(11.50 hodin)
(pokračuje Klaška)
Spotřeba domácností, tedy to projídání. Já si nemyslím, že by spotřeba domácností byla sprosté slovo. Jde o standardní a důležitou makroekonomickou složku každé země. U nás vytváří zhruba 50 % HDP. Poselství tohoto rozpočtu je také v tom, že tato vláda a tento návrh státního rozpočtu obrací atmosféru jakési nedůvěry a skepse v další hospodářský vývoj do atmosféry konce ekonomické krize a povzbuzení spotřeby domácností a jejich soukromých investic. Tedy je zde snaha vrátit důvěru v budoucí ekonomický vývoj. Jde o jakýsi signál, protože ekonomika někdy o těch signálech je. Je třeba podtrhnout také to, co už zde říkal pan předseda rozpočtového výboru, že se lidem vrací část nadměrné finanční restrikce, protože oni to byli, kteří nesli na svých bedrech tíhu ekonomické krize.
Jakkoli KDU-ČSL není pro nadměrné zadlužování, považuje tento návrh rozpočtu v současné fázi ekonomického cyklu jako přiměřený, prorůstový, protože svou základní strukturou podporuje hospodářský růst a jeho stabilizaci, a tím podporuje i zaměstnanost. Návrh rozpočtu také přiměřeně reaguje na procyklické škrty minulých politických vlád, které přispěly k návratu ekonomické recese v letech 2011 až 2013. Proto KDU-ČSL bude souhlasit s návrhem tohoto rozpočtu.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad KDU-ČSL.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. A nyní přistoupíme k řádné rozpravě. První je přihlášen pan poslanec Beznoska, po něm se připraví pan poslanec Dolejš a poté pan poslanec Zahradník a další. Takže já poprosím pana poslance Beznosku.
Poslanec Adolf Beznoska: Děkuji, pane předsedající. Vážení členové vlády, dámy a pánové, téměř vše podstatné, si myslím, že tady zaznělo. Názory se samozřejmě různí podle toho, kdo je příslušníkem koalice a kdo patří k opozici.
Předložený návrh státního rozpočtu není dobrý. To, co je tam řekněme velmi nepříjemné, je, že obrací nastolené trendy z posledních let, tzn. že otáčí českou ekonomiku k politice dalšího zadlužování. Navržený rozpočet rovněž vybírá z kapes našich občanů více peněz s naivní představou, že stát dokáže hospodařit lépe než oni sami. Suma sumárum, tento rozpočet České republice neprospívá.
Státní rozpočet je připraven v období, řekněme, velmi příznivé hospodářské situace. Ta situace je samozřejmě nastolena především vnějším ekonomickým prostředím, ale i - a to bych připomněl - odpovědnou hospodářskou politikou předešlých vlád, které snižovaly v obtížné vnější ekonomické situaci schodky státních rozpočtů a podle mého názoru se ctí překonaly nástrahy celosvětové hospodářské krize. Tenhle ten trend se bohužel obrací. Dokonce - a slyším to z úst některých vládních představitelů - si vláda chce řekněme přivlastnit hospodářský růst. Kdo se v ekonomické oblasti pohybuje, ví, že v ekonomice existuje efekt zpoždění, a jelikož většina opatření, která dělá současná vláda, začne platit až v roce 2015, je zřejmé, že za současný růst, pokud vůbec se na něm někdo podílel, tak mohou především minulé vlády.
Česká republika v příštím roce poprvé ve své historii přesáhne v ukazateli hrubý domácí produkt hodnotu 4 000 mld. korun. Poroste ekonomika velmi pravděpodobně o 2,5 %, ale spíše ještě o něco více. S oživením ekonomiky a samozřejmě s určitým zpožděním se objeví snižování nezaměstnanosti, což je další pozitivní efekt. Velmi pozitivní zprávy přicházejí z České národní banky. Drží se stabilní velmi nízká míra inflace a pro investory se udržují výhodné nízké úrokové míry. Na světovém trhu komodit se očekává pokles cen. Prostě máme ideální podmínky pro to, abychom udělali některé systémové změny, a bohužel, bohužel tato vláda těchto podmínek nehodlá nějakým způsobem využít. Nechce vykročit na cestu snižování minulých ekonomických zátěží a nebo tou druhou variantou, a to bych také pochopil, že by se rozhodla masivně investovat. Ani jedno z tohoto neplatí, žádné reformní systémové změny v oblasti financí se nekonají.
Vláda místo snižování schodku státního rozpočtu s cílem nebo s vykročením k perspektivě rozpočtu vyrovnaného, měla by se chovat s důrazem na kritérium snižování strukturálního deficitu, tak navrhovaným rozpočtem naopak deficit vládního sektoru zvyšuje, a to až na 2,3 % hrubého domácího produktu, přičemž strukturální deficit, tedy ten deficit, o kterém vláda svým rozhodnutím jasně a jednoznačně rozhoduje, dosáhne v roce 2015 1,8 % hrubého domácího produktu. A k tomu si postavte ty nepříjemné věci a čím je to způsobeno. Jsou to většinou nesystémová opatření, jako je zelená nafta, třetí sazba DPH, rušení regulačních poplatků atd. atd.
Samozřejmě příznivé pro vládu, a to určitě tak je, je velmi dobré ekonomické prostředí. To znamená, připomenu, že 1 % růstu HDP v našich parametrech znamená dodatečný příjem zhruba 12 mld. korun. Z tohoto bonusu tedy vláda načerpá zhruba 45 mld. korun oproti vládám s účastí Občanské demokratické strany. K tomu si připočtěte dalších 20 mld., o které se zvýší schodek státního rozpočtu, a dostáváte se někam na rozdíl 65 až 70 mld. korun. V návrhu rozpočtu jsem našel i některé skryté formy dalšího zadlužování. Uvedu příklad: Státní fond životního prostředí s příjmy 1,5 mld. a výdaji 3 mld., což je deficit 1,5 mld., Státní fond rozvoje bydlení, kde výdaje budou čtyřnásobkem příjmů tohoto fondu, a dalších 8 mld. schodku se vytvoří na Fondu privatizace. Čili pořád se bavíme o tom, že dochází k příkrému rozporu mezi tím, co je veřejně deklarováno, tam mám na mysli to šetření, s tím, jak je nastaven tento rozpočet. Dokonce i v jedné příloze materiálu, a sice v příloze H, je uvedeno, a já to volně odcituji, že návrh nerealizuje dodatečné restrukturalizace na výdajové straně veřejných rozpočtů. Je zde vysoký podíl mandatorních výdajů a z hlediska dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí jsou potřebná systémová opatření. - Já se tedy ptám, když toto je konstatováno v samotném vládním materiálu, proč my bychom měli tento materiál schvalovat?
Velkým problémem na výdajové stránce jsou samozřejmě mandatorní výdaje. Ty v příštím roce vzrostou na rekordních 713 mld. korun, což je mimochodem o 42 mil. korun více než v posledním roce vlády s účastí Občanské demokratické strany. Mandatorní výdaje tak dosáhnou hodnoty téměř 60 % celkových výdajů a to je věc, která je velmi nebezpečná. Celá řada z těch mandatorních výdajů jsou výdaje zbytné. Je potřeba o tom přemýšlet.
My jsme tady slýchali a slyšíme to od pana premiéra, od pana ministra financí, jak se bude šetřit, a vždycky je nejlepší dávat vlastní příklad. Znovu jsem si našel některá čísla, se kterými bych vás tady seznámil. Například činnost vládních úřadů naroste na rekordních 81 mld. korun, tzn. je to zhruba nárůst o 16 % oproti minulému roku. Zvyšují se výdaje provozní, běžné na Úřadu vlády o 8,5 %, zvyšují se běžné výdaje na Ministerstvu financí atd. atd. Čili o šetření v tomto případě nemůže být řeč. A jakkoli zvyšujeme dramaticky výdaje, tak bohužel, a o tom byla řeč mými předřečníky, investiční výdaje se nezvyšují. Sumu 75,6, která je plánována, a jakkoli jsem tady slyšel, že to nebude číslo definitivní, já považuji za velmi nízkou. Je v příkrém rozporu s tím, co je tvrzeno veřejnosti. Kdybychom to vzali absolutně, 75,6 mil. korun, je to pokles proti roku 2013 zhruba o 25 % a to je docela zásadní. ***