(11.30 hodin)
(pokračuje Benda)
Já myslím, že to s tímto neuvěřitelně úzce souvisí. Souvisí to i s tou diskusí, která se nyní rozjela, o případných azylantech z oblastí konfliktu, ať už se jedná o Sýrii, Irák nebo další oblasti. Ale že to je rozhodně věc, která by neměla běžet nějakým zatajeným, utajeným mechanismem, kde omylem podepíšeme nějaký mezinárodní závazek, a pak se budeme tvářit - musíme ho promítnout ve vnitřní legislativě.
Otázka toho, jestli tady lidé, kteří nemají české občanství, mají jenom trvalý pobyt, mají, nebo nemají mít právo volit v místních volbách, jestli připustíme, aby různé komunity, které tady žijí na základě trvalého pobytu, ale nemají občanství, začaly zasahovat do našeho veřejného života v tomto rozsahu, je podle mě naprosto zásadní. A tady bych poprosil pana ministra, jestli nám může říct, jaké je stanovisko vlády České republiky dnes, jaké má vazby k této úmluvě a jaké kroky se případně chystají, protože si myslím, že by to mělo zajímat celou Sněmovnu. Děkuju.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bendovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Šarapatka. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Milan Šarapatka: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Vážené dámy a pánové, já se chci přidat k vyjádření svých předřečníků. Já se osobně domnívám, že právě volební právo má patřit především občanům. Volební právo je privilegium a je vyváženo povinnostmi, které mají občané vůči republice, a proto bych chtěl apelovat na vás na všechny, abychom nebyli přehnaně aktivističtí, abychom nebyli mezi prvními, kteří budou ratifikovat takovou smlouvu. Abychom nebyli bruselštější než Brusel. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Šarapatkovi. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Plzák. Po něm s řádnou přihláškou paní poslankyně Němcová. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Pavel Plzák: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, já si myslím, že to volební právo se v tomhle případě týká kapitoly C, ke které vláda hodlá uplatňovat výhrady. Rovněž tak ke kapitole B, která se týká, myslím, zřizování poradních orgánů. V podstatě vláda smlouvu, kterou již podepsala a máme ji ratifikovat, k této smlouvě uplatňuje výhrady ke dvěma třetinám a v podstatě by se ratifikovala jenom část A, která se týká lidských práv.
Tady vidím problém v tom, že za prvé tu smlouvu zatím podepsalo myslím asi osm států, nebo strašně málo, takže nevidím důvod, proč bychom měli být v tom předním voji. Ještě navíc, když vůči dvěma třetinám té úmluvy vlastně chceme uplatňovat výhrady, to znamená, nehodláme je u nás zavádět v obecnou účinnost. A další věc, proč nevidím úplně důvod, proč to ratifikovat, je to, že kapitola A, věci, které v ní jsou uvedeny, nám vlastně zajišťuje Listina základních práv a svobod, která u nás platí. A tím si myslím, že ten podpis postrádá na takovém významu. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Plzákovi. Nyní paní poslankyně Němcová. Prosím, paní poslankyně. Po ní pan poslanec Benešík. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já bych chtěla z tohoto místa požádat spíše pana ministra, možná i pana zpravodaje, aby svá úvodní slova rozšířili, protože se mi zdá, že opravdu jde o docela vážné téma. Jistě, že můžeme říci, že jsme v prvém čtení, a že tedy stačí jenom takový nástřel tématu a že si to detailně probereme na příslušných výborech a potom se tady ve druhém čtení budeme věnovat zásadnější debatě. Ale myslím si, že pro tu zásadní orientaci jednotlivých členů parlamentu by bylo záslužnější, neb jde o skutečně vážné téma, aby nám pánové tuto normu představili více. Například zda je skutečně možné ratifikovat pouze část A a domluvit se na tom, že nebudou brány v potaz v té smlouvě části další. Jak potom ten proces vypadá.
Mluvím zde totiž jako dlouholetá členka stálé delegace Poslanecké sněmovny do Rady Evropy. Tato organizace sdružuje 48 států. Jestliže osm z nich již tuto úmluvu podepsalo, tak by mě zajímalo, zda to byly státy, které ji podepsaly ještě před tou revizí, nebo až po té revizi. Protože v tu chvíli se dostáváme také do zvláštní situace, protože pokud to podepsaly ještě před tou revizí, tak by to pravděpodobně měly následně podepsat ještě znovu po té změně.
Čili si myslím, že než se vůbec pustí parlament do něčeho, co by bylo závazným krokem ve vztahu k Radě Evropy, která potom má mechanismy, jak vymáhat některá rozhodnutí například monitorovacím procesem, který může spustit na jednotlivé členské země, a tím je stavět do docela závažného právního prostoru a sporu, tak si myslím, že by bylo potřebné, abychom velmi detailně znali pozici vlády k této věci. Prosím Sněmovnu, aby velmi opatrně postupovala při projednávání tohoto tématu, které zrovna nabylo aktuální podoby v souvislosti s událostmi, které rozvířily nejenom život v České republice, ale zejména poslední události v Paříži, kterým předcházela řada útoků i jinde ve světě. Tyto souvislosti bychom neměli pomíjet. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Němcové. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Benešík, po něm pan poslanec Zahradník. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já velmi souhlasím s tím, abychom postupovali obezřetně. Myslím si, že to není úplně standardní mezinárodní smlouva, skutečně vyžaduje velkou pozornost, protože v ní vidím taktéž některé rizikové faktory. Ale jenom velmi krátce k tomu, co tady zaznělo - bruselštější než Brusel. Jenom pro informaci a pro vyjasnění: toto nemá s Evropskou unií vůbec nic společného. Je to iniciativa Rady Evropy a Rada Evropy není institucí Evropské unie. V Radě Evropy, která toto iniciuje, je například členským státem i Ruská federace. Takže jenom pro pořádek. Děkuju.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Benešíkovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Zahradník. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Zahradník: Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, chtěl bych připomenout ještě jednu věc a ta se týká kapitoly A odstavce na právo pokojně se sdružovat. Když jsem tady navrhoval v rámci projednávání zákona o posuzování vlivu na životní prostředí tu nezbytnost, aby alespoň 50 petentů té petice mělo trvalý pobyt v dotčeném území, tak ministerstvo argumentovalo také názory a precedenty evropského práva. A tady cituji z jejich stanoviska, že by nemělo být vyloučeno, aby podporu zmíněné právnické osobě, tedy té dotčené veřejnosti, nemělo být upřeno osobě soukromého práva, aby tuto podporu vyjádřila i osoba odlišná od občana EU, která nemá trvalý pobyt v ČR. Takže je možné, že by se podle této interpretace mohly v podstatě celé dotčené osoby skládat z cizinců, kteří nemají trvalý pobyt v České republice. A to si myslím, že by v některých záměrech, které se naše republika chystá realizovat a které určitě budou posuzovány již podle nového zákona, mohlo přinést poměrně značné problémy. Takže i tady se dovoluji připojit k těm, kteří vyzývají k opatrnosti.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Zahradníkovi. Ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy. Pokud nikdo takový není, končím obecnou rozpravu a ptám se na závěrečná slova pana ministra. Prosím, pane ministře.
Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já bych rád odpověděl na některé otázky, které tady teď v té diskusi padly. My jsme tu otázku projednávali na vládě několikrát, musím říct, vraceli jsme se k tomu a diskutovali jsme to velmi pečlivě. Já jsem ve svém úvodním slovu říkal, že ten závazek, který jsme podepsali v roce 2000, to znamená před 15 lety, nás zavazuje k tomu, abychom bez výhrad přijali kapitolu A. To už jsem tady říkal. Také jsem tady říkal, že lze u kapitol B a C je vyloučit prohlášením. K čemuž se česká vláda chystá. To jsou odpovědi prostřednictvím pana předsedajícího paní poslankyni Němcové.
Jestli můžeme odkládat věc, kterou jsme podepsali před 15 lety - já si nemyslím, že to je dobře. Osm států ratifikovalo, nejsem teď schopen je vyjmenovat, ale pamatuji si z té diskuse, že minimálně Itálie ratifikovala tu smlouvu taktéž jenom částečně. A nemyslím si, že v tom procesu byla sama.
Pozice české vlády a pozice, teď tady budu mluvit sám za sebe i za to, co česká vláda odhlasovala, my si myslíme, že vyvrcholením integračního procesu, tedy získáním českého občanství, tak ruku v ruce s tím má jít právě možnost volit. To znamená, myslíme si, že by to volební právo, které právě odstavec C řeší, mělo zůstat jako určitý bonus pro člověka, který získá občanství země, v níž se rozhodl dál žít, a ta země ho přijímá. ***