(17.00 hodin)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní byl přihlášen s přednostním právem pan premiér Bohuslav Sobotka.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Já bych měl jeden návrh. Jsem přihlášený já, jak jsem se informoval, je přihlášený pan ministr Mládek a pan ministr Stropnický. Všichni máme přednostní právo. Pokud to tak dále bude pokračovat, tak bude probíhat diskuse jenom těch, kdo mají přednostní právo, a nedostaneme se k řádné schůzi. Já bych měl návrh, že bychom s pány ministry - já jsem s nimi o tom hovořil - stáhli teď naše přihlášky s přednostním právem, tak aby se vzápětí potom mohlo hlasovat o programu schůze, a pak bychom se tedy přihlásili a pokračovali v diskusi, ale už by se mohli také hlásit i další poslanci a poslankyně, kteří teď mluvit nemohou. Čili jestli by s tím byl souhlas a pokud budou toto naše rozhodnutí respektovat i další poslanci a poslankyně s přednostním právem, tak bych si dovolil i za pány ministry Mládka a Stropnického prohlásit, že se v tuto chvíli vzdáváme přednostního práva, a přihlásili bychom se s přednostním právem už v rámci nově otevřené a zahájené schůze Poslanecké sněmovny, pokud bude schválen její program. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, pane premiére. Vzhledem k tomu, že všichni tři přihlášení s přednostním právem své přihlášky v tento moment stáhli, já neregistruji nikoho, kdo by byl přihlášen s přednostním právem, a předtím než budeme hlasovat o celém návrhu pořadu 15. schůze, tak udělám to, že vás všechny odhlásím a požádám vás, kolegyně a kolegové, o opětovné přihlášení do systému.
Nyní přistoupíme ke stanovení pořadu 15. schůze, jehož návrh byl uveden na pozvánce. Připomínám, že podle § 54 odst. 7 zákona o jednacím řádu rozhodne Sněmovna pouze o pořadu uvedeném v žádosti, takže nebylo možné navrhnout žádnou změnu ani doplnění pořadu, takže není možné rozšiřovat schválený pořad.
Nyní tedy budeme hlasovat o celém návrhu pořadu 15. schůze Poslanecké sněmovny, tak jak byl písemně předložen.
Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro pořad schůze, tak jak byl navržen, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Končím hlasování číslo 2. Přítomných poslanců je 119, pro tento návrh bylo 80, proti 11. To znamená, že návrh schůze byl schválen.
1.
Stanovisko vlády České republiky k sankcím Evropské unie vůči Ruské federaci
Já tedy prosím, aby se ujal slova pověřený člen vlády. Slova se ujme pan premiér.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, já bych se tedy již přihlásil do diskuse v rámci probíhající schůze Poslanecké sněmovny, jejíž program jsme před malou chvílí schválili. Dovolte mi, abych reagoval na prozatím proběhlou rozpravu před závorkou, tedy před schváleným programem, a vyjádřil se k některým věcem a možná i zčásti doplnil své úvodní vystoupení.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, já se snažím využít to období, které je teď před komunálními a senátními volbami, podobně jako řada z vás jezdím po městech a obcích, diskutuji s občany a musím říci, že mezi lidmi skutečně jsou silné obavy. Není to věc, kterou bychom měli jakýmkoli způsobem bagatelizovat. Řada lidí se bojí války. Ptají se, jestli skutečně hrozí konfrontace na východě Ukrajiny, která by mohla být ještě širší než to, co zažíváme teď. Jestli skutečně je tady nějaké riziko, že se může dostat do konfrontace NATO a Rusko na pozadí té krize, která na Ukrajině je. Na tohle se lidé ptají. Lidé se obávají také hospodářské nestability, která souvisí s ukrajinskou krizí. Byly publikovány výsledky o poklesu německého exportu do Ruska. Byly publikovány výsledky o stagnaci německého hospodářského růstu a o hospodářských problémech, které přetrvávají v Itálii a ve Francii.
Věc, která myslím také stojí za zamyšlení, je, že řada občanů přichází s názorem, že o situaci na Ukrajině, o té krizi mezi Ukrajinou a Ruskem, nejsou v naší zemi poskytovány objektivní a vyvážené informace. Řada lidí si stěžuje na to, že zejména ve veřejnoprávní televizi a veřejnoprávním rozhlase jsou cítit určité propagandistické tendence, které straní jenom jedné straně. I to je pocit, se kterým lidé na ty diskuse, kterých se účastním, přicházejí.
Letošní rok je rokem, kdy jsme si v létě připomněli sto let od vypuknutí první světové války. To vůbec není hezké výročí, které jsme si v letošním roce připomínali, a já chci jenom připomenout, že první světová válka začala také v zásadě nenápadně. Začala tím, že Rakousko-Uhersko uspořádalo trestnou výpravu proti Srbsku, vyhlásilo válku Srbsku. Počítalo se s tím, že to bude věc, která bude rychle skončena vítězstvím Rakousko-Uherska. Nakonec se z toho stal celosvětový konflikt, který změnil tvář Evropy, do značné míry ovlivnil světové dějiny, ale stál především miliony mrtvých. A i celá Česká republika, ať přijdete do menší obce, nebo většího města, všude naleznete pomníček se jmény těch, kdo zahynuli v první světové válce. S odstupem sta let se téměř všichni historici a odborníci shodli na tom, že to byla ve skutečnosti válka nesmyslná, že to byla válka, která vedla k nesmyslnému, zbytečnému, absurdnímu počtu obětí ze všech evropských zemí. A začala vlastně nenápadně a celý svět se do toho víru nechal vtáhnout.
Já myslím, že je strašně důležité, abychom si hlídali ty aspekty ukrajinské krize, které souvisí s tím, že se eskaluje napětí, a to nejen v oblasti hospodářských a politických vztahů, ale eskaluje se také napětí v oblasti bezpečnosti. Myslím si, že je také důležité, abychom přemýšleli o tom, že jsme součástí západního světa, jsme součástí NATO, jsme součástí Evropské unie, ale myslím, že to, co bychom mohli západnímu společenství přinést a co bychom mohli do západního společenství přinést, je přece hlubší znalost toho prostředí, které existuje na východě Evropy, hlubší znalost mentality lidí, kteří na východě Evropy žijí, protože já mám velmi často pocit ze stanovisek některých kolegů ze zemí Evropské unie nebo kolegů z NATO, že ve skutečnosti ty reálie na Ukrajině, na východě Ukrajiny, v Rusku, příliš neznají a jejich reakce z té znalosti nevycházejí.
Myslím si, že je potřeba se zeptat, jestli našemu regionu, střední a východní Evropě, pomůže hospodářská válka s Ruskem. Je potřeba se zeptat, jestli našemu regionu pomůže, pokud se v důsledku toho napětí a eskalace sankcí spustí nějaká nová železná opona na východní hranice Ukrajiny, co to vlastně bude znamenat. A je potřeba se zeptat, jestli našemu regionu pomůže růst bezpečnostního napětí. A je potřeba se také zeptat, jestli je to skutečně dobrý a odpovědný postup, jestliže přetahování o Ukrajinu, přetahování o to, jestli Ukrajina bude patřit do ruského integračního uskupení, nebo evropského integračního uskupení, bylo dovedeno až na samou hranici rozpadu Ukrajiny a bylo dovedeno až na samou hranici občanské války na Ukrajině, protože to je mimo jiné důsledek právě toho geopolitického tlaku a různých geopolitických zájmů, které se nyní právě na Ukrajině promítají. A právě proto, že jde o vážné geopolitické zájmy a geopolitické tlaky a my jsme jejich součástí, tak je nesmyslné si myslet, že se to vyřeší hospodářskými sankcemi západního světa proti Rusku.
Když jsem mluvil o těch obavách lidí, o čem přemýšlejí, z čeho mají strach, tak řada občanů má pocit, že je to tlak, který směřuje vůči Rusku, a že je to právě tlak, snaha rozšiřování Evropské unie a NATO, že to je něco, co vyvolává v Rusku právě jeho agresivní chování, které se teď projevuje na Krymu a na Ukrajině.
Tady se zmiňovaly hospodářské sankce. Mě tedy potěšilo, že i zástupci pravicových stran vítají, že se sankce nedotknou naší ekonomiky, ale musím říci, že to, co se odehrává, ta diskuse, která se odehrává kolem podoby hospodářských sankcí, trošku připomíná to, co už jsme si v České republice v minulosti zažili. ***