(12.20 hodin)
(pokračuje Zahradník)
Konečně můj poslední bod, kterému se chci věnovat, je § 32 našeho návrhu, který hovoří o zákazu činnosti a propagace politických stran a hnutí a zákazu reklamy. Samozřejmě nic proti tomu, aby na školách nebyla povolena činnost politických stran a jejich propagace, to všichni víme a souhlasíme s tím a samozřejmě také všichni tento paragraf respektujeme.
Ale pak je zde další paragraf (odstavec), který mluví o zákazu reklamy -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane kolego, já vás přeruším a požádám sněmovnu o klid.
Poslanec Jan Zahradník: Děkuji. O zákazu reklamy, ale také o zákazu nabízení k prodeji anebo prodeje samotného. Jednak tedy se už toto poměrně citlivé téma v názvu paragrafu neobjevuje, tam to končí tou reklamou, o zákazu prodeje se tam tedy nehovoří. Přitom je to poměrně citlivé, protože je tady zakazován prodej potravin, které jsou v rozporu s výživovými požadavky na zdravou výživu dětí, žáků a studentů. Kdo tyto požadavky bude určovat? No, v další větě se říká, že to bude určovat ministerstvo vyhláškou, nebo dvě ministerstva vyhláškou. Tedy to zase bude ministerský úředník, který ve své moudrosti bude vědět, které jsou ty výživové požadavky.
Takovéto vágní stanovení může být poměrně nebezpečné. Mám s tím svou vlastní zkušenost. Když jsem kdysi při zakládání soukromé školy jako novopečený ředitel psal školní řád, tak jsem tam tenkrát také napsal takové vágní ustanovení, že je zakázáno donášet do školy látky zdraví škodlivé. Měl jsem na mysli, kdyby možná někoho napadlo donést nějaký alkohol nebo nedejbože drogy, načež jeden chytrý student opáčil, zdali se ten zákaz také vztahuje na chleba se sádlem, který je také možno vnímat jako zdraví škodlivý, i když generace našich dědů na něm vyrostly a byla to pro ně docela kýžená potravina.
Proto si myslím, že je lepší, a myslím, že je tady určitá příprava podrobnějšího výčtu těch nápojů a potravin, které skutečně škodí, tedy řekněme nápojů například podle obsahu kofeinu, a to se dá poměrně přesně stanovit. Co třeba mléko? Mléko je považováno jistě za zdravou potravinu, ale je považováno za stejně zdravou potravinu mléko zbarvené nebo mléko oslazené, doplněné o nějakou umělou ochucovací přísadu? To prostě tady samozřejmě z toho přímo neplyne. Bude to dáno na vůli ministerských úředníků, a proto si myslím, že tento paragraf také v tom návrhu podle mého názoru není vhodně umístěn.
Já jsem žádný pozměňovací návrh nepřipravil, jenom chci vyjádřit svůj názor, který z těchto dvou důvodů k tomu návrhu příliš pozitivní není.
Děkuji mnohokrát a tím se s vámi loučím. Na shledanou.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Zahradníkovi. Nyní ještě v obecné rozpravě předseda klubu KDU-ČSL, pan poslanec Jiří Mihola. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Jiří Mihola: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení kolegové, již jen několik poznámek k novele školského zákona. Poněvadž jsem také místopředseda školského výboru, účastnil jsem se těch debat, tak bych tady chtěl na některé příspěvky drobně reagovat. Záměrně vystupuji až jako poslední s přednostním právem, právě proto, že jsem tady celou tuto obšírnou debatu poslouchal, abych si ještě některé věci ujasnil nebo na jiné mohl reagovat.
Myslím si, že té problematice byla věnována patřičná pozornost jak na podvýborech, tak potom na samotném školském výboru. Někteří kolegové se tady jenom zopakovali, jiní své názory, podněty a připomínky rozšířili nebo sdělili ještě něco nového.
Takže mi dovolte, abych nejdříve zdůraznil podporu KDU-ČSL individuálnímu vzdělávání neboli domácímu vzdělávání. Jsme přesvědčeni, že jednak je funkční na prvním stupni, kde je již patnáct let součástí standardního vzdělávacího systému, a také pokusné ověřování tohoto domácího vzdělávání na druhém stupni probíhá již osmým rokem a Národní ústav pro vzdělávání doporučuje legislativní ukotvení tohoto domácího vzdělávání pro druhý stupeň.
Já sám jsem se tomu docela obšírně věnoval a víte, že i v jiných záležitostech se snažíme nejenom komunikovat, ale poznávat i terén, a tak bych si i dovolil polemizovat s tezemi, které tady zazněly, jako degradace povolání učitele. To si opravdu nemyslím. Já myslím, že je to docela nelehké rozhodnutí pro domácí vzdělávání už vzhledem k tomu, jaké nároky na toho, kdo vzdělává, to klade. To si opravdu nemůže troufnout každý. A také představa, že celé toto vzdělávání se odehrává jenom v pokoji někde na jednom místě v uzavřeném prostoru, si myslím, že je lichá. To vím z konkrétních situací, kdy jednak jsou předměty, kde je záhodno, že se schází více lidí a je pro ně k dispozici odborník, protože skutečně ne všechno třeba zvládnou rodiče samotní, takže i v tomto ten systém funkční je. A pak si myslím, že právě ten individuální přístup dovoluje daleko více praktického poznávání, než umožňuje škola.
A když tady byla řeč o těch laboratořích, jakkoliv jsou velmi důležité, vzpomeňme si všichni, když v těch třídách, tehdy třeba se třiceti, čtyřiceti, dnes, dobře, jen s dvaceti žáky, tak si toho pokusu naplno užívali ti v předních řadách nebo ti, co tomu byli nejblíže, ti v druhých už tak jenom pokukovali a ti třetí už se bavili kolikrát o něčem jiném. Takže ono pak nejde říci, že musí být nutně tady v tomto nějaký hendikep to, když doma někdo někomu předvede něco, přímo tomu jedinci, a může se mu naplno takto věnovat.
Podporuji pozměňovací návrh paní docentky Putnové v tomto ohledu a myslím si, že jsme už vícekrát deklarovali, že tady vlastně je společný pohled většiny klubů, pokud vím, tak pěti klubů, což jsme opakovaně i na výborech připomínali.
Potom bych se chtěl vyjádřit také k otázce přípravných tříd. Je dobře, že se rozšiřují, ale naprosto mi není jasné, proč by se měly vyjmout z dotací nebo z podpory na provoz církevní třídy nebo církevní školství. Já kudy chodím a jezdím - a věřte, že jsem hodně v kontaktu se spoustou zařízení a se spoustou kolegů třeba z pedagogické fakulty, tak i ti upřednostňují pro svoje děti, a prosím vás, není to otázka konfese, ale když mohou, tak upřednostňují velmi často právě církevní školky, pokud jsou po ruce, nebo k dispozici, nebo základní školy, takže naprosto tento přístup nechápu. My bychom podle dosažených výsledků a podle zájmu o církevní školství měli spíše podporu pěstovat a zdůrazňovat, nikoliv je z něčeho vyjímat.
Co se týká školských rad, které, jak bylo řečeno, fungují od roku 2004, já si myslím, že svůj smysl mají, ale pakliže fungují, což se obávám, že v mnoha případech je to spíše formální záležitost a nenaplněná idea, což je škoda. Tady bych spíše požadoval, aby po těch x letech byla činnost školských rad a jejich funkčnost nějakým skutečně obšírnějším způsobem vyhodnocena. Tady bych narazil i na to - jsem pro spoluúčast rodičů na chodu a řízení školy, ale nesmí se to odehrávat tak, že jsou tito rodiče voleni naprosto formálně, nikde se nikomu ani nepředstavují. ***