(12.40 hodin)
(pokračuje Pilný)
A druhá věc je ta, že žádný registr pedagogických pracovníků nevyřeší nedostatek technických profesí, nevyřeší to, že je potřeba aplikovaná matematika a podobně. To je naprostá iluze. Ty peníze prostě nesplní účel, ať už to bude stát 2 miliony, nebo 30 milionů.
Děkuji za pozornost. (V sále je velký neklid a hluk!)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. A nyní již tedy řádně přihlášený pan poslanec Zlatuška. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, situace, jak se mi jeví se školským zákonem, je krajně nešťastná vzhledem k době, kterou Ministerstvo školství promarnilo na to, aby mohla věcná debata v bodech, u kterých teď třeba pan ministr přistupuje na to, že by mohl pokračovat dál, probíhat. Oproti tomu neproběhla debata tam, kde by se dala dělat opatření, která by byla prospěšná.
Začnu jenom velice stručně problémem domácího vzdělávání. Jedná se o to, aby za definovaných podmínek rodiče, kteří splňují kvalifikaci, která je stanovena zákonem, kontrolovaná inspekcí, vzdělávali z důvodů, které mohu osobně považovat za důvody, na které bych nikdy v případě vlastních dětí nepřistoupil, ale které mají rodiče hluboko v sobě, aby mohli tímto způsobem pokračovat z prvního stupně na druhý.
Dlouhodobě se diskutovalo to, co tady naše kolegyně z komunistické strany říkala jako své principiální výhrady, u kterých samozřejmě komunistický pohled na to, jak má vypadat vzdělávání, je jiný než pohled liberální, nebo pohled lidí, kteří reprezentují společnost, která je založena více na svobodách. Akcentace tohoto způsobu, který zakáže zlomkům promile, o které se jedná, aby jejich děti mohly pokračovat v individuální formě vzdělávání z prvního stupně na druhý, to mi přijde jako nerozumné a svým způsobem zbytečné vynakládání energie.
Připomněl bych, že když byl za předchozích vlád v novele připravován školský zákon, tak tam možnost pokračování individuálního vzdělávání na druhý stupeň byla. Je to věc, která byla dlouhodobě opírána o odborná stanoviska a vyhodnocení zkušeností, které jsou s domácím vzděláváním na základním stupni. Kdybych měl parafrázovat svůj dojem z těchto odborných stanovisek Národního ústavu pro vzdělávání, tak konstatuji, že se neshledaly žádné velké problémy s tím, jak domácí vzdělávání vypadá. Strašení nějakým propadáním, strašení sociálním vyloučením, výchovou nepoužitelných autistů, to zde vůbec nehrozí. Odborné doporučení už nejméně rok a půl staré je to, aby zákon změnil podmínky tak, aby umožnil individuální vzdělávání i na druhý stupeň. V průběhu přípravy této novely na Ministerstvu školství víceméně ad hoc bez odborných stanovisek převážil názor, že by individuální vzdělávání v novele předkládané být nemělo. Pan ministr toto prezentoval hned ze začátku projednávání jako víceméně své stanovisko, přes které nejede vlak. Jeho náměstek pan Mlsna v okamžiku, kdy sliboval poslancům pomoc při vypracovávání pozměňovacích návrhů, řekl, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy bude asistovat s přípravou do takzvaně komplexního návrhu pouze v případě, že tam nebude individuální vzdělávání. Po debatě ve výboru převážilo většinové stanovisko doporučit Poslanecké sněmovně, aby tato možnost byla umožněna.
Dnes budeme stát před hlasováním pozměňovacího návrhu pana poslance Kořenka, který pouze reprodukuje odmítavé stanovisko pana ministra. Pan ministr zde učinil příslib, který může vypadat jako velice otevřený, prozíravý a všechno možné, ale přichází ve chvíli, kdy už meritorně nejednáme o tom, jak má věc vypadat. Mně samotnému by se nejvíc líbilo, kdyby se návrh vrátil do druhého čtení, ale pokud ministerstvo říká, že to z časových důvodů není možné, tak tohle respektuji. Ale čas na to udělat to tak, aby tam byly vyřešeny údajné problémy, o kterých mluví pan ministr, zde nepochybně byl. Byl bohužel promarněn. Z hlediska volby, před kterou dnes stojíme, jestli individuální domácí vzdělávání podpořit, nebo ne, je pro mě volbou deklarace principu, zda tento prvek ve školském zákoně do budoucna chceme, nebo nechceme, a naopak bych panu ministrovi poskytl prostor v tom, že v další novele, pokud jsou tam vysloveně problematické jednotlivosti, je možné tyto jednotlivosti spravit. Ale dnes máme rodiče, jejichž děti se vzdělávají individuálně na prvním stupni, chtějí pokračovat tímto způsobem na druhém a v okamžiku, kdy to do novely nedáme a řekneme, že budeme pořádat nějaké další semináře a připravíme nějakou další úpravu, tak v každém případě těmto rodičům dětí na prvním stupni způsobíme přetržku možnosti individuálního vzdělávání. A toto vidím jako základní problém.
Pojďme vzít nabídku, kterou dal pan ministr, pozitivním způsobem. Přijměme dnes možnost individuálního vzdělávání, čili odmítněme pozměňovací návrh pana poslance Kořenka, a nechť Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy tu pomocnou ruku podá v tom, aby do příští novely, projednávané za dva měsíce, přibyl pozměňovací návrh, který upraví eventuální problémy. Nezpůsobíme žádnou katastrofu, protože ten takt, ve kterém děti chodí do školy a vzdělávají se, je roční, nikoliv měsíční. Nezpůsobíme rozvrat vzdělávacího systému.
Druhý bod, který vidím jako meritorně podstatně problematičtější, se týká registru pedagogických pracovníků. Registr pedagogických pracovníků, a plně souhlasím s tím, co říkal ve své poznámce pan kolega Pilný, prostě nesplní to, co slibuje. Bude stát pouze náklady jak na straně ministerstva, tak na straně škol a zavede účelovou evidenci osobních údajů pro plus minus 250 tisíc nebo kolik pedagogických pracovníků, které máme v systému našeho školství. Neporadí si nic s těmi problémy, které jsou za tím, co zde někteří z proponentů návrhu zmiňovali, jako problémy s kvalifikací učitelů, protože neřeší problém de facto krajových systémů vzdělávání, které jsou zde dány kompetencemi zřizovatelů vůči příslušným školám. Zákon nenapravuje kompetence, nevytváří jednotný způsob řízení školské soustavy z ministerstva, pouze vytváří jednoúčelovou a vcelku zbytečnou evidenci.
Když si přečtete důvodovou zprávu k tomuto zákonu a zhodnocení dopadů a potřebnosti zavedení tohoto, tak se tam velice podrobně musel předkladatel vyrovnat s tím, že se fakticky zavádí evidenci, která by byla v rozporu s ústavně zaručenými právy na ochranu soukromí. ***