Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Bartošek)

1.
Stanovisko vlády České republiky k sankcím Evropské unie vůči Ruské federaci

Já tedy prosím, aby se ujal slova pověřený člen vlády. Slova se ujme pan premiér.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, já bych se tedy již přihlásil do diskuse v rámci probíhající schůze Poslanecké sněmovny, jejíž program jsme před malou chvílí schválili. Dovolte mi, abych reagoval na prozatím proběhlou rozpravu před závorkou, tedy před schváleným programem, a vyjádřil se k některým věcem a možná i zčásti doplnil své úvodní vystoupení.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, já se snažím využít to období, které je teď před komunálními a senátními volbami, podobně jako řada z vás jezdím po městech a obcích, diskutuji s občany a musím říci, že mezi lidmi skutečně jsou silné obavy. Není to věc, kterou bychom měli jakýmkoli způsobem bagatelizovat. Řada lidí se bojí války. Ptají se, jestli skutečně hrozí konfrontace na východě Ukrajiny, která by mohla být ještě širší než to, co zažíváme teď. Jestli skutečně je tady nějaké riziko, že se může dostat do konfrontace NATO a Rusko na pozadí té krize, která na Ukrajině je. Na tohle se lidé ptají. Lidé se obávají také hospodářské nestability, která souvisí s ukrajinskou krizí. Byly publikovány výsledky o poklesu německého exportu do Ruska. Byly publikovány výsledky o stagnaci německého hospodářského růstu a o hospodářských problémech, které přetrvávají v Itálii a ve Francii.

Věc, která myslím také stojí za zamyšlení, je, že řada občanů přichází s názorem, že o situaci na Ukrajině, o té krizi mezi Ukrajinou a Ruskem, nejsou v naší zemi poskytovány objektivní a vyvážené informace. Řada lidí si stěžuje na to, že zejména ve veřejnoprávní televizi a veřejnoprávním rozhlase jsou cítit určité propagandistické tendence, které straní jenom jedné straně. I to je pocit, se kterým lidé na ty diskuse, kterých se účastním, přicházejí.

Letošní rok je rokem, kdy jsme si v létě připomněli sto let od vypuknutí první světové války. To vůbec není hezké výročí, které jsme si v letošním roce připomínali, a já chci jenom připomenout, že první světová válka začala také v zásadě nenápadně. Začala tím, že Rakousko-Uhersko uspořádalo trestnou výpravu proti Srbsku, vyhlásilo válku Srbsku. Počítalo se s tím, že to bude věc, která bude rychle skončena vítězstvím Rakousko-Uherska. Nakonec se z toho stal celosvětový konflikt, který změnil tvář Evropy, do značné míry ovlivnil světové dějiny, ale stál především miliony mrtvých. A i celá Česká republika, ať přijdete do menší obce, nebo většího města, všude naleznete pomníček se jmény těch, kdo zahynuli v první světové válce. S odstupem sta let se téměř všichni historici a odborníci shodli na tom, že to byla ve skutečnosti válka nesmyslná, že to byla válka, která vedla k nesmyslnému, zbytečnému, absurdnímu počtu obětí ze všech evropských zemí. A začala vlastně nenápadně a celý svět se do toho víru nechal vtáhnout.

Já myslím, že je strašně důležité, abychom si hlídali ty aspekty ukrajinské krize, které souvisí s tím, že se eskaluje napětí, a to nejen v oblasti hospodářských a politických vztahů, ale eskaluje se také napětí v oblasti bezpečnosti. Myslím si, že je také důležité, abychom přemýšleli o tom, že jsme součástí západního světa, jsme součástí NATO, jsme součástí Evropské unie, ale myslím, že to, co bychom mohli západnímu společenství přinést a co bychom mohli do západního společenství přinést, je přece hlubší znalost toho prostředí, které existuje na východě Evropy, hlubší znalost mentality lidí, kteří na východě Evropy žijí, protože já mám velmi často pocit ze stanovisek některých kolegů ze zemí Evropské unie nebo kolegů z NATO, že ve skutečnosti ty reálie na Ukrajině, na východě Ukrajiny, v Rusku, příliš neznají a jejich reakce z té znalosti nevycházejí.

Myslím si, že je potřeba se zeptat, jestli našemu regionu, střední a východní Evropě, pomůže hospodářská válka s Ruskem. Je potřeba se zeptat, jestli našemu regionu pomůže, pokud se v důsledku toho napětí a eskalace sankcí spustí nějaká nová železná opona na východní hranice Ukrajiny, co to vlastně bude znamenat. A je potřeba se zeptat, jestli našemu regionu pomůže růst bezpečnostního napětí. A je potřeba se také zeptat, jestli je to skutečně dobrý a odpovědný postup, jestliže přetahování o Ukrajinu, přetahování o to, jestli Ukrajina bude patřit do ruského integračního uskupení, nebo evropského integračního uskupení, bylo dovedeno až na samou hranici rozpadu Ukrajiny a bylo dovedeno až na samou hranici občanské války na Ukrajině, protože to je mimo jiné důsledek právě toho geopolitického tlaku a různých geopolitických zájmů, které se nyní právě na Ukrajině promítají. A právě proto, že jde o vážné geopolitické zájmy a geopolitické tlaky a my jsme jejich součástí, tak je nesmyslné si myslet, že se to vyřeší hospodářskými sankcemi západního světa proti Rusku.

Když jsem mluvil o těch obavách lidí, o čem přemýšlejí, z čeho mají strach, tak řada občanů má pocit, že je to tlak, který směřuje vůči Rusku, a že je to právě tlak, snaha rozšiřování Evropské unie a NATO, že to je něco, co vyvolává v Rusku právě jeho agresivní chování, které se teď projevuje na Krymu a na Ukrajině.

Tady se zmiňovaly hospodářské sankce. Mě tedy potěšilo, že i zástupci pravicových stran vítají, že se sankce nedotknou naší ekonomiky, ale musím říci, že to, co se odehrává, ta diskuse, která se odehrává kolem podoby hospodářských sankcí, trošku připomíná to, co už jsme si v České republice v minulosti zažili.

Já si vzpomínám, že v devadesátých letech řada českých firem odešla z východních trhů, odešla z nich zčásti z ideologických důvodů, zčásti z nich odešla, protože se tady u nás provedla divoká privatizace a řada firem se prostě rozpadla, přestala mít schopnost na východ exportovat. Co se stalo? To místo po českých firmách obsadily podniky, které přišly z velké části ze západní Evropy, přišly tam firmy z Holandska, z Německa, z Francie a obsadily místo, které v minulosti zaujímaly české podniky.

V minulých deseti patnácti letech - a je jedno, jestli tady byly pravicové, nebo levicové vlády - se české firmy snažily na východní trhy včetně ruského trhu vrátit. Bylo to úsilí, které nebylo jednoduché, trvalo to řadu let, ale podařilo se velké části českých podniků do Ruska zpět dostat. A dnes se ptají nejen zaměstnanci z těchto firem, ale ptají se i podnikatelé, jestli znovu tedy z Ruska odejdeme, a řada z nich má obavu, že už se tam prostě nikdy nevrátíme, prostě proto, že ty firmy nejenom z České republiky, ale i ty evropské firmy, které v důsledku sankcí z Ruska odejdou nebo budou odejity v rámci protisankcí, to místo zaujmou firmy úplně z jiných částí světa. To znamená, že Evropa v rámci sankcí vyklidí trhy v Rusku a přijdou tam firmy z Číny, nebo tam přijdou třeba firmy z Brazílie, ale Evropa už nebude nikoho zajímat. Totéž se týká otázky exportu plynu, který jde dnes z Ruska do Evropy, a Rusko se snaží závislost na evropských odběratelích přesměrovat například do Číny. To jsou otázky, které si legitimně řada českých podnikatelů klade, a já si myslím, že je potřeba, aby o těchto obavách s českými firmami vláda vedla dialog. Proto chci připomenout, že vedle toho, že jsme vyjednávali o podobě sankcí, tak jsme také jako vláda připravili a spustili pracovní skupinu, která vede dialog se zástupci zaměstnavatelů, s podnikatelskými svazy, s obchodní hospodářskou komorou, vede také dialog s odbory a snažíme se hledat opatření tak, abychom eliminovali potenciální negativní dopady sankcí na naši ekonomiku.

Tady už byla řeč o tom, že nové, aktuální sankce, které jsou teď připraveny, nejsou první. Ano, to je pravda. My jsme i vůči těm minulým kolům sankcí, které připravoval Brusel, uplatňovali svoje připomínky a snažili jsme se, aby co nejméně na naši ekonomiku dopadly, ale problém je mimo jiné v protisankcích, které přicházejí ze strany Ruska, pokud bude eskalovat obchodní válka. My jsme schopni jako česká vláda vyjednáváním ovlivnit podobu evropských sankcí vůči Rusku, ale samozřejmě nemáme nejmenší šanci zasáhnout do toho, co bude připravovat a předkládat Rusko jako svoje protiopatření, jako svoje protisankce. A mohu vás ujistit, že ten opatrný postoj České republiky k hospodářským sankcím rozhodně nezastávala v diskusi, kterou jsme vedli v rámci Evropské unie, jenom Česká republika. Chci poukázat na velmi rezervovaný postoj Itálie, na rezervovaný postoj Rakouska, Francie, ve velké části té debaty také Holandska a mimo jiné i zemí Visegrádu, jako je Slovensko nebo Maďarsko. Čili rozhodně jsme nebyli sami, kdo se ptal na efektivitu sankcí, rozhodně jsme nebyli sami, kdo se ptal na to, jaký je vlastně cíl této sankční strategie Evropské unie a kam se chceme v rámci tlaku na Rusko dostat. Prostě nebyla to jenom Česká republika a podle mého názoru jsou to naprosto legitimní otázky, které jsem i na půdě Evropské rady vznesl.

Bylo tady otevřeno téma bezpečnostní politiky. Opět, já myslím, že to je úplně v pořádku. Opozice má nepochybně právo, aby k tomu řekla svůj názor, ale my jsme v situaci, kdy tady pravicová opozice, která vládu kritizuje, že údajně málo hájí naše bezpečnostní zájmy, tak jsme v situaci, kdy ta pravicová opozice tady řadu let vládla. A já si vzpomínám, že krátce poté, kdy jsem nastoupil do funkce předsedy vlády, přijel do České republiky na návštěvu odcházející generální tajemník Severoatlantické aliance a ten rozhovor s ním vůbec nebyl příjemný, protože on mě informoval o oblastech, kde Česká republika neplní své závazky vůči spojencům. Prostě zdědili jsme situaci, kdy nás kritizovali za to, že neplníme své závazky. A zdědili jsme situaci, kdy tady klesal řadu let obranný rozpočet země. A musím tedy říci, že se usmívám tomu, když nás dnes ODS a TOP 09 kritizují za to, že jsme údajně málo věrohodní v obranné a bezpečnostní politice, když to byly vlády zejména Petra Nečase, které dramaticky sekaly a osekávaly výdaje na obranu v České republice, takže to začalo být kritizováno mezi našimi spojenci. A dnes jsme země, která vydává skoro nejméně z členských zemí Evropské unie.

Také mě zaráží, a je to zvláštní a rád bych se zeptal představitelů pravicové opozice, když tak podporujete to, abychom tedy v bezpečnostní oblasti fungovali solidárně v rámci NATO, proč pravice nepodpořila dohodu o postupném navyšování výdajů na obranu. My jsme se ještě před summitem NATO dohodli jako koalice, že budeme deklarovat, že se Česká republika pokusí zvýšit výdaje na obranu až na úroveň 1,4 % hrubého domácího produktu v roce 2020, což je podle mého uměřený a rozumný nárůst výdajů na obranu, a vyzvali jsme také pravicovou opozici a ostatní opoziční strany, aby se k tomu závazku připojily. Ale nikdo z opozice se nepřipojil. To znamená, ODS a TOP 09, které nás tady kritizují, samy odmítly podpořit deklaraci politických stran o tom, že se bude postupně navyšovat obranný rozpočet České republiky, poté, kdy za vlády pravice byl ten rozpočet Ministerstva obrany naprosto zdevastovaný.

Takže nezlobte se na mě, ale ty vaše připomínky a námitky vyznívají naprosto pokrytecky. Vy jste měli možnost postarat se o to, abychom plnili naše závazky v NATO, vy jste to zanedbali, neudělali jste nic, dnes s tím máme problém, musíme to napravovat a dnes ani nejste ochotni podpořit záměr vlády, aby se zvyšoval obranný rozpočet České republiky.

Jak už jsem řekl, Česká republika je součástí západního světa, jsme členy Evropské unie a jsme členy NATO. A já musím říci, že ten postup, který jsme v uplynulých sedmi měsících volili, byl vždy postup, který umožnil společný postoj jak Evropské unie, tak NATO vůči krizi na Ukrajině. My jsme nikdy jako Česká republika ten postoj nerozlomili, nikdy jsme ho nezablokovali. A je to nejvážnější bezpečnostní krize, které čelíme od konce studené války v Evropě. Ale to neznamená, že bychom v rámci Evropské unie a že bychom v rámci NATO neměli říkat náš názor, náš postoj k tomu, co se na Ukrajině odehrává, a že bychom se měli chovat pokrytecky a tvářit se, že sankce představují nějaké řešení této krize, když hospodářské sankce žádné řešení krize nepřinesou a neznamenají.

Byl tady dotaz na to, jaké budou další kroky naší zahraniční politiky. Ty kroky budou i nadále koordinovány s našimi spojenci v Evropské unii a NATO. Budou to kroky, které podpoří snížení napětí na východě Ukrajiny, které podpoří udržení příměří na východě Ukrajiny. Budou to kroky, které budou směřovat k tomu, abychom zastavili spirálu eskalace sankcí, která nepřináší nic dobrého. A budou to také kroky, které budou směřovat k tomu, abychom se postarali o uprchlíky na východě Ukrajiny, protože ať už směrem na západ Ukrajiny, nebo směrem do Ruska uprchly z těch oblastí, kde se bojovalo, stovky tisíc lidí. Chci připomenout, že OSN zveřejnila zprávu o tom, že ze svých domovů odešlo kolem 800 tisíc lidí ať už směrem na Ukrajinu, nebo směrem za ruské hranice. To je obrovské množství uprchlíků. A pokud si třeba vzpomeneme na to, jak reagoval západní svět v okamžiku, kdy Miloševičům režim začal vyhánět lidi z Kosova a byli tady uprchlíci z Kosova, tak jenom připomínám, jaká byla reakce západního světa vůči Srbsku. Čili musíme se také - a měli bychom k tomu přispět jako Česká republika, aby se tito lidé mohli v klidu vrátit domů, a musíme také přispět k tomu, aby se Ukrajina vyhnula humanitární a ekonomické krizi, která jí v důsledku toho, co se odehrávalo, vážným způsobem hrozí.

Poslední věc, kterou bych chtěl říci. Je podle mého názoru nutné udržet komunikaci s Ruskem a udržet politický dialog s Ruskem. Pokud má Evropa ambice na své budoucí rozšiřování, pokud má NATO ambice na své budoucí rozšiřování, není možné rozšiřovat tyto integrační struktury za cenu eskalace vojenského napětí mezi západní Evropou a Ruskem. Prostě tato cena se může ukázat jako příliš vysoká a může se to ukázat jako příliš nebezpečné pro stabilitu ve světě.

Byla tady zmíněna i další ohniska nestability, místa, kde je potřeba, abychom spolupracovali. Chci připomenout, že pokud se bavíme o nebezpečí terorismu ve světě, o nebezpečí islámského fundamentalismu ve světě, tak přece Evropa v těchto oblastech potřebuje spolupracovat jak se Spojenými státy, tak také s Ruskem. A v řadě těchto aktivit přece my, Rusko i Spojené státy jsme na jedné lodi a komunikace a spolupráce by se tady neměla přerušovat. Takže jsou tady i další věci, na které musíme myslet. Není jenom Ukrajina, není jenom konflikt na Ukrajině, ale jsou i další vážná bezpečnostní rizika v dnešním světě, se kterými jsme konfrontováni, a to vyžaduje, abychom ve vztazích s Ruskem zachovali chladnou hlavu, nepodlehli hysterii, vynucovali si přirozeně dodržování mezinárodního práva a těch norem, na kterých stojí rozumné mírové uspořádání, ale současně je strašně důležité, abychom nepodléhali kampaním, které mohou směřovat ke krátkodobé eskalaci napětí, které se promítne do dlouhodobého zhoršení vztahů.

Chci jasně říci, že si nepřeji ani jako předseda sociální demokracie ani jako předseda vlády, abychom se dostali do nějaké nové fáze studené války, do nějakého opakování studené války, aby Evropa znovu byla rozdělována nějakou formou železné opony, protože na to bychom doplatili na jedné i druhé straně té opony, pokud by se spustila, pokud bychom dovolili, aby se nová železná opona tady v Evropě spustila. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane premiére. Než budeme pokračovat v jednání, přečtu dvě omluvenky. Od 16 hodin se z osobních důvodů omlouvá pan poslanec Komárek a od 17 hodin se omlouvá paní poslankyně Havlová.

Registruji dvě faktické poznámky. S první faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Zelienková, po ní s faktickou poznámkou pan poslanec Stanjura. Máte slovo.

 

Poslankyně Kristýna Zelienková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená vládo, dámy a pánové, jakkoliv chápu vyjádření pana premiéra, neztotožňuji se s některými body, které pan premiér zmínil. Tato schůzka je mimo jiné svolána z důvodu údajně nepřijatelného a republiku poškozujícího postoje premiéra Sobotky k sankcím Evropské unie vůči Ruské federaci. Pokud se podíváme na podstatu věci, premiér řekl pouze to, že chce o sankcích s partnery v EU dále jednat a některé z položek ekonomicky významných pro vývoz by chtěl ze sankčního seznamu vyjmout. Jakkoliv tento postoj může někomu připadat jako defétistický, premiér udělal přesně to co jeho kolegové z jiných zemí EU. Vložil se do jednání o sankcích a snažil se při nich skloubit odmítavý postoj k ruské agresi s minimalizací ekonomických dopadů na jeho zemi.

Na této schůzi bychom se ale raději měli pobavit o podstatě problému a našem dalším postupu. Je myslím všem jasné, že boje na Ukrajině mohou mít jen politické řešení, a události posledních dní v nás budí nesmělý optimismus, že zbraně skutečně utichají. Zároveň ale je zcela jasné i to, že politické řešení je přesně tím, co Moskva dodnes odmítala. Všichni víme, že Rusko podniklo na Ukrajinu opakovanou invazi počínaje nezákonným obsazením a anexí Krymu a poté vyprovokováním konfliktu na východě země, kam posílá zbraně, peníze, vojenské specialisty a nakonec i pravidelné vojenské jednotky. A všichni víme, že tento konflikt se vojensky vyřešit nedá prostě proto, že Rusko nikdy nedopustí porážku separatistů ani svých vlastních vojáků. Pokud tedy dnes vidíme na Ukrajině drobné náznaky politického řešení, je to výsledkem tlaku, který svobodný svět na Rusko vyvíjí. Je myslím zcela zjevné, že nebýt našeho odporu vůči politice prezidenta Putina (upozornění na čas), jeho teritoriální ambice by byly podstatně větší. (Poslankyně je opět upozorňována na čas.)

Dokončím větu. Nerozumím příliš těm politikům, kteří mluví o tom, že sankce nepřinesly úspěch. Prosím, aby si tito lidé uvědomili, že sankce jsou nejsilnější politický nástroj, který západní svět má. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: S další faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Stanjura. Dáváte přednost. Dobře. Pan poslanec Schwarzenberg.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, děkuji panu premiérovi za jeho zevrubnou zprávu, jak se na vládě o sankcích radili. Zajímalo mě to už kvůli tomu, že se tam radili pouze o dopadu na českou ekonomiku. Nikdo vlastně nemluvil o účelu sankcí, totiž nikdo nemluvil, které sankce nejvíce působí, které opravdu jsou citelné pro agresora, to je Ruskou federaci. Já bych uvítal, kdyby o tom taky jednou byla debata. Ne pouze jestli to či ono hospodářské odvětví u nás bude nějak trpět. Nějak zapomínáme, že jsme členy Aliance, nějak zapomínáme, že na čem se usnese Evropská unie, je naše usnesení, neboť jsme částí Evropské unie. Nemůžeme mluvit o Evropské unii a nás. My jsme její součástí a bylo by dobré, kdybychom toto také přijali.

Ano, jsem pro vyjednávání s Ruskem. Je to nutné. Samozřejmě musíme udržovat dialog s Ruskem. Nicméně když se tady vyslovují obavy o obnovení studené války, rád bych připomenul, já jsem ještě pamětník, že studená válka začala tím, že byl puč v Praze a že Rusko zahájilo blokádu Berlína. Tím začala studená válka. To bychom neměli zapomenout. Ne že by to byly nějaké anglické, francouzské či americké kroky tehdy. Německo bylo ještě obsazené. Ano, máme vyjednávat, je to správné. Je. Ujišťuji vás o jedné věci. S plnými kaťaty se velmi špatně vyjednává.

Děkuji mnohokrát.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další s faktickou poznámkou je pan poslanec Stanjura. Máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji. Já jsem bedlivě a trpělivě poslouchal druhé dlouhé vystoupení pana premiéra. Já jsem vám, pane premiére, prostřednictvím zřejmě pana předsedajícího, položil dvě otázky poměrně jednoduché, jasné, k bianko šekům a odpovědi jsem se nedočkal. Já vím, že vás k tomu nemohu donutit. Tak vás slušně podruhé prosím, jestli byste mi mohl, a nám všem, odpovědět, kdo po vás chtěl podpis toho bianko šeku a po kom ostatním ho chtěl a kdo ho tedy podepsal a kdo se přidal k těm, kteří ty bianko šeky nepodepsali. My nechceme, aby někdo podepisoval bianko šeky.

Musím souhlasit s vystoupením paní poslankyně Zelienkové, protože my nejsme ti, kteří říkají, že sankce nefungují. My naopak říkáme, a já jsem to jasně říkal na mikrofon, že pokud je dneska příměří, a jsme všichni rádi, tak to mimo jiné je výsledek těch sankcí. My nepatříme k těm, kteří zpochybňují výsledky. Jenom říkám, že ty ekonomické sankce začaly až v červenci. Předtím byly sankce typu zákaz vycestování v okruhu nějakých lidí apod. ale ty skutečné ekonomické sankce začaly v červenci. Takže pokud po dvou měsících už zabraly, tak já myslím, že je to dobře a nemá cenu je zpochybňovat, naopak říct, je to ten nástroj, který vedle té diplomacie, vedle těch diplomatických jednání, která se vedou, prostě funguje.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Děkuji i za dodržení času a chci se zeptat... Tak ještě jedna faktická poznámka. Pan poslanec Nykl. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Igor Nykl: Dobré odpoledne. Já bych trošku polemizoval s těmi sankcemi, při vší úctě k panu Stanjurovi. Profesor Milan Zelený je náš nejuznávanější, nejcitovanější ekonom z newyorské univerzity. Asi před týdnem mluvil v televizi, že bohužel sankce, ekonomické sankce, jsou věc, která je účinná na malé bezvýznamné země, které nemají dokonalou ekonomiku, nejsou gigantem. Bohužel Rusko je země, která je trošku jinde. Je to země mezi top 10 zeměmi světa. V hospodářství je energeticky soběstačná. Netroufal bych si říkat, že sankce je to, co je optimální. Samozřejmě ty sankce budou poškozovat i nás. A jsou asi jiné cesty. A já tedy profesoru Milanu Zelenému asi věřím více než tady názorům takových těch poloekonomů, při vší úctě ke znalostem mnoha lidí zde. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi za dodržení času. Nyní faktická poznámka pana kolegy Lanka. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Martin Lank: Budu velice stručný. Krásné odpoledne, dámy a pánové. Když se tady bavíme o sankcích, tak jsem se podíval schválně na jednu věc. Podle studie - a to vás asi nepotěší, zastánce sankcí - podle studie, která porovnávala úspěšnost ekonomických sankcí historicky, srovnává asi 204 případů, tak pokud bylo cílem těchto sankcí narušit relativně třeba i malé vojenské dobrodružství někde jinde, tak uspěla, tak nějak, přibližně každá pátá. A to je ještě optimistický odhad. Když se podíváme třeba na Kubu, tak tam 50 let sankcí, ekonomické škody přibližně jeden bilion dolarů a nemám úplně pocit, že by to s tou Kubou nějak zamávalo nebo že by se tam něco změnilo výrazně k lepšímu. Že by tam snad měli demokracii nebo něco podobného. Já se prostě nemůžu zbavit přesvědčení, že sankce poškodí naprosto všechno. A to jak země, na které jsou namířené, tak i ty, které je jakoby poskytují, a to hlavně ty nejmenší. Myslím si, že Ameriku nějaké ekonomické sankce příliš nepoškodí. U nás už to bude asi o něčem trošku jiném. Nemůžu si pomoct, ale nedokážu se přimět představit si, že prezident Putin, když uslyšel, že Česká republika se připojuje k ekonomickým sankcím, tak že se mu dozajista rozklepala strachy kolena. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Nyní pan kolega Foldyna. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Já vás zároveň požádám vzhledem k tomu, že jste byl první přihlášený v té rozpravě, ještě než byla schválena schůze, tak abyste z rozhodnutí Sněmovny zaujal místo u stolku zpravodajů, až domluvíte. Jestli proti tomu nic nemáte, já to nechám odhlasovat.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Je mi ctí, pane předsedající.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře, tak po vašem projevu to dám odhlasovat. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Pane předsedající, pane předsedo vlády, páni ministři, moji kolegové, vedeme tady jakousi diskusi. Někdo si říká, že na celé věci nic nezmění. No, vyslechli jsme si spoustu projevů a vystoupení. Já začnu jednou věcí, kterou jsem probíral s občany tak, jak to dneska je možné, a to na sociální síti.

Pane premiére prostřednictvím pana předsedajícího, celá řada lidí je vám vděčná, že jste konečně jako jeden z mála lidí vystoupil na summitu Evropské unie, kde jste prokázal, že jsme členem. Nejenom být členem, ale jsme plnohodnotným členem Evropské unie, protože plnohodnotný člen může předkládat své návrhy a může požádat, aby se o nich diskutovalo, a může chtít, aby se také dodržovaly. Nejsme jenom členem - nejsme jenom členem, jak se tady neustále zdůrazňuje. Jsme plnohodnotným členem a plnohodnotný člen má možnost uplatňovat názory a prosazovat názory, které reprezentují věci, které se týkají jeho vlastní země. A vy jste jako premiér České republiky v této chvíli takto vystoupil a většina národa si to cení a vnímá.

Chtěl bych vám dále říci, pane premiére, nedělejte si nic z poznámek některých kolegů, zejména z TOP 01. TOP 09! To by bylo číslo! Z TOP 09. Podívejte se, on ten pokrytecký přístup, ten dvojí metr v přístupu k zahraniční politice a k diplomacii z těch projevů doslova kape. Doslova z toho kape. Když se podíváte na obhajování a kritizování mezinárodního práva. Mezinárodní právo dostává na frak již 20 let, ale já jsem ani jednou neslyšel vystoupit pány z TOP 09, zejména někdejšího ministra zahraničních věcí pana Schwarzenberga - bohužel tady není -, aby kritizoval porušení mezinárodního práva. Měl k tomu možnost! Například nedávno izraelská vláda vystoupila a řekla: Postavíme na okupovaném území v Palestině na 400 kilometrech čtverečních nové osady. To je přeci porušování mezinárodního práva. Mezinárodního práva, je tam porušování lidských práv! Vystoupil tady někdo z TOP 09, aby kritizoval porušování lidských práv Palestinců a porušování mezinárodního práva? Nevystoupil. Vystoupil tady někdy předtím v té minulosti, protože vždycky všichni víte, že mluvím o Jugoslávii a o Kosovu. Vystoupil pan Schwarzenberg, aby hájil mezinárodní právo, které bylo porušeno tím, že bylo odtrženo Srbsku jeho území Kosovo a vznikl tam jakýsi kvazistát, který tehdy ministr zahraničních věcí pan Schwarzenberg uznal? A to nekritizovali to mezinárodní právo? To je jiné mezinárodní právo?

Tady se pořád něco předkládá, moralizuje, ale v této chvíli se domnívám, že to je velmi pokrytecké. My jsme plnohodnotným členem Evropské unie, jsme plnohodnotným členem NATO a budeme dodržovat všechny věci. Ale jsme také součástí té diskuse, kterou můžeme přednášet.

Já se domnívám, že to, co se odehrává na Ukrajině, to především, dámy a pánové - kdo to odnáší? Odnášejí to ti, co volají po těch sankcích, odnášejí to lidé na Ukrajině. A jako by o ně ani nešlo v této chvíli.

Víte, když se tady hovoří o tom, že jsou tisíce uprchlíků, tak OSN a OECD hovoří o tisících lidí, kteří utekli z Donbasu. Kam utekli? Na kterou stranu toho konfliktu utekli? Utekli do Kyjeva? Ne, oni utekli na druhou stranu do Ruska. Tak já se ptám, proč utekli do toho Ruska? A o čem to mluvíme? O jakých diplomatických nástrojích? Sankce je diplomatický nástroj k tomu, abychom toho, proti komu ty sankce vedeme, přivedli k jednacímu stolu. Řekněte mi jeden jediný příklad, kdy se to povedlo! Kdy se změnil režim nebo kdy se změnila toho režimu jeho zahraniční nebo vnitřní politika? Vyjmenujte mi jednu zemi, kdy se to povedlo!

Kdybych dal jeden příklad. Kuba - více než 50 let Spojené státy uvalily sankce na Kubu. Co se tam změnilo v politice kromě toho, že tyto sankce odnesli nevinní lidé na Kubě? Co se změnilo v Íránu? Írán v době uvalení sankcí v roce 2005 měl 6 tisíc odstředivek na výrobu jaderné hmoty. Dneska jich má 16 tisíc. Jejich politika se vůbec nezměnila.

To, co se teď mění, jsou problémy, které dopadají na českou veřejnost, když tedy budeme mluvit o českých národních zájmech - samozřejmě z pohledu mezinárodní politiky. My přece máme, a to tady zaznělo a shodujeme se na tom asi všichni, máme zájem na tom, aby na Ukrajině byl mír. Mír, který je i mírem pro nás, protože jakákoli jiná verze politiky, která je spojena se studenou válkou nebo i s tou válkou, která začala hrozit, nás ohrožuje! Ohrožuje naše děti! Já mám čtyři děti a dva vnoučky a já prosím mám o ně strach ve chvíli, když některé lidi poslouchám, jak lehce vypouštějí, jak je třeba přitvrzovat. Jak někteří začínají připouštět, že je možné, abychom poslali další vojáky někam poblíž ruských hranic.

Vzpomínám si, že v roce 2002 jsem měl možnost v Karlových Varech hovořit s panem Gorbačovem, a celá řada lidí jsme se tam ptali na jednu věc. Co říkáte, pane Gorbačove, v roce 2002, tedy je to dvanáct let zpátky, co říkáte na to, že NATO se neustále rozšiřuje a přibližuje se k vašim hranicím? A on mi říkal a na té tiskové konferenci prohlásil: "No, my jsme se tehdy s Bushem starším dohodli úplně na jiné věci. A my sejčas kak duraki! My jsme teď jako hlupáci!" Takže nestalo se to, že toto je důsledek určité ne dobré strategie a dobré politiky některých plánovačů ze štábů NATO, že se neustále přibližuje k jakési zemi a říkáme - co ještě dál? Ještě dál! Zkusíme, kolik ještě můžeme vydržet? Kolik ještě oni vydrží? Jaká trpělivost to bude?

Když se tady mluví o těch vojácích. Víte, je tam na obou stranách celá řada lidí, kteří bojují za ty či ony zájmy. Zřejmě ano, jsou tam někteří ruští dobrovolníci, kteří bojují na straně tzv. separatistů, lidí, kteří chtějí jiné uspořádání Ukrajiny. Víte, není to jenom o tom, že oni chtějí odtrhnout a že chtějí odejít z Ukrajiny k Rusku. Ono těch prohlášení tohoto typu je minoritně. Je tam celá řada lidí, a včera jsem to měl možnost poslouchat i od té populární zpěvačky, nebo přečíst si to od té populární zpěvačky z Kyjeva, která byla hvězdou Majdanu. Jela si poslechnout a vyslechnout ty vůdce separatistických republik. A ona také říká: "Oni se mnou jednali a říkali, především jsme Ukrajinci a chceme, aby v naší zemi existovalo právo, aby tady byla spravedlnost. A chceme mít možnost do těch věcí hovořit. Chceme určitý typ federalizace." To je přeci něco po čem Evropská unie volá. Evropská unie regionů.

Proto snad se schválilo to, že došlo v 90. letech k odtržení Chorvatska, Slovinska a dalších zemí od Jugoslávie. Nemluvím o Kosovu, protože to byla jednostranná záležitost. Ale ta paní tam říkala, že s těmi lidmi mluvila. Oni chtějí jiné uspořádání Ukrajiny. Občané Ukrajiny jsou bombardováni svojí vlastní vládou, jsou nuceni utíkat ze svých domovů. A vedle toho působí jakési oddíly pravého sektoru, nikým nejmenovaných oligarchů, kteří bojují vedle té ukrajinské pravidelné armády. Já jsem ani jednou nikoho neslyšel tady z těch pánů, kteří tak moralizují, že by tady pozvedli svůj hlas nad tím, že v nějaké zemi v Evropě bojují jednotky miliardářů, které jsou určeny k tomu, aby zabíjely své spoluobčany. Tak kde je to právo? Ten jeden metr? Já tady vidím dva metry a velké pokrytectví.

Tak znovu opakuji, pane premiére, veřejnost, tak jak já mám možnost se s ní stýkat, vám to nezazlívá. Je to jenom politikem určitých pánů. A samozřejmě já si nemyslím, že všichni lidé v TOP 09 jsou jako její pan předseda. Já bych se nedokázal urazit. Docela pro mě bylo složité nevystoupit s tím, co jsem chtěl, když jsem slyšel, že pan Schwarzenberg řekne o našem prezidentovi, že je jako Hácha. Hácha přece byl na konci své kariéry označen za zrádce a zločince de facto a zemřel v tom vězení. Já si to nemyslím. Mně to připadá v této chvíli trošku jako nadsázka. Zřejmě mi to připadá jako nadsázka, že to říká pan předseda zahraničního výboru. No, trošku mě tím pobavil, škoda, že tu není, když tady recitoval tu českou básničku. Víte, v roce 1850 také vznikla jedna básnička Karla Havlíčka Borovského a ta říkala: Zle, matičko, zle, Švarcenberci zde. Tím tady končím. Díky. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Foldynovi a žádám ho, aby zaujal místo u stolku zpravodajů.

S faktickou poznámkou pan kolega Pilný a pak s přednostním právem pan předseda klubu TOP 09 Miroslav Kalousek. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Ivan Pilný: Vážené kolegyně a kolegové, bylo tady konstatováno, jestli jsm,e nebo nejsme plnohodnotnými členy Evropské unie. Já myslím, že plnohodnotným členem jsme by definition, protože jsme k ní přistoupili. Ovšem státníkem se nikdo nestává by definition, ale svým chováním.

Myslím si, že je velmi předčasné se vyjadřovat k dokumentům, třeba k profilu těch sankcí, které nebyly ještě na stole, a odvolávat se na prohlášení zemí, které takticky mlčely. V současné době je nesporné, že silný protivník potřebuje silného protihráče. A je také nesporné, že v tomto okamžiku, ať už se nám to líbí, nebo nelíbí, je protivníkem Putinovo Rusko. Přimlouval bych se tady proto, abychom v této pozici jako plnohodnotní členové Evropské unie podporovali tu jednotu, protože jinak nikdy silnými hráči nebudeme a celá ta věc Ukrajina-Rusko se výrazně zkomplikuje, protože převaha bude na jedné straně. Děkuji. (Potlesk ze středu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Ještě než dám slovo s přednostním právem kolegovi Kalouskovi, nechám pro jistotu odhlasovat zpravodaje, ač to vyplývá z jednacího řádu a z nepsaných pravidel, že první vystupující v řádné diskusi je zpravodajem.

 

Takže žádám vás o hlasování v této věci, že zpravodajem bude pan kolega Foldyna.

Ptám se, kdo je pro. Zahájil jsem hlasování číslo 3. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 3. Z přítomných 125 pro 71, proti nikdo. Návrh byl přijat. Kolega Foldyna je zpravodajem.

 

Prosím o slovo pana kolegu Kalouska. Máte slovo, pane předsedo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte pouze krátkou reakci na pana zpravodaje a potom stanovisko předsedy poslaneckého klubu. Zdůrazňuji jenom předsedy, neboť jsem ho nestihl konzultovat.

Možná bude pan zpravodaj překvapen, ale pan prezident Hácha nebyl ani obviněn ani obžalován. On byl prostě v rozporu s veškerým právním řádem Československé republiky zatčen, internován a uvězněn jako bezmocný senilní stařec, který opravdu nevěděl, co říká v tom vězení. Aniž by byl obviněn nebo obžalován, také zemřel. Dej Bůh, aby to byl poslední takový příklad našeho prezidenta, byť si tím samozřejmě nejsem tak jist. Takže to je ta první poznámka.

Druhá poznámka. Obávám se, dámy a pánové, že tato rozprava se nám začíná velmi rozmělňovat do neuchopitelných detailů. Důvod, proč jsme vyvolali tuto mimořádnou schůzi, byla snaha, aby Poslanecká sněmovna naprosto jasně, nezamlženě, nezastíraně, bez toho, aniž by říkala ano, ale - nebo bez toho, aniž by říkala jasné nekompromisní zásadové lidovecké možná (šum i úsměv mezi některými poslanci), aby jasně řekla, kde jsou její priority zahraniční politiky v této chvíli, která je možná pro nás nejdůležitější od listopadové revoluce, od pádu železné opony za posledních 25 let.

My jako země, která byla v minulosti součástí sovětského satelitu, jako země, která zažila invazi, jako země, která zažila okupaci a vůli cizí mocnosti, bychom logicky v rámci Evropské unie měli být frontmany mezi těmi, kteří varují před nebezpečím, které už poznali. Když se jednou o tu plotnu spálím, tak bych měl ty druhé varovat. A když už ty druhé nevaruji, tak alespoň se nesnažit se o tu plotnu spálit podruhé. Za předpokladu, že mezi námi není dost těch, kteří profitovali z toho, že ti jiní se o tu plotnu spálili, a velmi by si přáli, aby mohli říct - my jsme tenkrát byli rádi, když se ti druzí pálili o tu plotnu, my jsme byli kamarádi! A jsme připraveni být kamarády znovu.

Upozorňuji tím teď zcela otevřeně a zcela vážně na zjevnou pátou kolonu, na zjevnou Putinovu pátou kolonu ve veřejném prostoru, ať už mezi některými českými novináři, ať už mezi některými českými politiky. Ta pátá kolona tady je, vystupuje - a vystupuje ať už aktivně, kdy zcela jasně říká: Prosím vás, o co tady jde? Tady se hájí právo ruských obyvatel na východní straně Ukrajiny, ten Putin to dělá dobře, za to všechno mohou ti zločinní Američani a ta zločinná Evropská unie! A pak jsou takoví, kteří dokonce se zdobí některými ústavními pravomocemi, které legitimně získali ve volbách, a ti říkají: Já tomu nerozumím, ale hlavně nás to nesmí nic stát. To říkají i tehdy, když třeba zastávají pozici prvního místopředsedy vlády. Tato pasivní poloha je možná horší než ta aktivní, protože to je také pátá kolona. (Úplné ticho v sále.) Ta říká: Svoboda mě nezajímá. Mezinárodní právo, demokracie mě nezajímá. Mě zajímá můj bezprostřední ekonomický zájem. A takovýto pohled je zničující. Zničující pro každou lidskou bytost, zničující pro společnost a zničující pro stát, který je státem ne velkým, ne malým, je středním, ale chce zůstat suverénním státem a byl sovětským satelitem a dobře ví, jakému nebezpečí čelí.

A my jsme si v této situaci přáli - a vláda dobře věděla, že i když jsme opozice, může počítat s naší absolutní podporou -, aby naše vláda řekla: My jsme jednou tu invazi zažili. My jsme jednou byli satelitem té imperiální mocnosti, která měla hranice na Šumavě. My si uvědomujeme, že oni by zase chtěli mít tu hranici na Šumavě, a my uděláme všechno pro to, aby tomu tak nebylo. I kdyby nás to mělo něco stát. Náklady, které bychom vynaložili teď, budou mnohem menší než náklady, které bychom vynaložili mnohem později.

To se nestalo. Kdyby vláda, vůči které jsme v opozici, vystoupila a řekla "my si myslíme, že to ten Putin dělá dobře, a my teď stojíme za Putinem", tak bychom to pokládali za šílené stanovisko, ale srozumitelné. Ale to, co dělá vláda České republiky, je nesrozumitelné nikomu. Ani nám, ani Evropské unii, ani světové veřejnosti. My bychom chtěli být těhotní, ale jenom tak trochu. My bychom se chtěli opálit, ale jenom tak trochu. My samozřejmě chceme být partneři, ale nesmí nás to nic stát. My vnímáme Evropskou unii jako bankomat, ke kterému ve vztahu k našim občanům zásadně přistupujeme jako k bankomatu, kdy říkáme: My, česká vláda, z toho bankomatu vymlátíme co nejvíc. Oni nám musejí všechno zaplatit, protože jsme ti spojenci. Kdyby, nedej bože, po nás někdo chtěl, abychom nesli trochu nákladů na údržbu bankomatu nebo na jeho obranu, ochranu, aby z toho bankomatu nikdo nic neukradl, tak to my, česká vláda, slibujeme vám, sociálně demokratičtí voliči, že nedáme ani korunu Bruselu, protože my z toho bankomatu chceme jenom brát a rozhodně nechceme být věrohodní spojenci.

Takhle to vnímá určitá část české veřejnosti, která se cítí být velmi ponížena. A my se cítíme být těmi, kteří zastupují tuto poníženou část české veřejnosti, která je uražena tímto defétistickým postupem české vlády. A pokud chce česká vláda nějakou zpětnou vazbu, tak nechť se seznámí, což už asi udělala, s dnešním portfoliem rozdělení komisariátů Evropské unie. Několik týdnů a měsíců jsme slyšeli, jak zásadní prioritou je pro českou vládu získání ekonomického portfolia. Několik týdnů a měsíců jsme slyšeli, jak zásadní prioritou je získání portfolia regionálního rozvoje pro Věru Jourovou. A možná vás to překvapí, já si myslím totéž. Já si myslím, že by to byla velmi dobrá komisařka pro toto portfolio. A ještě komičtější je, že na toto portfolio nebyla vůbec žádná tlačenice, že o něj nikdo moc nestál. Problém je, že Evropská unie, zhnusena naším postojem v zahraniční politice, zhnusena ostudou, kterou učinil prezident republiky ve Walesu, přemýšlela, komu tedy portfolio dát jinému, tak ho dala Rumunům. Nemohl dostat předseda vlády a první místopředseda vlády Babiš větší diplomatickou facku, než že portfolio, o které česká vláda usilovala, dostali Rumuni, i když ho nijak zvlášť nechtěli, ale holt na ně zbylo. A naše komisařka Věra Jourová získala portfolio, na které je zcela jistě odborně připravena. Teď nevím přesně, jak se to jmenuje. Myslím že pro pohlavně vyváženou spravedlnost nebo tak nějak. Promiňte, pokud to neříkám úplně přesně. Já jí přeju v tomto portfoliu vše dobré. A je to totální diplomatický debakl české zahraniční politiky a je to srozumitelná odpověď našich spojenců v rámci Evropské unie české vládě a české zahraniční politice. My vám nevěříme! My nevěříme, že jste věrohodní partneři! Děláte politiku, které nerozumíme. Děláte takovou lidoveckou politiku. Na straně výdajů chcete mít samé plus a na straně příjmů nechcete nést žádné náklady. Na takové spojence se můžeme maximálně usmát, ale rozhodně jim nemůžeme poskytnout svoji důvěru ani portfolio, kterému bychom věřili. To je důsledek toho, kam jste to dovedli.

Česká zahraniční politika, která od dob Václava Havla, prezidenta Klause, prezidenta Zemana, Paroubkova vláda, přes všechny výhrady všechny předcházející vlády držely jednu konzistenci autority České republiky, která ctila jako zásadní prioritu svobodu, demokracii a mezinárodní právo. Teď je to zahraniční politika, která říká: Co je naše, to je i moje, a co je moje, na to mi nesahej. A my chceme být věrní spojenci za předpokladu, že nás to nebude nic stát. Děláme politiku, za kterou se každý slušný člověk musí stydět. Děláme politiku, která je ostudou, a teď možná dám polibek smrti ministru zahraničí a on se mnou bude nesouhlasit, ale zdá se, že ministr zahraničí je poslušná loutka v rukou pánů Babiše, Sobotky a Bělobrádka. Děláme politiku ostudnou, alibistickou a nedůstojnou pánů Babiše, Sobotky a Bělobrádka. Děláme politiku, na základě které jsme ztratili svůj mezinárodní kredit o několik tříd během několika měsíců. Děláme politiku malých nedůvěryhodných vychcánků.

Velmi bych si přál, aby tímto jednáním a usnesením, o kterém bude Poslanecká sněmovna České republiky hlasovat, se pokusila navrátit České republice důstojnost, protože Poslanecká sněmovna jako zdroj moci všeho lidu zcela jasně řekne, že chceme být věrohodným partnerem našich západních sousedů a že za prvořadý český národní zájem pokládáme zastavení Putinovy rozpínavosti. Řekneme-li "ano, ale", nebude vám věřit vůbec nikdo. A před tím vás varuji. (Potlesk z řad poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan předseda klubu TOP 09 Miroslav Kalousek. Nejdříve jsem vyvolal faktické poznámky, které byly později staženy, abych vyvolal zpět přednostní práva, o kterých jsem si myslel, že nebudou tak častá, ale jsou. Tedy s přednostním právem vystoupí ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek, poté pan kolega Mládek - a ptám se pana ministra Stropnického, jestli také trvá na svém přednostním právo. Ano. Takže před řádnou rozpravou ještě tato tři přednostní práva. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Vážení kolegové, dámy a pánové, poslední řečník tady začal výrokem, že Sněmovna začíná téma rozmělňovat. Nicméně pokud taky to téma někdo rozmělňoval, tak to nebylo nic proti těm bažinám a mokřinám, do kterých nás zavedl on sám. Pokusil bych se z toho najít cestu, protože mi připadá, že tohle byl skutečně výkon, který vás musel minimálně pořádně zmást.

Vážení kolegové, účastnil jsem se summitu NATO společně s prezidentem Milošem Zemanem a ministrem obrany Martinem Stropnickým. Rád bych tady řekl, že vystoupení, která tam zazněla z úst českých představitelů, si myslím, že znám všechna. Samozřejmě vím, co jsem na třech klíčových vystoupeních, která měli ministři zahraničí, řekl sám. Vím, co řekl na vystoupeních pan prezident Miloš Zeman. Pokud jsem na nich nemohl zrovna být, protože jsem měla vlastní, tak jsem se o tom nechal informovat.

K tomu, co tady zaznělo a co mi připadalo chvilkami docela nehorázné, bych rád řekl, že česká delegace a český prezident na summitu Aliance vystupovali naprosto konzistentně. Vystupovali jsme všichni na základě mandátu, který jsme obdrželi z jednání vlády, které předcházelo summitu. Mohu tady prohlásit, že vystoupení, která tam byla, se všechna držela mandátu, který vláda stanovila. My jsme se s panem ministrem obrany a s prezidentem sešli zhruba týden před summitem na poměrně důkladné diskusi, kde jsme si řadu věcí vyjasňovali, informovali jsme se a udělali jsme všechno pro to, abychom se na tom summitu nepřekvapovali.

A teď, protože já vím, že ta vystoupení, třeba to klíčové na těch neformálních velkých večeřích, byla confidential, to znamená, že nejsou veřejně přístupná, a já také nehodlám a asi ani nemohu přesně líčit tady jejich obsah, tak bych přesto tady využil té příležitosti vzhledem k tomu, co tady zaznělo, a Sněmovnu bych informoval, že prezident Zeman na těchto vystoupeních řekl, že pokud čelíme tedy těm dvěma velkým výzvám ve světě, to je Islámský stát, nebo tzv. kvazistát islámský, anebo krize na Ukrajině, tak prezident Miloš Zeman řekl, že obě výzvy jsou závažné a naléhavé, i když jejich podstata je rozdílná, a řekl, že se ovšem liší ty přístupy a nástroje, jak s nimi zacházet. Já jsem řekl, že vystoupení prezidenta bylo konzistentní, on ve svém vystoupení položil důraz na boj s terorismem, což není překvapivé, protože jsem řekl, že na té večeři tzv. Islámský stát zaujímal prakticky sedmdesát procent té debaty. Takže to rozhodně nebylo něco, čím by překvapil shromáždění, protože to bylo vlastně v duchu toho, co se tam odehrávalo.

Rád bych vám řekl, že prezident na těch svých vystoupeních, která jste asi nemohli vidět a slyšet, řekl, že podporuje opatření na posílení východní politiky Aliance. Rád bych vám řekl, že prezident na těchto svých vystoupeních sdělil a ohlásil, on ohlásil příspěvek České republiky do sil velmi rychlé reakce a řekl tam čísla. Mluvil i o prostředcích, které jsme připraveni konkrétně, jmenovitě, číselně poskytnout, a tu nabídku, kterou tam učinil, já pokládám za významnou. Je to podle mě, když si to vybavím, v naprostém kontrastu, co jsme tam slyšeli o tom, jak se Česká republika chová jako údajně země, která se chce nechat chránit, ale není schopna nic nabídnout. Tak já vám tady říkám, že naše vystoupení - a protože tady byl prezident napaden, tak říkám, jeho vystoupení bylo konkrétním závazkem České republiky dodat bojovníky, dodat techniku do sil velmi rychlé reakce. To jsou ty síly, které budou zítra zasahovat o tolik rychleji než síly reakce, protože ty jestli zasahují rychlostí třicet, šedesát dní, tak tyhle by měly zasahovat rychlostí tří až pět dní, což je, řekněme, podstata toho, v čem se ještě ta situace mění. Já si myslím, že ten závazek tam všechny hlavy států slyšely a rozhodně nevnímaly Českou republiku jako někoho, kdo se někam schovává nebo kdo se chce nechat vézt jako nějaký černý pasažér. To jsou prostě fakta. A myslím si, že v debatě je možné zajít daleko, ale neměly by se ignorovat takovéto skutečnosti. A stejně tak se prezident jasně vyjádřil na podporu onoho akčního plánu, který Aliance schválila. Tady vyjádření nakonec i mé, ale i prezidentovo bylo naprosto jasné.

Takže já se tady dovolávám toho, aby pokud tedy dochází k napadání představitelů českého státu, aby se neignorovaly základní skutečnosti. A já je tady poskytuji, protože vím, že všechny nemusí být známy.

Další věc, kterou bych chtěl komentovat. My jsme tady slyšeli takovou plamennou výzvu, že by si pan poslanec představoval, aby někdo vzpomenul zkušenost České republiky z roku 1938, z roku 1968, a že to je to, co by si přál, to, co by chtěl slyšet, to by byla pozice České republiky, která by vycházela z naší historické zkušenosti. Je mi trapné, že to říkám, ale chtěl bych ujistit pana poslance, že něco podobného s podobným odkazem na to, že v České republice v roce 1938 Nazi troops, to znamená nacistické oddíly, překročily hranice České republiky pod záminkou ochrany národnostní menšiny, přesně tohle jsem dokonce řekl víckrát na těch fórech, kde mám možnost o tom mluvit. A nejen že jsem to řekl, ale bylo to dokonce hojně citováno, dokonce jsem byl až překvapen, jak hojně to bylo citováno možná v celé řadě zemí Evropy. Takže to není něco, co by nezaznělo. Pokud tohle jste potřeboval, tak kdybyste se trochu zajímal, tak jste věděl, že to zaznělo. Dokonce jsem slyšel komentáře, že od České republiky není divu, že má tyhle vzpomínky a že používá tato srovnání. Takže to přání a to naše údajné selhání, že jsme to neudělali, podle mě tady naprosto jde do prázdna.

Ale já bych řekl, co mi připadá úplně nejvíc do nebe volající, vážení kolegové, je ta poslední pasáž vystoupení pana poslance, ve které řekl, že to portfolio, které dostala Česká republika, je údajně dopadem a důsledkem toho selhání, v tom údajném selhání těch vystoupení a chování České republiky. Dovolte, abych vám řekl - to je samozřejmě velmi odvážná spekulace, která nevím, jak mohla vůbec vzniknout. Ale já bych vám chtěl sdělit, že jednak si myslím - zase to je to, abychom mluvili pokud možno přesně. Portfolio, které získala paní Jourová, nebo které možná získá, protože to bude muset obhájit, to ještě není konec toho procesu, je portfolio, které do této chvíle měla paní Redingová, která na tomto portfoliu se stala jednou z nejvýraznějších postav, protože téma ochrany spotřebitele v současné době je jedno z nejsilnějších témat v Evropě. To, co se odehrálo kolem roamingu a podobně, to bylo něco, co ji poměrně proslavilo. Toto portfolio měla Itálie, měla ho Francie, to znamená země, které by zřejmě nepohrdly portfoliem, které je tak opovrženíhodné, jak řekl pan poslanec Kalousek.

A další věc. Pokud tedy opravdu Česká republika nedostala to portfolio čerpání, které je spojeno s čerpáním regionálních fondů, tak já bych si bohužel dovolil tady něco, co je podle mě daleko pravděpodobnější úvaha, a to je to, že to souvisí s tím, že jsme tu měli vládu, ve které byl pan ministr Kalousek ministrem financí, ve které byl premiér Petr Nečas, a v průběhu vládnutí této vlády se Česká republika suverénně propracovala úplně na dno těch zemí, které tady zacházely s regionálními prostředky způsobem, který vedl dokonce k určitým sankcím a opatřením po mnoha varováních, která jsme dostali. A mně připadá jako chucpe, když politik, který je odpovědný za pověst, kterou Česká republika v této oblasti získala, ani na chvíli nepřipustí, že možná ten důvod, proč je dnes obtížné pro Českou republiku spravovat nebo se zabývat regionálními kohezními fondy, je právě proto, že Česká republika díky jemu a ministrům minulé vlády si zasloužila pověst, nad kterou každý pokrčí rameny a řekne: proč zrovna tihle, kteří rozhodně nedokázali, že byli dobrými hospodáři. Takže myslet na podobná portfolia budeme moci až tehdy, až tahle vláda - doufám, že se jí to povede - prokáže, že ona je schopna být dobrým hospodářem, a přinutí Evropu zapomenout na pana Kalouska a na pana Nečase. (Potlesk poslanců ČSSD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru zahraničních věcí. Ještě než budeme pokračovat, přečtu omluvy, a to je omluva paní Adamové z jednání od 17.30, pan poslanec Štětina od 17.30 a paní Jana Lorencová také od 17 hodin z dnešního jednání.

Nyní faktické poznámky: nejdřív pan kolega Jaroslav Holík, poté pan kolega Grospič a poté pan kolega Kalousek. Prosím pana kolegu Holíka. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Pane předsedající, dámy a pánové, dobrý večer. Přiznám se, nejsem ve Sněmovně tak dlouho, abych dokázal odhadnout, jak to bývalo dřív. Od zahájení tohoto bodu uplynuly tři hodiny. Je tady řada řádně přihlášených, ale místo toho tady slyšíme rétorická cvičení, popřípadě slovní souboje těch, kteří mají přednostní právo. Rád bych věděl, jaká je úcta k ostatním. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan kolega Grospič a potom pan kolega Kalousek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, kolegové, když sleduji tu diskusi kolem Ukrajiny a pozice České republiky a porovnávám to přetahování mezi současnou, dnešní vládou a bývalou vládou a bývalým panem ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem, tak si vzpomínám na to, že skutečně česká diplomacie dělala občas ostudu, možná i dělá občas ostudu České republice, a Karel Schwarzenberg by si mohl na to - prostřednictvím pana předsedajícího - vzpomenout, protože právě za něj tehdy také jednou Česká republika hlasovala například třeba v neprospěch Palestiny, a to tehdy, když se po vzoru Spojených států amerických přidala - a zůstala pak osamocena - s několika, respektive šesti ostrovními státy. Možná že by to bylo takové hluboké poučení pro ten dnešek a pro to moralizování TOP 09 a právě bývalého ministra zahraničních věcí, když se tady tváří tak mírumilovně, a na druhou stranu vlastně se snaží Českou republiku vehnat přímo do té ukrajinské krize na jednu stranu pozice a vytvořit to zdání, že Česká republika vlastně musí být tím, kdo bude plnit špičku razicího štítu pro velké kapitálové a mocenské skupiny a zájmy právě jiných, podstatně větších cizích států, které si brousí zuby ať už na Ukrajinu, nebo na ten podbřišek Ruska kolem Černého moře.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan kolega Kalousek k faktické poznámce. A pak už pan ministr Mládek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Promiňte, prosím, ale já bych se chtěl ohradit proti vyjádření pana ministra zahraničních věcí, že tady byl napaden prezident republiky. Já jsem prezidenta republiky nenapadl. Já jsem konstatoval, že nám pan prezident ve Walesu udělal ostudu. Což si myslím, že je zpráva, kterou jsme vstřebali nejenom my, ale celý svět. Faktem je, že český prezident udělal České republice ve Walesu svými vystoupeními ostudu. Protože on sám z Ústavy není odpovědný, je za něj odpovědná česká vláda, volal jsem k odpovědnosti zástupce české vlády, tedy ministra zahraniční, jestli by to nemohli nějak zařídit, aby ten prezident nedělal ostudu, vzhledem k tomu, že jejich politická strana a pan ministr Zaorálek osobně tohoto prezidenta doporučovali české veřejnosti ke zvolení. Toť vše. My jsme přesvědčeni společně s 90 procenty Evropské unie, že pan prezident Zeman ve Walesu dělal České republice ostudu, a prohlédnete-li si světová média, tak nám dávají za pravdu úplně všechna. Předpokládám, že si pan ministr Zaorálek nemyslí, že jsme zvládli zaplatit všechna světová média. Prostě pan prezident Zeman nám dělal ostudu a odpovědná je za to vláda České republiky, a já bych si přál, aby se vláda České republiky snažila nedopustit to. To za prvé.

Za druhé - prostě svět žije ve zkratce a my chceme jasně slyšet od vlády České republiky, zda patří k našim stoupencům, k zemím Evropské unie, či patří spíše k panu prezidentu Putinovi, či žije v blouznění, že by mohla být mostem mezi těmito dvěma póly. Pak se obávám, že Zaorálek, Sobotka a Babiš si tuto zakázku koupili od firmy Bögl a Krýsl. (Potlesk z řad TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji i za dodržení času. Nyní pan ministr Mládek - ještě s přednostním právem, ale už v rozpravě. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já začnu tím, že bych rád sdělil, že závidím všem, kteří to mají tak jasné, kteří to vidí 0:1, kteří vidí, kde jsou ti dobří, kde jsou ti špatní. Závidím samozřejmě - prostřednictvím pana předsedajícího - panu předsedovi poslaneckého klubu Kalouskovi, který to má také jasné a který si myslí, že to všechno vyřeší tím, že označí někoho za lumpa a jiného za toho správného kovboje. Já tam bohužel vidím možná ani ne 50 odstínů šedi, možná dokonce 500. A dokonce chci doufat, že ti, co to mají tak jasné, tak že to není podle hesla "čím méně o věci vím, tím lépe se mi o ní přijímají zásadní posudky a rozhodnutí".

Nicméně nechci tady mluvit o anexi Krymu, která je pro Českou republiku jako malou zemi samozřejmě nepřijatelná. Nechci tady explicitně mluvit o sankcích jako takových. Tady mohu jedině poděkovat panu premiérovi za to, že udělal všechno pro to, aby nedopadly na český průmysl. Chtěl bych ale také vyjádřit naději, že Evropa a všechny její instituce, které se zabývají občanskými právy a jejich ochranou, rozšiřováním demokracie a svobody, pošlou signál na Ukrajinu, že je třeba také se zabývat démony minulosti, kteří tam vystupují ve formě nacionalismu, antisemitismu a fašismu, a ne že všechny budou legitimizovány pouze tím, že přece nepřítel našeho nepřítele je náš přítel. EU má tady obrovskou zodpovědnost.

Nicméně cítím povinnost se vyjádřit ke dvěma věcem, a to je k energetice, o které už tady padla mnohá slova, a o obecně ekonomické situaci na Ukrajině, která na nás bude mít nepochybně přímé dopady.

Současné dění na Ukrajině ukazuje, že v otázkách energetické bezpečnosti máme obrovskou závislost a propojenost. Zcela dominantním dodavatelem energetických zdrojů do České republiky je Ruská federace. Podílí se téměř 100 procenty na fyzických dodávkách zemního plynu. Nedejme se zmást tím, že obchodně jde o podíl pod 70 % - dvěma třetinami dodávky ropy. Česká vláda je si dlouhodobě vědoma této situace. Od počátku 90. let se řeší energetická bezpečnost s tím, že byly vystavěny alternativní zdroje zásobování, takže je možné odebírat prakticky všechny energetické komodity z jiných teritorií. Skutečností ovšem zůstává, že za normálních podmínek je pro nás ekonomicky nejvýhodnější odebírat komodity přímo z Ruska.

V oblasti ropy dovážíme 98 % naší spotřeby, 2 % je vlastní těžba, zhruba dvě třetiny importu jdou z Ruska a třetina ze Střední Asie. Z hlediska dopravních cest to máme zajištěno dvěma ropovody. Jeden se jmenuje Družba, druhý se jmenuje IKL TAL, který vede z Terstu přes Ingolstadt do České republiky. V případě výpadku dodávek ropovodem Družba jsme schopni během zhruba dvou měsíců zajistit alternativní dodávky ropovodem IKL TAL a vysoká úroveň strategických zásob ropy a ropných produktů zajišťuje pokrytí na víc jak 90 dnů dovozu, čili by to bylo bez větších problémů. Dlouhodobě je možné odebírat všechnu ropu přes ropovod IKL TAL, byť krátkodobě by tam byly problémy.

V oblasti dodávek zemního plynu je Česká republika závislá na dovozu z 98 %, roční spotřeba zemního plynu je 8,5 miliardy kubických metrů, špičková spotřeba 70 milionů metrů krychlových denně. V roce 2013 byl zemní plyn dovážen z Ruské federace - 63 %, z Norského království 3 % a z Evropské unie 34 %. Fyzicky je ovšem dopravován tranzitním plynovodem z Ruska v podstatě veškerý plyn, norský plyn je skupován na západoevropském trhu. Kapacita vstupního bodu na hranici se Slovenskem je 147 milionů kubických metrů za den. Díky tomu, že Německo udělalo strategické rozhodnutí a postavilo plynovod Nord Stream přímo z Ruska přes Baltické moře, na který navazuje plynovod OPAL a Gazela, máme alternativní zdroje plynu, kterými nejsme závislí na dodávkách přes Ukrajinu, dodávky by mohly být nahrazeny plynovodem Nord Stream a také Jamal. Česká republika má jedny z největších podzemních zásobníků plynu v regionu s kapacitou téměř 3 miliard kubických metrů plynu, tedy okolo 40 % celoroční spotřeby. Tyto zásobníky jsou od včerejšího dne plněny na 100 % a jsou připraveny zajistit nejen pokrytí zimní špičky, ale i případné výpadky.

Spolu s Evropskou unií byly udělány zátěžové testy, které simulovaly různé scénáře přerušení dodávek, a je třeba říci, že scénář, že nepůjde žádný plyn přes Ukrajinu měsíc nebo půl roku, nebude mít žádný vliv na spotřebu plynu v České republice. Dokonce jsme schopni ustát i úplné zastavení dodávek jakéhokoli plynu z Ruska na jeden měsíc, nikoliv však dodávky na půl roku. V tom případě by bylo nutné přejít do nouzového režimu a plyn by dostávaly pouze domácnosti, nemocnice a podobní spotřebitelé. Ekonomika by byla omezena.

Čili dobrá zpráva je, že Česká republika je na tom dobře. Jsme schopni ty problémy vyřešit. Ale chtěl bych upozornit, že by nás docela mělo zajímat, že tato situace je daleko horší v ostatních zemích regionu střední a jihovýchodní Evropy. V nejhorší situaci je zřejmě samotná Ukrajina, která od 17. června neimportuje žádný plyn z Ruska, protože neplatila za dodávky, předplatby není ochotna platit. V tomto okamžiku má v lepším případě zásobníky naplněny jen z poloviny a dodávky z Polska a i ze Slovenska spolu s vlastní těžbou pokrývají méně než polovinu zimní spotřeby. Je otázkou samozřejmě, jak budou fungovat reverzy, protože německá firma RWE začala již v těchto dobách dodávat plyn na Ukrajinu z Polska a ze Slovenska, a zatímco ze Slovenska se to zdá být lege artis, v případě Polska byly porušeny mezinárodní smlouvy s Gazpromem a Gazprom v tomto objemu dnes omezil dodávky, protože reverzní dodávky plynu na Ukrajinu samozřejmě byl opět jenom ruský plyn.

Situace na Ukrajině může být kritická i proto, že zásobování uhlím nefunguje. Většinou bylo těženo na Donbasu, spotřebováno ve zbytku země. Katastrofální situaci dovršuje absolutní nedostatek peněz, pokles výběru plateb od obyvatel i podniků, rozsáhlá platební neschopnost. Pro zimní období tedy hrozí problémy nejen v dodávce plynu, ale i elektřiny a pevných paliv.

Ukrajina je součástí ruského energetického systému, fyzicky odděleného od našeho, takže tyto problémy se naštěstí nemohou přelévat do zemí střední Evropy přímo.

Slovensko má vlastní, již téměř naplněné zásobníky plynu a je možno jej prostřednictvím českého přepravního systému zásobovat i reverzními toky ze západu. V případě přerušení dodávek přes Ukrajinu by se již nemusel na Slovensku opakovat scénář roku 2009, kdy byli omezeni velkoodběratelé. Podobně je na tom Polsko.

Složitější je zásobování Maďarska a Bulharska. Obě země jsou plně závislé na dodávkách plynu přes Ukrajinu. Jejich zásobníky jsou v případě Bulharska naplněny na 75 % a v případě Maďarska podle dostupných dat jenom 60 %. Úplné zastavení dodávek přes Ukrajinu i přes určitou pomoc prostřednictvím reverzních toků ze západu by znamenalo nepochybně významné omezování spotřeby.

Proč to říkám? Nejenom proto, abych ujistil tento ctěný sbor, ale i veřejnost, že České republice nehrozí žádné problémy z hlediska zásobování energiemi, ale také proto, že hrozí jinde a může to na nás poměrně nepřímo a rychle dopadnout. Potřebujeme nutně dohodu. Potřebujeme dohodu o mnoha věcech, nejenom o těch vojenských, politických, geopolitických. Je nutná dohoda optimálně Ukrajina, Rusko, EU a Spojené státy.

V ekonomické oblasti nepochybně především je nutné řešit asociační dohodu a její dopady. Je pěkné, že jsme udělali "A" a udělali asociační dohodu s Ukrajinou, ale neudělali jsme to "B". Nikdo jasně neřekl, co bude s ukrajinským obchodem, s ukrajinským exportem do Ruska. Tato země je jednou třetinou svého exportu závislá na ruském trhu. Zavedení zóny volného obchodu pomocí asociační smlouvy vyvolalo ze strany Ruska obavy o tom, jak dopadne na jeho ekonomické zájmy. Jde o technické standardy, celní řízení, procedury prosazování shody či sanitární či fytosanitární opatření.

Je třeba také říci, že pokud tedy, jak si někteří představují, že na rusko-ukrajinské hranici bude zeď a nebude tam probíhat žádný obchod, tak co tedy Evropa udělá s těmi ukrajinskými podniky, které exportovaly do Ruska. Kdo dá těm lidem práci. Aby se také sdělilo, jestli Evropa je připravená platit za to. Jestli je připravená skutečně otevřít si trhy pro ukrajinské zboží, jestli vůbec ukrajinské firmy jsou schopné exportovat na evropské trhy. Všechno svědčí o tom, že nejsou. A já se obávám, že tohle to byla největší forma nezodpovědnosti vyvolávání nerealistických očekávání u obrovského národa, který čítá více jak 40 milionů lidí, o tom, že spolupráce s Evropou znamená okamžitě ekonomický blahobyt, aniž by bylo vyřešeno, kde ti lidé budou mít práci, když exportovat do Ruska nebudou. Aby bylo sděleno také těm lidem, že byla udělána očekávání, že dostanou evropské vízum, což není blízko ani vzdáleně. Aby ti, kteří mají jasno ve všem a mají to jednoduché, řekli, co tedy ti Ukrajinci mají dělat, jestli mají zůstat na Ukrajině bez práce, nebo se mají dát někam na pochod.

Myslím si, že to jsou všechno věci, které je třeba řešit. Postoj české vlády v této věci je konzistentní a vybalancovaný. A já si myslím, že v této politice bychom měli pokračovat a v tomto smyslu i odsouhlasit usnesení z dnešního zasedání.

Děkuji za pozornost. (Potlesk části přítomných sociálně demokratických poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru Janu Mládkovi. Nyní mám dvě omluvy. Nejdříve omluvu pana kolegy Humla, který se omlouvá - důvodem zahraniční cesta. A z osobních důvodů od 18.30 paní poslankyně Nina Nováková.

Nyní dvě faktické poznámky. Nejdříve pan předseda Kalousek, poté pan kolega Pavel Blažek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, vystupuje velmi mnoho řečníků a nejde o nic méně než o bezpečnost a suverenitu České republiky. Takže situace mě nutí k otázce, kterou jsem si nikdy nemyslel, že položím, ale teď ji položit musím poté, co vystoupil pan ministr Mládek.

Prosím, aby pan ministr Mládek Poslanecké sněmovně sdělil, proč nebyl schopen získat bezpečnostní prověrku českých institucí. Na základě jakých informací mu instituce odmítly udělit tuto bezpečnostní prověrku a jaké informace podle informací českých bezpečnostních institucí na pana ministra Mládka vedou ruské zpravodajské služby.

V interním soukromém rozhovoru byl pan ministr Mládek s těmito fakty seznámen, když mu bylo sděleno, že mu nebude udělena bezpečnostní prověrka, zrovna tak jako s těmito fakty byl seznámen pan předseda vlády. Já stále chci věřit, že pan předseda vlády i pan ministr vlády jsou vlastenci, kteří především sledují zájmy České republiky. Ale abychom si to mohli myslet dál, prosím, aby nám jeden nebo druhý řekli důvody, proč pan ministr Mládek nemohl získat bezpečnostní prověrku, jaké informace na něj vedou ruské zpravodajské služby, proč přesto pan předseda vlády Sobotka ho navrhl ke jmenování ministrem vlády České republiky. A možná že to budou důvody tak relevantní, že je přijmeme. Pokud tyto informace neuvedou, na příští schůzi Poslanecké sněmovny to udělám já.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Nyní faktická poznámka - pan kolega Blažek nechce. Nyní pan ministr Mládek také s přednostním právem tedy. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, chtěl bych prostřednictvím pana předsedajícího ujistit pana předsedu poslaneckého klubu TOP 09, pana Kalouska, že jsem český vlastenec, možná významně větší než on sám, ale to je na posouzení jiných. To je první prohlášení a za ním si stojím.

Druhé prohlášení. On položil naprosto demagogický dotaz, protože ví, že na řadu těch věcí se nedá odpovědět v tom systému, jak to funguje. Tak aby to bylo zřejmé, já jsem nedokončil prověrku, protože jsem odešel z veřejné správy a ta prověrka byla přerušena. To je jedna věc. Druhá věc je, že tyto služby zásadně nikdy nesdělují, jaké důvody vedou k tomu přerušení nebo odmítnutí. A ani mně nebyly sděleny. To je všechno.

O těch ruských službách, to je úplně absurdní.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi průmyslu a obchodu Janu Mládkovi. Nyní s přednostním právem pan poslanec Kalousek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Nemusíte prostřednictvím předsedajícího, pane ministře, jste člen vlády, můžete se na mě obracet přímo zrovna tak jako já na vás. A znovu opakuji, kdyby v tuto chvíli nešlo o tak vážnou věc, jako je bezpečnost a suverenita České republiky, já bych toto téma nikdy neotevřel, protože jsem nikdy nechtěl pochybovat o vašem vlastenectví. Ale abychom o něm nepochybovali, tak nás o tom přece jenom musíte přesvědčit. Prověrka byla přerušena, protože nemohla být dokončena. A vy jste byl informován. Vy jste byl informován o důvodech, proč byste tu prověrku nedostal, zrovna tak jako byl o tom informován předseda vlády Sobotka. Já si myslím, že do příští schůze Poslanecké sněmovny je dost času, abyste zvážil, jak nás o tom informovat tak, abychom dál nepochybovali o tom, že jste český vlastenec.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní tedy řádně přihlášená paní poslankyně Dana Váhalová v obecné rozpravě. Jsem rád, že jsme se dostali k řádně přihlášeným kolegům a kolegyním. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Dana Váhalová: Stejně tak jsem ráda i já. Děkuji za slovo, pane předsedající. Pane premiére, vážená vládo, kolegové, kolegyně, pěkný večer, téměř. Dovoluji si vrátit se zpět k tématu, k Ukrajině.

Stále se prohlubující krize na Ukrajině představuje velkou hrozbu pro mír v Evropě. Jsme svědky událostí, které nás ohrožují možnou formou válečných operací, které Evropa nezažila od konce druhé světové války. Důvodem k neklidu jsou nepřímá angažmá vojenských velmocí, jako je Rusko, které se cítí ohroženo událostmi na Ukrajině, odstraněním bývalého prezidenta Janukovyče, asociační smlouvou mezi Evropskou unií a Ukrajinou a zejména snahami Ukrajiny o vstup do NATO. Rusko připojilo Krym k Ruské federaci a zapojilo se do podpory hnutí separatistů a nese tím také část viny za eskalaci tohoto konfliktu. Parlamentní shromáždění Rady Evropy i Evropská unie odsoudily připojení Krymu a Sevastopolu k Ruské federaci jako porušení mezinárodního práva.

Na druhé straně se však nedomnívám, že je možné vyřešit situaci na Ukrajině silou, pomocí protiteroristické operace, kterou prováděla ukrajinská vláda. Spíše se domnívám, že měla okamžitě probíhat jednání s rusky mluvícím obyvatelstvem na Ukrajině. Problém ukrajinské vlády vidím i v tom, že je pod tlakem ultrapravicových uskupení části tzv. euromajdanu, kteří si konfrontaci přejí, i když nemají velkou podporu veřejnosti, ale získali značný vliv na silové struktury. Vyústěním této tragické situace a neochoty vzájemné komunikace je skutečná občanská válka v posledním měsíci, kdy se zapojují i příslušníci ruských ozbrojených sil ve formě dobrovolníků. Vzhledem k eskalaci konfliktu dochází k velkým ztrátám na obou stranách, včetně žen a dětí. Obyčejní občané na Ukrajině i občané sousedních zemí vítají každou zprávu o příměří.

Pokud chceme hovořit o sankcích, jejich smysl by měl být právě v tom, aby nutily obě strany k jednání a hledání kompromisu mírovou cestou. Není možné dopustit, aby uzavřené příměří sloužilo k přípravě dalších válečných operací. Každá strana konfliktu, která se pokusí řešit situaci ozbrojenou cestou, by měla počítat s odsouzením mezinárodního společenství. Sankce by ale neměly zhoršovat už tak dost složitou situaci k jednání, i sociální a ekonomickou, a dopadat na obyčejné občany.

Podívejme se do minulosti na účinnost sankcí a naopak na účinnost dohod na základě diplomatického a politického dialogu. Bezpečnostní prostředí dnešního světa určuje především naše schopnost předcházet krizím a hledat cestu k dohodám a kompromisům v duchu globální odpovědnosti. O státoprávním uspořádání a politické orientaci Ukrajiny musí rozhodovat pouze občané Ukrajiny.

Dámy a pánové, já děkuji za pozornost a v podrobné diskusi bych si dovolila načíst usnesení.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezký dobrý večer. Děkuji paní poslankyni Váhalové. S další řádnou přihláškou je přihlášena paní poslankyně Jana Fischerová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Fischerová: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážený pane premiére, částečně vládo, vážené dámy a pánové, už je to vlastně skoro šest hodin, co jsem se přihlásila do rozpravy, takže mnohé zde už bylo řečeno. Já jsem také velmi pozorně sledovala a poslouchala všechny argumenty o tom, jak kdo s kým diskutoval. Padlo zde také jméno Karla Havlíčka. Já znám teda úplně jiné epigramy.

Byla jsem nedávno přímo v místě, kam byl odvezen, v Brixenu, a tam se mě také ptali lidé ze samosprávy a i běžní lidé, jak to vidíme s tou Ukrajinou, protože i je tato situace hodně zneklidňuje. Takže řeknu, že i já nejenom v České republice, ale i v zahraničí jsem měla možnost o této vážnosti situace diskutovat. A protože moji kolegové z Občanské demokratické strany, jak pan předseda Petr Fiala, tak i předseda poslaneckého klubu Zbyněk Stanjura, mnoho těch vážných argumentů zde už sdělili, tak já se spíš dámsky vyjádřím ještě k některým věcem, které vidím já v této situaci, abych neopakovala zcela to, co už zde bylo řečeno.

Mě velmi potěšilo, že jsme dnes opravdu diskusi v této věci k Ukrajině zde otevřeli, i když to byl vlastně klub TOP 09 a ODS, kdy jsme jakoby trochu bavící se vládu k tomu popostrčili, aby to dnes tady bylo probráno na plénu. Touto záležitostí se také zabýval výbor pro evropské záležitosti a 4. září k tomu přijal usnesení, která jsou dle mého soudu legislativně rovnoprávná s přijetím usnesení zde pléna. Nebude-li tomu tak, tak prosím o upozornění a ještě je to možné případně načíst, ale myslím, že tam vážnost této situace byla dobře prodiskutována.

Také bych zdůraznila, že věřím, že prvořadou povinností každé vlády je věnovat se tomu, ať už je pravicová, nebo levicová, aby hájila národní zájmy. Na to myslím a doufám, že se jednoznačně všichni shodneme. A jaké jsou tedy naše národní zájmy na Ukrajině. Je jich celá řada, ale jak jsem se zmínila, mnohé důvody a argumenty zde padly a já se -

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se moc omlouvám, paní poslankyně, já si ctěné kolegy dovolím požádat o klid pro vaše vystoupení i proto, že jste dáma. Děkuji.

 

Poslankyně Jana Fischerová: Pane místopředsedo, děkuji moc, snad to tedy pomůže, já se snažím zaujmout.

Já nyní řeknu, že taková ta základní otázka, čemu se chci ještě krátce věnovat ve svém vystoupení, v jakém systému mezinárodních vztahů chceme žít. Vidím to na dvě takové roviny. V zásadě existují dva ideální typy. Na jedné straně to je takový koncert velmocí a proti němu systém mezinárodního práva. Koncert velmocí velmi dobře známe z historie, už zde bylo také od některých poslanců toto zmíněno, ale já ještě zmíním trojí dělení Polska, dále pakt Ribbentrop-Molotov, parcelování kolonií a mohla bych pokračovat dál a dál, ale nebudu. Naproti tomu systém mezinárodního práva je systémem, ve kterém platí a dodržují se nějaká pravidla hry, a pro zemi naší geopolitické polohy a reality, či chcete-li významu, je systém mezinárodního práva výhodnější než systém koncertu velmocí. Díky němu totiž můžeme alespoň sedět u stolu a ne se krčit pod stolem a nechat za sebe rozhodovat jiné, jak jsme to už vlastně na vlastní kůži pocítili v Mnichově. Samozřejmě, že realita není černobílá, také se o tom tady dnes už hodně mluvilo, a zpravidla se nachází někde mezi těmito dvěma ideálními typy, což ostatně vychází ze samotné definice ideálních typů. Samozřejmě, že silní budou vždy silnějšími a slabí slabšími. To však nic nemění na prostém faktu, že systém mezinárodního práva je pro nás výhodnější, a tudíž je i v našem národním zájmu.

Nyní k Rusku. Rusko svým počínáním na Ukrajině mezinárodní právo zcela nepochybně porušilo. Anexí Krymu pošlapalo svá vlastní slova obsažená v Budapešťském memorandu, ve kterém garantovalo ukrajinské hranice výměnou za to, že se Ukrajina vzdá jaderných zbraní, mimochodem ve své době třetího nejvyššího jaderného arzenálu na světě. Možná že kdyby si Ukrajinci jaderné zbraně tehdy ponechali, dneska by si na ně Rusko netrouflo, ale pozdě bycha honiti.

Dalším dokladem porušení mezinárodního práva ze strany Ruska jsou právě ruští vojáci, kteří i v dnešních dnech operují na Ukrajině. I o tom jste někteří z vás dnes tady mluvili s otazníky. A já řeknu, jak bylo řečeno, jsou sice neoznačeni, přitom bylo řečeno, že od doby příměří od 5. září jich velká část odešla, ruských vojáků, čili konstatuji: Každopádně tam ale jsou a jen blázen by mohl jejich nepřítomnost či přítomnost na Ukrajině popírat.

Chceme-li zabránit, aby kyvadlo mezinárodních vztahů se vychýlilo směrem ke koncertu velmocí, je opravdu naším zájmem pomoci Ukrajině. Velmi dobře to chápe Polsko, Pobaltí a další země bývalého východního bloku. Bohužel se ukazuje, že ne úplně dobře to chápeme my, resp. ne vždy naše vláda. Přitom kdo jiný než my s naší historickou zkušeností bychom měli být schopni pochopit situaci národa, který čelí agresi svého silnějšího a rozpínavě uvažujícího souseda?

Ještě se krátce vyjádřím k panu premiérovi a k chování, které zde dnes bylo rozebíráno z různých pohledů. Politika, mohla bych ji nazvat někdy svým chováním chamberlainovskou, svým nabíháním různým lobbistickým zájmům některých průmyslových odvětví, zradila naše národní zájmy. Opět jsem také pozorně poslouchala pana ministra zahraničí, a teď ho tu nevidím, který citoval: když přestane dialog, budeme za to těžce platit, jak citoval z New York Times. Na druhé straně jsem ráda slyšela, že dialog bude pokračovat, což je jedině správně, a budu ráda, když dialog bude také pokračovat na území, řeknu, nejenom výboru pro evropské záležitosti, ale i zahraničního výboru. Věřím, že pan ministr zahraničí Zaorálek - pořád není - bude chodit na tyto výbory, když si ho pozveme, protože jsou to nyní některá témata, o kterých budeme jistě rádi slyšet, i o jednání OBSE, o kterém nás dnes informoval, tak může být častější.

Dámy a pánové, nejsme velmoc a v dohledné době jí určitě ani nebudeme. Vážená vládo, nic však se nemění na tom, že svým chováním na mezinárodním poli spoluvytváříme systém mezinárodních vztahů. Toto bychom si měli velmi uvědomovat.

Já vám děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji paní poslankyni Fischerové. S další řádnou přihláškou je přihlášen pan poslanec Radim Holeček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Radim Holeček: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené dámy, vážení pánové, také se vrátím k meritu věci. V komentáři premiéra Sobotky k sankcím EU a k vývoji na Ukrajině ze dne 6. 9. 2014 jsem se mj. dočetl, a pan premiér to dnes zde potvrdil, že ČR uspěla se snahou upravit návrh nových sankcí vůči Rusku. Ptám se: opravdu lze považovat za úspěch, že bude, cituji pana premiéra, méně poškozena ekonomika EU a už nehrozí přímé riziko pro český průmyslový export do Ruska? Z čistě ekonomického hlediska asi ano. Je-li ekonomické hledisko tím zásadním parametrem našeho postoje, proč se pan premiér a vláda proti sankcím nevymezí zcela? Zachránili bychom tak možná více než oněch 8 mld. tržeb, kterými se předseda vlády ve svém komentáři chlubí. Připadají vám tyto otázky hloupé? Ano, mně také. Skutečnost je taková, že v tuto chvíli na východní Ukrajině panuje křehké příměří. Opravdu si někdo myslí, že by tomu tak bylo i v případě, kdyby západ proti Rusku sankce neuplatnil? Jaký že to postoj v otázkách zahraniční politiky a bezpečnosti naší republiky a našich občanů vlastně premiér a vláda zastávají? Netuším, po celé této diskusi a vystoupení pana premiéra opravdu netuším.

Jakou jinou alternativu řešení bezpečnosti ČR a bezpečnosti českých občanů než připojit se k sankcím EU, nám premiér a vláda nabízí? Žádnou jsem nezaregistroval. A máme vůbec nějakou koncepci zahraniční politiky? To, že srozumitelná a konzistentní zahraniční politika momentálně není, ještě neznamená, že neexistuje žádné zahraničí. A to, že ignorujeme nebezpečí, ještě neznamená, že kolem nás je bezpečno. Nebezpečí kolem nás je a to nebezpečí je zcela reálné. Naše vláda musí jasně formulovat zahraniční politiku a musí jasně formulovat, jak před tímto nebezpečím ochrání naši republiku a naše občany. Pokud si dnes vyhrazujeme právo nesouhlasit se sankcemi vůči Rusku či jejich částí, neodpovídá-li to našim zájmům, může se nám totiž stát, že v budoucnu někdo jiný si vyhradí právo nestarat se kupříkladu o naši obranu, nebude-li to odpovídat jeho zájmům.

Ve standardních otázkách týkajících se EU a našich postojů v rámci EU jsme si již zvykli na to, že pan premiér takřka vždy zaujme takový postoj, jaký Evropa žádá. Paradoxně ale ve věci, která je zcela zásadní, klíčová, se pan premiér chová zcela opačně. Tady jde o zcela zásadní postoj ovlivňující naši bezpečnost! Není možné veřejně zpochybňovat připravenost evropských zemí přijmout sankci ve chvíli, kdy ještě není zřejmé, o jaké sankce vlastně půjde. Měl-li premiér výhrady, měl je komunikovat především se svými partnery a navenek pak s nimi vystupovat jednotně. Sankce totiž nemají jenom konkrétní ekonomické dopady, ale mají také dopady symbolické a psychologické. A jestliže my jsme už na začátku ukázali, že nejsme dostatečně silní a odhodlaní, že ještě budeme zvažovat, jestli se nás to příliš nedotkne, a budeme zkoumat, jestli je to teď pro nás výhodné, tak jsme zcela zásadně oslabili samotný smysl sankcí. Tím jsme samozřejmě oslabili naši bezpečnost, a to je neakceptovatelné!

Sankce možná nejsou nejlepším řešením, možná jsou i jiná řešení, ale pan premiér se nemůže chovat tak, že žádnou jinou alternativu nenabízí, a zároveň ještě, než jsou konkrétní parametry sankcí na stole, říkat, že s nimi možná nebudeme souhlasit, a pak se ještě chlubit, jak jsme to krásně vyjednali a že se vlastně tak moc neděje. Zahraniční politika a s ní související bezpečnostní otázky, to není jen tak nějaké vyjednávání výjimek z pravidel EU, to není hra o to, kdo si v rámci EU vyjedná lepší podmínky v té či jiné oblasti, a získá tak nějakou výhodu na úkor těch druhých. Konflikt na východní Ukrajině je mimořádně nebezpečný, a to nejen pro Ukrajinu samotnou, ale pro celou Evropu. Nejenom proto, že se může někam přenést. Nemůžeme před ním zavírat oči a tvářit se, že se nic neděje, a vyjednat s i výjimky, aby nás sankce bolely méně než naše partnery. Pro ČR je tento konflikt v mnohém ještě nebezpečnější než pro některé naše partnery v EU. Stačí si vzpomenout na naši poválečnou historii a uvědomit si, jak blízko od nás se ukrajinsko-ruská hranice vlastně nachází. Představme si například tu vlnu uprchlíků, která by v případě eskalace konfliktu na Ukrajině do ČR nepochybně přišla. Jsme na to připraveni? Pokud tomu chceme zabránit, pokud chceme pomoci ten konflikt vyřešit mírovými prostředky, tak musíme být silní, odhodlaní a postupovat jednotně s našimi partnery. Kdykoliv v historii západní demokracie postupovaly jinak, dopadlo to špatně.

Rozhodně nevoláme po eskalaci konfliktu s Ruskem a raději bychom viděli diplomatická řešení, ale k těm se dá dospět jedině tak, že budeme schopni jasně formulovat naše zájmy, cíle, kterých chceme dosáhnout, a že ukážeme sílu je prosadit. Učinit to můžeme společně s našimi západními partnery právě prostřednictvím nekompromisních ekonomických sankcí a tento jasný a silný postoj premiér svým lavírováním a podmiňováním prostě oslabuje. Napadá mě otázka - tohle je ta evropská první liga, kterou v předvolební kampani na billboardech hlásali kandidáti ČSSD? Pokud ano, tak pěkně děkuji, ale takovouhle první ligu, o tu já nemám zájem! A o té naší první lize si už asi myslí své i v Bruselu. Jak jinak si máme vysvětlit portfolio, které nakonec zbylo na paní Jourovou? Je to myslím pěkná, spíše nepěkná ukázka diplomatických schopností, tedy spíše neschopností pana premiéra. A tam lze říci jenom s Cimrmanem: To je taková pěkná tečka za tím naším případem.

Já bych chtěl využít teď chvíle a dát procedurální návrh na závěr, abychom jednali po 19. a 21. hodině. Děkuji. Jednali a hlasovali po 21. hodině.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: To je samozřejmě procedurální návrh, o kterém se dá hlasovat. Přivolám naše kolegy z předsálí. Je tady žádost o odhlášení. Odhlašuji vás všechny. Prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami.

 

Zahajuji hlasování o procedurálním návrhu pana poslance Holečka, abychom dnes jednali a hlasovali po 19. i po 21. hodině. Kdo je pro, ať zvedne ruku. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 4. Přihlášeno 97 poslankyň a poslanců, pro 20, proti 55. Tento návrh nebyl přijat.

 

Upozorňuji jenom, že je jednací den, nejedná se o zákon, takže budeme jednat po 19. hodině určitě. Jednací den Sněmovny končí v 21 hodin.

Dalším řádně přihlášeným po panu poslanci Holečkovi je pan poslanec Marek Ženíšek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Ženíšek: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení členové vlády, předně chci poděkovat panu premiérovi, že se alespoň pokusil vysvětlit svůj postoj a to, jak to vlastně probíhalo v Bruselu.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se omlouvám, pane poslanče. Dovoluji si přítomné kolegy požádat o klid. Ty, kteří hovoří, poprosit, aby šli své hovory vést do kuloárů. Děkuji. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Marek Ženíšek: Děkuji. Obávám se ale, že nejenom mě, ale i ostatní těmi svými výroky nepřesvědčil a že stále nechápe podstatu celého problému, o kterém je zde řeč. Když se zde chlubil tím, že vlastně zachránil český export a že to je hlavní výsledek jednání Rady Evropské unie, tak jsem si vybavil jednoho britského premiéra z minulosti, který když se vracel z Bavorska letadlem nazpět do Londýna, tak na letišti mával takovým papírem a tvrdil, že přináší Velké Británii mír. Šeredně se zmýlil.

Je zřejmé, že celá situace na východní Ukrajině je výsledkem agrese jedné země a neochoty Evropanů, resp. jejich vlád, v našem případě vlády Bohuslava Sobotky, zaujmout k situaci mnohem razantnější postoj, a jsem přesvědčen, že tento postoj měl být hlavně definován ihned po anexi Krymu, na který se jaksi velice v tichosti již zapomnělo. A jestli to nechápete, pak jste skutečně onou pátou kolonou, o které zde byla řeč.

K vyřešení celé té situace natrvalo by pochopitelně bohatě stačilo, kdyby Putin vrátil Krym, kdyby se omluvil, kdyby hlídal hranice tak, jak má, aby nebyly v některých místech děravé jako cedník, a aby neposílal své vojáky na dovolenou na Ukrajinu a ještě jim na cestu přibaloval tanky. To se však nestane, tomu nevěří tady naprosto nikdo. Takže nám zbývá jen jedno a to jsou ony zmiňované sankce. Ale aby tomu alespoň na chvíli prezident Putin uvěřil, že ty sankce myslíme naprosto vážně a že mu to nemusí projít tak snadno, a zastavil se, tak musí Evropa zastávat jednotný a razantní postoj a musí Putina přesvědčit, že to myslí naprosto vážně. Obávám se, že právě naše vláda přispívá k tomu svým postojem, že pan prezident Putin tento postoj nebere vůbec vážně.

Asi se shodneme, že je obrovský rozdíl, a pevně věřím, že se s tím bude souhlasit i pan premiér, mezi tím, když tomu, koho chci o něčem přesvědčit či přinutit ho, vyšlu signál, že případná záchrana části českého exportu není přiměřenou cenou za to, abychom upustili od tvrdšího či razantnějšího postoje, a pak tím, když ihned po skončení summitu křičím na všechny strany, že sankce ano, ale nesmí poškodit část českého exportu a že se vlastně strašně bojíme, aniž bychom věděli, jaké sankce vlastně budou.

Klasické diplomatické řešení zatím nic nepřineslo a Putin se mu svými kroky spíše doposud vysmíval. Ten ozbrojený konflikt Evropy a Ruska si také nikdo nepřeje. Zbývají nám tedy pouze sankce. Pokud někdo zná lepší řešení, sem s ním. Nedělat ale nic za řešení nepovažuji a na tom se snad shodneme.

Premiér Sobotka nadále vítězoslavně vystupuje pouze s tím, že se mu podařilo ochránit český strojírenský export. Tento postoj pokládám za velmi nešťastný, a dokonce za zbabělý, a protože podle mne bychom měli demonstrovat jednotu a rozhodnost, a ne vykřikovat do světa, že se nám něco povedlo vlastně překazit. Neměli bychom hledět pouze na naše vlastní hranice, ale také bychom měli přispět naší troškou k ochraně mezinárodního práva i daleko za hranicemi naší republiky, a jsem přesvědčen, že v tomto případě se to očekává právě od nás, od České republiky, s tou zkušeností sovětské okupace, se zkušeností začlenění do sovětské sféry vlivu než například od Portugalska, Irska nebo Nizozemí, které takovou zkušenost na rozdíl od nás nemají. Rozdíl mezi námi a vládou Vladimíra Putina je totiž v tom, že on dokáže přesvědčit veřejnost, či dokonce jeho oligarchy o tom, že sankce stojí za to vydržet. Ale pokud sankce budou stále více zasahovat do životních nadstandardů jeho oligarchů, jsem přesvědčen, že bude pro něho stále těžší je přesvědčit o správnosti věci. Proto je naprosto důležité, aby se Evropa nenechala ukolébat příměřím, a proto nesouhlasím se zastavením dalšího kola sankcí, tak jak snad tady pan premiér naznačoval, a velmi mě znepokojuje právě postoj pana premiéra, kdy prohlašuje, že by bylo vhodné ukázat Rusku dobrou vůli, pokud příměří vydrží. Copak nám už nevadí přítomnost ruských vojáků na Ukrajině, byť oficiálně jsou na dovolené? Nám už tedy nevadí, pane premiére, že Rusko porušuje mezinárodní právo? Nám už vůbec nevadí, že si Putin ukrojil část ukrajinského území, mám na mysli Krym, aniž by za to nesl nějaké následky? Pravděpodobně asi ne.

Celá věc si stojí asi tak, že buď chceme tedy pomoci Ukrajině, pak ale musíme konat a neohlížet se na to, kolik to bude stát, nebo nám to jedno zkrátka není, nechceme být s Ukrajinou solidární. Buď uznáváme ruské nároky na jeho sféru vlivu, pak rozumím i těm argumentům, že Putin má vlastně na Krym právo i na celou Ukrajinu má právo, anebo neuznáváme, pak je ale nutné konat.

Evropa, a je mi líto, že to musím říct, s přispěním právě českého premiéra se snaží vydat nějakou třetí cestou, která vlastně ani neexistuje, protože nejsme schopni definovat to, čeho chceme dosáhnout. Politika pana předsedy Sobotky směřuje pouze k voličům sociální demokracie, možná k voličům KSČM. Postoj vládní koalice by ale neměl mít čistě stranické hranice, ale měl by především odpovídat postoji České republiky. Pokud ale vláda bude opravdu zastávat dále ten zdrženlivý postoj, tak i já se za ni velmi stydím.

Pan premiér sice se sankcemi souhlasí, ale hned běží k prvnímu mikrofonu, aby svoje voliče ujistil, že ne úplně se všemi. Když už je nakonec shoda, opět při první příležitosti jako jeden z prvních ohlašuje, že by sankce nemusely platit hned. Je to stejné jako s tím, když pan premiér moc dobře věděl a ví, že jsme členy NATO, ale aniž by se ho na to kdokoliv ptal a uvažoval o tom, ujišťuje ihned svoji členskou základnu v médiích, že u nás rozhodně žádné jednotky NATO rozmístěny nebudou. Nebo pokud mám použít nejnovější výrok pana premiéra o tom, že NATO rozhodně nemůže Ukrajině poskytnout žádnou vojenskou pomoc, neb by to vedlo ke třetí světové válce. Myslím, že po tomto výroku si pan prezident Putin udělal jen spokojeně u České republiky jakýsi červený puntík a ujistil se, že žádnou hrozbu čekat nemůže.

Obávám se, že vaše strana, pane premiére, na půdě Evropské unie selhala již podruhé, a to velmi silně. Nejprve to bylo před pěti lety, kdy jste nadřadili právě své stranické zájmy nad ty státní, když jste shodili vládu během probíhajícího předsednictví. A teď podruhé, když nejste schopni zaujmout k ruské agresi nekompromisní postoj a prosazovat jej na půdě Evropské unie.

Bylo to tady řečeno již mnohokrát, i já s tím souhlasím. Ano, sankce jsou pomalou zbraní, a i kdyby sankce nezměnily hned viditelně přístup Kremlu k Ukrajině, mají dopad na ruskou ekonomiku, což je cesta, kterou jsme si zvolili k politickému nátlaku a se kterou jste souhlasil i vy jakožto předseda vlády.

Ochrana části českého exportu nám může být za pár let úplně k ničemu, pokud si někdo v Moskvě například usmyslí, že by mohl po propojení Ruské federace s Krymem přes Ukrajinu propojit například Kaliningradskou oblast s Ruskou federací přes Bělorusko a Polsko. Nebo že dokonce malé pobaltské republiky lze připojit zpět ke svému impériu. Ty náklady pak budou mnohem vyšší než ony zmiňované ztráty českého exportu. Tady přece po celou dobu jde jen o to, abychom všichni společně - a já jsem to očekával od své vlády - vyslali do Moskvy jasný signál, že takhle zkrátka ne. Místo toho slyšíme z úst pana premiéra, že se vlastně bojíme ruské odvety, a že by dokonce bylo lepší, kdybychom nové sankce hned nezaváděli, a od některých představitelů dokonce slyšíme i to, že sankce jsou vlastně blbost a že je důležité, abychom nebyli za blbce my. No jde o to, před kým, pane ministře Mládku, který nejste přítomný.

Pane premiére, podle vás jste v Bruselu uspěl, podle mě nikoliv. Chci proto v podrobné rozpravě navrhnout usnesení Poslanecké sněmovny, které by uspokojilo nás všechny, kteří věříme méně Ruské federaci nežli NATO. Kteří mají zkrátka raději ruské tanky v Ruské federaci nežli na území Ukrajiny. A nás všechny, kteří jsme si vědomi hrozby, které pro nás Vladimir Putin a nerozhodné vlády v Evropě představují.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic TOP 09).

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Ženíškovi a teď tu mám smršť faktických poznámek. Nejprve pan poslanec Foldyna, po něm pan poslanec Benešík. Po něm pan poslanec Mackovík a po něm paní poslankyně Zelienková. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Pane předsedající, děkuji za slovo a prostřednictvím vás ke svému kolegovi, který tady hovořil: Kdo to nechápete, jste pátou kolonou. Já to nechápu a za pátou kolonu se nepovažuji. Ani nepovažuji sankce za něco, co by řešily. Kdybych měl jediný důkaz toho, že české sankce nebo sankce Evropské unie nebo sankce celého světa zachrání lidi na Ukrajině, že zachrání lidi, aby mohli žít v míru, že nebude válka, ano, okamžitě bych tady s tím souhlasil! Jenže zkušenosti s těmi sankcemi, kterých jsme byli svědky v historii, nám ukazují, že to je naprostý nesmysl! To je demagogie, kterou tady říkáte! Vám se to, pane kolego, z těchto míst v Poslanecké sněmovně říká o uskromnění. Sedmapadesát tisíc plat, to se to těm lidem dobře radí, aby se uskromnili! Svoboda něco stojí! Tak běžte do Varnsdorfu! Běžte to říct těm lidem z TOSky, co přijdou o práci, že se mají uskromnit, že bojujou o svobodu! Znovu vám říkám: Kdyby to byla pravda, že ty sankce mají nějaký smysl, možná byste pochodil u těch lidí. Ale jsem přesvědčen, že kdybyste šel do té TOSky to dneska říct, tak vás poženou, že nestačíte doběhnout ani do Prahy! (Hovoří hlasitě, emotivně.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Foldynovi. Dále pan poslanec Benešík. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, vážená vládo, děkuji za slovo. Protože už tady zazněl návrh, respektive avízo, že Sněmovně bude předloženo usnesení, dovolím si vás informovat o tom, že výbor pro evropské záležitosti, který se situací na Ukrajině samozřejmě v rámci svých kompetencí zabývá na rozdíl od zahraničního výboru naprosto systematicky a dlouhodobě, usnesení přijal. Vzhledem k jednacímu řádu výbor pro evropské záležitosti v těchto věcech supluje plénum Sněmovny. Já s dovolením jenom pro informaci - nenačítám návrh usnesení - jenom pro vaši informaci toto usnesení přečtu. Byla to usnesení k informaci o pozici vlády České republiky k návrhu druhé vlny sankcí Evropské unie vůči Rusku.

Výbor pro evropské záležitosti 1. odsuzuje pokračující agresivní chování Ruska ve vztahu k Ukrajině; 2. vyzývá vládu ČR, aby ve shodě se západními demokraciemi důsledně hájila bezpečnostní zájmy České republiky.

Dále: Bere na vědomí informaci o pozici vlády České republiky k návrhu druhé vlny sankcí Evropské unie vůči Rusku; 2. považuje nadále za nezbytné diplomatické řešení současné situace na Ukrajině založené na respektování svrchovanosti, územní celistvosti, jednoty a nezávislosti Ukrajiny včetně plného využití možností sankčních nástrojů v souladu se zájmy České republiky; 3. vyzývá předsedu vlády, aby při nadcházejících jednáních o sankcích Evropské unie vůči Rusku postupoval v maximální shodě a jednotě s postojem většiny členských států EU; a konečně žádá vládu, aby ho informovala o dalším průběhu projednávání tohoto návrhu v orgánech Evropské unie.

Čili to jenom pro informaci plénu Sněmovny, že usnesení byla přijata. Přečetl jsem jejich znění. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Benešíkovi. Dalším s faktickou poznámkou je pan poslanec Mackovík. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Mackovík: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, my tady slyšíme plejádu výtek, jak se vláda málo ohnula před cizími zájmy a málo běhá kolem totemu s hamburgrem v ruce a chová se jinak, než se očekávalo. Myslím si, že není to tak dávno, kdy se před volbami přemítalo, co se bude dělat s Doly Paskov a s množstvím nezaměstnaných, a teď jsme se dozvěděli, že jsme měli přijmout sankce, které by stejně neměly žádný efekt vůči Ruské federaci nebo vůči komukoliv, a nás by to stálo 8 miliard. Já si nemyslím, že účelové je vést politiku tak, jak ji vede ODS a TOP 09, která když chce, tak kritizuje vládu, že tady je schodek za 112 miliard. Pak ji zase kritizuje, když vláda nechce zvýšit schodek o 8 miliard. Já si myslím, že politika suverénního státu nevypadá tak, že se ohýbáme a děláme to, co nám někdo určuje, jenom proto, že máme vypadat esteticky hezky v té politice. Domnívám se, že tohle rozhodnutí vlády, které tady vy cupujete na kousky, bylo rozhodnutím suverénního státu nebo suverénního premiéra.

Ne se vším, co tato vláda dělá, můžu nebo nemusím souhlasit a se vším souhlasím nebo ne. Ale v současné době tohle opatření si myslím, že je přínosem pro českou ekonomiku a mělo by být oproštěno od ideologických postulátů. Neslyšel jsem tady za celou dobu to, že na Ukrajině bojuje jednotka Azov, která používá označení divize SS Das Reich z druhé světové války. Tam bojují fašisti za to, co vy nazýváte demokracií? To se demokracie v Evropské unii takhle ohnula? Takhle pokřivila? Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Mackovíkovi. Další faktická poznámka, paní poslankyně Zelienková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Kristýna Zelienková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych reagovala tady na předřečníky. Já opravdu nerozumím politikům, kteří mluví o tom, že sankce nepřinesly úspěch. Prosím, aby si tito lidé uvědomili, že sankce jsou opravdu nejsilnější politický nástroj v současné době, který může západní svět použít. A že tento nástroj vede k cíli. Rusko v tuto chvíli vyčerpalo svoji agresivitu a smířilo se s územím, které dosud obsadilo. A když říkáme v tuto chvíli, znamená to, že tlak na Rusko nesmí polevit.

Prezident Putin nás celý letošní rok přesvědčuje o tom, že o správnosti své agresivní politiky nijak nepochybuje a je na ni pyšný. Jakkoli proto usilujeme o nastolení míru, návrat k mezinárodně platným hranicím a obnovení přátelských vztahů se všemi zúčastněnými státy, Rusko nevyjímaje, musíme být realisty. Ocitli jsme se v ruské vojenské hře, dámy a pánové, která nás neustále nepříjemně překvapuje a usvědčuje z naivity. Musíme tomu čelit všemi politickými prostředky, které máme k dispozici. Musíme být připraveni na další kroky, které budou Rusku ukazovat náš nesouhlas a naše odhodlání. Kromě ochoty znovu myslet na obranu našeho státu a našich spojenců to musí být i ochota v případě nutnosti zavést další sankce a unést ekonomické těžkosti, které nám to přivodí. Protože, bohužel, jinou možnost v tuto chvíli nemáme.

Děkuji za pochopení. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Zelienkové. Tím jsme vyčerpali faktické poznámky a dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Ivan Gabal. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Gabal: Dobrý den, vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vládo a kolegové. Jednak jsem chtěl poděkovat panu premiérovi, že spustil debatu obecnou, protože jsem si myslel, že už se nedostaneme ke slovu. A předesílám, že navrhnu do usnesení, abychom maximálně podpořili realizaci parlamentních voleb na Ukrajině a také aby Sněmovna dostávala do výborů včas pozice vlády k předjednání, se kterými jezdí na strategické summity. A doufám, že se mi nedostane takové odpovědi, jako když jsem v březnu navrhoval navýšení obranného rozpočtu. To jen na úvod.

Je, myslím, z debaty zřejmé, že diskuse ke konfliktu na Ukrajině a chování nebo postupu demokratického západu vůči tomuto konfliktu je v rozhodující míře debatou o nás samotných. Je to tady ve Sněmovně vidět, je to tady slyšet. Dovolte mi proto, abych se velice krátce zmínil jenom o třech bodech. A protože budu zkracovat, tak mi dovolte trochu přetržitý projev. Za prvé o podstatě konfliktu a války na Ukrajině. Za druhé o tom, co tento konflikt dělá s námi a jaký má na nás vliv. A za třetí, co my můžeme dělat s konfliktem na Ukrajině.

K povaze války na Ukrajině. Ukrajinský konflikt není konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem, ale mezi Ruskem a demokratickou Evropou o principy mezinárodního práva, právo na sebeurčení a právních poměrech. Zda se budou řídit literou práva a respektu k němu, nebo ozbrojenou silou a možností narušovat právo vojensky, anektovat území cizího státu a předělávat hranice. Z toho důvodu je to spor mezi evropskou vládou práva a ruským právem vládce. Tento spor probíhá na teritoriu Ukrajiny a skrze Ukrajinu míří na nás a na celou Evropskou unii. To je třeba si uvědomit. A zároveň platí, tak jak konstatují oficiální jednání Unie i Aliance, z usilovně pěstovaného a dlouhodobého strategického partnerství Evropské unie a NATO s Ruskem se stala strategická hrozba pro podstatu fungování našeho světa v jeho právním smyslu.

A nyní si položme tři kruciální otázky. Můžeme mít sebemenší naději, že územní kompromisy a akceptování vojenského anšlusu Krymu a posuny hranic zastaví válku a otevřou cestu k vládě mezinárodního práva namísto další svévole a používání síly? Opravňuje nás k tomu jakákoli naše regionální historická zkušenost? Lze čekat dobrovolnou změnu politiky Kremlu a rezignaci na další používání síly? Kdo v dnešní situaci hledá kompromisy a kdo hledá v nabídce kompromisů možnosti další destabilizace souseda a získání kontroly nad jeho hraničním územím? A lze doufat v realizaci férového mezinárodního obchodu v podmínkách destrukce mezinárodního a vnitřního práva? Stalo se konfliktem Rusko obchodně atraktivnější? Předvídatelnější? Důvěryhodnější? Úprk zahraničních investorů, pád rublu a vzestup inflace dávají opačnou odpověď.

Kde je tedy naše pozice a co konflikt dělá s námi? Naše mezinárodní vystupování čitelně odráží a balancuje naši národní názorovou rozkolísanost, pokud ne rozpolcenost české politiky a nelze přehlížet, že se o rozkolísanosti Čechů, o ztrátě geopolitického tahu a naší schopnosti integrovat mluví a spekuluje v zahraničí. Nesoulad nebo složitost utváření této pozice lze dokumentovat i na hlasování ministrů KDU ve vládě. Ano, nejsme v kontinuitě s geopolitikou Václava Havla a celé prvé generace disidentských politiků, kteří v otázkách geopolitické orientace měli jasno, které nabyli v komunisty segregovaném ghettu a v kriminálech. Zato jsme v kontinuitě s iracionálním euroskepticismem a příslovečným kverulantstvím. I v této Sněmovně sedí poslanci, kteří byli ochotni legitimizovat anšlus Krymu. I v této Sněmovně a v jejích lavicích zaznívají kremelské nepravdivé argumenty. I z vládních lavic občas zaznívají pochybnosti o smysluplnosti sankcionování Ruska ze strany Evropské unie nebo o posilování integrity a potřebě posilování integrity a obranných schopností NATO a našich obranných výdajů. Proto i v této Sněmovně si musíme říci, že od doby členství v Evropské unii získala Česká republika z Evropské unie přes tisíc miliard korun strukturální pomoci, ale zejména zajistila své mezinárodní postavení a důvěryhodnost pro investory v násobcích, zejména díky členskému ukotvení v právním prostředí EU. Stojí nám tedy za to toto právní prostředí podporovat a bránit?

Z politiky Kremlu pro nás historicky nevzešlo nic dobrého ani obohacujícího, ani povznášejícího, spíš naopak. Byli jsme čtyřicet let rabováni, zotročováni, zbavováni vlády nad svým osudem a tisíckrát oklamáni Komunistickou stranou Československa, která sloužila všemu, jen ne této zemi a jejím občanům. Chápu, že mnozí mají strach a nechce se jim do rizikového, bolestivého a možná i nákladného souboje o udržení a platnost mezinárodního i našeho práva. Bude vleklý, bude trvat možná dlouho, možná dokud neskončí ruská imperiální doktrína a Vladimír Putin osobně neopustí Kreml. To je ovšem věc samotných Rusů, ne naše

Jaká je tedy alternativa k ekonomickým sankcím? Jaké máme dosud výsledky z hlediska narovnání zpět územních poměrů a odchodu Ruska z okupovaných území v diplomatickém úsilí nebo mírových schůzkách v Minsku? Změnilo se chování Ruska? Poslechlo Rusko výzvy Rady Evropské unie? Zpřístupnili povstalci místo tragického dopadu sestřeleného letadla, aby se tragédie mohla vyšetřit?

Co tedy vlastně chceme my? Cílem našeho unijního postupu by měla být synergie a solidarita, a pokud nechápeme obavy Polska nebo Baltů, raději mlčme.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se omlouvám, pane poslanče. Je mně velice líto, ale je to velmi vážná věc, kterou tady pan poslanec přednáší. Poprosím vás o klid. Děkuji.

 

Poslanec Ivan Gabal: Tedy pokud nechápeme Poláky a Balty, tak raději mlčme. Přesto se domnívám, že obnovení dialogu a spolupráce ve visegrádské skupině jako druhého nejexponovanějšího regionu po Pobaltí je i v našem zájmu.

Pokud jde o Ukrajinu, lze považovat za strategickou především úspěšnou realizaci parlamentních voleb na celém ukrajinském území. Obnovení demokratického mandátu ukrajinského parlamentu posílí jeho legitimitu, suverenitu Ukrajiny a mandát vlády. Neúspěch voleb by vážně přiblížil riziko kolapsu státu, který by znamenal ozbrojený chaos a anarchii.

Pokud jde o Kreml, je třeba si uvědomit, že jakékoliv rozkližování společné pozice demokratických států přibližuje Evropu eskalaci vojenského násilí. A v žádném případě nás už nepřiblíží k situaci business as usual. Stejně tak ochota uznat anexi Krymu nebo východní Ukrajiny by Evropu přiblížila k paralele dohody Molotov-Ribbentrop o rozdělení Polska a tam se snad dostat nechceme. Opustit principy mezinárodního práva lze jen jednou a definitivně, protože důvěryhodnost zmizí.

Pokud jde o nás, domnívám se, že rozkolísanost české pozice je vyvolaná dvěma okolnostmi. Za prvé u nás neprobíhá strategický dialog o našem mezinárodním postavení, spíše se hádáme, a pokud se, jak někteří tvrdí, vyčerpala naše dosavadní geopolitická orientace včetně například podpory lidských práv, je třeba se bavit o tom, co je alternativou. Nepředpokládám, že by někoho napadlo po lidských právech opustit i mezinárodní právo.

V důsledku krize výrazně vzrostla váha členských států Evropské unie oproti unijním institucím. Unie je dnes vitálně závislá na vnitřní stabilitě každé členské země, čímž enormně vzrostla odpovědnost i této Sněmovny - a zdůrazňuji této Sněmovny. V takové situaci nepovažuji za vhodné ani za správné, že na oba klíčové summity odjela česká delegace bez projednání pozice a postupu České republiky v odpovídajících výborech nebo se samostatnou rezolucí těchto výborů. Jsme v tomto ohledu do značné míry substandardní a ojedinělí a doplácíme na to chybami v mezinárodním postupu. I tuto praxi by bylo dobré změnit, protože o významu širšího politického parlamentního konsensu v zahraničí a obranné politice se asi nemusíme vzájemně přesvědčovat.

Tedy navrhuji: Podporujeme uskutečnění plánovaných parlamentních voleb na celém teritoriu Ukrajiny s maximální účastí pozorovatelů OBSE a Evropské unie a bez vojenského narušování jejich průběhu a vojenského vměšování Ruska. Považujeme obnovení demokratického mandátu ukrajinského parlamentu a vlády za základní právní předpoklad demokratického sebeurčení a dalšího vývoje Ukrajiny. Za druhé. Poslanecká Sněmovna Parlamentu České republiky doporučuje vládě včasné projednávání klíčových dokumentů, stanovisek a politik v kompetentních výborech Sněmovny, a to zejména v oblastech zahraniční politiky Evropské unie, obranných agend a NATO.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KDU-ČSL.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Gabalovi. Prosím, aby se k textu usnesení přihlásil v podrobné rozpravě. Dál tu mám dvě faktické poznámky. Nejprve pan poslanec Kalousek, po něm pan poslanec Chalupa. Nejprve faktická poznámka pana poslance Chalupy. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Dobrý večer. Prosím vás, já tady zareaguji na to, co tady padlo. To, že nejsem úplně ztotožněn s udělováním sankcí, neznamená, že mám rád ruské tanky. To za prvé.

Za druhé. Jsem dalek jednoznačného odsouzení sankcí jako takových. Rozhodně jsem pro sankce, které ovlivní vojenské schopnosti Ruska, to zcela jednoznačně. Co se týká běžné obchodní výměny, tam pochyby mám a obávám se, že výsledek sankcí, pokud budou uplatněny v plné míře a v plné tvrdosti, tak bude takzvaným Pyrrhovým vítězstvím. Nakonec nebude vidět, kdo je vítěz a kdo prohrál.

Pokud jde o řešení, tak si myslím, že zejména jde o to, že Aliance a my jako součást Aliance bychom měli opravdu vážně uvažovat o zvýšení obranných schopností Armády České republiky a Aliance jako takové, posílit ekonomickou sílu Evropské unie, skutečně počkat na to, až se Ukrajina vzpamatuje ekonomicky, a umožnit, jak tady bylo řečeno, pod mezinárodním dohledem, aby si na Ukrajině lidé udělali pořádek sami. Hnát se teď do střetu naprosto necitlivým diplomatickým přístupem k Rusku a hnát to do opravdu vojenského konfliktu se mi zdá šílenství. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Chalupovi za jeho faktickou poznámku. Pan poslanec Sklenák faktická poznámka. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Já si dovoluji dát procedurální návrh, abychom tuto schůzi přerušili do příštího úterý 16. září do 18 hodin. (Hlasy ze sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Protinávrh k procedurálnímu návrhu. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Ne návrh, připomínka, pane poslanče. Když jsme vám řekli, že souhlasíme s tím, jaký bude pořad dnešní schůze, tak jsme se vás také ptali, jestli budete souhlasit s tím, abychom to dnes doprojednali. Vy jste slíbil, že ano. My jsme se spolehli na vaše slovo. Na to slovo já se teď odvolávám. Hlasujte si jak chcete, ale jestli teď tuto schůzi přeložíte do úterka, budu já osobně jako předseda klubu TOP 09 pokládat vás jako předsedu klubu ČSSD za podrazáka, který porušil dané slovo. (Nesouhlasné hlasy.) Který porušil dané slovo a dal procedurální návrh v rozporu s naší dohodou, aniž mě na to předem upozornil. A tohle myslím, že musí zaznít veřejně.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan poslanec Sklenák ke svému procedurálnímu návrhu.

 

Poslanec Roman Sklenák: Já se velmi důrazně ohrazuji proti takovýmto slovům! Nejsem žádný podrazák a na tomto jsme se nedohodli! Pane předsedo, vy tady lžete opakovaně! (Potlesk z řad poslanců ČSSD.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Padl tady procedurální návrh, o kterém... (Hlasy ze sálu: Hlasuje se bez rozpravy.) Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Vaše hysterie, pane kolego, vás usvědčuje z vašeho špatného svědomí. Hlasujte si jak chcete, ale riskujete, že od této chvíle už vám nebudeme věřit ani slovo.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Teď budeme hlasovat o procedurálním návrhu pana poslance Sklenáka, o tom, abychom přerušili jednání této schůze Poslanecké sněmovny do úterka do 18 hodin.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování pořadové číslo 5. Přihlášeno 113 poslankyň a poslanců, pro 81, proti 19. Tento procedurální návrh byl přijat.

 

Já tedy přerušuji jednání 15. schůze Poslanecké sněmovny do úterý 16. září do 18 hodin. Přeji vám pěkný večer.

 

(Jednání skončilo v 19.28 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.