Středa 11. února 2015, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze
(pokračuje Jan Bartošek)
33.
Návrh poslanců Soni Markové a Stanislava Mackovíka na vydání zákona,
kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění
a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů,
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
/sněmovní tisk 126/ - prvé čtení
Stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 126/1. Nyní prosím, aby předložený návrh uvedla zástupkyně navrhovatelů paní poslankyně Soňa Marková. Máte slovo.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Přeji hezký večer.
Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, to, co tady vidíte přede mnou, je takový malinkatý dort, protože zákon, který vám dnes hodlám předložit, má dneska svůj rok, roční narozeniny. (Poslankyně položila na řečnický pult malý ovocný dortík se zapálenou svíčkou.) Přesně v únoru 2014 jsme ho spolu s dalšími v poslaneckém klubu KSČM předložili do této Poslanecké sněmovny. (Potlesk napříč sálem.) Já ho potom předám zástupcům vládní koalice jako odměnu za to, jaký mají přístup k opozičním návrhům zákonů.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, sněmovní tisk 126. Tento náš návrh tedy vznikl v únoru 2014 a byl tedy předložen v době, kdy nebyl ještě předložen, natož schválen návrh vládní koalice. Tento náš návrh byl koncipován tak, že rušil všechny takzvané regulační poplatky a zároveň zaváděl limit 2 500 korun na hrazení doplatku za léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely částečné hrazené ze zdravotního pojištění.
KSČM se dlouhodobě plně staví za zájmy pacientů, a proto opakovaně, poprvé už v roce 2008, předkládala zákony a pozměňovací návrhy k zákonu o veřejném zdravotním pojištění na úplné zrušení takzvaných regulačních poplatků. Jsme si samozřejmě vědomi toho, že současná vládní koalice již zrušila většinu těchto poplatků, i když se tak dělo v atmosféře negativních prohlášení představitelů části současné vládní koalice nejen u již zrušených poplatků za hospitalizaci, ale také u zdravotnických poplatků jako celku. Je evidentní, že téma poplatků ve zdravotnictví posloužilo jako lákadlo na důvěřivé voliče, ale ve skutečnosti je nikdo kromě KSČM úplně zrušit nechtěl. Pro osvěžení paměti jen připomínám, že Ústavní soud rozhodl dne 20. května 2008 o ústavnosti zavedení těchto poplatků i přesto, že byly zavedeny bezprecedentním způsobem, přijetím rozsáhlého pozměňovacího návrhu předloženého až v průběhu druhého čtení zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, a byl to tedy typický přílepek, tedy bez možnosti dostatečného posouzení a projednání v řádném legislativním procesu. Senátem pak prošel dokonce bez projednání.
Ústavní soud při svém rozhodování využil argumentaci tehdejšího ministra zdravotnictví Julínka, že jediným důvodem k zavedení poplatků je jejich regulační účinek proti nadužívání zdravotní péče. Soud se na základě toho vyhnul námitce, že za péči se při jejím poskytování neplatí, tím, že poplatky nepovažoval za placení péče, ale za jakousi legitimní regulaci. Jako důležitou podmínku této legitimnosti poplatků uvedl také to, že se nesmí stát jakousi rdousicí překážkou přístupu ke zdravotní péči. Od té doby bylo možno na mnohých příkladech dokázat, že ani jedna z uvedených podmínek legitimnosti vybírání poplatků nebyla dodržena a splněna. Sám Ústavní soud vybídl také exekutivu, aby zjistila, zda neexistuje nějaký případ rdoušení, v uvozovkách, a v takovém případě by měl zákonodárce sám poplatky zrušit. Nakonec tak částečně učinil Ústavní soud poté, co Nečasova vláda naopak navýšila poplatek za hospitalizaci ze 60 na 100 korun. (V sále je hluk.)
Podle našeho názoru byl i zbývající poplatek zvláště u pacientů, kteří zdravotní péči doopravdy potřebují, vlastně bezdůvodnou překážkou přístupu k této péči. Tato překážka může mít i diskriminační charakter, protože pro některé pacienty se jeví jako nepatrná, ale vždy existuje určitý počet pacientů trvale nebo momentálně neschopných platit. Od roku 2000 stouply výdaje občanů na zdravotnictví více než trojnásobně. Lidé dali za zdraví více než 40 mld. korun kromě toho, co zaplatí na zdravotním pojištění. Z toho v roce 2012 vydaly domácnosti 5,5 mld. korun za poplatky u lékaře, v lékárně a nemocnici. V roce 2007, kdy pacienti ještě neplatili regulační poplatky, tvořily soukromé výdaje obyvatel za zdraví 14,8 %. Po zavedení poplatků to bylo 16 %. Neustále také klesají doplatky za léky na recept. Spoluúčast pacientů se tak u mnohých skupin -
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Omlouvám se, paní poslankyně, ale požádám kolegyně a kolegy o ztišení, aby bylo dobře slyšet, co přednášíte. Já vám děkuji. Prosím, pokračujte.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji vám, pane předsedající. Já chápu, že tato slova už tady zazněla mnohokrát, ale opakování je matkou moudrosti - takže je to pravda. (K poslanci Chalupovi, který si kýchl.)
Když se ještě znovu vrátím k tomu, proč KSČM navrhuje a navrhovala úplné zrušení všech zdravotnických poplatků, tak důvody byly skutečně ty, které jsem tady již vyjmenovala. Jenom bych připomněla jednu důležitou věc, že se situace pacientů zhoršovala v důsledku hospodářské a finanční krize a také díky tomu ztratil segment zdravotnictví kolem 30 mld. korun. Toto je nyní pomalu napravováno kromě jiného i navyšováním plateb za státní pojištěnce a lepšími hospodářskými výsledky.
Ani jedna informace o přínosu zavedení takzvaných regulačních poplatků nebyla a doposud není podložena žádnou skutečně seriózní analýzou. Stále také není vůbec jasné, nakolik lidé, kteří péči potřebovali, k lékaři nešli či nebrali předepsané nutné léky, nakolik tak ohrozili svoje zdraví, nebo dokonce život a v konečném důsledku tak budou v budoucnu pro systém zdravotnictví dražší. Zdravotnické poplatky tak byly podle našeho názoru zavedeny především proto, aby si pacienti zvykli na to, že zdravotnictví je podnikání jako každé jiné a že za zdravotní péči se musí platit. Tím se otevřela cesta změny od solidárního zdravotnictví pro všechny potřebné pacienty garantované Ústavou České republiky na placené luxusní služby jen pro ty, kteří budou mít dostatek finančních prostředků. Z těchto důvodů se také okamžitě po zavedení poplatku začalo hovořit a částečně byly také zavedeny, jestli si pamatujete, placené nadstandardy, dále se mluvilo o řízené péči, o různých pojistných plánech podle placení pojistného, dokonce i o několikatisícovém poplatku za výběr operatéra a podobně.
Je třeba připomenout základní ekonomický zákon, že poplatky vždy regulují jen poptávku, nikoliv nabídku zdravotních služeb. Pokud existuje vazba mezi poplatkem a zdravotnickým zařízením, které je vybírá, a zákon to explicitně přikazoval, vzniká poptávka těch, kteří je vybírají, aby jejich pacienti platili tyto platby co nejvyšší. Tato poptávka je potom tím silnější, čím více jsou ohroženy jiné zdroje příjmů, a to se právě za minulých pravicových vlád ve zdravotnictví stalo. Bývalá vládní koalice nastavila vražedný mix restriktivní úhradové vyhlášky, navyšování DPH, inflace a negativních důsledků svých katastrofálních takzvaných reforem. Významný vliv na zvýšení nákladů v celém sektoru zdravotnictví mělo zvyšování sazeb DPH, zejména nárůst snížené sazby na 15 % v roce 2013 a přeřazení některých zdravotnických prostředků ze snížené do základní sazby DPH. Dopad pro rok 2013 pro celý systém zdravotnictví pak byl minus 4 mld. korun. Na druhou stranu snížení sazby DPH o jedno procento třeba jen u léčiv vydávaných a hrazených na recept znamená snížení zátěže systému o 500 mil. korun za rok.
Z těchto důvodů, které jsem tady vyjmenovala, a právě proto, že nám zůstává ještě jeden poplatek, který jsme ještě nezrušili, si vás dovoluji požádat o to, abyste propustili tento návrh zákona do druhého čtení. Samozřejmě tento návrh zákona už není aktuální, ale mám připraven, nebo poslanecký klub KSČM má připraven komplexní pozměňovací návrh, který by byl přijatelný v různých variantách pro vaše schválení.
Za prvé samozřejmě maximum, to znamená zrušit celý poplatek za pohotovost. Ponechání totiž toho jediného druhu regulačního poplatku považujeme za nesystémové, navíc v případech nejkomplikovanějších, kdy pojištěnec cítí potřebu zdravotní péči čerpat i mimo standardní hodiny. Tento náš názor je potvrzen i tím, že vůbec nejsou postiženy situace, kdy je stav pacienta vážný, ale nelze mu předepsat hospitalizaci nebo po zákroku na pohotovosti není nadále hospitalizace nutná. Stejně tak není reflektován stav, kdy zachování existence regulačního poplatku za pohotovostní služby může mít za následek větší zneužívání zdravotnické záchranné služby, kdy si pacient, než by odjel na pohotovost a zaplatil 90 korun regulačního poplatku, zavolá zdravotnickou záchrannou službu. Náklady pro systém veřejného zdravotního pojištění, ale i rozpočty zřizovatelů, především krajů, jsou potom vyšší a případné zneužití je mnohem hůře prokazatelné.
Další varianta tohoto komplexního pozměňovacího návrhu potom spočívá v tom, že by tento regulační poplatek byl započítáván do limitu a tento limit by byl následně snížen na polovinu.
Třetí taková nejmírnější varianta je potom možnost zavést výjimku pro děti do 18 let a zároveň umožnit lékaři rozhodnout o prominutí tohoto poplatku, jestliže stav pojištěnce byl natolik vážný, že ospravedlňuje využití pohotovosti, ale nenásleduje hospitalizace. To je ten příklad, o kterém jsem hovořila vlastně u první varianty pozměňovacího návrhu.
Já vám všem děkuji za pozornost a ještě jednou vás prosím o podporu tohoto našeho komplexního pozměňovacím návrhu a celého zákona. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně, a poprosím vás, abyste zaujala místo na pozici navrhovatelky. Jsem také rád, že byť se s vámi raduji, že jste slavila roční oslavu, tak že jste ten oheň brzo uhasila, protože si nejsem úplně jist, zda se v těchto prostorách můžeme pohybovat s otevřeným ohněm.
Nyní poprosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Igor Nykl. Máte slovo.
Poslanec Igor Nykl: Pěkný dobrý večer. Děkuji za slovo. Vidím, že nás tlačí čas, a já skutečně potvrzuji, že zpravodajskou zprávu k tomuto návrhu jsem vypracovával někdy v únoru loňského roku, a je třeba říct, že je to tedy evergreen, o kterém jsme už mluvili tolikrát, že skutečně už si toho moc nezaslouží.
Je třeba říct, že v září ve třetím čtení jsme zrušili regulační poplatky, o kterých se tady hovoří v tom návrhu, vyjma regulačního poplatku za pohotovost, který jako jediný se ukázal, že skutečně něco reguluje, to znamená, je správné, že existuje. Může se diskutovat o tom, jak to má být například s regulačním poplatkem za rychlou záchrannou službu, protože se zdá, že je zneužívána v současné době, nicméně je třeba říct, že tento návrh je vlastně jakýmsi vlamováním do otevřených dveří nebo pláčem na nesprávném hrobě.
Vidím, že je pět minut do konce jednání, čili chci říct, abych byl stručný, že v této chvíli podporovat tento návrh nemá smysl, je dobré tento návrh skutečně zamítnout v prvním čtení, protože na zdravotním výboru už se toho namluvilo tolik kolem poplatků a těchto regulačních poplatků, že už skutečně o tom asi nikdo nechce vykládat. Něco jiného je vykládat o hospitalizačních poplatcích, protože skutečně okolní bohaté země mají zavedeny hospitalizační poplatky, ač mají na svých účtech úplně jiné peníze, než jsou v Česku, takže to je problematika, kolem které se dá hovořit. Víme, jak zrušením hospitalizačních poplatků narostl vlastně počet pacientů v léčebnách dlouhodobě nemocných, ale v této chvíli skutečně mluvit o regulačních poplatcích je už asi škoda.
Co se týče ochranného limitu, který se snižuje ve vašem návrhu, ukazuje se, že spoluúčast pacientů v Česku vlastně je kolem 15 %, takže je vlastně ve srovnání s okolním světem nízká. Není třeba snižovat ochranný limit na vámi navrhovanou částku 2,5 tisíce korun.
Takže abych to ukončil, navrhuji zamítnout tento rok starý návrh v prvém čtení a udělat tečku v této chvíli za problematikou regulačních poplatků ve zdravotnictví. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, pane zpravodaji. Registruji váš návrh na zamítnutí. Mám zde dvě faktické poznámky. Takže první je pan předseda Okamura, poté pan vicepremiér Bělobrádek a dále s přednostním právem pan předseda Kováčik. Pan předseda Okamura je přihlášen, každopádně ho zde nevidím, v tom případě jdeme dál a další faktickou poznámku má nahlášenu pan vicepremiér Bělobrádek. Máte slovo.
Místopředseda vlády ČR Pavel Bělobrádek: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já se musím důrazně ohradit proti tomu, co tady udělala paní poslankyně Marková, protože předala dort předsedovi poslaneckého klubu sociální demokracie, a přestože jsme oba Náchoďáci, tak já jsem nejvýše postaveným členem vlády a očekával jsem, že dort dostanu já! (Smích.) Ale vím, že mám nadváhu, takže přesto to beru. Jen jsem chtěl upozornit, že přestože komunisté mají samozřejmě větší cit pro sociální rovnost, tak přece jenom určitá hierarchie by měla platit, paní kolegyně prostřednictvím pana předsedajícího! (Pobavení a potlesk. Předseda klubu ČSSD se snaží předat zmiňovaný dortík mpř. vlády Bělobrádkovi, ten jej však odmítá. Smích.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane vicepremiére. A nyní s přednostním právem pan předseda Kováčik.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Pane předsedající, paní a pánové, já se tentokrát skutečně přikláním k tomu, co tady sdělil pan vicepremiér. Je skutečně procedurálně momentálně výše přítomným členem vládní koalice a předsedou koaliční strany, zatímco pan předseda Sklenák, při vší úctě, je pouze předsedou poslaneckého klubu. Chci říci, že pan poslanec a předseda a vicepremiér Bělobrádek se nemusí obávat, dort je ovocný, tedy dietní, může přijmout tu nabídku od pana kolegy Sklenáka.
Ale teď vážně. Zpravodaj mluví o tom, že se vlamujeme do otevřených dveří. Zpravodaj mluví o tom, že je třeba návrh zamítnout, protože je zbytečný, nadbytečný, už se cosi odpracovalo a podobně. Ne všechno se odpracovalo a bylo řečeno. Ale paní poslankyně Marková tím, že sem přinesla ten symbolický narozeninový dort, mluví o tom, že tisk, který projednáváme, číslo 126, je skutečně rok starý.
Tedy před rokem přišel sem do Sněmovny. Mezitím jsme u mnohonásobně vyšších tisků. A v době, kdy to bylo aktuální, tak prostě, ano, ano, i vy příslušníci vládní koalice, nebo řekl bych, že zejména, jste nepřipustili, aby nejen tento návrh, ale i další opoziční návrhy nebylo možno projednávat v době, kdy přišly.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane předsedo, já pouze pro pořádek chci říct, že vypršela 19. hodina. Nechám vás dokončit váš příspěvek a poté přeruším projednávání tohoto bodu. Jestli někdo nevznáší námitku? Děkuji. Prosím, dokončete.
Poslanec Pavel Kováčik: Já vidím 19. hodinu a dodržím jednací řád, čili poděkuji vám za pozornost a popřeji hezký večer.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: V tom případě vám děkuji za vstřícnost, pane předsedo. Přerušuji projednávání tohoto bodu a přerušuji schůzi do zítřejší deváté hodiny ranní. Děkuji vám a přeji vám pěkný zbytek dnešního dne.
(Jednání skončilo v 19.01 hodin.)
Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.