(17.10 hodin)
(pokračuje Aulická-Jírovcová)
Takovéto propojení je však neakceptovatelné, neboť značně znesnadňuje pružnost, vymahatelnost práva. Předkladatel v důvodové zprávě v části 3 uvádí statistické údaje, ze kterých je patrné, že za období let 2008 až 2013 bylo provedeno celkem 1 643 inspekcí, tj. že z celkového množství 5 729 registrovaných sociálních služeb byla za šest let provedena inspekce pouze u 28,69 % registrovaných sociálních služeb. Při této frekvenci provádění inspekcí je vymahatelnost práva takřka nulová. V praxi to znamená, že nebude možné několik let zrušit registraci poskytovateli sociálních služeb, který závažným způsobem opakovaně porušuje plnění zákonem stanovených povinností. Půjde-li o porušení práv uživatelů, je tato časová prodleva neakceptovatelná. V systému budou dlouhodobě existovat sociální služby pochybné kvality.
Další úprava se týká § 98 odst. 2, kde s ohledem na povinnosti stanovené krajům je neakceptovatelné tyto subjekty zcela vyčlenit z procesu hodnocení kvality sociálních služeb. Kraje by měly mít přece možnost zúčastnit se inspekcí sociálních služeb poskytovaných na jejich území, neboť by měly mít o kvalitě těchto služeb s ohledem na povinnosti svěřené jim zákonem v povědomí. V případě, že kraj nebude mít informace o kvalitě služeb, hrozí, že dojde k předimenzování sítě o další poskytovatele z důvodu poptávky po službě, která bude považována za kapacitní problém, ačkoliv může být problém kvality v místě poskytovaných služeb. S tím jsou spojeny i finanční nároky na státní rozpočet. Cílem každého kraje v rámci definování služeb je však vytvoření efektivních, kapacitně vyhovujících, ale především kvalitních sociálních služeb. Procesy registrace sociálních služeb, hodnocení jejich kvality a financování jejich poskytování jsou úzce propojené. Principem by tedy měla být úzká a aktivní spolupráce všech zainteresovaných subjektů, a je tedy nepřijatelné, aby tomu tak nebylo.
Poslední úprava se týká § 85 odst. 3. V souvislosti s plněním povinností, které jsou krajům stanoveny, zejména povinností souvisejících s financováním sociálních služeb, je nezbytné, aby byly co nejvíce informovány o kvalitě sociálních služeb na jejich území, a to všech sociálních služeb, u nichž byla inspekce provedena. K tomu je zapotřebí, aby měly k dispozici konkrétní výstupy z provedených inspekcí. Informace o výsledku provedení inspekce dle § 38a prováděcí vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, tak jak jsou zapisovány doposud, jsou nedostačující, tedy nejsou dostatečně vypovídající a jsou v různé kvalitě v různých krajích.
Věřím, že tento pozměňovací návrh dostane ve třetím čtení zelenou a napomůže tak vylepšení navrhované novely o přechodu financování sociálních služeb na kraje. Já vám děkuji za pozornost. (Potlesk z řad KSČM.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji poslankyni Haně Aulické za její vystoupení. Pokračujeme v rozpravě vystoupením pana kolegy Vilímce, připraví se pan poslanec Beznoska. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, již v prvním čtení zazněla poměrně obsáhlá a také kritická debata na adresu připravenosti této novely zákona o sociálních službách. Přiznám se, že jsem v mezidobí od prvního čtení prostudoval mnohé materiály, vyslechl mnohé argumenty ve prospěch i v neprospěch tohoto návrhu, ať už argumenty kraje, jehož jsem trvalým obyvatelem, argumenty Svazu měst a obcí České republiky i některých poskytovatelů sociálních služeb. Využil jsem i možnosti podat prostřednictvím rozpočtového výboru, nikoliv sociálního výboru, pozměňovací návrhy v těch věcech, kde podle mého názoru nebylo dosaženo nějakého konsensu.
Paní ministryně uvedla ve své vstupní řeči, že Ministerstvo práce a sociálních věcí nenastavovalo ona směrná čísla, že to nastavovaly kraje, že to byla otázka dohody krajů. No, já jsem učinil na Zastupitelstvu Plzeňského kraje dotaz směřovaný panu hejtmanovi, který je statutárním zástupcem Plzeňského kraje, zda skutečně hejtmani, tedy Rada Asociace krajů, hlasovali o nastavení těch zafixovaných podílů na celkové částce dopředu neznámé, vyčleněné každoročně pro sociální služby, které jsou předmětem přílohy tohoto zákona. Nedočkal jsem se odpovědi. Větší světlo do toho vnesla paní ministryně, když prohlásila, že tzv. dohoda krajů byla pouze dohoda na úrovni sociální komise, resp. členů sociální komise krajů. Myslím, že nelze takto postupovat v situaci, kdy se nerozhoduje o rozdělování částek tisíců, statisíců, milionů, ale miliard. Není možné akceptovat, byť nějaký většinový názor komise, ačkoliv je to komise odborná, sociální komise, bez toho, že by o tom hlasovali hejtmani krajů, Rada Asociace krajů.
K svým dvěma pozměňovacím návrhům, které jsem uplatnil na rozpočtovém výboru a které se týkají právě onoho rozdělení finančních prostředků, resp. zrušení oné přílohy, která fixuje jistá směrná čísla nebo určité podíly na několik let dopředu, minimálně do doby, než se změní zákon, a také nastavení obvyklého schvalování jednotlivých dotací na zastupitelstvu kraje, resp. schvalování samostatné působnosti, jsem dostal pouze stručná stanoviska obou ministerstev, nejen Ministerstva práce a sociálních věcí, ale také Ministerstva financí. Podle mého soudu představa, že tyto prostředky půjdou k tomu prvnímu pozměňovacímu návrhu, který jsem uplatnil a uplatním ještě v podrobné rozpravě, představa, že budeme rozdělovat prostředky v řádu miliard nějakým zvláštním způsobem na základě výjimek ze zákona o krajích, je pro mě představa absurdní. Ze současné dikce zákona o krajích totiž nelze - a většina, nebo všichni krajští zastupitelé to vědí - bez rozhodnutí zastupitelstva rozdělovat částky nad 200 tis. korun, nelze rozdělit ani jednu korunu mimo zastupitelstvo, pokud ty částky jsou směrované obcím. Ani z části věty, o kterou se opírá důvodová zpráva i stanovisko Ministerstva práce a sociálních věcí, tedy z části věty v § 36 odst. 1 písm. c) ve vztahu k účelovým dotacím z prostředků státního rozpočtu, nevyplývá kompetenční příslušnost rady kraje. Prostě nelze takovým způsobem zasahovat do samosprávních pravomocí orgánů krajů, určovat zákonem o sociálních službách, nikoliv zákonem o krajích, který orgán kraje rozhoduje o poskytnutí dotace.
Ministerstvo na jednání rozpočtového výboru poukazovalo, že všechny připomínky byly vypořádány. Ale i samotné kraje - např. i Plzeňský kraj požadoval v této věci zrušit navrhovanou speciální úpravu rozhodování o poskytnutí dotace. Navíc je obecně známo, že zastupitelstvo má právo si vyhradit i další pravomoci v samostatné působnosti mimo pravomocí vyhrazených radě. To nezpochybňovali ani zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí ani přítomný předseda sociální komise Asociace krajů pan Čermák.
Ačkoliv jsem jako opoziční politik kritik současného fungování krajů, musím podotknout, že kraje se za dobu své existence naučily časově plánovat zastupitelstva tak, aby nikterak neohrozily chod nejrůznějších subjektů odkázaných na dotace. Odmítám, že by zastupitelstvo kraje nebylo schopno rozhodnout o dotacích dříve než v červnu, jak se píše ve stanovisku Ministerstva práce a sociálních věcí. To jsou nepravdivá tvrzení od někoho, kdo se rozhodl obhajovat neobhajitelné. Jsme svědky neustálého používání, podle mého soudu spíše nadužívání, termínu, jako je transparentnost. Tato vláda se k těmto termínům hlásí, přitom v daném případě se činí pravý opak. ***