(17.30 hodin)
(pokračuje Kaňkovský)
Za sebe musím říci, že obecně přechod financování na kraje podporuji a považuji ho za správný. Každé přiblížení rozhodovací pravomoci týkající se nejen dotací na sociální služby blíže k občanům vnímám pozitivně, u sociálních služeb, které se dotýkají v různých ohledech oslabené části populace, ještě o to více. Otázka ale, která se k tomuto záměru váže, zní, zda je celá operace převodu financování na kraje ve všech zúčastněných segmentech dobře připravena. Musím říct, že sám za sebe jsem si na tuhle otázku dlouho odpovídal. V tuto chvíli chci věřit že ano. Mám zprávy z několika krajů, mohu mluvit hlavně za Kraj Vysočina a vím, že tam Kraj Vysočina je skutečně velmi dobře na tuto operaci připraven. Přesto zdůrazňuji, že to není jenom na krajích. Segmentů je tam mnohem víc a tady je potřeba říci, že doba je pokročilá.
V této souvislosti si dovolím poznamenat, že je velká škoda, že se k této problematice, resp. k novele zákona o sociálních službách ve druhém čtení, dostáváme až v polovině měsíce září. Nechci spekulovat o příčinách. Rozhodně si nemyslím, že toto padá jen na vrub MPSV. Rozhodně to ale vnáší nejistotu a neklid do celého segmentu sociálních služeb, ale hlavně nejistotu pro potřebné, kteří jsou na fungování sociálních služeb závislí. Opakuji, nechci slepě kritizovat, jen to s politováním konstatuji.
Ještě krátce k důvodové zprávě, která kromě jiného zmiňuje dva zásadní cíle této novely. Za prvé je to nastavení transparentního financování sociálních služeb v návaznosti na přechod financování sociálních služeb na kraje a za druhé je to úprava definice střednědobého plánu a sítě sociálních služeb. Kromě toho tam je samozřejmě ještě řada dalších bodů. Musím konstatovat, že toto je zcela v souladu s koaliční smlouvou a s programovým prohlášením vlády. Dnes projednaná novela se těmto oblastem věnuje, bohužel ale z našeho pohledu se zcela nedostává ke kýženému cíli.
V této souvislosti vidíme jako jedno z největších rizik fakt, že novela počítá s tím, že většina procesů přechodu financování na kraje a pak naplňování tohoto záměru bude probíhat na podkladě metodiky MPSV. Jsme v tomto ohledu jednoznačně přesvědčeni, že jde o tak zásadní operaci, kterou je třeba upravit vyšším právním předpisem. Už nyní není žádným tajemstvím, že síť sociálních služeb, ale i jejich kvalita a s tím přímo související dostupnost sociálních služeb pro občany se v jednotlivých krajích mnohdy zásadně liší. Samozřejmě to záleží na přístupu každého kraje k sociální problematice. Zcela jistě bychom tady našli top kraje a možná některé kraje, kde to tak úplně top není. Do budoucna je ale nutné, abychom současné nerovnosti v přístupu k sociálním službám napříč naší republikou minimalizovali.
Jako zásadní pro klub KDU-ČSL je pak docílit větší veřejné kontroly rozdělení dotací kraji, než jaké navrhuje vládní novela. Už o tom tady byla zmínka. I my jsme přesvědčeni o tom, že tato pravomoc by měla být i v podstatě v souladu s gescí zákona o krajích ponechána zastupitelstvu kraje jako nejvyššímu orgánu samosprávy jednotlivých krajů.
Z uvedených důvodů jsem po dlouhých konzultacích s představiteli provozovatelů sociálních služeb, ale i se zástupci krajů dospěl k závěru, že by bylo nejvýš nutné některé parametry předkládané novely ještě upravit. Jen podotýkám, že jsme komunikovali se všemi kategoriemi provozovatelů sociálních služeb, tedy jak z neziskového sektoru, tak i s organizacemi zřizovanými kraji či obcemi. Následně jsme pak přistoupili ke zpracování pozměňovacího návrhu, který, jak se přiznám, a kolegové z výboru pro sociální politiku to vědí, procházel určitým, v některých fázích ne zcela idylickým vývojem. Děkuji na tomto místě zástupcům MPSV, že i když jsme zprvu nemohli najít společnou řeč, tak jsme v poslední fázi celou řadu rozporů odstranili, což oceňuji. Připravený pozměňovací návrh představím potom následně v podrobné rozpravě.
Na samotný závěr si dovolím vyjádřit víru, že tak jak v rámci koalice je zdůrazňováno naplňování koaliční smlouvy a programového prohlášení vlády v záležitosti samotného převodu financování na kraje, že se stejně odvážně a důsledně budeme v koalici, a doufám, že třeba i mimo koalici, věnovat tomu, co na dikci těchto dokumentů navazuje, tedy že učiníme další kroky ke standardizaci sociálních služeb, k definici a kultivaci sítě sociálních služeb a zejména pak k hledání nástrojů k prosazování víceletého financování sociálních služeb.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím k mikrofonu pana poslance Hovorku. Prosím, aby se připravil pan poslanec Bendl. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já si dovolím vystoupit na podporu pozměňovacího návrhu pana poslance Kaňkovského a přednést několik argumentů, které podpoří jeho slova.
V naší zemi žije 1,64 mil. seniorů starších 65 let a 400 tis. lidí je starších 80 let. Do 26 let by se počet seniorů starších 65 let měl zdvojnásobit a počet lidí starších 80 let dokonce ztrojnásobit. Prudce rostou požadavky na dlouhodobou péči, ale v naší zemi dosud neexistují, nebo ve své podstatě neexistují zdravotně sociální služby. Výdaje na sociální systém dosahují 41,7 mld. Kč, z toho příspěvek na péči 18,1 mld. Kč, dotace poskytovatelům sociálních služeb 12,7 mld. Kč, platby klientů 9,5 mld. Kč a úhrady za ošetřovatelskou péči ze zdravotního pojištění asi 1,4 mld. Kč.
Několik let byla snaha vytvořit systém financování dlouhodobé péče, ale tato práce se minimálně 15 let nedaří dotáhnout. Týká se to zejména financování péče na pomezí sociálního a zdravotního systému, kde doposud neexistuje dohoda mezi MPSV a Ministerstvem zdravotnictví, a tyto problémy se přehazují z jednoho ministerstva na druhé. Takovým dokladem můžou být poslední spory poskytovatelů zdravotních a sociálních služeb v domovech pro seniory, kde nelze dosáhnout dohody se zdravotními pojišťovnami o úhradě ošetřovatelské péče v odbornosti 913. A bohužel dohoda není. MPSV řeklo, že nadále nebude financovat zdravotní péči v domovech, a byl vytvořen kód a měly začít platit zdravotní pojišťovny, ale protože tyto náklady raketově rostou, tak se samozřejmě pojišťovny brání financovat tuto péči v plném rozsahu.
Já si dovolím odcitovat v této věci pár řádků: Ústavů máme v této zemi poměrně hodně. Nevzkvétá ale domácí péče a hlavně kvůli tomu, že praktičtí lékaři, kteří mohou takovou službu předepisovat, jsou limitováni, a proto předčasně volíme ústavní řešení. Právě léčebny dlouhodobě nemocných a domovy důchodců jsou instituce, které se na první pohled zabývají podobnou činností, jenomže rozdíl je tu velmi zásadní. Přinejmenším z finančního hlediska. Zatímco v léčebnách dlouhodobě nemocných pacient nedoplácí vůbec nic, v té druhé, to znamená v domovech sociální péče, odevzdává většinu svého důchodu a leckdy musí rodina hradit další náklady. ***