(19.40 hodin)
Poslanec Petr Fiala: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, paní místopředsedkyně Senátu Gajdůšková zde řekla, že připravíme zákon, se kterým budou nakonec všichni spokojeni. Já se obávám, že jsme připravili zákon, se kterým nakonec nebude spokojen nikdo. A jestli jsme tady debatovali obsáhle o tom, jak se občané na nás dívají, když tady diskutujeme o pět minut déle, tak si myslím, že oni se na nás především dívají z toho hlediska, jaké jim tady připravujeme zákony. A ať už poslanecká verze, nebo teď senátní verze tohoto zákona není dobrým legislativním výsledkem a nevrhá na nás dobré světlo.
Já bych vám chtěl připomenout, že první úvahy o tom, že budeme mít zákon o dětské skupině, se objevovaly od roku 2006. Byly nakonec několikrát neúspěšné a potom vláda premiéra Nečase schválila zákon o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině v květnu 2013. Ten zákon měl jasný cíl - mělo jít o rychlou pomoc, mělo jít o řešení situace, kdy desítky tisíc dětí se nedostaly kvůli nedostatku míst do mateřských škol. Na jedné straně bylo samozřejmě racionální řešit problém kapacity mateřských škol tímto opatřením, a to i proto, že ta populační vlna, kterou se tady snažíme nějakým způsobem zvládnout, mezitím postupně opadává a budovat další kapacity mateřských škol by bylo zbytečné. Ale ta druhá racionální věc na tom byla poskytnout rodičům různé možnosti, jak péči o dítě v předškolním věku zajistit a nejít nutně tou cestou předškolního vzdělávání, což představují mateřské školy.
My se blížíme nějakému výsledku téměř pozdě, ve chvíli, kdy ta populační vlna pomalu opadává nebo brzy opadne. A navíc jsme ještě připravili verzi, které se různé skupiny z různých důvodů obávají a kde není ani jasně napsáno, co to ta dětská skupina vlastně je, kdo pod ni spadá, kdo pod ni nespadá a co se na ni všechno bude vztahovat. Slyšíme tady extenzivní výklady, slyšíme, že tyto výklady nemusíme uplatňovat. Ale jaká bude potom nakonec praxe, to opravdu nevíme.
Já tady mluvím - to jsem měl říct na začátku, ale řeknu to teď - jako přesvědčený stoupenec toho, že takovýto zákon máme mít a že dětské skupiny jsou správná věc. Ale to moje rozčarování pramení nakonec z toho, k čemu jsme dospěli a jaké verze tady jsou před námi a že to vyjasnění situace, pomoc rodičům, pomoc těm, kteří o děti pečují, na základě tohoto zákona vlastně žádná není a ta pomoc nakonec není dobrá.
Když už bych si měl vybrat a podíval se na ty dvě verze, z nichž opravdu obě hodnotím ve svém výsledku jako nedobré, tak když se podívám na senátní verzi, tak jsou tam ještě dvě omezení, se kterými mám tedy opravdu problém souhlasit. Podle senátní verze by dětské skupiny - a prosím, všimněte si toho - musely být v provozu alespoň 40 hodin týdně a to je přece proti logice věci, proti tomu smyslu, se kterým jsme zákon o dětské skupině na začátku připravovali. Takováto úprava diskvalifikuje všechna zařízení, která budou v provozu operativně, tedy podle potřeby třeba jenom několikrát týdně. Zase mně můžete namítnout, že to bude otázka výkladu. Já nevím, jestli je to otázka výkladu. Ta senátní verze hovoří poměrně jasně.
A druhá moje výhrada je, že podle senátní verze by nově osoby pečující o děti v dětské skupině musely mít středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání z oblasti pedagogiky, psychologie, zdravotnictví, sociální péče. Ale tím diskvalifikujeme všechny ty tzv. chůvy, které si udělaly rekvalifikační kurz v rámci Ministerstva školství, mají praktické zkušenosti, umějí to, dělají to, uvěřily státu, a zase to bude k ničemu, protože tady připravíme nějakou dokonalou verzi zákona, který nakonec těm dětem a jejich rodičům vůbec nepomůže.
Pokud jde o ty lesní školky, to je samozřejmě naše chyba, že ten zákon je vykladatelný ve verzi z Poslanecké sněmovny tak, že může ohrozit existenci lesních školek. Ale tím, že tam je pro ně platnost až od ledna 2016, že máme my rok na to, abychom připravili něco rozumnějšího, a že má hlavně Ministerstvo práce a sociálních věcí rok na to, aby to nějak vyřešilo např. buď novelou, nebo nějakou dobře interpretující vyhláškou, umožnilo lesním školkám existenci, tak to je podle mě ta roční lhůta dostatečná záruka pro to, abychom si s tím nějakým způsobem poradili. A i z tohoto hlediska považuji, protože to je hlavní výtka proti té poslanecké verzi, verzi, která odešla z Poslanecké sněmovny za bezpečnější, než je ta verze, se kterou nám to nyní vrátil Senát. Já vás chci ujistit, že občanští demokraté byli a jsou podporovateli alternativní péče o děti včetně lesních školek a že budeme opravdu rádi nápomocni paní ministryni při hledání optimálního řešení, jak si s tímto problémem poradit.
Dámy a pánové, ještě jednou, až o tom zákoně budete rozhodovat, tak si připomeňte jeho původní smysl. Nešlo o to ztížit prostředí, nešlo o to zkomplikovat péči o dítě. Šlo o zlepšení šance návratu do zaměstnání těm rodičům, kteří to chtějí. Zákon měl zjednodušit hledání možnosti péče o děti v předškolním věku. Měl řešit situaci s přechodným nedostatkem míst v mateřských školách a měl rozšířit možnost výběru rodičům, kam své dítě umístit. Co jsme připravili? Nejednoznačný zákon, který prostředí komplikuje, složitě reguluje a kde existuje spousta nebezpečí pro ty, kteří o děti chtějí pečovat. Není to dobrý výsledek. Ale máme-li si s tímto výsledkem poradit, tak mi připadá jako bezpečnější cesta poslanecká verze návrhu. A proč, myslím, že jsem vám dostatečným způsobem objasnil. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezký dobrý večer, milé kolegyně poslankyně, milí kolegové poslanci. Před řádnými přihláškami ještě s přednostním právem pan předseda poslaneckého klubu Občanské demokratické strany Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Já nevím, jestli máte k dispozici něco jiného než sněmovní tisk 82/6, kde jsou pozměňovací návrhy Senátu. (Dívá se po reakcích.) Tak někteří mají... Já jsem žádný jiný dokument, který by nám přišel ze Senátu, nenašel na našich oficiálních webových stránkách. Proč to říkám? My když napíšeme zákon, který má tři paragrafy, tak je k tomu vyžadována důvodová zpráva. My k tomu nemáme nic, než změť bodů typu: V části první v nadpisu § 12, v § 12, § 16 odst. 4 písm. c), § 22 odst. 2 písm. e), § 23 odst. 2 písm. e) a v § 25 slovo "škodu" nahradit slovem "újmu"... A tak bych mohl pokračovat: Poznámky pod čarou 1 až 4 se vypouštějí, ostatní poznámky pod čarou se přečíslují apod.
Jinými slovy, z vystoupení paní senátorky jsem nepochopil, co vlastně Senát navrhuje. Vím, že se mnozí senátoři obávali podle mě extrémního výkladu sněmovní verze a mnozí lidi jim tvrdili, že když projde sněmovní verze, tak mladí hasiči, mladí fotbalisté, mladí hokejisté budou dětské skupiny. Já to považuji za opravdu extrémní výklad práva a nevěřím, že něco takového ta sněmovní verze umožňuje. Ale vyloučit se to nedá. Ta debata mi přijde opravdu mimo realitu. Co říkal náš pan předseda. My jsme se dostali někam úplně jinam a teď se bavíme, koho všeho ten zákon ohrožuje, ať už ve sněmovní verzi, nebo v senátní verzi. ***