(18.40 hodin)
(pokračuje Bartošek)
Dám hlasovat, kdo souhlasí s tím, že se tento předložený návrh zamítá v prvním čtení.
Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro zamítnutí, nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Máme hlasování s pořadovým číslem 139. Přítomných poslankyň a poslanců je 145, pro návrh 95, proti 17. Konstatuji, že návrh na zamítnutí byl přijat a tento návrh se zamítá v prvém čtení.
Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu zpravodaji i panu předkladateli.
Otevřu další bod, kterým je
33.
Návrh poslanců Soni Markové a Stanislava Mackovíka na vydání zákona,
kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění
a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů,
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
/sněmovní tisk 126/ - prvé čtení
Stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 126/1. Nyní prosím, aby předložený návrh uvedla zástupkyně navrhovatelů paní poslankyně Soňa Marková. Máte slovo.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Přeji hezký večer.
Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, to, co tady vidíte přede mnou, je takový malinkatý dort, protože zákon, který vám dnes hodlám předložit, má dneska svůj rok, roční narozeniny. (Poslankyně položila na řečnický pult malý ovocný dortík se zapálenou svíčkou.) Přesně v únoru 2014 jsme ho spolu s dalšími v poslaneckém klubu KSČM předložili do této Poslanecké sněmovny. (Potlesk napříč sálem.) Já ho potom předám zástupcům vládní koalice jako odměnu za to, jaký mají přístup k opozičním návrhům zákonů.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, sněmovní tisk 126. Tento náš návrh tedy vznikl v únoru 2014 a byl tedy předložen v době, kdy nebyl ještě předložen, natož schválen návrh vládní koalice. Tento náš návrh byl koncipován tak, že rušil všechny takzvané regulační poplatky a zároveň zaváděl limit 2 500 korun na hrazení doplatku za léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely částečné hrazené ze zdravotního pojištění.
KSČM se dlouhodobě plně staví za zájmy pacientů, a proto opakovaně, poprvé už v roce 2008, předkládala zákony a pozměňovací návrhy k zákonu o veřejném zdravotním pojištění na úplné zrušení takzvaných regulačních poplatků. Jsme si samozřejmě vědomi toho, že současná vládní koalice již zrušila většinu těchto poplatků, i když se tak dělo v atmosféře negativních prohlášení představitelů části současné vládní koalice nejen u již zrušených poplatků za hospitalizaci, ale také u zdravotnických poplatků jako celku. Je evidentní, že téma poplatků ve zdravotnictví posloužilo jako lákadlo na důvěřivé voliče, ale ve skutečnosti je nikdo kromě KSČM úplně zrušit nechtěl. Pro osvěžení paměti jen připomínám, že Ústavní soud rozhodl dne 20. května 2008 o ústavnosti zavedení těchto poplatků i přesto, že byly zavedeny bezprecedentním způsobem, přijetím rozsáhlého pozměňovacího návrhu předloženého až v průběhu druhého čtení zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, a byl to tedy typický přílepek, tedy bez možnosti dostatečného posouzení a projednání v řádném legislativním procesu. Senátem pak prošel dokonce bez projednání.
Ústavní soud při svém rozhodování využil argumentaci tehdejšího ministra zdravotnictví Julínka, že jediným důvodem k zavedení poplatků je jejich regulační účinek proti nadužívání zdravotní péče. Soud se na základě toho vyhnul námitce, že za péči se při jejím poskytování neplatí, tím, že poplatky nepovažoval za placení péče, ale za jakousi legitimní regulaci. Jako důležitou podmínku této legitimnosti poplatků uvedl také to, že se nesmí stát jakousi rdousicí překážkou přístupu ke zdravotní péči. Od té doby bylo možno na mnohých příkladech dokázat, že ani jedna z uvedených podmínek legitimnosti vybírání poplatků nebyla dodržena a splněna. Sám Ústavní soud vybídl také exekutivu, aby zjistila, zda neexistuje nějaký případ rdoušení, v uvozovkách, a v takovém případě by měl zákonodárce sám poplatky zrušit. Nakonec tak částečně učinil Ústavní soud poté, co Nečasova vláda naopak navýšila poplatek za hospitalizaci ze 60 na 100 korun. (V sále je hluk.)
Podle našeho názoru byl i zbývající poplatek zvláště u pacientů, kteří zdravotní péči doopravdy potřebují, vlastně bezdůvodnou překážkou přístupu k této péči. Tato překážka může mít i diskriminační charakter, protože pro některé pacienty se jeví jako nepatrná, ale vždy existuje určitý počet pacientů trvale nebo momentálně neschopných platit. Od roku 2000 stouply výdaje občanů na zdravotnictví více než trojnásobně. Lidé dali za zdraví více než 40 mld. korun kromě toho, co zaplatí na zdravotním pojištění. Z toho v roce 2012 vydaly domácnosti 5,5 mld. korun za poplatky u lékaře, v lékárně a nemocnici. V roce 2007, kdy pacienti ještě neplatili regulační poplatky, tvořily soukromé výdaje obyvatel za zdraví 14,8 %. Po zavedení poplatků to bylo 16 %. Neustále také klesají doplatky za léky na recept. Spoluúčast pacientů se tak u mnohých skupin -
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Omlouvám se, paní poslankyně, ale požádám kolegyně a kolegy o ztišení, aby bylo dobře slyšet, co přednášíte. Já vám děkuji. Prosím, pokračujte.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji vám, pane předsedající. Já chápu, že tato slova už tady zazněla mnohokrát, ale opakování je matkou moudrosti - takže je to pravda. (K poslanci Chalupovi, který si kýchl.)
Když se ještě znovu vrátím k tomu, proč KSČM navrhuje a navrhovala úplné zrušení všech zdravotnických poplatků, tak důvody byly skutečně ty, které jsem tady již vyjmenovala. Jenom bych připomněla jednu důležitou věc, že se situace pacientů zhoršovala v důsledku hospodářské a finanční krize a také díky tomu ztratil segment zdravotnictví kolem 30 mld. korun. Toto je nyní pomalu napravováno kromě jiného i navyšováním plateb za státní pojištěnce a lepšími hospodářskými výsledky.
Ani jedna informace o přínosu zavedení takzvaných regulačních poplatků nebyla a doposud není podložena žádnou skutečně seriózní analýzou. Stále také není vůbec jasné, nakolik lidé, kteří péči potřebovali, k lékaři nešli či nebrali předepsané nutné léky, nakolik tak ohrozili svoje zdraví, nebo dokonce život a v konečném důsledku tak budou v budoucnu pro systém zdravotnictví dražší. Zdravotnické poplatky tak byly podle našeho názoru zavedeny především proto, aby si pacienti zvykli na to, že zdravotnictví je podnikání jako každé jiné a že za zdravotní péči se musí platit. Tím se otevřela cesta změny od solidárního zdravotnictví pro všechny potřebné pacienty garantované Ústavou České republiky na placené luxusní služby jen pro ty, kteří budou mít dostatek finančních prostředků. Z těchto důvodů se také okamžitě po zavedení poplatku začalo hovořit a částečně byly také zavedeny, jestli si pamatujete, placené nadstandardy, dále se mluvilo o řízené péči, o různých pojistných plánech podle placení pojistného, dokonce i o několikatisícovém poplatku za výběr operatéra a podobně. ***