(10.20 hodin)
(pokračuje Svoboda)

Zdravotní stav dítěte lze skutečně posuzovat jenom v souladu s mezinárodní klasifikací nemocí, která platí dneska ve své desáté verzi, protože tam je jasně definováno, jaké je to které konkrétní onemocnění, které má nějaký pojem. Paragraf 16a zavádí pojem mentální postižení. Pojem mentální postižení neexistuje. Není nikde definován. Z mého pohledu je to určité dehonestující označení toho žáka, které nemá proti sobě žádnou konkrétní definovanou jednotku. Psychiatrie a mezinárodní klasifikace nemocných zná pojem mentální retardace. Mentální retardaci samozřejmě může definovat jenom psychiatr a znamená to naprosto jasnou gnozeologickou zdravotnickou jednotku, od které se může odvíjet léčba toho dítěte a nemusí mít žádný vztah k tomu, jestli může být zařazeno do hlavního vzdělávacího proudu, nebo ne.

Když si uvědomíme to, že takto definované mentální postižení může znamenat, že dítě, které má vysoké IQ, bude z hlavního proudu vyřazeno, musíme si potom říct, jestli chceme, abychom v této zemi měli nějaké Toulouse-Lautreky, protože samozřejmě zdravotní postižení vůbec nemusí říkat nic o tom, jak je dítě schopné třeba v nějaké zúžené oblasti dosáhnout potřebného vzdělání. Ten paragraf umožňuje, abychom znovu začali vyřazovat děti podle vágních, nejasných kritérií. Jsem přesvědčen o tom, že každý má dělat to, co dovede, k čemu je vzdělán a na co má oprávnění. Oprávnění posuzovat zdravotní stav dítěte v oblasti psychiatrie mají psychiatři a v určitém rozsahu i kliničtí psychologové. Pracovat s pojmy, že poradenské zařízení dbá na to, aby podklady pro výstupy poradenské pomoci byly opatřeny v souladu se zásadami lékařské vědy - jakým mechanismem ten psycholog posoudí, zda to bylo provedeno ve vazbě na současné poznatky lékařské vědy? To skutečně je velmi vágní pojem, který vlastně ten psycholog ani nemůže udělat. Prostě proto, že na to ani nemá vzdělání a ani na to neexistují žádná kritéria.

Já bych se ze všech těchto důvodů velmi přimlouval za to, aby byl tento paragraf, který zavádí nejasné pojmy a zcela jednoznačně vytváří zase novou skupinu dětí, která bude nezdůvodněně vyřazena z hlavního vzdělávacího proudu, vyřazen. Také se k tomu přihlásím v podrobném čtení a předložím návrh, který je již zaveden v systému pod číslem 1848. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Dále přihlášena do rozpravy je paní poslankyně Pecková.

 

Poslankyně Gabriela Pecková: Dobré dopoledne, dámy a pánové. Základní vzdělávání je na začátku cesty, která končí uplatněním na trhu práce. Čím vyšší stupeň na něj navazuje, tím vyšší jsou šance na toto uplatnění. Lidé, kterým se z nejrůznějších důvodů základní vzdělání ukončit nepodařilo, jsou tímto hendikepem zatíženi v podstatě po celý život, například i při výpočtu důchodu. Mnozí z nich jsou tak v podstatě trvale závislí na sociálních dávkách. Ukončeným základním vzděláním jsou totiž podmíněny i rekvalifikační kurzy. Například na Praze 3, kde bydlím, báječně funguje rekvalifikační občanské sdružení Buči a to eviduje ročně 2 800 žádostí o účast v těchto kurzech. Ale 90 % uchazečů nemá ukončené základní vzdělání. Oni sami v současné době poskytují určité kurzy českého jazyka, matematiky i cizího jazyka, ale situaci uchazečů to nijak neřeší, protože to občanské sdružení nemá samozřejmě žádnou akreditaci vydávat na závěr těchto kurzů potřebné osvědčení. To řeší pouze kurzy na doplnění základního vzdělání, které může organizovat krajský úřad podle § 55 školského zákona.

Přestože v naší republice žije v podstatě plus minus 500 tisíc příslušníků národnostních menšin, z nichž 85 % nemá ukončené základní vzdělání, kurzy na jeho doplnění jsou zřizovány spíše výjimečně. Zákon neupřesňuje, zda kurzy mají probíhat formou prezenčního, nebo dálkového studia ani zda mají probíhat při základních, nebo středních školách. Reálnou šanci řádně kurz ukončit má v podstatě ale pouze kurz formou dálkového studia. Protože pokud už frekventant nějaké uplatnění vůbec na trhu práce získal, nemůže si dovolit v tom zaměstnání opakovaně chybět. Dálková forma studia je ale v České republice zcela ojedinělá, takže zájemci o něj musí dojíždět často do jiného kraje a vynakládat tak na dopravu finanční prostředky, které se jim už tak nedostávají. Přibližně ve 20 % toto také bývá důvodem, proč předčasně tento kurz ukončí.

Uplatnění na trhu práce je podmínkou nejen ekonomické nezávislosti, ale je i prevencí sociopatologických jevů, jako je sociální vyloučení, xenofobie, kriminalita, závislost na drogách, alkoholu nebo gamblerství. Dovolím si proto podat pozměňovací návrh, který si klade za cíl, aby kraje zajistily ve všech krajích České republiky tyto kurzy na doplnění základního vzdělání v dálkové formě. (V sále zesiluje hluk.) Také považuji za velmi účelné, aby informovanost o jejich konání byla dostatečná, zprostředkovaná například úřadem práce nebo institucemi, které se v daném regionu tou problematikou zabývají.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Omlouvám se, paní poslankyně. Požádám kolegy a kolegyně v pravé části sálu, aby nehlučeli, protože je skutečně problém rozumět, co říkáte. Děkuji.

 

Poslankyně Gabriela Pecková: Také děkuji. Já už končím a jenom bych doplnila, že se k tomuto pozměňovacímu návrhu, který je v systému pod číslem 1811, přihlásím v podrobné rozpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, paní poslankyně. Další přihlášený do rozpravy je pan poslanec Fiedler. Připraví se paní poslankyně Berdychová.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dobré dopoledne, kolegyně a kolegové. Chtěl bych představit pozměňovací návrh, který je nahrán v systému, ke kterému se samozřejmě v podrobné rozpravě potom přihlásím. Je to sněmovní tisk (dokument) 1422. Týká se věci, která sice u nás je víceméně nějakým způsobem v praxi realizována, ale není podložena zákonem.

Můj pozměňovací návrh vychází z praktické debaty a z praktické diskuse s řadou ředitelů odborných technických škol a týká se právě podpory tohoto technického školství. Na jedné straně máme 500 nebo 600 tisíc nezaměstnaných a na druhé straně naprosto paradoxním způsobem zaměstnavatelé, průmyslové podniky, mají problém sehnat kvalifikovanou pracovní sílu i do dělnických profesí, což je naprosto absurdní situace. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP