(11.40 hodin)
(pokračuje Birke)
Proto mi dovolte, abych tu nahlas položil otázku, která se mi honí hlavou od chvíle, kdy kolegyně Havlová navrhla tuto vyšetřovací komisi. Ta otázka je následující: Vážně chceme zřizovat komise kvůli devíti kilometrům dálnice, když těch problematických míst v České republice je daleko více? Tím prosím tuto komisi neodmítám - a podtrhávám tuto větu. Dokonce o to mi ale absolutně nejde. Je pravda, že v sociální demokracii zazněly různé názory na tuto komisi. Žádný, ale ani jeden z nás, kolegů a kolegyň z poslaneckého klubu sociální demokracie, nezpochybňoval smysl komise jako takové. To znamená, dovolte mi, abych vyjádřil i stanovisko klubu ČSSD, že naopak myšlenku vyšetřovací komise podporuje. Jasně ale říkáme, že to není jen zvlněná D47. Je tu řada dalších problémů: D1, D3, D8. (V sále je setrvalý šum.)
Dámy a pánové, nejsem žádný sněmovní matador. Naprosto ale rozumím tomu, že poslanci z jednoho regionu rozhodnou otevřít lokální problém na parlamentní úrovni. To je v pořádku, na to mají bezesporu právo. Řada z nás do Sněmovny kvůli tomu právě kandidovala, včetně mě. Mám ale strach z toho, že za měsíc nebo za dva, za půl roku tu budeme hlasovat o nějaké jiné vyšetřovací komisi k nějakému jinému úseku dálnice. Mít vyšetřovací komisi na každý kilometr, to by ke zlepšení situace na našich dálnicích určitě nevedlo.
Pane místopředsedo, já vás požádám, ono se velmi špatně mluví, když sněmovna hlučí.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám velmi dobře rozumím.
Poslanec Jan Birke: Děkuji mnohokrát, pane místopředsedo, za pomoc.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Ne ve smyslu, že vás slyším, ale rozumím vám v tom, že k tomu, aby bylo rozuměno, co přednášíte, je potřeba, aby tady byl klid.
Takže vás žádám, kolegové a kolegyně, jestliže máte něco důležitého k diskusi, jděte do předsálí, ať ti, které to zajímá, mohou poslouchat. Děkuji.
Poslanec Jan Birke: Děkuji mnohokrát, pane místopředsedo. A tak přemýšlím a ptám se, jaký je problém. Je problém v nás, poslankyních, poslancích, kteří v této ctěné Sněmovně chceme zastupovat své regiony? To určitě ne! Ten problém je přeci úplně někde jinde. Ten problém je v jednoznačně nefunkční exekutivě Ministerstva dopravy. Pro důkazy nemusíme chodit daleko. Stačí se podívat do rok starého závěru Nejvyššího kontrolního úřadu, který prověřil náklady a přípravu výstavby dálnic a rychlostních komunikací od roku 2008 do roku 2012. Pro osvěžení paměti budu citovat některé dílčí závěry.
Výstavba dálnic a rychlostních komunikací se neúměrně prodlužuje. Od schválení investičního záměru do dokončení stavby uplyne nejčastěji 12 let. K časovým skluzům docházelo především v souvislosti s územními a stavebními řízeními. Ve stavebních a územních řízeních jsou také procesní vady, kvůli nimž je mohou jejich účastníci často a opakovaně napadat. To vede k dalším průtahům.
Od roku 2007 nemá Česká republika žádný závazně schválený střednědobý ani dlouhodobý koncepční materiál, který by vymezil prioritu a naléhavost dokončení jednotlivých staveb v závislosti na dostupných finančních zdrojích. Síť dálnic a rychlostních silnic měla být podle koncepčních materiálů Ministerstva dopravy z 90. let už dostavěna. Pokud vše půjde tak jako dosud, bude dokončena za 32 let a bude to stát 520 mld. korun, což je o 60 % více, než se předpokládalo v roce 1999! Je to mimo jiné způsobeno nedostatky v koncepční a řídicí činnosti Ministerstva dopravy. Opakuji: nedostatky v koncepční a řídicí činnosti Ministerstva dopravy. Ale dovolte, abych byl seriózní a neházel všechno na aktuální stav. Když se podívám na plejádu ministrů dopravy v posledních osmi letech, není se čemu divit. S výjimkou ministra Řebíčka po něm pánové Bendl, Slamečka, Bárta, Šmerda, Dobeš, Stanjura a Žák málokdy vydrželi více než rok. I jako starosta města jsem si užil jednání ohledně průtahu městem se šesti ministry dopravy.
Všichni víme, že doprava je jeden z nejtěžších rezortů a je náročné ho zvládnout. To se ostatně ukázalo u některých bývalých ministrů, kteří museli pro neschopnost odejít. Proto jsem ocenil, že koaliční partner hnutí ANO prosadil na tu horkou židli krizového manažera, který přišel jako odborník z dopravní branže. Měl jsem dobrý dojem z jeho plánů co nejdříve napojit české silnice a dálnice na evropskou síť, zaměřit se na opravu klíčové dálnice D1, stabilizovat centrální registr vozidel, řešit situaci ve vedení ŘSD, připravit zákon o liniových stavbách - ovšem to byl únor 2014. Nic. Měsíc se sešel s měsícem, je konec září, a dámy a pánové, je mi líto, ale musím říci, že z krizového manažera je bohužel manažer v krizi.
Napojení českých dálnic na evropskou síť? Ne, do Vídně budeme jezdit po dvouproudové silnici, protože dálnici nepotřebujeme. Urychlení D1? Oprava této klíčové dopravní tepny nabírá další a další zpozdění. Centrální registr vozidel? Ministr bez výběrového řízení prodloužil smlouvu dosavadnímu dodavateli. Zcela určitě je to v kompetenci jeho samého a nebudu to napadat. Situace na ŘSD? To je kapitola sama pro sebe. Když se podíváme zpátky, za posledních deset let ve vedení vystřídalo deset osob. Z toho šest ředitelů bylo jmenovaných a čtyři ředitelé pověřeni řízením. Ale z toho se jen v letošním roce vedení ŘSD změnilo čtyřikrát. To je absolutní rekord! V současné době Ředitelství silnic a dálnic opět řídí jen pověřená ředitelka a výběr generálního ředitele je ve hvězdách. Všichni víme, že tendr na generálního ředitele byl zrušen.
Příprava klíčové legislativy, která pomůže urychlit výstavbu klíčových dopravních tepen? Doposud jsme o zákonu o liniových stavbách neviděli ani jeho věcný záměr. Přitom podle plánu legislativních prací vlády ho měl ministr předložit už v červnu. Při troše snahy jsme už mohli mít tuto klíčovou normu v paragrafovaném znění ve Sněmovně teď na podzim. Nebudeme mít nic. Namísto toho ale budeme projednávat brutální novelu zákona o prosazování vlivu na životní prostředí z dílny Ministerstva životního prostředí, které v příštím roce totálně zastaví české stavebnictví v případě, pokud se pozměňovacími návrhy nebude měnit. A já pevně věřím, že moudrost některých kolegyň a kolegů bude dostatečná a uvědomí si, že tato novela by zásadně zastavila výstavbu liniových staveb, dokonce staveb jako obecně v příštím roce! Je hezké poslouchat líbivé řeči o tom, že díky této novele na Evropské komisi nezastaví financování restrukturálních fondů. Položil si někdo vůbec otázku, k čemu nám ty peníze budou, když si za ně kvůli té samé novele nebudeme schopni vůbec nic postavit?
Dámy a pánové, omlouvám se, že se jsem se trochu rozohnil, ale myslím, že i atmosféra tady ve Sněmovně se tento týden, a nejenom tento týden, výrazně posunula a řada z nás si více a více uvědomuje, že se problémy v rezortu dopravy vůbec nedaří řešit. Proto jsem na začátku hovořil o tom, že si musíme pečlivě rozmyslet, jestli máme mít sněmovní vyšetřovací komisi ke každému kousku dálnice. Protože by se na konci volebního období taky mohlo stát, že každý z nás by mohl být předsedou jedné takové komise.
Ale otočme list. Je tu totiž řada otázek, kterým bychom měli podle mého názoru určitě věnovat pozornost v souvislosti s návrhem vyšetřovací komise D47. První a klíčová otázka je otázka arbitráží mezi ŘSD a zhotoviteli díla na D47. Podle některých informací jich je momentálně v běhu 17, podle jiných 19. Každopádně horizont uzavření těchto sporů u stálého Rozhodčího soudu při Hospodářské a Agrární komoře daleko přesahuje šestiměsíční termín pro práci vyšetřovací komise. A to je mimořádně důležité. Představte si totiž, jaký efekt může práce vyšetřovací komise mít na průběh těchto arbitráží! Anebo jinak: Jak budou vůči komisi postupovat subjekty, kterých se tyto arbitráže týkají. Jednání komise je dle jednacího řádu veřejné, pořizuje se z něj zápis a předseda komise o průběžných výsledcích informuje navenek. To znamená, že každé slovo, které na komisi padne, každý dokument, který si komise vyžádá, každé svědectví, každý názor experta bude v nějaké formě uveřejněn, a tím pádem také může podstatně zasáhnout do probíhajících arbitráží. Každá ze stran tak může u arbitrážního soudu použít informace protistrany, které se během jednání vyšetřovací komise objeví. Jaká asi bude ochota obou těchto subjektů sdělovat komisi fakta, která by mohla ohrozit jejich postavení před rozhodčím soudem? A jaký asi bude výsledek práce vyšetřovací komise, pokud by neměla mít dostatek kvalitních a validních podkladů? ***