedné hodině, že už má být obědová pauza.) To musí pan řídící. To nechtějte po mně. Když mě pan řídící schůze přeruší, já to budu respektovat. Pokud ne, tak... Ale ještě se nechystám končit, pro ty, kteří mají hlad, abyste věděli a nebyli překvapení.

Protože je to mimořádně vážná věc... Tváří se, že je to ústavní návrh zákona. Vládní koalice se tváří, že stojí o hlasy opozice, resp. musí stát o hlasy opozice, pokud to chce schválit, pokud to není jen takové: máme splněno, předložili jsme, Sněmovna to neschválila, jedeme dál, tohle si můžeme odškrtnout. Takže bych opravdu prosil o nějakou definici, aspoň hrubou, co jsou to trvale udržitelné veřejné finance. Když už překročíme tu hranici 50 % HDP.

Když se podíváte na nástroje dluhové brzdy, které jsou v normálním zákoně, ne ústavním, tak se vláda důsledně vyhýbá povinnostem sama sobě. Říká, co mají dělat zdravotní pojišťovny. Říká, co mají dělat ostatní organizace, které jsou státní a které nepatří přímo mezi ústřední orgány státní správy jako ministerstva. Říká, co mají dělat města, obce a kraje. O vládě decentně mlčí. A pak máte tu odvahu říkat, nazývat to návrh ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti - EU. Já tam tu rozpočtovou odpovědnost prostě nevidím. Ta tam prostě není. (V sále je velký hluk, někteří poslanci vstávají a odcházejí.)

Já bych poprosil pana místopředsedu, aby mi aspoň zjednal pořádek, když už jsou někteří nervózní, tak aby tady byl klid.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Samozřejmě, že požádám sněmovnu o to, aby se ztišila, případně abyste své debaty, které se netýkají ústavního zákona a na to navazujících dvou zákonů, přenesli mimo jednací sál. Můžete pokračovat, pane poslanče.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuju, pane místopředsedo, za zjednání relativního klidu.

A pak se chci zeptat zejména pro pana poslance Komárka, navážu na debatu z minulého bodu, jak myslel pan ministr financí svůj návrh, který byl poslán z Ministerstva financí, ve kterém se říká, že součástí dluhové brzdy bude pravomoc vlády - ne Parlamentu, ale vlády - snížit důchody. To je černé na bílém, to není žádný výmysl opozice. Kdo z vás to nečetl, doporučuji, ať si to stáhnete z eKLEP, tam to v tom původním návrhu zákona je.

Existují pouze dvě možnosti. Za prvé, že to pan ministr myslel vážně a koaliční partneři mu to nedovolili. Nebo druhá, že pan ministr neví, co odešlo v návrhu z jeho ministerstva. Já se logicky kloním k té první. Nevěřím tomu, že by u ústavního zákona ministr financí nevěděl, co je obsahem zákona. Ale jiní ministři občas říkají, že nevědí, co jejich ministerstva kritizují na návrzích, které podávají jejich kolegové, že to oni ne, ale nějací externí nebo interní úředníci a že oni jsou v tom vlastně úplně nevinně. Tak to je dotaz na pana ministra. Jak to vlastně myslel? Proč od toho ustoupil? Kdo proti tomu na vládě vlastně nejvíce vystupoval?

Já za nás říkám, že to je návrh mimořádně odvážný, který bychom nepodpořili, protože si myslím, že takové věci má rozhodovat Parlament a ne exekutiva, která svým rozhodnutím sníží důchody. Navíc když aspoň v tomto volebním období se rozmáhá trend, že čím dál víc členů vlády jsou ti, kteří neprošli volbami. To znamená, ti, kteří získali mandát, těmi ministry nejsou, a ti, kteří ten mandát ve volbách nezískali, jsou ministry a přitom by chtěli mít pravomoc rozhodovat o tak výsostných věcech Parlamentu, jako je snížení důchodů.

Pan poslanec Komárek si může ukroutit hlavu. On ten návrh evidentně nečetl, jinak by se mnou musel souhlasit. Je to tam černé na bílém. Klidně vám pak můžu na náklady našeho klubu ten návrh zákona vytisknout a přinést osobně a předat. Protože když někdo proti něčemu protestuje, tak by měl aspoň vědět, jak vypadá ten základní materiál.

Takže to je další dotaz na zpracovatele. Proč ten návrh podali? A proč od něj ustoupili? To si myslím, že je docela legitimní dotaz.

Závěrem chci říct, že pokud opravdu vláda stojí o podporu některé části opozice, tak by tu dluhovou brzdu měla dát do ústavního zákona. Pokud trvá na svém, tak je úplně zbytečný bod 15 a můžeme pouze projednávat bod 16 a bod 17. Jsou to standardní zákony. Proč ne. Mohou být takhle schváleny. Proč ne. Ale s ústavním zákonem a s tím, že to máme v ústavním pořádku, a s tím, že základní parametry zadlužování státu má pod kontrolou výrazná většina Poslanecké sněmovny.

Ještě jedna věc, která byla zajímavá podle mého názoru v našem návrhu, která v tom návrhu chybí. Povinnost vlády v okamžiku, kdy procento zadlužení vůči HDP například 50 % je překročeno a je to opakovaně, přijít si pro důvěru do Poslanecké sněmovny. A to je normální většina. Protože důvěru získává vláda v okamžiku, kdy pro je většina přítomných. Tam není nutná ani ta stojednička. A i to vypadlo z toho návrhu zákona. Já tomu nerozumím, proč. Je to legitimní krok. Kdyby to bylo jako součástí té automatické dluhové brzdy, tak vláda, která má většinu v Poslanecké sněmovně, tak prostě podle toho návrhu zákona sem přijde, požádá o důvěru, a pokud vládní poslanci, ať bude jakékoli vládní koalice, vládu podporují, tak vláda důvěru získá. Není to nic neobvyklého, není to ani nedůvěra, kde potřebujete 101. Stačí prostá většina přítomných poslanců. Jediné, co je změna, že v tomto volební období jsme to nezažili, že se postavíme a řekneme, jestli jsme pro, nebo proti. Je to naprosto standardní a nerozumím tomu, proč vláda tento standardní prvek, kdy si vlastně ověřuje většinovou podporu v Poslanecké sněmovně, z toho návrhu zákona vypustila.

Pak samozřejmě v rozpravě pokračující budeme mít dotazy i k těm prováděcím zákonům a doprovodným, protože člověk to nemůže podcenit, nemůže se soustředit na těch... já jsem si to nechal Word spočítat. Teď nevím přesně, to číslo jsem úplně zapomněl, ale je to více než 950 slov, ale méně než tisíc slov je zákon o rozpočtové odpovědnosti. Když si odmyslíte politické proklamace, tak je tam skutečně jediná věta, která říká: Hranice, kdy budeme něco řešit, je 55 % dluhů vůči HDP. A pokud ekonomika roste, a myslím, že jsme všichni pro to, aby ekonomika rostla, že je to dobrá zpráva, když ekonomika roste, tak v tom okamžiku se HDP automaticky zvyšuje a to procento se buď drží, nebo klesá. To znamená, pokud je růst ekonomiky větší, než kolik je procento dluhu jednoho státního rozpočtu, tak celkové zadlužení v tom relativním parametru klesá. Stejně to platí o složené daňové kvótě. V okamžiku, kdy daně neměníte, roste vám HDP, tak se automaticky vám snižuje složená daňová kvóta, protože to jinak matematicky ani není možné.

V této chvíli děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zbyňku Stanjurovi. Protože nemám nikoho dalšího přihlášeného ani nikoho nevidím, končím sloučenou rozpravu k bodům 15, 16. a 17. Ptám se, jestli má zájem o závěrečné slovo pan ministr. Panu zpravodaji dám závěrečné slovo až po přestávce, abychom si potom řekli, jaké věci budeme řešit, protože budeme pokračovat po přestávce, kterou vyhlásím po závěrečném slově ministra financí, který jistě odpoví na otázky, které byly kladeny v rozpravě.

Prosím, pane místopředsedo vlády, máte slovo.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, myslím si, že to, co projednáváme, je určitě zákon, který je potřebný pro nezodpovědného ministra financí, který navyšuje dluh. A to se mě netýká. Protože není pravda, pane kolego Stanjuro, že se stále navyšuje dluh. Já jsem ho prvně minulý rok snížil. Sice jenom o 20 mld., ale absolutně jsem ho snížil. Takže jenom pro vaši informaci: dluh sektor veřejných institucí mezi roky 2009 až 2013 narostl o 555 mld. Abychom věděli, o čem mluvíme. To znamená, že ten dluh sektoru veřejných financí narostl ze 34,1 % na 45,7 %. A já jsem ho v roce 2014 snížil na 43,2 %. Takže jsem ho snížil o 2,5 % a v tomhle roce ho snížím na 41,3 %. Takže o další 2 %. Takže já skutečně nepotřebuji žádné dluhové brzdy, protože vím, že nedá se zadlužovat a nedá se navyšovat dluh. A my potřebujeme mít vyrovnané finance. Dělám všechno pro to. Vy děláte všechno pro to, abychom neměli vyrovnaný rozpočet. Vy kritizujete karusely - velký smích -, my bojujeme proti daňovým podvodům, tak to je k smíchu, evidence tržeb je vám k smíchu.

Takže snížení důchodů, ano platí dvě. Pokud to tam bylo, tak jsem o tom nevěděl a netýká se mě to. Netýká se mě to. Protože já snižuji zadlužení této země bez toho, aby mi to někdo musel říkat. Z Bruselu nebo z opozice. Vím to sám a dělám to. Takže my děláme všechno pro to, abychom i ten strukturální deficit dostali tam, kam si přejete. A na to samozřejmě potřebujeme mít transparentní veřejnou správu, potřebujeme mít registr smluv. Ne že ty smlouvy budou platné od 1. ledna 2016, ale všechny smlouvy, které byly uzavřeny, potřebujeme. Aby věděli všichni lidi, za co stát utrácí. Takže děláme všechno najednou a děláme zásadní věci pro navýšení výběru daní. Ano, evidence tržeb, tu potřebujeme. Protože jenom v sektoru restauračních služeb bychom měli dostávat 11 mld. a dostáváme jenom 1,6 mld.

Takže to jsou všechno věci, které chceme, abychom vybrali daně, aby každý podnikal tady stejně, za stejných podmínek. A pro to dělám maximum. Takže proto i na příští rok předložím rozpočet s dalším snížením deficitu na úrovni 70 mld. korun, abychom se postupně perspektivně dostali do vyrovnaného rozpočtu. A pokud by bylo na mně, a samozřejmě jsme v koalici, já bych nejraději měl dluhovou službu 40 %. O to líp by se mi vyjednával ten rozpočet. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru financí a místopředsedovi vlády Andreji Babišovi za jeho závěrečné slovo. A tak jak jsem předeslal, vyhlašuji polední přestávku. Protože ne všichni jsou členové organizačního výboru, kteří jsou zvyklí polední přestávku mít zkrácenou, tak ji udělám do 14.45 hodin. První bude mít slovo po přestávce zpravodaj se závěrečným slovem zpravodaje, protože skončila rozprava a do rozpravy už nikoho nemůžu připustit. Samozřejmě ti, kteří mají přednostní právo, mohou přednést některé věci, ale bude to už po skončené rozpravě a budeme hlasovat o jednotlivých bodech. Protože pevně zařazené body byly pro celý středeční den, takže pokračujeme přerušenými body 15, 16 a 17.

Dobrou chuť.

 

(Jednání přerušeno ve 13.17 hodin.)

(Jednání pokračovalo ve 14.45 hodin.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, budeme pokračovat v našem přerušeném jednání. Ještě posečkám chviličku, než se pan zpravodaj a pan ministr dostaví ke stolku zpravodajů.

Před polední přestávkou jsme ukončili společnou rozpravu k bodům 15, 16 a 17 s tím, že bylo po skončené rozpravě uděleno slovo zástupci navrhovatelů, tedy místopředsedovi vlády Andreji Babišovi. Nyní se tedy slova se závěrečným slovem ujme zpravodaj těchto tisků, kterého jsme schválili, místopředseda rozpočtového výboru. Prosím tedy pana zpravodaje, pana poslance Jana Volného, aby sdělil své závěrečné slovo. Samozřejmě mu nejdřív zjednám klid v sále, aby mohl své závěrečné slovo zpravodaje přednášet v prostředí odpovídajícím významu ústavního zákona.

Prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Jan Volný: Děkuji, pane předsedající. Vážení kolegové, kolegyně, vážená vládo, je tady pan ministr, pane předsedající. Já to vezmu opravdu jenom krátce. Myslím si, že si všichni - a z té diskuse to vyplynulo - velice dobře uvědomujeme, že to není vůbec žádný jednoduchý zákon, že to je zákon, který všichni potřebujeme. Slyšel jsem to jak z pravé strany spektra, tak z levé strany spektra, kdy mě trošičku překvapil názor kolegů z komunistické strany, kteří říkají: "Návrhy, které byly podány v roce 2012, se nám zdály příliš tvrdé. Tento zákon se nám zdá příliš měkký." Ale ono to je asi v pořádku.

Myslím si a chtěl bych vás tímto požádat, abychom tyto zákony pustili do druhého čtení. Dobře si uvědomuji, že se jedná o zákon ústavní, že k tomu bude potřeba ústavní většina a že budeme o tomto zákonu ještě určitě bedlivě a důkladně diskutovat. Kolegové z topky a z ODS dobře vytušili, že vyjednávání na půdě koalice nebylo až tak úplně jednoduché, že jsme tam názory museli také kompromisně a demokraticky nastavit.

Pojďme to pustit do druhého čtení, já vás o to žádám, a pojďme s tímto zákonem pracovat, abychom byli v koncovce všichni spokojení a měli pocit, že jsme něco pro tento stát udělali. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji. Ještě než udělím slovo s přednostním právem, protože není rozprava, panu poslanci Zbyňku Stanjurovi, dovolte, abych konstatoval omluvy, a to pana poslance Martina Komárka do 16.30 z pracovních důvodů, pana poslance Vyzuly od 15 hodin do konce jednacího dne, pana poslance Zdeňka Soukupa od 17 do 19 hodin a pana poslance Gabrhela od 14.45 na zbytek jednacího dne. Tolik tedy omluvy.

Slovo má pan poslanec Zbyněk Stanjura s přednostním právem mimo rozpravu. Panu kolegovi Fiedlerovi slovo dát nemohu, protože rozprava už byla ukončena. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Není tady pan ministr. Řekl si svoje, neodpověděl na otázky, odešel. Nicméně mi to nedá, musím reagovat na to, co říkal, protože říkal vědomě či nevědomě lži.

Není pravda, že občanští demokraté nechtějí bojovat proti karuselům. Je pravda, že se smějeme tomu, že pan Babiš to říká třikrát denně. Jediný výsledek je, vloni zadrželi 13 miliard - tím se nepochválili, říkali, jak jdou dobře daňové příjmy, a letos říkají: nejdou dobře daňové příjmy, protože ty zadržené peníze musíme vracet. Ale není pravda, že jsme proti boji s karusely. To prostě není pravda.

Za druhé. Není pravda, že jsme proti boji s daňovými úniky. To je prostě lež. Naopak říkáme, že tam, kde stát má pochybnosti, má zasáhnout nekompromisně a daňové kontroly dělat. Na druhé straně je pravda, že jsme proti registračním pokladnám, protože to je jenom šikana, která žádné peníze nepřinese. Nemá to žádnou souvislost s karusely. Nikdo mi nebude tvrdit, že drobní živnostníci, drobní podnikatelé, drobní zaměstnavatelé jedou v karuselových podvodech. To určitě ne. A tam jsou ty největší úniky. A tam naopak vláda má naši podporu.

Že to není tak jednoduché domluvit na Evropské unii, zjistí současný ministr financí, že není první, který to zkouší. Není pravda říkat "já, první ministr financí to zkouším". Zkoušeli to i předchozí ministři financí a je to mimořádně obtížné domluvit na evropské úrovni, aby kompetence přešla z Bruselu na národní státy. My to víme, taky ho za to nekritizujeme. Jenom říkám, že to, jak slibuje, že třikrát zavolá, že má ministry v telefonu a že už s nimi mluvil, neznamená, že to prosadí. Ale opakuji - není to jednoduché a my víme, že to není jednoduché.

Teď k tomu kouzlu. Pan ministr rád říká "sice byl loni schodek státního rozpočtu 80 miliard, ale já snižuji zadlužení". Tak i v návrhu těch zákonů se říká, že do toho dluhu vůči HDP se nepočítají rezervy. Snížit rezervy je samozřejmě možné, jako první to udělal ministr financí Miroslav Kalousek, ten krok vlastně okopíroval ministr financí Andrej Babiš, proč ne, je to odpovědnost ministra financí, jak velké rezervy dá. Ale v tom samotném výpočtu k těm 55 % či 50 % se ty rezervy nepočítají. Počítá se dluh bez rezerv.

(V sále je velký hluk, poslanci se hlasitě baví, řečník se odmlčel, rozhlédl se po sále a hluk se poněkud ztišil.)

Někdy stačí nic neříkat, a hned je ticho. Děkuji.

Já jsem čekal, že aspoň pan zpravodaj mi odpoví. On tady sice moudře pohovořil, jak z levé, z pravé části spektra, čtyři věty, které na nic neodpověděly, ale neodpověděl. Položil jsem dneska tři konkrétní otázky, minule několik. Nedozvěděl jsem se, proč je posunut termín o dva roky vůči původnímu návrhu dluhové brzdy vůči obcím a krajům. Nedozvěděl jsem se, proč to přehodili z ústavního zákona do běžného. Nedozvěděl jsem se, co to jsou trvale udržitelné veřejné finance. Nic z toho. Pak se někteří diví, že tady mluvíme dlouho. No, protože se opakovaně ptáme a nikdo nám neodpovídá.

Co jsme se ale dozvěděli, a řekl to ministr financí, že vicepremiér vlády, ministr financí, když podává návrh ústavního zákona, tak neví, co v něm je. Já myslím, že to je docela závažná věc. Řekl to ministr - sice to šlo z mého ministerstva, je to sice návrh ústavního zákona, je to klíčový zákon, ale nezlobte se na mě, co je uvnitř, to jsem opravdu nevěděl. Jenom to potvrzuje náš názor, že v tom zákoně je jenom nadpis. Nic tam není. Je to podle mne ta horší varianta. Podle mne to tak není, ale nemám to jak dokázat. Ministr financí navrhoval, že vláda může snižovat důchody, a dneska říká "já jsem o tom nevěděl, to poslalo ministerstvo". Platí to u jiných zákonů, že ministr posílá do připomínkového řízení něco, o čem neví? Mně to přijde jako mimořádně závažné sdělení.

Říkal pan místopředseda, že to je závažný zákon. Podívejte se, kolik členů vlády tady je u tak závažného zákona, který pro vládu je klíčový, a teď bych tady mohl vršit další adjektiva. Není tady ani premiér ani ministr financí. Je tady ministr zemědělství. Možná že si kromě biopaliv střihne i finanční ústavu. No proč ne? Vždyť to také (nesrozumitelné) finance, proč by to nepředložil a neodpovídal? Já nechci kritizovat ty, kteří jsou přítomni, já chci kritizovat ty, kteří jsou nepřítomni.

Jsem opravdu zklamaný, pane zpravodaji, že jste se ani nenamáhal zkusit odpovědět na některé otázky, případně poctivě přiznal třeba "nevím".

Takhle si já nepředstavuji projednávání ústavního zákona a takhle to vedete k tomu, že Poslanecká sněmovna ten zákon prostě nepřijme, protože nejste ochotni nebo schopni odpovídat na konkrétní věcné dotazy, jenom pořád říkáte, jak je to důležité, jak je to klíčové.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan poslanec Stanjura. Nyní s přednostním právem mimo rozpravu pan poslanec Miroslav Kalousek jako předseda klubu TOP 09. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Já si samozřejmě vážím přítomnosti pana ministra zemědělství i pana ministra obrany, ale v okamžiku, kdy je předkládána ministrem financí finanční ústava a ten předkladatel tady není, tak já prostě nejsem ochoten spokojit se s argumentem, že bude raději v kuloárech, než aby poslouchal opilého Stanjuru. (Smích v sále.)

Já prostě trvám na tom, aby tady ten předkladatel byl, a navrhuji přerušení do doby návratu předkladatele a prosím, aby si z nás pan ministr financí nedělal legraci.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já samozřejmě o vašem procedurálním návrhu dám hlasovat bez rozpravy, a to tak, že vás všechny nejdříve odhlásím a požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami.

 

O návrhu na přerušení do příchodu pana ministra financí dám hlasovat, jakmile se ustálí počet přítomných, a to v hlasování pořadové číslo 136, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro přerušení do příchodu pana ministra financí. Děkuji.

Z přítomných 137 poslanců v hlasování pořadové číslo 136 pro 70, proti 23. Návrh byl přijat, ale pan ministr financí se dostavil, takže můžeme pokračovat.

 

Rozhodneme o návrzích, které byly předloženy, resp. jestli mě pan zpravodaj bude kontrolovat - řídil jsem celý zbytek společné rozpravy. Nepadl žádný návrh na zamítnutí ani na vrácení ani v jedné z částí té rozpravy.

Nejdříve tedy budeme hlasovat o sněmovním tisku 411, s tím, že organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání rozpočtovému výboru, a to jako výboru garančnímu podle novely zákona o jednacím řádu.

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.