(17.10 hodin)
(pokračuje Korte)
Zamyslel jsem se, jaké je to právní jednání. Pokud jde o zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů č. 361/2013 Sb., ten nezná nějaký institut třeba přerušení služebního poměru. Má institut záloh. V § 28 vypočítává různé typy záloh, v § 29 je jedna ze záloh, která by pro tento případ teoreticky přicházela v úvahu, jsou definovány podmínky. Paragraf 29 odst. 1 - do zálohy činné se zařadí příslušník, který je vyslán k výkonu služby a) k jiné organizační složce státu, právnické nebo fyzické osobě atd. Konec citátu. Zdůrazňuji: který je vyslán. Znamená to, že nadřízený, to znamená služební funkcionář, tohoto příslušníka vyšle pracovat někam jinam mimo vlastní sbor, ale není to tak, že by příslušník mohl požádat, aby tam byl sám vyslán. Takže tento institut není uplatitelný a jiný možný způsob, jak může to právní jednání požadované vypadat, je, že příslušník požádá o ukončení služebního poměru, chce-li pracovat ve služebním poměru podle tohoto zákona.
U vojáků podle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, existuje sice institut přerušení služebního poměru. V § 11 je taxativně vymezen, za jakých podmínek, za jakých okolností atd., například, je-li voják z povolání zvolen do funkce uvolněného zastupitele, ale žádný šuplíček, který by byl aplikovatelný pro naše potřeby, zde není. Tudíž, opět jediné možné právní jednání vojáka z povolání, chce-li pracovat ve státní službě, je ukončit služební poměr vojáka.
A zde jsme u jádra. Vznikly nám tu dvě skupiny státních služebníků, kteří budou třeba pracovat na jednom pracovišti, vykonávat v téže pozici tutéž práci, avšak většina bude honorována částkou x, zatímco menšina částkou 2x. Že to nemůže prospět mezilidským vztahům, je naprosto zřejmé, protože se jedná o evidentní diskriminaci té většiny.
Mimochodem, není to situace nikterak nová. Například podle nařízení vlády č. 258/1999 Sb., o orgánech státní správy, v nichž vojáci z povolání plní služební úkoly obranného charakteru, vojáci z povolání nesloužili pouze v armádě, ale byli i součástí civilních ústředních orgánů státní správy. Zcivilněni byli v roce 2003, takže bývalí vojáci z povolání jsou dnes nejen zaměstnanci civilněsprávního úseku Ministerstva obrany, ale pracují třeba i v Národním bezpečnostním úřadu, ve Státní správě hmotných rezerv, ale i na Ministerstvu zdravotnictví. A všude pobírají dvojí plat, možná za tutéž práci, kterou předtím dělali za plat jeden v uniformě. Podle údajů za rok 2000 bylo u civilních orgánů státní správy zaměstnáno 120 vojáků. Já, upřímně řečeno, pochybuji, že by jich tam dnes bylo méně.
Aby prosím bylo jasno, já jsem toho názoru, že výsluhy jako princip jsou správné a užitečné a měly by být zachovány. Jejich smyslem je motivovat zkušenější příslušníky a vojáky, aby zůstávali ve službě déle, neboť ta výsluha se odvíjí od počtu odsloužených let a je tu jistá forma kompenzace za ztížené možnosti uplatnění v pozdějším věku. Zde se ovšem naskýtá otázka, zdali hranice nároků na výsluhu po 15 letech služby není položena příliš nízko, protože pak odcházejí tito lidé vlastně na vrcholu svých fyzických i psychických sil. A to je špatně. Ale to je spíš problematika, kterou by měly řešit jiné zákony, zejména služební zákony, z nichž jsem citoval. Avšak podle mého názoru by to mělo být nastaveno striktně alternativně. Buď práce v privátním sektoru, pak s výsluhami, anebo pokračování práce pro stát třeba i v jiné funkci, třeba i na jiném úřadu atd., ale pak bez výsluh. Neboť používat obou výhod najednou, dámy a pánové, práce pro stát, zejména podle tohoto zákona, je výhodná, a používat obou výhod najednou je nespravedlivé, ba dokonce tvrdím, že je to amorální. Tuším, že se strhne nějaká bouře odporu, ale jenom upozorňuji, že stejnou úpravu, kterou navrhuji já ve svém pozměňovacím návrhu, tj. aby po dobu služebního poměru státního zaměstnance byla pozastavena výplata výsluhových příspěvků, má mimo jiné také například Spolková republika Německo.
Dámy a pánové, já doufám, že se nad mými návrhy zamyslíte. Doufám, že shledáte, že jsou logické, účelné a užitečné, a že je v posledku ve třetím čtení podpoříte. Oba dva mé návrhy jsou zaneseny v systému a já se v podrobné rozpravě k nim přihlásím. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Danielu Kortemu. Nyní se připraví paní poslankyně Jana Hnyková, připraví se pan poslanec Marek Černoch. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji a přeji hezké odpoledne všem. Slibuji, že tak podrobně nebudu svůj pozměňovací návrh odůvodňovat, ale přesto si vám ho dovoluji předložit, protože je to staronový pozměňovací návrh, který nebyl zohledněn v komplexním pozměňovacím návrhu služebního zákona a hnutí Úsvit přímé demokracie chce zabránit, aby ze státních zaměstnanců, a musím znovu zopakovat z mého předchozího projevu, nevznikli novodobí nevolníci. A já chci říci, že nikdo z nás nevíme, zda někdy neskončíme právě ve veřejné správě a nemůže se na nás vztahovat také tento zákon a jistě by se nám to nelíbilo.
Státní zaměstnanci podle stávajícího znění mohou být přeloženi na dobu nezbytně nutnou na jiný výkon služby na dobu 180 dní v kalendářním roce a s jeho souhlasem lze tuto dobu prodloužit o dobu 180 dní. Takto dlouhá doba je pro nás naprosto nepřípustná. Navrhujeme zkrácení této lhůty na 60 dní v kalendářním roce a dalších 60 dní se souhlasem zaměstnance oproti stávajícím 180 dnů v kalendářním roce a tuto změnu navrhujeme provést v § 47 odst. 1, kdy se číslovka 180 nahrazuje číslovkou 60.
Navrhovaná změna by přesně zněla: "Státní zaměstnanec může být na dobu nezbytně nutnou, která musí být předem určena, nejdéle však na dobu 60 dnů v kalendářním roce, přeložen k výkonu služby v oboru služby, který vykonává, do jiného služebního úřadu nebo do jiného organizačního útvaru služebního úřadu, a to i bez svého souhlasu. Se souhlasem státního zaměstnance lze dobu jeho přeložení prodloužit, nejdéle však o dobu 60 dnů."
Vrátím se zpět k důvodové zprávě a zopakuji: Jak již je popsáno v odůvodnění návrhu, jedná se o výrazné zhoršení pozice státního zaměstnance i oproti zákonu číslo 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.***