(9.30 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Dámy a pánové, premiér Sobotka a někteří další reprezentanti vládní koalice často používají argument, že o majetkovém vyrovnání s církvemi rozhodl Ústavní soud, což jsme povinni respektovat. Tento argument nicméně již v roce 2012 odmítl předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. "Léta koluje po celé republice politiky s velmi velikou oblibou opakovaná teze," cituji jeho slova, "že my jsme nařídili, aby církevní restituce proběhly v té podobě, ve které byly přijaty v Poslanecké sněmovně. To není pravda." Podle Rychetského Ústavní soud jen řekl: "Je povinností státu, když před 22 lety zakotvil blokační paragraf do zákona o půdě, neponechat zablokovanou situaci na věky, ale naopak ji musí řešit. Ale v jakém rozsahu," cituji stále slova Pavla Rychetského, "a jakou formou se rozhodne stát odškodňovat, restituovat či onu skupinu či jednotlivce, to vůbec Ústavní soud neřekl, ani nemůže říkat, protože není třetí komorou Parlamentu. A pokud jde o rozhodnutí Ústavního soudu z června loňského roku, ten rozhodoval o tom, jestli zákonem o církevních restitucích byla, či nebyla porušena Ústava. Většina pléna Ústavního soudu přitom shledala jako protiústavní pouze jediné ustanovení zákona, v němž se mezi skutečnostmi, které se považují za majetkovou křivdu, mimo jiné uvádí znárodnění nebo vyvlastnění majetku bez vyplacení spravedlivé náhrady. Plénum Ústavního soudu dospělo k závěru, že je nezbytné v tomto ustanovení zrušit slovo spravedlivé, neboť v kontextu celé věci není zřejmé, jaká výše náhrady by byla považována za spravedlivou. Nic, vůbec nic nebrání tomu, abychom usilovali o korekci současného zákona."
Dámy a pánové, v Lukášově evangeliu je o Ježíši z Nazaretu řečeno, že přichází, aby rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně, vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou. To jsou jasná slova a nevymažou je z Bible ani novodobí teoretici křesťanství pro vlivné, mocné a bohaté. Jistě, česká společnost bloudí v labyrintu nezpracované minulosti. Žije v zajetí historických mýtů a snah vyrovnávat se s minulostí pomocí trapně účelových politických interpretací. Politikům přitom primárně nejde o nějaké morální vyrovnání, ale o využívání minulosti jako politické zbraně a k ospravedlňování nových přesunů majetku, i kdyby to mělo být jen rozdílem jediného hlasu jistého kriminálníka. Ano, ve zdravých společnostech je minulost jako víceméně uklizený dům, z něhož se dá dívat do budoucnosti, i když může mít svá velmi temná místa. U nás zůstává minulost bohužel bažinou, která do sebe stahuje nejen budoucnost, ale opakovaně proměňuje i přítomnost. A těšínská jablka, že miliardy církvím se nedotknou lidí? Státní rozpočet je jen jeden, a když se někde platí, jinde se musí ubrat.
Dovolte závěrem stručnou interpretaci duchovního odkazu Petra Chelčického, o kterém slavný romanopisec 19. století Lev Nikolajevič Tolstoj napsal: "Bylo to bezmála před pěti sty lety, žil v Čechách dobrý a moudrý člověk Chelčický a pronikl tento Chelčický do Kristova učení, jak je zapsáno v evangeliu. Pochopil, že učení, kterému učili papežové a jejich biskupové a kněží, není správné, že učením Kristovým není klanět se obrazům, sloužit mše, uctívat papeže, biskupy a kněžstvo a plnit jejich rozkazy, nýbrž, jak stojí psáno v písmě, láska k Bohu a bližnímu, láska ke všem a nad nikoho se nevyvyšovat, snášet příkoří a nic pro sebe nechtít, nýbrž sloužit všem. A našli se takoví lidé," končí Tolstoj, "kteří přijímali toto jeho učení a začali podle něho žít."
Ne, dámy a pánové, církve a církevní instituce nemají suplovat stát, nýbrž být k dispozici těm, co jejich specifické služby cíleně vyhledávají. I to je důvod, proč navrhuji k odpovědi premiéra Sobotky na svoji písemnou interpelaci nesouhlasné stanovisko. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslava Grebeníčkovi. Pan premiér tady není, aby mohl reagovat, tak se ptám, kdo se jiný hlásí do rozpravy. Nikoho nevidím. Vidím. Prosím. Pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené paní ministryně, vážení kolegové, vážené kolegyně, já jsem rád, že pan kolega, pan poslanec Grebeníček, se začíná vzdělávat ve víře, a možná je to cesta k tomu, že se chce změnit. Určitě je dobře, že čte Písmo svaté.
Chtěl bych jenom říct, že KDU-ČSL tady nebyla v době, kdy se rozhodovalo o církevních restitucích, takže nemohu posoudit ty jeho výtky k tomu procesu, řekněme, vyrovnání s církvemi, ale on zapomněl na tři důležité věci.
Ta první věc, to je princip spravedlnosti a princip navrácení toho, co bylo ukradeno nebo zabaveno. Čili to je první věc.
Druhá věc. Navrácení majetku, to není přece jenom krok k vydání majetku, ale je to taky záležitost odluky státu od církve. Představitelé tehdejší vlády, reprezentovaní především komunistickou stranou, v té době udělali z kněží státní zaměstnance a tito státní zaměstnanci byli placeni z rozpočtu státu a doposud vlastně jsou placeni z rozpočtu státu a ten zákon přece říká, že dojde k tomu, že tyto platby se budou snižovat, až se přejde na financování církvemi. Čili to není jednostranný akt vrácení majetku a nějaká finanční náhrada, ale je to také umenšení nákladů, které stát s církvemi má, až k tomu, že se církev bude financovat sama, a že tedy dojde k naprosté odluce státu a církve. A to si myslím, že tady vůbec nezmínil. ***