(17.10 hodin)
(pokračuje Babiš)
Proto Ministerstvo financí bude prodávat jen státní dluhopisy o úhrnné jmenovité hodnotě nepřevyšující úhrn částek použitých v téže době na splátky státního dluhu. Zároveň chci jenom říct, že naše země se těší velice dobrému ratingu a desetileté dluhopisy jsou neustále atraktivnější, dokonce dneska už jsme na kuponu 0,5, dokonce se naše dluhopisy lépe obchodují než dluhopisy Německa. Naše pověst je velice dobrá a jsem rád, že se nám daří. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi vlády a ministru financí. Dovolte mi, abych než budeme pokračovat, konstatoval dvě omluvy, a to paní místopředsedkyně Jaroslavy Jermanové z pracovních důvodů a pana kolegy Marka Černocha, také z pracovních důvodů od 17.10.
Tento návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání rozpočtovému výboru. Usnesení výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 329/1. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pan poslanec Václav Votava, a po jeho vystoupení zahájím rozpravu, do které mám přihlášeného pana kolegu Kalouska. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením rozpočtového výboru z jeho 15. schůze, konané 13. listopadu 2014 k tomuto vládnímu návrhu zákona.
Po úvodních slovech náměstka ministra financí a zpravodaje rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny za prvé doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby vládní návrh zákona o státních dluhopisových programech na úhradu části schodku státního rozpočtu za rok 2013 a části rozpočtovaného schodku státního rozpočtu na rok 2014 a některých dluhů státu splatných v letech 2015, 2016, sněmovní tisk 326, schválila, a to bez připomínek; za druhé zmocňuje zpravodaje, aby s tímto usnesením seznámil Poslaneckou sněmovnu, což jsem tímto také učinil. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi rozpočtového výboru poslanci Václavu Votavovi. Otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásil nejdříve pan předseda klubu TOP 09 Miroslava Kalousek. Pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, jen několik poznámek.
Za prvé odpověď k té řečnické otázce, kterou tady položil pan poslanec Vilímec, jestli v okamžiku, kdy jsme schválili rozpočtová pravidla, která už neukládají vládě nechat schválit dluhopisové programy, pokud nepřesahují schválený rámec Poslaneckou sněmovnou, jestli má cenu o tomto jednat. Upřímně řečeno, tohle je věc, která mi vadí ze všeho nejméně, protože pokud se pohybujeme na poli politických rozhodnutí, tak každý z nás jsme to rozhodnutí již učinili. Prosím, připomeňme si, že při schvalování zákonů o státním rozpočtu kromě jednotlivých ukazatelů je také formulace o profinancování schodku, který je navržen, a vždy je tam řečeno, že tolik a tolik bude profinancováno vydáním státních dluhopisů, tolik a tolik operací na státních finančních aktivech a třeba tolik a tolik úvěry Evropské investiční banky. Každý rok je to trochu jiné. Ale to politické rozhodnutí, které každý z nás dělá, děláme v podstatě při schvalování zákona o státním rozpočtu, tedy vyrovnání schodku na rok 2014 už bylo politicky rozhodnuto na sklonku roku 2013, když Poslanecká sněmovna hlasovala o státním rozpočtu. Leč protože zákon o státním rozpočtu není zákon jako každý jiný, je to v podstatě exekutivní norma povýšená Poslaneckou sněmovnou na zákon, a proto ho také schvaluje jenom Poslanecká sněmovna, nikoli Parlament jako celek, zatímco zákony o dluhopisových programech jsou zákony standardní, které musí schvalovat i Senát, tak trochu paradoxně se to politické rozhodnutí muselo vždycky opakovat. Pak se musel ještě ten zákon schválit.
Znovu říkám, to mi nevadí, protože legitimní politické rozhodnutí bylo učiněno vždy, když Poslanecká sněmovna hlasovala o zákonu o státním rozpočtu, kde také jako jeden z odstavců je vypořádání schodku. To, co mi vadí v této souvislosti, je ne úplně férový přístup Ministerstva financí, který nerespektuje v této předloze tu politickou odpovědnost za schodky v jednotlivých letech. Já bych se rád, nebo možná ne rád, ale cítil bych se povinen přihlásit k politické odpovědnosti za dluhopisy, kterými se vyrovnává schodek v roce 2013, cítil bych se povinen přiznat se k politické odpovědnosti za některé reemise jistin, které budou muset být učiněny v letech 2015 a 2016, ale na mou duši nechci nést žádnou odpovědnost za vyrovnání schodku z roku 2014. A hrozně rád bych tento rozdíl svým hlasováním vyjádřil. Což Mi ministerstvo financí nedává šanci, protože to dává do jednoho balíku. Jinými slovy, já se tak maximálně můžu zdržet hlasování. Není to fér. Technicky je to asi výhodné, chápu, že emitent má pro to své důvody, umím ho pochopit. Ale z hlediska toho, kdo má učinit transparentní a pro historii obhajitelné politické rozhodnutí, to není fér. Není fér to dát do jednoho balíku, protože každý bychom se měli přihlásit ke své politické odpovědnosti.
To je první poznámka a zdůvodnění, proč se při hlasování o tomto programu zdržíme hlasování, byť bychom minimálně polovinu objemu rádi podpořili, protože se hlásíme k politické odpovědnosti za něj.
Druhá poznámka se týká snižování dluhu, přestože narůstá deficit. To samozřejmě jde, když vyprazdňujeme sýpky a lépe používáme existující likviditu díky té nefunkční pokladně. Mě vždycky fascinuje, když slyším v jedné větě, jak je státní pokladna nefunkční a jak díky ní snižujeme státní dluh. Buď jedno, nebo druhé. Do toho nechci zabíhat. Možné to je, ale vždy jen do určité míry.
A tady si dovoluji říct určité zdrženlivé varování. V době, kdy existovalo obrovské riziko... (Řečník se odmlčel.)
Promiňte, pane předsedající, tam vlevo je strašně živo. Já počkám. Ne, já samozřejmě počkám. Mám času dost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, požádám kolegy, kolegyně, včetně členů vlády, aby případné debaty o něčem jiném, než je státní dluhopisový program, resp. programy, přenesli mimo sněmovnu, aby pan poslanec Kalousek mohl v klidu dokončit svůj projev. Prosím.
Poslanec Miroslav Kalousek: Já nijak nepospíchám, mohu klidně počkat, až si to kolegové dopovídají. Děkuji za pochopení.
Samozřejmě že v letech 2008, 2009, kdy tady existovalo obrovské riziko, že nebude likvidita, protože krize se jmenovala dluhová krize státu, a kdy bylo zcela namístě vytvořit poměrně masivní rezervy pro potřeby, kdyby ta likvidita buď nebyla k dispozici, anebo by byla neúnosně drahá, tak za podmínek, které v tu chvíli byly mimořádně výhodné, jsme vytvořili poměrně masivní rezervy, které jsme mohli začít rozpouštět. V roce 2013 jsem to zahájil já, hlásím se k té politické odpovědnosti. Snížil jsem rezervu o 110 mld. A skutečně již tenkrát, nikoli v letošním roce poprvé, již tenkrát poklesl státní dluh. Když si holt to obilí nekoupíte a vezmete si ho z vlastních sýpek, tak si ho nemusíte kupovat, to každý pochopí, přestože máte deficit.
Umím pochopit i tu operaci, kterou udělal pan ministr Babiš v roce 2014, oproti některým kritikům jsem ji podporoval. Ale faktem je, že po této operaci jsou rezervy dluhové služby na, řekl bych, operativním minimu, a to jediné, s čím tedy může stát kalkulovat, je přehled o cash flow na jednotlivých účtech díky té nefunkční státní pokladně, jinak by žádný přehled nebyl. A to není žádné dramatické číslo. To jsou desítky miliard a to v okamžiku ne úplně předvídatelných turbulencí může být rezerva dostatečná. ***