(17.20 hodin)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní zpravodajce. Otvírám obecnou rozpravu, do které v tuto chvíli eviduji přihlášku pana poslance Bendla. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, pane předsedající. Budu velmi stručný, protože se jedná opravdu o jednoduchou technickou novelu tohoto zákona. Chci říct, že jsme připraveni právě z toho důvodu, že zjednodušuje administrativní záležitosti a dává větší legislativní podporu držitelům registrací, tento návrh zákona podpořit.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bendlovi. Ptám se, kdo další se hlásí do obecné rozpravy. Nikoho nevidím, obecnou rozpravu tedy končím. Pokud pan ministr ani paní zpravodajka nemají závěrečné slovo do obecné rozpravy, zahajuji podrobnou rozpravu, do které taktéž neeviduji žádnou přihlášku. Končím tedy podrobnou rozpravu. Není žádný návrh na vrácení zákona, ani na zkrácení lhůty, končím tedy druhé čtení tohoto návrhu zákona. Děkuji panu ministrovi i paní zpravodajce.
Dalším bodem, kterým se budeme zabývat, je
27.
Návrh poslanců Věry Jourové, Petra Gazdíka, Pavla Bělobrádka a dalších
na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu
Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 26/ - druhé čtení
Nyní budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě. Jako poslední v ní minule vystoupil pan poslanec Komárek a jeho vystoupení bylo přerušeno. Ptám se tedy pana poslance Komárka, jestli chce pokračovat ve svém přerušeném vystoupení. Prosím, pane poslanče máte slovo. Po něm se připraví pan poslanec Václav Klučka.
Poslanec Martin Komárek: Pane předsedající, děkuji. Dámy a pánové -
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pardon, pane poslanče. Ještě poprosím, aby místo u stolku zpravodajů za navrhovatele obsadil pan poslanec Farský a za zpravodaje ústavněprávního výboru pan poslanec Marek Benda. Děkuji.
Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Takže ještě jednou začnu.
Pane předsedající, dámy a pánové, já jsem byl minule přerušen obědem, což bylo asi dobře, protože ta debata byla hodně vášnivá. Já se k ní malounko vrátím. Já bych rád, aby už byla věcnější.
K čemu se chci vrátit. Kolegyně Jermanová podala pozměňovací návrh, který stanovuje určité limity na délku řečí a vnáší určitá pravidla do jednání Sněmovny. Potom se snesla sprška faktických poznámek, protože všichni víme, že na nás dojde řada, pokud nejsme nadáni přednostním právem, pouze tehdy, když máme dvouminutovou faktickou poznámku. Tak jsme v podstatě dokázali, že za ty dvě minuty můžeme říci všechno, co chceme. A de facto jsme dali za pravdu tomu pozměňovacímu návrhu kolegyně Jermanové.
V čem ale byla napadána. Nebudu se zabývat argumenty, že nás vrací do Severní Koreje. Myslím, že je nedůstojné takhle na půdě této staroslavné Sněmovny argumentovat. Je to až trapné a my to víme všichni. Ale samozřejmě je tu velmi vážný argument, že parlament je něco, co je zcela svrchované, kde skutečně my jsme zástupci lidu. My jsme byli zvoleni, máme velkou zodpovědnost a samozřejmě zejména opozice nemá být v demokratickém státě omezována ve svých právech. Já s tím naprosto souhlasím, byť některá slova, která pronesl Oliver Cromwell při rozpuštění britského parlamentu, by se mohla vztahovat i na tento - nebudu citovat, všichni si je můžeme najít. A taky si to o nás myslí normální lidé.
Já prostě skutečně říkám, já absolutně ctím demokracii, právo opozice. Kolegyně Jermanová a poslanecký klub, který možná tento pozměňovací návrh podpoří, ano. V diskusi se ale ukázalo, že pravidla demokracie občas nectí, alespoň tedy ústy, odpůrci tohoto pozměňovacího návrhu. Kolegyně Jermanová byla některými poslanci nařčena, že nedodržuje dohody. Jiní, o něco poctivější nebo informovanější poslanci z protivného tábora - opakuji, z protivného tábora - je uvedli na pravou míru. Žádná taková dohoda uzavřena nebyla. Kolegyně Jermanová i já samozřejmě ctíme ten pozměňovací návrh k návrhu zákona, který byl domluven. Ale to neznamená, že každý poslanec nemůže podávat své pozměňovací návrhy. A samozřejmě my jsme tady od toho, abychom hlasovali. Já cítím a rozumím tomu, že většina poslanců je proti tomu návrhu. To je naprosto v pořádku. Pokud tento návrh neprosadíme, budeme ctít rozhodnutí této Sněmovny.
Dále se říká, že to je volební kampaň. To je skutečně naprosté nedorozumění, jak by řekl už dnes naštěstí nečinný politik. Tady se žádná volební kampaň nedělá. My něco navrhujeme, navrhujeme to seriózně a chceme vás o tom přesvědčit ve vší slušnosti.
Proč já si myslím, že to je lepší, tak jak to navrhuje kolegyně Jermanová. Ve svém druhém vystoupení jenom velmi krátce, velmi krátce řeknu ještě další malý pozměňovací návrh. Já si skutečně upřímně myslím, že to bude lepší, že to dodá Sněmovně řád a že i nám to dodá lepší důstojnost v očích lidí. Myslím, že opravdu nikdo normální tomu našemu věčnému překřikování, osočování, neustálému reagování pořádně nerozumí. Jasně. Tohle to fungování, kdy každý může říci, pokud na něj dojde pořadí, až se vystřídají přednostní práva a faktické poznámky, a on čeká a vydrží to tady sedět v těch nepohodlných lavicích, tak on si může říct, jak dlouho chce co chce. Proč ne? Je to model, který funguje. Funguje sice špatně podle mého, ale funguje. Není to nic nedemokratického, nic hloupého, nic, co by uráželo. To, že se to nelíbí našim voličům, jak to funguje, by také nemuselo být argumentem, byť pro mne osobně to argumentem je. Já prostě jenom říkám, že věřím, že model, kdy bychom si všichni dobrovolně udělili určitá pravidla, by fungoval o něco lépe. Podobně jako věřím, že politický systém, kde je většinový volební řád, funguje lépe než politický systém s poměrným volebním řádem. Ale jsou na to názory různé. Ale jak můžu usilovat o změnu volebního řádu? Jenom tak, že nějaké volby vyhraji a budu mít možnost ho prosadit. Podobně my chceme změnu jednacího řádu prosazovat naprosto demokraticky. Když ho prohrajeme, můžeme to navrhnout jindy, někdy třeba jinak.
Čili prosím, aby tato debata byla vedena věcně. Já vím, že teď je to trošinku návrh, který může být zase zneužit proti nám. Kdyby bylo možno změnit třeba jednací řád na nějakou zkušební dobu, abychom si vyzkoušeli, jestli to nefunguje líp tak, jak to navrhujeme, tak bych byl naprosto pro to. A kdyby to nefungovalo, byl bych první, kdo by říkal: pojďme se vrátit k tomu starému systému, kdy každý může říct, co chce.
Já už možná mluvím déle než těch pět minut, co - (Hlasy z pléna.) Ale prosím vás, já si to chci ještě užít. Já si chci ještě užít, protože předpokládám, že všichni budete hlasovat pro ten nový jednací řád. A nikoho nezdržuji, protože na devatenáctou hodinu máme pevně zařazené body. Chtěl jsem jenom poprosit - buďme už normální. Říkám, je to návrh, který není míněn zle. Je míněn normálně. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Komárkovi, že skoro do těch deseti minut vlezl. Vyvolal několik faktických poznámek, a dvě přednostní práva. S faktickou poznámkou pan poslanec Laudát, pan poslanec Blažek, pan poslanec Fiedler, pan poslanec Jandák. Prosím. Pan poslanec Laudát. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Vaše dvě minuty.
Poslanec František Laudát: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já se tedy musím zastat Slávka Jandáka. To, co tady řekl o Severní Koreji, je z mého pohledu a z pohledu mého názoru na demokracii a práva občanů a podobně, tak prostě to bylo zcela na místě. Víte, my se zásadně lišíme, nebo já se zásadně liším od pana Babiše a jeho společníků v tom, že vy chcete budovat zlý stát, já věřím v lidi a chci, aby měli volné ruce, měli demokracii i za cenu toho, že se najdou vždycky nějací šibalové, jak říkal exposlanec Paroubek, a zneužívají ten systém. Ale pořád tomu věřím víc než vy.
Chtěl jsem i komentovat pana kolegu Komárka, ale přiznám se, že to neudělám, protože to asi ani nestojí za to. Děkuji. ***