(17.20 hodin)
(pokračuje Vilímec)
Pokud se týká té druhé vážné námitky, takzvaného podílu krajů na vyčleněné částce, tak dochází ke zvláštní situaci. Dopředu není známo, kolik finančních prostředků bude pro tyto účely vyčleněno ve státním rozpočtu. To se vždy rozhoduje při schvalování státního rozpočtu na příslušný rozpočtový rok. Nastavovat podíly k neznámému objemu prostředků je beztak velmi problémové a samozřejmě může postihnout v konečném důsledku samotné poskytovatele. Navíc, jak je zákon koncipován, jsou podíly fixovány jako průměr, alespoň se to tvrdí, směrných čísel tří let. To znamená mimo jiné, že se konzervuje stav, který vznikl v minulosti, kdy pro stanovování směrných čísel nebyl úplně obecně známý systém. V případě přijetí tohoto zákona, když jsem si to propočetl na částku 7 mld. 200 mil., o které se uvažuje, že by to mohla být částka v příštím roce, tak se výše celkové dotace na jednoho obyvatele podle krajů pohybují od 461 korun, a to v případě Prahy, až do výše 817 korun v případě jiného kraje. Tento rozptyl je značný a není odůvodněný.
Ministerstvo ve svém stanovisku k mému pozměňovacímu návrhu uvedlo, že neexistuje korelace mezi potřebností služeb a zalidněním území. Ve stanovisku je napsáno, že naopak kraje s odlivem obyvatel, typicky kraje příhraniční, řeší na svém území sociální jevy, které jsou finančně náročné. Zajímavé ale je, když jsem se podíval na ona směrná čísla nebo na ony procentní podíly a porovnal to s umístěním krajů a počtem obyvatel jednotlivých krajů, že v případě některých příhraničních krajů, včetně Plzeňského kraje, se to v onom podílu nijak nepromítlo.
Chci dodat, že mnou navrhovaná úprava, kterou předložím v podrobné rozpravě ve druhém čtení, spočívá v tom, že ministerstvo každoročně na základě jasných pravidel nastaví tyto podíly, které nevycházejí pouze z počtu obyvatel, aby bylo jasno, nebo registrovaných kapacit. Počet obyvatel je natolik významný parametr, že nemůže být pominut. Když se podíváte na srovnání počtu obyvatel a výši navrhovaného koeficientu ve vládním návrhu, rozdíly jsou značné. Někdo na tom významně vydělá, někdo na tom významně prodělá. Nechci teď mluvit o tom, kdo na tom prodělává nebo vydělává, ale je zajímavé, že ti aktivní zástupci z Asociace krajů, respektive sociální komise, na tom spíše vydělávají. Nebyly ani předloženy relevantní argumenty k takovým rozdílům. Navíc stanovením těchto podílů přímo v zákoně se zakonzervuje stav minimálně na několik let, přičemž měnit tyto podíly v zákoně i podle mé zkušenosti bude velmi obtížné.
Dámy a pánové, vážené kolegyně a kolegové, pokud chceme dělit tyto prostředky na kraje a neprojde odložení, které bude navrhováno, ať už o dva roky, nebo o jeden rok, tak je možné postupovat dvojím způsobem. Buďto nastavit jednotlivá procenta podle počtu obyvatel, takový návrh také bude podán a k tomu uvádím, že by to bylo zcela namístě v případě, že by došlo k převedení těchto prostředků přímo do rozpočtového určení daňových výnosů krajů. To ale není tento případ. Stále se vychází z toho, že bude ve státním rozpočtu každoročně pro tyto účely vyčleněna státní dotace. V daném případě se tedy ukazuje, že ony podíly na dotaci ze státního rozpočtu by mělo ministerstvo stanovit na základě jasných pravidel pro každý rozpočtový rok. Tady není moudré ani rozumné zbavovat ministerstvo zodpovědnosti. Jsou to státní peníze a ministerstvo by pro každý rok mělo tuto celkovou částku rozdělit. Oproti současné praxi navrhuji mezi kritéria na prvním místě zařadit také počet obyvatel, protože není akceptovatelné, aby se podíly či směrná čísla v některých případech výrazně odlišovaly v porovnání počtu obyvatel, pokud k tomu nejsou zcela transparentní důvody, a ty jsem neslyšel.
Jakási podivně vzniklá dohoda-nedohoda na Asociaci krajů nebo sociální komisi krajů, k ní se i některé kraje stavějí minimálně velmi vlažně, v některých případech i odmítavě, má velmi daleko k nějakému dosaženému konsensu. Proto v zájmu nevytvářet hned na počátku podmínky ke vzniku 14 rozdílných systémů sociální péče - ony už beztak vznikají, ale nemusíme to ještě prohlubovat -, v zájmu především klientů podpořte pozměňovací návrhy, které napravují ty nejvíce kritizované pasáže novely zákona o sociálních službách, pokud se nepodaří financování odložit o dva roky nebo o jeden rok. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vilímcovi. Nyní se slova ujme pan poslanec Adolf Beznoska. Připraví se pan kolega Vít Kaňkovský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Adolf Beznoska: Děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, jenom krátce k tomuto návrhu. Návrhu rozumím. Myslím si, že je dokonce věcně správný, to znamená přesunout financování sociálních služeb na kraje a kontrolní činnost vrátit na Ministerstvo práce a sociálních věcí. Potud s tím celkem problém nemám, naopak považuji to za krok správným směrem. S čím mám ovšem problém, že je ten přechod naprosto nepřipravený. Bavíme se tady o částce pro letošní, nebo příští rok zhruba 7,2 mld. korun, kterou budou přerozdělovat kraje na základě jakýchsi směrných čísel, která si hejtmani, a nevíme za jaké účasti, sami mezi sebou dohodli. To považuji za první chybný krok.
Další chybné kroky jsou v tom, že příslušná metodika, která je vydána, má pro kraje spíše orientační charakter. Není nijak právně závazná a stává se a stane se zcela jistě to, že budeme mít pro 14 našich krajů 14 různých metodik, jak tyto peníze pro poskytovatele rozdělovat. Ponechám stranou to, o čem tady hovořil pan kolega Vilímec, že o těchto částkách by mělo rozhodovat zcela jasně zastupitelstvo kraje, neměla by to být kompetence vyhrazená pouze radě kraje.
Další otazníky vyvolává to, co se stane, když se někdo z poskytovatelů sociálních sítí, který nedostane příspěvek, bude odvolávat. Přinese to celou řadu konfliktů, zmatků, a asi rozumíte, kam mířím. Rozumím tomu, že jediné rozumné při všech těch pozměňovacích návrzích, které tady zazní a zaznívaly na výboru pro sociální politiku, i já sám jsem tam přednesl celou řadu návrhů, bude velmi jednoduše tento zákon o jeden rok, respektive jeho účinnost o jeden rok posunout. Toť vše. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Beznoskovi. Nyní se slova ujme pan kolega Kaňkovský. Připraví se pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vít Kaňkovský: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené dámy, vážení pánové, důvodová zpráva k dnes projednávané novele zákona č. 108/2006 Sb. hovoří o tom, že jejím cílem je upravit několik zásadních okruhů v oblasti sociálních služeb, které v současné podobě zákona nejsou zcela vyhovující. Všichni víme, že zásadním dopadem této novely je přechod financování sociálních služeb na kraje, respektive toto je už z dikce v tuto chvíli platného zákona. Názory na tento krok se od samého schválení zákona v roce 2006 liší jak u politiků, a to jak těch předchozích, tak současných, tak u poskytovatelů sociálních služeb, ale samozřejmě i u veřejnosti, a to zejména u té části veřejnosti, která je na sociálních službách bezprostředně závislá. ***