Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

134.
Odpovědi členů vlády na písemné interpelace

Bod 134, tedy odpovědi na písemné interpelace poslanců, s nimiž poslanci nevyslovili souhlas, byly zařazeny na pořad 23. schůze Sněmovny v pořadí, které nebylo dosud vyčerpáno.

Začneme interpelací paní poslankyně Miroslavy Němcové ve věci situace v Ústavu pro studium totalitních režimů, Archivu bezpečnostních složek. Jde o sněmovní tisk 353, jednání o něm bylo minulý čtvrtek přerušeno. Zeptám se, jestli se hlásí paní poslankyně. Ano. Úvodní slovo paní poslankyně Miroslava Němcová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane předsedo vlády, vážené kolegyně a kolegové, jsme v bloku odpovědí na písemné interpelace, které byly jednotlivými členy Poslanecké sněmovny vzneseny na předsedu vlády nebo členy vlády. Já jsem se obrátila na předsedu vlády již před nějakým časem například k otázce, kterou budeme projednávat nyní, k otázce toho, co se děje v Ústavu pro studium totalitních režimů.

Možná někteří z vás jste zaznamenali z médií, že situace v tomto ústavu je velmi neradostná. Docházelo tam k bezprecedentním sporům, vnitřním sporům, které postupně rozkládaly organizaci. Byly tam dosazováni šéfové této instituce a odvoláváni jiní způsobem, který se nakonec ukázal alespoň v prvoinstančním sporu jako protiprávní. Teď mám na mysli odvolávání současného ministra kultury pana Hermana, který byl odvolán z funkce šéfa Ústavu pro studium totalitních režimů. V první instanci soud rozhodl, že toto odvolání bylo protiprávní.

Jeho nástupkyně paní Foglová způsobila v ústavu minimálně rozvrat, když to řeknu takovýmto slovem, a já jsem se proto obrátila na předsedu vlády, aby mi sdělil, jak se na tuto situaci vláda dívá a za jak velké ohrožení považuje rozklad Ústavu pro studium totalitních režimů. Jenom připomenu, že tento ústav vznikl na základě potřeby tehdejší Poslanecké sněmovny, tehdejší veřejnosti zkoumat naši minulost, dozvědět se vše, co poznamenalo oba totalitní režimy, kterými ve 20. století Česká republika prošla, a soustředit se na to, abychom znali jak metody, tak aktéry, kteří nesou přímou zodpovědnost za to, že naše země byla uvržena do těchto dvou totalitních režimů, zejména tedy příčiny a osoby, které se týkají totality komunistické v naší zemi.

Proto si myslím, že na základě toho, co se tam děje, k tomu rozvratu, hrozí, že bude omezen přístup badatelům, který byl dosud naprosto svobodný. Měli přístup do těch složek, které byly již digitalizovány, i do těch, které ještě digitalizovány nebyly. Mohli se svým badatelským úsilím zabývat neomezeně. Nyní hrozí to, že budou provedeny - říká se tomu obvykle reorganizace, když se chce zastřít pravý úmysl věci - nějaké reorganizační změny, které minimálně zabrání, zbrzdí digitalizaci. Ten proces, který je nezbytně nutný k tomu, aby všechny dokumenty, které ústav zatím má, shromáždil, tak aby byly uchovány v dobré formě pro všechny budoucí generace. Zároveň aby umožnil naprosto svobodnou badatelskou práci.

Pan premiér mi odpověděl na tuto mou interpelaci v podstatě způsobem, který já odmítám, protože jsem se vůbec nic nedozvěděla o tom, jak vláda hodlá svým přístupem zabránit tomu, aby dokumenty o naší minulosti nebyly záměrně uschovávány v Archivu bezpečnostních složek, tak aby k nim měli přístup jenom někteří vybraní badatelé. A to já právě považuji za celý klíč k té věci - jednak zpomalení digitalizace, jednak zabránění těm, kteří nebudou z nějakých subjektivních důvodů vybráni jako ty správné osoby, kterým by měl být umožněn přístup k těmto složkám, takže jim v tom bude zabráněno.

Proto bych chtěla ještě jednou požádat předsedu vlády, aby vysvětlil svůj přístup a své budoucí kroky k této věci, jakým způsobem chce vláda zabránit tomu, aby nebyl ohrožen jednak přístup k archivům a jednak aby nebyli vyházeni lidé, o kterých už teď se mluví, že budou vyhozeni z ústavu, jsou jich více než dvě desítky, s tím, že do toho nového pracoviště, kam mají být převedeny digitalizované dokumenty, tedy do Archivu bezpečnostních složek, nebude tak volný přístup, jako byl dosud.

Prosím tedy pana předsedu vlády, aby mi vysvětlil, co bude v této věci dělat.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně, a požádám pana premiéra o odpověď.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, chtěl bych velmi stručně zareagovat na vystoupení paní poslankyně Němcové, ve kterém reaguje na moji písemnou odpověď, kterou jsem jí zaslal na její interpelaci.

Já tedy musím říci, že pokud jste měli možnost se s tou mojí odpovědí seznámit, tak víte, že jsem se snažil podrobně a konkrétně reagovat na všechny jednotlivé otázky, které mi paní poslankyně v té své písemné interpelaci položila.

Myslím si, že by bylo ztrátou času, abych teď tady znovu rekapituloval své odpovědi, které jsem paní poslankyni poslal v této věci. Pouze chci poznamenat, že vznik Ústavu pro studium totalitních režimů byl výrazně politizován od samého počátku. Bylo to téma, vznik tohoto ústavu, přijetí zákona, konkrétní podoba zákona, bylo předmětem sporu, a výrazného sporu na politické scéně. Vedli jsme tady o tom debaty i na půdě Poslanecké sněmovny. Nakonec tehdejší pravice prosadila zákon o Ústavu pro studium totalitních režimů v podobě, tak jak ho přesně chtěla. Já jsem v té době byl příslušníkem opoziční strany. Sociální demokracie byla v opozici. My jsme na vznik ústavu měli jiný názor, ale nakonec si pravice prosadila legislativní zakotvení ústavu přesně v té podobě, tak jak o to usilovala.

Vzhledem k tomu, že paní poslankyně Němcová je příslušníkem ODS, která byla jedním z hlavních autorů podoby zákona, jistě paní poslankyně Němcová dobře ví, že vláda nemá žádný vliv na fungování Ústavu pro studium totalitních režimů. Ústav byl vymezen v samostatném zákoně a byl plně podřízen radě Ústavu pro studium totalitních režimů a vláda nemá žádný vliv na tuto radu ani na složení této rady. Vliv na složení rady má Senát Parlamentu ČR a je Senát Parlamentu ČR, který má možnost volit členy rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Ani do procesu volby vláda nemá žádnou možnost zasahovat.

Není to tedy tak, že by tento ústav byl podřízen vládě prostřednictvím Ministerstva vnitra, tak jako to je v případě archivů v České republice, které jsou součástí resortu vnitra, a jsou tedy podřízeny vládě, ale tento ústav byl speciálním zákonem, který prosadily pravicové strany, podřízen Senátu. Senát tedy má výhradní personální pravomoc, pokud jde o volbu rady, a rada má potom výhradní personální pravomoc, pokud jde o jmenování ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů, a je to právě ředitel ústavu, který má výhradní personální pravomoc vůči jeho struktuře.

Tolik tedy, aby bylo jasno z hlediska kompetencí, ale já jsem přesvědčen o tom, že to paní poslankyně ví. Vláda tedy nezasahuje a nemá možnost zasahovat do fungování ústavu a je tady jasná politická odpovědnost rady vůči Senátu. A Senát Parlamentu ČR by měl být tím orgánem, který posuzuje fungování rady a působení rady.

To samozřejmě neznamená, že se ve veřejném prostoru a na půdě dalších veřejných institucí nemá vést debata o tom, zdali ústav funguje tak, jak má, zdali funguje v rámci zákona, zdali plní účel, který plnit má. Jestliže se paní poslankyně ptala na můj názor, tak já jsem mj. svůj názor vyjádřil hlasováním včera tady na půdě Poslanecké sněmovny, kdy jsem odmítl návrhy na to, aby se Ústavu pro studium totalitních režimů snižoval státní rozpočet, tzn. aby se odebíraly finanční prostředky, které byly určeny na fungování tohoto ústavu. Myslím si, že víte, že vláda v rámci vyjednávání o rozpočtu jednotlivých kapitol umožnila také určité drobné posílení rozpočtu Ústavu pro studium totalitních režimů, a toto drobné navýšení jeho rozpočtu zůstalo součástí rozpočtu i po včerejším hlasování Poslanecké sněmovny a já bych za to rád Poslanecké sněmovně poděkoval, protože to nebude znamenat nějakou komplikaci z hlediska chodu a fungování Ústavu pro studium totalitních režimů.

Skutečně chci zdůraznit, že otázky, které mi paní poslankyně položila, jsem se snažil velmi poctivě podrobně zodpovědět. Nesdílím znepokojení paní poslankyně o tom, že ústav je v rozkladu, že ústav není schopen plnit funkce, vůči kterým byl zřízen, nicméně ústav bohužel byl politizován tím způsobem, jak vznikl. V tuto chvíli je napojen na Senát Parlamentu ČR a bohužel se do diskusí o složení rady, o fungování ústavu velmi silně promítají politické vlivy. Myslím si, že to není šťastné, a pokládal bych za mnohem lepší řešení, kdyby ústav byl součástí standardních institucí, které jsou za tímto účelem zřizovány, a neměl nějaké speciální postavení a nebyl tak přímo spojen s komorou, která je nutně koncipována politicky, což je samozřejmě Senát Parlamentu ČR. Ale v minulosti byla prosazena tato koncepce, já to respektuji. Chci ujistit paní poslankyni, že vláda se nechystá žádným způsobem komplikovat život Ústavu pro studium totalitních režimů. Jsme připraveni na spolupráci, jsme připraveni na kooperaci.

Já osobně podporuji mj. spolupráci Ústavu pro studium totalitních režimů s obdobnými institucemi v zahraničí. Také jsem se jako předseda vlády už ve funkci předsedy vlády sešel se zástupci sdružení, které sdružuje podobné instituce, které se věnují shromažďování podkladů a dokladů o působení totalitních režimů ve 20. století, a domnívám se, že je nutné, aby takováto instituce profesionálně odborně fungovala, fungovala v souladu se zákony a zabývala se mapováním složitých dějin ve 20. století, ať už to bylo období nacistického režimu a nacistické okupace České republiky, nebo ať už to bylo období po roce 1948, tedy období komunistického režimu v tehdejším Československu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane premiére. Otevírám rozpravu a táži se, kdo se chce přihlásit do rozpravy. Paní poslankyně Němcová. Po ní se připraví pan poslanec Fiedler. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Já samozřejmě potvrdím to, že vznik Ústavu pro studium totalitních režimů byl provázen velmi bouřlivou debatou. Vzpomínám si velmi dobře na to, jak část levicového spektra chtěla zabránit vzniku tohoto ústavu, jak my jsme byli přesvědčeni o tom, že bádat o naší minulosti je nezbytné k tomu, abychom pochopili, co se všechno stalo a kdo vytvářel struktury, které tady v době komunistického totalitního režimu čtyřicet let bránily svobodnému a demokratickému vývoji v naší zemi.

Vzpomínám si na to velmi dobře, pane premiére, že to byla i část sociální demokracie a postupně též přidávala další kroky, kterými chtěla tento ústav napadat. Vzpomínám si na výhrady současného ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka vůči této instituci. Samozřejmě že vznik této instituce nutně byl velkým názorovým politickým střetem. My jsme měli zájem jako ODS na tom, aby celá naše totalitní minulost byla bezezbytku odhalena, a byly tu strany, které tento zájem neměly. Střet těchto dvou zájmů vyvolal velké politické napětí, a musím říci, že i po všech letech a po všech peripetiích, které s tímto ústavem jsou spjaty, jsem velmi ráda, že se jej nakonec podařilo prosadit a že přece jenom alespoň část těch dokumentů, které měly být zdigitalizovány, měly být zpřístupněny pro budoucí generace, měli jsme vědět, co se v naší zemi dělo, že část těchto dokumentů zachráněna je a zpracována také.

Jenom bych chtěla dodat, a vyplývá to ze zajímavého článku Daniela Kaisera, který uveřejnil 25. října v deníku Echo, kdy píše o tom, že dnes je po sedmi letech skenování, doslova píše jako o život, digitalizováno asi 20 % archivů StB a lze předpokládat, že tím či oním způsobem důležitých materiálů je zdigitalizována zhruba polovina. Ovšem tempo digitalizace za daných okolností je zásadní veličinou. Za několik měsíců totiž může padnout verdikt Ústavního soudu nad podnětem Nejvyššího soudu, který ve jménu ochrany osobních údajů může silně omezit přístup k archivům StB, dnes poskytovaný všem. Je to stav hraničící s anarchií. Háček je v tom, za jakých politických poměrů proběhne ona změna. Pokud se povede přesun digitalizace do Archivu bezpečnostních složek a současně dostane stát opět nástroj, aby si vybíral badatele, které k archivům StB pustí, můžeme prohlásit, že otevřené archivy jsou minulostí, píše Daniel Kaiser a porovnává právě to, o čem vy jste také, pane premiére, mluvil, stav podobných ústavů v postkomunistických zemích.

Vyzvedává v této souvislosti zejména Polsko. Vy jste tady měl na návštěvě minulý nebo předminulý týden předsedkyni vlády paní Ewu Kopacz. Vyprávěl jste nám tady ve Sněmovně, o čem všem jste s ní jednal. Já za daných okolností, kdy dobře víte, v jakém stavu ústav je, jak cenné dokumenty má a jak jsou nezbytné pro pochopení naší totalitní minulosti, bych se vás tedy chtěla zeptat, zda jste s paní předsedkyní vlády Polské republiky jednal také o tom, proč jejich ústav funguje, proč bezezbytku zprostředkovává veškeré dokumenty všem badatelům bez výběru a proč Polsko projevuje zájem nad tím znát důkladně svou minulost, poučit se z ní, zpřístupnit ji mladým generacím, které v té době nežily, aby jim nemohl nikdo v budoucnu vykládat, že to bylo nějak jinak, protože zde budou k dispozici ony dokumenty. Tak mě by zajímalo, pane premiére, zda jste s paní předsedkyní vlády Polské republiky na toto téma také mluvil.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Pan premiér, po něm je do rozpravy přihlášen pan poslanec Fiedler.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní poslankyně, vážené dámy a pánové, pokud jde o tu poslední otázku paní poslankyně Němcové, s paní Ewou Kopacz jsme nejednali o institucích tohoto typu, což samozřejmě nevylučuje to, abychom se o té věci bavili kdykoliv v budoucnu, ale nebylo to součástí naší agendy a nebylo to předmětem našeho jednání, byť jsme se také totalitní minulosti dotkli, protože jsme spolu hovořili o příštím lednu, o 70. výročí osvobození Osvětimi, o Mezinárodním dni obětí holokaustu, a nepochybně i zkoumání holokaustu souvisí se zdokumentováním období působení totalitních režimů tady na území dnešní České republiky. Čili přímo jsme o archivu nejednali, ale dotkli jsme se té problematiky alespoň v souvislosti s naším záměrem důstojně si na konci ledna příštího roku připomenout 70. výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi.

Pokud jde ještě o Ústav pro studium totalitních režimů, musím říci, že vláda má skutečně zájem na tom, aby z ústavu byla renomovaná nezávislá vědecká instituce, která bude mít renomé, která bude mít renomé nejenom tady u české odborné veřejnosti, ale také u odborné veřejnosti v zahraničí. Chci potvrdit, že vláda nepřipravuje a nebude realizovat žádné kroky, které by znemožňovaly či komplikovaly procesy, například digitalizace nebo zpřístupňování informací o fungování totalitních režimů v Československu ve 20. století.

Pokud jde o otázku rychlosti digitalizace, i tady jsem se snažil paní poslankyni odpovědět v rámci své odpovědi na její interpelaci, protože je skutečně rozdíl, jestliže probíhá digitalizace tzv. mikrofiší, což je určitá část archivního materiálu. Je tam rozdílné tempo, když musíte potom digitalizovat archiválie, které se zachovaly pouze v papírové podobě. Tam to tempo už je přirozeně pomalejší. Ale já skutečně nejsem odborník na archivaci, nejsem odborník na digitalizaci. Tady se spoléhám na podklady, které jsem měl v této věci připraveny od svých spolupracovníků na Úřadu vlády.

Pouze chci konstatovat, že rozhodně vláda nemá zájem, aby podnikala kroky, které by komplikovaly fungování Ústavu pro studium totalitních režimů. Myslím, že k tomu není žádný důvod. Že je potřeba, abychom se dívali na naši minulost s otevřenýma očima, abychom se snažili popisovat ji objektivně, aby ten objektivní popis, pravdivý popis minulosti se také promítl do vzdělávání našich dětí, abychom nezapomínali na to, co se odehrálo ve 20. století, protože ta zkušenost je na jedné straně unikátní, na druhé straně je varující. A samozřejmě platí, že pokud některé věci si nebudeme pamatovat, pokud si některé věci nebudeme uvědomovat, můžeme být také odsouzeni k tomu, abychom je zažívali znovu v nějakých různých nových mutacích.

Chci také ujistit paní poslankyni, že skutečně nemám ani žádný politický zájem na tom jakýmkoliv způsobem narušovat fungování Ústavu pro studium totalitních režimů, prostě proto, že reprezentuji politickou stranu, která byla během totalitních režimů většinou zakázána, reprezentuji politickou stranu, která měla desítky a stovky politických vězňů ať už za nacistické okupace, nebo potom za komunistického režimu, a koneckonců i aktivity těchto lidí a osudy těchto lidí by měly být zmapovány, měly by být zdokumentovány, jejich spisy by měly být digitalizovány, aby se neztratily a aby byly přítomny pro badatele budoucnosti.

Já samozřejmě také zaznamenáván z pohledu médií diskusi o tom, jak ústav funguje, ale mám pocit, že ta vědecká komunita, komunita expertů a specialistů, kteří se věnují této oblasti, to znamená archivaci minulosti, je velmi malá, a čím je ta komunita menší, tak tím ostřejší se tam vedou názorové spory. Nepochybně tam existují různé názorové skupiny, existují tam různé skupiny lidí, kteří se liší podle toho, ke komu mají sympatie, ke komu sympatie nemají, a já si myslím, že je strašně důležité, abychom si jako politici udrželi určitý odstup a abychom si i jako politici udrželi určitý nadhled nad některými těmi spory, které v této komunitě probíhají. Protože podle mého názoru pro nás by mělo být důležité, aby tady byly vytvořeny a zachovány systémové předpoklady pro objektivní mapování, pro objektivní archivování, pro pokračování procesu digitalizace, aby tady pro to byly vytvořeny i ekonomické podmínky.

Tolik možná poslední poznámka k vyjádření paní poslankyně Němcové. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, pane premiére. Nyní je do rozpravy přihlášen pan poslanec Fiedler a po něm pan ministr Herman.

 

Poslanec Karel Fiedler: Dobré dopoledne dámy a pánové. Děkuji za slovo. Já bych jen stručně zhodnotil, nebo zareagoval na vystoupení pana premiéra.

Pane premiére prostřednictvím pana předsedajícího, nezlobte se na mne, to bylo mnoho zbytečných slov a málo konkrétních sdělení, vaše odpověď.

Vyjádřil bych se k tomu, co jste tady ovšem řekl. Ještě předtím předešlu, že interpelaci paní poslankyně Němcové na vás i vaši odpověď znám. Seznámil jsem se s těmito dokumenty a můj pozměňovací návrh, který jsem podal, vycházel právě z údajů, které vy jste v této odpovědi uvedl. Proto mě velmi zaráží, když jste tady sdělil, že jste včera hlasoval proti tomuto pozměňovacímu návrhu. Protože ve vaší odpovědi zaznělo, tam byla jasně uvedená čísla, kolik zaměstnanců má být propuštěno z ústavu a převedeno bez náhrady - ne převedeno, ale má být propuštěno bez náhrady a jinde mají nová pracovní místa vznikat, a proto bych velmi rád, přestože tento pozměňovací návrh byl zamítnut, znal vaši odpověď, proč jste tedy toto zamítl, ten pozměňovací návrh, a zachoval ten stav, kdy při propuštění zaměstnanců z ústavu zůstává objem mzdových prostředků stejný.

A druhý dotaz, který bych chtěl položit. Vy jste tady řekl, že když vznikl tento ústav, že to bylo silně pod politickým vlivem, a zmínil jste, že on v podstatě pod politickými tlaky bohužel je stále a dodnes a pořád. Jestli jste tedy nakloněn tomu, aby došlo ke změně definice tohoto ústavu, to znamená, tím zákonem, který byl definován, jestli byste podpořil to, že bychom toto předefinovali, že bychom se přiklonili k tomu polskému systému, který tady byl zmíněn dneska, který je nám dáván jako za příklad, za příklad dobře fungující této instituce. Děkuji za odpověď.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další do rozpravy je přihlášen pan ministr Herman.

 

Ministr kultury ČR Daniel Herman Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, tato otázka, jak jistě chápete, se mě týká velmi osobně. Dovolím si proto malou rekapitulaci celého stavu.

Když jsem v roce 2010 vyhrál ve výběrovém řízení spolu s deseti kandidáty, z nichž jsem byl vybrán do ústavu, tak jsem přišel do instituce, která byla velmi výrazně destabilizovaná. Mně se podařilo během tří let, která mi byly umožněna z celkových pěti, na tuto dobu byl můj mandát na začátku určen, tak se mi podařilo instituci stabilizovat. Digitalizace, o které se hovoří, probíhala velmi dobře a archivní správa Ministerstva vnitra, která je vlastně nejvyšším dozorujícím orgánem, nikdy neměla k tomuto procesu zásadní připomínky.

Digitalizovalo se zhruba 25 milionů stran. Odpovídá to tomu počtu, který zde zazněl. Ono je to těžko odhadovat, kolem 20 % digitalizovaných materiálů, protože si představte, že v Archivu bezpečnostních složek je, kdybychom vzali papíry a takto je složili vedle sebe, zhruba 17 km archiválií a zhruba 5 km mikrofiší. To znamená, je to tedy značný objem materiálu.

Podle zákona č. 181/2007 Sb., který je speciálním zákonem pro Ústav pro studium totalitních režimů a Archiv bezpečnostních složek, v roce 2030 má Archiv bezpečnostních složek přejít pod Národní archiv samozřejmě s celým tímto fondem. Právě proto zákon 181 jasně stanovuje, že ten, kdo má provádět digitalizaci těchto materiálů, je Ústav pro studium totalitních režimů. Právě proto, aby jedna z digitalizovaných kopií i poté, co Archiv bezpečnostních složek přejde pod Národní archiv, zůstala k dispozici badatelům Ústavu pro studium totalitních režimů. Tato skutečnost byla od samého začátku napadána některými konkrétními osobami, které se netajily tím, že mají zájem tuto činnost utlumit.

Od senátních voleb roku 2012, tak jak pan premiér přesně popsal mechanismus, že Senát je skutečně tou institucí, která má výhradní personální pravomoc nad složením rady ústavu, po senátních volbách v roce 2012 došlo ke zvolení rady ústavu, která mě jako tehdejšího ředitele začala vystavovat velmi tvrdým tlakům na to, abych postupoval v rozporu se zákonem 181. Tento tlak byl veden nejsilněji ze strany předsedkyně této rady, paní doktorky Benešové. Když jsem čelil těmto tlakům argumenty, že jako ředitel státní instituce nemohu porušovat platné zákony a podle platných zákonů není možné převádět digitalizaci, kterou zákon dává do pravomoci ústavu, jinam, tak mi bylo řečeno: Tak hledejte jiné než zákonné cesty. Když jsem se ujišťoval, jestli jsem špatně neslyšel, tak toto mi bylo potvrzeno, což jsem samozřejmě odmítl. A nakonec neustálé spory, které v podstatě spočívaly v tom, že jsem byl úkolován nesplnitelným množstvím úkolů, že neustále byly vršeny další a další úkoly v nesplnitelných termínech, které v podstatě vyčerpávaly tým mých spolupracovníků, jsem byl na jaře loňského roku odvolán.

Musím říci, že celá situace není úplně jednoduchá a politicky jasně, nebo stranickopoliticky jednoznačně rozdělená. Už jsem zde o tom hovořil. Tak jako jsem tehdy vnímal skutečně velmi silnou podporu od tehdejšího premiéra Petra Nečase, tak jsem ji také vnímal od tehdejšího a vlastně i současného předsedy Senátu pana Milana Štěcha. To znamená, ty věci nebyly vedeny po stranické rovině. Myslím si, že je velmi důležité to, co zde pan premiér řekl, že opravdu personální pravomoc má Senát. Pokud jsem informován, tak Senát má skutečně velmi seriózní zájem na tom, aby se situace v Ústavu pro studium totalitních režimů zklidnila, a chce se zabývat v rámci svých pravomocí složením rady ústavu. Jak víte, já jsem, jak už zde bylo zmíněno paní poslankyní Němcovou, v první instanci vyhrál soudní spor, protože jsem žaloval ústav, respektive radu proto, že jsem byl propuštěn ze zaměstnání nezákonným způsobem, což soud v první instanci potvrdil.

Jsem přesvědčený o tom, že současné vedení ústavu bylo dosazeno nelegitimní cestou a že část členů dnešní rady ústavu jsou lidé, kteří porušují své pravomoci, a určitě se budu snažit, tak jak pan premiér řekl, jako člen vlády dozorovat do té míry, do které je to možné to, aby ústav fungoval správným způsobem.

Co se týká finančních prostředků, které byly ve státním rozpočtu navýšeny, hovořil jsem s panem ministrem financí, který mi řekl, že tyto prostředky budou vázány a bez rozhodnutí vlády nebude možné jimi disponovat z toho důvodu, aby nebylo možné zneužít těchto finančních prostředků k hromadnému propouštění osob, které jsou někomu nepohodlné. Bohužel ty finanční prostředky podle informací, které mám, mají být určeny k tomu, aby byli tito lidé propuštěni, a bylo tedy na odstupné, a zároveň na přijímání nových pracovníků. Tedy tato místa se vlastně budou finančně dublovat. Vázáním těchto finančních prostředků by se mělo tomuto naprosto nezákonnému postoji zabránit, což jsem samozřejmě rád.

To znamená, že bychom se všichni měli snažit o to, aby opravdu tato instituce, která je velmi potřebná v procesu očišťování historické paměti, mohla fungovat, aby nebyla neustále atakována nejrůznějšími spory, ať už podmíněnými stranickopolitickými, nebo jinými zájmy, protože tam jsou skutečně i jiné konkurenční zájmy mezi různými institucemi. Ale to zde nechci otvírat, ale bohužel to svou roli také hraje. A jistě je naší společnou odpovědností, aby tato státní instituce patřila do celkové mozaiky paměťových institucí jako instituce renomovaná.

Já jsem stál za vznikem Platformy evropské paměti a svědomí, kde Ústav pro studium totalitních režimů byl jedním ze zakládajících členů. Bohužel současná situace v ústavu způsobila, že ústav byl z této platformy vyloučen, respektive odešel předtím, než by byl býval vyloučen, což o něčem svědčí. Já tedy věřím, že nezávislý soud, pokračování mého soudního procesu bude v lednu příštího roku, rozhodne. Jistě budu respektovat rozhodnutí tohoto soudu. To bude mít nějaký vliv a je potom důležité toto rozhodnutí respektovat.

Já bych chtěl říci ještě jedno slovo k tomu, co zde probíhalo před včerejším hlasováním o navýšení rozpočtu. Předpokládám, že někteří z vás jste dostali esemesky a e-maily týkající se mé osoby, kde jsem byl osočován současným vedením ústavu, že si zde vyřizuji své osobní spory, že mám různé revanšistické choutky a podobně. Setkáváme se zde rok. Já doufám, že za ten rok jste mohli sami pochopit, jaké je mé smýšlení a jestli jsem, nebo nejsem revanšista. Jestli je mému smýšlení něco velmi vzdálené, tak je to právě jakékoliv vyřizování si účtů. A slovo odpuštění nechápu jako slabost, ale jako výraz síly. Ale samozřejmě ten, komu má být odpuštěno, by také měl vyslovit a být otevřen k nějakému pokání. To v tuto chvíli na straně ústavu nevnímám.

Nicméně jsem připraven se velice věcně a racionálně zapojit do jakékoliv činnosti, která by měla ústavu pomoci. Protože když se podíváme na fakta a čísla, tak bohužel vědecká činnost velmi upadla, výstav je málo, publikace nejsou téměř žádné. Po mém propuštění došlo k masivnímu propouštění osob. Toto jsou fakta, která bychom měli mít na zřeteli, a snažit se opravdu s klidem, bez emocí, bez jakýchkoli postranních partikulárních úmyslů o to, aby tato instituce, jak jsem řekl, byl renomovanou paměťovou institucí, na kterou bychom mohli být právem hrdi, a ne za kterou bychom se měli stydět, protože některé momenty, které v současné době kolem této instituce jsou, bohužel se té druhé kategorii blíží víc než té první.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, pane ministře, a táži se, jestli se někdo další hlásí do rozpravy. Paní poslankyně Němcová.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Já se ještě hlásím do rozpravy proto, že pan premiér ve svém druhém vystoupení zmínil důležitost všech dokumentů, které má k dispozici současná Česká republika. Tyto dokumenty se vážou k naší totalitní minulosti, jejich důležitost pro vzdělávání budoucích generací, pro práci pedagogů, pro studium našich novodobých dějin. V této souvislosti bych se ráda pana předsedy vlády zeptala ještě na něco, co úplně možná nesouvisí s Ústavem pro studium totalitních režimů, ale s tím tématem bezpochyby ano.

Dostala se ke mně informace o projektu Příběhy bezpráví, který se deset let věnuje vzdělávání žáků základních a středních škol právě v oblasti moderních československých dějin s důrazem na období komunistického Československa. Tento projekt je ohrožen, protože v letošním roce končí dotace evropského operačního fondu administrovaného Ministerstvem školství. Tento projekt byl především financován právě z tohoto projektu. Žádný nový grant nebyl vyhlášen, tedy náhradní, něco, co by mohlo v případě, že tento projekt skončí, na něj navázat a mohlo usnadnit práci jak pedagogům, tak vzdělávání studentů či žáků.

Mě by tedy zajímalo, když jste o tom, pane předsedo vlády, mluvil, zda projekt Příběhy bezpráví znáte, zda víte o tom, že například v rámci Měsíce filmu na školách uspořádali lidé z tohoto projektu 6 500 projekcí dokumentárních filmů a diskusí s pamětníky. Přibližně 250 tisíc žáků se tak seznámilo s příběhy aktivních odpůrců a obětí komunistického bezpráví. Školám v uplynulých deseti letech bylo poskytnuto 63 filmů právě z tohoto projektu. Spolu s nimi i metodické a informační příručky. Pedagogové se do nich zhruba podle vyjádření zapojili na 2 100 školách. Do pěti ročníků projektu Z místa, kde žijeme, se zapojilo 112 týmů ze základních a středních škol. Studenti letos již pošesté udělili cenu Příběhu bezpráví. Do internetové mapové aplikace Naše revoluce ukládá informace a fotografie 57 tříd. K Memorandu proti ztrátě paměti se připojilo již přes 3 tisíce signatářů 57 tříd.

Já tyto údaje uvádím proto, abychom si byli vědomi, že vzdělávání našich studentů a žáků je skutečně informace o moderních dějinách, je to oblast, která neprobíhá snadno. Připadá mi zvláštní, že musíme používat pro tento klíčový typ vzdělávání peníze, které neinvestuje prioritně sama vláda, ale jsou čerpány zejména z různých grantů a projektů evropských peněz. Proto bych se chtěla ujistit, že vláda pamatuje na tuto oblast výuky moderních dějin, informací o totalitním komunistickém režimu, přípravě pomůcek pro pedagogy tak, aby tato výchova mohla bez problémů pokračovat. Chci tedy vědět, když už pan předseda vlády říká, že od ÚSTR dává ruce, že vlastně za nic nemůže, přestože dobře ví, a pan ministr kultury to zde zmínil, že k převolení rady došlo v roce 2012, kdy Senát disponoval naprostou většinou senátorů za ČSSD, takže tuto politickou odpovědnost ze sebe v žádném případě nemůže sejmout, ale když už to tak dělá, když to prostě takhle chce interpretovat a myslí si, že si necháme tuto odpověď vnutit, tak bych chtěla znát odpověď na to, co je skutečnou prioritou vlády v oblasti vzdělávání, a zejména konkrétní odpověď na otázku, co bude dále s projektem Příběhů bezpráví.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Dále se do rozpravy hlásí paní poslankyně Semelová. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Dobré dopoledne. Jenom bych chtěla říci, že souhlasím s paní poslankyní Němcovou v tom, že výuka moderních dějin na našich školách je na velmi špatné úrovni a že by se určitě mělo přispět ke zlepšení a k větší objektivitě výuky historie. Bohužel už nemůžu souhlasit s tím, že k tomu přispívá program Příběhy bezpráví, které jsou velmi dezorientační formou výuky dějin, ale možná by bylo dobře v programu opravdu pokračovat a příběhy bezpráví dělat zase z této nové společnosti, která tady je, to znamená ukazovat příběhy bezpráví, které se dějí teď, tady, za těch 25 let, kdy jsou lidi bez práce, kdy jsou lidi na ulici, protože nemají na bydlení, kdy jsou lidi, kteří nemají na zdravotnictví, na léky a tak dále, kdy jsou žebráci. Takže si myslím, že v tom by se pokračovat mělo, a za 25 let je tady těch příběhů bezpráví pěkná řádka! (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Dorazilo ke mně velké množství omluvenek, tak bych je přečetl, a pak vám udělím slovo. Z dnešního jednání se omlouvá pan poslanec Jandák ze zdravotních důvodů, z dopoledního jednání se omlouvá pan ministr obrany z dnešního dne, od 9 do 11 z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Urban. Dnešní den od 10 do 12 z pracovních důvodů semináře se omlouvá pan poslanec Berkovec. Dále od 13 hodin dnešní den a zítra z celého dne se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Zemánek. Od 9 hodin ze zdravotních důvodů se omlouvá pan poslanec Kořenek. Dnešní den od 12.30 do 15.30 se omlouvám já z důvodu účasti na důchodové komisi. Svoji omluvu upřesňuje pan poslanec Koskuba, který se omlouvá z celého dne kromě intervalu 10.30 až 14.30, kdy bude přítomen na jednání.

Já vám děkuji. A nyní udělím slovo paní poslankyni Němcové a poté je přihlášen pan ministr Herman.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Jenom krátkou glosu, i když člověk vždycky zvažuje, jestli jakkoliv glosovat vystoupení paní poslankyně Semelové má smysl. Ale přece jenom si neodpustím alespoň krátkou poznámku.

Tak za prvé. Zachvěla jsem se v základech ve chvíli, kdy paní poslankyně řekne, že se mnou souhlasí. To si člověk řekne, že je něco katastrofálně špatně.

Za druhé ale musím říci, že tu její rétoriku znám jako kafemlýnek. Prostě v každé situaci, kdy narazíme na to, co se dělo v tehdejším Československu v době totalitního režimu, který paní poslankyně Semelová obhajuje slovy - například při vraždě doktory Milady Horákové, že si vlastně o to téměř sama řekla, protože potvrdila všechna obvinění, která proti ní byla tehdy těmi sovětskými poradci připravena, a naším Urválkem a všemi ostatními soudruhy generální prokuratury vznesena za pomoci volání dělníků z fabrik "pověste je, zastřelte je a zabijte je!". Já rozumím tomu, že paní poslankyně Semelová cokoliv potřebuje obrátit, tak obrátí způsobem, který nám tady převedla, ale nikdy u myslících lidí, kteří vědí, v jakém marasmu jsme žili v době, kdy vládla z ústavy privilegovaně její strana bez omezení, tedy totalitně, a jakému marasmu v nesvobodě byla naše země vystavena a co všechno to znamenalo pro osudy statisíců občanů tehdejšího Československa a co nás poznamenává i dnes. (Ojedinělý potlesk z řad poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Dále je přihlášen pan ministr Herman.

 

Ministr kultury ČR Daniel Herman Děkuji, pane místopředsedo. Já bych chtěl reagovat na vystoupení paní kolegyně Semelové. Předpokládám, že je vám známý výraz chucpe. Výraz chucpe znamená například, když to vezmu do nacistické reality, že nacisté popravili rodiče malého dítěte, které pak deportovali s argumentem, že je sirotkem. Tak toto mně připomnělo vystoupení paní poslankyně.

Chtěl bych zde říci pouze pár čísel. Komunisté v době své čtyřicetileté vlády popravili 248 osob, mezi nimi zmíněnou doktorku Miladu Horákovou. Na hranicích na ostnatých drátech, kterými ovinuli naši republiku, resp. jihozápadní hranici, zahynulo zhruba 760 osob. Poslední byl zastřelen v létě 1989 na Šumavě ve Strážném. 8 500 lidí bylo bez soudu ubito ve věznicích bez jakýchkoliv rozsudků. Velice hezky o této atmosféře hovoří velice pěkná divadelní hra Cena facky, kterou jsem mohl zhlédnout o tomto víkendu v Uherském Hradišti a hovoří o mučení elektrickými botami ze strany některých tehdejších vyšetřovatelů. A to bohužel se také už někdy vyřešilo spravedlností věčnou. 23 000 rehabilitačních rozsudků po roce 1989 hovoří o tom, kolik lidí bylo v době komunistické vlády nespravedlivě odsouzeno.

Souhlasím s tím, že i dnes není všechno v pořádku, že opravdu jsou lidé bez práce, jsou i někteří na ulici. To jsou vážné problémy, kterými je třeba se zabývat. Ale jestli chce někdo srovnávat tisíce mrtvých a statisíce nespravedlivých rozsudků, tak to opravdu nemohu nazvat jinak než jak jsem řekl - chucpe. Děkuji vám. (Potlesk několika poslanců z lavic napravo.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, pane ministře, a táži se, zda se ještě někdo další hlásí do rozpravy. Paní poslankyně Němcová.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Já se už hlásím jenom proto, protože budu navrhovat Poslanecké sněmovně, aby hlasovala o mém návrhu, který sdělím, tedy že nesouhlasím s odpovědí předsedy vlády na mou interpelaci. A chci to zdůvodnit tím, že řada otázek je ještě velmi vážně k zodpovězení a právě ve chvíli, kdy mě Sněmovna podpoří v tomto nesouhlasu, vznikne prostor na to, aby tyto otázky mohly být zodpovězeny. Pro jistotu je zde přečtu. Je jich 15 a myslím si, že by nám měly objasnit skutečně to, co se v Ústavu pro studium totalitních režimů děje.

Za prvé bych se chtěla předsedy vlády zeptat, zda ví, kdo a kdy rozhodl o navýšení rozpočtu kapitoly státního rozpočtu č. 355 Ústav pro studium totalitních režimů nad rámec střednědobého výhledu.

Za druhé, za jakým účelem došlo k navýšení rozpočtu dokonce o 44 funkčních míst pro Ústav pro studium totalitních režimů a za jakým účelem pro Archiv bezpečnostních složek.

Za třetí, jak bylo toto navýšení ze strany Ústavu a Archivu zdůvodněno.

Za čtvrté se chci zeptat, zda pan předseda vlády osobně věděl nebo zda věděl ministr financí o chystaném propouštění ze strany ÚSTR.

Za páté, zda jste věděl, že plánované změny nebyly řádně projednány na radě Ústavu ani předloženy odborům Ústavu.

Za šesté, zda je vám známo, kolik pracovněprávních sporů již Ústav či Archiv bezpečnostních složek prohrály u soudu a kolik finančních prostředků musely svým bývalým zaměstnancům vyplatit.

Za sedmé, zda víte o tom, že zasedly ve stanovené lhůtě po prohraných pracovněprávních sporech ve smyslu příslušných právních norem škodní komise obou institucí. Zda víte, koho označily za viníka porušení zákoníku práce.

Za osmé, kolik dalších pracovněprávních sporů či jiných právních sporů je proti Ústavu či Archivu vedeno.

Za deváté, proč Archiv bezpečnostních složek chce pod svou správu nezákonně získat zaměstnance digitalizace Ústavu a nezabývá se činnostmi, které má povinnost vykonávat, například zpracováváním a zpřístupňováním archivních fondů.

Za desáté, zda můžete uvést, jaký počet pracovních míst má v současné době Archiv bezpečnostních složek. Kolik, a to tady bylo zmíněno, archiválií spravuje - čili tuto otázku už bych vám nekladla.

Za jedenácté, jak dlouho ještě bude pravděpodobně trvat zpracování těchto fondů.

Za dvanácté, jak je umožněno vyhledávání dokumentů a informací pro naplňování zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu, v těchto přírůstcích, zejména o útvaru bývalé Veřejné bezpečnosti?

Za třinácté, které z evidenčních údajů o převzatých dokumentech a archiváliích z provenience Veřejné bezpečnosti nejsou obsaženy v autonomním informačním systému Archivu bezpečnostních složek.

A za čtrnácté bych vás požádala o uvedení měsíčních statistik zpracovávání odborných stanovisek od dubna 2013 do současné doby, které byly odesílány ve smyslu zákona č. 262/2011 Sb., a zdůvodnění toho, proč jich je stále méně.

Patnáctý, poslední dotaz zní: Žádám o uvedení publikací, které byly za rok 2013 a 2014 schváleny jak radou Ústavu, tak řediteli instituce a nebyly dosud Ústavem vydány.

Protože toto jsou důležité otázky, vztahují se přímo k předmětu, který je obsahem mé dnešní interpelace, proto navrhuji usnesení Poslanecké sněmovny, že Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí předsedy vlády, a budu žádat doplnění těchto odpovědí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, paní poslankyně. Táži se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy k tomuto bodu. Ještě pan poslanec Fiedler.

 

Poslanec Karel Fiedler: Ještě jednou velmi krátce. Já jsem položil panu premiérovi tady nějaké otázky, na které evidentně nemá zájem odpovědět. Já si jen myslím, že tím, pane premiére prostřednictvím pana předsedajícího, sám dáváte vážnost a úroveň těmto interpelacím, které jste kritizoval za účast poslanců. Tak pokud byste chtěl, aby se účast poslanců na interpelacích zvýšila, tak si myslím, že byste měl také více poslouchat, jaké otázky tady potom v diskusi padají.

Poslouchal jsem i otázky, které tady vznesla paní poslankyně Němcová. Myslím si, že stojí za odpovědi, a vyzývám, abychom toto usnesení podpořili. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Ještě jednou se táži, zda se někdo chce přihlásit do rozpravy. Nikoho nevidím, v tom případě rozpravu končím a mám zde žádost o odhlášení. Takže vás všechny odhlásím, gongem ještě přivolám z předsálí kolegyně a kolegy. (Krátká pauza pro příchod poslanců.)

Vzhledem k tomu, že nejsme usnášeníschopní, tak udělám to, že přeruším jednání Poslanecké sněmovny na 10 minut a požádám předsedy klubů, aby zajistili účast poslanců na jednání tak, abychom byli usnášeníschopní. Budeme pokračovat v 10.08 hodin.

(Hlasy ze sálu, že přítomnost se zvýšila.) K usnášeníschopnosti je potřeba 67 poslanců, máme 61 poslanců. Nejsme usnášeníschopní.

 

(Jednání přerušeno v 9.58 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 10.08 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, pěkné dopoledne. Vzhledem k tomu, že počet přítomných poslankyň a poslanců se ustálil na počtu 81, konstatuji, že jsme usnášeníschopní. Předtím, než budeme hlasovat, bych ještě požádal paní poslankyni Němcovou, aby zopakovala svoje stanovisko k tomuto bodu, o kterém dám hlasovat.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, jenom sdělím těm, kteří zde nebyli, že jsem požádala Sněmovnu o usnesení, že Sněmovna nesouhlasí s odpovědí předsedy vlády na mou interpelaci, která se týkala situace v Ústavu pro studium totalitních režimů. Přečetla jsem ještě 15 doplňujících otázek, které znovu číst nebudu, to nemá smysl, najdete si je ve stenozáznamu, které chci, aby premiér zodpověděl, a právě k zodpovězení těchto 15 dalších otázek může posloužit to, když vyslovíme nyní nesouhlas a vznikne prostor pro další debatu k tomuto tématu.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Než budeme hlasovat, tak náhradní kartu k hlasování číslo 12 má pan poslanec Schwarzenberg, pan předseda Schwarzenberg.

 

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro nesouhlasné stanovisko paní poslankyně Němcové. Kdo je proti?

Je to hlasování s pořadovým číslem 157, (z přítomných 100 poslanců) pro návrh 35, proti 39. Návrh byl zamítnut.

 

Přistoupíme tedy k další písemné interpelaci na předsedu vlády. Tuto interpelaci má opět paní poslankyně Miroslava Němcová a je to ve věci úniku informací odposlechu a informací z vyšetřovacích spisů do médií. Interpelace spolu s odpovědí se předkládá jako tisk 364. Toto projednávání bylo minulý čtvrtek přerušeno. Otevírám rozpravu, do které se hlásí paní Miroslava Němcová.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji vám za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, tato interpelace byla sice přerušena již minulý týden, ale předtím byla přerušena již jednou, a to ve fázi, kdy jsme tu debatu otevřeli. Měla jsem zde vstupní vystoupení na téma úniku odposlechů. Sdělovala jsem základní teze ze své interpelace, tedy to, že považuji za neudržitelné, že jsou opakovaně masivně a cíleně zveřejňovány odposlechy, dokonce v poslední době soukromých hovorů, a tím je porušováno nedotknutelné soukromí, které je jedním ze základních práv občanů, zvláště pokud při tom není páchána trestná činnost. Uváděla jsem zde, že v tomto smyslu se zde k odposlechům vyjádřila též vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová.

Dostala jsem odpověď pana předsedy vlády, z níž vyplývá asi skutečnost, o které má smysl se tady bavit, protože to, jestli některé médium a někteří novináři zveřejní odposlechy, je věc jedna. Věcí druhou je, odkud tyto odposlechy získávají. Jestliže ve své odpovědi předseda vlády konstatuje, že v roce 2012 se Generální inspekce bezpečnostních sborů zabývala úniky informací ve 204 případech a nejvíce úniků bylo prověřováno u Policie České republiky, tedy 180 případů, jestliže v roce 2013, jak vyplývá z odpovědi předsedy vlády, se inspekce zabývala úniky ve 157 případech a nejvíce opět bylo prošetřováno u Policie České republiky, tedy 142 z těch 157, je zde téma, o kterém se máme bavit. Máme se bavit o tom, zda Policie České republiky má nastavený systém tak, aby k těmto únikům nemohlo docházet, aby zde bylo garantováno ono nejdůležitější právo, tedy právo na spravedlivý proces, na nedotknutelnost soukromí.

V tomto ohledu nemohu souhlasit s tím, že mi pan předseda vlády sice poskytl onu statistiku, potom také píše o tom, že GIBS pečlivě projednává každou skutečnost, že šetří důkladně, ale já jsem v tom závěry, k jakým došel GIBS a co tedy může vláda České republiky udělat, nenašla. Proto bych žádala pana předsedu vlády, aby je Sněmovně sdělil a objasnil a rozšířil.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně. Pan premiér se chystá k odpovědi. Máte slovo, pane premiére.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já už jsem vystupoval v první části reakce na svou písemnou odpověď na interpelaci paní poslankyně Němcové. Mohu pouze potvrdit, že nezákonné zveřejňování skutečnosti relevantní v trestním řízení je nepřijatelné, protože tím dochází mimo jiné ke zpochybňování principů spravedlivého procesu.

Problémy s odposlechy jsou závažným problémem a je otázka, zdali je tady nějaká zkušenost z jiných zemí, které mají demokratický právní stát, jakým způsobem lze omezit úniky odposlechů do médií v nějaké fázi vedení trestního řízení, které počítá s odposlechy jako s důkazním prostředkem. Já se domnívám, že se neobejdeme bez toho, aniž by pro trestní řízení odposlechy jako důkazní prostředky používány byly vzhledem k tomu, že je nutno bojovat s kriminalitou, s trestnou činností, která má v řadě případů velmi sofistikovanou podobu. Otázka je ovšem rozsahu pořizovaných odposlechů a toho, aby tyto odposlechy nebyly pořizovány k tíži třetích osob, které se na žádné závažné trestné činnosti nepodílejí, ale současně v případě, že dochází k úniku těchto odposlechů v rámci nějaké fáze trestního řízení, tak jsou porušována jejich práva. To si myslím, že je asi nejhorší případ, ke kterému může docházet. To znamená, že využití tohoto důkazního prostředku, využití odposlechu, nevede jenom k objasnění trestné činnosti a k potrestání pachatele, ale vede vlastně k jakési externalitě, kterou je fakt, že se tím stát touto svou činností dotýká práv občanů a jejich koneckonců také práva na zachování soukromí a na zachování důstojnosti.

To, co je samozřejmě ještě komplikovanější, je to, zdali všechny informace, které jsou zveřejňovány v rámci trestního řízení a mají dopad na práva a důstojnost osob, které jsou v těchto odposleších zmiňovány, jakým způsobem potom se ta věc zohlední v situaci, kdy dotyčné osoby nejsou shledány vinnými ze závažné trestné činnosti a jsou např. v průběhu soudního řízení zbaveny všech podezření a jsou osvobozeny.

Pokud zde paní poslankyně Němcová mluvila o počtu vyšetřování, která jsou vedena ze strany Generální inspekce ozbrojených sborů, GIBS, vůči Policii České republiky, tak samozřejmě že ta statistika ukazuje určitý nepoměr mezi počtem těchto šetření v jednotlivých bezpečnostních sborech. Ale já si myslím, že ten nepoměr je dán v zásadě objektivně tím, že právě policie se zabývá činnostmi, které se týkají vyšetřování, ve velkém rozsahu. Zde je tedy také statisticky největší potenciál k tomu, aby informace unikaly.

Já si nejsem vědom toho, že by v posledních deseti měsících došlo k nějakému zhoršení stávajícího trendu, a nejsem si vědom toho, že bychom za posledních deset měsíců zaznamenali nějaké případy tohoto typu, na které by bylo nutné poukazovat tady, přímo na půdě Poslanecké sněmovny, v rozpravě, kterou vedeme. Chtěl bych ujistit paní poslankyni Němcovou, že i na základě stanoviska ministra vnitra, které koneckonců i ministr vnitra uplatnil ve formě podnětu k činnosti Generální inspekce ozbrojených bezpečnostních sborů, je této věci ze strany GIBS věnována dostatečná pozornost, a přirozeně veškeré podněty, které v takovéto věci přijdou, a koneckonců veškeré podněty, které se týkají možné trestné činnosti příslušníků bezpečnostních sborů, jsou ze strany GIBS nestranně a nezávisle prověřeny a prošetřeny.

Myslím si, že pokud jde speciálně o tuto kategorii trestné činnosti, možná by stálo za to, kdyby touto oblastí a statistikou, která by byla speciálně zaměřena do oblasti úniku informací, popř. úniku informací ze spisů, z odposlechů, tak by pravděpodobně bylo možné, aby příslušné poslanecké komisi, která dozoruje Generální inspekci bezpečnostních sborů, byly podány podrobnější informace o tom, jaké jsou trendy z hlediska odhalování této trestné činnosti, tzn. jak se mění počet trestných činů, které jsou v této souvislosti odhalovány. Myslím, že by to mohl být námět pro jednání jednak stálé komise pro kontrolu použití odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, tak samozřejmě podnět pro komisi, která má tady v Poslanecké sněmovně na starosti kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů.

Vláda je připravena na diskusi o případných změnách legislativy, které by posílily práva občanů na ochranu jejich soukromí. Čili nebráníme se této diskusi na expertní úrovni, a pokud by na politické scéně existovala shoda na tom, abychom v legislativní ochraně pokročili, tak si myslím, že to je také možný směr našich dalších úvah. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, pane premiére. Než budeme pokračovat, přečtu omluvy, které dorazily. Od 9 do 10.15 se z dnešního jednání omlouvá paní místopředsedkyně Jermanová, dále od 14.30 se omlouvá z dnešního jednání pan poslanec Petr Fiala. Dnes z odpoledního jednání se omlouvá pan poslanec Jaroslav Zavadil a dne 11. 12. se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Roman Kubíček. A ještě náhradní hlasovací kartu číslo 13 má paní místopředsedkyně Jermanová.

Budeme pokračovat v rozpravě a já se táži, kdo další se hlásí do rozpravy k tomuto bodu. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Dobrý den, pane předsedající, vládo, kolegyně, kolegové. Já myslím, že paní poslankyně Němcová se ani tak neptala na počty případů úniků odposlechů u policie, ale na to, jak takovým odposlechům nebo únikům lze zabránit. Problém z mé praxe více jak 23 let u Policie ČR je v tom, že je tam systémová chyba. Pokud policejní orgán se rozhodne provést odposlech nebo záznam, tak o tom ví cca 15 až 20 lidí. Potom je velmi těžká kontrola, kdo z těch 20 lidí takovou informaci vyzradil předtím, než odposlech byl nasazen, popřípadě kdo vyzradí informace, když se odposlechy už provádějí a fungují.

U Policie ČR se po změně náhledu na vyšetřování, kdy odešla procesní samostatnost vyšetřovatele a vznikl tzv. policejní orgán - policejní orgán zpracuje záznam, předloží ho svým nadřízeným, ti doporučují a schvalují, následně to jde na státní zastupitelství a soud, který povoluje nebo souhlasí a nařizuje takový úkon, ale vždycky u toho jsou další tři až čtyři lidi. Pokud to dohromady sečtete: policejní orgán, operativa - řekněme dva, vyšetřovatel - řekněme jeden, doporučuje - jeden, jsme čtyři, schvaluje - jeden, to je pět, někdo, kdo vede deník utajovaných informací - šest, sekretářka - sedm. Jdeme na státní zastupitelství. Státní zástupce - osm, ten, kdo vede deník - devět, zapisovatelka - deset. Na soudě to samé - 11, 12, 13. Potom to jde na útvar specializovaných činností, který tyto věci pro Policii České republiky a další bezpečnostní sbory zajišťuje, tam se dostaneme na 14, 15, 16. A nikdo neví, kam až to číslo pokračuje.

Takže vraťme se zpátky k možnosti, aby takový úkon prováděl procesně ověřený nebo samostatný vyšetřovatel, který nesl odpovědnost za to, co dělá, a byl v kontaktu se svou státní zástupkyní, která dozoruje, a potom se můžeme dostat na omezení takového počtu řekněme na čtyři až pět lidí. A ono zjistit, odkud nám to teče u čtyř pěti lidí, kteří se s tím seznamují, anebo u 25 nebo 20, je potom samozřejmě to číslo úplně někde jinde.

K únikům utajovaných informací docházelo, dochází a docházet asi bude, protože problém je v systému a ten systém jsme si takto nastavili my.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče, a táži se… Pan poslanec Klučka. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Václav Klučka: Děkuji vám, pane místopředsedo. Myslím, že je mou povinností tady zareagovat na některé věci, které souvisí s činností stálé parlamentní komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů.

Já bych mohl uvádět několik podnětů, kdy jsme byli vyzváni k tomu, abychom prověřili, prošetřili únik informací týkající se i odposlechů, což jsme činili, a v podstatě neznám případ, kdy bychom došli ke konkrétnímu závěru, kdo že to ten odposlech způsobil. Z konstatování Generální inspekce bezpečnostních sborů, která pracuje pod dohledem státních zástupců, vždycky docházíme k názoru, že nebyl porušen zákon.

Poslední případ jakéhosi možného úniku, ne odposlechů, ale úniku informací je ze současných dnů. To je problém toho, v jaké kondici a v jakém stavu pracují mobilní telefony u Generální inspekce bezpečnostních sborů. Tato informace se stala mediální senzací s podporou některých dalších lidí a v podstatě způsobila významné bezpečnostní riziko této instituci. Nám to není lhostejné. Myslím si, že i tento případ budeme sledovat do takových závěrů, neboť tam probíhá trestní řízení týkající se právě možného úniku této informace ve vazbě na bezpečnostní riziko, které souvisí s dokumentem Bezpečnostní strategie Generální inspekce bezpečnostních sborů.

Chci říct, že přestože komise ze zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů provádí pouze jenom kontrolu, to není ničím definováno, co ta kontrola znamená, co ta kontrola je, že tato komise prozatím z jednacího řádu Poslanecké sněmovny - tady předpokládám, že je to §  47 a následné - nedostala v tomto okamžiku usnesením zadání kontroly. To prostě je problém, který souvisí s dvěma zákony - zákonem o Generální inspekci a zákonem o jednacím řádu. Já jsem o tom mluvil při poslední novelizaci jednacího řádu, že je vůbec problém kontrolní komise. Je třeba se tímto paragrafem zabývat tak, abychom měli naprosto jasno, co můžeme v kontrolním orgánu provádět a co nemůžeme. Ale chci ubezpečit paní kolegyni prostřednictvím pana předsedajícího, věnujeme a budeme věnovat této oblasti úniku informací velkou pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče, a táži se, kdo další do rozpravy se hlásí. Paní poslankyně Němcová.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji ještě jednou za slovo. Já jsem již v rozpravě, která se konala před několika týdny, děkovala panu předsedovi vlády, protože jeho postoje ve smyslu, že ochrana soukromí, ochrana individuálních práv stojí jako základní pilíř demokratické společnosti, a měla jsem pocit, že on tento můj postoj sdílí, a za to jsem mu poděkovala. Neměla jsem pocit, že jdeme názorově proti sobě, že každý se na tuto otázku díváme úplně dramaticky jinak.

Chci poděkovat nyní panu kolegovi Klučkovi, protože vím, že práce komise vůbec není jednoduchá, byť nejsem jejím členem, ale vím od svých kolegů za Občanské demokratické strany, kteří jsou v této komisi, nebo která je v této komisi, jak to tam je složité.

Samozřejmě že když si tady na mikrofon řekneme, že přestože kontroly této komise probíhají, zabýváme se jednotlivými podněty a případy a kontroluje se generální inspekce, a zjistíme, že se nedobereme nikdy toho člověka, který zavinil buďto únik informace, nebo předal někomu odposlechy, tak je velmi frustrující takovéto přiznání si sami sobě, že jako zákonodárci, kteří disponují alespoň nějakou oblastí kontroly přes tuto instituci, nakonec k tomu hořkému závěru dospějí a řeknou si: Nikdy jsme se nedobrali toho, abychom odhalili viníka.

A teď to vůbec nemyslím jeden proti druhému, vztahuji to i na sebe. To je prostě známka toho, že něco není dobře, že takhle to nemá dál být, že musí být - a děkuji za ten návrh panu předsedovi vlády - vedena nějaká rozumná diskuse o tom, co se dá změnit, abychom podobné konstatování za měsíc nebo za půl roku tady neslyšeli opět.

Já bych tedy nechtěla tu situaci teď nějak hrotit politicky, něco dramatického. Jenom si myslím, že by bylo správné, kdyby jak členové komise pro kontrolu BIS, tak ve spolupráci s vládou opravdu nalezli nějaký způsob v debatě, co se dá udělat, jaké kroky jsou přijatelné a co můžeme udělat pro to, aby úniky informací či odposlechů nedestruovaly demokratický systém v naší zemi. To je první věc. Tedy přimlouvám se za to, aby nějaký impuls ze strany této komise nebo ze strany vlády přišel a nějaký návrh přišel na stůl.

Za druhé bych chtěla požádat předsedu vlády, jestliže zde mluvil o těch deseti uplynulých měsících, kdy nemá žádné informace o tom, že by se nějak zhoršovala situace, to znamená ta průměrná čísla, která mi napsal jak za rok 2012, za 2013, že snad nedochází ke zhoršení, tak přesto bych ho chtěla požádat, aby v nějakém intervalu dejme tomu čtvrt roku mi poskytl písemnou informaci o tom, co se skutečně za ten už uzavřený rok odehrálo, za rok 2014, jaká je situace v této oblasti úniku odposlechů, co se stalo na Policii České republiky, co dělá GIBS, jakým způsobem se k této otázce postavili, protože si myslím, že parlament bude muset být v této věci určitě aktivnější. Není možné tolerovat současný stav věci.

Proto, abych ještě když už mám slovo, uzavřela své slovo, nebudu požadovat po Sněmovně, aby vyslovila nesouhlas s odpovědí předsedy vlády, protože si myslím, že je potřeba nalézt nějaký rozumný způsob, jak společnými silami se této nápravy chopit.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je s přednostním právem pan premiér. Poté se připraví pan poslanec Chalupa a poté pan poslanec Gabal.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já bych chtěl jenom potvrdit to, že paní poslankyni Němcové připravím písemnou odpověď jak na otázky, které položila v závěru minulého bodu, který se týkal ještě Ústavu pro studium totalitních režimů, protože to byly nové otázky nad rámec té původní písemné interpelace, která zde byla projednávána, a současně chci tedy přislíbit, že jakmile budou k dispozici relevantní údaje za rok 2014, tak bych je rovněž v písemné formě poskytl. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Prosím k mikrofonu pana poslance Chalupu a připraví se pan poslanec Gabal.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Dobré dopoledne, pane premiére, vážené kolegyně, kolegové.

Jako člen té komise pro kontrolu GIBS chci navázat na své předřečníky a chci skutečně potvrdit, že GIBS, nebo parlamentní komise pro kontrolu GIBS se tou situací zabývá. Za sebe chci říct, že se to netýká podle mého názoru pouze odposlechů, ale bude nutno to, o čem se tady v podstatě hovořilo - podívat se jednak na GIBS jako takový systémově, tzn. jak po stránce legislativy, tak po stránce funkčnosti. A s tím souvisí i to, že bych se chtěl přimluvit za to, aby Sněmovna podpořila aktivitu komise na posílení jejího vybavení, možná i kompetencí, tak aby to nebyla bezzubá komise. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Gabala.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji, paní předsedající. Pane premiére, vážení kolegové, jsem rád, že se rozběhla tato debata i napříč mezi koalicí a opozicí. Považoval bych za velmi důležité, kdyby se našla půda parlamentní nebo vládní k debatě o celém problému - ze dvou důvodů. Za prvé ona pravděpodobnost úniků roste tak, jak roste počet mobilních telefonů a jejich zapojení do kriminality obyčejné i organizovaného zločinu, a mezinárodního zejména. Za druhé to, co my vůbec nestíháme, je monitorování elektronické komunikace. Řekl bych, že z hlediska schopnosti nějak ten proces právně ošetřit a kontrolovat jsme v hlubokém záklonu za vývojem té situace nejenom v mezinárodním rozměru, kde jsme viděli obrovské problémy teď, které jsou, ale myslím, že i v domácím rozměru.

Druhá věc. Můj dojem - dojem prosím - je, že právní ošetření nasazení odposlechů je jedna věc, která se kontroluje, a druhá věc je právní regulace jejich využití v soudní praxi. Tam se ten prostor tak zužuje, že podle mého názoru - a je to hypotéza - můžou existovat situace, kdy frustrovaní ať už policisté, nebo kdokoliv jiný, když vidí, že ta informace se nedostane až do fáze soudního posouzení, tak dojde k řízeným únikům té informace, protože prostě mají pocit, že je bezpečnostně důležitá.

A třetí věc. Já osobně si myslím, že narůstá potřeba podílu těch aktivit, které vlastně vůbec nemíří k právnímu posouzení a jsou bezpečnostně preventivní. A tam je potřeba se o tom strašně pobavit, abychom se dokázali dostat do kontaktu jakoby s realitou, protože si myslím, že tam v kontaktu opravdu nejsme. Prosil bych pana premiéra, jestli by se v této věci vláda ujala nějaké iniciativy a mohli jsme se o tom pobavit, jak se vůbec prostě organizačně a legislativně k této agendě postavit, dostat se, participovat na ní. Můj osobní názor je, že já se nebojím narůstajícího podílu monitorování a odposlechů za předpokladu, že jsou parlamentně regulovány a kontrolovány, to znamená, že mají jakýsi demokratický environment, v kterém se realizují. A že ta rizika rostou ať už bezpečnostně, nebo kriminálně, je prostě pochopitelné.

Děkuji. Překročil jsem čas, omlouvám se.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Klučka. Po něm se připraví pan poslanec Ondráček.

Já vím, že tady na mne gestikulujete, že chcete faktickou poznámku, ale myslím si, že můžeme zachovat pořadí bez problému. Takže prosím.

 

Poslanec Václav Klučka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Děkuji panu kolegovi za umožnění vystoupení, to nebude dlouhé.

Já jsem v té zaujatosti vůči jenom kontrolní komisi Generální inspekce bezpečnostních sborů pozapomněl na to, že tady existují ještě další dva orgány, které se tím můžou bezprostředně zabývat, a to je jak kontrola kontrolní komise BIS, tedy ne GIBS, ale BIS, taky kontrolní komise pro odposlechy a použití operativní techniky české policie.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane poslanče, já se moc omlouvám, ale nedá mi to. Není nás tady mnoho, a i přesto je tady hluk. Prosím hlouček vlevo, pokud si má co říct, aby tak učinil v předsálí, protože my posloucháme příspěvky lidí, kteří jsou u mikrofonu. Děkuji.

 

Poslanec Václav Klučka: Moc děkuji, paní místopředsedkyně.

Protože jsem členem i té komise pro odposlechy a bohužel tady v této chvíli není Daniel Korte, který je předsedou, tak by mohl také říci, že i touhle tou situací se komise velmi intenzivně zabývá. A někdy narážíme na věci, které jsou až nepochopitelné, týkající se kupříkladu sdělení statistických záležitostí odposlechů u těch, které byly prováděny, nebyly pak dále použity, a je tam povinnost oznámit tomu, kdo byl odposloucháván, že odposloucháván byl. Po velmi těžkých diskusích jsme se dostali k jakési statistice týkající se Ministerstva vnitra a ještě dneska jsme úplně beznadějní se statistikou Ministerstva spravedlnosti. To jsou ty problémy, které nám potom ztěžují dotahovat ty záležitosti do konce a identifikovat přesně ten prostor, ve kterém bychom už mohli potom jasně ukázat na toho dotyčného, který se této věci dopustil. Teď mluvím o únicích.

Pokud jde o nařizování odposlechu, tam musím říct, že i v úrovni Generální inspekce bezpečnostních sborů je znám už, a je to ve zprávě, která už je, myslím, dokonce zveřejněná, je znám pokles. Postupně to klesá. Dá se říci, že to není tím, že je i pokles trestné činnosti, ale že se už velmi zvažuje, v kterých případech odposlechy jako důkazní materiál nasazovat. A to je celkem aspoň trošku optimistická zpráva. Děkuji vám.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím k mikrofonu pana poslance Ondráčka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Ještě jednou děkuji. Kolegyně, kolegové, musím souhlasit s panem kolegou Gabalem, který říkal, že u některé části policistů dochází nebo může dojít k určité frustraci a potom k řízenému úniku takových informací, které získají z vyšetřovacích spisů, popř. z odposlechů. Taková situace nastat může a myslím si, že v některých případech i nastává. Je to samozřejmě asi problém trestního řízení, které se vede, a důkazů, které se daří opatřovat v rámci trestního řízení, a potom samozřejmě asi, jaké je další naložení s takovou informací u státních zástupců a u soudců. Měli bychom si však uvědomit, že přípravné řízení trestní je neveřejné, a pokud bychom docílili toho, že o utajovaných informacích, což jsou právě odposlechy a jsou vždycky minimálně v režimu vyhrazené, bude vidět jen omezený okruh lidí, tak by se nám daleko lépe zjišťovalo, odkud takový únik informací může být.

Já ještě z doby na ÚOKFK na protikorupční policii pamatuji, když jsem každý svůj záznam musel posílat nejenom svým nadřízeným, ale také nadřízeným na republikovém útvaru, to znamená náměstkům, popř. řediteli takového útvaru, a pouze oni odsouhlasili, co já mohu vydat za materiál a který můžu distribuovat potom ve vztahu k osobám podezřelým nebo k osobám, s kterými jsme trestní řízení vedli. A pokud takové informace ví poměrně široký okruh osob, vždycky je ten problém, že ty informace mohou unikat.

Uvědomme si, že přípravné řízení trestní má být neveřejné, nebo je neveřejné podle trestního řádu, a okruh osob, který takové řízení vede, má být co nejužší. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a táži se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. Není tomu tak. Pro jistotu se ještě zeptám paní poslankyně Němcové, zda chce hlasovat souhlasné, či nesouhlasné. Nemusíme hlasovat. Děkuji.

Nyní přistoupíme k další interpelaci a tou je přerušená interpelace, kterou interpelovala paní poslankyně Němcová pana premiéra ve věci sjednávání úvěrových smluv. Toto projednávání bylo přerušeno v obecné rozpravě a my tam i navážeme. Prosím, paní poslankyně, určitě se chcete přihlásit do rozpravy. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Nevím vzhledem k času, jestli stihneme tuto interpelaci doprojednat, nebo zda bude též přerušena. Budu se snažit být stručná, nicméně pro kolegyně a kolegy musím připomenout, že v této interpelaci se dotýkám problémů, které souvisí s pochybnými praktikami některých společností, které sjednávají úvěrové smlouvy při nákupu ojetých automobilů v autobazarech a údajně špatně vypočítávají roční procentní sazbu nákladů, RPSN ve zkratce se tomu říká.

Podle informací, které sdělil bývalý ředitel České obchodní inspekce pro východní Čechy Jiří Pěkný, který tyto prakticky odhalil, ani jeden inspektorát České obchodní inspekce neposuzuje výpočty roční procentní sazby nákladů správně. On se obrátil tehdy se svým zjištěním, které - myslím, že potom proběhly i některé rozhovory s panem Pěkným v médiích -, obrátil se na ministra průmyslu a obchodu Mládka, na tento problém jej upozornil. Cituji z jeho dopisu ministru Mládkovi: "Máme odůvodněné obavy, že odškodnění spotřebitelů, kteří byli takto poškozeni, může dosáhnout šesti 6 miliard korun. Uvítal bych, abyste vytvořil kontrolní skupinu, kde by bylo zapojeno Ministerstvo financí, protože mám podezření, že na tomto protizákonném jednání se mimo ředitelů a ústřední inspekce České obchodní inspekce mohli podílet i někteří zaměstnanci Ministerstva průmyslu a obchodu. Rád bych se na fungování této kontrolní skupiny podílel, aby se tato kauza, která nemá obdobu, rozkryla a viníci byli potrestání." Teď jsem citovala z dopisu bývalého ředitele České obchodní inspekce pro východní Čechy pana Jiřího Pěkného.

Ovšem výsledkem jeho iniciativy nebylo to, co bychom asi očekávali, že okamžitě ministerstva začnou prověřovat stav ve věci, zda tedy došlo k pochybení, nedošlo, je výpočet správně, není dobře, kontrola České obchodní inspekce probíhá správně, nebo neprobíhá, prostě to, co by logicky mělo nastat. Došlo k tomu, že jedinou reakcí bylo odvolání ředitele Pěkného z funkce, údajně proto, že obvinil své kolegy z neschopnosti či korupce bez toho, že by v samotné věci proběhlo nějaké důkladné šetření.

Pan předseda vlády mi odpověděl, skoro bych řekla, že obsáhle, ale tato odpověď byla, myslím, že je to tam i napsáno, a pokud ne, tak jsem přesvědčena, že ji formulovala Česká obchodní inspekce, a tedy z tohoto jediného úhlu pohledu byla posuzována věc, která je velmi závažná, a bylo by žádoucí, aby tam byla stanoviska lidí, kteří do toho přímo zapojeni nejsou, což Česká obchodní inspekce bezesporu je. To by mohlo být jedním ze stanovisek, ale ne jediným stanoviskem.

Potom druhá věc, kterou k tomu je potřeba zmínit, že pan předseda vlády vypracoval odpověď na tuto interpelaci, nebo tým jeho spolupracovníků, jeho úřad, ta byla v nějaká formě medializována a to vedlo pana bývalého ředitele Jiřího Pěkného k tomu, že podal trestní oznámení na předsedu vlády s tím, že svou odpovědí na tuto interpelaci se měl dotknout zájmu právě tohoto člověka.

Nyní otevírám toto téma. Chtěla bych po předsedovi vlády, aby ve své odpovědi, ne už teď jenom pro mě, ale pro Poslaneckou sněmovnu, nepoužil pouze argumentů České obchodní inspekce jako orgánu, který je napaden z nesprávného postupu, ale aby mi vysvětlil své osobní stanovisko a aby mi zároveň podal informaci o tom, jakou roli v tom sehrálo Ministerstvo průmyslu a obchodu, tedy jmenovitě ministr průmyslu a obchodu pan Mládek.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Vidím, že pan premiér se zvedá a jde k mikrofonu. Pane premiére. Máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, chtěl bych říci, že nad rámec interpelace, kterou jsem obdržel od paní poslankyně Němcové, jsem také obdržel poměrně rozsáhlé podání od pana Jiřího Pěkného, které se týkalo poměrů, možná údajných poměrů, na České obchodní inspekci. Celé podání jsem postoupil na státní zastupitelství, tak aby státní zastupitelství mělo tyto informace k dispozici a mohlo je eventuálně prověřit, zdali ta obvinění a ty informace, které uvedl pan Pěkný v podání, které bylo doručeno na Úřad vlády, zdali jsou relevantní a nezakládají podezření z nějaké trestní činnosti. Chtěl bych doplnit svoji interpelaci o to, že jsem tedy postoupil informace, které poskytl pan Pěkný Úřadu vlády, také státnímu zastupitelství.

Pokud jde o moji odpověď, tak jak je formulována, odpověď je formulována z právního hlediska. Domnívám se, že ani jinak formulována býti nemohla, to znamená, je formulována na základě platného právního stavu, je formulována na základě skutečných aktivit České obchodní inspekce, které byly realizovány, a je formulována i na základě vyjádření vedení České obchodní inspekce k důvodům odvolání pana Ing. Jiřího Pěkného z funkce ředitele východočeského inspektorátu této inspekce. Důvody, které jsem se dozvěděl po dotazu na Ministerstvo průmyslu a obchodu jako předseda vlády, jsem také uvedl do své odpovědi.

Pokud jde o podstatu věci, která se týká otázky kontrol, zejména tedy otázky chybného výpočtu roční sazby nákladů na spotřebitelský úvěr v případě prodeje ojetých vozidel v autobazarech, chtěl bych říci, že sazba RPSN je pouze jedním z mnoha údajů, jehož správnost Česká obchodní inspekce při své dozorové činnosti kontroluje. Výpočet RPSN je komplexní. V daném případě bylo Českou obchodní inspekcí zjištěno, že poskytovatelé úvěrů v rozporu s platnou právní úpravou nezahrnují určitý typ poplatků, konkrétně poplatek za uzavření smlouvy, započítaný do jistiny spotřebitelského úvěru, do vzorce, který slouží k výpočtu roční procentní sazby nákladů, což mělo za následek zkreslení skutečné výše roční procentní sazby nákladů. V řadě kontrolovaných případů, které byly kontrolovány ze strany České obchodní inspekce, však k takové praktice ze strany poskytovatelů úvěrů nedošlo. V těchto případech Česká obchodní inspekce výpočet roční procentní sazby nákladů posoudila správně, čili nešlo o nějaký plošný jev u všech poskytovatelů úvěrů, ale šlo o jev u některých poskytovatelů úvěrů.

Chtěl bych také dodat, že v současnosti je i v takových specifických případech, jako byl případ nezohlednění poplatku za uzavření smlouvy při výpočtu sazby RPSN, již praxe České obchodní inspekce sjednocena. Čili podle informací, které jsem obdržel z Ministerstva průmyslu a obchodu, by již nemělo docházet k tomu, že by Česká obchodní inspekce přistupovala jakkoliv rozdílně k posuzování těch údajů, které získává při své kontrole k dispozici.

Já bych chtěl pouze odmítnout tvrzení o tom, že zde tedy existuje nějaká povinnost státu v rozsahu snad údajně 6 miliard korun, která by měla být vynaložena na odškodnění spotřebitelů. Na základě platného právního stavu konstatuji, že možné odškodnění spotřebitelů je otázkou soukromoprávní, týkající se smluvního vztahu mezi spotřebitelem a poskytovatelem úvěru. A chtěl bych také říci, a to je myslím také velmi důležité, upozornit na to, že jestliže Česká obchodní inspekce tím, že při svých kontrolách neodhalila některá protiprávní jednání poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, neporušila obecně závazné předpisy a nepostupovala ani v rozporu se zásadami výkonu veřejné moci. A tady musím říci, že není naplněna jedna ze základních podmínek vzniku odpovědnosti za vznik škody. Čili z pohledu právního se domnívám, že tady takovýto závazek není a že skutečně otázka event. škody se musí řešit v rámci soukromoprávního vztahu.

Tolik velmi stručně ještě k interpelaci paní poslankyně Němcové.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím k mikrofonu dalšího přihlášeného a tou je paní poslankyně Němcová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Já myslím, že jsme tady jak já ve své otázce, tak pan předseda ve své odpovědi popsali zhruba, o co jde. Česká obchodní inspekce neměla sjednocenou metodiku, jak tedy kontrolovat roční průměrnou sazbu nákladů. V řadě případů docházelo tedy k tomu, že spotřebitelé byli poškozeni. Dá se z toho vyvodit to, že Česká obchodní inspekce postupovala na jednom místě nějak a na jiném místě jinak. Já se nechci přít o to, jestli právní stav věci zakládá povinnost státu na odškodnění těm poškozeným spotřebitelům, protože to je určitě složitá právní otázka, na kterou tady není ani prostor, ale ani já jsem se téhle té otázce, té právní zodpovědnosti, tak důkladně nevěnovala. Nicméně ten odvolaný ředitel České obchodní inspekce ve svém textu říká, že si myslí, že zde odpovědnost státu je pro to, protože právě Česká obchodní inspekce v některých případech kontrolu prováděla a odsouhlasila to, že byli ti spotřebitelé takto poškozeni, a v tom on spatřuje odpovědnost státu, neb Česká obchodní inspekce je tedy institucí státu.

Druhou věcí, kterou cítím jako velmi důležitou, je, že z vaší odpovědi, vážený pane předsedo vlády, bych ráda ocitovala toto: Žádosti pana inženýra Jiřího Pěkného o zařazení - to je v té vaší odpovědi - o zařazení do kontrolní skupiny věnující se problematice spotřebitelských úvěrů bylo vyhověno. Jinak řečeno, on žádal, protože viděl, že něco je špatně, žádal, aby byla vytvořena kontrolní komise, chtěl být jejím členem, vyhověno mu bylo. Pan inženýr Pěkný, dále pokračuji, byl členem pracovní skupiny, ustavené při České obchodní inspekci pro účely zlepšení koordinace a celkového výkonu dozoru nad poskytováním spotřebitelských úvěrů. Výsledkem práce této skupiny je materiál, který výrazně přispívá ke sjednocení výkladu problematiky spotřebitelských úvěrů.

A mě by tedy zajímalo, jestliže podle vaší odpovědi, tak jak ji připravila Česká obchodní inspekce, odvedl pan inženýr Jiří Pěkný profesionální práci, přispěl k nápravě věci, která určitě v pořádku nebyla - proč byl potom vyhozen z práce?

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Pan premiér se chystá k odpovědi. Prosím, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já bych skutečně chtěl ještě připomenout jeden důležitý fakt. Účelem kontrol prováděných Českou obchodní inspekcí v oblasti spotřebitelského úvěru bylo zjištění, zda kontrolovaný subjekt řádně dodržuje povinnosti stanovené právními předpisy. Do kontrolního protokolu byla zaznamenána zjištění, která obsahovala nálezy s uvedením nedostatků a označení právních předpisů, které byly porušeny, včetně uvedení podkladů, ze kterých tato kontrolní zjištění vycházejí. Je potřeba si uvědomit, že kontrolním protokolem tak nebylo verifikováno, že jednání kontrolovaných osob je v souladu s právními předpisy. Protože kdybychom uplatňovali takový to názor, tak by to fakticky znamenalo, že pokud dozorový orgán, a musím říci jakýkoliv dozorový orgán, v daný okamžik protiprávní jednání kontrolované osoby neodhalí, tak že vlastně takové jednání protiprávním není. To si myslím, že by byla velmi nebezpečná premisa, která by fakticky znamenala, že jakákoliv kontrola ze strany státních orgánů, která by v jakémkoliv případě neodhalila všechna pochybení, by vlastně amnestovala ta pochybení, která během kontroly identifikována nebyla. Myslím si, že takovým to způsobem skutečně nelze z tohoto úhlu pohledu a touto interpretací nelze přistupovat k vyhodnocení kontrol prováděných Českou obchodní inspekcí. (V sále značný hluk.)

Pokud jde o důvody odvolání pana Pěkného z funkce ředitele východočeského inspektorátu České obchodní inspekce, musím říci, že k tomu se ústřední ředitel České obchodní inspekce již vyjádřil v tiskové zprávě ze dnes 19. června letošního roku.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane premiére, já se moc omlouvám, nechci zdržovat, ale je tady opravdu velký hluk a myslím si, že to je zbytečné. Obzvlášť některé hloučky tady mluví nahlas. Děkuji.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Pokud budu vycházet z vyjádření ředitele České obchodní inspekce, důvodem pro odvolání pana Pěkného z funkce byla nespokojenost ústředního ředitele České obchodní inspekce se způsobem, vystupováním, jednáním a pracovní komunikací odvolaného ředitele, jak s ním samotným, tak s ostatními řediteli regionálních inspektorátů. To je tedy odpověď, kterou jsem dostal na svoji otázku směrem k důvodům po odvolání pana Pěkného z funkce ředitele východočeského inspektorátu České obchodní inspekce. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a znovu prosím k mikrofonu paní poslankyni Němcovou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Co vám asi tak, vážený pane předsedo, mohli napsat. Že ho vyhodili, protože jim tam vadil a viděl jim pod prsty? Napsali vám, že ho vyhodili, protože neuměl komunikovat, protože já nevím, co všechno, aby to hezky znělo a na papíře dobře vypadalo.

Bohužel máme minutu. Já tedy navrhuji Poslanecké sněmovně usnesení, že nesouhlasí s odpovědí předsedy vlády na tuto interpelaci s tím, že sám dodává, že podal v této věci trestní oznámení. Trestní oznámení je podáno na něho. Tato věc bude mít pokračování. Sněmovna by se jí měla zabývat. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já též děkuji. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Není tomu tak, tudíž rozpravu končím.

 

Zahajuji hlasování o návrhu paní poslankyně Němcové, to je vyslovení nesouhlasu s odpovědí pana premiéra na interpelaci. Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro. Proti?

Hlasování končím. Je to hlasování s pořadovým číslem 158, do kterého je přihlášeno 129 přítomných, pro 28. Konstatuji, že návrh byl zamítnut.

 

Tímto končíme blok písemných interpelací a vyhlašuji pětiminutovou přestávku z provozních důvodů. Děkuji.

 

(Jednání přerušeno od 11.00 do 11.05 hodin.)

 

Vážené kolegyně, vážení kolegové, uběhlo pět minut, budeme pokračovat v našem jednání. Nyní bychom se měli věnovat pevně zařazenému bodu 58, tím je sněmovní tisk 134, smlouva o souhlasu s ratifikací mezi Českou republikou a Slovenskou republikou ve druhém čtení. Dále bychom pak projednávali zbývající body z bloku smluv prvého a druhého čtení, případně body z bloku zprávy, návrhy a další dle schváleného programu pořadu schůze. Připomínám, že ve 12.30 máme pevně zařazený blok volebních bodů, body 98, 99, 100 a 101. Je to druhé kolo. Odpoledne projednáváme pak bod 135, což jsou ústní interpelace.

Dříve než dám prostor řečníkům, kteří budou předkládat změny schváleného pořadu 23. schůze, dovolte, abych přečetla omluvy, které mi přišly na stůl. Je to omluva pana poslance Novotného z dnešního jednání z pracovních důvodů, dále je to omluva paní poslankyně Zuzky Bebarové-Rujbrové z dnešního jednání od 11.30 hodin do 14 hodin a od 18 hodin do konce jednacího dne. Dále je to omluva pana poslance Váchy, který se omlouvá z dnešního jednání z pracovních důvodů, a dále je to omluva paní poslankyně Lorencové, která se omlouvá z dnešního jednání z rodinných důvodů.

Takže tímto jsme učinili formalitám zadost a já se táži, zda jsou zde návrhy na změny v pořadu schůze. Ano, eviduji přihlášku pana poslance Volného. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Volný: Děkuji, paní předsedající. Vážení kolegové, možná jsem s tím otravný, ale uvědomuji si vážnost situace. Hrozně rád bych vás požádal o zařazení bodu do dnešní schůze, je to schválení ratifikace smlouvy, Dohody mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o zlepšení dodržování daňových předpisů v mezinárodním měřítku a s ohledem na právní předpisy Spojených států amerických o informacích a jejich oznámení obecně známé pod názvem FATCA. Rád bych tento bod zařadil na dnešní dopoledne po pevně zařazeném bodu pana ministra školství. Bohužel toto mi bylo včera vetováno a já bych chtěl požádat moc naše kolegy z opozice, pokud by mohli stáhnout svoje veto k tomuto bodu. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Ještě poprosím, pane poslanče, zda byste mi mohl říct alespoň číslo bodu nebo sněmovní tisk.

 

Poslanec Jan Volný: Je to sněmovní tisk 311.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Další přihlášený, pan poslanec Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Já bych nevystoupil, kdyby pan poslanec Volný neřekl "bohužel to bylo včera vetováno". Takže ono pak vypadá, jako že tady snad opozice brzdí řádné projednávání. Skutečnost je, že bohužel Ministerstvo financí zanedbalo termíny. Bohužel Ministerstvo financí zapomnělo zkrátit lhůty. Vzhledem k tomu, že bychom mohli poškodit české finanční domy, tak to udělat nechceme, a přestože Ministerstvo financí nemaká, tak to vetovat nebudeme. Ale byl bych rád, aby jasně zazněla příčina, proč to řešíme tímto procesně nestandardním způsobem.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Dalším přihlášenou je paní poslankyně Černochová.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Hezké dopoledne. Za klub ODS bych chtěla říct, že návrh na veto tedy stahujeme po dohodě s kolegy... se zástupcem klubu za ANO.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní pan poslanec Volný.

 

Poslanec Jan Volný: Prosím vás, já musím reagovat prostřednictvím paní předsedající na pana kolegu Kalouska. Ano, omlouvám se za to slovo bohužel. Vím, proč to včera bylo vetováno. Uvědomuji si to a naopak chci poděkovat a oceňuji vstřícnost opozice jak ke zkrácení, tak k projednání. Omlouvám se za svoje slovo bohužel a děkuji. (Mírný potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Sklenák. (V sále je hluk.)

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Já si dovoluji navrhnout, abychom dnes zařadili také sněmovní tisk 144, energetický zákon, a to po pevně zařazených bodech, předpokládám tedy, že pokud projde návrh kolegy Volného, tak by to byl třetí bod dnešního jednání.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Táži se, zda má ještě někdo návrh na změnu pořadu schůze. Není tomu tak. Tudíž přistoupíme k hlasování o jednotlivých návrzích. Dříve, než tak učiníme, poprosím o snížení hladiny hluku. Opravdu velmi těžko se pak odtud řídí a jakýkoliv návrh může být potom zkreslen.

Ještě přihláška pana poslance Sklenáka.

 

Poslanec Roman Sklenák: Omlouvám se. Sněmovní tisk energetického zákona je správně 351.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Opravuji tedy. Děkuji a nyní přistoupíme k hlasování. Zavolám kolegy z předsálí, pokud tam někteří jsou.

Nyní budeme hlasovat o návrhu pana poslance Volného, a to je zařazení tisku 311 na dnešní den po pevně zařazených bodech, to znamená o již zmiňované dohodě mezi Českou republikou a Slovenskou republikou. Zahajuji hlasování. (Nesouhlasné hlasy ze sálu.) Dobře, prohlašuji toto hlasování za zmatečné. Všechny vás odhlašuji a prosím, abyste se znovu přihlásili vašimi kartičkami.

 

A nyní zahajuji hlasování. Táži se, kdo je pro návrh pana poslance Volného, zmáčkněte tlačítko a zvedněte ruku. Proti? Hlasování končím.

Je to hlasování s pořadovým číslem 160, do kterého je přihlášeno 117 přítomných, z čehož je pro 87. Konstatuji, že návrh byl schválen.

 

Nyní přistoupíme k hlasování o návrhu pana poslance Sklenáka, a to je zařazení tisku 351, energetický zákon, po již pevně zařazených bodech, to znamená jako bod č. 3 dnešního jednání.

Zahajuji hlasování. Táži se, kdo je pro. Proti? Hlasování končím.

Je to hlasování s pořadovým číslem 161, do kterého je přihlášeno 122 přítomných, pro 102. Konstatuji, že návrh byl přijat.

 

Nyní tedy budeme pokračovat podle upraveného programu jednání. Bodem, kterým se budeme zabývat, je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.