(14.40 hodin)
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji paní ministryni. Prosím pana zpravodaje, kterým je opět pan poslanec Jaroslav Zavadil. (V sále je velký hluk.)
Poslanec Jaroslav Zavadil: Tak ještě jednou hezký dobrý den. Já tentokrát budu mít trošičku delší komentář, resp. svoji zpravodajskou zprávu, protože si myslím, že tato norma si to zaslouží.
Škoda, za kterou odpovídá zaměstnanec zaměstnavateli, a její náhrada jako škoda, za kterou odpovídá zaměstnavatel zaměstnanci, a její náhrada včetně...
Pane předsedající, prosím vás, já je nechci napomínat.
Předseda PSP Jan Hamáček: Ano. Já poprosím levou stranu sálu, aby se ztišila. Děkuji.
Poslanec Jaroslav Zavadil: Děkuji vám pěkně, pane předsedající. Budu pokračovat - včetně škody týkající se zdraví zaměstnance, a její náhrada byla vždy, ale je i v současné době podstatnou a významnou součástí právní úpravy pracovněprávních vztahů, kterou obsahovala a obsahuje zákonná úprava pracovněprávních vztahů. Bylo tomu tak za prvního zákoníku práce, je tomu tak i podle druhého zákoníku práce, který byl ve Sbírce zákonů vyhlášen pod číslem 262 v roce 2006 a nabyl právní účinnosti 1. ledna 2007.
Právní úprava náhrady škody, za kterou odpovídá zaměstnanec zaměstnavateli, a právní úprava náhrady škody, za kterou odpovídá zaměstnavatel zaměstnanci, s výjimkou náhrady škody na zdraví zaměstnance, je obsažena v části 11 zákoníku práce a tato právní úprava vychází v zásadě z osvědčené úpravy náhrady škody podle prvního zákoníku práce.
Náhrada škody na zdraví zaměstnance z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání je s právní účinností od 1. ledna 2007 obsažena pouze v přechodných ustanoveních zákoníku práce, a to v ustanoveních § 365 až 393. Důvodem pro takový legislativní postup bylo to, že právní úpravu odpovědnosti za škodu zaměstnance z nemoci z povolání měl nahradit zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců. Zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců měl, jak se původně předpokládalo, nabýt právní účinnosti již od 1. ledna 2007, ale víme, že se tak nestalo, a pokud by zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců nabyl právní účinnosti tak, jak byla předpokládána, byla by právní úprava náhrady škody na zdraví zaměstnanců obsažena v přechodných § 365 až 393 zákoníku práce. Byla by zkonzumovaná a namísto ní by se napříště postupovalo podle zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců konstruovaného nikoliv na principu náhradovém, ale na principu pojišťovacím. Skutečností však je, že nabytí právní účinnosti zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců bylo příslušnými zákony celkem čtyřikrát odloženo. Podtrhuji - čtyřikrát odloženo. Naposledy se tak stalo zákonem, který byl vyhlášen ve Sbírce zákonů pod číslem 184 v roce 2014, s tím, že nabytí právní účinnosti bylo stanoveno dnem 1. ledna 2017. To si tady určitě už pamatujeme.
Nepopiratelnou skutečností je, že právní úprava úrazového pojištění zaměstnanců by byla pro zaměstnance poškozené na zdraví méně výhodná, než je tomu podle právní úpravy odpovědnosti za škodu na zdraví podle zákoníku práce, za kterou jim na základě objektivní odpovědnosti, to znamená odpovědnosti za výsledek, odpovídá jejich zaměstnavatel.
Právě otázka výhodnosti a paušálního přístupu ke všem fyzickým osobám zaměstnancům bez rozdílu vystoupila výrazně do popředí v souvislosti s nabytím právní účinnosti nového občanského zákoníku od 1. ledna 2014, který vychází z předpokladu, že poškozená strana se stranou odpovědnou mají o náhradě škody jednat a dohodnout se o ní včetně výše její náhrady, a v případě, že k takové dohodě nedojde, musí poškozená strana podat občanskoprávní žalobu na odpovědnou stranu k soudu, chce-li se nějaké náhrady škody domoci.
Přitom je nezbytné vnímat i tu skutečnost, že náklady náhrad za škody při pracovních úrazech a nemocech z povolání nese zaměstnavatel, což vyplývá již legálně z definice závislé práce, která je obsažena v § 2 zákoníku práce. Proto zákoník práce v § 365 stanovil právní úpravu pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání. Tato právní úprava je skutečně zastaralá a je poplatná době svého vzniku v roce 1992-1993. Zakládá monopol dvou pojišťoven, a to České pojišťovny, a. s., a Kooperativy, a. s., což není v souladu s evropským právem. Vychází se totiž z § 205d prvního zákoníku práce a vyhlášky Ministerstva financí č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Tato vyhláška byla čtyřikrát novelizována a náklady správní režie pojišťoven v zákonném pojištění odpovědnosti zaměstnavatelů při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání byly však dvakrát změněny také zákonem, naposledy zákonem č. 182/2014, na který si tady pamatujeme, který nabyl právní účinnosti 1. ledna 2015, kde se náklady správní režie uvedených pojišťoven snížily na 4 % z celkového objemu přijatého pojistného zaplaceného zaměstnavateli v daném kalendářním roce.
Právní úpravu, kterou obsahuje § 365 zákoníku práce, který se odkazuje na § 205d prvního zákoníku práce nebo vyhlášku Ministerstvu financí, kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, je nutné nahradit novou zákonnou právní úpravou. Tuto právní úpravu je nezbytné začít v působnosti vlády připravovat bez zbytečných odkladů a diskusí o tom, do působnosti kterého ústředního správního úřadu patří nebo nepatří.
Hlavním účelem projednávaného vládního návrhu zákona je přenesení právní úpravy odpovědnosti zaměstnavatele - a tak dále, já bych takhle mohl pokračovat dál. Já vás nebudu zatěžovat tím, co tam je dál ve zprávě, protože tam toho je ještě hodně. Ale chtěl bych říci úplně na závěr, že se domnívám, že by měla Sněmovna propustit tento zákon do druhého čtení. Domnívám se, že by to měl dostat zase jako gesční výbor pro sociální politiku. A tady bych ještě navrhoval, že by se na tom měl také podílet hospodářský výbor, protože ty věci, které se týkají úrazového pojištění, jsou věci, které by je také měly mimo jiné zajímat.
Takže můj návrh je propustit do druhého čtení a o návrzích do jednoho a druhého výboru nechat hlasovat. Já vám děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji panu zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan poslanec Opálka.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane předsedo. Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych nastínil některé problémy, které bych rád diskutoval a vyjasnil ve výboru pro sociální politiku, kterému navrhuje organizační výbor tento tisk projednat.
Jako pozitivum hodnotím pevné zakotvení hmotněprávní úpravy do jednotné části zákoníku práce a valorizaci částek za odškodnění. To bylo dlouhodobě kritizováno a nakonec jsme se tím zabývali přednedávnem.
Současně je však vládou navrhováno i zrušení dosud platného, ale neúčinného zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců a zrušení nebo změna některých dalších s tím souvisejících zákonů, neboť podle vlády je v současné době již zřejmé, že podle zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců se zabezpečení zaměstnanců při pracovním úrazu a nemoci z povolání provádět nebude, a není proto důvodné, aby byl zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, nadále udržován jako stále platný. Platný od roku 2006, leč dlouhodobě neúčinný. Myslím si, že tento zákon má svou historii řady novel, především novel ve smyslu odkládání jeho účinnosti. ***