(17.40 hodin)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Putnové. Dále s faktickou poznámkou pan poslanec Fiedler, po něm s faktickou poznámkou pan poslanec Okamura. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo. Ještě jednou. Omlouvám se, pane předsedající, já jenom malinko, malinko odbočím. Já bych chtěl navázat tady na tu výzvu, která zazněla, prostřednictvím pana předsedajícího, myslím od pana předsedy Faltýnka, abychom pracovali efektivně, abychom to zefektivnili. A teď - není to osobně vůči vám, pane předsedo Faltýnku, ale obecně - zrekapitulujme si dnešní odpoledne. Začali jsme ve 14 hodin. Hodinu jsme řešili program dnešní schůze. Byla hodinu přestávka a pak jsme odhadem, to už nevím přesně, asi tak 20 až 25 minut hlasovali o jednotlivých bodech. Takže efektivita naší práce v této Sněmovně za ty dvě a půl hodiny byla velmi mizivá. (Hlas z pléna: Díky komu, pane kolego!) Až tady zase někdo bude připomínat, kolik stojí hodina této Sněmovny, a to je velmi relativní, tak se nad tím zamysleme. Já vás vyzývám k tomu, abychom opravdu jednali efektivně, a já se v rámci té efektivity zříkám své přihlášky do řádné diskuse.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Fiedlerovi. Pokud není žádná další - faktická poznámka pana poslance Okamury. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a vážení pánové, já jen krátce. Tady se mluvilo o efektivitě. Já už jsem si bohužel zvykl, že když tady jde pan kolega Komárek k mikrofonu, tak je to takové divadýlko, zvlášť když to potom ještě doplní pan Jandák, ale tam je to aspoň profesionální výkon. Protože já za sebe musím říct - vy tady vyzýváte k věcnosti, ale sám tady používáte slova jako "já si tady užívám, dejte mi ještě pár minut, abych si to užil". Promiňte, to my tedy za Úsvit jsme neřekli nikdy, že si to u mikrofonu užíváme. Takovéhle znevážení práce a věcnosti jednání Poslanecké sněmovny, že si to jdu užít, tak to opravdu tedy absolutně nerozumím vašim návrhům.
Dále. Přesně jak tady zmínil kolega Fiedler, jenom o dnešním programu jsme se díky neschopnosti vládní koalice setřídit program tak, abychom o něm hodinu nemuseli hlasovat, tak jsme se tady zdrželi. Služební zákon - 80 pozměňovacích návrhů, z toho desítky z řad vládních poslanců. A do toho nám dáte, že se smíme vyjádřit jenom dvakrát v rozpravě a po deseti minutách! Tak nejdřív připravujte pořádně zákony, abychom se k nim nemuseli opakovaně vyjadřovat. Ale vysvětlete mi, jak se k 80 pozměňovacím návrhům vládního zákona, který se půl roku připravuje, mám vyjádřit dvakrát deset minut. Maximálně dvakrát! (S důrazem:) Takže začněte nejdřív pracovat a tyhle ty nedemokratické návrhy, kdy nás chcete umlčet, přitom překládáte paskvily, a ještě si to chcete užívat u mikrofonu, to nám tady opravdu nedělejte! Děkuji. (Potlesk poslanců Úsvitu.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Okamurovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Šarapatka. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Milan Šarapatka: Dobré odpoledne, dámy a pánové. Děkuji za slovo, pane předsedající. Já se domnívám, že ta omezení skutečně omezí naše demokratické rozhodování ve Sněmovně. Na druhou stranu, abych nebyl negativní vůči tomu návrhu absolutně, musím říct, že docela chápu i předkladatele, protože to, co se tady někdy děje za mikrofonem, kdy k jednomu tématu jeden a tentýž člověk vystupuje desetkrát nebo vícekrát, nebo tady někdo stojí půl hodiny, půl hodiny povídá, aniž by řekl jedinou myšlenku, tak to si myslím, že také není v pořádku. Takže ten návrh má pro i proti. Přesto si ale myslím, že bychom měli mít možnost se demokraticky vyjadřovat k problému. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Šarapatkovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Blažek. Prosím.
Poslanec Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Já jenom ještě k té efektivitě. Efektivita - čím se dá měřit v parlamentu? Když se podíváte, kolik těch zákonů my tady za měsíc schválíme, tak já bych skoro řekl, že jich schvalujeme až moc. To není tak - kdybychom neschválili vůbec žádný zákon půl roku, tak se bavme o tom, že tady třeba nic neděláme a brzdí se to. Ale úplně přísně ke všem předchozím vládám, to znamená i k té, ve které jsem byl i já, tak já mám pocit, že těch zákonů je až příliš mnoho a že bychom tu efektivitu také někdy mohli mírnit. Kdybychom tak byli schopni si také někdy sednout a úplně normálně si povykládat, které zákony opravdu třeba možná nejsou potřeba, a možná by toto byla ta efektivita. Ale chápu to, že resortní myšlení, které funguje ve vládách, vede k tomu, že se neustále připravují další a další zákony. Ale v tomto smyslu není možné Sněmovnu obvinit z neefektivity, protože těch zákonů je tolik, že už se v nich skutečně nevyznají ani profesionální právníci. A pokud ano, tak si myslím, že nemluví pravdu.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji za doznání právníka. Tím jsme skončili prozatím s faktickými poznámkami. Nyní s přednostním právem pan předseda poslaneckého klubu ODS pan poslanec Stanjura. Prosím, pane předsedo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Přihlásil jsem se v 17.18 hodin - pro pana poslance Komárka, který říká, že my, majitelé přednostních práv, máme nějaké výsady - a pokusím se být věcný. To ale neznamená, že budu stručný.
Docela mě pan poslanec Komárek pobavil tím, že si můžeme zkušebně něco vyzkoušet. Můžeme, aniž bychom ten zákon změnili, a můžeme to džentlmensky podporovat. Já teď nebudu komentovat slovní přestřelku mezi vládními stranami. Načež přijde váš předseda klubu a nás umravňuje, abychom byli věcní. Ale ta přestřelka byla mezi vládními poslanci, ale nic proti. To nás jako opoziční poslance samozřejmě baví, to bych lhal, kdybych říkal, že nás to mrzí, když se dohadují mezi sebou vládní poslanci. A lhát za mikrofonem opravdu nechci.
Ale pořád mluvíme o tom, jak je dobré mít mezi druhým a třetím čtením 14 dnů. Dohodli jsme se. Proč u každého zákona navrhujete zkrácení lhůty na 48 hodin na této schůzi, když je to tak dobře! Čekáme až na ten zákon? Nic nám nebrání v tom, abychom naopak navrhli prodloužení lhůty na 14 dní, když už máme tu dobrou politickou dohodu, s kterou všichni souhlasíme. Proč když chceme být efektivní, pátý jednací den Sněmovny vládní koalice navrhne a prohlasuje 26 změn programu! To je efektivní? Když jsou připraveni zpravodajové u jednotlivých bodů apod. Je to efektivní? Nebo je to korektní aspoň k těm lidem, kteří si chystají program? Není. Ale děláte to vy. Já jsem hlasoval 21krát proti, čtyřikrát pro. A myslím, že vy jste byli 25krát pro, aniž bych to kontroloval. Je moc hezké tady říkat - pojďme si, přátelé, na zkoušku. Nic nám v tom nebrání. A nic nebrání ani vládním poslancům, aby v tomhle pokračovali.
A kdyby ten váš návrh, který jste dali ne jménem jedné poslankyně, ale jménem klubu, já si to pamatuji, jak to zaznělo, říkala to tady, můžete se podívat do stenozáznamu, a je to jedno, ale jménem klubu, tak vy už byste se podruhé nemohl přihlásit. Už jste k tomu vystoupil myslím dvakrát bez faktických, chcete ještě jednou, mně to však nevadí. Ale efektivita se může změřit podle mě jediným - jestli ten zákon, když ho schválíme, bude fungovat a o něco zlepší, v nejhorším případě je dostatečně efektivní, když nic nezhorší, což se o mnohých zákonech říct nedá. A říkám to bez ohledu na volební období, aby to nebylo chápáno jako útok na současnou vládu, že ty předchozí to dělaly všechno výborně. Obecně platí, že pokud zákon nic nezhorší, je to spíš úspěch než naopak. Velmi často mnozí z nás, a opět ze všech politických stran, reagují - vznikne nějaký problém, který je palčivý, a ten den, nejpozději druhý, říká jeden nebo skupina poslanců "my připravíme novelu zákona". Jako by ten, kdo porušil ten zákon, tou novelou jako by ho to odradilo, že to příště neporuší, nebo něco neprovede.
My jsme měli v plánu schůzi, která měla trvat čtyři pracovní dny. Podle plánu, který schválil organizační výbor, ve kterém má většinu vládní koalice. A vy jste zařadili na toto jednání - a vracím se k tomu, co říkal můj kolega Pavel Blažek - celkem buď 98 nebo 101 návrhů zákonů. To je efektivní? Za dva týdny hlasovat a rozhodovat se ve stovce zákonů? Možná někteří z vás, kterým je jedno, co je vevnitř, klidně nemají problém.
Pan poslanec Komárek říkal, že jsme ve Sněmovně proto, abychom hlasovali. Já si myslím, že jsme tady proto, abychom o tom debatovali, hledali a tříbili argumenty, a poté hlasovali. Bez toho prvního to druhé je podle mě nezodpovědné. A to, že někteří opakovaně chodí - tak není to první zákon dneska, když jsme měli před chvilkou ministra dopravy. Já jsem si myslel, že když se má zkrátit dejme tomu vystoupení, tak někdo položí dotaz, není to vždycky kritika, jenom položí obyčejný dotaz. A naprosto převažující reakce z řad vládní koalice je mlčení. A tak jdu podruhé se zeptat, potřetí se jdu zeptat, počtvrté, a stejně se nic nedozvím. Co je efektivní? Kdyby ministr poprvé odpověděl, tak už jsem tady třikrát nebyl a nevyzýval jsem ho k odpovědi. Mohl bych vzpomenout, když jsem tady trápil pana kolegu Sklenáka u služebního zákona 22 otázkami, také zatvrzele mlčel a nechtěl mi nic říct. A mě to hrozně mrzelo a chodil jsem se ptát. ***