Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Bartošek)

32.
Návrh poslance Davida Kádnera na vydání zákona, kterým se mění
zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 145/ - prvé čtení

Stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 145/1. Prosím, aby předložený návrh uvedl navrhovatel, pan poslanec David Kádner. Máte slovo.

 

Poslanec David Kádner: Já děkuji. Pane předsedající, vládo, dámy a pánové, jsem moc rád, že po roce mohu vystoupit a předložit novelu zákona.

Vzhledem k neustále se zvyšující agresivitě pachatelů zde logicky vyvstává otázka rozšíření možnosti a rozsahu takzvané nutné obrany, vyplývající historicky z platného právního rámce, zejména pak § 29 zákona č. 40/2009 Sb. Pachatelé při vniknutí do soukromých prostor již dokonce neberou zřetel na to, je-li někdo v těchto prostorách přítomen. Navíc musíme brát v potaz i širokou škálu možností, jak se ozbrojit, a v neposlední řadě také moment překvapení, který mají pachatelé na své straně.

V případě této novely se jedná o takzvanou zásadu "můj dům, můj hrad". Jejím hlavním smyslem je zajistit oprávněným osobám vyšší míru bezpečnosti v oprávněně užívaných místech, zajištěných proti neoprávněnému vniknutí, při zjednání dostatečné právní jistoty zejména pro osoby potenciálních obránců. Je třeba zdůraznit, že se zdaleka nejedná pouze o případné užití střelné zbraně, ale o obecné užití termínu nutné obrany, například prostřednictvím použití zbraně v nejširším možném kontextu. V takovém případě pak útočník na sebe bere riziko, že vyvolá-li odůvodněnou obavu z ohrožení zdraví či života oprávněné osoby, bude se tato osoba bránit, a to účinně, avšak bez případné sankce ze strany státu. I když lze konstatovat, že takové riziko bere útočník na sebe vždy i v současné úpravě, kdy je však daná určitá právní nejistota obránce.

Změna zákona má pak sloužit k uznání takové obrany jako obrany nutné za situace, kdy v nechráněném prostoru by se o nutnou obranu jednat nemuselo. Zejména jde o formulaci "přímo hrozící nebo trvající" útok, kdy obránce dle stávají úpravy například ve svém domě musí nejprve čekat, než bude útočníkem přímo napaden, nechce-li riskovat trestní postih. Za vhodný příklad lze použít i například střelbu skrze vnitřní dveře na útočníka, který již do chráněného prostoru pronikl a která v současné chvíli není za nutnou obranu považována.

Zároveň příslušný text návrhu novelizace řeší o otázku, kdyby byl útok veden proti jiné přítomné osobě a obránce by zasahoval v její prospěch.

Text návrhu novelizace pak řeší i možnost případného zneužití, kdy vyžaduje takzvanou oprávněnou obavu, kterou stávající trestněprávní praxe znamená, například pohrůžky násilí. O takovou obavu by se například nemohlo v žádném případě jednat při vedení obrany ve velmi vysoké vzdálenosti nebo proti prchajícímu útočníkovi.

Příslušný návrh novelizace přímo neřeší charakteristiku, o jaký prostor se má jednat, zda dům, byt, garáž nebo oplocený pozemek. Lze konstatovat, že na všech těchto položkách předmětného demonstrativního výčtu míst by k podobné nutné obraně mohlo dojít stejně jako i na jiných. Rozhodnutí o tom, zda se jedná, či nejedná o nutnou obranu, je pak nezbytné svěřit soustavě soudů České republiky jako instituce jediné povolané k takovému výkladu.

Současný právní vývoj ve smyslu příslušné judikatury se vyvíjí podobným směrem, tedy ke stále vyššímu respektování práv obránce, a smyslem návrhu této novely zákona není takovému vývoji bránit či s ním polemizovat, ale naopak jej dostatečně upřesnit i nejširší veřejnosti, a to jak obráncům, tak i útočníkům. V případě přijetí příslušné novelizace zákona lze pak očekávat nejen vyšší uvědomělost potenciálních obránců, ale také zejména možná důkladnější zvažování důsledků ze strany potenciálních pachatelů, kdy ochrana života a zdraví má vždy prioritu před ochranou majetku. Text navrhované novelizace pak odpovídá i obdobné právní úpravě mnoha vyspělých zemí, členy Evropské unie rozhodně nevyjímaje.

Tolik k představení této novely.

Teď mi dovolte několik vět závěrem. Rád bych vás požádal o podporu této mnou předkládané novely zákona o nutné obraně.

Současná soudní praxe vede k tomu, že člověk čelící bezprostřední hrozbě fyzického útoku nemůže ve svém vlastním domě tomuto útoku aktivně čelit, aniž by se přitom sám nevystavoval vysokému riziku odsouzení za takzvanou nepřiměřenou obranu. My si naopak myslíme, že obrana vůči agresorovi, který nás ohrožuje v domácnosti, by ve většině případů neměla být prohlášena za nepřiměřenou. Ne nadarmo se řada vyspělých zemí řídí osvědčeným heslem "můj dům, můj hrad", které v sobě rovněž zahrnuje právo své obydlí bránit, uzná-li za vhodné, bránit se i se zbraní v ruce.

Tento návrh se připravoval po dobu dvou let a byl konzultován s právními i bezpečnostními odborníky, například se sdružením LEX - sdružením na ochranu práv majitelů zbraní, advokátní kanceláří Solil, Fiala a spol. a spolkem Šalamoun.

Pouze upřesňujeme obranu ve svém obydlí. Nutná obrana vedená mimo své obydlí zůstává beze změny.

Ještě musím podotknout, že tento návrh má silnou podporu napříč veřejností, jelikož se během pouhých dvou měsíců podařilo nasbírat několik tisíc podpisů na petici týkající se této novely. Myslím, že v zájmu každého občana je, aby měl právo se bránit ve svém domě bez ohledu na to, jestli byla obrana přiměřená, či nikoliv.

Rád bych vás ještě jednou touto cestou poprosil o podporu tohoto návrhu a propuštění do druhého čtení k možnosti projednání v daných výborech. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane navrhovateli. A nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Bronislav Schwarz. Máte slovo.

 

Poslanec Bronislav Schwarz: Dobrý podvečer. Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já začnu trošku jinak než jako zpravodaj. Já rozumím panu kolegovi Kádnerovi, ale taky vám musím říct, než začnu povídat jako zpravodaj, že si myslím, že krajní nouze a nutná obrana z praxe je u nás propracovaná. To právo, které se vyvíjelo, i ta praxe, myslím, ty zkušenosti ukázala. Bohužel akorát mediální obraz toho, co se u nás děje, a to, co občas některé zpravodajské servery pustí, co se stalo, a vždycky si to přetočí jenom k sobě, tak budí obavu, že u nás krajní nouze a nutná obrana prostě nefunguje. Není to tak. Já bych vás chtěl trošku vyvést tím správným směrem. Nechci kazit jeho práci, ale myslím si, že zrovna to je věc, která je jasně nastavena. To, že policisté nebo bezpečnostní agentury kolikrát nevědí, prosím vás, a vím to z praxe, co to vůbec krajní nouze je a co to je nutná obrana, jak se má použít, jak se může použít, média, ale bohužel i někteří naši kolegové i lidé, kteří jsou policisty, jsou v bezpečnostních agenturách, straší lidi v tom, že když si na člověka, který je u mě na zahradě s bejsbolkou, vezmu zbraň, že mě za to zavřou, to je věc jiná, prosím vás.

Já bych chtěl říct, že chápu kolegu, ale musím se k tomu krátce jako zpravodaj vyjádřit. Chtěl bych říci, že předložený návrh podle mého názoru není myšlenkově špatný, ale mám obavu, že vyplývá z jiného právního systému. V našem právním systému by tato novela mohla zapříčinit zmatky a různé právní názory při řešení konkrétních případů. A dále si myslím, že současná právní úprava nutné obrany a krajní nouze postačuje, neboť i při složitějších trestních věcech lze bez větších právních úvah dojít k jasnému závěru místa útoku, kvalifikace skutku a trestu.

Jako zpravodaj bych chtěl říci, že v současné době praxe hovoří o tom, že máme právě institut krajní nouze a nutné obrany. Lze jej jasně využívat a orgány činné v trestním řízení znají a pohybují se na tomto tenkém ledě. Není to jednoduché, ale opravdu si myslím, že předkladatelem předložená novela by ještě více ztenčila tenký led a rozhodování o tzv. vině a trestu.

Já bych jenom závěrem, vypíchl jsem si takové čtyři body. Jsou na zamyšlenou spíše pro právníky. Dále zde chybí, pro mě, a neumím si vysvětlit, jak by podle předkladatele policista, státní zástupce a soudce řešil vstup do předmětných prostor zásahovou jednotkou - tady vidím jasnou obavu majitele, podezřelého, vstup účastníka nehody, který v šoku přijde žádat o pomoc a budí obavu, třeba vstup osoby sportující při ztrátě sportovního náčiní a vzbudí obavu. Nelze také nikdy opomenout, že mezi námi žijí osoby řádně ozbrojené, vyzbrojené a mohou být ve špatném psychickém stavu, což se už stalo.

Takže já bych vás obráceně jako zpravodaj, ale člověk z praxe žádal: Nežehrejme na to, že někteří státní zástupci, někteří policisté neumí kvalifikovat nebo se bojí kvalifikovat nebo říci lidem, co to opravdu je krajní nouze, co to je nutná obrana. Nežehrejme na to, že média někdy jenom vytáhnou a řeknou jenom to, co se jim hodí, aby to vzbudilo obavu, že u nás neexistuje krajní nouze a nutná obrana. Ale proto musím dát návrh - je mi to strašně líto, že mu zkazím práci, vím, že se kolega snaží několik let - ale dát návrh na to, abychom zamítli tento návrh zákona, protože u nás krajní nouzi a nutnou obranu v trestním zákoníku máme dobře zadokumentovanou a funguje, když se chce. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane zpravodaji. Pouze pro pořádek říkám, že návrh na zamítnutí musí zaznít v obecné rozpravě, kterou otevřu. Tedy otevírám obecnou rozpravu. Eviduji s přednostním právem pana předsedu Okamuru a poté čtyři přihlášené poslance - pan poslanec Ondráček, Lang, Fiedler a Karamazov. Takže pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy, vážení pánové, tento zákon, o kterém budeme jednat, u mnohých už vzbudil nelibost, což jsme tady slyšeli, i u zástupce vládní koalice. Tou zásadní námitkou, lehce nadnesenou, je obava, aby lidé nezačali beztrestně zabíjet návštěvy, tedy aby posílení institutu nutné obrany nebylo zneužito. V našem případě jsou ovšem obavy, resp. v tomto případě jsou ovšem obavy z jakéhokoli zneužití liché. Text navrhovaného paragrafu je v tomto ohledu precizní a dovolte mi ho krátce přečíst a doložit, že zvýšená rizika zneužití nenese.

Text v návrhu zákona zní: O nutnou obranu se jedná, je-li obrana vedena vůči osobě, která neoprávněně vznikla do cizího obydlí za použití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí nebo překoná-li překážku, jejímž účelem je zabránit vzniknutí, pokud takové jednání může vyvolat u obránce oprávněnou obavu z ohrožení života či zdraví jeho nebo jiné přítomné osoby.

Tedy v zásadě řečeno, aby se jednalo o nutnou obranu podle navrhované novely z pera poslance klubu Úsvitu, musí k vám někdo vniknout násilím, vypáčit dveře nebo vás s pistolí v ruce donutit dveře otevřít. Toto vše musí být a vždy bude předmětem dokazování, a nelze proto použít tento institut např. v případě běžné návštěvy, nebo když omylem vejdete někomu na dvorek. Jednání pachatele podle návrhu zákona, který tady teď projednáváme, musí u obránce vyvolat oprávněnou obavu z ohrožení života či zdraví. Takže ano, můžete i v uvozovkách bezbranného zloděje zastřelit, ale on k vám musí nejprve vniknout, dobývat se a překonat překážku, a pak je riziko na straně útočníka, což mi připadá, upřímně řečeno, zcela správné. Tento paragraf nedává také nikomu právo střelit prchajícího zloděje zezadu, protože prchající zloděj skutečně nevyvolává v uvozovkách oprávněnou obavu z ohrožení života.

To zásadní, co by tu mělo také zaznít, je, že takový zákon je v České republice potřeba a že tady citelně chybí. Proto mě velice nemile překvapil návrh mého předřečníka, abychom se tímto zákonem vůbec nezabývali. Pachatelé dnes už běžně vykrádají domy a byty za přítomnosti majitelů a z praxe znám příklady, kdy zloději, které majitel překvapil, zavraždili majitele pro lup v hodnotě několika stokorun. O těchto případech se dočítáme přece zcela běžně a často z médií. Například mého kamaráda vykradli letos v létě, resp. již loni v létě dvakrát po sobě a jednou se k němu dobývali dokonce i v jeho přítomnosti. Pravděpodobnými pachateli jsou v okolí známí členové nepřizpůsobivé rodiny, která vykrádá domy v okolních vesnicích jak na běžícím pásu, a mnozí z jejích příslušníků byli trestáni za ublížení na zdraví a dva dokonce za vraždu důchodce, kterému ukradli kukačky za tři sta korun. Toto vše se odehrálo v malé obci na Svitavsku v domě mezi kopci a tento můj kamarád má doma půlročního kojence a manželku. A já se ptám - jak se vám bude spát s půlročním kojencem v domě 15 km od nejbližší policejní stanice, v místě, kde téměř není telefonní signál, což mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, a kam vám pomoc přijede nejdřív za dvacet minut, pokud se vůbec dovoláte? Jak se vám bude spát při vědomí, že obyčejným krumpáčem vám vylomí gauneři jakékoli dveře či okno a v lepším případě nějaký pobuda, v horším všeho schopný recidivista? A že statistika říká, že do roka to bude dokonce minimálně dvakrát a že policie vám absolutně v těchto určitých případech není schopna pomoci, protože když zavoláte na tísňovou linku, dovoláte se do desítky kilometrů vzdáleného krajského města, kde vám operátorka neporadí, a sami policisté, pokud najednou vyjedou, tak nevědí kam, protože když bydlíte někde v kopcích, tak nejenom že se nevyznáte, ale policisté nemají v autě často ani navigaci. V takových momentech, vážené kolegyně a kolegové, začnete přemýšlet, jak se před zločinem ochránit sám.

Ostatně tuším, že drtivá většina z vás má doma alarmy. A nejenom doma, ale máte také alarmy zabezpečený vlastní vůz. Neboli stát nás daní dvakrát. Jednou si tu bezpečnost platíme, máme na ni nárok, a pak si ji platíme ještě jednou, protože to tady samozřejmě nefunguje a gauneři a podvodníci jsou v našem státě v převaze a slušní lidé jsou v menšině.

Když stát neumí tedy účinně občana ochránit před zlodějem, pak podle našeho názoru nemá právo mu ani zakazovat, aby se sám v oprávněných případech bránil. Protože je riziko zneužití obrany minimální v tomto návrhu zákona, musíme si jasně říct, že pokud máme volit, tak riziko zneužití nutné obrany ve prospěch obětí trestného činu je to menší zlo, než když je dnes právo, přesněji zákon zneužívaný ve prospěch pachatelů trestné činnosti. Slušný občan musí za každé situace cítit, že stát a společnost jsou v obraně jeho práv na jeho straně a že není bezbrannou lovnou zvěří pro kriminální živly, což je bohužel současný stav. Stačí se podívat, až pojedeme domů, tak kdo pojede metrem, tak se podívejte na ženy, jak si chrání svoje kabelky.

Na rozdíl od jiné trestné činnosti jsou domovní loupeže páchány s jistým rozmyslem a pachatelé se na ně předem důkladně připravují. K té přípravě by mělo patřit a musí patřit vědomí, že naopak oni jsou v okamžiku, kdy vniknou do cizího obydlí, smrtelně ohroženou, nehájenou škodnou zvěří.

Prosím vás, milé kolegyně a kolegové, zamyslete se a zvažte podporu tomuto zákonu. Pojďme projednat tento návrh podrobněji ve druhém čtení, protože každý z nás - a tady platí slovo každý - se jednou může ocitnout v situaci, které takto pojatý institut nutné obrany může buď předejít, nebo vám ji alespoň ulehčí. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobrý podvečer, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, členové vlády. Děkuji panu předsedovi Okamurovi. A ještě než budeme pokračovat v rozpravě, tak přečtu omluvy, které došly předsedovi Poslanecké sněmovny. Z dnešního jednání se od 18.30 hodin omlouvá pan poslanec Petr Kudela. Od 18.45 hodin pan ministr zemědělství Marian Jurečka. Od 18 hodin se omlouvá do konce dnešního jednání - teď nevidím kdo, bez podpisu. Tak to ještě ověříme. Pan poslanec Michal Kučera od 18 do 20 hodin a pan poslanec Rais od 17.30 do 21 hodin z pracovních důvodů. A pan předseda Sněmovny se omlouvá dnes do konce jednání.

Budeme pokračovat v rozpravě. Nyní je přihlášen pan poslanec Zdeněk Ondráček, a než se připraví další, pane kolego, zeptám se pana zpravodaje Schwarze, jestli se hlásí do rozpravy. Pane zpravodaji, hlásíte se do rozpravy? Protože jste přednášel ve své zpravodajské zprávě návrh, který musí padnout v rozpravě, takže se hlásíte? Ano. Takže ne, zatím.

Pan poslanec Ondráček, připraví se pan poslanec Lank. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, hezký večer. Chtěl bych se trošku pozastavit u svého předřečníka, protože z toho, co zde bylo řečeno, jsem si připadal trošku, že nežiji ani v České republice, ale někde možná v Bronxu anebo ještě někde v jiném státě, kde neplatí vůbec žádné právo a nemáme Policii České republiky, popřípadě něco jiného. Já si myslím, že zas tak špatně na tom ještě nejsme. A co se týká konkrétně nutné obrany a kolega zmiňoval i krajní nouzi, tak si myslím, že tyto dva instituty jako okolnosti vylučující protiprávnost jsou v českém trestním právu celkem dobře zakotveny a mají svoji dlouhou historii. (Trvalý hluk ve sněmovně.)

Když si přečtete současné znění nutné obrany v § 29 trestního zákoníku, tak se dočtete, že nutná obrana je čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, a proto není trestným činem. Negativní vymezení potom říká, že nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vás přeruším. Požádám sněmovnu o klid. Pokud chcete vést debaty na jiné téma, prosím v předsálí. Nechte pana poslance vysvětlit tento právní institut tak, abychom se všichni nad tím zamysleli. Děkuji.

Pokračujte prosím.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Navrhovaný třetí odstavec naopak vymezuje, co se jedná nutnou obranou, a je to, že je to obrana vedená vůči osobě, která neoprávněně vnikla do cizího obydlí za použití násilí, pohrůžky bezprostředního násilí nebo překoná-li překážku, jejímž účelem je vniknutí zabránit, pokud takové jednání může vyvolat u obránce oprávněnou obavu z ohrožení života či zdraví nebo jiné přítomné osoby. Kromě nedostatků, které tento návrh předkládá jako oprávněnou obavu - oprávněnou obavu my v našem trestním právu nemáme, my máme důvodnou obavu. Například v trestných činech obecného paragrafu 353 a 354. Mohli bychom toto opravit.

Já se domnívám, že předložení této novely má právě konstatovat to, co řekl předkladatel: můj dům, můj hrad. Navrhovaná novela zcela zásadně mění okolnosti vylučující protiprávnost jednání při obraně svého obydlí. Zcela se vytrácí jeden ze základních znaků nutné obrany, a to útok trvající nebo hrozící, který směřuje proti fyzické osobě, tedy obránci nebo jiné osobě. V tomto případě je zde majetek.

Není také zřejmé, jak by bylo uplatňováno omezení, že nutná obrana nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Kolega Schwarz řekl některé příklady. Mluvil například o zásahové jednotce, která vstupuje do obydlí. Zde samozřejmě ona vstupuje oprávněně. Ale ta osoba, která je za dveřmi, to neví, protože tam policie používá řekněme donucovací prostředky k překonání překážky, jejímž účelem je vniknutí do takového obydlí zabránit. Obydlí podle našeho trestního práva není pouze náš dům, náš byt, naše chalupa, ale je to také hotelový pokoj, který já budu zrovna po konkrétní věc, po konkrétní den užívat. Budu i tam se takto bránit, až mě tam bude ráno vstupovat uklízečka, protože jsem si nedal svoji cedulku na dveře, a já budu po nějakém řekněme bujarém večírku? A při tom, jaký vedu způsob života, se budu obávat, kdo se to na mě vlastně dobývá?

Vážení kolegové, kolegyně, takto široce pojatá obrana obydlí není v podmínkách České republiky potřebná a nelze vyloučit nežádoucí excesy. Proto navrhuji tento návrh zamítnout. Děkuji. (Potlesk z lavic KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zdeňku Ondráčkovi za jeho vystoupení a budeme pokračovat v rozpravě vystoupením pana poslance Martina Lanka. Připraví se pan poslanec Karel Fiedler. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Lank: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vládo, kolegyně, kolegové, na úvod mi dovolte, abych vás seznámil s výsledky průzkumu SANEP na téma ochrana zdraví a majetku. Podle tohoto průzkumu 79 % lidí v naší republice věří, že stávající legislativa chrání spíše pachatele trestné činnosti než jejich oběti. Okolo 81 % lidí věří, že nejsou dostatečně chráněna naše základní práva na ochranu života a majetku. A ne nadarmo! Podívejte se na to, co se děje v našich krajích! Podívejte se na lokality mimo velká města. Podívejte se na kriminální situaci v Praze, v Ostravě, v Ústí nad Labem. Poslední dobou je vůbec těžké jmenovat oblast České republiky, ve které by se člověk mohl cítit zcela bezpečně. Nelze se divit lidem, že jsou rozhořčení nespočtem příkladů ve svém okolí, kdy byl někdo přepadený, oloupený, znásilněný, aniž by měl šanci se útoku úspěšně bránit.

Městská policie se povětšinou věnuje všemu, jenom ne bezpečnostní situaci v ulicích. Čest výjimkám. Namísto prevence krádeží, loupeží a užívání návykových látek ze strany mládeže strážníci pouze se zálibou botičkují a rozdávají jiné malicherné pokuty. Když ale skutečně přijde chvíle, kdy potřebujeme, aby muž zákona stál za našimi zády, většinou tam bohužel není.

Zatímco jednotlivé městské policie v řadě případů připomínají spíše vítaný způsob posílení rozpočtu měst a obcí, tak naše státní policie často nemá dostatek prostředků i na svůj základní provoz. Policejní služebny se ruší, dojezdové časy na místo činu jsou tak dlouhé, že raději ani nejsou oficiálně stanovené, a občanovi tak často v kritické situaci nezbude než se spoléhat pouze a jenom sám na sebe. Bohužel v tom okamžiku za jeho zády nestojí ani naše právo. Lidé to vědí a lidé to cítí. A mají na výběr. Buď budu poslušně stát a čekat na ránu, buď projdu kolem napadeného a budu dělat, že se dívám stranou, anebo se zločinu postavím. Nebudu mít ale čas si svůj krok rozmyslet. Nebude chvíle zavolat právníkovi, abych s ním zkonzultoval přiměřenost svého rozhodnutí. Takové rozhodnutí totiž musí padnout během zlomku vteřiny. A jak i z dříve zmíněného sociologického průzkumu plyne, naši občané chtějí mít právo ho učinit.

Uvědomme si, že naše kultura nepřipouští zločin a násilí. Naše filmy, naše knihy, pohádky pro malé děti, to všechno stojí na příkladu kladných hrdinů, kteří se nebáli postavit do cesty zločinu. A přiznejme si, že to, za co obdivujeme naprostou většinu z těchto hrdinů, by bylo v očích běžného českého soudce považováno za nepřiměřenou obranu.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, tato novela zákona mění jenom velmi dílčí ustanovení ve velmi konkrétních případech. De facto jde o zavedení principu můj dům, můj hrad, což je princip týkající se pouze těch lidí, kteří byli napadeni u sebe doma. Ale jde o princip a jde o společenskou náladu. Zloděj, lupič, vrah a násilník musí vědět, že jeho oběť má právo se bránit a že se nebude rozpakovat tohoto svého práva využít, aniž by se bála následků. Musí vědět, že on (s důrazem) porušuje zákon a on ponese následky, za které si může jen a pouze on sám. A tato novela je jedním z prvních kroků k tomu, aby tomu tak bylo. Proto vás i já pokorně prosím o její podporu. Děkuji. (Potlesk z řad hnutí Úsvit.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Lankovi. Ještě před panem poslancem Fiedlerem s faktickou poznámkou pan poslanec Zdeněk Ondráček. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji. Já musím zareagovat na předřečníka, který řekl k činnosti městských policií, že obce si činností městských policií vylepšují své rozpočty. Toto není žádná pravda. Není to žádná pravda. Pokud kolega chce, může se zeptat starostů, kteří zde mezi námi sedí, popř. mu předložím statistiky Ministerstva vnitra o obecních policiích, kde jsou tyto údaje uvedeny. Obce si díky městským policiím nevylepšují své rozpočty. Není to pravda.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: S přednostním právem ještě pan zpravodaj Bronislav Schwarz. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Bronislav Schwarz: Dobrý podvečer ještě jednou. Kolegyně, kolegové, já musím také říct, že škoda, že pan kolega Lank prostřednictvím pana místopředsedy říkal opravdu nesmysly. Opět to jenom potvrdilo to, co říkám. Je třeba znát krajní nouzi, je třeba znát nutnou obranu, je třeba vědět, jak mají fungovat městské policie, jak fungují, je třeba znát rozpočet městské policie a je třeba znát konkrétně, co chce říct. Protože takhle potom vzniká obava, že na ulicích se u nás jenom krade, loupí, přepadá a že policie nic nedělá. Je mi to líto, ale takhle to vyznívá.

Já bych vás chtěl znovu požádat: Prosím vás, když tu vystupujeme na odborné téma, tak nebuďme dvě stě specialistů na nutnou obranu v krajní nouzi. Poslechněme ty, kteří aspoň trošičku to v životě zažili, poraďme se s právníky, tak abychom neudělali větší zlo, než někdy se stává. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji. A svého stranického kolegu ještě předběhne pan poslanec Martin Lank s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Martin Lank: Ještě jednou děkuji za slovo. Já musím zareagovat. Já naprosto rozumím kolegům, kteří jsou z praxe a mají ty poznatky. Já se tady nechci zaplétat do odborné debaty. Já vlastně ani netvrdím, že třeba ty městské policie nefungují nebo jsou jenom k tomu účelu, aby plnily ty radniční kasy a pokladny. Problém je v tom, že my si to tady můžeme říct, vy odborníci to víte, ale bohužel ta veřejnost to takto vnímá. A pokud to veřejnost takto vnímá - já znovu opakuji, že 81 % lidí si myslí, že zákony chrání spíše zločince než je - tak je prostě něco špatně! A já si myslím, že tato novela jim může dát alespoň ten pocit, že když už náhodou tam nebude ta městská nebo státní policie, tak že se aspoň někdo pak nebude tahat roky po soudech. Děkuji. (Potlesk z řad hnutí Úsvit.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Lankovi i za dodržení času a nyní pan poslanec Karel Fiedler k řádné přihlášce v rozpravě. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo. Dobrý podvečer, dámy a pánové. Podle mě, a troufám si tvrdit, že i podle většiny obyvatel České republiky, je to smutným odrazem našeho právního řádu, kdy je člověk odsouzen za to, že se nepřiměřeně bránil někomu cizímu, kdo mu nedovoleně vnikl do obydlí. Od mých předřečníků tady zaznělo, že to znají odborníci. Kolega pan poslanec Schwarz je určitě v tomto oboru znalý, stejně jako kolega pan poslanec Ondráček. Ale tento zákon neřeší problém těchto věcí znalých poslanců. To je zákon, který má řešit problémy občanů, kteří v krizových situacích na ně nebudou připraveni, a bude pro ně rozhodující možná každá vteřina.

Nejčastěji opakovanou tezí politiků bránících legislativní změně přitom je, že vše je vlastně dnes v pořádku, což jsme tu slyšeli. Že tu máme nezávislé soudy, které jsou od toho, aby rozhodly, co je a co není nepřirozená (nepřiměřená?) obrana. Ano, máme tu soudy a také tu máme justiční omyly, poškozené občany, kteří si nespravedlivě odpykávají trest za to, že bránili sebe a svou rodinu ve svém obydlí před např. zfetovaným násilníkem, který si přišel zaloupit, aby měl např. na svou drogu nebo pouze dvě stě korun na láhev alkoholu. A takovému člověku je vše jedno.

Vážení kolegové, dnes máme možnost dát do pořádku českou legislativu a nastavit ji konečně ve prospěch bránícího se napadeného, a nikoliv jako dosud ve prospěch útočícího agresora nebo gaunera.

Přestože se vláda snaží zmírnit napětí ve vyloučených lokalitách, daří se to velmi pomalu. Víme všichni dobře, že je to běh na velmi dlouhou trať. Já z tohoto místa netvrdím, že se vše vyřeší, když každému občanovi v České republice dáme do ruky zbraň nebo pistoli, že tu pak bude bezpečno. Takovýto zkratkovitý pohled se snaží navodit politici bránící změně současného legislativního rámce. Říkám pouze, že normální slušný občan má na zbraň pro svou sebeobranu právo - nebo pouze pro svou sebeobranu. A platí to nejen pro seniory a ženy, které bývají násilníkům vydány na milost a nemilost.

K tomu, co tady zaznělo, bych jen řekl: Já se vůbec nedomnívám, že pokud by došlo k této zákonné úpravě, došlo by i ke změně počtu zbraní mezi obyvateli. Já si myslím, že přístup těch, kteří si ji již pořídili, zůstane stejný jako přístup těch, kteří si ji dosud nepořídili. Navrhovaná novela řeší obecné použití termínu nutné obrany, nejen nutné použití zbraně. Čili tady jde o termín nutné obrany. Nemusí jít nutně o použití zbraně.

Je třeba navodit podle mého názoru takový stav, kdy pocit opory v zákoně bude mít právě bránící se napadený, a nikoliv útočník. Vžijme se do této situace, že nejsou občané, které to může potkat, může to potkat kohokoliv z nás, právně kvalifikovaní jako zpravodaj nebo kolega poslanec Ondráček a nebudou mít čas přemítat o tom, co je správně, co není správně, nebudou mít čas volat právníkovi, advokátovi. Bude pro ně rozhodující každá chvilka. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Fiedlerovi. Nyní se ujme svého slova pan poslanec Karamazov jako zatím poslední řádně přihlášený poslanec do této rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Simeon Karamazov: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, návrh pana poslance Kádnera se týká úpravy nutné obrany v trestním zákoníku. Už jsme tady slyšeli, že současná úprava v § 29 odst. 1 stanoví, že čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem. V odstavci druhém se pak dále upřesňuje, že nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Jak můžeme vidět, jedná se o definici poměrně obecnou, která může zahrnovat celou řadu různých situací. V praxi pak můžeme velmi často slyšet o případech, kdy se ta či ona osoba brání proti ozbrojenému lupiči, který se vloupal do jejího obydlí. Pro oběť takového činu je mnohdy velmi obtížné rozpoznat skutečné nebezpečí, které jí hrozí. Pachatelem totiž může být obyčejný zlodějíček, který má v ruce pouze maketu zbraně, či jím naopak může být osoba, která má úmysl osobám v domě ublížit na zdraví či je usmrtit. V takových případech jsem jednoznačně zastáncem toho, aby právo chránilo osoby, vůči kterým trestný čin směřuje, a to co nejširším akceptovatelným způsobem. Na druhé straně pak můžeme argumentovat tím, že judikatura Nejvyššího soudu České republiky zaznamenala v tomto směru určitý vývoj ve prospěch právě obětí trestných činů. V tom světle by se pak doplnění § 29 mohlo zdát nadbytečné.

Jak je vidět, jedná se o náročnou problematiku, jejíž poznání se neobejde bez odborníků v oblasti práva, a to jak z řad akademiků, tak i soudců. Domnívám se proto, že nelze nyní učinit jednoznačný závěr, zda je sněmovní tisk ku prospěchu věci, nebo ne. Proto navrhuji, abychom mu dali šanci ve druhém čtení při projednávání v příslušném výboru. Tam můžeme celou záležitost prodiskutovat se znalci trestního práva a můžeme rozhodnout o dalším osudu této novely.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Simeonovi Karamazovi. To byl poslední přihlášený do rozpravy. Pan poslanec Karel Fiedler ještě s faktickou poznámkou v rozpravě. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo. Já bych jen velmi krátce zareagoval na slova předřečníka, kterému bych chtěl poděkovat za jeho návrh, za to, co tady z jeho úst zaznělo. Opravdu si myslím, že problematika je jak pro osoby, myslím zde přítomné poslance, které mají osobní zkušenosti s touto oblastí, s touto specifickou oblastí, tak i pro občany velmi složitá. Bylo by dobré tuto problematiku opravdu prodiskutovat ve výborech a potom rozhodnout o případných úpravách, nebo jak naložit s tímto zákonem. To, co zde zaznělo, mě pouze přesvědčilo o tom, abychom se tímto tématem velmi intenzivně dále zabývali, a proto vás prosím o propuštění do druhého čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Fiedlerovi. Ještě pan poslanec Martin Lank také s faktickou poznámkou a poté pan poslanec Stupčuk také s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Martin Lank: Děkuji. Já slibuji, že už jsem tady k tomuto bodu naposledy. Čím víc o tom přemýšlím, tím víc se mi to rozleží v hlavě. A já si prostě kladu otázku. Zapomeňme teď na chvilku na naše původní profese, na naše odbornosti, na to, jestli jsme právníci, jestli jsme byli policisté a tak dále, a pojďme se na to podívat lidsky. Jsme tady kvůli čemu? Jsme tady proto, abychom chránili s odpuštěním nějaké grázly, kteří jdou někam krást a případně vraždit, znásilňovat, anebo jsme tady kvůli lidem? Když si dám na jednu misku vah, když se tato novela přijme, a je možné, že v jejím důsledku někdo možná zareaguje trošku nepřiměřeně a dejme tomu zastřelí někoho, kdo přišel vykrást barák nebo třeba zabít babičku, anebo na druhé straně, jestli se tato novela přijme, tak zabráníme tomu, aby naopak babička byla zabita, tak pro mě je výsledek naprosto jasný. Já doufám, že jsme tady pro lidi. Děkuji. (Potlesk poslance Karla Fiedlera.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Štěpán Stupčuk také k faktické poznámce. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Štěpán Stupčuk: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, myslím, že toto je klasická ukázka toho, jak by se zákony přesně dělat neměly. Návrh zákona z hlediska obsahu v podstatě nic nového nezakládá. Naopak lze říci, že je duplicitní ve své podobě vůči stávající úpravě, protože stávající úprava je dostatečně obecná na to, abychom mohli subsumovat všechny případy, které by chtěl postihovat tento návrh tohoto zákona. To znamená právní úprava je duplicitní, redundantní, prostě je naprostá zbytečná, je naopak nepřesná. (Hluk v sále.) A jak jsem řekl, úprava v odstavci 1 a 2 je dostatečně obecná, aby postihla všechno množství, různost případů, které v praxi můžou nastat. A naopak si umím představit situace, kdy přijetím této normy v odstavci 3 dojde k výkladové zmatečnosti, diskrepanci při praktické aplikaci.

Velice bych varoval před tím, abychom takovýmto způsobem vůbec obecně přistupovali k tvorbě právních norem. Já tady kvituji to, co říkali mí kolegové, kteří hovořili o tom, že stávající úprava je dostatečná, a že bychom tedy měli tento návrh zamítnout. Pokud tady padl onen argument, že 81 % lidí se cítí nedostatečně bezpečných a že tohle je hlavní důvod pro to, abychom tuto normu schválili, pak se stejnou logikou si můžu klást otázku: pokud bychom položili občanům otázku, jestli si myslí, že platí v České republice vysoké daně, pak jsem přesvědčen, že 90 %, možná i více odpoví že ano. Já se ptám: bude to potom důvod pro to, abychom daně snížili nebo je zrušili úplně? Asi taky ne. Takže ty důvody by měly být vždycky jiné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, přihlásil jste se k faktické poznámce. Vypršel vám čas. Děkuji. Nyní ještě s přihláškou pan poslanec Chvojka. Ještě jsme stále v rozpravě. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo. Já jsem původně nechtěl vystupovat, ale mě se kolega Böhnisch jako právníka ptal na to, kolik v poslední době bylo vůbec odsouzeno lidí za to, že použili nepřeměřenou obranu. Já jsem si nevzpomněl ani na jeden případ. Když se tento institut nějakým způsobem projednává u soudu, tak minimálně ve druhé instanci je to vždycky zrušeno. Excesy jsou mi neznámé, respektive mi nejsou známy.

Nicméně co jsem konečně pochopil, kam šly ty prachy, které si fakturoval Tomio Okamura. Protože je vidět, že poslanci zvolení za Úsvit, a nejsem na ně nějak zlý, mám je celkem rád, všichni říkají to stejné. (Veselost v sále.) Takže si to Tomio nafakturoval i víckrát, což podle mě není zrovna morální. A to je v zásadě tak všecko. Myslím, že to vypovídá samo za sebe. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Ptám se, jestli se někdo ještě hlásí do rozpravy. Nikoho nevidím, rozpravu končím. Ptám se pana poslance Kádnera, jestli má zájem o závěrečné slovo. Ano, prosím, pan navrhovatel se závěrečným slovem. Máte slovo.

 

Poslanec David Kádner: Chtěl bych poděkovat za debatu, která tady byla možná i trochu širším směrem. Já si myslím, že debata probíhala v tuto chvíli více jak tři roky mimo tuto Sněmovnu. Myslím si, že nutná obrana, kde je přiměřenost, kde ne, to je debata, která myslím ještě bude na velké debaty. A já vás ještě jednou prosím, aby byla debata ve výborech, tam, kam patří. Protože my nechceme nic měnit. Co jsem tady poslouchal, tak můžu jenom přikývnout, že všichni máme pravdu. Problém je v tom, že když to dojde k soudu, tak ten výklad je tak nedostačující, že dva stejné neboli skoro podobné případy končí úplně jinak, a to si myslím, že by tak být prostě nemělo. A to, že při odvoláních se nějaké nápravy lidi dočkají, tak léta, která to všechno trvá, si myslím, že je to všechno na dlouhý loket.

Ještě jednou vám děkuji a ještě jednou prosím o to, aby tato novela byla vpuštěna do druhého čtení a do výborů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Ptám se pana zpravodaje. Ano, pan zpravodaj se svým závěrečným slovem.

 

Poslanec Bronislav Schwarz: Děkuju ještě jednou. Už dobrý večer. Kolegyně, kolegové, nebudu hodnotit počty vystoupení, ani se to nedělá, ani své vystoupení. Jenom bych upozornil na taková tři vystoupení, která jasně hovořila o tom, kdo to poslouchal, o čem to je.

Prostřednictvím pana místopředsedy, pan Ondráček jasně popsal, co to je krajní nouze, nutná obrana. Kdo jste poslouchali, tak jste si udělali obrázek. Pan Stupčuk to řekl nádherně. My to máme tak přesně obecné, že právě všechno to, o čem jste vy mluvili, se právě do toho obecného vejde. Kdybychom to neměli tak dobře udělané z minulosti vývojem práva, tak by se tam některé věci vůbec nevešly a na shledanou. Takže by nám to nepomohlo. To je velice jednoduše řečeno. A to poslední - pan Chvojka to řekl hezky. Když už nic, tak se podíváme na statistiku, kolik lidí u nás bylo potrestáno, vy to znáte pod slovem sedí za nepřiměřenou nutnou obranu. Takže to je také důležité říct.

Opět jenom vyhodnotím, že vystoupilo šest kolegů. Bylo tady několik návrhů, většinou padly návrhy na zamítnutí, padly návrhy na propuštění. To je všechno, pane místopředsedo. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji. Máme před sebou hlasování o návrhu, který padl v prvém čtení, a to je návrh na zamítnutí. Všechny vás odhlásím a požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami.

 

V hlasování pořadové číslo 123 rozhodneme o návrhu, který padl v rozpravě, a to na zamítnutí tohoto návrhu zákona v prvém čtení.

Zahájil jsem hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 123, z přítomných 133 poslanců pro 98, proti 18. Návrh byl přijat. Tento návrh zákona byl zamítnut.

 

Děkuji panu navrhovateli, děkuji panu zpravodaji a končím bod číslo 32.

 

Dál budeme pokračovat bodem číslo

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.