(15.10 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Kdo kdy dělal nějakou rekonstrukci, tak ví, že jedna věc je projekt a druhá věc, když se někde navrtá. A teď to přibývá. Nebo vám někdo doporučí lepší materiál, protože je projekt, stavební povolení, pak nejsou peníze, pak to obec, kraj nebo soukromý investor dělá po letech. Mezitím jsou lepší materiály, levnější. A zase v metodice, a nechci používat ostrá slova, i když bych velmi rád použil ostré slovo, se řekne: ale to nemůžete mít jiné kachličky, i když jsou levnější, protože v projektu jste měl toto. Nejenom že to jsou vícepráce, ale přijdou kontroloři z MMR, z auditní jednotky, z finančního úřadu, Ministerstva financí a řeknou, že je to porušení pravidel rozpočtové kázně, milý pane starosto. To nevadí, že jste ušetřil.
Mám živý příběh, který nikdy nezapomenu, když jsme dělali parkovací dům z dotací z národních zdrojů. V projektu bylo šest parkovacích míst pro invalidy, celkově 257. Pak jsme po debatě se Svazem invalidů udělali osm parkovacích míst, což samozřejmě celkový součet byl o jeden nižší, a kontroloři, a je jedno z kterého ministerstva, řekli: porušili jste pravidla rozpočtové kázně, místo 257 máte 256, fakt jsme ta patra prošli a počítali jedno políčko za druhým, a vraťte 40 milionů.
My potřebujeme zdravý selský rozum, abychom se chovali podobně jak soukromý investor, který si hlídá náklady a zajímá ho výsledná cena, kvalita a taky ho zajímá, jak firma drží záruku. A pořád slyšíme, a já už to slyším tři roky od všech ministrů včetně vlády, která byla moje, to neberte jako útok, že nemůžeme mít reference jako hodnoticí kritérium. To mi hlava nebere. Když si chci postavit garáž, tak se zeptám, jestli jste už garáž stavěl, a když stavěl sousedovi, tak se souseda zeptám: stihli to, jak to funguje po pěti letech, dodrželi cenu? To je úplně normální. My místo toho máme papír, kde je seznam staveb, a říkáme tomu splnění referencí, ale nic nám to neříká ani o té kvalitě ani o tom, jak probíhala stavba, ale hlavně nám to nic neříká o tom, jak se dodavatelská firma chovala v záruční době. Protože když vám odmítnou udělat záruční opravu, tak to uděláte na vlastní náklady a pak relativně levná stavba po pěti, deseti letech ukáže, že tak levná vůbec nebyla. A to jsou klíčové body, které musíme vyřešit.
My přece máme komický příběh s D3 za sebou, kdy se úředníci báli třináct měsíců rozhodnout. Teď už rozhodli. Asi tím, že přišel ministr ze Skansky, tak konečně měli odvahu Skansku vyloučit za nízkou cenu. Do té doby se toho báli. Já to trošku zlehčuji. Nerozhodli třináct měsíců. A to je to nejhorší. Podle mě společně musíme vymyslet systém. Do těch komisí nechce nikdo chodit. Víte, jak je to. Přijdete, je tam předvyplněná excelovská tabulka a vy to vlastně podepíšete. A pak, když je nějaký průšvih, tak řeknou: tihle ti, tihle ti, tihle ti seděli ve výběrové komisi, ti to měli vědět.
K debatě o 50, 20, 25 % říkám méněpráce, a zamysleme se společně nad tím, jak reference mohou být hodnoticím kritériem. Rozumím tomu, kdybychom řekli, že třeba maximálně 20 %, aby zase ty reference... na straně je subjektivní hodnocení, nepřekryly cenu, ale bez referencí soutěže prostě dopadají špatně. A hlavně potom ta historie pěti, sedmi, deseti let. Každý vám naslibuje deset roků záruku, ale jestli ji drží, je důležité, ne to, co tam napíše. Jestli vám pak neřekne jak někdy obchodníci s obuví. Když jsem přišel reklamovat boty, tak mi řekli: Že jste v tom chodil venku? Chodil. A že pršelo? Pršelo. Tak bohužel reklamace se zamítá. Tak takhle bychom postupovat neměli. (Potlesk z řad poslanců KSČM a ODS.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Rozprava byla ukončena. Proběhla i závěrečná slova, takže budeme hlasovat. Já zase přivolám kolegy z předsálí a budeme hlasovat podle § 97 odst. 4 zákona o jednacím řádu Sněmovny. K přijetí následujícího usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců.
Návrh usnesení zní: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, a zákonné opatření Senátu č. 341/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 55/2012 Sb., který se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 300/5, ve znění schváleném Senátem, podle sněmovního tisku 300/6."
Je zde žádost o odhlášení. Prosím o novou registraci.
Budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 84. Přihlášeno je 178, pro 93, proti 58. Tento návrh byl přijat.
Konstatuji, že jsme návrh zákona ve znění schváleném Senátem přijali. Děkuji paní ministryni i panu senátorovi. Končím bod 142.
Mám tady ještě omluvu pana poslance Josefa Novotného z dnešního jednání, a to od 18 hodin. Mám zde omluvu, to je to samé, akorát dvakrát, takže pouze pan poslanec Novotný.
Budeme pokračovat bodem 143. Pan poslanec Borka se hlásí? Není tomu tak. (V sále je velký hluk a neklid.) Pan poslanec Horáček s faktickou, není ale rozprava, takže faktickou nemohu připustit.
Je to bod
143.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně
zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů,
a zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí
České republiky, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 339/7/ - vrácený Senátem
Senát nám vrátil návrh zákona se svými pozměňovacími návrhy. Jeho usnesení jsme obdrželi jako tisk 339/8. Pan senátor Martínek zůstává.
Prosím, aby se za navrhovatele k usnesení Senátu vyjádřil pan ministr životního prostředí Brabec. Prosím, máte slovo.
Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Děkuji, pane předsedo, za slovo. Ještě jednou dobré odpoledne, dámy a pánové.
Byl bych velmi rád, kdybych se mohl vyjádřit k tomuto návrhu tak pozitivně z pohledu předkladatele, jako tomu bylo v případě EIA. Ale bohužel to udělat nemůžu. Vy si pamatujete, že při projednávání této novely, troufám si říct, že velmi zásadní novely, která už je projednávána několik let v této Sněmovně, ve výborech a potom na plénu, Ministerstvo životního prostředí jako předkladatel nemohlo vyslovit souhlas s návrhy, které podstatným způsobem rozšiřovaly případy, kdy není třeba souhlasu orgánů ochrany zemědělského půdního fondu, popřípadě kdy se neplatí odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu. Oproti verzi, která přišla z Ministerstva životního prostředí a která byla kompromisem jednotlivých resortů již v rámci jednání ve Sněmovně, došlo k přijetí několika pozměňovacích návrhů, které tyto výjimky rozšiřovaly. Nicméně to byly věci, kde došlo k určitému kompromisu a které nakonec předkladatel uznal jako akceptovatelné.
Oproti tomu verze, která dneska přichází ze Senátu, se bohužel již přímo dotýká ochrany zemědělského půdního fondu, a to v negativním smyslu. Ochranu zemědělské půdy výrazně oslabuje tam - například v bodu 15 § 9 odst. 2 písm. a) je to požadavek rozšíření případů, kdy nemá být záměr posuzován z hlediska dopadů na zemědělský půdní fond, a tento požadavek se totiž netýká jen platby odvodů, ale rezignuje zcela na ochranu zemědělské půdy obecně, neboť zábor pro tyto stavby by nepodléhal posouzení podle tohoto zákona vůbec. Podobně to je například v § 9 písm. a) bodu 17 a v několika dalších bodech. ***