(18.40 hodin)
(pokračuje Fischerová)
Nyní k Rusku. Rusko svým počínáním na Ukrajině mezinárodní právo zcela nepochybně porušilo. Anexí Krymu pošlapalo svá vlastní slova obsažená v Budapešťském memorandu, ve kterém garantovalo ukrajinské hranice výměnou za to, že se Ukrajina vzdá jaderných zbraní, mimochodem ve své době třetího nejvyššího jaderného arzenálu na světě. Možná že kdyby si Ukrajinci jaderné zbraně tehdy ponechali, dneska by si na ně Rusko netrouflo, ale pozdě bycha honiti.
Dalším dokladem porušení mezinárodního práva ze strany Ruska jsou právě ruští vojáci, kteří i v dnešních dnech operují na Ukrajině. I o tom jste někteří z vás dnes tady mluvili s otazníky. A já řeknu, jak bylo řečeno, jsou sice neoznačeni, přitom bylo řečeno, že od doby příměří od 5. září jich velká část odešla, ruských vojáků, čili konstatuji: Každopádně tam ale jsou a jen blázen by mohl jejich nepřítomnost či přítomnost na Ukrajině popírat.
Chceme-li zabránit, aby kyvadlo mezinárodních vztahů se vychýlilo směrem ke koncertu velmocí, je opravdu naším zájmem pomoci Ukrajině. Velmi dobře to chápe Polsko, Pobaltí a další země bývalého východního bloku. Bohužel se ukazuje, že ne úplně dobře to chápeme my, resp. ne vždy naše vláda. Přitom kdo jiný než my s naší historickou zkušeností bychom měli být schopni pochopit situaci národa, který čelí agresi svého silnějšího a rozpínavě uvažujícího souseda?
Ještě se krátce vyjádřím k panu premiérovi a k chování, které zde dnes bylo rozebíráno z různých pohledů. Politika, mohla bych ji nazvat někdy svým chováním chamberlainovskou, svým nabíháním různým lobbistickým zájmům některých průmyslových odvětví, zradila naše národní zájmy. Opět jsem také pozorně poslouchala pana ministra zahraničí, a teď ho tu nevidím, který citoval: když přestane dialog, budeme za to těžce platit, jak citoval z New York Times. Na druhé straně jsem ráda slyšela, že dialog bude pokračovat, což je jedině správně, a budu ráda, když dialog bude také pokračovat na území, řeknu, nejenom výboru pro evropské záležitosti, ale i zahraničního výboru. Věřím, že pan ministr zahraničí Zaorálek - pořád není - bude chodit na tyto výbory, když si ho pozveme, protože jsou to nyní některá témata, o kterých budeme jistě rádi slyšet, i o jednání OBSE, o kterém nás dnes informoval, tak může být častější.
Dámy a pánové, nejsme velmoc a v dohledné době jí určitě ani nebudeme. Vážená vládo, nic však se nemění na tom, že svým chováním na mezinárodním poli spoluvytváříme systém mezinárodních vztahů. Toto bychom si měli velmi uvědomovat.
Já vám děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji paní poslankyni Fischerové. S další řádnou přihláškou je přihlášen pan poslanec Radim Holeček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Radim Holeček: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené dámy, vážení pánové, také se vrátím k meritu věci. V komentáři premiéra Sobotky k sankcím EU a k vývoji na Ukrajině ze dne 6. 9. 2014 jsem se mj. dočetl, a pan premiér to dnes zde potvrdil, že ČR uspěla se snahou upravit návrh nových sankcí vůči Rusku. Ptám se: opravdu lze považovat za úspěch, že bude, cituji pana premiéra, méně poškozena ekonomika EU a už nehrozí přímé riziko pro český průmyslový export do Ruska? Z čistě ekonomického hlediska asi ano. Je-li ekonomické hledisko tím zásadním parametrem našeho postoje, proč se pan premiér a vláda proti sankcím nevymezí zcela? Zachránili bychom tak možná více než oněch 8 mld. tržeb, kterými se předseda vlády ve svém komentáři chlubí. Připadají vám tyto otázky hloupé? Ano, mně také. Skutečnost je taková, že v tuto chvíli na východní Ukrajině panuje křehké příměří. Opravdu si někdo myslí, že by tomu tak bylo i v případě, kdyby západ proti Rusku sankce neuplatnil? Jaký že to postoj v otázkách zahraniční politiky a bezpečnosti naší republiky a našich občanů vlastně premiér a vláda zastávají? Netuším, po celé této diskusi a vystoupení pana premiéra opravdu netuším.
Jakou jinou alternativu řešení bezpečnosti ČR a bezpečnosti českých občanů než připojit se k sankcím EU, nám premiér a vláda nabízí? Žádnou jsem nezaregistroval. A máme vůbec nějakou koncepci zahraniční politiky? To, že srozumitelná a konzistentní zahraniční politika momentálně není, ještě neznamená, že neexistuje žádné zahraničí. A to, že ignorujeme nebezpečí, ještě neznamená, že kolem nás je bezpečno. Nebezpečí kolem nás je a to nebezpečí je zcela reálné. Naše vláda musí jasně formulovat zahraniční politiku a musí jasně formulovat, jak před tímto nebezpečím ochrání naši republiku a naše občany. Pokud si dnes vyhrazujeme právo nesouhlasit se sankcemi vůči Rusku či jejich částí, neodpovídá-li to našim zájmům, může se nám totiž stát, že v budoucnu někdo jiný si vyhradí právo nestarat se kupříkladu o naši obranu, nebude-li to odpovídat jeho zájmům.
Ve standardních otázkách týkajících se EU a našich postojů v rámci EU jsme si již zvykli na to, že pan premiér takřka vždy zaujme takový postoj, jaký Evropa žádá. Paradoxně ale ve věci, která je zcela zásadní, klíčová, se pan premiér chová zcela opačně. Tady jde o zcela zásadní postoj ovlivňující naši bezpečnost! Není možné veřejně zpochybňovat připravenost evropských zemí přijmout sankci ve chvíli, kdy ještě není zřejmé, o jaké sankce vlastně půjde. Měl-li premiér výhrady, měl je komunikovat především se svými partnery a navenek pak s nimi vystupovat jednotně. Sankce totiž nemají jenom konkrétní ekonomické dopady, ale mají také dopady symbolické a psychologické. A jestliže my jsme už na začátku ukázali, že nejsme dostatečně silní a odhodlaní, že ještě budeme zvažovat, jestli se nás to příliš nedotkne, a budeme zkoumat, jestli je to teď pro nás výhodné, tak jsme zcela zásadně oslabili samotný smysl sankcí. Tím jsme samozřejmě oslabili naši bezpečnost, a to je neakceptovatelné!
Sankce možná nejsou nejlepším řešením, možná jsou i jiná řešení, ale pan premiér se nemůže chovat tak, že žádnou jinou alternativu nenabízí, a zároveň ještě, než jsou konkrétní parametry sankcí na stole, říkat, že s nimi možná nebudeme souhlasit, a pak se ještě chlubit, jak jsme to krásně vyjednali a že se vlastně tak moc neděje. Zahraniční politika a s ní související bezpečnostní otázky, to není jen tak nějaké vyjednávání výjimek z pravidel EU, to není hra o to, kdo si v rámci EU vyjedná lepší podmínky v té či jiné oblasti, a získá tak nějakou výhodu na úkor těch druhých. Konflikt na východní Ukrajině je mimořádně nebezpečný, a to nejen pro Ukrajinu samotnou, ale pro celou Evropu. Nejenom proto, že se může někam přenést. Nemůžeme před ním zavírat oči a tvářit se, že se nic neděje, a vyjednat s i výjimky, aby nás sankce bolely méně než naše partnery. Pro ČR je tento konflikt v mnohém ještě nebezpečnější než pro některé naše partnery v EU. Stačí si vzpomenout na naši poválečnou historii a uvědomit si, jak blízko od nás se ukrajinsko-ruská hranice vlastně nachází. Představme si například tu vlnu uprchlíků, která by v případě eskalace konfliktu na Ukrajině do ČR nepochybně přišla. Jsme na to připraveni? Pokud tomu chceme zabránit, pokud chceme pomoci ten konflikt vyřešit mírovými prostředky, tak musíme být silní, odhodlaní a postupovat jednotně s našimi partnery. Kdykoliv v historii západní demokracie postupovaly jinak, dopadlo to špatně.
Rozhodně nevoláme po eskalaci konfliktu s Ruskem a raději bychom viděli diplomatická řešení, ale k těm se dá dospět jedině tak, že budeme schopni jasně formulovat naše zájmy, cíle, kterých chceme dosáhnout, a že ukážeme sílu je prosadit. Učinit to můžeme společně s našimi západními partnery právě prostřednictvím nekompromisních ekonomických sankcí a tento jasný a silný postoj premiér svým lavírováním a podmiňováním prostě oslabuje. Napadá mě otázka - tohle je ta evropská první liga, kterou v předvolební kampani na billboardech hlásali kandidáti ČSSD? Pokud ano, tak pěkně děkuji, ale takovouhle první ligu, o tu já nemám zájem! A o té naší první lize si už asi myslí své i v Bruselu. Jak jinak si máme vysvětlit portfolio, které nakonec zbylo na paní Jourovou? Je to myslím pěkná, spíše nepěkná ukázka diplomatických schopností, tedy spíše neschopností pana premiéra. A tam lze říci jenom s Cimrmanem: To je taková pěkná tečka za tím naším případem.
Já bych chtěl využít teď chvíle a dát procedurální návrh na závěr, abychom jednali po 19. a 21. hodině. Děkuji. Jednali a hlasovali po 21. hodině. ***