(15.40 hodin)
(pokračuje Vilímec)
Mluví se o úspoře mzdových nákladů u obcí s pověřeným úřadem, spíše o hypotetické, zároveň - a to bych chtěl podtrhnout - však novela ohledně změny v kompetencích a zavedení nových kompetencí přinese potřebu navýšení prostředků z veřejných rozpočtů. Sečteno a podtrženo, celkové úspory změn těch kompetencí jsou totiž nižší než celkové náklady.
V odůvodnění naleznete pouze stručné shrnutí připomínek některých resortů, včetně České inspekce životního prostředí, která požaduje i v souvislosti se změnami kompetencí navýšení o 11 funkčních míst. Ani zmínka o tom, že s tímto návrhem především v některých aspektech zásadně nesouhlasí Svaz měst a obcí České republiky. To je velmi pozoruhodné.
Nechci hodnotit tuto novelu v jiných oblastech navrhovaných změn, to učinili mí kolegové. Já věřím, že - byť je na to, pokud projde deset dnů, velmi krátká doba - zvítězí zdravý rozum a v dalším projednávání zákona upustí Ministerstvo životního prostředí předbíhat dobu a upustí od snahy likvidovat orgán ochrany zemědělského půdního fondu na obcích s pověřeným obecním úřadem. Nic to totiž nepřinese, pouze to komplikuje lidem život. Víte, mnohokrát mluvíme o potřebě podpořit venkov. Ve skutečnosti však takovými návrhy děláme vše pro to, abychom lidem na venkově život co nejvíce ztrpčovali.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní poprosím pana poslance Faltýnka o jeho příspěvek do rozpravy. Po něm je pan poslanec Kováčik.
Poslanec Jaroslav Faltýnek: Hezké odpoledne, kolegyně, kolegové, vážený pane předsedající. Já jenom velmi stručně, protože jsem se sám osobně podílel na debatě o vzniku této novely. Vedla mě k tomu zkušenost z místa, kde bydlím, kterou vám velmi stručně popíšu.
Nicméně při poslouchání dnešní diskuse děkuji za to, že většina z vás, z nás, se shoduje na tom, že je potřeba tuto normu opravit. Nebývá to často v této Sněmovně, protože ta poslední novela vlastně s vaničkou vylila i dítě a trošku pozastavila investice v České republice, ať už zahraniční, nebo české.
Já pocházím ze střední Moravy, z Hané, z Prostějova, a tam je firma Mubea, která zaměstnává a funguje v Prostějově deset let, zaměstnává tisíc lidí a chtějí stavět další rozšíření fabriky pro zhruba 600 lidí, s tím, že město Prostějov, kde jsem skoro třicet let zastupitelem, jim prodalo v průmyslové zóně pozemek za zhruba 500 Kč za metr čtvereční a cena za vynětí podle stávající platné úpravy je 1 500 Kč, čili je to de facto trojnásobek kupní ceny, s tím, že my víme, že ta firma tam funguje, zaměstnává lidi, podílí se na školství atd.
Podobný případ je v Olšanech u Prostějova. Je to malá obec mezi Prostějovem a Olomoucí, kde německá firma Mürdter Dvořák chce zdvojnásobit kapacitu výroby plastových výlisků do aut na palubní desky a podle stávající platné úpravy - a zde podotýkám, že samozřejmě je a bylo velmi těžké najít kompromis mezi resorty, mezi resortem Ministerstva zemědělství, MMR, MŽP a dalšími, kteří se na tom podíleli, protože konkrétně třeba v Olšanech je to jednička bonita. Nicméně je to v územním plánu obce schváleném před deseti lety. Dnes se na tom pozemku samozřejmě hospodaří, nicméně pozemek je ve vlastnictví té německé firmy, která tam chce postavit další výrobní halu, přesunout výrobu z Německa, zdvojnásobit kapacitu a zaměstnat dalších 300 lidí.
Takže toto byly důvody, proč jsem se o to začal intenzivně zajímat, a je dobře, že se našel nějaký kompromis, který vyvažuje na jedné straně ochranu zemědělského půdního fondu, protože všichni z vás, nebo většina z nás ví, že jeden centimetr ornice se tvoří sto let, takže je určitě potřeba zemědělskou půdu chránit. Na druhé straně ale je třeba v oblastech, kde je připravena výstavba, kde jsou zájemci o výstavbu nových fabrik a s nimi souvisejících skladových prostor, to podpořit.
Takže já jednoznačně i z pozice předsedy zemědělského výboru podporuji tento nalezený kompromis, a jak už tady bylo řečeno, já jsem ráno poprosil kolegy z ostatních koaličních i opozičních klubů, abychom zkrátili na nezbytné minimum projednávání tohoto zákona ve výborech, tak aby ta zákonná norma mohla platit co nejdříve, protože jsou v naší zemi kupodivu investoři, kteří chtějí stavět, chtějí zaměstnat lidi a kteří chtějí ještě vytvořit nová pracovní místa.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní s přednostním právem je přihlášen pan ministr Brabec a po něm pan poslanec Kováčik. (Poslanec Kováčik namítá, že má stejné přednostní právo.) Pan ministr, když se hlásí, tak - máte stejné přednostní právo, to máte pravdu, ano. Pojďte, pane předsedo.
Poslanec Pavel Kováčik: Já za to slibuji, že nebudu mluvit dlouze, ostatně nikdy nemluvím dlouze. Děkuji panu ministrovi, že mně jako staršímu dal přednost při stejném přednostním právu.
Já samozřejmě velmi dobře chápu i to, co tady říká pan předseda Faltýnek a řada dalších. Ta snaha po umožnění výstavby nových fabrik přinášející pracovní místa, přinášející ekonomický rozvoj, to je nezpochybnitelné. Ale dovolte mi podívat se možná o nějaké kroky dál, podívat se na věc trošku filozoficky, anebo vnést do toho prostoru několik málo základních otázek, které také musíme řešit.
Už tady bylo řečeno, jak dlouho vzniká jeden centimetr ornice. Z toho vyplývá, že půda je zdroj nenahraditelný. Druhá skutečnost, kterou je třeba také mít na mysli, je ta, že Česká republika patří mezi evropské země s nejnižší výměrou zemědělské půdy na jednoho obyvatele, a že tedy si nemůžeme dovolit hazardovat příliš se zemědělskou půdou, a to ve jménu našich potomků, našich vnoučat, pravnoučat, kdy se může stát někdy v budoucnu, že každý centimetr čtvereční zemědělské půdy bude zapotřebí ať už z potravinářských, či energetických, či jiných, například environmentálních důvodů, a tu půdu nebudeme mít.
Třetí, čtvrtá, pátá a další premisy - víte, já bych nerad, aby se zopakovala ta situace, která je tristní, kdy na nejlepších pozemcích, nejúrodnějších bonitách, vůbec nejlepších půdách nám tady překotně po devadesátém roce vyrostla rozsáhlá logistická centra, také s odůvodněním, že je třeba podporovat rozvoj, podnikání, a tak dál, a tak dál. A ta půda je navždy ztracena. I poté, co se ty velké krabice odstraní, tak rekultivace není možná úplně do původního předchozího stavu. Jsou to věci, které také musíme mít na mysli. Půda je věc, která je národním bohatstvím, i když je třeba ve vlastnictví jednotlivých fyzických či jiných osob, ale je v širším slova smyslu tak důležitým, tak závažným, tak nenahraditelným národním bohatstvím, že holt jestli se někdo podivuje, že cena vynětí byla větší než cena té stavby, tak to jenom vyjadřuje, jak moc je ta půda nenahraditelná.
A já teď vůbec neodmítám rozvoj, vůbec neodmítám šance na umožnění, vůbec neodmítám diskusi o tom, že bychom měli v odůvodněných případech veřejný zájem typu stavět novou fabriku, skladové prostory, nová pracovní místa. Naopak. Já to podporuji, ale nabádám, abychom měli skutečně na mysli i tyto nejenom zítřejší zájmy, ale i pozítřejší a popozítřejší zájmy občanů, kteří třeba ještě nejsou narozeni a které by naše dnešní přílišné hazardování s půdou jako národním bohatstvím mohlo vést k nějakým problémům.
Samozřejmě vím, že jde o věci již v těch průmyslových zónách schválené, samozřejmě mám pocit, že je potřeba to dobře projednat, a nevylučuji ani podporu, ale rád bych, aby se, jde-li o zemědělskou půdu, tou věcí zabýval i zemědělský výbor. A nepřipadá mi v takovéto situaci úplně šťastné zkracovat lhůtu na deset dnů. Děkuji. ***