Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Petr Gazdík)

64.
Senátní návrh zákona o Národním parku Šumava a o změně zákona
č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 250/ - prvé čtení

Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 250/1. Předložený návrh odůvodní pan senátor Pavel Eybert, kterého mezi námi vítám. Prosím, pane senátore, máte slovo. A sněmovnu prosím, aby se ztišila.

 

Senátor Pavel Eybert: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené poslankyně, páni poslanci, připadl mi úkol seznámit vás se senátním návrhem zákona o Národním parku Šumava. Proč právě Senát přichází s návrhem tohoto zákona? (V sále přetrvává hluk.)

V Senátu se v průběhu minulých let konala řada veřejných slyšení a seminářů k problematice Národního parku Šumava. Řada výborů opakovaně v minulých letech -

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Omlouvám se, pane senátore, znovu prosím sněmovnu, aby se ztišila.

 

Senátor Pavel Eybert: Řada výborů opakovaně v minulých letech i letos navštívila Národní park Šumava a členové výborů diskutovali o těchto problémech. Senátorům přišlo velice líto, že příroda, lesní systémy v minulých letech velmi utrpěly, že na Šumavě v národním parku uschlo vlivem nezvládnuté kůrovcové kalamity více jak dvacet tisíc hektarů vzrostlého smrkového lesa. Jelikož dosud žádný z návrhů zákona o Národním parku Šumava nebyl schválen a ten poslední návrh, připravený v minulém funkčním období Poslanecké sněmovny, skončil s jejím koncem, rozhodlo se dvacet senátorů tento návrh zvednout, dopracovat a podat k projednání v Senátu. Je to zákon ve všech nutných směrech projednaný a schválený dle platných pravidel. Na zákonu pracovalo Ministerstvo životního prostředí, Rada Národního parku Šumava, státní Správa Národního parku Šumava, starostové, zastupitelé obcí v národním parku a oba kraje, na jejichž území se národní park nachází. Prošel celou řadou schvalovacích procesů, jak je to nutné. Jinak to totiž ani nejde, chcete-li dodržet zákonný postup. Že tomu tak bylo a že jak obce tak kraje toto potvrzují, máte v jejich vyjádření, která jste dostali.

Přesto jsme my senátoři, Senát, napadáni, že jsme při určování zonace vycházeli vstříc některým vlastníkům a developerům při určování zonace, což je úplně mimo realitu. Zonaci dohodla státní Správa Národního parku Šumava se starosty, zastupitelstvy už v roce 2013, kdy ještě nikdo nevěděl, že budeme podávat my jako Senát návrh zákona. My jsme jej přebrali, protože jen tak je možné proces zonace uskutečnit.

Zonace v parku rozšiřuje proti stávajícímu stavu první zóny z 13 % na 26 % s tím, že pouze ve 4 % z těchto 26 % bude možné zasahovat tak, aby se stabilizovaly a odpovídaly požadavkům na první zóny a byly schopny samostatného udržení v tomto režimu. Dále předurčuje dalších 8 % plochy Národního parku Šumava do druhých zón - z prvních zón do druhých zón, a to v horizontu plánu péče. Zároveň zonace při tomto násobném zvětšení prvních zón snižuje počet prvních zón ze 135 na 35, a to z důvodu, že dnešní malé a četné ostrůvky prvních zón působí jako pěstírny lýkožrouta smrkového bez možnosti dobré ochrany okolního lesa tzv. pufračními pásmy. Tam, kde dochází k přesunům z ploch z druhé zóny do třetí zóny, ale i opačně, dochází k těmto úpravám po dohodě státní Správy Národního parku Šumava, zastupitelů, starostů, rady parku vždy dle platné a schválené územně plánovací dokumentace. Jde pouze o zhruba jen 20 hektarů z 68 tisíc hektarů Národního parku Šumava.

Odpůrci tohoto zákona se vyjadřují, že po schválení tohoto zákona budou zastavěny dvě třetiny plochy parku. Je to naprosto lživý výrok. Zákon říká, že v prvních zónách se nesmí stavět nic mimo zařízení sloužící k ochraně přírody, ve druhých zónách lze umisťovat a povolovat pouze to, co není v rozporu s posláním parku, a v praxi to znamená, že státní Správa Národního parku Šumava vydává závazná, znovu opakuji závazná stanoviska ke všemu, o cokoli a kdokoli požádá. Bez jejího souhlasu v parku nepostaví legálně nikdo nic. Ve třetích zónách, které tvoří méně jak 5 % území parku, a jde o zastavěná nebo zastavitelná území, dříve intravilány obcí nebo území natolik pozměněná, že je nelze znovu zařadit do druhé nebo první zóny, lze povolovat pouze to, co je v souladu s platnou územněplánovací dokumentací. I tady se ke všemu vyjadřuje státní Správa Národního parku Šumava, ale také všechny ostatní orgány státní správy a instituce. Bez souhlasu státní Správy Národního parku nemůžete v národním parku v podstatě nic. Nemůžete vytyčovat běžecké tratě, nemůžete provádět geologický průzkum, nemůžete provádět změny ve využití ploch, a tudíž ani dělat změny územních plánů, pokud k tomu nemáte souhlas. Nakonec jsou tyto podmínky identické ve stávajícím nařízení vlády, kterým byl Národní park Šumava založen.

Aby byl zajištěn alespoň minimální přístup do prvních zón, a to v souladu s posláním parku, navrhuje zákon základní cestní síť na území parku, po které se bude moci návštěvník pohybovat. Tato cestní síť má být vyznačena správou parku a doplňována podle změn. Vstup do prvních zón mimo tuto lesní síť bude jen na povolení správy parku. Výjimku tvoří obyvatelé s trvalým pobytem, vlastníci nebo nájemci pozemku, orgány veřejné správy, správních orgánů a pracovníci záchranného integrovaného systému.

V péči o les se postupuje dle obecného principu, tedy podle zákona č. 289/1995 Sb., takzvaného lesního zákona a jeho ustanovení o lesích zvláštního určení s tím, že v prvních zónách má přednost zákon 114 z roku 1992, § 22 o ochraně přírody a krajiny. Zde jde opět o shodu se současným právním stavem, který je podle nařízení vlády, kterým byl park zřízen.

V zemědělství jsou dle návrhu zákona louky a pastviny využívány pro extenzivní chov dobytka v souladu s ekologicky únosnou mírou zatížení, stanovenou s ohledem na plán péče v národním parku správou parku. Ostatní pozemky nelesní a nezemědělské lze též využívat pouze v souladu s platnou územně plánovací dokumentací.

Jelikož území Národního parku Šumava prošlo třikrát masivním vylidněním - odsun českých obyvatel na počátku 2. světové války, odsun německých obyvatel na konci 2. světové války a potřetí při vytváření pohraničního pásma po roce 1948 -, dostala se celá řada pozemků, které by jinde patřily obyvatelům, právnickým osobám, obcím, do majetku České republiky, jeho subjektů. Jak známo, stát za své nemovitosti daň z nemovitosti neplatí. Toto významně snižuje příjmy obcí a dělá jim tuto situaci a problémy i celá řada dalších problémů z hlediska péče o obce. Z tohoto důvodu navrhujeme zákonem převod některých pozemků do vlastnictví obcí z majetku státu. Ono to většinou jde i podle současných právních norem, ale jde o proces dlouhý, administrativně náročný. Došlo by tak ke zjednodušení byrokracie. Ze stejných důvodů pak navrhujeme i finanční příspěvek, a to ve výši 500 Kč na rok za každý hektar katastrálního území obcí, které se nacházejí na území parku. Stát v těchto katastrech vlastní převažující procenta ploch a ne vždy se o ně stará tak, aby s tím byla obecná spokojenost - neseká trávu, kopřivy, buřeň, neudržuje cesty.

Starosta, zastupitelstvo nesmí vynakládat prostředky na údržbu cizího majetku. Obce v Národním parku Šumava jsou tímto rozsáhlým majetkem státu na svých katastrech znevýhodňovány, a proto Senát navrhuje zmenšení vlastnictví státu tam, kde ho stát nepotřebuje, a navíc se o takový majetek špatně stará nebo nestará.

Zákon řeší mimořádné události na území parku, přechodná ustanovení, zrušovací ustanovení a ve své druhé části, poslední novele zákona číslo 114/1992 Sb., pak napravuje chybu, když nebyla v této novele důsledně promítnuta práva a povinnosti ve vztahu ke krajům.

Účinnost zákona je navržena prvním dnem druhého měsíce po vyhlášení.

Proč řešit Národní park Šumava zvláštním zákonem a ne obecně novelou zákona číslo 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny? Protože Národní park Šumava je fenomén, který si to zaslouží. Důvodů je celá řada. Například svojí rozlohou. Ta je totiž daleko větší než rozloha všech tří ostatních národních parků dohromady. Dokonce rozloha dvou z nich, Českého Švýcarska a Podyjského parku, je v součtu pořád menší než rozloha jedné jediné šumavské obce - Modravy. Dalším důvodem je třeba to, že správní úřad lze zřizovat toliko zákonem a státní Správa Národního parku Šumava je správním úřadem a je zřízena dosud pouze nařízením vlády. Všechna její dosavadní rozhodnutí by klidně mohl někdo napadnout a zřejmě by i vyhrál. Jako další důvod vidím i to, že Národní park Šumava jako jediný v České republice, ale i jinde, má zastavěná území a zastavitelná území, tedy intravilány, součástí parku. Odpůrci zákona často poukazují na Bavorský národní park, který je několikanásobně, asi pětkrát větší než Národní park Šumava a uvnitř parku má jen jednu jedinou obec, navíc její intravilán však součástí parku není.

Nejpodstatnějším důvodem, proč zákon přijmout, je ale skutečnost, že ekosystémy na Šumavě, hlavně les, potřebují dlouhodobou stabilitu v péči o ně. Není možné, aby se s každou změnou politického vedení státu, Ministerstva životního prostředí, Poslanecké sněmovny, ale i vedení parku měnil plán péče. Nebude-li zákonem definováno, co a jak platí, je pak snadné nařízením vlády, ministra životního prostředí, měnit rozlohy zón, způsoby managementu, a tím způsobovat obrovské škody, jako je způsobilo rozhodnutí bývalého ministra životního prostředí pana Bursíka, když po orkánech Kyrill a Emma rozhodl ponechat ve druhých zónách víc jak 350 tisíc metrů polomového dřeva bez sanace, byť sanace mohla být a měla být zákonně provedená. Následná kůrovcová kalamita pak znamenala již zmiňované uschnutí více jak 20 tisíc hektarů vzrostlého smrkového lesa a následné těžby po dobu několika let v objemech více jak 300 tisíc plnometrů dřeva ročně - těžby v rozsahu předtím nikdy nevídané.

Přílohou zákona je slovní vymezení hranic Národního parku Šumava, druhou pak grafické vymezení hranic Národního parku Šumava - a je třeba říci, že zákon navrhuje dosavadní hranici. Třetí přílohou je zonace, kde jsou vyznačeny plochy I. zón, tedy 26 % plochy Národního parku Šumava, zón II. A, které by ve výměře 8 % plochy Národního parku Šumava přešly do I. zón, zón II. B, které zůstanou ve II. zónách, zhruba 61 % plochy, a III. zóny, které tvoří 5 % a zůstávají ve III. zónách. Další přílohou je základní cestní síť, bez které by plochy I. zón zůstaly zcela nedostupné. I zde jsme pro to, aby tato příloha byla součástí zákona a nemohla se opakovat situace, kdy si někdo vymyslel, že v rámci toho, aby na Šumavě bylo více divočiny, vybagruje asfaltové cesty, které tam jsou mnoho desítek let, protože po nich chodí turisté, což prý vadí tetřevům, kterým bagrování a likvidace cest prý naopak nevadí. Jen náhodou se to profláklo a na tuto zhůvěřilost pak nedošlo.

Návrh zákona není v rozporu s platnou legislativou České republiky. Má náklad na státní rozpočet ve výši 34 mil. korun pro 22 obcí jako kompenzaci nevýběru daně z nemovitosti z rozsáhlých ploch ve vlastnictví státu. Návrh zákona je podáván jako výsledek dlouhé řady jednání obcí, krajů, rady parku, tehdejší správy parku, vedení Ministerstva životního prostředí a Senátu Parlamentu České republiky. To, že se proti němu vymezuje pan prezident Zeman, není z důvodu, že by si myslel, že zákon nedostatečně chrání přírodu Národního parku Šumava, ale naopak, zdá se mu, že ji chrání příliš a ve velkém rozsahu. To jste ale z médií moc často asi neslyšeli. Na druhé straně některé spolky, např. Duha, si přejí, aby byla přísně chráněna ještě větší část Národního parku Šumava, a nebudou nikdy spokojeny, nebude-li v I. zónách více jak 50 % území Národního parku Šumava.

Senátoři chápou tento návrh zákona jako společensky přijatelný kompromis. Obce se dlouho bránily souhlasit s 26 % I. zón a následně pak 34 % I. zón. Slevily ze svých požadavků a vyšly vstříc požadavkům spolků. Ty však nejsou ochotny nic slevit a tvrdošíjně trvají na svých představách. Nevybíravě, lživě a nepravdivě argumentují proti zákonu. Tak jako vy, tak i senátoři dostávali stovky a stovky emailů, povětšinou však jen z několika málo jednotek počítačů, jako lobbistický nátlak ve prospěch jejich názorů. Senátoři jim nepodlehli a já doufám, že jim nepodlehnete ani vy a propustíte zákon do dalšího čtení, popř. ho upravíte v dalším čtení do ještě přijatelnějšího stavu. Mohu vám sdělit, že v Senátu pak udělám vše možné k dokončení tohoto procesu, který Národnímu parku Šumava dlužíme už víc jak 22 let.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu senátorovi Eybertovi. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Václav Zemek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Zemek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, hezké odpoledne. Já bych nejprve měl jednu faktickou poznámku ke svému předřečníkovi. On zmínil, že Národní park Šumava je pětkrát menší než Bavorský národní... Tam jste chtěl říct (k senátorovi Eybertovi), že je pětkrát větší. Podle posledních údajů Bavorský les je asi zhruba třetinový co Šumavský národní park. To jen na okraj faktická poznámka.

No, dostalo se nám na stůl poměrně výbušné téma, alespoň soudě podle množství různých emailů a dopisů, které mi došly. Asi i vám došly. Já bych nespekuloval o tom, jestli jsou to výpisy z nějakého automatu, nebo jsou to reální lidé. Já jsem se na některé emaily snažil odepisovat a ti lidé na to reagovali, takže já bych tyhle spekulace nechal stranou, jestli jsou to nějaké vygenerované falešné adresy, nebo ne.

Ale vraťme se k zákonu. Můj předřečník tady říkal, že zákon byl dobře projednán. Já jsem se tedy sám zúčastnil v minulém volebním období projednávání ministerského návrhu na ministerstvu za ministra Chalupy a musím říct, že tam se toho zúčastnilo mnohem větší spektrum různých skupin, než tady říkal pan senátor. Jednak různá občanská sdružení ať už z jedné, či z druhé strany, byli tam nejen zástupci, řekněme, zelených iniciativ, ale i zástupci třeba té protistrany, když bereme tu stranu toho konfliktu nebo toho sporu, byli tam zástupci vědecké obce, univerzit. Takže tady mi trochu tohle zrovna chybí. A tady bych měl první výtku k projednávání této předlohy - že tam vlastně nebyl zcela dodržen postup, který stanovuje obecná právní norma, kterou je zákon 114 o ochraně přírody a krajiny, který jasně ukládá, že při projednávání takovéto předlohy by se měla účastnit veřejnost a mělo by to být projednáváno s veřejností. Respektuji, že tam byly účastny obce, kraje, ale chybí mi tam i ty další subjekty, které k tomu mají, co říct.

Samozřejmě respektuji to, že tento zákon je svým způsobem kontroverzní právě proto, že se tam střetávají různé zájmy. Je třeba říci, že každá ze zájmových skupin má jiný pohled na to, jak má národní park vypadat. Jiný pohled mají obce, jiný pohled mají kraje, jiný pohled má státní ochrana přírody, jiný pohled mají občanská sdružení. Já se domnívám, že pohled státní ochrany přírody by měl být první, a pak teprve ty ostatní. Můžete se mnou nesouhlasit, nebo naopak, ale je to můj názor na věc.

Teď se vrhneme k samotnému zákonu. Zákon je poměrně stručný. Já to vnímám jako třetí pokus během posledních tří let dát nějaký samostatný zákon k národnímu parku. Otázka je, jestli ho nutně potřebujeme, nebo ne. Park byl vyhlášen nařízením vlády v roce 1991 podobně jako Národní park Podyjí. Existuje tady určitá různorodost ve vyhlašování, protože například Národní park České Švýcarsko byl vyhlášen zákonem, ale opět se domnívám, že by toto mělo řešit ministerstvo nějakou zastřešující normou, která by potom určovala, jak jednotlivé zákony mají vypadat, a ne že začneme na základě různých iniciativ, byť dobře míněných, dělat zákony ke každému park zvlášť.

Co se týče paragrafového znění, první paragraf tohoto zákona, který předkládá Senát, v podstatě určuje účel, předmět a vyhlášení, proč park je vlastně vyhlašován. Já jsem zaregistroval různé výtky z různých stran ohledně formulace, ale v podstatě si myslím, že bychom to mohli takto i nechat. Kde je trochu nesrovnalost, je použití pojmů a to se potom opakuje i v dalších paragrafech tohoto zákona. Pokud znáte zákon 114, tam se v prvních odstavcích vysvětlují různé pojmy, které se tam potom dál používají, což tady není zcela jasně definováno. A to je jedna z mých dalších výtek.

Pak tam máme vymezení národního parku v § 2, což se tam potom děje v příloze. To ponechme stranou, patrně se na tom shodneme.

Pak tam máme § 3, který zřizuje správu národního parku. Tam se jedná také o standardní paragraf, kde se správa zřizuje.

Následuje § 4, kde je zahrnut plán péče o národní park a členění národního parku. Opět je zde problém s termíny. Používají se termíny, které nejsou nikde předem vysvětleny, což může být zavádějící. Také si myslím, že je tam poměrně sporné určení zonace. Domnívám se, že to by mělo být spíše než zákonem určeno nějakou podzákonnou normou. Je to věc názoru, ale mám k tomu takovýto postoj.

Pak je tam § 5, který udává základní ochranné podmínky. Ten se odkazuje přímo na zákon 114. Je to tak? Ano.

Další je § 6. Potom stanovuje bližší ochranné podmínky a tady se to v některých případech zdvojuje právě se základními ochrannými podmínkami, což by bylo asi možné vychytat. Není to asi tak zásadní věc. Co zaznělo jako další výtka, je, že na základě odst. 4 se určí poměrně velké plochy parku, celkově víc jak 60 %, k možnosti nějaké výstavby, byť ne přímo, že by se tam stavěly hotely nebo nějaké areály, ale určité zásahy to může způsobit.

Pak tady máme § 7, který upravuje vstup a pohyb osob na území národního parku. Tady se shodneme na široké platformě, že vstup by měl být umožněn za určitých podmínek i do prvních zón. Zastávám názor, že přírodu je potřeba ukázat, nemám s tím problém. Domnívám se, že soudný člověk neleze tam, kde nic není, to znamená, aby se prodíral nějakým neprostupným pralesem, to asi málokdo udělá, takže toto lze nějakým způsobem akceptovat. Co tam ovšem vnímám jako určitý rozpor, je stanovení sítě cest. A tady se asi neshodneme. Já si myslím, že to je střet toho, čemu říkáme exekutiva a moc zákonodárná. Myslím si, že toto by mělo být řešeno v exekutivě, to znamená moci výkonné, a nikoliv přímo zákonem.

Potom zde máme § 8, který řeší péči o les. Jak tady už pan senátor řekl, řeší to několik zákonů. Jednak zákon o lesích a také zákon č. 114 o ochraně přírody a krajiny, který mluví o lesích zvláštního určení, ke kterým patří i lesy v národních parcích, které samozřejmě mají jiný režim než lesy hospodářské. A tady mi chybí odkaz na tento zákon. V odst. 2 je zmínka o speciálních zákonech, je tam zákon o lesích, ale chybí mi tam ta stočtrnáctka, což by taky asi bylo potřeba nějakým způsobem doplnit. Samozřejmě to, že se postupuje podle zákona o lesích, je v podstatě zmíněno už v zákoně o lesích, ale když je to tady vypsané, nic proti tomu nemám. Co se ovšem může stát konfliktem, je paragraf (odstavec) 4, který vlastně stanovuje výkon práva myslivosti nebo možnost lovu a tam není nějaké konkrétní vymezení. To znamená, že by se tam asi mohlo i (nesrozumitelné) v těch prvních zónách. Já jsem to tam nenašel. Možná to pan senátor vysvětlí, nebo nevím, ale vnímám to jako určitý rozpor. Celé toto vnímám jako určitý konflikt s evropskou směrnicí o ochraně ptačích lokalit a jednak i ochraně biotopů zvláště chráněných druhů živočichů. Ale možná to bude ještě vysvětleno. Nechci tady proti tomu nějak bojovat.

Pak zde máme § 9, který se týká zemědělství. Tam asi nevidím nějaký výrazný konflikt.

§ 10 se týká ostatních pozemků, to znamená pozemků mimolesních a mimo zemědělský půdní fond. Také asi bez nějaké výraznější výtky.

Následuje § 11, který se týká převodu pozemků na obce. Tady zase vnímám určité riziko, že by mohlo dojít například k přeprodeji pozemků, potom co budou převedeny na obce, asi by to tady chtělo přesněji formulovat. Vnímám to jako určité riziko a nedostatek tohoto zákona.

Máme zde již zmiňovaný příspěvek obcím na zvýšení výkonu státní správy v § 12. Tady se opět dostáváme do určité disproporce s ostatními národními parky, byť jsou menší, jak správně řekl pan senátor, ale myslím, že nemůžeme udělat to, že zvýhodníme jedny obce proti jiným obcím. Je také otázka, jestli to někdo spočítal - jsou to určité dopady na státní rozpočet. To, že obce jsou v národním parku, znamená to, že jsou v určitém stupni omezení, na druhou stranu jim to přináší zase určité nové možnosti. Všichni víme, že je zde potenciálně větší turistický ruch než v jiných obcích. Opět se dostáváme do určitého střetu s jinými obcemi, byť vnímám, že určité omezení to přináší, ale na druhou stranu obce mají i jiné příležitosti na rozdíl od obcí, které jsou mimo národní park.

§ 13 o mimořádných událostech na území národního parku. Já se domnívám, že tady je skoro ten paragraf zbytečný. Řekl bych, že to řeší zákon o integrovaném záchranném systému nebo o požární ochraně. Nevím, jestli je nezbytně nutné to zahrnovat ještě do zákona o národním parku.

Pak je § 14, který zahrnuje přechodná ustanovení.

§ 15 zrušující ustanovení, který zasahuje do nařízení, kterým se vyhlašoval Národní park Šumava.

A pak tady máme účinnost - § 17.

Pardon, § 16, který zahrnuje změny v obecné normě, kterou je zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

A pak zde máme § 17, který se týká účinnosti.

Domnívám se, že drobných výhrad je tam poměrně velké množství, byť samozřejmě norma je nějakým způsobem zpracovávaná. Vím, že na tom kolegové ze Senátu pracovali, že tam proběhlo i nějaké připomínkové řízení od obcí, krajů, ale nicméně bych se přimlouval k tomu, aby tato norma byla ještě dopracována. Pokud to nenavrhne nikdo jiný, tak budu navrhovat vrácení k přepracování.

Pro tuto chvíli je to asi z mé strany vše a nechám proběhnout diskusi. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji za jeho obsáhlou zpravodajskou zprávu. Otevírám obecnou rozpravu, do které nejprve s faktickou poznámkou pouze pan poslanec František Laudát, po něm s přednostním právem pan poslanec Okamura a pan místopředseda Filip. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, dámy a pánové, jenom tady technicky poznamenám k jednomu hnízdu, jak o tom mluvil pan senátor. Petiční výbor obdržel petici. Bylo tam myslím asi 22 tisíc dopisů proti tomuto zákonu v této podobě. Než jsme ji projednávali, tak už bylo podepsáno v souladu s pravidly přes 30 tisíc, nebyly uznávány. Kdybychom do toho zahrnuli i elektronické souhlasy s touto peticí, tak se dneska blížíme k nějakým 50 tisícům. Poprosil bych pana senátora, aby tady tohle neříkal, jestli maily šly, nebo nešly z jednoho hnízda. Já ani nemám čas to zkoumat. Zřejmě někteří developeři ano.

A jenom vám k tomu chci ještě technicky říci, že petiční výbor se ztotožnil s cíli této petice a přijali jsme k tomu i příslušné usnesení. Tolik jenom na vysvětlení.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Laudátovi za jeho faktickou poznámku. Nyní s přednostním právem pan předseda Okamura, po něm pan předseda Filip. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, senátní návrh zákona o Národním parku Šumava vychází z předloh vypracovaných již dříve bývalým ministrem Chalupou za ODS a plzeňským krajským úřadem, to znamená ČSSD a KSČM. V Senátu ho vyjednal senátor Jirsa, což je jihočeská ODS, blízký spolupracovník jihočeského podnikatele Pavla Dlouhého.

Návrh dělá cestu další zástavbě. Umožňuje ji až na dvou třetinách plochy národního parku developerským projektům a naopak nedává prostor divoké přírodě, samozřejmě ve prospěch těžařských firem. Bezmála dvě třetiny národního parku tak otevírá developerským projektům. Konkrétně na 65 % plochy národního parku totiž půjde umísťovat stavby, a když cituji ze zákona, v souladu s územně plánovací dokumentací - § 6 odst. 5 - nebo stavby sloužící k turistice, sportu, pokud jejich umístění není v rozporu s posláním národního parku - § 6 odst. 4. Jenomže posláním - jak je tam dále napsáno v zákoně - národního parku má být mimo jiné vágní podpora, když tedy ohodnotím tu formulaci, udržitelného rozvoje územně samosprávných celků. Nikde v zákoně není ovšem řečeno, co to znamená udržitelný, takže půjde stavět prakticky cokoliv. Zákon výslovně rozšiřuje stavební zóny tak, že na tom vydělají různé, řekl bych, i mediálně kontroverzní postavy, to je můj názor. Senátoři do částí parku, které jsou výslovně určeny k výstavbě, navrhují přidat i lukrativní parcely na loukách kolem Filipovy Hutě, Stožce a Českých Žlebů, blízko Kvildy a Srní, nad Čeňkovou pilou, v Novém Údolí atd. Dohromady chtějí do stavební zóny nově zařadit parcely, které by stačily zhruba na sedm tisíc nových domů.

Samozřejmě zákon také velice, řekl bych, jasnou cestou z mého pohledu vyvádí pozemky z majetku státu převodem na obce, které je mohou obratem rozprodat. Obcím totiž dává nárok na bezplatný převod každého státního pozemku na jejich katastru, pokud jej v územním plánu zařadily mezi tzv. zastavěná území a pokud o něj ve lhůtě jednoho roku požádají - § 11. Nikde v důvodové zprávě není řečeno, kolika parcel nebo v jaké hodnotě by se měl stát vzdát. Když v minulosti obce na Šumavě dostaly zdarma státní půdu, obratem ji rozprodaly developerům. Dodnes tu mimochodem stojí kolem cest billboardy s nabídkou stavebních parcel. Návrh tedy jde na ruku spekulantům s pozemky, neboť navrhuje převod pozemků kolem obcí do tzv. třetí, tj. zastavitelné zóny, kde je pak už jednoduché převést je na lukrativní stavební parcely. Tyto pozemky mají podle informací dopředu nakoupené některé stavební firmy, realitní kanceláře apod., včetně lidí s osobními vazbami na politiky, například poradce zmíněného senátora ODS Jirsy.

Pozoruhodné je, že vláda sice vydala k návrhu jednoznačně negativní stanovisko, ale minule vládní poslanci hlasovali pro odložení prvního čtení. Zejména ČSSD v tom není jednotná. Část ČSSD blízká jihočeskému hejtmanovi totiž senátní návrh z nějakého důvodu podporuje. Jiný návrh připravilo Ministerstvo životního prostředí, co se týče Šumavy. To chce upřesnit pravidla pro všechny národní parky v zákoně o ochraně přírody a krajiny, což je z našeho pohledu postup logický. Nyní je v mezirezortním připomínkovém řízení. Uvidíme, co z něj vypadne, nicméně návrh, co jsme zatím viděli, zdaleka není tak špatný jako ten senátní. Bude potřeba jej sice asi ještě v další diskusi vylepšit, rozhodně si však myslíme, že takový typ zákona by měl projít standardním legislativním procesem a mezirezortním připomínkovým řízením.

V Úsvitu jsme jednoznačně přesvědčeni, že senátní návrh zákona, o kterém tady teď jednáme, je naopak potřeba co nejrychleji zamítnout, a to již teď v prvním čtení. Takže my navrhujeme zamítnutí již v prvním čtení, protože jeho prostřednictvím podle našeho názoru vykonávají zastánci tohoto návrhu tlak na Ministerstvo životního prostředí, aby ochranu více omezilo. Takže my dáváme návrh na zamítnutí již v prvním čtení. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Okamurovi. Eviduji jeho návrh na zamítnutí návrhu zákona v prvém čtení. Dále je s přednostním právem přihlášen pan místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, paní a pánové, dovolte mi nejdříve odcitovat jeden článek z ústavního systému ČR, jde o článek čtyři: Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona, v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Článek čtyři odst. 1 dál nebudu citovat.

Já jsem v roce 1998 slíbil svým voličům v jižních Čechách, že se pokusím přeměnit nařízení vlády z roku 1992, které neodpovídá tomuto ústavnímu článku platnému od 1. 1. 1993, zákonem o národním parku. Pokusil jsem o to celkem třikrát. První pokus v roce 1999 skončil zamítnutím v podrobné rozpravě ve druhém čtení na návrh tehdy kolegy poslance Ambrozka, později ministra životního prostředí, který proslul největší sekyrou ve Fondu životního prostředí, která kdy byla zaseknuta v tomto fondu, a čerpáním prostředků, které daleko přesahovaly jeho funkční období. Podruhé jsem se o to pokusil v roce 2002. Skončil jsem také v prvním čtení, a přesto jsem se o to pokusil potřetí v roce 2006, resp. 2007, než se na mě dostala řada, ještě za ministrování pana ministra Bursíka, a skončil jsem v prvním čtení zamítnutím návrhu zákona.

A tady si dovolím odbočit. Od té chvíle jsem žádný zákon nepsal, podporoval jsem každý návrh zákona, který tady byl předložen, byť jsem s jeho obsahem nesouhlasil. Protože jsem přesvědčen, že všechny zlodějiny, znovu opakuji, zlodějiny, zločiny, které se dějí na území Národního parku Šumava, jsou dány tím, že tento národní park není ovládán zákonem. Podotýkám, že pokud chceme vyhovět ústavním procedurám, tak je potřeba na každý národní park pamatovat zákonem, byť bychom v takovém zákoně upravili pouze předmět ochrany a hranice parku, protože při nástupu nové vlády může, pokud jde o nařízení vlády, samozřejmě každá nová vláda hranice parku libovolně měnit bez souhlasu zákonodárců a bez toho, že by se ohlížela na to, jakým způsobem se v tom kterém území hospodaří.

Já, pravda, nesouhlasím s obsahem toho, co přijali senátoři, to je mé právo, nakonec je to i má povinnost jako poslance zvoleného v Jihočeském kraji, abych se tím zabýval, na druhou stranu ale nemohu mlčet k tomu, že jsou tady navrhovány z určitých úhlů pohledu celkem logické návrhy na zamítnutí nebo přepracování. Prosím vás, pokud se nebudeme jako zákonodárný sbor vytrvale věnovat tomu, co se odehrává v Národním parku Šumava, tak to, co se tam dělo doposud, se bude díl dál.

Já bych mohl jmenovat to, co mě přivedlo k tomu, abych naposledy spolupracoval na textu nějakého zákona, který je sem předkládán, a to byla ta katastrofální situace, která tam nastala za ministrování pana Bursíka. Náklady na provoz parku se pohybovaly od 320 milionů korun do 900 milionů korun ročně při výtěžnosti cca 150 až 200 milionů korun ročně. Čili roční ztráta dosahovala nejméně 200 milionů korun z hospodaření parku a také dosahovala oněch 700 milionů korun, čili náklady státu činily cca 1 miliardu v tom nejhorším období. Přitom, podotýkám, těžba v Národním parku Šumava daleko přesahuje těžbu z dob reálného socialismu. Jestli si to chcete změřit, prosím, přečtěte si poctivě výroční zprávy o hospodaření parku a objemy těžby a porovnejte je s objemy těžby dřevní hmoty z dob do roku 1989. Budete zděšeni. Tady se prodává pod cenou 600 let starý smrk nejvyšší kvality rezonančního dřeva, promiňte mi, za cenu dřeva zasaženého lýkožroutem. Vynikající nápad! Kdopak to asi zařídil? Ministerstvo životního prostředí za vlády Martina Bursíka. A my nejsme schopni jako zákonodárci, jako orgán, který je tím, kdo dává nebo nedává důvěru vládě, ale ten, kdo je povinen ji kontrolovat, něco takového udělat. A já trvám na tom, že Poslanecká sněmovna je odpovědná za svoji kontrolní činnosti a za to, aby kontrolovala fungování vlády České republiky včetně Ministerstva životního prostředí. Nechci tady zasahovat do pravomoci výboru pro životní prostředí, nechci zasahovat do toho, co má udělat například kontrolní výbor nebo jiný výbor této Sněmovny, případně rozpočtový nebo výbor zemědělský, ale v každém případě je potřeba se nad tím zamyslet.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, jestli chcete citovat jednotlivé věci, které já jsem nashromáždil od roku 1998 k Národnímu parku Šumava, tak mohu. Bylo by to vystoupení velmi dlouhé a nemám zájem to prezentovat před plénem Poslanecké sněmovny a budu to kdykoliv prezentovat při projednávání jakéhokoliv návrhu o Národním parku Šumava v kterémkoliv výboru Poslanecké sněmovny.

Říkám to proto, že není možné se smiřovat s tím, že bude jakýsi obecný zákon nebo obecná ustanovení v zákoně 114, tedy v zákoně o ochraně přírody a krajiny, která budou říkat, co je předmětem ochrany v národních parcích. Věřte mi nebo ne, i žák základní školy nebo student střední školy ví moc dobře, že předmětem ochrany v Národním parku Šumava je něco úplně jiného, než je předmětem ochrany v národním parku například v Labských pískovcích. Prosím, uvažujte o tom, že to je největší chráněná plocha ne v České republice, ale ve střední Evropě, ne-li v Evropě celé. Rozměry toho parku přesahují jenom taková území, která například začleňují vrcholky Alp, které jsou zcela bezlesé a kde opravdu není možné na jednom stromě, který má 30 metrů krychlových územní plochy, získat tolik peněz, anebo prodělat tolik peněz.

V tomto ohledu tedy, upřímně řečeno, nebudu komentovat obsah toho návrhu zákona a budu hlasovat v každém případě, aby zákon prošel do druhého čtení, aby se tím výbory Poslanecké sněmovny zabývaly, protože vždycky když to odmítneme, dojde k další katastrofě v Národním parku Šumava. Katastrofě finanční pro stát. Pro Českou republiku. A věřte mi nebo ne, za chvilku budeme jednat o státním rozpočtu ve druhém čtení a budeme se tady hádat o miliony, možná desítky milionů, někteří o stovky milionů, přitom ročně o ty stovky milionů na tom, že není zákon o Národním parku Šumava, klidně proděláváme, protože není jasné vymezení, jaký je poměr mezi tím lesnickým hospodařením, chcete-li lesním hospodářským plánem, abych se vyjadřoval přesně podle zákona, a plánem péče. A ten rozdíl, věřte mi nebo ne, jde na vrub nikoliv ministrovi životního prostředí. Ten to ještě ani nemohl celé přečíst, co o tom jiní vědí za tu dobu, co se tam hospodaří od roku 1990 tímto způsobem. Ale jde o to, abychom tomu my zabránili a skutečně vyhověli Listině základních práv a svobod, článku 4 odst. 1, abychom na Národní park Šumava připravili zákon, který bude kompromisem většiny Poslanecké sněmovny, nebude to ani návrh senátní, a senátoři s tím ani nepočítají, protože vědí, že tady dojde k debatě, která má jiný rozměr, než probíhala v Senátu, a bude mít i jiný rozměr, než byla petice, kterou tady myslím zmínil jak zpravodaj, tak i pan kolega František Laudát. Mohu upřesnit, že v té době těch podpisů pod peticí bylo 42,5 tisíce a že žádný z těch 42,5 tisíce lidí si nepředstavoval, že zákonodárný sbor zabalí svou práci a nepřipraví takový zákon. Protože nejde o to nemít zákon. Jde o to, aby tady platila přesná pravidla, která nebudou moci někteří chytráci obcházet, ať už jsou to těžaři, tzv. ochránci životního prostředí, nebo developeři, ale aby na tomto území, které zahrnuje přes 40 tisíc hektarů plochy - mimo jiné, té poškozené plochy je tam téměř 50 %, přes 22 tisíc hektarů, abychom si rozuměli, bezzásahové! To je vynikající nápad! Mimo jiné, až nám někdo naúčtuje škody například přeshraniční, protože ten brouk opravdu, tomu je to jedno, jestli lítá do Rakouska, do Německa nebo lítá jenom v Čechách, ten opravdu ty hranice nezná, a v tomto ohledu riskujeme, že neustojíme ani odpovědnost vůči vlastním občanům, natož vůči našim sousedům.

Prosím tedy, abyste zvážili své argumenty, někdy možná velmi malicherné, k tomu, jestli máme, nebo nemáme přijímat zákony, jestli ten zákon je dobrý, nebo špatný. Prosím Poslaneckou sněmovnu, abychom o tomto návrhu zákona diskutovali bez předpojatosti a byli ochotni společně s Ministerstvem životního prostředí, společně s těmi, kteří jsou v Jihočeském a Plzeňském kraji na tom zainteresováni, aby v tomto území platil nějaký právní předpis, který bude mít dostatečnou právní sílu, aby mohl ochránit toto území, život lidí tam a abychom byli schopni dostát svým závazkům. Teď nejde o můj závazek vůči mým voličům. Jde o to, abychom toho byli schopni my jako zákonodárný sbor. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu místopředsedovi Filipovi. Nyní s přednostním právem pan ministr životního prostředí. A než mu dám slovo, paní poslankyně Lorencová stahuje svoji omluvu dnes od 16 do 18 hodin, naopak se omlouvá pan ministr vnitra Milan Chovanec dnes od 16.30 hodin z pracovních důvodů.

Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, když jsem nastupoval před necelými devíti měsíci do své funkce, tak mě můj předchůdce Tomáš Podivínský, dneska tady není, myslím, a další lidé varovali a říkali, také tě mimo jiné čeká problém Šumavy. A já jsem říkal proboha, jaký by tam měl být problém, vždyť je tam krásně a nic zásadního se tam snad nic neděje z hlediska životního prostředí. A pak jsem to postupně pochopil. Na tom začátku jsem udělal chybu, že jsem tam nejezdil tolik, jak jsem tam jezdit měl. Měl jsem jiné starosti, ale pak jsem si ten čas udělal.

Šumava je pro nás, bavíme se o národním parku, tedy téměř 70 tisících hektarech, je pro Čechy jakási ikona přírody. Máme ji někde uvnitř uloženou jako ty temně zelené, temné neproniknutelné hvozdy, vpravdě klostermannovské, tak jak to známe z knížek Karla Klostermanna, ale je to také linie konfliktů. Je to linie konfliktů mezi velkou většinou obcí, a to je potřeba říct, a kolegové, myslím, že nahoře také jsou i z obcí kolem Šumavy, tak vědí, že se velmi často s nimi bavím. A obce si dlouhodobě stěžují, že se nemohou rozvíjet, že je tam vyšší nezaměstnanost, nebo vysoká nezaměstnanost, že jim byla slibována prosperita a ta se jaksi nedostavila.

Na druhé straně je tady celá řada tuzemských i zahraničních organizací zaměřených na ochranu přírody, které, a to už tady zaznělo, dlouhodobě prosazují, aby ta první zóna, ta bezzásahová zóna, která dneska činí přibližně 13 %, se rozšířila až na 50 %, a to relativně brzo. Že tedy hlavním posláním národního parku je opravdu především chránit zájmy přírody a krajiny a především pak kriticky ohrožených druhů flóry a fauny. A pak jsou zde zájmy konkrétních lidí, majitelů nemovitostí, kteří tam chtějí ze svého pohledu logicky profitovat, tedy stavět další možné lanovky, sjezdovky nebo hotely. Pak jsou tady zájmy více než dvou milionů návštěvníků Šumavy, ať už tuzemských, nebo zahraničních, kteří tam ročně přijíždějí a něco od té návštěvy čekají. Aby toho nebylo málo, tak v roce 2007 po orkánu Kyrill, který výrazně vykloubil tu relativně křehkou rovnováhu, s tím souhlasím, způsobil tedy rozsáhlé polomy a následně kůrovcovou kalamitu, nebo následně přišla kůrovcová kalamita a znovu nastolila naprosto kardinální otázku, jestli jsme vlastně psychicky připraveni na to, že ponecháním velké části národního parku takzvané divočině, to znamená nezasahování do přírodních procesů, že vlastně uvidíme tisíce hektarů suchého lesa. Já si myslím, že to je třeba ten problém, se kterým má spousta lidí ten největší konflikt, že si představujeme divočinu jako prales, jako Boubín. Ale ono to tak není. Tam přijedete na Poledník nebo na Trojmezí a opravdu vidíte ty suché májky, jak tam stojí. Ono dole už se něco děje, dole už se to zmlazuje, ale bude to trvat desítky let, než les vyroste. A ti lidé celkem logicky na jednu stranu říkají: my ale nechceme čekat, my chceme ten zelený les teď, neberte nám ho, my se ho nechceme dočkat za třicet let.

Já se nedivím obcím a krajům, a těch diskusí jsme spolu měli spoustu, že chtějí stabilitu, protože ministři, politici, starostové, ředitelé přicházejí a odcházejí, ale Šumava zůstává. A všechny ty procesy mají obrovskou setrvačnost a já jsem jasně opakovaně řekl: pro mě není Šumava laboratorní miska, kde budu pozorovat, co se děje, protože na to mám příliš velkou pokoru k přírodním procesům a i k té krajině. To znamená, měli bychom určitě směřovat k něčemu, co je dobrý zákon, což je jakási modla. Po 20 let už se tady směřujeme k modle. Když jsme dostali úkol se s tím vyrovnat, tak já věřím, že ten kompromis - a jak jsem říkal, poslední dobou jsem na Šumavě poměrně často - že ten kompromis, který bude přijatelný pro všechny, nakonec skoro pro všechny, kteří nechtějí tedy primárně kořistit ze Šumavy, ale opravdu tam chtějí žít, chtějí tam navštěvovat tu unikátní divokou přírodu, kterou už dneska nikde nenajdeme, ale také prostě tam chtějí turisty, kteří přijedou do živého lesa, tak já jsem přesvědčen, že ten kompromis existuje, že ten kompromis se ale skrývá v něčem jiném, byť to tady bylo už dneska několikrát zmiňováno s určitým řekněme pejorativním nádechem, že to nemůže řešit problém Šumavy.

My jsme připravili novelu stočtrnáctky, zákona o ochraně přírody a krajiny, která, jak jsem přesvědčen, řeší drtivou většinu těch věcí, které tady dneska starostové i ostatní prostě od nás chtějí, a to na jednu stranu otevřít Šumavu turistům daleko víc než tomu je do dneška, my revolučním způsobem v novele, která by měla během tří až čtyř týdnů přijít do vlády a následně do Poslanecké sněmovny, otevíráme i ty dnes nedostupné, nepřístupné první zóny turistům, a na druhé straně jsme přesvědčeni, že to bude znamenat i větší efekt pro obce a že i obce budou mít v tom novém systému větší pravomoci rozhodovat. Rozhodovat o věcech, které se jich týkají, jak o zonaci, tak o těch takzvaných klidových územích, víc, než je tomu doposud. My tu novelu připravujeme několik měsíců ve velmi intenzivní komunikaci se všemi skupinami: s obcemi, s kraji, s nevládními organizacemi, s vysokými školami, s vědci, s právníky.

Já jsem přesvědčen o tom, že Šumava dneska představuje něco unikátního, co potřebuje teď od nás všech určitý selský rozum, zbavit se ideologie, vydýchat se, podívat se na to, co se tam stalo a co do jisté míry vykloubilo tu rovnováhu, například prostě po té kůrovcové kalamitě, a proto mimo jiné jsme i do té naší novely dali také to - a po tom obce volají mimo jiné také, po stabilitě, že jakmile bude znovu projednána zonace - a já jsem to byl, kdo zastavil již projednávanou zonaci na Šumavě, protože jsem byl přesvědčen, že nemůžeme ji udělat podle starého zákona, a obce s ní nebyly spokojeny, a bylo to na mé osobní rozhodnutí. V tuto chvíli jsme připraveni zpět se všemi obcemi zahájit od začátku diskusi o zonaci, a jakmile dospějeme k určitému kompromisu, tak chceme přímo do zákona, respektive chceme to navrhnout, aby přímo v zákoně byla určitá stabilita možná po dobu patnácti let, kdy se prostě ta zonace měnit nebude. To znamená, ať už tady bude Brabec, nebo kdokoliv jiný, to už tady určitě nebude v té době, tak v podstatě se stane to, po čem obce volají, že nechtějí, aby se s každou politickou nebo jinou změnou měnily záležitosti kolem národního parku.

Toto vše v té naší komplexní novele bude. Je to novela, která na jednu stranu zastřeší všechny národní parky, ale každý park bude vyhlášen v rámci toho zákona samostatně a bude mít ty své takzvaně bližší ochranné pomůcky v té novele individuálně. To znamená, bude to řešit i to, po čem se tady volá, že Šumava je specifická. A samozřejmě ty bližší ochranné podmínky v rámci Šumavy budou jiné než pro Podyjí nebo pro České Švýcarsko nebo pro Krkonošský národní park.

Vážené dámy a vážení pánové, kolegyně, kolegové, závěrem. Myslím, že je tady šance na to, abychom k tomu kompromisu, kterým možná nazýváme dobrý zákon pro Národní park Šumava, dospěli. Ale pro mě to při vší úctě k předkladatelům, i když chápu, co je vedlo k tomu návrhu, mimo jiné v té předkládací důvodové zprávě také bylo to, že předpokládali, že vláda se nedostane k tomuto zákonu, takže přišel senátní návrh. Ale vláda se k němu dostane velmi brzy a já jsem přesvědčen, že náš návrh je lepší v mnoha ohledech. Také proto samozřejmě v této chvíli nemohu být pro senátní návrh. A nechci tady teď komentovat všechny ty výhrady, které bych k tomu měl, jak systémové, tak i věcné, ona řada z nich už tady padla.

A ještě bych se na závěr přece jen vyjádřil k tomu, co říkal pan předseda Filip, protože se mě to týká jako ministra životního prostředí. Já jsem přesvědčen, že problém hospodaření národního parku vůbec není, tak jako to tak bývá v životě, o tom, zda je vyhlášen zákonem, nebo není. A on bude vyhlášen zákonem, pokud by prošla naše novela. Všechny parky by byly vyhlášeny tím jedním zákonem. Ale že to je vždycky o lidech, o těch konkrétních lidech, kteří něco vedou, a buď to umějí, anebo neumějí, a buď kradou, anebo nekradou, a buď jsou zkušení, anebo nezkušení, buď jsou ideologičtí, anebo jsou pragmatičtí. To se v tom hospodaření jasně ukázalo i v minulých letech. A já říkám, pokud tam najdeme - a my jsme samozřejmě dělali audity a průběžně děláme audity i z toho minulého období - pokud tam najdeme konkrétní zavinění konkrétních lidí - a těch auditů tam za minulé období bylo x -, tak okamžitě dáváme podněty k orgánům činným v trestním řízení. Protože to není o tom, zda to máme v ruce jako Sněmovna. Já jsem odpovědný za správu národního parku také, protože to je moje rezortní organizace, tak jako jsem odpovědný za Státní fond životního prostředí, Českou inspekci a další rezortní organizace. Pokud tam je špatný ředitel a nefunguje, tak ho prostě vyměním. Pokud není dobrý manažersky, tak ho vyměním. Pokud mám pocit, že krade, tak ho prostě nahlásím policii. Na tom nic nezmění, jestli je to zákon, nebo vyhláška. To je moje základní krédo. A vždycky jsem ho měl a vždycky ho mít budu. Je to o lidech, není to o procesech, není to o zákonech, není to o vyhláškách. Je to o tom, kdo to tam řídí a co s tím chce udělat. Takže věřte, že bych si nedovolil bourat něco, co tady bylo postaveno, kdybych si nemyslel, že nemáme lepší, lepší komplexní návrh. Já jsem přesvědčen, že ho máme, a během několika následujících týdnů ho uvidíte.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Prvním řádně přihlášeným je pan poslanec Michal Kučera. - Pardon, pane poslanče. S přednostním právem pan předseda poslaneckého klubu ODS. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Myslím, že pan poslanec Kučera přijde za chvilku na řadu. Se zásadním stanoviskem našeho klubu vystoupí pan poslanec Zahradník, takže já jenom k tomu, co tady zatím zaznělo.

Rozumím tomu, co tady říkal pan ministr, nicméně v této chvíli mluvíme o návrhu, který tady v Poslanecké sněmovně ještě není. Pan ministr říkal, že je lepší. No může to být. Teď to skutečně nejsem schopen posoudit, zda je, nebo není. A pokud dneska zamítneme tento návrh zákona, tak se stejně nic nevyřeší. Myslím si, že lepší je metoda propustit do druhého čtení, klidně prodloužit lhůtu na projednání ve výborech. Mezitím může přijít vládní návrh zákona a pak můžeme ve výborech porovnat obě dvě verze a vést racionální debatu. Tohle mi připadá jako smysluplný postup.

Vy jste, pane ministře, říkal, že dneska nebudete pro to hlasovat. Ale dneska o tom nebudeme hlasovat. Dneska vůbec nebudeme hlasovat, jestli ten zákon přijmeme, nebo ne. Dneska budeme hlasovat pouze o tom, zda ho pustíme do výborů a zda pustíme debatu. Myslím si, že je korektní i vůči našim kolegům ze Senátu - když jsem se díval na sjetinu, tak to vlastně podpořili takřka všichni senátoři bez ohledu na politickou příslušnost - to klidně propustit, klidně prodloužit lhůtu, doufám, že předkladatelé by s tím souhlasili, pro projednání ve výborech, a mezitím budete mít prostor, aby vláda projednala váš návrh a pak jsme se rozhodovali nad oběma. Takhle máme jednu novelu, která je někým kritizovaná, někým hájená. Nechci vést k tomu meritorní debatu, tu povede pan poslanec Zahradník, ale spíš procedurálně a procesně. Přijde mi to lepší i jako kolegiálně vůči našim kolegům ze Senátu. Přitom nehrozí, dneska nebudeme rozhodovat, zda ten zákon přijmeme, nebo ne. Pokud ho náhodou dneska zamítneme, tak se stejně nic nevyřeší. Ten problém zůstane, ta stanoviska jsou poměrně nesmiřitelná. Pokud dáme dostatek času ve výborech, tak věřím, že ta stanoviska se mohou sblížit. Všichni zainteresovaní, jak říkal pan zpravodaj, všechny zájmové skupiny se zaklínají tím, že chtějí pro Šumavu to nejlepší, nemám důvod jim nevěřit, tak jim vytvořme prostor a čas pro to, aby mohli hledat nějaké řešení, které možná nebude vyhovovat všem ve sto procentech, ale nikdo se nebude cítit úplně poražen, že jeho názor vůbec nezazněl.

Omlouvám se, že jsem takhle využil svého přednostního práva, ale to mi procedurálně připadá správně. Říkám, za náš klub s naším stanoviskem potom vystoupí pan poslanec Zahradník. Tak jenom prosím, abyste zvažovali tuto procedurální možnost. A opravdu pro všechny - dneska o tom zákonu nebudeme hlasovat. Dneska buď dáme prostor pro výbory k nějaké podrobné debatě a s prodloužením lhůty bychom mohli počkat na vládní návrh novely stočtrnáctky a případně pak vést debatu k oběma těm novelám, protože v této chvíli vůbec my, kteří jsme v opozičních lavicích, těžko můžeme říkat, že návrh pana ministra bude lepší, nebo horší. Možná fakt bude lepší. Nechci říkat dopředu, že automaticky bude špatný, jenom proto, že my jsme v opozici a bude ho předkládat vláda. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Stanjurovi. Nyní avizovaný pan poslanec Michal Kučera. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Michal Kučera: Ještě jednou dobrý den a děkuji za slovo. Začínám rozumět panu poslanci Komárkovi, který se tady vyhrazuje vůči přednostním právům. Nicméně mi to aspoň dá možnost reagovat na své předřečníky.

Zaujalo mě přiznání pana ministra Brabce, který nám tady řekl, že před devíti měsíci nevěděl o problematice Šumavy vůbec nic. Myslím si, že je to zajímavé přiznání z úst ministra životního prostředí.

Taky bych chtěl reagovat na pana poslance Filipa, který zde mluvil o hospodaření v Národním parku Šumava, a ve svém projevu bych chtěl přinést trochu jiný pohled na hospodaření v národním parku. Národní park je území, které neslouží k tomu, aby se tam realizoval hospodářský výsledek. Národní park je území, na kterém člověk prostě nehospodaří. Primárně ho člověk neužívá k tomu, aby z něho měl hospodářský užitek. V České republice člověk hospodaří na 98,5 % území, to jsou území, kde nejsou národní parky a která slouží k hospodaření. Je jedno, jestli se tam pěstuje obilí, těží nerosty, dělají skládky nebo stavějí dálnice. Oproti tomu stojí národní park v území, kde nechceme realizovat hospodářský výnos. Je to odvážné tvrzení. Někomu se nemusí líbit, já ale říkám, že 1,5 % území našeho státu si můžeme dovolit nechat ve stavu, kde na něm nehospodaříme. Každá vzdělaná a kulturní společnost si to může dovolit. A pokud se na tomto shodneme, pak je reálná odpovědná debata, nakolik toto území, tuto divočinu mají lidé navštěvovat, mají si prohlížet, jak se příroda obnovuje, atd. Debata se potom nemůže vést o tom, jestli se tam budou, či nebudou místo uschlých stromů vysazovat stromy nové. Dále se může vést debata, zda je potřeba samostatný zákon o Šumavě, nebo zda vše řešit novelou zákona číslo 114, o ochraně přírody, jak o tom už ostatně mluvil ministr životního prostředí, kdy se jedná o novelu velmi ambiciozní a měla by řešit nejenom zonaci v národních parcích, ale i měnit přístup k ochraně přírody jako takové.

Na rozdíl od ostatních národních parků se v Národním parku Šumava vede dvacet let debata o tom, jakým způsobem k tomuto území přistupovat. Jsou dvě strany barikády. Jedna říká, že je to hospodářský les a že se tam hraje pouze na ochranu přírody, že tam hnije dřevo za miliardy, že tam žili naši předci a že tam máme žít i dnes a přetvořit ten les jako takový. Na druhé straně stojí ochránci přírody, kteří říkají: Nechme to tak, jak to je, uzavřeme to, příroda má naprostou volnost, má to být 80 % první zóny. Není možné se přiklonit ani na jednu, ani na druhou stranu, je třeba hledat kompromis. Kompromisu se dosáhne pouze tak, že budou pevně stanovena pravidla a ustoupit bude muset každá strana. Troufnu si říct, že jediné správné řešení situace na Šumavě bude takové, se kterým nebude úplně spokojena ani jedna ze stran, protože každá bude muset ustoupit a hledat kompromisy. Na druhou stranu nemůže být debata o tom, jestli území národního parku má být upřednostněno pro aktivní turistiku před předmětem ochrany přírody, které tam jsou. Někdo si může myslet, že je hloupost nechodit do lesa, protože tam hnízdí tetřev. Já si to nemyslím. Tetřev do přírody patří stejně jako člověk. Poslední území, které mu můžeme nabídnout, je právě území národního parku. Nikomu nebude vadit, když nebude moci půl roku do tohoto území vstoupit a druhého půlroku tam zase bude moci jít.

Byla tady mnohokrát zmíněna problematika kůrovce. Myslím, že tato situace už je naštěstí vyřešena. Ona si s tím poradila sama příroda. Kalamita jako taková skončila a přírodní cykly, jak je popisují přírodopisci, naštěstí platí a potvrdily se. Dnes by se dalo říct, že kůrovec je na standardním stavu. Les, který byl postižen právě tou kůrovcovou kalamitou, je dnes v takovém stavu, že na jeho místě už vyrůstá les nový a podstatně odolnější. Lidstvo do toho nemusí vůbec zasahovat. Fakta a skutečný stav hovoří jasně. Jedině snad může zůstat pocit, že se nám to nelíbí nebo že na to nejsme zvyklí. Zásahy proti kůrovci mohou být v druhé a především ve třetí zóně a tam se samozřejmě může taky i hospodařit.

Šumava je velké území, v tuto chvíli nepříliš obydlené. Ovšem i zde probíhají změny. Šumava je dnes velmi zalesněná a nutno říci, že zalesněná uměle. O tom není pochyb. Jsou tam ale i původní mokřady, rašeliniště, za které můžeme být rádi. Národní park není zřízen proto, abychom si tam hráli na ochránce přírody. Národní park je zde proto, abychom nechali přírodu, aby si po zásahu člověkem na tomto území poradila sama.

Můžeme vést diskusi, zda potřebujeme speciální zákon pro Národní park Šumava, což je ovšem nezbytné, aby se nastavily striktní podmínky, o kterých nebude moci nikdo polemizovat. Už žádné účelové posudky nebo nejednoznačné výklady a rozhodnutí správy a následné soudy. To by měl nově připravovaný zákon zaručit. Já se tady přikláním ke stanoviskům mnoha odborníků, mezi nimiž bych jmenoval třeba pana profesora Bedřicha Moldana, jednoho z prvních ministrů životního prostředí, kteří tvrdí, že zákonná úprava by měla proběhnout ve všech národních parcích České republiky na stejných principech a na stejném právním základu. Měla by to řešit komplexní novela zákona číslo 114, o ochraně přírody a krajiny. To bude velký úkol pro Ministerstvo životního prostředí a ministra životního prostředí. Věřím, že v tomto případě nezůstane pouze u ministerských slibů.

K samotnému senátnímu návrhu je celá řada výhrad jak z vědeckých kruhů, tak z oblasti ochrany přírody. některé z těchto výhrad bych tady i zmínil. Už se jich dotkli i mí předřečníci, některé možná i zopakuji.

Takže k těmto výhradám.

1. Velikost bezzásahové zóny je v návrhu zákona nedostatečná a ostře odporuje vědeckým poznatkům a její uzákonění by vedlo k vážnému ohrožení biodiverzity v Národním parku Šumava a v dlouhodobé perspektivě k vyhynutí mnoha desítek až stovek organismů.

2. Předložený návrh zákona zcela opomíjí standardy středoevropských národních parků ani nebere v potaz doporučení Mezinárodního svazu ochrany přírody pro kategorii II - národní park, do kterého Národní park Šumava spadá.

3. Již zmiňovaný třetí bod - příslušné ustanovení senátního zákona může umožnit výstavbu až na 65 % jeho rozlohy.

4. Senátní zákon může umožnit lov zvěře na celém území národního parku.

Na závěr - dává obcím nárok na bezplatný převod každého státního pozemku na obecním katastru.

Je jasné, že o Národním parku Šumava má rozhodnout Parlament České republiky, protože to není národní park pro obyvatele Šumavy ani park pro šumavské starosty. Jedná se o národní park. Od slova národní odvozuji, že Šumava je park pro celý náš národ, pro celou naši zem. Proto se o něm bude rozhodovat na půdě Sněmovny a hlavně, a na to velmi důrazně upozorňuji, proto tu musí být zákon, ve kterém musí být na prvním místě ochrana přírody.

Dimenze 36 % první zóny, s tím, že aspirujeme na 50 %, je naprosto správná. Čtrnáct procent první zóny je nesmysl. Pak nemusíme mít národní park, to pak můžeme udělat ze Šumavy chráněnou krajinnou oblast s nějakými rezervacemi.

Ještě jednou opakuji - zákonnou úpravu ano, ale ne v podobě, jaká jde ze Senátu. Na základě jednomyslně shody v klubu TOP 09 dávám návrh na zamítnutí zákona o Národním parku Šumava v prvním čtení.

Děkuji za pozornost. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kučerovi. Nyní s přednostním právem za poslanecký klub TOP 09 a Starostové František Laudát. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Omlouvám se moc velice těm, kteří jsou řádně přihlášeni, ale vzhledem k tomu, že považuji přece jenom za nutné - i se to hodí po vystoupení pana kolegy Kučery -, abych doplnil a v některých směrech rozvinul pohled TOP 09 jako konzervativní strany na tuto problematiku.

Vážené kolegyně a kolegové, vrací se never ending story, zákon o Národním parku Šumava. Domnívám se, že předkládaný návrh novely zákona z dílny Senátu je jednou z ostudných kapitol dosavadní činnosti horní komory. Chceme-li si zachovat čest a naplnit svůj ústavní slib, zamítněme tuto předlohu již v prvém čtení. Navrhuji, aby po skončení obecné debaty, a už to tady padlo, bylo nejdříve hlasováno o návrhu na zamítnutí, pokud tady někdo přednese i další návrhy typu vrátit k přepracování a podobně.

Úkolem národního parku je ochrana přírody v její přirozené podobě. Již méně se uvádí, že musíme chránit a nezasahovat do dynamických procesů, které na chráněném území probíhají. Součástí těchto dynamických procesů je náhlý nebo postupný zánik starých hodnot a následné vytváření hodnot nových. Může se nám to líbit, či nikoliv, rozhodně nesmíme potlačováním přirozené dynamiky v národních parcích konzervovat nějaký aktuální stav. Od toho mějme jiná území.

Ostatně TOP 09 měla ve svém volebním programu již před nakonec neuskutečněnými předčasnými volbami v roce 2009 tezi o ochraně české kulturní krajiny, kterou jsme samozřejmě rozuměli přirozenou pestrou českou krajinu, nikoliv Babišovu řepkovou žlutou krajinu.

Ochrana dynamických procesů v přírodě je nutná z důvodu toho, že dynamika nemilosrdně selektuje neperspektivní populace rostlin a živočichů a ponechává populace perspektivní. Tedy máme laboratoř, která nás nic nestojí a sama nám napoví, zda člověkem uměle řízené procesy v přírodě vyhoví budoucím nárokům. Toto srovnávací kritérium mezi činností člověka v oblasti přírody a přirozeným vývojem může být otázkou bytí a nebytí našich nástupců, či dokonce nás samotných.

Česká republika má důslednou ochranou šumavské přírody jedinečnou, neopakovatelnou šanci stát se v této lokalitě velmi zajímavým místem. Důsledná velkorysá ochrana přírody však neznamená, že z ní úplně vyloučíme člověka. Už to tady padlo. Naopak, máme několik generací lidí, které vyrostly v městských aglomeracích, které již ztratily vazby na přírodu a úctu k živému. Proto by se měla chráněná území více otevřít nerušícímu přístupu lidí. Mezi nerušící přístup ale rozhodně nepatří developerské projekty nenažraných spekulantů, kteří chtějí být bohatí, ale jejich IQ jim na vytváření skutečně přínosných hodnot nestačí. Zbývá jim tedy spekulace s pozemky nebo parazitování na stávajících hodnotách bezuzdného ekonomického vytěžení. Typicky to lze vysledovat v celé řadě českých a moravských historických měst. Říká se tomu parazitní architektura. Žádná přidaná hodnota, žádné nadčasové dílo, jen parazitování na stávajícím geniu loci, místa.

V oblasti přírody a krajiny bych za téměř developersky vytěžené území označil Krkonoše. Ty již v celé škále požadavků na národní park svoji roli nikdy plnit nebudou, minimálně ne v éře lidské existence.

A nyní, jak konformní je senátní návrh zákona s konzervativním pohledem na ochranu šumavské přírody a principem předběžné opatrnosti? Velmi málo nebo vůbec. Je zcela nepřijatelné, aby se do třetí zóny přesouvaly jakékoliv pozemky na území parku. Ve třetí zóně lze po příslušné změně územního plánu stavět. Je nepřijatelné, aby do chráněného území měli přístup těžaři, pokud se zrovna nejedná o ohrožení bezpečnosti návštěvníků.

Pokud stát chce ekonomické zhodnocení Šumavy, potom nejjistějším podnikatelským projektem je ochránit tamní přírodu a krajinu před politiky s barokním myšlením, před nenasytnými developery a spekulanty všeho druhu. Na vysvětlenou, svému přirozenému vývoji ponechaná příroda vytváří nekonečně větší pestrost tvarů a forem než člověkem uměle kultivovaná příroda, jak ji známe například z barokních zahrad. Nechtějme mít všechno jen nalajnované člověkem.

K vlastnímu návrhu zákona. Podle odhadů, a už to tady padlo, by přijetí předlohy umožnilo až na 65 % území parku umisťovat stavby. Mohlo, ale nemuselo. Je známo, že ekonomicky či jinak motivovaní lokální politici a úředníci lehce ohnou výklad umístění stavby v souladu s územně plánovací dokumentací. Pan Okamura tady zmínil § 6 odst. 5. Stejně tak stavby sloužící, pokud nejsou v rozporu s posláním parku. Jenže pro kolik politiků a úředníků je nejvyšší mantrou skutečný zájem přírody? Přece kouskem zastavěné země Šumavu nezničíme? Jenže kousek sem, kousek tam, a jsou z toho Krkonoše a Špindlerovy Mlýny dva. Autoři návrhu se sami usvědčují ze skutečné motivace návrhu zákona, když do onoho poslání národního parku zahrnují i podporu udržitelného rozvoje územně samosprávných celků - § 1 odst. 1. Udržitelný územně samosprávný celek může být, když tam postavíme továrnu, v případě Šumavy spíš hotely, penziony, apartmány pro zbohatlíky, které už asi přehuštěný Špindl omrzel. Obávám se, že místo Šumavy zelené budeme mít Šumavu spekulantskou.

Možná vidím předlohu příliš černě, ale jak známo, v české kotlině kdekoliv jen teoreticky připustíme možnost, je třeba počítat s nejhorším scénářem. Tudíž v nejhorším scénáři podle analýz bychom přijetím této předlohy ohrozili například část jezerní slatě a mezilesní slať potenciálním kácením, Nové údolí - plošná zástavba, Ptačí potok - kácení, Smrčina, hora - kácení, sjezdovka. Kaňon Křemelné - kácení, lokalita Roklanského potoka - zástavba, Hraničník, kopec - zástavba, louky u Čeňkovy pily - zástavba, Radvanovický hřbet - kácení. Podle některých odhadů by předloha mohla pustit do šumavské přírody, už tady padlo nějaké číslo, sedm tisíc projektů. Nemusím dodávat, co by z unikátního místa evropského významu zbylo.

Zároveň dodávám, že petici proti této předloze podepsalo 42 500 lidí. Petiční výbor k tomu přijal usnesení a zároveň se také neztotožnil s názory, že snad Šumaváci či Jihočeši nejlépe vědí, co Šumava potřebuje. Soudíme, že problém ochrany Šumavy je celorepublikovou záležitostí, když už ne celoevropskou.

Je tam také problém s § 8 odst. 4 týkající se lovu zvěře, ale to nám tady zřejmě předkladatel vysvětlí, co tím je přesně myšleno.

Dámy a pánové, tímto zároveň odpovídám těm, kteří si myslí, že svým postojem k ochraně Šumavy jsem se zbláznil, že to není pravicové. Naopak, konzervativní, pravicová je ochrana procesů přírody, konzervování stavů, které jsou perspektivní, a tento zákon tomu zjevně neodpovídá. Jestli chcete vidět, jak může dopadnout Šumava, může, ale nemusí - ale jestliže vy tady přijímáte, v tuhle chvíli mluvím o vládní koalici, zákony, které mají potenciálně v řadě případů něčemu bránit, tak bych poprosil, já doufám, že tuto předlohu odmítneme, ministra životního prostředí, aby přestal kličkovat a aby v tomto případě, a bude mít naši podporu, radši bránil ten potenciál více, i když k některým negativním jevům dojíti nemusí.

Děkuji za pozornost. (Potlesk na galerii.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Laudátovi. Nyní pan poslanec Votava. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, vyslechli jsme tady přednášku o developerských zločincích. Ono když chybějí argumenty, tak se to vždycky na ty developery - a já je nehájím, chraň bůh, vůbec nemám v úmyslu hájit developery, ale je to takové... Prostě dá se na to vždycky všechno navléci. To samé, když tady hovoříme o Brdech, tak samozřejmě tam nastoupí developeři a pořád se mluví o developerech. Ale nebráním je. Takže to jenom na okraj.

Určitě dostáváte jako já řadu mailů, které jdou možná dneska do stovek. Když se člověk do těch mailů začte, tak je to tam samé "zabraňte ničení Šumavy!" a "za zachování národního parku Šumava!" a "neprodávejte prosím Šumavu!" a "zachraňte Šumavu!". Když se podívám blíže na mail do textu, tak se samozřejmě nemůžu ubránit tomu, že ty všechny maily přicházejí z jednoho místa pod různými adresami, už i z oslovení je to patrné, kdy to oslovení je naprosto jedno a nijak se nevymyká těm ostatním mailům. Prostě všechny takové uniformované maily, které zahlcují naše schránky. Já samozřejmě nezpochybňuji právo kohokoli na jeho názor, na jiný názor, než mám já, ale samozřejmě vůbec nevím, jestli ti, kteří jsou podepsáni pod těmi maily, skutečně existují. Vážně o tom pochybuji.

Zaznělo tady z úst pana předsedy Okamury, že ten minulý zákon, který byl, on řekl z dílny krajského úřadu. Tak já bych si dovolil ho poopravit, krajský úřad nemá žádnou zákonodárnou iniciativu. Bylo to z dílny Zastupitelstva Plzeňského kraje. Ten tady byl v minulém volebním období, byl neustále odkládán, neustále vyřazován z programu schůze, nakonec tedy spadl pod stůl. V podstatě tento zákon navazuje na to, co tady předkládal Plzeňský kraj. Chtěl bych říct, že Zastupitelstvo Plzeňského kraje, jehož jsem členem, přijalo deklaraci k Národnímu parku Šumava v březnu tohoto roku, kde apeluje na vládu České republiky, na přijetí právě speciálního zákona o Národním parku Šumava. A musím říci, že jak tehdy pro ten návrh zákona z dílny Zastupitelstva Plzeňského kraje, tak i pro tuto deklaraci tehdy hlasovali na Zastupitelstvu Plzeňského kraje všichni bez rozdílu politických stran, takže nelze podsouvat, jestli ta či ona strana hlasovala jinak. Všichni se vyslovili pro přijetí toho zákona i pro přijetí té deklarace.

V srpnu tohoto roku pak podepsal na Krajském úřadě Plzeňského kraje hejtman Václav Šlajs, starosta obce Sušice Petr Motl, starosta Klatov Rudolf Salvetr a starosta Modravy Antonín Schubert, který je předsedou Svazu obcí Národního parku Šumava, memorandum o Národním parku Šumava a já bych si dovolil, dámy a pánové, vás s tímto memorandem také seznámit.

Memorandum hejtmana Plzeňského kraje a starostů o Národním parku Šumava.

S ohledem na stále se horšící stav přírodního bohatství na Šumavě, úbytek pracovních příležitostí, stagnující návštěvnost Šumavy a dlouhotrvající odliv stálých šumavských obyvatel vydávají starostové význačných samospráv ležících v šumavském regionu a hejtman Plzeňského kraje toto memorandum:

1. Šumava stále strádá. Dříve zelené kopce jsou nyní na mnoha místech suché, šumavská jezera obklopená zdravými lesy jsou minulostí, prastaré stromy u pramenů Vltavy jsou již také jen vzpomínkou starých časů. Postupná nicota se šíří Šumavou. Kopce, které ztratily svůj zdravý les, nezadržují vodu, čímž se zvyšuje riziko povodní. Dříve taje sníh, který většinou odtával později než v nížinách, takže hrozí větší rizika vyplývající z jarních tání. Návštěvníci nemají dostatečnou podporu, naopak narážejí na bariéry. Tato Šumava je pro turisty méně atraktivní, proto se zde zdržují méně a tolik se nevracejí. Poškozuje to práceschopnost místních obyvatel, kteří logicky hledají uplatnění jinde a odcházejí. Národní park leží na území 22 obcí, které potřebují svůj prostor na rozvoj.

2. Stále se však nacházejí na Šumavě místa, která ještě nicotě nepodlehla - údolí řeky Křemelné, Povydří a další. Stále má význam snažit se s nicotou bojovat. Může být hůře a to my prostě nechceme.

3. Setrváváme na stanovisku, že je třeba určit dlouhodobou strategii rozvoje Národního parku Šumava, která nebude podléhat politickým změnám, které se odehrávají na Ministerstvu životního prostředí jakožto řídicím orgánu. Z tohoto důvodu je třeba zakotvit fungování národního parku Šumava v zákonu, který těmto vlivům snáze odolá, než když jsou pravidla fungování zakotvena v právních normách nižší právní síly. Je třeba vyslyšet volání regionu na obsahovou náplň a podobu této právní normy a brát v potaz i názor jiných odborníků, nepatřících do aktivistického centra. Požadavek na zvláštní zákon o Šumavě není ničím neobvyklým. Jde jen o naplnění požadavku současné legislativy o ochraně přírody, která výslovně stanovuje, že národní park musí být zřízen zákonem. Jde i o naplnění Listiny základních práv a svobod, která stanovuje, že lze omezit práva jen na základě zákona.

4. My, šumavští starostové a hejtman Plzeňského kraje, proto voláme po přijetí zákona o Národním parku Šumava, který ochrání přírodní bohatství Šumavy pro další generace, umožní jeho poznání širokému spektru návštěvníků a zajistí prosperitu regionu.

Dámy a pánové, myslím, že je třeba se zamyslet i nad tímto memorandem, a já jistě doporučuji, abychom tento návrh zákona propustili do druhého čtení, aby byla možnost o něm diskutovat. Neříkám, že ten zákon je úplně ideální, nicméně i prostor ve výborech, prostor při diskusi může třeba tento zákon posunout dále, může ho eventuálně vylepšit. Ale myslím si, že Šumava potřebuje svůj vlastní zákon. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Tak a vystoupení pana poslance Votavy si vynutilo smršť faktických poznámek. Nejprve pan poslanec Lank, po něm paní poslankyně Němcová, po ní pan poslanec Černoch, poté pan poslanec Okamura, pak s přednostním právem pan ministr Herman. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Martin Lank: Pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, já opravdu mám jenom takovou faktickou připomínku k informaci, která tady zazněla od mého předřečníka, co se týče hromadných mailů. Já jsem jich taky dostal dost a přiznám se, že v jedné fázi jsem se dostal do takového stadia, že jsem si říkal: ještě pár takových mailů a budu hlasovat pro, aby se Šumava nechala vybagrovat, protože už mě to začalo svým způsobem obtěžovat. Měl jsem taky své pochybnosti o tom, jestli to nejsou nějaké automaty, které tyhle texty rozesílají.

Na rozdíl od pana kolegy Votavy jsem zkusil jednu velice jednoduchou věc a začal jsem na ty maily odepisovat. V domnění, že pokud to je nějaký automat, tak mi nikdo neodepíše. Kupodivu mi z těch mailů začaly chodit odpovědi, které reagovaly na to, co jsem napsal, a s některými lidmi jsem tam vedl poměrně slušnou konverzaci. Takže vím, že za těmi e-maily jsou opravdu reální lidé. Nemůžu dát ruku do ohně za to, že jejich úmysly jsou naprosto čisté a sluníčkové, ale upřímně řečeno, tím si nejsem stoprocentně jist ani u toho předkládaného návrhu zákona. Že by za tím nebyl byznys, se mi upřímně řečeno moc nechce věřit. Děkuju. (Potlesk několika poslanců.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Lankovi. Prosím, paní poslankyně Miroslava Němcová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Dámy a pánové, chtěla bych spíše reagovat na slova pana kolegy, který mluvil ještě před panem poslancem Votavou, zástupce TOP 09. Panu poslanci Votavovi chci naopak poděkovat za jeho stanovisko, kterým navrhuje propuštění této normy do druhého čtení. Nebudu opakovat to, co zde řekl předseda poslaneckého klubu ODS, že považujeme za potřebné o této normě mluvit. Jakkoliv nejsem přesvědčena o tom, že to, co máme na stole, je ideální, a nic ideálního ale nedostaneme, protože znesvářených stran je příliš, abychom se mohli dopracovat nějakého ideálu, tak chci polemizovat s tou částí projevu, kdy pan kolega zde mluvil o samosprávě v Národním parku Šumava. Tedy o tom, že tito starostové a lidé, kteří žijí v obcích dotčených národním parkem, by své území určitě asi nedokázali zvládnout. Že by dokázali zničit tu hodnotu, kterou nám tady příroda zanechala, nebo dědictví našich předchůdců zanechalo.

Jsem přesvědčena, že to není pravda. Samospráva v tomto národním parku - tak jako všude jinde v České republice jsou lidé, kterým záleží na místě, kde žijí. Chtějí, aby se mohli rozvíjet. Řekněte mi, proč jedna obec mimo národní park má právo se rozvíjet a ta, která je v něm, nemá právo se rozvíjet! To nedává žádný smysl! Já polemizuji s touto tezí Františka Laudáta. Nedomnívám se, že podceňování samosprávy, podceňování starostů, kteří byli zvoleni, a lidí, kteří tam žijí a jsou zvyklí žít v přírodě, jsou zvyklí žít s přírodou a chránit ji, je tím, co by mělo zaznít z Poslanecké sněmovny. Já se chci těchto lidí velmi vehementně zastat, protože jsem i v minulosti měla řadu příležitostí s nimi mluvit a vím, jak koncepčně, ale zároveň konstruktivně přistupovali k tomu, jak má vypadat zákon o místech, kde oni žijí a chtějí žít i v budoucnosti.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Němcové. Dále s faktickou poznámkou pan poslanec Černoch. Po něm pan poslanec Okamura. Po něm pan poslanec Kučera. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Marek Černoch: Hezký podvečer, dámy a pánové. Chtěl bych jenom podpořit slova svého kolegy Martina Lanka, protože to, co tady bylo řečeno panem kolegou Votavou, tak když jsme vstoupili do Sněmovny, tak zkušenější kolegové říkali, že přicházejí takové ty spamy a hromadné maily, tzv. tapetování. Tady u toho ten pocit nemám, protože musím říct, že na všechny ty e-maily jsem odpověděl, a pokud e-maily rozesílá robot, tak vás nejmenuje do e-mailu. A ve chvíli, kdy na tento mail odepíšete a ten člověk vám odpoví zpátky nebo vedete nějakou konverzaci, tak v té chvíli si nemyslím, že by to byly hromadně rozesílané e-maily. Navíc, protože mám předky ze Šumavy, tak některé ty lidi i znám, takže si myslím, že v tomto smyslu říct, že to bylo hromadné zahlcování e-maily nějakou radikální skupinou nebo nějakými skupinami, které v tomto směru pracují, tak si myslím, že to až tak úplně není pravda. K zákonu jako takovému bych rád vystoupil později, ale rád bych se ohradil vůči tomuhle, protože si nemyslím, že by to tentokrát bylo právě to již zmiňované tapetování. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Černochovi. Dále s faktickou poznámkou pan poslanec Okamura, po něm pan poslanec Kučera po něm pan poslanec Jakubčík. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Tomio Okamura: Dámy a pánové, já bych chtěl jenom ulevit pocitu pana poslance Votavy, protože vy jste nám tady řekl, že nelobbujete za developery. Pak jste za ně lobboval. Pane poslanče, smiřte se s tím pocitem, že lobbujete za developery, přiznejte si to a neříkejte nám, že nejdřív je tady obhajujete, a pak nám říkáte, že za ně vlastně nelobbujete. Tak buď ano, nebo ne, a mně je to z vašeho vystoupení jasné. Ano, lobbujete za developery. A znova opakuji náš návrh z úvodu zamítnout v prvním čtení tento návrh zákona. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Okamurovi. Dále pan poslanec Kučera, po něm pan poslanec Jakubčík, po něm pan poslanec Votava. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo. Já tady musím zareagovat na slova paní poslankyně Němcové. Prostřednictvím pana předsedajícího bych chtěl paní poslankyni Němcové říct, že ten rozdíl mezi obcemi v národním parku a mimo park skutečně je. A vy jste se ptala, jaká je přidaná hodnota. Ty obce v národním parku mají přidanou hodnotu právě proto, že jsou v národním parku. Na rozdíl od obcí ostatních.

A jenom malou faktickou poznámku k tomu. Víte, kde jsou nejdražší pozemky v České republice? Jsou v Praze a v Národním parku Šumava.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kučerovi. Dále pan poslanec Jakubčík. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Igor Jakubčík: Děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, rád bych reagoval na pana poslance Kučeru a pana poslance Laudáta. A použiju jejich rétoriku. Jedním z pokladů české země je Vltava. Řeka Vltava. Nádherný, krásný dá se říci veletok. Je to nádherný přírodní úkaz. Proč v Ústeckém kraji stavíte protipovodňová opatření? Proč v Praze se dělají protipovodňové bariéry? Vždyť je to příroda! Nechte přírodu přírodou. Proč se to všechno dělá? Kvůli tomu, aby se ochránil člověk a jeho stavby. Tak proč používáte tuto rétoriku v případě Šumavy? Proč nenecháte na Šumavě žít lidi? Proč nenecháte, aby ti lidé na Šumavě mohli pracovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Jakubčíkovi. Dále s faktickou poznámkou pan poslanec Votava. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Já se musím velice důrazně ohradit proti tomu, co řekl pan kolega Okamura, že tady lobbuji za nějaké developery! Já jsem, pane kolego prostřednictvím předsedajícího, jasně řekl, že mně to někdy připadá, že právě těmi developery se straší, když nejsou argumenty. A to je třeba i v případě Brd. Nic víc, nic míň! Já jestli za něco lobbuji, pane kolego prostřednictvím předsedajícího, tak lobbuji za stanovisko Plzeňského kraje, kde jsem zastupitelem. Lobbuji za stanovisko a názor obcí Plzeňského kraje, šumavských obcí. Tak prosím nepodsouvejte mi něco jiného.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Votavovi. S faktickou poznámkou paní poslankyně Miroslava Němcová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Je to těžké téma, a kdykoliv tady bylo projednáváno, tak vždycky vzbudilo velkou vlnu vášní. Mám dojem, že ta debata je pořád vedena šíleným způsobem ve smyslu, když se někdo vyjádří pro to, že ten park přece jenom máme vnímat trošku civilně jako prostor pro život, tedy umožnit tam i nějaký rozvoj obcím, že tím zároveň jsme označkováni jako lidi, kteří buďto mají nějaké těžké byznysmeny za sebou, podloudně tam nakoupili pozemky, ví bůh, co tam všechno chtějí provést, a na druhé straně jsou ti andělé, kterým jde o tu čistou přírodu. To prostě já odmítám, tyhle ty černobílé pohledy na tak složitý problém. Chci říct - ptala jsem se na to i tamhle pana kolegy. Kdo z vás byl někdy na Grossglockneru? Jak jste tam jeli, přátelé? Šli jste tam pěšky, nebo jste vyjeli až nahoru na nejvyšší místo autem? Prošli jste se po těch cestičkách, které jsou vyznačeny pro turisty? Nebo chcete, aby Rakousko za chvíli řeklo: Když jsou tedy Češi tak útlocitní na Šumavu, tak my musíme být stejně útlocitní na naše národní parky a dáme tam tedy: Češi, nejezděte sem. Protože když u vás nesmí člověk do lesa, tak proč by mohl v autě na Grossglockner? Mně připadá úplně šílený způsob téhle debaty. Odmítám to, že jsme ti, kteří nerespektují přírodu, nevnímají její hodnoty jenom proto, že tvrdíme, že v přírodě také je místo pro člověka a je místo pro obce, které mají právo se nějakým rozumným způsobem rozvíjet. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Němcové. Teď se přiznám, že tomu nerozumím. Pan poslanec Holík může jít na řádnou přihlášku, ale zároveň chce i faktickou poznámku. Pane poslanče, co je vám bližšího? Faktickou poznámku a po ní řádné vystoupení. Tak prosím.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Vážený pane předsedající, vážená prořídlá vládo (ve vládní lavici sedí pouze jeden ministr), vážení kolegové, v tomto okamžiku odpovím na poznámku paní kolegyně... (Chvíle ticha, řečník si nemůže vzpomenout na její jméno, ozývá se smích z různých stran, předsedající napovídá: Němcová.) Jasně, Němcové, aby tady nedošlo k nějaké záměně. Grossglockner je nejvyšší hora Rakouska a na tu se autem nedostanu. Můžu pouze projet Grossglocknerstrasse, tam je asfaltová cesta. Takže abychom nezaměňovali pojmy.

A teď jestli dovolíte... Pane předsedající, dovolíte mi už pokračovat v mém vystoupení?

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Určitě, určitě, teď skončila faktická poznámka, začíná řádné vystoupení. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Děkuji ještě jednou. Po řadě suchých čísel, vzájemných napadání slibuji, že moje vystoupení bude trošičku odpočinkové. Nicméně dovolte, abych v úvodu citoval nebo použil úvodník z Lidových novin ze dne 23. 5. Jak zhodnotit půdu na Šumavě? Lanovka na vrch Hraničník a obří sportoviště se školou za 800 milionů. Jsou to dva projekty, které mají vzniknout na území Národního parku Šumava. Spojuje je kromě jejich velikosti ještě jedna věc. Oba nadšeně prosazují starostové obcí, jejichž rodinní příslušníci v místě budoucích staveb skoupili pozemky.

Samozřejmě pro zhodnocení uvedených pozemků je třeba, aby došlo ke změně zákona. A právě proto tady sedíme, abychom posoudili nový zákon, který prosazuje několik senátorů napojených na blízké těchto starostů a další majitele pozemků, kteří jsou v pozadí. Rozšířit stavební zónu, otevřít Šumavu developerským projektům a těžbě dřeva. Zákon je zdůvodňovaný tím, že musíme bojovat proti kůrovci, musíme zlepšit ekonomiku v regionu a musíme znovu osídlit Šumavu. Pokud tohle to vezmu, tak já to přivedu ad absurdum: kromě pohybu na zdravém vzduchu, ke kterému budou samozřejmě sloužit golfová hřiště, lanovky, sjezdovky, lanová centra, opičí dráhy v korunách stromů, ale také upravené ohniště s grilováním s výhledem na zastavěné okolní obce. Chcete to tak? (Hlas z pléna: Ne.)

Ano, toto má také druhou stránku. Les umí žít bez zásahu člověka. Populace České republiky neroste, takže nepotřebuje nové stavby a nové ničení zemědělské a lesní půdy. Je si třeba uvědomit, jak už dopadla činnost člověka na naši přírodu. Co jsme měli, to jsme vytěžili a teď draze nakupujeme to zvenčí.

Z toho důvodu se také zeptám tady pana předkladatele prostřednictvím pana předsedajícího: Když je všechno tak křišťálově čisté, řekněte mi prosím, proč už jsou ty pozemky skoupené?

Dámy a pánové, uvědomme si, že lesy jsou akumulátorem pitné vody. A pitná voda je jeden z celosvětových problémů. Žijeme na střeše Evropy. K nám žádná voda nepřitéká. My musíme vystačit s tím, co nám naprší. A všichni víme, že tyto zdroje jsou hodně zranitelné. Vykácením a zabetonováním ploch tady tu vodu nezadržíme. Říká se také, že amazonský prales jsou plíce naší země. Já bych to trošku posunul - a šumavský národní park jsou plíce České republiky. Víme, že amazonský prales je těmi těžaři dřeva doslova vražděný. Já bych nechtěl, aby došlo k něčemu podobnému tady na Šumavě. Kolegové, je to na nás. Necháme tady Šumavu zásahy vytěžit a potom do budoucna si budeme vzduch kupovat tak, jak popsal kdysi spisovatel Beljajev v Prodavači vzduchu, že si ho budeme kupovat v aerosolech?

Dámy a pánové, dovolte, já teď malinko odbočím. Uděláme si takový malinký výlet. Pohodlně se usaďte, zavřete oči a ponoříme se do historie. Zhruba před třinácti miliardami let vznikl vesmír. Před pěti miliardami let vznikla Země. Zhruba milion let zpátky se tady objevil už vzpřímený člověk - homo erectus. Před deseti tisíci let si tento už dneska člověk homo sapiens, čili myslící, začal stavět své obydlí. A před sto lety začala masová zástavba naší země, likviduje se zemědělská a lesní půda. Dámy a pánové, všímáte si, akcelerace tohoto vývoje? Dokážete mi říct, co bude za padesát let? Z uvedené procházky vyplývá, že současnou tvář naší země už miliony let řídí příroda. A já si myslím, že ona to neřídí špatně. Nyní se vlády ujal člověk, který si myslí, že je pánem tvorstva.

Dámy a pánové, ale my tady dneska sedíme a řešíme budoucnost našich dětí a našich vnuků. Dokážete se jim podívat do očí a říct: Víš, milý vnoučku, my ti tady předáváme výdobytky techniky, dáváme ti tady dálnice, přehrady, my ti dáváme výrobní budovy, dáváme ti tady logistická centra, hypermarkety, komunikační družicový systém. Víš, trošku jsme zapomněli, abys tady měl pitnou vodu, abys měl vzduch a abys měl také kde žít.

Vážení kolegové, chcete to tak? Představujeme tady elitu České republiky, elitu, která dostala důvěru od našich voličů, a osud Šumavy je v našich rukou. Takže já jménem hnutí Úsvit navrhuji počkat na novelu zákona 114, jak navrhl pan ministr, a navrhuji zamítnout senátní návrh v prvním čtení. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí Úsvit.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Holíkovi, eviduji jeho návrh na zamítnutí. Nyní tu mám dvě faktické poznámky, nejprve pan poslanec Jan Zahradník, po něm pan poslanec Igor Jakubčík. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já jsem se přihlásil k technické poznámce, i když jsem již další v pořadí regulérního vystoupení. Ale nemohl jsem při projevu pana kolegy Holíka nezareagovat takřka skoro na všechno, ale protože mám vyčleněny pouhé dvě minuty, musím říct jenom dvě reakce.

Pane předsedající, vyřiďte panu Holíkovi, že se mýlí, když říká, že ten zákon je z dílny tří nebo několika senátorů. Pro něj hlasovalo 50 z 54 přítomných senátorů. Ti ten zákon podpořili. To jsou vážení lidé, zvolení v přímé volbě většinovým systémem, a za svoje konání mají plnou odpovědnost. Tak to za prvé.

A za druhé. Z těch všech možných omylů, pane předsedající, kterých se pan Holík dopustil, mi jeden zejména utkvěl v paměti. A to bylo to, když jste strašil tím nedostatkem vody. Vy se domníváte - pane předsedající, vyřiďte mu -, že ten zákon přivede míchače betonu a že tu Šumavu zabetonuje, že si udělá takový bazén. To není pravda. Co ale hrozí našemu vodohospodářskému systému, je to, že Šumava usychá. Že když necháme, jak chtějí ekologové, 50 % území přeměnit na první zóny, tak ta Šumava celá uschne. Bude to suchý les. Takový suchý les žádnou vodu nedrží. Prosím vás pěkně, pane místopředsedo, vyřiďte to panu poslanci Holíkovi. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Ano, slibuji, předám. (Ozývá se smích.) Děkuji panu poslanci Zahradníkovi.

Další s faktickou poznámkou pan poslanec Jakubčík, po něm pan poslanec Holík, po něm pan poslanec Laudát, po něm pan poslanec Okamura. Prosím.

 

Poslanec Igor Jakubčík: Děkuji za slovo. Já bych chtěl oslovit pana poslance Holíka vaším prostřednictvím. Vy tady tvrdíte - aby se nevytěžila Šumava. Tady je jasně vidět, že jste na té Šumavě asi nikdy nebyl. Řekněte mi, co se na té Šumavě dá vytěžit? Na těch popadaných shnilých kmenech, na těch šedivých uschlých kmenech nastojato? Co se tam dá vytěžit? Byl jste na té Šumavě? Projel jste si tu Šumavu? Ano, dá se těžit - ta krásná zelená Šumava, která ale bohužel je za českou hranicí, která je na bavorské straně.

A ještě když mám tady minutu dvacet, tak chci ještě říci jednu věc. Navážu na pana místopředsedu Filipa a na pana ministra. Pan ministr nám tady řekl, že Šumavu navštíví 2 miliony lidí. Pan místopředseda Filip řekl, že ztráta národního parku se dá počítat v desítkách, ba ve stovkách milionů. Národní park Bavorská Ruda navštíví 760 tisíc lidí. Zisk tohoto národního parku je 28 milionů eur. Myslíte si, že naši němečtí sousedé tu bavorskou stranu drancují, chtějí ji celou vykácet, chtějí ji celou zlikvidovat? Byl jste někdo na té bavorské straně? Viděl jste někdo, jak to tam vypadá? Krásná zelená příroda, lidé žijící v souladu s přírodou, podnikatelé žijící v souladu s přírodou. Naopak počty obyvatel na bavorské straně se zvyšují, otevírají se tam nové ani ne průmyslové podniky, ale hlavně turistické podniky, otevírají se tam nové penziony. A že tam bydlím a že do toho Bavorska jezdím pomalu co čtrnáct dnů, jezdím tam mimochodem nakupovat, takže to tam vidím - ti lidé si tam špatně nežijí a ta příroda už si tam vůbec špatně nežije. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Jakubčíkovi. Další s faktickou poznámkou pan poslanec Holík, připraví se pan poslanec Laudát. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Já odpovím na připomínky pana kolegy Jakubčíka a pana kolegy Zahradníka, samozřejmě prostřednictvím pana předsedajícího. Na té Šumavě jsem byl. Pan Jakubčík mně jistě odpoví, která část podlehla kůrovci a která část odolala. Ano, byl to Boubínský prales, kde nejsou zásahy. Ten přežil. (Senátor Eybert mimo mikrofon poslanci Holíkovi říká, že to není národní park.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Holíkovi. Další s faktickou poznámkou pan poslanec Laudát, po něm pan poslanec Okamura myslím, že se hlásil. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji. K panu kolegovi Zahradníkovi. To, že je někdo zvolen senátorem, ještě neznamená, že je to ctihodný člověk. Některé poslední personálie jsou velice sporné, ale voliči si je zvolili, tak je mají. Někteří voliči, opravuji.

Pokud se týká vodního režimu. Já nevím, ale snad každý krajinář vám řekne, že když vezmete něco holosečí nebo zasahujete do toho území, tak že to je pro vodní režim to nejhorší, co můžete udělat. Takže pravý opak je pravdou. Není to pravda.

Co se týká bavorské strany, tak pokud vím, jeden z německých ministrů životního prostředí sebral tu odvahu a řekl: Nechte bavorskou stranu Šumavy být. A dokonce kůrovec, já nevím, ve kterých vlnách těch kalamit, přišel právě z Bavorska. Takže tam to opravdu je ponecháno v některých zónách svému osudu tak, jak bychom se měli chovat i my v národním parku. A nebojte se o přírodu, ona si sama pomůže.

Pokud se týká mé nedůvěry k samosprávám. Víte, nikdy nevidíte do nějakého jedince. A já si myslím, že jsou hodnoty, které je třeba chránit tak, aby byl vyloučen aspekt osobního selhání. Šumava a další národní parky si to zaslouží, podobně jako památky. Dnes a denně zažíváme osobní selhání jedinců před těmi naditými peněženkami nebo obálkami nebo penězi na účtu. A co si pak na těch lidech vezmete? Co si vezmete na tom, jak je možné, že někdo u Čeňkovy pily na těch loukách stavěl? Pak se všichni divili. Pak to všichni začnou kritizovat. Kdo je ten, kdo to povolil, kdo je tam pustil, kdo nezasáhl? Kde ti lidé jsou a co si na nich dnes vezmete? Ty boudy tam prostě stojí. Děkuji. (Ozývá se potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Laudátovi. Dále s faktickou poznámkou pan poslanec Robin Böhnisch, po něm pan poslanec Martin Novotný. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Robin Böhnisch: Dobrý den. Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Jenom několik krátkých reakcí. Ta první se týká vystoupení pana kolegy Zahradníka. Na Šumavě není suchý les. Na Šumavě je místy les se suchým stromovým patrem. Nicméně vegetace, která se díky tomu rozvíjí v nižších úrovních, má samozřejmě z hlediska zadržování vody neobyčejně vysokou hodnotu. Takže to není důvod k žádnému strachu.

Panu kolegu Jakubčíkovi bych chtěl poděkovat za popis bavorského parku. To je totiž naprosto přesné. A heslo toho Národního parku Bavorský les je nechat přírodu být přírodou. Tento senátní návrh zákona k takové formulaci rozhodně nepřispívá. Jsem tu asi vzděláním jediný lesník, takže si tu větu mohu dovolit. A říkám: než tento návrh ze Senátu, pak raději - zlatý kůrovec. Děkuji. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Další s faktickou poznámkou pan poslanec Martin Novotný, po něm pan poslanec Gabal. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Martin Novotný: Slibuji, že budu stručný. Hezké odpoledne. Já jsem chtěl prostřednictvím pana předsedajícího vzkázat panu kolegovi Laudátovi, aby ta mince měla opravdu obě strany. Že kromě toho, že můžou třeba na úrovni samosprávy existovat lidé, kteří podlehnou nějakým svodům, tak na úrovni pro změnu oněch ochránců, třeba památkové péče apod., existuje spousta lidí, kteří aplikují naprosto iracionální principy, které se neaplikují ani nikde v západní Evropě. Tím neumožňují třeba život spousty památkově chráněných objektů, realizaci věcí, které jsou v západní Evropě běžné v této oblasti, a používají principy, které jsou naprosto iracionální. Ta mince má vždycky dvě stránky a nestrašme tady jenom těmi developery a úplatnými členy samospráv. Život je daleko bohatší.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Novotnému. Nyní pan poslanec Ivan Gabal, po něm pan poslanec Michal Kučera. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, kolegové, jenom velice stručně. Doporučuji, kdo má šanci, aby se podíval přes internet anebo si to fakticky projel - kalifornské národní parky, kde jsou stovky a stovky kilometrů kůrovcem zlikvidovaného lesa. Ty rybí kosti se tam tyčí v obrovském množství. A jestliže se podíváte na hospodářská a turistická čísla v téhle oblasti, na rigidnost regulace, na to, že tam nemůžete opravdu postavit nic, můžete tam jezdit autem jenom na vybraných místech, bydlet, stanovat, cokoli, disciplinovanost... Tak to jsou obrovská čísla jak v penězích, tak v lidech, kteří to chtějí vidět v této podobě. Já si myslím, že to zásadní a klíčové rozhodnutí je, jestli chceme mít národní park se vším všudy včetně těch rybích kostí, anebo chceme mít les, ve kterém budeme hospodařit a kácet.

A dovolte mi ještě jednu osobní vzpomínku. Kdy byla Šumava nejzelenější? Když jsem tam byl na vojně v roce 1977 a 1978 a jezdili jsme tam obrněnými transportéry a tanky a nikde nebydlel nikdo. Všichni byli vyhnaní a vesnice byly obsazené lidmi, kde když jste se objevili a nikdo vás neznal, vás udali a kde se na lidi střílelo. Jestliže Šumava má nějakou hodnotu, tak právě proto a v důsledku toho, že jsme po válce vyhnali Němce a obsadili jsme to a skutečně na vlastní lidi jsme byli schopni na hranicích střílet. Nechávali jsme tam dlouhé pásmo, kde nikdo nebydlel, aby tamtudy nikdo nemohl projít. To byla zelená Hačava.

Dobrá, hodnotu jsme zdědili, otevřeli. Je turisticky atraktivní, zajímavá, ale buď chceme mít národní park, do kterého nebudeme zasahovat, anebo budeme mít něco, kde budeme hospodařit, kácet dřevo a vyvážet ho do Německa, jak jsme to ostatně načerno dělali mnoho let. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Gabalovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Michal Kučera. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Michal Kučera: Usmívám se, když jsem slyšel ten bonmot, kdy byla Šumava nejzelenější, že to bylo v době, kdy tam jezdili zelení vojáci.

Ale chtěl bych reagovat na svého předřečníka pana Novotného prostřednictvím pana předsedajícího. Ta mince má skutečně dvě strany, pane kolego. Skutečně na jedné straně jsou obecní samosprávy a obce a já jim nedávám nějaké zlé úmysly. Skutečně se rozhodují na základě svých parciálních zájmů obecních a třeba naprosto správně. Na druhé straně mince mohou být ti až řeknu militantní ochránci přírody, kteří by zakázali úplně všechno. A právě proto musíme mít kvalitní zákon o Šumavě, kvalitní novelu zákona č. 114, abychom tomuto zabránili. Tím kvalitním zákonem bohužel není senátní návrh o Šumavě.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Mám zde dvě faktické poznámky. Pouze pro pořádek se zeptám. Pan poslanec Kučera? Už byl. Pan poslanec Hájek? Tak pojďte. Další faktická poznámka je vaše, pane poslanče.

 

Poslanec Josef Hájek: Dobrý večer. Dámy a pánové, já se budu snažit být stručný. Já jsem poprvé tleskal panu Laudátovi, a to jsem tady rok. Vždycky je něco poprvé. Z mého pohledu bych byl velmi opatrný, co se týká důvěry zastupitelů. Já to řeknu z vlastní zkušenosti.

Zastupitelé na Ostravsku dostali 5 % akcií OKD. Kontrolní balík - tyto akcie byly prodány Bakalovi a Bakala si za peníze postavil barák v Modravě. Zastupitelé dostali akcie vodáren. Kde tyto akcie skončily? Ve Francii u Veolie, pokud se nemýlím. Nechci a priori hovořit, že všichni zastupitelé jsou úplatní. Určitě ne. Je tam řada čestných a poctivých lidí. Ale pokud nepostavíme jasná pravidla, jasné mantinely, nenecháme v zákonu malilinkou skulinku, malilinká vrátka, tak se obávám, že toho dokážou naši lidé zneužít. Já ze svého pohledu budu hlasovat proti zamítnutí senátního návrhu, protože si myslím, že vrátka tam jsou, možná tam je brána, a budu souhlasit s návrhem pana ministra, abychom dělali novelu zákona 114 o přírodě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. A nyní je do rozpravy řádně přihlášený pan poslanec Jan Zahradník. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, když jsem tady minulý týden bojoval za to, aby projednání senátního návrhu zákona o Národním parku Šumava bylo do našeho programu umístěno na nějaký pevný čas, tak jsem si byl dobře vědom, co to bude znamenat. Věděl jsem dobře, jaká diskuse se tady rozehraje. Možná jsem překvapený tím, jak někteří z nás podlehli kampani a propagandě ekologických aktivistů, která se k nám dostává prostřednictvím opravdu fyzických občanů, kteří nám v dobré víře píšou své maily. Ovšem jejich názor je jednoznačně názorem ekologického aktivismu.

Myslím, že, ať to dneska dopadne, jak chce, projednání zákona je podle mne nutné, a myslím si, že máme povinnost se s ním vypořádat, a to vypořádat se nějakým jasným rozhodnutím, ať už Senátu jako předkladatele zákona, tak také občanů Šumavy, představitelů šumavské samosprávy, lidí, kteří mají Šumavu opravdu rádi a kteří možná nejsou schopni tak jednoznačných vystoupení, jaká každý den dostáváme ve svých mailech. Ať už se to konečně rozhodne.

Možná bych se nejprve pokusil vrátit k samotným počátkům, nebojte se, nikoliv počátkům světa nebo počátkům Šumavy jako pohoří, ale k počátkům vzniku Národního parku Šumava.

Myslím, že Národní park Šumava je produktem doby, ve které vznikl. Jeho území bylo po staletí obýváno lidmi a také bylo významně lidmi formováno. Odsun původního německého obyvatelstva a 40 let uzavření jádrové části Šumavy za železnou oponou v době komunismu významně ovlivnilo přístup k tomuto území v prvních letech po sametové revoluci. Tehdy se vláda a také ochránci přírody a obyčejní milovníci této naší krásné části republiky rozhodli ochránit ji vyhlášením národního parku na celém území Šumavy. Dobře vím od svých přátel, kteří tehdy u toho byli, kteří byli tehdy těmi, kteří spolurozhodovali o zřízení národního parku, že jejich cílem bylo po čase, až se vyřeší možná důležitější problémy naší republiky, které tehdy byly na pořadu dne, se k Šumavě vrátit a o rozloze a povaze ochrany v Národním parku Šumavě nakonec definitivně rozhodnout.

Myslím, že nejvýznamnějším faktem, který Šumavu přivedl k dnešnímu stavu, je to, že k tomuto návratu nikdy nedošlo. Tématu Šumavy a její ochrany se zmocnili, uchopili jej ekologičtí aktivisté, jejich vliv postupně sílil, jak v naší společnosti sílily vše a každého ochraňující a zároveň také ale menšinové názory. Zakrátko už nikoho z politiků nenapadlo, aby se k tématu rozvoje Národního parku Šumava vracel a nějak měnil stupeň jeho ochrany. Tak se správa národního parku řízená ministerstvem stala velmi silnou institucí, která sama stanovuje způsob ochrany přírody, sama sobě v něm povoluje výjimky, sama rozhoduje ve správním řízení o stížnostech obyvatel na svou činnost a také v neposlední řadě na Šumavě hospodaří a přitom utrácí obrovské státní dotace. Tito šumavští hospodáři, samozřejmě podporovaní ekologickými aktivisty, se nechtějí svého vlivu jen tak vzdát. Mají v tom velkou oporu, a měli také v minulosti, v mnoha ministrech životního prostředí. Tady bych chtěl zmínit zejména ministra Martina Bursíka, který pod politickým krytím tehdejší vládní koalice mohl započít s přeměnou Šumavy na divočinu. Na Šumavě se tak naplno rozběhl experiment, který podle mého názoru nemá v Evropě žádné obdoby.

Naskýtají se ale dvě otázky. Za prvé: Jedná se vůbec o experiment? Neexistuje někde ve světě podobná situace, která již probíhá patřičně dlouhou dobu a na území, které má odpovídající velikost, aby na něm bylo možné aplikovat náš problém, které trvá odpovídající dlouhou dobu, kde území původně obývané lidmi, po staletí, bylo podrobeno této změně, tomuto návratu k jakési původní situace? A odpovídám, že nikoliv. Takové území nikde na světě není. Čili to je podle mého názoru důkaz, že se jedná o experiment, že Šumava je tedy tou laboratoří, o které mluvil pan kolega poslanec František Laudát.

Otázkou je ale, kdo je tím pokusníkem, kdo je experimentátorem v této laboratoři, kdo má oprávnění ten pokus provádět a kdo také za něj, za jeho úspěch anebo neúspěch, nese odpovědnost. Musím říct, že takového experimentátora neznám. Vláda ČR, která je ze zákona podle svého vlastního nařízení také do současné doby zřizovatelem národního parku, nikdy se situací na Šumavě nezabývala v grémiu, jako celek. Vždycky přenechávala správu národního parku příslušnému ministrovi životního prostředí. Ministerstvo samotné a orgány ochrany životního prostředí dokonce tvrdí, že takový žádný experiment neprobíhá. A konečně nevládní ekologické organizace zase nemají žádnou odpovědnost. Ale nejenom ony nemají odpovědnost.

Já si dobře vzpomínám na dramatické chvíle, které nastaly po orgánu Kyrill v lednu 2007, kdy přibývalo zpráv o desítkách tisíc plnometrů padlého dříví a kdy každý odpovědný lesní hospodář začal neprodleně s likvidací polomů. Tehdy jsem se ještě jako jihočeský hejtman sešel v lednu 2007, krátce tedy po orkánu, s ministrem Bursíkem a poprvé jsem slyšel jeho informaci, že hodlá ponechat všechno padlé dříví v prvních a v části druhých zón v lese. Tehdy jsem jej prosil, aby v tomto případě slevil ze svého fundamentálně ekologistického postoje, aby udělal výjimku, dovolil polom z druhých i prvních zón v tomto naprosto výjimečném případě vyklidit, a tím dal Šumavě šanci k přežití. Jeho odmítnutí ve mně vyvolalo dojem a utvrdilo jej, že příležitost k přeměně rozsáhlé části Šumavy na bezzásahové území, kterou mu seslala slepá prozřetelnost v podobě orkánu Kyrill a v jeho stopách jdoucího kůrovce, z rukou nepustí. Ministerstvo životního prostředí s tehdejší správou parku najednou nemuselo absolvovat složitá jednání s obcemi o změně zonace, nemuselo absolvovat složitá jednání a dohadování o plánu péče, kůrovcem sežraná území se stala bezzásahovými z podstaty.

Senát Parlamentu České republiky, který měl obavu o osud Šumavy, svolal na 24. května 2007 senátní slyšení o kalamitě na Šumavě, kterému jsem byl tehdy přítomen a kde jsem měl tu možnost a čest vystoupit. Jedním z řečníků také byl tehdejší ministr životního prostředí Martin Bursík. Kromě toho, že prohlásil kůrovce za součást přírody, která si také zaslouží ochranu, odpověděl na časté dotazy účastníků slyšení po tom, kdo je za onen šumavský experiment odpovědný. Tehdy řekl, že odpovědnost za vývoj na Šumavě přejímá on sám. To je možné najít v záznamu o tom senátním slyšení. Dobrá, ale popravdě, kde je dnes pan ministr Bursík a kde je jeho odpovědnost?

Předpovědi o tom, že nutným následkem nezlikvidovaného polomu bude kůrovcová kalamita, se potvrdily a my jsme dneska svědkem jejich smutných důsledků. A jedna věc je poměrně nebezpečná. Já ji tady zaslechl od svého kolegy poslance Michala Kučery. Ten říkal, že se kůrovcová kalamita zastavila sama. Tak tomu prosím není, to není pravda. Kůrovcovou kalamitu zastavily aktivní zásahy proti ní, které byly vedeny v době, kdy řediteli správy Národního parku Šumava byl tehdy pan doktor Jan Stráský a jeho nástupce pan Ing. Jiří Mánek. Ti tehdy svým aktivním postupem kůrovce zastavili, že dneska můžeme říkat, že pro tuto chvíli, pro dnešní okamžik je kůrovcová kalamita v pořádku, že již tedy na Šumavě skončila.

Ovšem stále si musím klást otázky a se mnou celá řada lidí, kteří mají podobné smýšlení jako já: Co bude na Šumavě v té době, než nový les vyroste? A vyroste vůbec? A bude to nakonec ten smíšený les, který si všichni přejeme, nebo to bude opět monokultura? Neovlivní obrovská plocha rozpadu současných porostů podmínky její obnovy tak, jak ekologové a s nimi spolupracující vědci neočekávají? Neovlivní tento experiment dlouhodobě vodohospodářské podmínky Šumavy, které zpětně ovlivní vývoj nových porostů? Jak se projeví změna v zalesnění vrcholových partií Šumavy na četnosti výskytu povodní v podhůří? A v neposlední řadě, jak se tento experiment promítne do života lidí, kteří na Šumavě žijí, chtějí se tam uživit, podnikat tam nebo se věnovat svým zálibám? Tyto a další otázky, to není žádná politická hra, jsou motivovány zdravým rozumem lidí, kterým Šumava leží na srdci. Přesto ale, vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem přesvědčen o tom, že se jedná o principiální politický problém, který ale vinou svého rozměru v čase se nedá vyřešit volbami. Je to zásadní konflikt dvou protichůdných pohledů na svět a na místo člověka v něm.

Ptám se dále, zdali bylo možné po orkánu Kyrill postupovat jinak a Šumavu zachránit před kůrovcem. Já si myslím, že ano. Jak už jsem řekl, národní park zřídila vláda a vláda měla povinnost za Šumavu převzít odpovědnost a starat se o ni. My jsme tenkrát, Jihočeský kraj, vyzývali vládu usnesením zastupitelstva, aby rozhodla o tom, jaký je veřejný zájem v ochraně přírody na Šumavě v národním parku. Upozorňovali jsme tehdy důsledně a důtklivě vládu, že postupem správy národního parku dochází k porušení platných zákonů, a dokonce i k porušení samotného nařízení vlády, kterým byl národní park zřízen. Opakovaně jsme žádali premiéry vlády, tak jak se střídali ve své pozici, aby z problému Šumavy učinili bod jednání, aby se k němu mohli vyjádřit i ministři z jiných rezortů, aby vláda o něm jednala jako celek, tedy politicky. Víme dobře, že ministr jedná a hlasuje politicky na zasedání vlády, tam se uplatňuje jeho politická příslušnost, jeho politický názor a na ministerstvu pak ministr musí být úředníkem, musí přenášet rozhodnutí vlády do svého rezortu. Tady se ale stalo, že ministři životního prostředí jednali ve svém rezortu politicky. Oni své politické názory vnášeli do jednání rezortu a tak také ovlivňovali Šumavu. A protože to nadále nechceme, nechceme, aby se stále opakovaly problémy, protože tak jak se mění ministři, mění se i přístupy k Šumavě, proto chceme, aby tady byl zákon, který by situaci výrazně stabilizoval.

Šumava je obrovský lesní komplex a také myslím i lesní komplex, který je velmi málo zalidněný ve srovnání s tím, jak to bylo před rokem 1945, kdy tam tehdy žilo téměř dvacetkrát více lidí, než tomu je dnes. Také byla už po celé minulé století, vlastně od začátku 20. století, předmětem takového konfliktu zájmů z hlediska ochrany přírody. Jeden názor byl ten, že příroda na Šumavě má být chráněna pro ni samu, pro tu samou přírodu. Takovým představitelem byl Josef Váchal třeba. A pak tady byl názor, který zastávali lidé na Šumavě žijící, že je třeba samozřejmě přírodu chránit, ale nikoliv pro ni samu, ale proto, že je právě po generace domovem těchto lidí a svým způsobem po generace tyto lidí živí. Tito lidé nevnímali přírodu jako nějaký svatostánek vyžadující ochranu ze své podstaty ani z jiného, ale proto, že je nutné osudově vstupovat do interakcí s touto přírodou.

Je třeba ale říci, že oba přístupy k ochraně přírody na Šumavě měly tehdy společného jmenovatele, který bych chtěl zdůraznit. Šlo tehdy o záchranu a ochranu tehdy stávajícího krajinného rázu hlubokých šumavských lesů, které Šumavě patrně daly v českém jazyce jméno, o omezení nadměrného odlesňování a zabránění příliš dramatickým změnám přírodních podmínek, tedy o zacházení s krajinou tak, aby k těmto jevům nedocházelo, aby se nám příroda doslova neměnila pod rukama nejistým směrem.

Jsem přesvědčený o tom, že v době vyhlášení Národního parku Šumava tehdy tento přístup, toto paradigma převládalo. Je nutné říci, že už tehdy se objevovaly představy jaksi modernější. Chránit nikoliv krajinný ráz, ale ponechat přírodu samovolnému vývoji. Jaksi z vnějšku, jako z laboratoře sledovat, jak si příroda bude počínat. Podle této představy příroda sama svými silami rozhodne, jaký les býti má, nebo nemá a zda vůbec nějaký les na Šumavě má být. Tato představa byla zpočátku spojovaná s obezřetností, že by se tento přístup měl aplikovat pouze na určité části území, zbytek postupně připravovat na ono zdivočení, zpralesnění, na onu přeměnu Šumavy na divočinu. Ale postupně zvítězila nedočkavost. Proč provádět tyto dlouhodobé zásahy, proč desítky let čekat? Představa ujmout se toho experimentu hned. Jak už jsem jednou řekl, nebyl zde nikdo, kdo by byl tím experimentátorem, kdo by držel tu odpovědnost.

Pan doktor Böhnisch tady zmínil bavorský národní park. Tam ten experiment probíhá, ale probíhá s požehnáním, nebo řekněme s vědomím a se schválením bavorské vlády. Ano, oni řekli, pan premiér, ministr Stoiber, to je tady hrozné, tady to vypadá hrozně, ale nechme to tak. Tohle nikdy nikdo ani z našich ministrů životního prostředí ani z ředitelů parku, natož pak z premiérů neřekl. Všichni tak jako tušili, čekali, že by mnozí byli spokojeni, kdyby tomu tak bylo, ale nikdo tomu nedal posvěcení.

To, co se stalo, se nedá odestát. Kůrovec začal řádit. Třeba v roce 2010 uschlo pod náporem kůrovce 500 tisíc smrkových jednotek a v obraně bylo dalších 350 tisíc kusů poraženo. Když chceme bojovat s kůrovcem, když chceme chránit, tak víme dobře, že v první zóně to možné není. Musíme čekat, až kůrovec se svým žírem skončí. I ale ve druhých a dalších zónách musíme čekat na splnění dalších ochranných podmínek. Musíme ctít ochranu druhovou. Tetřev hlušec nesmí být rušen od 31. července. Některé druhy nesnesou zákrok nikdy. Soustava Natura je aplikována na celém území Šumavy. Biosférická rezervace je takovým územím, které zabírá Šumavu. Za něco hrozí pokuta, za něco okamžité zastavení činnosti. Zákaz pokračování dané činnosti ze strany České inspekce životního prostředí. V některých územích si musejí kůrovcové souše loupat nastojato, což je sedmkrát dražší, než když tento zákrok proběhne na pokáceném dřevě. Ta souš stejně padne za chvíli, stejně tu měkkou půdu poznamená.

Já jsem už říkal, že kůrovcová kalamita se nezastavila samovolně, byla zastavena aktivní politikou, aktivní činností tehdejších dvou ředitelů správy národního parku. Tehdy ale také došlo k významnému kompromisu. Byl prosazen a připraven návštěvní řád. Bylo pracováno na zonaci, na plánu péče. Dokonce se správa parku a ministerstvo tehdy pod vedením dvou ministrů, Chalupy a Podivínského, ujalo přípravy návrhu zákona o Národním parku Šumava, který byl již připravený na konci roku 2013 k předání do Sněmovny, ale došlo k okolnostem, které nebylo možné předvídat, a my tedy dneska řešíme zákon, který se nám sem dostal podle mne velmi dobrou a velmi aktuální a namístě aktivitou Senátu Parlamentu České republiky. Ten návrh, který sem přišel, já už jsem řekl, má podporu 50 senátorů z 54 přítomných. To se nám tady málokdy stane, že bychom takto hlasovali my v naší Sněmovně. To se málokdy stává i v grémiích nižších úrovní. To jsou senátoři rozdílného politického spektra. Zákon má podporu obecních samospráv. Z 22 obcí, které tvoří Sdružení obcí Národního parku Šumava, senátní návrh podporuje obcí 21 a významně, a tady to pan kolega Votava četl v memorandu Plzeňského kraje, skládají desítky důvodů, proč by tento návrh měl být schválen, proč by měla být dána šance Šumavě být chráněna podle regulí, které jsou přehledné, jasné a srozumitelné. Návrh má významnou podporu obou krajů. Oba kraje, Plzeňský i Jihočeský, se svými usneseními vyjádřily s podporou k senátnímu návrhu zákona. Čili má to velkou podporu.

My tady voláme po kompromisu. Někteří z mých předřečníků říkali, že musíme znova začít jednat. Znova přemýšlet, znova hledat východiska, z těch východisek směřovat k nějakému kompromisu. Ale já jednoznačně říkám - to všechno již proběhlo. Ten kompromis již byl dosažen, jeho realizace byla na dosah ruky. Už se mohlo podařit ten zákon v klidu a míru projednat, ale bohužel politika je taková, že tomuto procesu nastavila nohu, proces klopýtl a nyní se znova zvedáme. Kompromis tady je. Je to tento senátní návrh. Není to žádné dogma. Já pevně věřím, že diskutovat o něm je namístě, že dokonce můžeme přistoupit k tomu, co tady zmínil předseda našeho klubu pan poslanec Zbyněk Stanjura, totiž propustit tento senátní návrh zákona do druhého čtení, nechvátat na jeho projednání. Dát takový termín, který bude příznivý tomu, abychom dokonce mohli se v souběhu v jednom čase zabývat oběma návrhy. Návrhem, který je zde předložen ze Senátu, který zde má určitou podporu, a podpůrci se výrazně vyjadřovali k tomu, a zároveň návrh, který pan ministr chystá. Ten návrh projednal výbor pro životní prostředí, byl s ním seznámen, s tím návrhem novely zákona 114 o ochraně přírody a krajiny. Tehdy jsme zmiňovali, že představitelé samosprávy vyžadují, aby k tomuto zákonu, který celkem podmínky ochrany popisuje nepříliš určitě, byly také hned předloženy příslušné podzákonné normy, které budou ochranné podmínky přesně definovat. Tohle všechno snad již ministerstvo má za sebou. Věřím, že když pan ministr hodlá přinést tento zákon v blízké době, tak že už tyto dokumenty jsou k dispozici. Tak zkusme jednat o těchto návrzích v nějakém společném... nemyslím společném dokumentu, ale v jednom čase.

Máme zde tedy dvě cesty. První je cesta přetváření hospodářských lesů. Tady přece byly ještě před těmi 24 lety hospodářské lesy. A to, že Šumava byla v 70. letech, na jejich sklonku, jak zmiňoval pan kolega poslanec Gabal, byla zelená, to bylo samozřejmě pro to, že tehdy se na Šumavě hospodařilo. Tehdy se každý kůrovcový smrk musel najít a lesní správce byl odpovědný za to, že jej zlikviduje a nedopustí šíření kůrovce. Dneska jsme v jiné situaci. Ale prosím, zkusme jít tou cestou postupné přeměny. Nechvátejme na to vyhlásit nad 50 % území režim první zóny, a tím umožnit, bohužel, a toho se obáváme, přeměny celého území Šumavy na divočinu. Padesát procent prvních zón znamená obrovskou kůrovcovou kalamitu v nějaké velmi brzké době a uschnutí celé Šumavy. Co pak bude, to ví bůh.

Dámy a pánové, já jsem tady byl jaksi také pověřen, abych sdělil názor klubu Občanské demokratické strany. My podporujeme tento návrh, jsme pro to, aby prošel do druhého čtení, to znamená, k návrhům, které zde byly z několika míst předloženy, tedy k návrhům na zamítnutí toho zákona v prvním čtení, se vyjádříme záporně. Jsme pro to, aby zákon do druhého čtení postoupil, a jsme také pro to, aby pokud bude ve druhém čtení, aby byl projednán nejenom výborem pro životní prostředí, abychom nesledovali tu neblahou linii přístupu z doby minulé, kdy se tím zabývalo jenom ministerstvo rezortní, ale aby se tím návrhem zabývaly i výbory, které mají blízko k dalším aspektům života na Šumavě: výbor hospodářský, výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj, a aby tyto výbory rozhodly o tom, jakou podobu ten zákon bude mít.

Dámy a pánové, já znovu se na vás obracím, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, s prosbou, abychom senátní návrh zákona o Národním parku Šumava propustili do druhého čtení. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Jenom jestli jsem si správně poznamenal - navrhujete tedy, pane poslanče, ještě projednání v hospodářském výboru a ve výboru pro veřejnou správu?

 

Poslanec Jan Zahradník: Pane předsedající, pokud by byl ten zákon do druhého čtení propuštěn, respektive pokud by nebyl schválen na zamítnutí, tak bych se samozřejmě přihlásil s návrhem, do kterých výborů bych já navrhoval, nebo náš klub, zákon postoupit.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře, děkuji. Mám zde tři faktické poznámky. První má pan poslanec Laudát, po něm je pan poslanec Michal Kučera a třetí je pan poslanec Josef Hájek. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji. K panu kolegovi Zahradníkovi. V té laboratoři může rozhodovat jedině příroda. Pak to má cenu. To za prvé.

A za druhé, pokud tady mluvíte o falangistech, teď nemyslím jenom pana kolegu Zahradníka. Víte, to, co já jsem tady udělal a vám přečetl, je čistá transpozice základních konzervativních hodnot na aplikaci ochrany přírody. Nic více, nic méně. To je konzervativní přístup. To, co vy možná hlásáte, je neokonzervatismus, už v té horší podobě, možná nějaký liberalismus, já nevím. Nechci vás urážet, to bych si nedovolil. Ale já jsem tady udělal čistou transpozici a jestli i to - tak prosím, vždycky to byli konzervativci, kteří až do éry Reagana ve Spojených státech byli lídry v ochraně přírody. Totéž Thatcherová, ta byla první, k vašemu možná překvapení, kdo přišel se zákony o odpadech a zákonem na ochranu přírody. Takže prosím, nechte tady těch keců o falangistech. (Nesouhlasný šum.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Další s faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Kučera.

 

Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo. Já jsem trochu čekal, že mě pan poslanec Zahradník zvedne ze židle. Stalo se. Já jeho názory znám celkem dobře a respektuji je. My jsme spolu ve výboru pro životní prostředí a tam ty názory pana poslance Zahradníka - odtamtud jsou mi i známy. Nicméně já bych chtěl na tu jeho adresu boje s kůrovcem, tím aktivním bojem s kůrovcem zmínit následující.

V roce tuším 2011, víte, jakým způsobem se likvidoval kůrovec na Šumavě? Za použití pesticidů. A tu výjimku k použití chemie v boji s kůrovcem vydal odbor státní správy šumavského národního parku a vydal ji v roce 2011, tuším v červnu, a to až dodatečně poté, co lesníci použili pesticidy nebo prostředky na bázi pesticidů a používali je už od dubna. To je v konkrétním praktickém příkladě boje s kůrovcem, který probíhal v Národním parku Šumava. Tehdy ten národní park řídili vámi zmiňovaní ředitelé pan Mánek a pan Stráský.

Já samozřejmě nechci nějak krutě hodnotit to uplynulé období, ale znovu volám po tom, aby se schválil kvalitní zákon o Národním parku Šumava. Senátní zákon to bohužel není. A protože mi jde také o záchranu Šumavy, tak si, pane kolego Zahradníku, prostřednictvím pana předsedajícího, připínám také "Zachraňme Šumavu". (Poslanec Kučera si připnul placku "Zachraňme Šumavu".)

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Další v pořadí s faktickou poznámkou je pan poslanec Hájek.

 

Poslanec Josef Hájek: Pane místopředsedo, dámy a pánové, já děkuji svým kolegům, že mě bedlivě poslouchali, a proto chci opravit svůj výrok, protože v matematice je sice pravda, že dvakrát minus je plus, ale tady v češtině to tak neplatí. To znamená, můj správný výrok je, že budu hlasovat pro zamítnutí senátního návrhu a samozřejmě budu podporovat novelu zákona o ochraně přírody a krajiny, to za prvé.

Za druhé, tady slova o čase jsou velmi relativní. Já jsem se letos také byl podívat na Šumavu, byl jsem na Prášilech, na Prášilském jezeře, a tam jsem se díval na hezkou tabuli, která popisovala tu situaci na Šumavě a hovořila o tom, že před šesti tisíci lety, což je relativně velmi krátká doba, byla průměrná teplota na Šumavě minus jedna celá dva stupně. To znamená, diskutovat o tom, jestli budou stromy růst tam nebo onde, za pět set, za tisíc let může být úplně někde jinde. To znamená, ta příroda opravdu si, pokud do toho člověk nevstupuje, ten pořádek udělá sama.

A poslední větička. Já jsem z Ostravska tady s kolegyní Janou Lorencovou, která intenzivně pracuje v otázce olejových lagun, já jsem zažil řadu lagun těch uhelných. My kůrovce na tom Ostravsku nemáme, protože on tam by nepřežil. Takže já závidím těm oblastem, kde s tímto problémem bojují. My bychom na tom Ostravsku dali všechno pro to, abychom takový problém měli.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji za faktickou poznámku. Další v pořadí s faktickou poznámkou je pan poslanec Zahradník a po něm pan předseda Kalousek. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Děkuji, pane předsedající. Já samozřejmě vystoupím jenom s reakcí, samozřejmě.

Já jsem učitel povoláním, a tak jsem jaksi také zvyklý být celý život vzděláván. Jak dobře víte, aby učitelé mohli učit své žáky, tak je neustále zase někdo učí. Takže ta lekce, kterou pan kolega Laudát tady dává z konzervativismu, mi nikterak nevadí. Ne že bych si jeho návrhy bral k srdci, ono to je všechno jinak. Já myslím, že chce-li tady pan kolega Laudát říci, že původní situace je ta před těmi tisíci lety, než na Šumavu vstoupili lidé, tak je třeba, aby to řekl, že těch tisíc let lidské historie vymaže, vygumuje, jako by ti lidé tady nežili. To, že můj projev, který jsem si dlouze připravoval, jak jste tady asi poznali z toho, že jsem to četl většinou z listu, nazval kecy, to mě také příliš nevadí.

Co mě trošku zamrzelo u kolegy Kučery, že se trochu neuctivě zmínil o kolegovi doktorovi Janu Stráském, kterého já si velmi vážím ať už jako politika, nebo jako prvního ředitele Krajského úřadu Jihočeského kraje. A také si vážím jeho odvahy, se kterou se ujal funkce ředitele Správy Národního parku Šumava v době, kdy to nebylo lehké, kdy tady vinou, vinou rozhodnutí ministra Bursíka za podpory a frenetického potlesku ekologických aktivistů Šumava chřadla, a svými zákroky vlastně Šumavu začal zachraňovat. To si myslím, že on udělal. Za to mu patří velké uznání. A mě mrzí, že kolega Kučera se o něm nevyjadřuje patřičně uctivě.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Dvě faktické poznámky: první má pan poslanec Kalousek, po něm pan poslanec Kučera.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo a slibuji, že budu co nejuctivější, neboť chci také reflektovat projev pana poslance Zahradníka. On řekl, že existují dvě cesty. Jakkoliv nejsem přítelem třetích cest, dovolím si tvrdit, že neexistují dvě, ale pouze tři cesty. Tu třetí si dovolím pojmenovat - vrátit Schwarzenbergům to, co jim bylo v roce 1947 protiústavně uloupeno. Není pochyb o tom, že by tam odpovědně a šetrně k přírodě hospodařili, tak jako to dělali 250 let předtím. Já to prosím pěkně nenavrhuji, abych nebyl obviněn z konfliktu zájmů. Ale pokud mluvíme o tom, kolik je cest, tak toto je teoreticky jedna z cest a není pochyb o tom, že by byla tou cestou nejkonzervativnější. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Kučera, a nepřihlásí-li se nikdo s další faktickou poznámkou, tak bude vystupovat pan ministr kultury Daniel Herman. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo. Já bohužel musím ještě reagovat na slova pana Zahradníka. Já jsem se v žádném případě nevyjadřoval neuctivě o vámi zmiňovaných pánech ředitelích. Já jsem jenom dokumentoval, co za jejich doby vedení národního parku způsobili, to znamená, že používali pesticidy na hubení kůrovce. Na tom nic neuctivého nevidím. Bylo to jejich rozhodnutí. Jestli bylo kvalifikované, nebo nekvalifikované, to jsem také nehodnotil. Pokud se někdo vyjadřuje neuctivě, pane kolego Zahradníku prostřednictvím pana předsedajícího, tak se vyjadřujete vy o ochráncích přírody.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Vzhledem k tomu, že není žádná další - je další faktická poznámka. Teď se přihlásil pan poslanec Zahradník. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Pane předsedající, aby bylo jasno, v roce 2011 to bylo 300 litrů pesticidů ročně použitých, v roce 2012 to bylo 200 litrů pesticidů. Pak je Mánek zakázal úplně a za ministra Bursíka a ředitele Krejčího to byly tisíce litrů pesticidů, které byly používány v Národním parku Šumava. Děkuji. (Sporé zatleskání zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nyní s přednostním právem pan ministr kultury Daniel Herman.

 

Ministr kultury ČR Daniel Herman Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, nechci tady hovořit především o kulturní krajině, ale jako rodilý Jihočech, který v podstatě na Šumavě vyrůstal, bych si chtěl dovolit podělit se s vámi o svoje zkušenosti, protože mám Šumavu opravdu rád a mohu si dovolit říct, že ji dost dobře znám. Řada těch míst, těch místních názvů, které zde padají, mi opravdu něco říká, ať je to Radvanovický hřbet, Třístoličník, České Žleby, Stožec. Mám tam konkrétní představy.

Domnívám se, že bychom se opravdu měli vrátit k té vlastní věci, o které zde hovoříme, že by neměla být ta optika projednávání pravicová, levicová, že by neměla být určována tím, kdo je autorem toho či onoho návrhu, ale že by nám opravdu mělo jít o věc. Jak já té věci rozumím, tak myslím, že jádrem problému a jádrem té diskuse je otázka, jestli je národní park na území obcí, anebo obce jsou na území národního parku.

Šumava tedy je kulturní krajinou. Vezmu jenom jeden letopočet - rok 1010 je nejstarší písemná zmínka, kdy byla zmíněna v análech Zlatá stezka obchodní mezi městy Prachatice a Pasov. A samozřejmě že tato krajina byla staletí obydlená.

Šumava má to specifikum, že se rozkládá na území tří zemí. Kromě České republiky je to také Německo, konkrétně Spolková země Bavorsko, a je to také Horní Rakousko. Když se podíváme na Šumavu ve všech těchto třech zemích a regionech, tak vidíme, že ten přístup je jiný. Podle mého povědomí ten nejekologičtější, nejvíce zelený, řekl bych pracovně, přístup je právě v Bavorsku, kde vidíme, že lesy na první pohled nejsou v úplně nejlepším stavu. Ale pozor - když do nich jdeme, tak vidíme, že tam už roste nové patro. To znamená, revitalizační schopnost přírody je obrovská. Ten les se obnovuje. Z mrtvých stromů čerpají živiny stromy nové. Na druhou stranu je zde ovšem otázka, jestli ta perioda, kdy ten velký les je mrtvý, jestli ta perioda není příliš dlouhá na to, aby voda nesplavila živiny a to nové patro mohlo vyrůst.

Když se podíváme do Rakouska, tak tam naopak vůbec žádná chráněná oblast není. Tam se s lesem hospodaří. Ten les je v nejlepším stavu a rozhodně nelze opatství Schlegel v Horním Rakousku podezřívat z nějakého neekologického přístupu. A česká Šumava je něco mezi tím.

Já jsem přesvědčený, že je třeba opravdu se na to dívat optikou věcnosti a odborného přístupu. A jak vím z těch návrhů, které jsem měl možnost číst, a jak také vím z rozhovorů s panem ministrem životního prostředí, tak podle mého názoru se ty věci doplňují. Podívejme se na to, mějme odvahu se na to opravdu podívat věcně, bez nějakých ideologických zástěrek a nějakých klapek, protože jde o unikátní území v srdci Evropy, které si ochranu zaslouží. Ale samozřejmě také lidé mají právo v této oblasti žít. Prostě železnou oponu nemůže nahrazovat opona zelená.

Od svých dvou let, to znamená skoro padesát let, se dívám z okna naší chalupy na tokající tetřívky a mohu vám říct z vlastní zkušenosti, že ty tetřívky nevyženou ani táboráky na zahradách místních chalup, dokonce ani zrůdná meliorace v 80. letech, která tam proběhla, je nevyhnala. Troubící říjící jeleni jsou tak krotcí, že - to jsem viděl sám na fotografiích - dokážou přijít až do chalupy, a dokonce tedy si brát z okna z úst místní jedné obyvatelky třeba jablko nebo piškot. Takže nebojme se toho, že by tato zvířata nebyla schopná nějakým způsobem žít s tím lidským ruchem. Ale ten nesmí být nad míru. Určitě je třeba respektovat určitá území, která obývá rys, který potřebuje velké území, která obývají tetřevi hlušci, výr velký a další ptáci a zvířata. Myslím si ovšem, že to nejde proti sobě.

Když se podíváme právě na jižní svahy Šumavy v Horním Rakousku, kde premonstrátské opatství Schlegel provozuje sjezdovky, které jsou hojně využívané, tak to určitě není na úkor ničení přírody. Je to velmi citlivé podobně - tady navážu na historii, myslím, velmi odpovědného hospodaření rodu Schwarzenbergů, když se začal budovat Schwarzenberský plavební kanál, který jsme nedávno prohlásili národní kulturní památkou zcela oprávněně. Nebojme se lidských zásahů, které ovšem budou citlivé, budou respektovat přírodu, ale na druhou stranu také umožní, aby v této mimořádné krajině kulturní ten život byl možný, aby tam lidé mohli pracovat, aby se tam mohla rozvíjet kultura, tak jak je tomu v 21. století potřeba. Takže opravdu odložme nějaké ideologické klapky, podívejme se na to věcně a vytěžme z těch návrhů, které přicházejí, to nejlepší, co bude pro rozvoj Šumavy optimální právě na prahu 21. století, protože jsme to my, kdo za ni v tuto chvíli má odpovědnost. A je to tak nádherná oblast, která opravdu stojí za to, abychom ji chránili a citlivě k ní přistupovali.

Děkuji vám. (Mírný potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní postoupíme k těm, kteří jsou řádně přihlášeni do rozpravy. První je paní poslankyně Jana Hnyková a poté paní poslankyně Alena Nohavová a další.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, konečně přišel na pořad jednání senátní návrh zákona o Národním parku Šumava a já bych si dovolila vyjádřit k němu svůj postoj. Začnu citátem Johanna Wolfganga Goetheho, který řekl: "Jedině příroda ví, co chce, nikdy nežertuje a nikdy nedělá chyby. Ty dělá jenom člověk." Proč začínám tímto citátem? Jsem přesvědčená, že skupina senátorů ve vší úctě k vám předkládají tento zákon a chybu dělají.

Není mi jedno, co se bude dít v Národním parku Šumava.

Považuji Šumavu za české přírodní dědictví s jejími rašeliništi, smrkovými a bukovými pralesy, horskými loukami, ale i ledovcovými jezery. Je to prostor, kde se nacházejí vzácné rostliny a zvířata, dokonce s výskytem endemitního hmyzu na rašeliništích, tedy takového, který se nikde jinde na zemi nevyskytuje. Není to úžasné, mít něco takového v České republice? Ono také zařazení Šumavy od roku 1990 do biosférické rezervace UNESCO nebylo asi jen tak pro nic za nic. Šumavu, jak už jsme tady dneska slyšeli, navštíví ročně kolem dvou milionů turistů. Ochrana přírodních ekosystémů má velký význam nejen pro naši generaci, ale samozřejmě i pro generace budoucí, abychom mohli obdivovat, poznávat, ale také v ní odpočívat.

Národní parky v Evropě jsou přínosem pro danou zemi a řadu z nich jsem navštívila. Stačí se podívat do již zmiňovaného Německa, kde v národních parcích tráví dovolenou deset milionů lidí, kteří zde utratí přes 430 mil. eur a dávají také práci lidem, kteří tam žijí. Můžeme jmenovat i další národní parky, ale my jsme tady kvůli Národnímu parku Šumava.

Tak jako mně, tak i vám, vážené kolegyně a vážení kolegové, chodily stovky e-mailů od lidí z celé České republiky, kteří vyjadřovali svůj postoj k této problematice, ale já myslím, že každý z vás máte svůj zdravý selský rozum a že jste k tomu zaujali své stanovisko. Samozřejmě, mezi touto spoustou dopisů nám přicházely i písemné informace od různých organizací, jako je DUHA, občanské sdružení Přátelé Šumavy, ale také od krajských zastupitelstev Jihočeského a Plzeňského kraje.

Co mě nejvíce oslovilo a můj postoj ještě více posílilo, bylo vyjádření oddělení výzkumu biodiverzity, kde náš přední vědec z této oblasti pan prof. Pavel Kindlmann popsal s dalšími svými kolegy z jiných odborných pracovišť, co se stane přijetím tohoto zákona a jaké bude mít dopady na krásnou přírodu Šumavy. Nebudu tady podrobně rozebírat vše, ale dovolila bych si odcitovat závěr tohoto hodnocení: "Dle pevného přesvědčení mého i tisíce dalších vědců v České republice i v zahraničí by senátní návrh zákona o Národním parku Šumava způsobil nedozírné a nevratné škody na biodiverzitě ve středoevropsky unikátním ekosystému Šumavy. Je proto naprosto nezpůsobilý k dalšímu projednávání v legislativním procesu." A to jsou slova odborníka, která bychom měli respektovat a brát na zřetel.

Mám ráda přírodu takovou, jaká je, a čím přirozenější, tím lepší pro poznávání, ale jak už jsem řekla, i pro obdivování toho přirozeného a krásného, co nám nabízí. Věřím, že to také cítím nejen já, ale i tisíce dalších lidí, kteří ji vyhledávají, navštěvují, odpočívají a nacházejí v ní další síly, aby se mohli znovu vrátit do svého zaměstnání a plnit odpovědně své úkoly. Proto nemohu souhlasit s navrženým senátním zákonem o Národním parku Šumava. Chci zachovat přírodu Šumavy takovou, jaká je doposud, a proto podporuji zamítnutí zákona v prvním čtení.

Už teď chápu, proč byl tento návrh stažen z minulého jednání Poslanecké sněmovny. Bylo před volbami. Chápu to.

Ještě jenom chci říci na závěr takovou zkušenost. Pocházím z Jizerských hor. Na Jizerské hory dopadl kůrovec. Velmi jsem se před třiceti lety bála o to, jak to s těmi horami dopadne, jestli tam nebudou jenom skaliska a příroda tam bude špatná. A když jsem se ptala starých lesáků, proč k tomu došlo, tak přiznali, že to bylo tím, že v padesátých letech špatně hospodařili, že vykáceli lesy a zasázeli tam jenom jehličnany.

Vážené kolegyně a kolegové, doufám, že zvítězí zdravý rozum a že podpoříte návrh hnutí Úsvit a zamítnete tento zákon. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. Eviduji zde jednu faktickou poznámku, se kterou se přihlásil pan místopředseda Filip. Máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Nechci obtěžovat. Já jen k některým odborníkům, kteří samozřejmě hovoří o tom, jak se žije a hospodaří v Národním parku Šumava. Pan Kindlmann pracoval na vědeckovýzkumném projektu Následky invazí hmyzu na interakce hmyz-rostlina zprostředkované těkavými organickými látkami. V letech 2011 až 2013 celkově ze státního rozpočtu pro jihočeské Biologické centrum na to byly vyplaceny 4 mil. 479 tis. Kč.

Víte, ono jde u některých odborníků spíš o to - a teď prosím, neberte to nijak osobně, já podporuji všechny prostředky pro vědu a výzkum, ale když jsme si dovolili tam utratit pro jiné projekty, například pro centrum biodiverzity, posílení základního výzkumu, dalších 78 mil. 975 tis., tak si někdy představuji, za co jsme to vlastně dali. Znovu opakuji, nejde mi o to, že bych nechtěl peníze pro jihočeské Biologické centrum, je to trošičku moje srdeční záležitost, velmi je podporuji, ale některé věty, které tady říkáte, jsou spíše znakem toho, že nevíte, o čem je řeč.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji za faktickou poznámku. Nyní půjdeme zpátky k rozpravě. Je zde přihlášena jako první paní poslankyně Alena Nohavová, po ní paní poslankyně Zuzka Bebarová. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Alena Nohavová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, máme na pořadu jednání zákon o Národním parku Šumava předložený Senátem. Zaznělo zde a zřejmě zazní mnoho důvodů pro i proti. Každý z vás jistě za poslední desetiletí od orkánu Kyrill a Emma, které odstartovaly problémy okolo národního parku, již zaslechl většinu argumentů a udělal si svůj vlastní obrázek. Bohužel, z obou stran barikády zaznívá sprška polopravd, dezinterpretací i výslovných lží, že nemohu ani já zůstat k tomu lhostejná a nezbývá mi jako poslankyni za Jihočeský kraj, než se zapojit do diskuse.

Zákon o Národním parku Šumava, jak byl zpracován, rozhodně není nejideálnějším z ideálních řešení. I já si dovedu představit řadu ustanovení jinak a lépe. Nicméně ze všech špatných řešení se předložený návrh jeví pro Šumavu v dané situaci jako jediný reálně možný. Ano, rozšíření prvních zón ze 13 % na 26 % a s dalším budoucím rozšířením až na 34 % se mi jeví až příliš, nicméně za stavu, kdy dnes oněch reálných 13 % prvních zón existuje ve více než 70, často velmi malých, lokalitách roztroušených po celém území parku, které jsou navíc obklopeny velkými pruhy druhých zón, kde -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, paní poslankyně, že vám vstupuji do vašeho projevu, ale poprosím kolegy, potažmo kolegyně, kteří mají potřebu si něco sdělit, ať jdou do předsálí a neruší váš projev. Já vám děkuji. Můžete pokračovat.

 

Poslankyně Alena Nohavová: - jsme díky sabotáži pana Bursíka a dalších dopustili faktickou likvidaci dalších 14 % národního parku kůrovcem. Je bohužel nejen nesmyslné, ale přímo nemožné je scelit do větších celků, které by šlo smysluplně obklopit druhými a třetími zónami tak, aby se jejich rozloha nezvětšila. Splnit např. požadavek pana prezidenta, aby plocha prvních zón zůstala stejná, by šlo jen v případě, že některé existující první zóny bychom zcela zrušili a převedli je do druhých či třetích zón. A to asi není cílem a ani to není politicky a odborně přijatelné a průchozí. Ale ani opačný extrém, kdy pro rádoby zelené ekology je i výše uvedené rozšíření prvních zón málo a usilují o vybudování divočiny v srdci Evropy, která by zahrnovala více než 50 % národního parku, to není prostě reálné východisko. Tím v podstatě zlikvidujeme i podmínky pro trvalý život lidí na území parku.

Lži o snaze zastavět Šumavu, lži o samoobnově šumavských pralesů jsou jen průvodním jevem činnosti těch, kteří se pod rouškou ekologie Šumavu snažili vydrancovat a chtějí tak nadále v tom pokračovat. Nelze dát za pravdu ani současnému ministru a vládě, že není potřeba samotný zákon o Národním parku Šumava, že věc vyřeší až novela zákona o ochraně přírody a následné plány péče v jednotlivých národních parcích. Viděli jsme v praxi minulých let, co si s takto postavenými normami ministři či ředitelé národních parků dovolili. Těm snahám může zabránit jedině zákon a jeho důsledné dodržování. Jen zákonem přesně stanovená zonace, která nebude připouštět účelové změny, zabrání budoucím bursíkovským zvěrstvům na přírodě.

Šumava zákon o národním parku potřebuje, budu jej podporovat, a stejně tak stanovisko Jihočeského kraje i Plzeňského kraje je k tomuto zákonu kladné. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, paní poslankyně. Další přihlášenou do rozpravy je paní poslankyně Zuzka Bebarová, po ní se připraví pan poslanec Vilímec. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Zuzka Bebarová-Rujbrová: Děkuji, pane místopředsedo. Dobrý den, dámy a pánové. Vždy, když petice, kterou petiční výbor této Sněmovny obdrží, souvisí s projednáváním některého z návrhů zákonů, informuji o tom Poslaneckou sněmovnu a ráda bych tak učinila i v současné době a zároveň uvedla na pravou míru některé informace podané zde poněkud nepřesně panem kolegou Laudátem.

Petiční výbor obdržel petici nazvanou Za dobrý zákon o Národním parku Šumava. Jde o petici, ve které jsme žádáni, abychom přijali takový zákon o Národním parku Šumava, ve kterém bude hlavním cílem národního parku ochrana přírody, ostatní činnosti budou možné jen do takové míry, kdy neohrozí vzácnou přírodu, dále který zachová současnou rozlohu území ponechaného přírodě, to je 30 % národního parku, a stanoví jeho postupné rozšíření alespoň na 50 % do roku 2030, tak jak je to stanoveno v současném plánu péče o národní park z roku 2000 a jak je to obvyklé v ostatních evropských národních parcích, a který omezí další výstavbu tak, aby nezničila šumavskou krajinu. Petiční výbor tvoří prof. dr. Pavel Kindlmann, o kterém zde už byla řeč, Petr Vacek, herec, a pan dr. Jaromír Bláha z Hnutí Duha, a obsahuje nikoli více než 40 000 podpisů, ale 21 005 podpisů na prvé petiční listině a dále je to dalších 887 podpisů na později předložených petičních arších, celkem tedy 21 892 podpisů. Nepřihlížím k internetové podpoře, která převyšuje 5 000 podpisů, protože jak je zcela jistě poslancům petičního výboru i této Sněmovny známo, petiční zákon zná pouze podpisy zadokumentované na konkrétní listině.

V souladu s pravidly jednání petičního výboru uspořádal petiční výbor slyšení, veřejné slyšení, ve kterém zástupce petentů a další přizvané odborníky vyslechl, a na svém následném jednání přijal usnesení, ve kterém ne tak, jak říkal pan poslanec Laudát, že by se ztotožnil se stanoviskem petentů, ale přijal usnesení, kterým vzal předloženou petici na vědomí a konstatoval, že ochrana přírodních a krajinných hodnot území Šumavy je záležitostí celé země, nikoli lokální.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další přihlášený do rozpravy je pan poslanec Vilímec a po něm se připraví pan poslanec Marek Černoch.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, téma Národního parku Šumava, resp. zákona o Národním parku Šumava, se nám do této Sněmovny neustále vrací. Vrací se nám proto, že jsme v minulosti nebyli schopni když ne úplně, tak alespoň částečně tyto problémy uspokojivě formou zákona vyřešit. Pan poslanec Filip a další zde mluvili o tom, že již v minulosti bylo předloženo několik legislativních návrhů. Pan poslanec Filip se zmínil víceméně pouze o těch návrzích, kde on sám byl podepsán, ale těch návrhů bylo v minulých dvou volebních obdobích Poslanecké sněmovny několik. Byly to dva návrhy Plzeňského kraje, ne pouze jeden, ale dva návrhy Plzeňského kraje, a v minulém volebním období dokonce byl předložen i vládní návrh zákona. Jaké byly osudy těchto návrhů? Buďto nebyly projednány a byly posléze staženy jako v případě onoho prvního návrhu z dílny Plzeňského kraje po nástupu nového krajského vedení, anebo maximálně prošly prvním čtením, což byl v minulém volebním období případ onoho druhého návrhu zákona Plzeňského kraje a i onoho vládního návrhu zákona.

Chtěl bych zdůraznit jako letitý zastupitel Plzeňského kraje, že oba dva návrhy v minulosti předložené Plzeňským krajem byly, pokud si dobře pamatuji, podpořeny všemi zastupitelskými kluby, dokonce všemi hlasy přítomnými na jednání zastupitelstva. Stejně tak byl podpořen prostřednictvím deklarace i tento návrh, který zde projednáváme. I to svědčí o tom, že existuje v místech, kde se skutečně nachází Národní park Šumava, nejen v šumavských obcích, ale jak v Plzeňském kraji, tak v Jihočeském kraji, velká vůle k úpravě zákonů formou: způsob správy národního parku, územní vymezení národního parku, rozdělení do jednotlivých zón podle typu ochrany přírody a dalších důležitých oblastí jak z pohledu péče a ochrany přírody, tak z pohledu obcí a obyvatel, kteří na území národního parku žijí. (V sále je šum, hluk.)

Byl jsem vždy v minulosti velkým odpůrcem toho, aby se stal národní park mrtvým územím, kde se porůznu aplikují nějaké pokusné metody ochrany přírody. To, co je skutečně cenné z pohledu přírodních hodnot, musí požívat ochrany. Na tom se myslím všichni shodneme. Ale také si musíme uvědomit, že na území Národního parku Šumava odnepaměti žijí lidé, lidé v oněch šumavských obcích, a i oni zde musí nacházet životní podmínky. V minulosti se otázka zákonného vymezení Národního parku Šumava stávala předmětem nesmiřitelného zápasu mezi ekologickými aktivisty na jedné straně a na druhé straně obyvatel žijících v oněch šumavských obcích. Výsledek, jak víme, není příznivý, a proto je třeba konečně přijmout odpovídající zákon.

Když jsem si přečetl stanovisko vlády k tomuto senátnímu návrhu -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Omlouvám se, pane poslanče, ale opět musím kolegy a kolegyně upozornit, že stále projednáváme ještě jeden z bodů, který máme na programu, a jestli máte něco podstatného na řešení, jděte do předsálí, abychom slyšeli, co jednotliví řečníci říkají. Já vás poprosím, abyste to respektovali. Děkuji.

Můžete pokračovat.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Děkuji, pane místopředsedo. Vláda ve svém stanovisku, které jsem si přečetl, poukazuje na speciálnost takového zákona, na problém speciálnosti zákona o Národním parku Šumava, když máme více národních parků. Ano, to je známý a letitý argument. Není to argument, který by vláda předkládala poprvé. Bohužel, tento argument od problémů kolem Národního parku Šumava nikdy v minulosti nepomohl. Nedomnívám se proto, že to bude napříště jiné.

Nechci zde diskutovat, vážené kolegyně a kolegové, i z důvodu času o detailech senátního návrhu zákona. Určitě se může v některých pasážích obměnit a myslím, že předkladatelé jsou si toho dobře vědomi. Jsem přesvědčen i v kontextu toho, co zde přednesl pan poslanec Zahradník i pan poslanec Stanjura, že tento návrh má projít do druhého čtení. Že má projít do příslušných výborů, které jistě dokážou posoudit mnohé detaily tohoto návrhu, třeba i situaci, kdy se prodlouží lhůta na projednání o dalších 20 dnů. Odsouváním projednání návrhu zákona o Národním parku Šumava, stejně tak i tohoto senátního návrhu, jsme fakticky v minulosti vždy ubližovali jak obyvatelům tam žijícím, tak také návštěvníkům, ale také národnímu parku samotnému. To si uvědomme a nesnažme se tyto chyby, kterých jsme dopustili v minulosti, opakovat i v tomto volebním období.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Marek Černoch.

 

Poslanec Marek Černoch: Ještě jednou hezký večer, dámy a pánové, pane místopředsedo. Šumava budí velký rozruch nejen tady, ale budí rozruch i u občanů, protože e-maily, které chodí, tak chodí stále, chodí i teď v tuto chvíli. V tom, jak má zákon vypadat, se střetávají představy různých skupin, které se o Šumavu už dlouhodobě zajímají. A myslím si, že je velkým problémem zákona právě to, že je většinou připravován za přivřenými dveřmi a veřejnost, především ta odborná, ať už jsou to obce v místě, ať už jsou to organizace na ochranu přírody, se k návrhu dostává až poté, co je připraven. Široká debata o zákoně pak probíhá především tady v Poslanecké sněmovně a problémem často bývá, že předložené návrhy nebývají průsečíkem zájmů a kompromisem, ale jednostranně zpracovaným návrhem.

Právě u tohoto zákona by bylo dobré, kdyby sem do Poslanecké sněmovny přišel návrh, nad kterým by panovala alespoň nějaká shoda těch zainteresovaných skupin. Kdyby návrh o Národním parku Šumava byl připraven vládou, jak už zde bylo řečeno, ale aby opravdu byl takový návrh připraven. Aby to nebyla opět pouhá slova. A to samozřejmě po důkladné debatě. Varianta, nad kterou panuje shoda v odborných kruzích, má daleko lepší vyhlídky, že nebude odstraněn, že nebude změněn a že nastane alespoň nějaký stav jistoty a stability. Že rozsah a obsah pojmu Národní park Šumava nebude zpochybňován z žádné strany. Možná ten strach, jak už zde několikrát zaznělo ohledně developerů a ohledně lidí, kteří bojují o Národní park Šumava, pramení právě z toho, že v minulosti většinou, pokud se něco povolilo, tak to okamžitě přestalo mít jakákoliv pravidla a stal se z toho jenom boj o peníze, o pozemky, o to, jak to nejlépe využít, což si myslím, že je špatně.

Tato měřítka kvality, o kterých jsem mluvil před malou chvílí, tak alespoň z mého pohledu návrh 250, který právě teď projednáváme, nemá a neodpovídá, a proto já osobně tento návrh nepodpořím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Černochovi. Nyní se přihlásil pan místopředseda Poslanecké sněmovny a já mu hned udělím slovo. Pak se hlásil pan zpravodaj. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, pěkný podvečer. Když přijedete na Šumavu a podíváte se na ty uschlé stromy, tak si můžete klást otázku, zda to byla neochota anebo neschopnost předchozích vlád neřešit vzniklou situaci. Každopádně každý, kdo tam přijede, tak vám odsouhlasí, že to, co se na Šumavě odehrálo, byl zločin na přírodě. Zločin způsobený touhou po experimentu, neschopností, nevůlí, nebo to někdo prolobboval, aby to tam skutečně vypadalo tak hrozně, jak to tam vypadá.

Podstatou je, že jestli tento senátní návrh zamítneme, jestliže mu nedáme šanci, aby byl projednán, znamená to, že budeme schvalovat devastaci, která probíhá na Šumavě, bez toho, že bychom byli ochotni učinit konkrétní krok k tomu, aby se situace zlepšila. Na tento senátní návrh je potřeba nahlížet tak, že je to přirozená reakce lidí, kteří se snaží danou situaci řešit v situaci, kdy předchozí vlády na tento krok zcela rezignovaly. Zákon, který pustíme dál, znamená šanci na to, že bude zaveden řád, který je tam tolik potřeba. Nechť se v dalším čtení tohoto zákona bavíme o těchto parametrech, ale zavedení řádu vnímám jako základní předpoklad zlepšení situace v Národním parku Šumava. Proto říkám, že je potřeba pustit tento zákon k dalšímu čtení, aby se situace v Národním parku Šumava zlepšila, potažmo situace a život lidí, kterých se to dotýká. Já vám děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi Janu Bartoškovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Kučera, potom řádně přihlášený pan zpravodaj v rozpravě. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo. Teď jsem s otevřenou pusou a nevěřícně poslouchal, co tady přednesl můj předřečník. My se tady tři hodiny bavíme a víceméně i na odborné úrovni, ať ty argumenty jsou zleva, zprava, seshora nebo zezdola, tak ty argumenty zaznívají poměrně odborně, ať jsou pro, anebo proti. Můj předřečník to vyřešil. Za uschlou Šumavu můžou předchozí vlády. Výborný. (Potlesk z lavic TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Kolega Zemek jako zpravodaj. Pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Václav Zemek: Děkuji. Nikoliv jako zpravodaj, ale jako řádně přihlášený v rozpravě. Já jsem tady pozorně poslouchal řadu příspěvků. Bohužel musím konstatovat, že se nám opět debata zvrtla ne v debatu o předloženém zákoně, ale v debatu, jestli kácet, nebo nekácet, kdo tam co udělal špatně a podobně. Nicméně už nebudu tu debatu dále vířit a chtěl bych se, jak už jsem avizoval, přihlásit k tomu návrhu, protože tady padly návrhy na zamítnutí, tak já bych chtěl spíš navrhnout to, abychom tento návrh vrátili předkladatelům k přepracování.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, to je procedurální návrh, který budeme hlasovat po skončení rozpravy.

Pan předseda klubu ODS. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já mám radši jasné slovo. Pan poslanec říká navrhnout k přepracování a současně říkal, že bude podporovat novelu zákona č. 114. Tak co se má přepracovávat? Já myslím, že nemůžeme dělat obojí najednou. Jestli to dneska zamítneme nebo vrátíme k přepracování, to je legitimní, ale co budou kolegové v Senátu přepracovávat? A proč by to vlastně dělali, když tady mnozí, kteří budou pro to zamítnutí, současně říkají, že vlastně nechtějí žádný zákon o Šumavě? Tak mně to nepřipadá jako opravdu férové. To mi přijde jako jednodušší, když jsem pro zamítnutí - já tedy nejsem. Ale to mi přijde jako jasné slovo někoho, kdo se v téhle situaci rozhoduje. Ale vracet to senátorům, ať to přepracují, a současně jim říkat, žádný zákon nepotřebujeme, tak to má pak mít jeden paragraf, kterým se ruší zákon. Tomu já rozumím. Ale to nemusí dělat Senát, to může navrhnout pan ministr nebo někdo jiný. Takže podle mě to není cesta, přepracování, když současně vy a mnozí další říkáte, že je lepší žádný zákon o Šumavě.

Já to respektuji jako politický názor, mně to nevadí. Ale to přepracování mi přijde jako trošku alibistické. Nevím, kdo by to měl přepracovávat - a hlavně s jakým zadáním? Co vlastně po nich budeme chtít, když jim to vrátíme k přepracování? To bychom jim asi měli říct, aby to nedělali zbytečně, jaký návrh by měl vůbec tady šanci získat aspoň podporu pro to, abychom to projednávali ve výborech.

Já souhlasím s panem místopředsedou Bartoškem, který říká: tak to pošleme do těch výborů, tam můžeme debatovat. Ale vy nechcete. Přitom současně voláte, ti samí, že je třeba začít debatovat. A když říkáme: tak to pusťme do výborů, abychom mohli debatovat - tak to tedy ne, do výboru ne, ale budeme debatovat. Tak já tedy nevím, kde budeme debatovat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Dvě přednostní práva - předseda klubu TOP 09 Miroslav Kalousek a potom pan zpravodaj. Teď to chápu jako s přednostním právem zpravodaje. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Protože máme raději také jasné slovo, ale pochopitelně respektujeme, že ten návrh padl a je hlasovatelný, dovolujeme si jenom požádat zpravodaje, aby proceduru upravil tak, abychom nejprve hlasovali návrh o zamítnutí, a neprojde-li, abychom hlasovali návrh o vrácení k přepracování.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, je to možný návrh podle jednacího řádu, i když jednací řád předpokládá opačný postup. Ale pan zpravodaj... Já mám pořád ambici, pokud mohu ukončit rozpravu, dokončit to do 19 hodin, protože žádný klub nepožádal o prodloužení jednací doby po 19. hodině. Prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Václav Zemek: Já bych si nejprve dovolil k návrhu pana kolegy Kalouska. Ono skutečně je v jednacím řádě, že návrh na vrácení má přednost, takže já bych spíš navrhoval hlasovat o tom vrácení, a pak teprve, pokud to neprojde, tak o tom zamítnutí.

A k námitce pana kolegy Stanjury. Víte, kdybyste pozorně poslouchal moji zpravodajskou zprávu, tak já jsem tam ty výtky konkrétně říkal, co mi vadí jako zpravodaji, i s těmi, co by šlo změnit. To je jedna věc. Já jsem nikde neřekl, že nejsem pro zákon o Národním parku Šumava. Ano, ale aby ten zákon prostě byl v nějakém konceptu s ostatními dalšími parky, a ne aby tady vznikaly samovolně jednotlivé návrhy o různých parcích. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Ještě pan předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Také u něj apeluji na krátké vystoupení. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já nebudu mít dlouhé vystoupení. Nicméně korektně pan senátor za předkladatele tady trpělivě seděl celou naši dlouhou debatu, chce mít závěrečné slovo, tak abychom mu to umožnili, tak navrhuji jménem dvou klubů, a to jménem ODS a TOP 09, abychom dneska jednali a meritorně hlasovali návrh zákona i po 19. hodině. Myslím, že se to sluší po té zhruba skoro tři a půl... (Dotazy z pléna, zda mu jde o dokončení jen tohoto bodu.) No tohohle bodu. Ano, ano, ano. Jenom tohohle bodu, aby zástupce předkladatelů mohl nebo měl šanci říct závěrečné slovo a nebyl nervózní, že už má jenom tři nebo čtyři minuty. Takže předkládám tento procedurální návrh jménem našich dvou klubů.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. O tom budeme muset rozhodnout hlasováním. Procedurální návrh bez rozpravy. Já vás odhlásím. Požádám vás o novou registraci.

 

Prosím přihlaste se svými identifikačními kartami k procedurálnímu návrhu o tom, abychom dnes jednali o bodu senátního návrhu zákona o Národním parku Šumava i po 19. hodině.

Rozhodneme v hlasování číslo 100, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 100, z přítomných 157 poslanců, pro 144, proti 3. Návrh byl přijat.

 

To máme odhlasováno. Můžeme pokračovat. Nemám žádnou písemnou přihlášku do rozpravy ani faktickou poznámku. Ptám se, zda se někdo do rozpravy hlásí. Nikoho nevidím, rozpravu končím. Ptám se na závěrečná slova. Zástupce navrhovatelů? Pane senátore? Máte zájem o závěrečné slovo? Ano. Tak prosím. Pan senátor Eybert. Závěrečné slovo navrhovatelů. (V sále panuje značný hluk.)

 

Senátor Pavel Eybert: Ještě jednou hezký dobrý den. Já bych nejprve zareagoval stručně na pár otázek, které přednesl zpravodaj.

Chtěl bych znovu zdůraznit, že zonaci projednala státní správa, Ministerstvo životního prostředí tak, jak je ze zákona uloženo, a tuto zonaci tak, jak bychom ji převzali do zákona, prostě předložily do Poslanecké sněmovny s tím minulým návrhem, který zde byl. Já se nedomnívám, že by ho byla vláda předložila, kdyby nebyl řádně projednán tak, jak zákon ukládá. Čili tu zonaci udělalo Ministerstvo životního prostředí se státní správou a předložilo v minulém návrhu zákona. Nemám k tomu co dodat, protože jsme to přebrali komplet.

Hájení kůrovce tím postupem, který tady léta navrhují a léta prosazují některé rádoby ekologické organizace, se stalo ve veřejnosti po uschnutí dvaceti tisíc hektarů jaksi už nekonzumovatelným. Přešli na jinou mantru. Mantru, kterou vám vtloukají celou dobu do hlavy: developeři, developeři, prodej pozemků, výstavba, dvě třetiny zastavíme. Je to naprostý nesmysl. Platí územní plány obcí. Má-li někdo chuť změnit územní plán, musí dostat souhlasné stanovisko státní Správy Národního parku a všech ostatních dalších orgánů. Čili to je prostě úplně mimo.

Vstup do prvních zón. Říkal jsem tady, co se odehrávalo na parku předtím, než tam přišel pan ředitel Stráský a pan ředitel Mánek. V tichoučku si požádali o vybagrování všech cest, které na Šumavě existují, po kterých chodí turisté, po kterých se obsluhuje celé území. Málem to prošlo. Málem to stavební povolení na demolice těch cest dostali. Nikomu by to nevadilo. Tetřevovi určitě ne. Proto chceme, aby cestní síť byla v zákoně.

Myslivost. Další mantra, kterou vám vtloukají do hlavy. Na území Národního parku Šumava právo myslivosti vykonává pouze státní správa. A vykonává ho z toho důvodu, že tam nejsou různí predátoři na různé, řeknu, živočichy a došlo by k obrovským škodám, kdyby tam došlo k přemnožení jelena, kdyby tam došlo k přemnožení dalších zvířat. Správa Národního parku Šumava tam musí dělat určitou redukci, protože tam nejsou přirození nepřátelé některých živočichů.

Ptačí lokality. Těm, co jezdí na Šumavu, doporučuji jedno. Jděte si do toho uschlého lesa a chvilku se zaposlouchejte v tichu, jestli uslyšíte někde zpívat ptáka. Neuslyšíte. Jděte si o kousek vedle, o kilometr doleji ke Kvildě, zaposlouchejte se v tom zeleném lese. Uslyšíte. Takže ptačí lokality ten pták vyřešil za nás, protože holt tam, kde je uschlý les, tam nebude.

Že bychom zavedli nerovnost mezi obcemi - tu jsme zavedli dávno. Zavedli jsme ji tím, že na Šumavě jsou intravilány obcí součástí parku, kdežto v jiných parcích nejsou součástí parku. Proto se jim snažíme trošku vypomoci tím, že bychom rádi získali některé pozemky z vlastnictví státu, a aby dostaly určitou kompenzaci za nevybíranou daň z nemovitostí, protože v těchto územích došlo k odsunu. Nejdříve Němci vyhnali Čechy, pak Češi vyhnali Němce a pak soudruzi po roce 1948 zavedli pohraniční pásmo, někde široké i dvanáct patnáct kilometrů, a tam už přestal bydlet člověk dočista. Jestli chceme mít Šumavu bez lidí, řekněme to rovnou. Vyžeňme je z těch obcí a nechme to prostě přírodě. Někomu by se to jistě líbilo.

Návaznost cestní sítě. Proč tu cestní síť taky chceme? Tam je zodpovědnost státu za spoustu věcí. Požár, úraz člověka, já nevím, a tak dál. Tu cestní síť musí někdo udržovat a spravovat, a my tedy říkáme v návrhu zákona, že by bylo vhodné, aby správa Národního parku Šumava se o tuto cestní síť starala a vedla její evidenci.

Takovou připomínku, která tady padla, že pan Stráský a pan Mánek používali pesticidy. Ano, použili. Ale v stokrát menším množství, než používal pan Krejčí jako pan ředitel před nimi. Už to tady říkal pan poslanec Zahradník. Máme na to důkazy, můžete si je přečíst ve zprávách národního parku, kolik se v kterém roce těch pesticidů nakoupilo a použilo. Hrozně jednoduché.

Sedm tisíc nových staveb. Naprostý nesmysl na Šumavě. Když se bavím se starosty, jaká je kapacita možných staveb, tak se dopočítáme řádu někde kolem 300 až 350 možných staveb v těch zastavitelných a zastavěných územích obce, které nemají ani celých 5 % parku a z velké části jsou již dnes dávno zastavěny. Jestli za to někdo mohl, tak to byla právě správa parku v určitém období, když povolovala některé stavby, které povolit neměla, a starostové byli ti, kteří protestovali.

Mohl bych tady komentovat jednotlivá vystoupení, ale to byste tady byli opravdu velmi dlouho a já bych vás tím nudil. Ale jenom zareaguji na poznámku, kterou tu měl pan předseda Filip. Ano, správní orgán může být zřízen pouze zákonem. Do dneška není Správa Národního parku Šumava jakožto státní orgán zřízena zákonem. Je třeba se s tím vypořádat. Těch pokusů bylo devět, co já si pamatuju. Já už jsem v té politice taky nějaký pátek a za těch osmnáct let už pamatuju kolem devíti pokusů.

Dosažení 50 % prvních zón v parku. Existují různé možnosti. Jedna z nich je taková, že zmenšíme rozlohu parku - nevím, jestli si to přejete. Já osobně ne. Já bych byl rád, kdyby zůstal ve stávajícím rozměru, ale neměli bychom se ukvapit s rozšiřováním prvních zón, které nejsou připraveny na první zóny. A rozhodně 50 % nevidím jako cílový stav v nějakém blízkém horizontu.

Padlo tady, že Boubín zůstal krásným pralesem. Ano, zůstal, ale jenom díky tomu, že není v Národním parku Šumava. (Ozývá se smích v sále.) Že tam bylo zasahováno tak, aby mohl tím pralesem zůstat. Je mimo Národní park Šumava a platí na něj pravidla poněkud jiná než na park.

Stále si myslím, že návrh zákona, který my jsme sem přinesli, je jistým kompromisem. Vůbec netvrdím, že je ideální, že je jedinou možností. Ale přesto si myslím, že to bylo od Senátu velmi dobré, že tuto problematiku zvedl a že se snaží, aby nakonec zákon o Národním parku Šumava vznikl. To, jestli ho propustíte do dalšího čtení, nebo jestli nám ho vrátíte k dopracování, to má různé konsekvence. Bude-li ho Senát dopracovávat, nebude příliš změněn. Věřte tomu. Pustíte-li ho do dalšího čtení, máte všechny možnosti, jak se vypořádat s věcmi, které se vám v senátním návrhu zákona nelíbí, a můžete ho upravit. Já jsem tady již řekl, že se budu snažit, aby se norma přijala, protože pro mě je největším smyslem toho, proč tady tento zákon předkládáme, aby skutečně už nějaká pravidla začala platit. A nebazíruju - a mí kolegové taky ne - na detailech. My jsme zde udělali jakýsi nástřel nějakého textu, který předkládáme k vašemu zvážení, vašemu projednání. A jestli Poslanecká sněmovna bude chtít pracovat, tak si tento zákon vezme a ve svých výborech ho dotvoří. Pokud nechce pracovat, tak buď nám ho vrátí, nebo zamítne.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zástupci navrhovatelů senátoru Eybertovi. Ještě pro jistotu, protože ani kolega Bartošek ani já nevíme, jestli byla přečtena omluva od 17 hodin pana poslance Martina Komárka, tak konstatuji tuto omluvu doručenou předsedovi Poslanecké sněmovny.

Nyní závěrečné slovo zpravodaje - nemá zájem. Jenom mě, pane zpravodaji, kontrolujte, protože jsem neřídil celou dobu jednání o zákonu. Byl minimálně třikrát návrh na zamítnutí a bylo navrženo, že se zákon vrací. V rozpravě padl i návrh na prodloužení lhůty. Protože nebyla stanovena lhůta, tak podle zákona se prodlužuje o 30 dnů bez dalšího. Potom byly navrženy ještě další věci, jako je přikázání - kromě výboru pro životní prostředí výbor hospodářský, pro veřejnou správu atd., ale o tom budeme diskutovat později.

První, co bychom měli hlasovat, je změna pořadí, kterou navrhl pan předseda klubu TOP 09 Miroslav Kalousek. Tedy podle zákona o jednacím řádu § 63 ve spojení s § 90 odst. 7 bychom hlasovali o změně pořadí.

Před hlasováním se hlásí předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Pane místopředsedo, já jsem ve svém vystoupení řekl, že navrhuji prodloužit lhůtu o 90 dnů.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Aha. Já to tady nemám poznamenáno, takže o 90 dnů. Tam je ale třeba, abychom se bavili se souhlasem navrhovatele - nevím, je-li k tomu navrhovatel zmocněn Senátem? (Senátor Eybert souhlasí.) Dobře. Takže to bychom hlasovali poté, až bychom odhlasovali výbory.

Pan předseda klubu TOP 09. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Já cítím povinnost vysvětlit vám svoji neobvyklou žádost. Pro nás je to velmi důležité. (Sál utichl.) Prosím tedy o pochopení. Opravdu nemáme rádi alibismus, máme rádi jasné slovo. Jsme pro zamítnutí tohoto zákona. Pokud by ten návrh neprošel, tak raději podpoříme návrh na přepracování, než abychom se touto předlohou zabývali. Pokud bychom hlasovali klasicky, nejprve přepracování, tak to nepodpoříme, protože podporujeme zamítnutí, a dojde k situaci, kdy většina v této Sněmovně se nechce tímto zákonem zabývat ve druhém čtení, ale on tam přesto projde, protože my nepodpoříme návrh na přepracování, protože chceme zamítat. Prosím vás, já to říkám férově dopředu, co nás k tomu vede, aby to bylo přehledné a jasné, abychom mohli hlasovat obráceně - nejprve o zamítnutí, a potom o návrhu na přepracování.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pan Miroslav Kalousek odůvodnil svůj procedurální návrh. Myslím si, že můžeme bez rozpravy o tom hlasovat. Nebudu diskutovat, protože ten postup je samozřejmě podle zákona o jednacím řádu možný.

 

Rozhodneme o změně pořadí v hlasování pořadové číslo 101, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro to, abychom nejdříve hlasovali zamítnutí, a pak teprve vrácení k přepracování navrhovatelům. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 101, z přítomných 158 poslanců pro 119, proti 6. Návrh byl přijat. Budeme tedy hlasovat v opačném pořadí.

 

Prvním hlasováním tedy o zákonu jako celku po proběhlé rozpravě, závěrečných slovech bude hlasování o zamítnutí návrhu předloženého Senátem.

Rozhodneme v hlasování číslo 102. Kdo je pro zamítnutí tohoto návrhu? Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 102, z přítomných 158 pro 93, proti 42. Návrh byl zamítnut. (Potlesk zejména z levé části sálu.)

 

Nemůžeme tedy dál pokračovat. Děkuji panu zástupci navrhovatelů senátoru Eybertovi, děkuji panu zpravodaji Zemkovi a končím bod 64.

Vzhledem k rozhodnutí, které padlo, myslím, za pět minut sedm, nemůžeme dál pokračovat a končím i dnešní jednací den. S tím, že zítra budeme pokračovat v 9 hodin pevně zařazenými body, a to bodem 132, 70 a 133.

Děkuji. Přeji hezký večer.

 

(Jednání skončilo v 19.09 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.