(17.00 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Klánovi. Dobré odpoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Dovolte mi nejdříve několik organizačních věcí.
Pan kolega Pfléger má náhradní kartu číslo 1. Zrušila svou omluvu z dnešního jednání paní kolegyně Halíková, která je na jednání. Naopak o svoji omluvu požádali pan poslanec Matěj Fichtner od 16.40 a paní ministryně Věra Jourová. Dále pan poslanec Pavel Šrámek požádal o omluvu od 16 hodin a od 17 hodin pan místopředseda Bartošek. To je z organizačních věcí všechno.
Nyní požádám pana kolegu Korteho, aby se ujal slova. Připraví se paní kolegyně Jana Hnyková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Daniel Korte: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Dámy a pánové, já oceňuji vysoce, že vládní koalice a pravicová opozice se byly s to dohodnout na kompromisní podobě služebního zákona. Je to zákon důležitý, který ovlivní podobu státní správy v budoucích letech. Samozřejmě jakožto kompromis to nemůže být podoba ideální. To nemůže být žádný kompromis. Ostatně je to výtvor lidské činnosti a člověk je nádoba nedokonalosti a nedokonalost nemůže stvořit dokonalost. Je-li to zákon alespoň dobrý, to ukáže praxe. Já myslím, že v budoucnosti se k němu budeme vracet a budeme ho postupnými krůčky vylepšovat, a není důvod, abychom k tomu vylepšování nepřistoupili ihned. V tomto směru jdou mé dva pozměňovací návrhy.
První pozměňovací návrh je vlastně návrh staronový. Uplatnil jsem ho již k minulé verzi tohoto zákona, která byla ve své podobě identická. Týká se omezení vysokoškolského vzdělání, které se neuznává pro potřeby státní služby v § 7 odst. 4, kde jsem přidal také Vysokou školu Sboru národní bezpečnosti, resp. některé její fakulty. Svůj návrh jsem v minulém druhém čtení podrobně odůvodnil. Uvedl jsem jako ilustrativní příklad názvy jednotlivých diplomových prací. Dvě práce jsem podrobně rozebral. Myslím, že jsem dostatečně ukázal, že tyto školy poskytovaly vzdělání neslučitelné s potřebami demokratického státu. Já nebudu tyto argumenty in extenso opakovat, zájemci si je mohou dohledat ve stenozáznamu. Zdůrazním pouze to nejdůležitější.
Paragraf 7 odst. 4 za kvalifikační předpoklad vysokoškolského vzdělání pro potřeby tohoto zákona neuznává absolutorium vysokých škol politických a bezpečnostních bývalého Sovětského svazu s výjimkou MGIMO, o kteréžto výjimce mám své pochybnosti. Naproti tomu u škol socialistického Československa vylučuje pouze školy politické. Dámy a pánové, tato asymetrie je nelogická, neodůvodnitelná, protože je nesmyslná. Takovou školu zde totiž máme. Byla to Vysoká škola Sboru národní bezpečnosti, která byla zřízena zákonným opatřením Federálního shromáždění ČSSR v roce 1973, čili na vzmachu normalizace. Měla původně tři fakulty, první - Fakultu Státní bezpečnosti, druhou - Fakultu Veřejné bezpečnosti, třetí - Fakultu ochrany státních hranic, později přibyla ještě čtvrtá v Bratislavě, Fakulta vyšetřování. Z toho zejména ona první a třetí fakulta, státněbezpečnostní a ochrany státních hranic - o těch zbylých dvou si také nedělám žádné iluze, ale jsem velkorysý a ponechávám je stranou -, evidentně jejich smyslem bylo pouze posílení represivního aparátu komunistického totalitního režimu. Co tam učili, to ukazovaly ony názvy diplomových prací. Je-li prosím zájem a bude-li deklarován, mohu ty práce zde číst, mám jich asi tucet, strávíme zde příjemné povznášející září.
Ale oni museli učit ještě něco jiného, například unášet lidi, zmlátit je a v bezvědomí pohodit do lesa, jak to udělali Ivanu Medkovi či disidentu Petrovi Pacákovi, pálit lidem prsty, jak to udělali hudebníkovi Vlastovi Třešňákovi, a pak ho donutili k emigraci. Mohl bych pokračovat dále. Někde se to ti lidé naučit museli. Já nevím, jestli je to učili na této škole, ale je zřejmé, že tyto školy neskýtaly vzdělání použitelné, uplatnitelné a žádoucí v demokratickém státě.
To ostatně potvrdil i Ústavní soud, když svým nálezem číslo 225/1995 Sb. pravil: "Zákonné opatření Federálního shromáždění číslo 107/1973 Sb., o zřízení Vysoké školy SNB, se stalo výrazem jiných, resp. dalších hodnotových a obsahových nároků na pracovníky v resortu Ministerstva vnitra než těch, které mohly být realizovány řádným, globálním a univerzálním právnickým studiem." Je to nález, který odůvodňuje, proč absolventi těchto škol, ačkoliv mají třeba titul JUDr., nemohou být zapsáni na seznam advokátních koncipientů, nemohou se tedy stát advokáty. Nemohou pracovat v justici, ale je žádoucí připustit je do nejvyšších funkcí ve státní správě demokratického státu? Dámy a pánové, omlouvám se, ale v tom nevidím žádnou logiku. Zde prosím nechráníme agenty, nechráníme nějaké spolupracovníky, kteří třeba mohli být obeťou. Zde chráníme aktivní příslušníky StB, kteří byli nástroji a vykonavateli represí.
Ten návrh sám o sobě, prosím, a na tom trvám, není diskriminační. Absolventi těchto škol mohou pracovat ve státní správě na nižších funkcích, kde je vyžadována středoškolská kvalifikace, a koneckonců měli čtvrt století na to, aby vystudovali nějakou normální školu. Pokud tak učinili, mohou se dostat i do funkcí vysokoškolských.
Tolik prosím k mému prvnímu návrhu.
Můj druhý návrh se týká toho, čeho se zde částečně dotkl kolega Fiala. Překážkou k přijetí do služebního poměru státního zaměstnance nebo výkonu služby se zabývá § 33, který vyjmenovává funkce, které jsou neslučitelné. V odstavci 2 pod písm. e), f) - já se soustřeďuji pouze na tuto skupinu - jsou to vojáci z povolání a příslušníci bezpečnostního sboru, čili ti, kteří mají služební poměr příslušníka bezpečnostního sboru či vojáka z povolání, nemohou pracovat ve státní službě. Ale, a to je pozitivní novum tohoto návrhu, mohou se účastnit přímo výběrového řízení. Cituji z odstavce 3: "Je-li na základě výsledků výběrového řízení vybrána k přijetí do služebního poměru osoba podle odstavce 2, učiní neprodleně právní jednání směřující k odstranění překážky podle odstavce 2." Zdůrazňuji: učiní neprodleně právní jednání směřující k odstranění překážky. ***