(16.10 hodin)
(pokračuje Filip)
Já bych mohl jmenovat to, co mě přivedlo k tomu, abych naposledy spolupracoval na textu nějakého zákona, který je sem předkládán, a to byla ta katastrofální situace, která tam nastala za ministrování pana Bursíka. Náklady na provoz parku se pohybovaly od 320 milionů korun do 900 milionů korun ročně při výtěžnosti cca 150 až 200 milionů korun ročně. Čili roční ztráta dosahovala nejméně 200 milionů korun z hospodaření parku a také dosahovala oněch 700 milionů korun, čili náklady státu činily cca 1 miliardu v tom nejhorším období. Přitom, podotýkám, těžba v Národním parku Šumava daleko přesahuje těžbu z dob reálného socialismu. Jestli si to chcete změřit, prosím, přečtěte si poctivě výroční zprávy o hospodaření parku a objemy těžby a porovnejte je s objemy těžby dřevní hmoty z dob do roku 1989. Budete zděšeni. Tady se prodává pod cenou 600 let starý smrk nejvyšší kvality rezonančního dřeva, promiňte mi, za cenu dřeva zasaženého lýkožroutem. Vynikající nápad! Kdopak to asi zařídil? Ministerstvo životního prostředí za vlády Martina Bursíka. A my nejsme schopni jako zákonodárci, jako orgán, který je tím, kdo dává nebo nedává důvěru vládě, ale ten, kdo je povinen ji kontrolovat, něco takového udělat. A já trvám na tom, že Poslanecká sněmovna je odpovědná za svoji kontrolní činnosti a za to, aby kontrolovala fungování vlády České republiky včetně Ministerstva životního prostředí. Nechci tady zasahovat do pravomoci výboru pro životní prostředí, nechci zasahovat do toho, co má udělat například kontrolní výbor nebo jiný výbor této Sněmovny, případně rozpočtový nebo výbor zemědělský, ale v každém případě je potřeba se nad tím zamyslet.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, jestli chcete citovat jednotlivé věci, které já jsem nashromáždil od roku 1998 k Národnímu parku Šumava, tak mohu. Bylo by to vystoupení velmi dlouhé a nemám zájem to prezentovat před plénem Poslanecké sněmovny a budu to kdykoliv prezentovat při projednávání jakéhokoliv návrhu o Národním parku Šumava v kterémkoliv výboru Poslanecké sněmovny.
Říkám to proto, že není možné se smiřovat s tím, že bude jakýsi obecný zákon nebo obecná ustanovení v zákoně 114, tedy v zákoně o ochraně přírody a krajiny, která budou říkat, co je předmětem ochrany v národních parcích. Věřte mi nebo ne, i žák základní školy nebo student střední školy ví moc dobře, že předmětem ochrany v Národním parku Šumava je něco úplně jiného, než je předmětem ochrany v národním parku například v Labských pískovcích. Prosím, uvažujte o tom, že to je největší chráněná plocha ne v České republice, ale ve střední Evropě, ne-li v Evropě celé. Rozměry toho parku přesahují jenom taková území, která například začleňují vrcholky Alp, které jsou zcela bezlesé a kde opravdu není možné na jednom stromě, který má 30 metrů krychlových územní plochy, získat tolik peněz, anebo prodělat tolik peněz.
V tomto ohledu tedy, upřímně řečeno, nebudu komentovat obsah toho návrhu zákona a budu hlasovat v každém případě, aby zákon prošel do druhého čtení, aby se tím výbory Poslanecké sněmovny zabývaly, protože vždycky když to odmítneme, dojde k další katastrofě v Národním parku Šumava. Katastrofě finanční pro stát. Pro Českou republiku. A věřte mi nebo ne, za chvilku budeme jednat o státním rozpočtu ve druhém čtení a budeme se tady hádat o miliony, možná desítky milionů, někteří o stovky milionů, přitom ročně o ty stovky milionů na tom, že není zákon o Národním parku Šumava, klidně proděláváme, protože není jasné vymezení, jaký je poměr mezi tím lesnickým hospodařením, chcete-li lesním hospodářským plánem, abych se vyjadřoval přesně podle zákona, a plánem péče. A ten rozdíl, věřte mi nebo ne, jde na vrub nikoliv ministrovi životního prostředí. Ten to ještě ani nemohl celé přečíst, co o tom jiní vědí za tu dobu, co se tam hospodaří od roku 1990 tímto způsobem. Ale jde o to, abychom tomu my zabránili a skutečně vyhověli Listině základních práv a svobod, článku 4 odst. 1, abychom na Národní park Šumava připravili zákon, který bude kompromisem většiny Poslanecké sněmovny, nebude to ani návrh senátní, a senátoři s tím ani nepočítají, protože vědí, že tady dojde k debatě, která má jiný rozměr, než probíhala v Senátu, a bude mít i jiný rozměr, než byla petice, kterou tady myslím zmínil jak zpravodaj, tak i pan kolega František Laudát. Mohu upřesnit, že v té době těch podpisů pod peticí bylo 42,5 tisíce a že žádný z těch 42,5 tisíce lidí si nepředstavoval, že zákonodárný sbor zabalí svou práci a nepřipraví takový zákon. Protože nejde o to nemít zákon. Jde o to, aby tady platila přesná pravidla, která nebudou moci někteří chytráci obcházet, ať už jsou to těžaři, tzv. ochránci životního prostředí, nebo developeři, ale aby na tomto území, které zahrnuje přes 40 tisíc hektarů plochy - mimo jiné, té poškozené plochy je tam téměř 50 %, přes 22 tisíc hektarů, abychom si rozuměli, bezzásahové! To je vynikající nápad! Mimo jiné, až nám někdo naúčtuje škody například přeshraniční, protože ten brouk opravdu, tomu je to jedno, jestli lítá do Rakouska, do Německa nebo lítá jenom v Čechách, ten opravdu ty hranice nezná, a v tomto ohledu riskujeme, že neustojíme ani odpovědnost vůči vlastním občanům, natož vůči našim sousedům.
Prosím tedy, abyste zvážili své argumenty, někdy možná velmi malicherné, k tomu, jestli máme, nebo nemáme přijímat zákony, jestli ten zákon je dobrý, nebo špatný. Prosím Poslaneckou sněmovnu, abychom o tomto návrhu zákona diskutovali bez předpojatosti a byli ochotni společně s Ministerstvem životního prostředí, společně s těmi, kteří jsou v Jihočeském a Plzeňském kraji na tom zainteresováni, aby v tomto území platil nějaký právní předpis, který bude mít dostatečnou právní sílu, aby mohl ochránit toto území, život lidí tam a abychom byli schopni dostát svým závazkům. Teď nejde o můj závazek vůči mým voličům. Jde o to, abychom toho byli schopni my jako zákonodárný sbor. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu místopředsedovi Filipovi. Nyní s přednostním právem pan ministr životního prostředí. A než mu dám slovo, paní poslankyně Lorencová stahuje svoji omluvu dnes od 16 do 18 hodin, naopak se omlouvá pan ministr vnitra Milan Chovanec dnes od 16.30 hodin z pracovních důvodů.
Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, když jsem nastupoval před necelými devíti měsíci do své funkce, tak mě můj předchůdce Tomáš Podivínský, dneska tady není, myslím, a další lidé varovali a říkali, také tě mimo jiné čeká problém Šumavy. A já jsem říkal proboha, jaký by tam měl být problém, vždyť je tam krásně a nic zásadního se tam snad nic neděje z hlediska životního prostředí. A pak jsem to postupně pochopil. Na tom začátku jsem udělal chybu, že jsem tam nejezdil tolik, jak jsem tam jezdit měl. Měl jsem jiné starosti, ale pak jsem si ten čas udělal.
Šumava je pro nás, bavíme se o národním parku, tedy téměř 70 tisících hektarech, je pro Čechy jakási ikona přírody. Máme ji někde uvnitř uloženou jako ty temně zelené, temné neproniknutelné hvozdy, vpravdě klostermannovské, tak jak to známe z knížek Karla Klostermanna, ale je to také linie konfliktů. Je to linie konfliktů mezi velkou většinou obcí, a to je potřeba říct, a kolegové, myslím, že nahoře také jsou i z obcí kolem Šumavy, tak vědí, že se velmi často s nimi bavím. A obce si dlouhodobě stěžují, že se nemohou rozvíjet, že je tam vyšší nezaměstnanost, nebo vysoká nezaměstnanost, že jim byla slibována prosperita a ta se jaksi nedostavila. ***