(15.20 hodin)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu premiérovi. Dostáváme se k šesté interpelaci, kdy pan poslanec Petr Fiala bude pana premiéra interpelovat ve věci nejednotné zahraniční politiky. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Fiala: Děkuji. Dámy a pánové. Vážený pane premiére, já bych nejprve připomenul váš výrok z 20. listopadu tohoto roku ze Spojených států, tak jak ho citovala Česká televize: Především platí, že pan náměstek Drulák stejně jako další zaměstnanci vlády musí respektovat politiku vlády. - Reagoval jste tak na dotazy médií, které si všimly značného ideového rozporu mezi vaším vztahem k odkazu Václava Havla v zahraniční politice a výroky prvního náměstka ministra zahraničí.
Za prvé se tedy nabízí otázka, jestli vám přijde v pořádku takto napomínat své podřízené přes média ze zahraniční cesty při slavnostní příležitosti. Neumím si představit, že by to třeba nějaký jiný premiér takto dělal. Proč jste si nevydiskutovali tu otázku už dřív, protože názory Petra Druláka jsou dlouhodobě známé? A za druhé, a to je mnohem důležitější, jaká je tedy oficiální zahraniční politika této vlády? Je to třeba ta, kterou píše v té připravované Koncepci české zahraniční politiky právě pan náměstek Drulák?
Já tady jenom připomínám některé postoje pana náměstka Druláka, které zastává dlouhodobě: Lidská práva ano, ale jenom ta postmoderní. Západ nemá pravdu, pravice se ujala špatné interpretace dějin. Více než Reagan má na pádu komunismu zásluhu Gorbačov. Je potřeba změnit jednoznačnou orientaci České republiky, posunout se na jih, na východ. Svoboda je relativní pojem. A tak dále a tak dále. Nebo je tou linií naší zahraniční politiky ta, kterou prezentuje na svých zahraničních cestách prezident Miloš Zeman? Abychom se učili od Číny, klaněli se Rusku a další podobné věci, které nám pan prezident na veřejnosti a v zahraničí prezentuje?
Já se vás tedy, pane premiére, ptám, co uděláte pro to, aby naše zahraniční politika byla jednotná.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Fialovi za jeho otázku. Prosím pana premiéra o odpověď. Prosím, pane premiére.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážené poslankyně, vážení poslanci, já skutečně nechci teď polemizovat a vést debatu o tom, kdo má větší podíl na konci studené války, jestli to byl Reagan, nebo Gorbačov. Osobně se domnívám, že podíl na tom, jakým způsobem skončila válka, mají oba dva. Oba k tomu přispěli a oba k tomu přispěli v době, která vůbec nebyla jednoduchá.
Ale teď se vrátím k zahraniční politice. Já myslím, že je zřejmé, že za vykonávání pravomocí v oblasti zahraniční politiky je odpovědná vláda, konkrétně Ministerstvo zahraničních věcí. Vláda definuje základní linie zahraniční politiky, a to v souladu s dlouhodobými koncepčními materiály, jako je např. Koncepce zahraniční politiky, jako je např. Bezpečnostní strategie České republiky. Dle naší Ústavy má prezident republiky zastupovat stát navenek. Tolik tedy popis situace.
Pokud jde o tyto dva základní koncepční dokumenty, ať už je to Koncepce zahraniční politiky, Bezpečnostní strategie České republiky, ty schvaluje vláda. Jsou tedy výrazem vládní politiky. Je zcela legitimní, aby se vedla diskuse při jejich přípravě. A je to naprosto i logické v situaci, kdy dochází ke změně vlády a kdy tady vládu stran, které byly orientovány výrazně pravicově, nahrazuje vláda, která má spíše středo-levicový charakter. To znamená, je to naprosto normální a běžné, že se taková diskuse při aktualizaci těchto strategických dokumentů vede.
Chtěl bych ale zmínit základní linie naší zahraniční politiky. My jsme přece v Evropě. Jsme členy Evropské unie. Tím je dán jeden důležitý směr, o který se musíme starat, jakým způsobem Česká republika vystupuje v Evropě, jakým způsobem prosazuje své představy o další budoucnosti Evropské unie. A musím říci, že jsem nezaznamenal spory, které by zde byly mezi pozicí vlády, Ministerstva zahraničí a prezidenta republiky v těch uplynulých deseti měsících. Nejsou tady žádné spory. Nejsou tady žádné konkrétní příklady toho, že by v oblasti naší evropské politiky, v oblasti evropské integrace prezident, ministr zahraničí, vláda, premiér vystupovali na evropské půdě odlišným způsobem.
Chci také připomenout, že se připravují mandáty, které jsou dobře koordinovány. Členové vlády zastávají pozice na základě mandátů, které schvaluje vláda České republiky. Schvalujeme také mandáty, koneckonců schvalujeme zahraniční cesty pro prezidenta republiky a ve spolupráci Ministerstva zahraničí a Kanceláře prezidenta republiky se připravují také podklady pro jednání prezidenta republiky na půdě Evropské unie.
Pokud zmíním další důležitou linii, která se týká bezpečnosti České republiky. Naše bezpečnostní strategie, bezpečnostní politika je definována naším členstvím v Severoatlantické alianci. My jsme členy Severoatlantické aliance. Fungujeme v jejích strukturách. Opět platí, že postup zástupců České republiky ve strukturách na těch klíčových jednáních Severoatlantické aliance vychází z mandátů, které připravuje vláda, které připravuje Ministerstvo zahraničí, potažmo Ministerstvo obrany. Myslím, že je velký rozdíl mezi tím, zdali naše země má problém v tom, že její jednotliví klíčoví ústavní činitelé dělají odlišnou zahraniční politiku, anebo zdali ten problém je viděn v tom, že naši klíčoví ústavní činitelé mají odlišné výroky nebo odlišné názory na jednotlivé situace, které se objevují, ať už v domácí, nebo v zahraniční politice. Myslím, že není přece možné požadovat, aby všichni měli na věc úplně stejný názor. Aby tady neexistovaly nuance, které jsou přirozeně také dány politickou orientací jednotlivých ústavních činitelů. Nicméně v této situaci - a já bych ji nazval docela šťastným obdobím pro Českou republiku - v těch klíčových zahraničněpolitických oblastech, jako je otázka naší evropské orientace a jako je otázka naší bezpečnostní orientace, ministr zahraničí, vláda, premiér, prezident, předsedové Sněmovny, předsedové Senátu jsou schopni prezentovat společnou, sjednocenou zahraniční politiku České republiky. V minulosti to tak často nebylo. Já nechci připomínat problémy, které tady byly např. v situaci, kdy prezidentem republiky byl Václav Klaus, vláda byla složena ze stran, které zčásti byly protievropské, zčásti proevropské a docházelo tady k permanentním sporům ať už uvnitř vlády o naši evropskou politiku, nebo mezi vládou a prezidentem, mezi ministrem zahraničí a prezidentem o to, jak bude chápána a interpretována naše evropská zahraniční politika.
Tolik velmi stručně k otázce, kterou jste položil.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu premiérovi. Pan poslanec má zájem o doplňující otázku. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Petr Fiala: Ano, mám zájem. Pane premiére, úplně jste mi neodpověděl. A mně se zdá, že některé věci v zahraniční politice podceňujete. Já nevím, jestli proto, že tomu nerozumíte, nebo si to nechcete přiznat, ale i výroky reprezentantů našeho státu mají symbolický význam, zahraničí je sleduje, jsou mimořádně důležité a nemohou tady existovat v zásadních věcech rozpory, jako je např. vztah k Rusku, k NATO a v dalších věcech. Vy sám jste řekl, že ty rozpory existují, že si musíte promluvit s panem prezidentem, napomínal jste prvního náměstka ministra zahraničí. Tak nám neříkejte, že rozpory neexistují.
A já jsem schválně tady zmínil to, co si pan Drulák myslí a co píše ve svých textech, protože to se odráží v té navrhované Koncepci zahraniční politiky. Já vám přečtu jeden citát: "Česká zahraniční politika vychází z politické tradice českého humanismu představované ve 20. století zejména Masarykem, reformním komunismem nebo disidentským hnutím." To je opravdu Koncepce zahraniční politiky, kterou nám předložíte, se kterou souhlasíte a podle které se bude řídit česká zahraniční politika? (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Prosím pana premiéra o odpověď. Prosím, pane premiére.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážené poslankyně, vážení poslanci, vláda logicky hraje a musí hrát sjednocující roli v oblasti zahraniční politiky. Protože není, kdo jiný by tuto roli mohl hrát. Tady pokládám za klíčovou shodu mezi předsedou vlády a ministrem zahraničí. Mezi předsedou vlády a ministrem zahraničí v těch klíčových otázkách shoda a velmi dobrá koordinace existuje. To se promítá také do toho, že na rozdíl od minulosti nemáme dva státní tajemníky pro Evropskou unii, ale stačí nám jenom jeden. Jenom jeden státní tajemník pro Evropskou unii! V minulosti jsme měli jednoho na Ministerstvu zahraničí, druhého jsme měli na Úřadu vlády. Tohle vypovídalo o tom, jak se tehdy prováděla koordinace zahraniční politiky. ***