(15.30 hodin)
(pokračuje Bendl)
Zároveň, myslím si, platí a je třeba přiznat, že ten boom zájmu investorů, zájmu stavění a podobně, který tady byl po revoluci v těch letech 1992, 1995, 1997, 1998 a tak dále, ten už je dávno pryč. Tlak na to, aby vznikaly nové průmyslové zóny a podobně, už zdaleka takový není. Naopak hledáme způsob, jak vůbec sem přilákat nějaké nové investory, jak posílit množství pracovních příležitostí v České republice. A z tohoto pohledu je citlivý právě zákon o ochraně zemědělského půdního fondu. Musíme se na něj podívat jako na zákon, který na jednu stranu chrání tu hodnotu v oblasti zemědělského půdního fondu, na druhou stranu ovlivňuje rozvoj měst a obcí v České republice a může tím i brzdit řadu pozitivních věcí.
Dneska už se tu zmiňoval dokument, kterým územní plán bezesporu je, klíčový dokument, ke kterému se vyjadřují, pokud se to týká měst a obcí, jednotlivé obce, orgány Ministerstva životního prostředí, nebo řeknu všechny dotčené orgány, kraj a podobně. To znamená, vzniká dokument, jehož povaha charakterizuje, jakým směrem má jít rozvoj daného území, kde kudy mají jít silnice, dálnice, kde rozvojové plochy, kde naopak chráněná území a podobně. A tohle, tento zákon, který v podstatě se snaží ještě zpoplatnit, nebo popisuje zpoplatnění vyjmutí ze zemědělského půdního fondu, ještě více chrání některé oblasti a umožňuje státní správě se k tomu vyjadřovat. Já bych velmi podporoval to stanovisko, aby za nejdůležitější dokument v tomto ohledu byl právě ten územní plán, nikoliv zájem veřejný reprezentovaný jedním či dvěma úředníky na tom či onom ministerstvu či krajském úřadě i či městském úřadě. Myslím si, že zájem veřejnosti tady reprezentují především zastupitelstva. Ale chápu, že jsou zde státní úředníci a státní orgány, které musí a mají dohlížet v symbióze s tím, co si veřejnost přeje, na to, jak to území má být do budoucna zachováváno.
Existují, nebo znám konkrétní příklady, kdy například k vybudování chodníku z jedné obce do druhé, které jsou vedle sebe velmi blízko, bylo potřeba podél silnice vyjmout ze zemědělského půdního fondu pruh, na kterém by se dal postavit obyčejný chodník. Vyjmutí ze zemědělského půdního fondu stálo víc než vybudování tohoto chodníku. To mi přijde, že je absurdní. Stejně tak jako je absurdní, když stát si řekne, že vybuduje dopravní infrastrukturu, ať už jsou to železnice, či silnice, projedná toto v územních plánech, vyčlení na to svoje finanční prostředky, ale ten stát si zdraží tu svoji dopravní infrastrukturu o finanční prostředky nutné k použití k tomu vyjmutí. My si prostě několikrát zaplatíme z vlastních peněz a použijeme ty peníze i dopravní infrastrukturu, použijeme peníze jiné. Tím pádem nemůžeme stavět a sami si komplikujeme a zdražujeme dopravní infrastrukturu. I o tom je tento zákon.
Já jsem pro to, aby se zákon dostal co nejrychleji do druhého čtení, a podpořím tento návrh zákona. Ale zároveň chci říct, že budu hledat ve svém rozhodování takové usměrnění zákona, které nebude bránit rozvoji měst a obcí, tak aby prostě obce mohly za minimálního finančního přispění se dále rozvíjet v souladu především se svým územním plánem, na kterém se podílejí státní instituce i jednotlivá zastupitelstva.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Eviduji tři přihlášené do rozpravy - první je pan poslanec Vilímec, dále pan poslanec Faltýnek a jako třetí pan poslanec Kováčik. Poprosím pana poslance Vilímce, aby se ujal slova.
Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych upozornit na možná pro někoho dílčí aspekt, ale pro mnohé nebo pro některé vcelku zásadní, který ani vlastně nezmínil pan ministr ve své úvodní řeči, myslím ani paní zpravodajka. Upozornil na to až pan Tomáš Kučera, a to na změnu kompetencí dosavadních orgánů ochrany zemědělského půdního fondu, které také tento sněmovní tisk přináší, a to především ve vztahu k jednotlivým typům obcí.
Víte, od doby zániku okresních úřadů a vzniku obcí s rozšířenou působností k 1. lednu 2003 se neustále diskutuje o pozici jednotlivých typů obcí, o pozici především těch obcí, které zůstaly v kategorii tzv. obcí s pověřeným obecním úřadem. Velmi dobře si pamatuji tehdejší diskusi, když vznikaly obce s rozšířenou působností. Ani náznakem tehdejší vláda, byla to vláda sociální demokracie, či tehdejší představitelé Ministerstva vnitra nezmiňovali, že to povede také k dlouhodobé snaze fakticky zlikvidovat výkon státní správy na pověřených obcích. Tehdy probíhaly velké debaty o postavení a počtu obcí s rozšířenou působností. K tomu se nechci vracet. Po těch deseti letech se mi zdá, nebo jsem přesvědčen, že kýženého efektu se moc nedocílilo, že přiblížení výkonu státní správy se totiž mnohde nekonalo a konalo se spíše oddálení výkonu státní správy ať již na obce s rozšířenou působností od těch původních obecních úřadů s pověřeným úřadem, anebo na krajské úřady. Během těch deseti, nebo dnes již jedenácti let se také s různou mírou intenzity v jednotlivých volebních obdobích začala přesouvat skutečně kompetence státní správy od obcí s pověřeným úřadem, a to především směrem k obcím s rozšířenou působností. Jednalo se vždy o takovou salámovou metodu, protože fakticky žádná koncepce či reformy, další reformy veřejné správy nebyla přijata. Myslím, že takto se postupovat nedá.
Jsem dlouholetým místostarostou města s pověřeným úřadem, proto také tady vystupuji. Když říkám dlouholetým, tak pamatuji v této pozici 24 let. A skutečně nepochopím, proč ze stran nebo strany některých ministerstev se neustále rodí pokusy o likvidaci výkonu státní správy na těchto obcích. To jsou totiž obce, které disponují zkušeným administrativním aparátem, odborností, a není většinou žádného důvodu, proč by se mnohé kompetence k výkonu státní správy měly přesunovat někam jinam.
Ministerstvo životního prostředí již na konci, vlastně v samém závěru minulého volebního období učinilo takový neúspěšný pokus, když do senátní novely zákona o zemědělském půdním fondu prosadilo v Poslanecké sněmovně zrušení orgánů ochrany zemědělského půdního fondu na pověřených obcích. V zásadě provedlo to, co teď s mírnou obměnou se navrhuje v tomto sněmovním tisku. Senát tehdy přijal pozměňovací návrh, na kterém se podílel vedle samotných senátorů také Svaz měst a obcí. Ten pozměňovací návrh celkem logicky nastavoval kompetence jednotlivých orgánů zemědělského půdního fondu podle přirozené úlohy jednotlivých stupňů státní správy, ať už se jedná o obce s rozšířenou působeností, s pověřeným úřadem, krajské úřady, anebo Česká inspekce životního prostředí. Bohužel došlo k rozpuštění Sněmovny, nebo bohudík, to nechci teď hodnotit, a ten zákon spadl pod stůl, protože o pozměňovacím návrhu Senátu již neměl kdo rozhodovat.
V novém volebním období, pravda, s jinými aktéry je tento návrh opět na stole. Když jsem si ho včera podrobně přečetl, tak opět odkazuje na dávné usnesení, hodně fousaté usnesení vlády někdy z roku 2006. Cílem toho usnesení vlády rozhodně nebylo likvidovat státní správu na obcích s pověřeným úřadem. Když bych ocitoval z důvodové zprávy, tak se v důvodové zprávě tohoto sněmovního tisku na konto rušení orgánů ochrany zemědělského půdního fondu na obcích s pověřeným úřadem píše, že ve značné míře již působnost obecních úřadů obcí byla koncentrována v obcích s rozšířenou působností, jak to umožňuje zákon o obcích. Tomu skutečně nerozumím, hlavně tomu dodatku. Na jiném místě, a to myslím, je také zajímavé, se při vyhodnocení přínosů a nákladů připouští, že převedením kompetencí z pověřených úřadů může dojít ke zvýšení nákladů na dopravu a k větším časovým nárokům jak pro obce s rozšířenou působností, tak i pro žadatele. ***