(12.00 hodin)
(pokračuje Filip)
Ani v České republice nedošlo k dokončení ratifikačního procesu, protože ratifikační proces uznání státu není jenom rozhodnutím vlády, která to učinila ještě za doby vlády Mirka Topolánka na podivném zasedání v Liberci, ale končí tento proces nikoliv také hlasováním v Poslanecké sněmovně a Senátu, ale jmenováním velvyslance. To neučinil ani bývalý prezident Václav Klaus, ani současný prezident Miloš Zeman a my žádného velvyslance v takzvané Republice Kosovo nemáme.
V tomto ohledu si dovolím citovat minimálně některé věci, které můžete najít na veřejných serverech, a to je otázka současného statutu takzvané Republiky Kosovo. Je pravda, že správu OSN a NATO skončily v tomto území bývalé srbské provincie Kosovo a Metohije oficiálně v roce 2008. To, že tam existuje silný kontingent zahraničních poradců, nechci říct vojenských jednotek, je stále pravda. Ale co je podstatné, že v roce 2008 schválilo Valné shromáždění OSN žádost Srbska, aby legálnost vyhlášení nezávislosti Kosova přezkoumal Mezinárodní soud v Haagu, který potom konstatoval, zda bylo, nebo nebylo porušeno mezinárodní právo. Samotná konstatace ovšem nic nemění na tom, jestli je stát uznán, nebo není uznán. Navíc není jasné, co se v tomto území odehraje, protože jak představitelé Kosova, tak zejména představitelé Albánie jako státu OSN se vyjadřují, a to poměrně často, že jejich cílem je sjednocení všech Albánců do jednoho státu, takzvané Velké Albánie. To, že to odporuje principům, které byly uzavřeny v roce 1975 v závěrečném aktu v Helsinkách, nemusím asi připomínat.
Problém ale je v něčem jiném, ať už jde o záležitosti, které se toho týkají bezprostředně, nebo činnosti jednotlivých států. Připomínám minimálně to, že kosovský ústavní soud se zabýval stížností, že druhý prezident Kosova Fatmir Sejdiu v rozporu s ústavou zároveň zastával prezidentský post i předsedu politické strany, což bylo na tomto území zakázáno, a potom v září na prezidentskou funkci rezignoval. Přitom volbou jeho následovníka ve třetím kole volby prostou většinou byl zvolen prezidentem magnát Behgjet Pacolli, předseda strany Aliance pro nové Kosovo, který se ujal funkce sice 22. února 2011, ale opoziční poslanci Demokratické ligy Kosova a Aliance pro budoucnost Kosova volbu kvůli minulosti kandidáta zpochybnili, bojkotovali ji a následně proti volbě podali stížnost k ústavnímu soudu s tím, že sbor při volbě nebyl usnášeníschopný a někteří poslanci byli před třetím kolem zastrašováni. Ústavní soud dal stěžovatelům v březnu za pravdu a volbu zrušil!
V tomto ohledu tedy je velmi nepravděpodobné, že bychom smlouvou, kterou hodláme uzavřít, byli schopni nějakým způsobem změnit stav podnikání na tomto území, protože naše firmy jsou chráněny jinými smlouvami o zabránění dvojího zdanění, pokud podnikají na tomto území. Jsem přesvědčen, že není vhodný čas pro ratifikaci této smlouvy. Pokud nebude jiný návrh, abychom neudělali větší mezinárodní paseku, tak minimálně navrhuji přerušení tohoto bodu schůze, pokud nepadne návrh na vyřazení tohoto bodu ze schůze Poslanecké sněmovny, o což bych po přerušení toho bodu žádal. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. A vzhledem k tomu, že se jedná o procedurální návrh, dám o něm hlasovat. Po skončení rozpravy, dobře.
Máte slovo, pane poslanče Foldyno.
Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji vám za slovo. Pane předsedající, vládo, moji kolegové, jedná se tady o uzavření smlouvy se státem, který z pohledu mezinárodního práva neexistuje. Je sice pravda, že ho Česká republika v roce 2008 uznala, nicméně z pohledu mezinárodního práva tento subjekt neexistuje. Já vám řeknu zdůvodnění, které k tomu mám, abychom tuto smlouvu odložili a vůbec neprojednávali.
V roce 1999 pakt NATO, jehož jsme členy, bombardoval tehdejší Jugoslávii v rozporu s mezinárodním právem, tedy bez mandátu Rady Bezpečnosti OSN. Na základě toho došlo k vytvoření situace, že byla uzavřena mírová smlouva o zastavení tohoto bombardování po 76 dnech. V této mírové smlouvě byla dohoda, že OSN přijme usnesení. Toto usnesení se jmenuje usnesení Rady Bezpečnosti 1244. Než jsem šel k tomuto mikrofonu, díval jsem se na web OSN. Toto usnesení platí, nebylo zrušeno a toto usnesení 1244 garantuje integritu tehdejších hranic bývalé Jugoslávie a nástupnického státu Srbska. V roce 2004, když byla vyhlášena separatisticky místně Republika Kosovo, byla v Kosovu vyhlášena v rozporu s mezinárodním právem, v rozporu s Helsinskou smlouvu, a to, že to Česká republika a některé státy, a není jich málo, to podotýkám, to samozřejmě chápu, uznaly, je bezprecedentní fakt, že je destabilizováno mezinárodní právo. Je to důvod toho, v jaké současné situaci se Evropa a svět nachází, protože destabilizace se stala důvodem k tomu, že se dnes potýkáme s výkladem mezinárodního práva, kdy se dostáváme na pokraj vyhlášení války.
Já myslím, že Česká republika, mluvíme-li v této době často o odkazech prezidentů, mluvili jsme o odkazu prezidenta Václava Havla, přihlásili jsme se k odkazu prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, tak my, pokračovatelé Československé republiky, pokračovatelé idejí československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, který budoval tento náš stát s jugoslávským pasem v kapse, si nemůžeme dovolit špinit ruce stejně, jako si je ušpinila česká vláda na svém výjezdním zasedání v roce 2008 v Teplicích, kdy mimo rámec daného programu přijala potupně v Sudetech usnesení o tom, že Česká republika opustivší ideji československého státu a Tomáše Garrigua Masaryka uznala tento kvazistát, který z pohledu mezinárodního práva je velmi nejasný, dle mého soudu neexistující.
Tudíž doporučuji, abychom tuto mezinárodní smlouvu s tímto pochybným subjektem neprojednávali a odložili. Děkuji vám. (Potlesk z řad poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Jan Volný.
Poslanec Jan Volný: Děkuji, pane předsedající. Vážení kolegové a kolegyně, ač můžu s panem kolegou Foltýnem (Foldynou - neklid v levé části sálu) souhlasit a rozumím mu, nicméně fakt je jeden, že tato republika Kosovo přijala, ale co víc, s touto republikou se obchoduje, a teď bychom měli asi pominout politické pohledy na věc. Prostě se obchoduje a problémy to dělá. Proto Ministerstvo financí tuto smlouvu předložilo. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní se hlásí pan zpravodaj Robin Böhnisch a po něm pan ministr.
Poslanec Robin Böhnisch: Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem v poměrně příjemné luxusní situaci jako náhradní zpravodaj, že nejsem nijak emočně zaujatý ať pro tuto smlouvu, nebo proti ní. Dokonce jsem jeden z těch poslanců, který v době Topolánkovy vlády hlasoval pro výzvu vládě, aby neuznávala stát Kosovo. Nicméně teď jsme v situaci, kdy Kosovo je jednou ze zemí české rozvojové spolupráce, kde se realizují naše rozvojové projekty, kde působí naše firmy, a jim je potřeba zařídit nějaké komfortní prostředí v této zemi. Pokud mám dobré informace, tak touto Sněmovnou prošlo předtím už asi 17 smluv s Kosovem, aniž by si v této Sněmovně příliš někdo takové záležitosti všiml. Tato smlouva se zdržela v zahraničním výboru, povolávali jsme si pracovníky Ministerstva zahraničních věcí hned několikrát, dozvěděli jsme se řadu ekonomických údajů o naší spolupráci a obchodní výměně s Kosovem. Tedy jen jako zpravodaj připomínám i tato fakta. Děkuji. ***