(10.30 hodin)
(pokračuje Fiedler)
Tento jednoduchý pozměňovací návrh se snaží řešit, nebo napomoci řešení tohoto problému tím způsobem, že dává, tak jak jsme tomu byli v minulosti, ti starší z nás to pamatují, zvyklí, možnost udělat zákonem podloženou smlouvu mezi firmou, podnikem, který si zaváže žáka nebo studenta ke studiu, bude ho při tomto studiu podporovat, bude mu dávat prostředky, bude si ho vychovávat pro působení potom v jeho firmě, a tento student potom bude mít povinnost mu tyto prostředky vracet tím, že bude u něj zaměstnán. Nic víc, nicméně.
Nejde tady vůbec o to, aby ředitel školy, který je v tom pozměňovacím návrhu zmíněn, měl nějaký statut zprostředkovatele. Ten tam prostě musí být zmíněn proto, že škola figuruje jako zprostředkovatel a musí zprostředkovat tento smluvní vztah mezi studenty a firmami. Funguje vlastně jako kontaktní místo. Tento pozměňovací návrh k tomuto dává právní rámec. Jak jsem zjistil z debaty s řadou ředitelů a pracovníků průmyslu, jednal jsem o tom i se Svazem průmyslu, má tento pozměňovací návrh podporu i z této strany.
Chtěl bych vás tedy vyzvat k tomu, abyste potom, až dojde ke třetímu čtení, tento pozměňovací návrh podpořili. Nejde o nic jiného, než aby podniky měly zákonem danou možnost uzavřít smlouvu se studenty, podporovat je během studia a potom udělat s nimi pracovní smlouvu, aby student, který tyto jejich prostředky čerpá, byl k tomu zavázán. Současné znění novelizovaného občanského zákoníku tomu také napomáhá. Neznamená to žádné dopady do státního rozpočtu, protože zaměstnavatelé, firmy, tyto prostředky jsou ochotny investovat samy o své vůli, ze svých vlastních prostředků, čili neznamená to žádné dopady do státního rozpočtu. Myslím si, že tento pozměňovací návrh, protože se absolutně nejedná o žádné politikum, ale o pragmatické řešení nebo o příspěvek, malý příspěvek k řešení vysoké nezaměstnanosti u nás a paradoxně nedostatku pracovních sil na druhé straně, velmi jednoduchým způsobem napomůže. Děkuji za případnou vaši další podporu.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. A nyní požádám paní poslankyni Berdychovou o její příspěvek do rozpravy a připraví se pan poslanec Holeček. Máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Martina Berdychová: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, s novelou školského zákona jsem se seznámila už v červnu loňského roku, kdy se mi nepodařilo prosadit v rámci projednávání zákona o pedagogických pracovnících podporu pro neslyšící děti, a to zařazení nové kategorie pedagogického pracovníka - tlumočníka českého znakového jazyka. Pan ministr při projednávání tohoto zákona slíbil, že problematiku neslyšících pomůže vyřešit v rámci novely školského zákona, a to také ministerstvo splnilo a ve spolupráci s ASNEP, což je asociace zastřešující organizace neslyšících a nedoslýchavých, a s legislativou ministerstva, takže od července připravujeme změny v novele školského zákona v § 16, který právě řeší podporu pro děti se specifickými vzdělávacími potřebami. Už se to nestačilo začlenit do připravované novely, takže byl připraven pozměňovací poslanecký návrh.
Od září jsem byla přítomna několika setkáním, kulatým stolům odborné veřejnosti, neziskových organizací, která projednávala právě sporná místa v § 16 a také § 16a. Výstupem projednávání jsou mé předkládané změny v § 16, které jsou v souladu s postojem ministerstva, ale také změny v § 16a už zmiňovaného odst. 5, který se naopak stal velmi sporným místem.
Předkládaný poslanecký návrh jsem proto rozdělila na dvě části. V první, můžu říct nekonfliktní části, jsou řešeny dohodnuté změny § 16, a to, že mezi podpůrná opatření se doplňují služby odborníků, kteří jsou zcela zásadní podmínkou úspěšného vzdělávání žáků, kteří užívají komunikační systém neslyšících a hluchoslepých osob. Dále bylo mezi podpůrná opatření doplněno působení dalšího pedagoga ve třídě. Toto opatření je určeno zejména třídním kolektivům, ve kterých je více žáků s těžkým zdravotním postižením.
Naopak se z návrhu podpůrných opatření vyřazuje zařazení do speciální školy. Zařazení do speciální školy není samo o sobě podpůrným opatřením, jedná se pouze o jednu z možných forem vzdělávání. Písmeno i) v odst. 2 proto poslanecký návrh zcela ruší.
Nově lze podpůrná opatření, která jsou rozdělena do pěti stupňů, kombinovat. Žák tak nemusí projít postupně stupni opatření od jedničky do pětky, ale podpora je volena tak, aby vyhovovala míře závažnosti vzdělávání potřeb dítěte. Dětem mohou být poskytnuta opatření i v různé intenzitě, například méně podpory asistenta, více úprav obsahu vzdělávání. Žák tak dostane podporu tzv. šitou na míru svým potřebám.
Doplněny jsou dva nové odstavce, které řeší podporu pro děti neslyšící a pro děti s alternativními a augmentativními způsoby komunikace. Neslyšícím dětem je dána podpora vzdělávání v jejich rodném jazyce, tedy jazyce znakovém, a zaručeno je také to, že tlumočník českého znakového jazyka bude odborně způsobilý.
Dále je upravena potřeba pro děti s nejtěžšími zdravotními hendikepy tak, aby zařazení těchto dětí do školy speciální nemuselo předcházet vyčerpání podpůrných opatření v běžné škole.
To jsou navrhované změny v § 16, které se nám duplicitně objevují i v pozměňovacím návrhu paní poslankyně Bohdalové, jenom ten můj je trošku něco širší o jeden odstavec.
A teď druhá část mého pozměňovacího návrhu, která řeší zrušení odst. 5 v § 16a, a to obou vět. První věta, která říká, že závisí-li pomoc školského poradenského zařízení na posouzení zdravotního stavu dítěte, žáka nebo studenta, dbá školské a poradenské zařízení na to, aby podklady pro výstupy poradenské pomoci byly opatřeny v souladu se zásadami lékařské vědy, je pouze prázdnou deklarací a je zcela zbytečná, protože posuzování zdravotního stavu řeší zákon o zdravotních službách, zákon o nelékařských zdravotnických povoláních.
Věta druhá má mít za cíl, aby za lehké mentální postižení, za tuto diagnostiku, nebyly považovány děti, které pocházejí ze sociálně či kulturně znevýhodněného prostředí, tedy jde o to, aby do praktických škol nebyly umisťovány děti, které tam nepatří, aby tyto děti byly vzdělávány v běžných školách a měly tak rovný přístup ke vzdělávání. To byl záměr ministerstva, proč tuto formulaci v zákoně má. Naopak ale odborná veřejnost vidí v tomto ustanovení efekt zcela opačný, a to, jak už tady bylo přede mnou zmíněno panem poslancem Svobodou, že naopak do praktických škol bude umisťováno více dětí, a to i dětí bez lehkého mentálního postižení.
Na základě diskusí s odbornou veřejností, seminářů, kulatých stolů, jednání ve výborech, při kterých zaznělo množství obav z různých interpretací tohoto ustanovení, obav z toho, že formulace přinese v praxi více nejasností a naopak původní záměr ministerstva bude zcela opačný, předkládám tento pozměňovací návrh na vypuštění obou vět, tedy celého odstavce 5 z § 16a.
Při jednání s odbornou veřejností bylo mimo jiné zpochybněno zavádění nové diagnostiky mentálního postižení metody DSM-5, která je určena psychiatrům a není dosud platným diagnostickým nástrojem. Poradenským zařízením je dávána nesplnitelná podmínka, a to dohlížet na postup lékařů při posuzování zdravotního stavu dětí. Přitom od roku 2009 do roku 2013 klesl počet dětí s diagnostikou lehkého mentálního postižení o celou třetinu. Česká republika se dostává na evropský průměr takto diagnostikovaných dětí. Diagnostiku proto není nutné aktuálně měnit. Naopak je potřeba posílit personálně školská poradenská zařízení, zajistit včasnou diagnostiku dětí, sjednotit metodické vedení poraden a finanční prostředky cílit na přímou podporu dětí, a ne na zavádění nové diagnostiky. ***