(10.10 hodin)
(pokračuje Kořenek)
Pokusné ověřování bylo na konci roku 2014 rozšířeno, takže nyní je v každém kraji dostupná základní škola, která může individuální vzdělávání žákovi druhého stupně povolit. Jedná se o školy, které se na tuto agendu specializují a zvládají jak související administrativu, tak metodické vedení rodičů, nezbytné přezkušování žáků a kontrolu plnění podmínek pro individuální vzdělávání. V úzkém kontaktu s těmito školami je Národní ústav pro vzdělávání, který školám poskytuje metodickou pomoc.
Upozorňuji právě na vyšší náročnost vzdělávání na druhém stupni. To je důvodem, proč zde na rozdíl od vzdělávání na prvním stupni dosud nebylo umožněno povolovat individuální vzdělávání ve všech školách. Ačkoliv pokusné ověřování v omezené podobě, pokud jde o počet škol, které do něj byly zapojeny, přinášelo vesměs dobré výsledky, je nutné přihlížet k tomu, že jde o ověřování v ideálních podmínkách. Obsah vzdělávání na druhém stupni klade vyšší nároky na osoby, které žáka vzdělávají, a s tím souvisí také větší náročnost pro kmenovou školu. Ředitel školy posuzuje podmínky pro povolení individuálního vzdělávání, a to nejen v řízení, v němž o povolení rozhoduje, ale během individuálního vzdělávání musí také ředitel posuzovat, zda jsou splněny očekávané výstupy vzdělávání, a případně rozhoduje o zrušení individuálního vzdělávání.
Znovu upozorňuji, že zde chybí přesný popis procedury. Je zřejmé, že v prostředí pokusného ověřování nebudou tyto situace tak časté, a pokud nastanou, budou zvládnutelné s podporou ze strany státu. Otevřít tuto oblast pro všechny základní školy v České republice by však znamenalo uvalit na školy další administrativní břemeno, které může být mnohem efektivněji neseno specializovanou sítí škol v rámci pokusného ověřování. Ve stávajícím modelu povolování individuálního vzdělávání se proto nejeví jako vhodné plošně rozšířit tuto možnost na druhý stupeň ve všech základních školách. Proto bych se i já přimlouval, abychom zcela jednoznačně o tomto vedli odbornou diskusi a vrátili se k tomuto tématu a k zákonné úpravě v dalším kole změn ve školském zákonu. V podstatě je potřeba diskutovat s řediteli škol, s příslušnými úřady, vyhodnotit výstupy.
Ještě upozorňuji na jednu věc v rámci individuálního vzdělávání, která padla na výboru. Je to o financích, protože na školy přeneseme poměrně velkou zátěž, ale ubereme jim finanční prostředky. Nedovedu si představit, že by se škola, která povolí individuální vzdělávání, žákovi nevěnovala v takzvaných konzultacích. Takže to je další z důvodů, pro které si myslím, že bychom měli o této problematice dále diskutovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Než budeme pokračovat, mám zde dvě faktické poznámky. Je to pan poslanec Beznoska a paní poslankyně Putnová. Předtím ještě přečtu omluvenky, které ke mně dorazily. Dnes mezi 15. a 17. hodinou se omlouvá pan poslanec Karel Rais z důvodu jednání. Od 10 do 13 se omlouvá z důvodu návštěvy lékaře pan poslanec Michal Kučera. Dále ze zdravotních důvodů se dnes do 11 hodin omlouvá pan poslanec Pavel Šrámek. A dále se dnes omlouvá od 10 do 13 hodin pan poslanec Karel Pražák.
Nyní tedy pan poslanec Beznoska se svou faktickou poznámkou. Máte slovo.
Poslanec Adolf Beznoska: Děkuji za slovo, pane předsedající. Velmi krátce bych si dovolil zareagovat na pana kolegu Kořenka. Byl přítomen na jednání výboru pro sociální politiku, kdy jsme velmi intenzivně a důsledně probírali ustanovení § 16. Já také jako historický ředitel školy celkem rozumím jeho vysvětlení. Přesto si myslím, že větším nebezpečím pro tuto novelu je tam § 16 zachovat. Proto bych byl rád, abychom podpořili jeho zrušení. To je první poznámka.
Druhá poznámka se týká možnosti individuální vzdělávání ve druhém stupni základní školy. Ze své pedagogické praxe i jako poslanec to považuji za samozřejmost, nehledě k tomu, že i v návrhu školského výboru je, že na výstupu normálně otestuje domácí vzdělávání, případně individuální vzdělávání Česká školní inspekce. Takže z mého pohledu je správně, aby individuální vzdělávací cesta byla možná na obou stupních základního vzdělávání. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní poprosím paní poslankyni Annu Putnovou s její faktickou poznámkou. Máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Anna Putnová: Ještě jednou dobré dopoledne.
Nedá mi to, abych se nevyjádřila ke komentáři a k vystoupení pana poslance Kořenka. Myslím, že názor na to, zda máme umožnit individuální vzdělání na druhém stupni, je věc, která vychází z vnitřního přesvědčení. Ti z nás, kteří jsou si jisti tím, že za vzdělání dětí zodpovídají rodiče, by jim měli dát také patřičné nástroje a možnosti, aby toto přesvědčení uplatňovali. A pokud jde o konkrétní věci, chci říct, že piloty už probíhaly dostatečně dlouho. Máme už změřeno, máme už provedené piloty. A to, co navrhuje pan poslanec Kořenek, abychom o tom diskutovali, mohu shrnout jedinou větou: odklad je začátek neúspěchu. Jestli individuální vzdělání na druhém stupni nechcete, tak to řekněte, a nemá cenu, abyste se schovávali za to, že budeme pilotovat to, co pilotované bylo. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců TOP 09.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, paní poslankyně. Eviduji další faktickou poznámku pana poslance Kořenka. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Petr Kořenek: Děkuji. Nevím, co bych měl říct. Myslím, že všechno, co jsem měl na srdci, jsem řekl. A znovu říkám. V praxi se s problémem budou potýkat ředitelé školy. Ředitel školy představuje instituci a může jenom to, co je mu povoleno zákonem či zákonným předpisem. Takže pokud budeme mít kvalitně připravené zákonné předpisy a budeme mít věci dotažené do konce, pak si myslím, že s tím není problém. Ale v tuto chvíli to není vyřešeno. Nerad bych znovu, až se vrátím do praxe, řešil to, co jsem si sám způsobil. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Žádnou další faktickou poznámku neeviduji. V tom případě je řádně přihlášený do rozpravy pan poslanec Svoboda. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Bohuslav Svoboda: Pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi, abych se vyjádřil k tomu již diskutovanému obsahu předkládaného zákona, konkrétně k bodu 5 § 16a. To je velmi nebezpečný paragraf. Pan kolega Kořenek tady ve své argumentaci mluvil dvakrát velmi rozdílně. Pokud hovořil o § 16a, navrhoval, aby se rozšířil prostor, aniž by pro to bylo zákonné zdůvodnění. Pokud se týká individuálního vzdělávání, naopak volá po tom, aby zákonné zdůvodnění bylo naprosto jasné a definované.
Paragraf 16a v sobě obsahuje celou řadu problémů. My vlastně tuto úpravu školského zákona, která jen tak mimochodem je velmi dobrá a přínosná, děláme také proto, abychom snížili procento dětí, které jsou vyjmuty z hlavního vzdělávacího proudu, protože počet dětí v naší zemi byl rozhodně významně vyšší, než jaký je standard. A dokonce podle mého názoru významně vyšší, než jaká je vůbec potřeba pro individuální vzdělávání. Mám-li to definovat i velmi jednoduše, celá řada romských dětí byla vyřazena z hlavního proudu vzdělávání pod obrazem nějakých vágních zdravotních důvodů. V tuto chvíli dostáváme na stůl paragraf, který zase vrátí tu možnost vágního rozhodování a omezuje možnosti toho, co je zdůvodněné. ***