(17.50 hodin)
(pokračuje Stanjura)
To je ten důvod, proč si myslíme, že ten váš návrh není dobře. Ne proto, že jste ho dali vy nebo vládní poslankyně nebo vládní klub. Protože opravdu není dobře. A pokud to myslíte vážně s tím na zkoušku, tak se podle toho chovejme. A nemusíme načítat. Ale dneska jsme už tady měli čtyři zákony ve druhém čtení, a kolikrát jste zvedli zkrácení lhůty na 48 hodin. Čtyřikrát ze čtyř. Minulý týden to bylo taky, ty, které byly v úterý. Já tomu rozumím. Taky jsme to tak dělali. Neberte to tak, že jsem zapomněl, co bylo. Ale já aspoň nehovořím o tom, jak je třeba být efektivní, jak máme nová, mnohem lepší pravidla.
Já jsem říkal od začátku, že prodloužení lhůty mezi druhým a třetím čtením bude vytvářet komplikace především vládní koalici, kterékoliv vládní koalici. A podle mě, my to sice schválíme, ale měli bychom ruku v ruce s tím debatovat nad naším šestitýdenním cyklem, který máme, který je tady logický, který se tím úplně rozbije, pokud ho budeme dodržovat. A měli bychom vést debatu, co navrhujeme. Jestli bude schůze častěji a kratší a mezitím budou výborové týdny, nebo já nevím co. Ale nestačí změnit zákon. Kolik budeme v pátek vyřazovat bodů? 100, 110, 90? Vždyť to je přece směšné.
Naše návrhy zákonů tu leží od března - a jsme v září. Nedostanou se ani do prvního čtení. Tak nám je aspoň zamítněte, když s tím nesouhlasíte v tom prvním čtení. Já tomu rozumím, že jste proti. Nikdo vás nepřesvědčuje. Ale chceme je projednat a chceme vám i veřejnosti sdělit, proč jsme je navrhli, proč si myslíme, že je dobře, a vy zase musíte sdělit, proč si myslíte, že je to špatně. Ale leží to tady, odkládá se to. Já jsem o tom mluvil minulý týden, když jsme debatovali, a říkám, nebudu se sázet, ale zkusím si tipnout, kolik našich návrhů se projedná. Dneska to už vím. Nula. Ve čtvrtek byly interpelace po třech měsících a vzpomeňte si. Byl tady ministerský předseda, to je třeba ocenit. A bylo tady zhruba čtyři nebo pět ministrů. Teď nevím. Ostatních deset jedenáct dvanáct si po třech měsících neudělali čas ve čtvrtek, aby přišli a odpovídali. A pak bychom zkrátili debaty i v jiných bodech, protože nemáme prostor, kde by nám vláda odpovídala.
Vy jste třeba navrhli, abychom se písemně hlásili do rozpravy. Já to považuji za nepraktické, ale nabízím kompromis. Myslím si, že pokud bychom se uměli přihlásit do rozpravy, ne k faktické, z místa, z hlasovacího zařízení, tak v tom nevidím žádný problém, protože mohu reagovat bezprostředně a řídící to vidí a nemusíme říkat, jé, díval se vlevo, ten už se hlásí, díval se vpravo. Podle mne je, já už jsem to říkal v minulém volebním období, tehdy mně tvrdili, že to nejde technicky. Já si myslím jako programátor, že to jde, že když je rozprava, tak nehlasuji, tak si klidně mohu říct tak mám faktickou a zdržel se, tak může být ano a přihláška do rozpravy a ten problém je odstraněn. Nemáme problém, jestli se předsedající dívá zleva doprava a vidí nebo nevidí, jasně naskakuje pořadí klidně na tom a je splněn požadavek na písemné. Jenom nechceme běhat jako v redakci s tím papírem, že než to napíšu, než to doběhnu, tak šikovný řídící schůze ten bod ukončí, že se nikdo kdo rozpravy nehlásí. Takže když budeme takhle racionálně debatovat, tak si myslím, že najdu.
A jenom pro poslance, kteří tady jsou první volební období. Já vím, že dneska to vypadá jako pohádka, ale když jsem sem nastoupil jako nový poslanec v roce 2010, tak jsem bojoval o to, abychom dostávali materiály v elektronické podobě a podle zákona, (nesrozumitelné) zákon, tento zákon, jsme dostávali každý týden takovéhle štosy. Představte si, že každý poslanec dostával štosy vytištěných materiálů, a stejně tak jsme neviděli to, co vidíme takhle. Takže i tohle si myslím, že zlepšilo, že vidíte aspoň, kolik je přihlášených, v jakém pořadí, ale nebylo jednoduché ty zaběhané pořádky, které tady byly, změnit v těchto detailech. Já jsem si myslel, že to bude hned, rozumíte. Tak od zítřka nebudou papíry, budeme to dostávat elektronicky. No jo, ale ono je to v zákoně. Když se začne jednat o zákoně o jednacím řádu, tak to není tak jednoduché, abychom se domluvili, že změníme jenom tuhle tu věc. Hned se k tomu přibalilo plno věcí a ta příprava zákona byla delší než dnes.
Já naopak považuji debatu ve výborech v prvém čtení dneska za efektivní a užitečnou, protože ten kompromis, který si myslím, že se narodil v ÚPV, že prokáže funkčnost, že nepatrně zlepší to fungování. Ale ani ten zákon nový nezajistí, že tu ve čtvrtek budou ministři. Já bych dokonce zakázal papíry na těch interpelacích, i ta témata. Normálně z očí do očí, bylo by to zajímavější bez těch papírů. Jsou parlamenty, kde to funguje. Přece víte, jak to je. Vy podáte interpelaci. Když vás vylosují, tak během minuty za mnou běží čtyři parlamentní tajemníci, jak se mi to stalo minulý čtvrtek, a pane předsedo, řekněte mi, o čem to bude. Já tomu rozumím. Chtějí přichystat podklady. Také není rozumné, když v té interpelaci se budu chtít zeptat ministra na nějaký detail typu: v zakázce XY je subdodavatel Z, který má smlouvu za kolik? Ale myslím, že by to mohlo být svižnější, a kdybychom si třeba řekli, že si tady nebudeme číst ty projevy a budeme mluvit spatra, já bych to jenom přivítal. Není nic horšího, než tady předčítají kteříkoliv ministři kterékoliv vlády ty materiály jako úvodní slova, které jim chystají ty úřady včetně oslovení. Myslím si, že to je zbytečná práce a mnohdy zapomíná to klíčové. Já si myslím, že ministr nebo navrhovatel tady by měl říct dvě věci. Za prvé, co se zlepší. Když to schválíme, co se zlepší. A za druhé, pokud tam jsou nějaké sankce nebo povinnosti, jak je budeme vymáhat. Až na to dostaneme uspokojivou odpověď, tak teprve má cenu pustit se do souboje o znění konkrétních paragrafů. Do té doby je ta debata fakt taková odosobněná, stovky materiálů, stovky stran včetně všech těch zpráv, které jsou k tomu. Ale ta základní... A zase na to nepotřebujeme jednací řád. Když se domluvíme a budeme to držet, aby ten předkladatel zákona, ať už je to ministr, nebo poslanec, nebo skupina poslanců, řekl, my tohle navrhujeme, protože si myslíme, že tohle, tohle se zlepší a tyto povinnosti či sankce, které ukládáme, budou vymáhat tihle a tihle lidé. Myslím si, že pak bychom přijímali lepší zákony, a to je podle mne ta efektivita. Ne délka projednávání. Někdy je naopak dobře, když ten zákon nakonec neschválíme. Ale to, že ten zákon funguje relativně dobře a že ho nemusíme za tři, šest, devět, dvanáct měsíců novelizovat znova. Pak je to sice rychle, ale špatně. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Stanjurovi. Nejprve tu mám faktickou poznámku paní poslankyně Aulické. Ne, není tomu tak, to je omyl. Takže s přednostním právem pan předseda poslaneckého klubu Úsvitu přímé demokracie Tomio Okamura. Prosím, pane předsedo.
Poslanec Tomio Okamura: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, tak teď bude malinko prostor rozebrat ten návrh kolegů z ANO trošku hlouběji. Já nevím, jak to mají tady ostatní politické kluby, ale my v Úsvitu bychom rádi pracovali kvalitně. A co je rychle a kvapně, zvláště když se jedná o velmi důležité normy pro občany České republiky, tak prostě není možné, abychom diskutovali tady v plénu, to znamená naopak veřejně, abychom se neschovávali před veřejností, před kamerami, a to víte, že já nejsem člověk, který by se potřeboval zviditelňovat, já jsem známý dost (smích v sále), ale abychom si tady na rovinu... No, právě tady kolegové z ANO se smějí, ale frekvence vystoupení poslanců ANO vzhledem k tomu, kolik máte poslanců, je jedna z nejmenších v této Poslanecké sněmovně. To znamená, buď tedy je všechno tak perfektní, že není potřeba se vyjadřovat, ale to při pohledu na služební zákon s 80 pozměňovacími zákony, kvůli kterému jsme tady zkejsli celé léto, tak určitě to tak není, nebo prostě možná nemáte někdo z vás k tomu co říct. Ale nás to prostě zajímá. My se prostě nebojíme veřejně před veřejností se ptát, říkat své názory a nebojíme se mluvit a účtovat naši práci přímo veřejně. A k tomu, abychom ty zákony mohli kvalitně projednat, tak prostě potřebujeme, když každý zákon má desítky stran a desítky různých, řekl bych, okamžiků, tak potřebujeme, aby to bylo projednáno a pokud možno veřejně a transparentně. K tomu jsme se ostatně mnozí z nás zavázali i v rámci různých iniciativ občanských, které tady před volbami byly.
Co se týče pana poslance Jandáka, tak za mnou před chvílí byl a asi bylo špatně pochopeno to, co jsem řekl. Já jsem ho naopak pochválil. To nebylo, že bych ho kritizoval. Já jsem ho naopak pochválil, že má dobré výkony.
Co se týče - a teď ty návrhy. Přihlašování do rozpravy jen písemně. To je trošičku problém, protože v okamžiku, že právě tady třeba padají nějaké názory, s kterými zásadně nesouhlasíme, nebo si myslíme, že je to jinak, tak přece musíme mít možnost, abychom reagovali v nějakém rychlejším sledu, aby ta debata kontinuálně pokračovala a aby to prostě nezapadlo. ***