(10.50 hodin)
(pokračuje Dolejš)

Pokud se podíváte na konvergenční program, či, předpokládám, v návrhu státního rozpočtu, tak uvidíte, že nárůst inkasa této daně sice existuje, ale lze ho dávat do souvislosti spíše s oživením hospodářského růstu, nikoli ve vztahu k diskriminačním opatřením této vlády, což je fakt. Tedy pokud nepřijmete opatření, o kterém tady chci hovořit, protože si myslím, že dosavadní hra na návrat progrese je skutečně jenom hrou, a až vám na konci připomenu sazby, o kterých je řeč, uvidíte, že to není nic dramatického, necpeme se nikam do Skandinávie nebo do zemí, kde mají skutečně vysoké progresivní sazby.

Také si nemyslím, že problém s bilancováním státního rozpočtu lze řešit pouze opatřeními v oblasti zlepšení výběru daní. Já vím, že je to hlavní leitmotiv vlády, která nechce daně moc měnit, a navíc je to skutečný problém, ale efekty si s odstupem času teprve ukážeme a rozebereme. Tohle je, myslím, poměrně jasné opatření a ten efekt by byl bez diskuse.

Samozřejmě že tady jsou zmiňovaná bolavá místa. Chápu to, jak je nastavena problematika zdanění OSVČ, tedy ty zde tolikrát skloňované paušály, jako jistý kompromis. Jistě si vzpomenete, když vláda připravovala tento návrh zákona, že tam byly návrhy, které byly daleko, ale daleko bolestnější, a že jestliže tady jsme se shodli, že podnikatelé, zejména drobní, nejsou žádní paraziti a že je třeba diferencovaně přistupovat k zvýšení jejich daňového přínosu do společné pokladny, tak se to týká jenom paušálu 60 %, což se týká některých vybraných oborů. Je to vztaženo i k limitu 2 milionů, atd., atd. Chápu odpor k prostředí OSVČ obecně, ale dopad je diferencovaný a myslím si, že tento kompromis se dá spolknout.

Dalším bolavým místem - samozřejmě všichni jsme dostali dopisy od našich přátel či nepřátel či kolegů z investičních fondů. Samozřejmě debata o tom, jestli Česko se má pokusit býti druhým Lucemburskem, tady je dlouho, ale opět si nemyslím, že teď jsme v situaci, kdy bychom toto museli rozhodnout. Mě tam daleko víc trápí to, že až do roku 2016 bylo odsunuto ukončení historie tzv. superhrubé mzdy například. Ale nepochybně se k tomuto daňovému titulu ještě vrátíme. Teď je to krok, který je, řekněme, nutný alespoň k tomu, abychom alespoň nějakým způsobem zbilancovali a uzavřeli návrhy daňových opatření pro fiskální období roku 2015.

A teď závěr, i když tedy nepoužiji slova kolegy Komárka ceterum autem censeo, která si vypůjčil od známého starého římského politika Cata, přezdívaného cenzor, ale řeknu bez prodlužování už jenom to, že navrhujeme tři sazby, že zůstává základní sazba pro příjmy do 50 tisíc měsíčně, sazba nad, tedy střední, by dosahovala 18, čili 15, 18, a ta horní nad 100 tisíc příjmů měsíčně, čili tzv. milionáři, když to posčítám za rok, by měli 21. Na příští období, zatím se stále pohybujeme v kategorii superhrubá mzda samozřejmě. Okamžikem, kdy superhrubá mzda končí, můžeme se opět věnovat vyladění této progresivní škály.

To je základ mého pozměňovacího návrhu a samozřejmě že se k němu přihlásím, teď už bedlivěji a bez doplňků, v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.

 

: Děkuji panu poslanci Jiřímu Dolejšovi, slova se ujme pan kolega Vilímec, připraví se pan poslanec Petr Bendl. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, již v prvním čtení byla vedena poměrně obsáhlá diskuse nad tímto sněmovním tiskem, především nad tím, zda je namístě vedle obnovení slevy na důchodce nebo zvýšení slevy na druhé a třetí dítě opět potřeba velmi výrazným způsobem zasahovat do nedávno přijatých daňových zákonů. Již to zde padlo od pana poslance Stanjury. Já jsem byl také jako nečlen, ale jako předkladatel pozměňovacích návrhů přítomen jednání rozpočtového výboru a tam paní náměstkyně ministra financí potvrdila, že tento sněmovní tisk bude znamenat navýšení daňové zátěže zhruba o necelých 15 mld. korun, a to v porovnání se současnou platnou legislativou od 1. ledna 2015. To je evidentní a potvrdilo to i Ministerstvo financí.

Víte, položme si otázku, zda je rozumné opět měnit něco, co ještě ani nezačalo platit. Nedivme se pak malé důvěře obecně nás občanů ve stabilní legislativní poměry. Ten, kdo nejvíce doplácí na neustálé změny daňových zákonů, je většinou daňový poplatník. Ten se jednak téměř v různých účinných a neúčinných ustanoveních nedokáže vyznat, někdy se nedokážou vyznat ani daňoví poradci. Platí to, co prohlásil pan předseda Petr Fiala, že pokud by návrh obsahoval pouze obnovení slevy na důchodce nebo zvýšení slevy na druhé a třetí dítě plus technické věci ve spojení s novým občanským zákoníkem nebo upřesněním některých záležitostí s tím spojených, tak nemáme problém takový návrh podpořit.

Určitě nemáme problém podpořit obnovení základní slevy na daně pro pracující důchodce. Vždyť to byla Občanská demokratická strana, která předložila tento návrh jako sněmovní tisk 184, a je s podivem, že zatímco pokud to předloží koaliční vláda, pokud je to vládní návrh, tak s tím vláda souhlasí, a pokud se stejné ustanovení, obnovu slevy na důchodce, snaží obnovit Občanská demokratická strana, opozice, vládní souhlas k tomu není. To je docela, když jsme mluvili o pokrytectví včera, tak je to docela zajímavé.

Určitě z mé strany, osobně z mé strany, ale i ze strany ODS nemůžeme spolknout to, co tvrdil, že může spolknout pan poslanec Dolejš. My jsme určitě jednoznačně proti omezení nastavení výdajových paušálů pro OSVČ. Víte, to je takový letitý boj proti těm - ze strany levice - proti těm, kteří šli do rizika a podnikají. Mnozí z nich vytvářejí další pracovní místa, zaměstnávají další osoby. Všichni víme, že toto opatření v omezení výdajových paušálů pro OSVČ oproti stávajícímu stavu nic pozitivního nepřinese. Když se podíváte, jaký to má dopad do státního rozpočtu, má to dopad pouze 200 mil. korun. Nevím, jestli je to konzervativní odhad Ministerstva financí, anebo nekonzervativní odhad. Pro územní celky to má dopad 300 mil. korun, tzn. celkově dopad pouze půl miliardy korun. Mnohokrát debatovaný problém dopadu nižšího výběru daňových výnosů na základě tzv. daňového přiznání u územních samosprávných celků je třeba řešit jiným mechanismem v rámci rozpočtového určení daní. Je totiž obecně známo, že snížení daňového inkasa v případě daňových výnosů na základě daňového přiznání není dáno pouze výdajovými paušály, ale systémem vůbec technického nastavení inkas daně vydělané na položce daně z příjmů na základě daňového přiznání.

Nechci mluvit o dalších změnách, které vládní návrh představuje, protože o tom mluvili předřečníci, ale chci se zastavit u změn daňového řádu. Je zajímavé, že při rozsahu vůbec těch změn v daňovém řádu se velmi málo o tom diskutovalo a velmi málo artikulovalo, že tento zákon také přináší tyto mnohé změny, a to nejsou pouze změny technické povahy, to jsou změny, které výrazně posilují na jedné straně postavení daňového správce, na druhé straně výrazně omezují postavení daňového poplatníka. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP