(18.20 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Nyklovi za jeho příspěvek i za dodržení času. A nyní tedy s řádnou přihláškou paní Soňa Marková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Soňa Marková: Ještě jednou krásný den, dámy a pánové. Dovolte mi, abych také vystoupila se stanoviskem, tentokrát poslaneckého klubu Komunistické strany Čech a Moravy, k tomuto návrhu zákona. A i když budu delší než obvykle, tak určitě nebudu tak dlouhá jako kolega Heger.
Dovolte, abych připomněla na začátku jeden důležitý fakt. Od února tohoto roku leží v Poslanecké sněmovně návrh zákona z dílny KSČM, který má číslo sněmovního tisku 126 a kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. A právě tento návrh ruší, pokud by byl připuštěn k projednávání, což bohužel současná vládní koalice nedovolila, ruší všechny regulační poplatky a zároveň zavádí roční limit 2 500 korun na hrazení doplatků za léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely částečně hrazené ze zdravotního pojištění. Je to proto, že KSČM se dlouhodobě plně staví za zájmy pacientů, a opakovaně, a protože v tuto chvíli můžu říct, že jsem pamětnicí, se tak stalo v roce 2008, kdy jsme poprvé předkládali zákony a následně pozměňovací návrhy právě k zákonu o veřejném zdravotním pojištění na úplné zrušení takzvaných regulačních poplatků.
Současná vládní koalice nyní předkládá svůj návrh zákona na zrušení většiny těchto poplatků, kromě poplatků za pohotovost. Nicméně jistě jste zaznamenali, a je to poněkud úsměvné, že ještě předtím, než byl vůbec tento návrh zákona předložen, tak se v médiích objevila různá negativní prohlášení vedoucích představitelů vládní koalice nebo z části vládní koalice, právě na téma zrušených hospitalizačních poplatků a vlastně i těch poplatků jako celku. Nabýváme dojmu a vypadá to tak, že zrušení zdravotnických poplatků posloužilo jako líbivé téma a lákadlo pro voliče, ale ve skutečnosti jako by nikdo kromě KSČM nechce poplatky rušit. (Posměch některých poslanců ČSSD a hnutí ANO.)
No už jenom to, že to tak dlouho trvalo... A nebyl projednán náš návrh, který jsme předložili, jak už jsem říkala, leží tady od února, takže to tak trošku vypadalo.
Teď trošku historie pro ty, kteří jsou tady noví a neznají přesně genezi, která je ohledně poplatků. Ústavní soud dne 20. května 2008 rozhodl o ústavnosti takzvaných regulačních poplatků i přesto, že byly zavedeny bezprecedentním způsobem, a to přijetím rozsáhlého pozměňovacího návrhu předloženého v rámci druhého čtení zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů. Vy, co jste tady déle, si to jistě pamatujete. Toto přijetí poplatků byl vlastně typický přílepek, protože nebylo možno ho vůbec dostatečně posoudit, projednat v řádném legislativním procesu. V souvislosti s tím se tedy jeví poněkud zábavný ten hlasitý křik, který jsme slyšeli od pravicové opozice, že se třeba nemohli dostatečně vyjádřit k projednávanému zákonu o státní službě, protože to, co se dělo při přijetí tohoto zákona, to nemělo obdoby. A když vezmu, jak to bylo dál, když to prošlo Poslaneckou sněmovnou tímto způsobem, tak Senát tuto závažnou změnu vůbec neprojednal a poslal to dál k podpisu prezidentu republiky. Takže jenom abychom si připomněli, jak to tedy bylo v roce 2008.
Ústavní soud ve své argumentaci, když tedy řekl, že regulační poplatky jsou zákonné a odpovídají Ústavě, využil argumentaci tehdejšího ministra pana Tomáše Julínka, že jediným důvodem k zavedení poplatků je jejich regulační účinek proti nadužívání zdravotní péče. Soud se na základě toho vyhnul námitce, že za péči při jejím poskytování se neplatí, tím, že poplatky nepovažoval za placení péče, ale za jakousi legitimní regulaci. Jako důležitou podmínku legitimnosti ale uvedl, že nesmí být pro nikoho rdousicí překážkou přístupu k péči. Ani jedna z těch uvedených podmínek, to znamená ani regulace ani ta rdousicí překážka, v podstatě následně nebyla splněna. A sám Ústavní soud tehdy vybídl zákonodárce, aby to případně změnili, pokud se objeví, že nějaká z těch podmínek nebyla splněna a že má eventuálně ty poplatky zrušit. Nakonec tak ale částečně učinil Ústavní soud sám poté, co v době Nečasovy vlády byl poplatek naopak navýšen u hospitalizací ze 60 na 100 korun.
Podle našeho názoru u pacientů, kteří zdravotní péči doopravdy potřebují, jsou poplatky bezdůvodnou překážkou přístupu k této péči. Tato překážka potom má i diskriminační charakter, protože pro některé pacienty se jeví jako nepatrná, ale vždy existuje určitý počet pacientů trvale nebo momentálně neschopných platit.
V médiích i třeba od samotného bývalého ministra zdravotnictví pana Hegera potom opakovaně zaznívala věta, a já ji teď cituji a je výrazně v rozporu, co tady před chvilkou pan kolega Heger řekl, protože on tady před chvílí řekl, že poplatky regulují, ale on sám se v minulosti vyjádřil, a já skutečně cituji: "Regulační poplatky sice nic neregulují, rušit se však nebudou, protože zdravotnictví vybrané peníze potřebuje."
Dříve deklarovaný regulační účinek v případě nadužívání zdravotní péče zpochybnila i fakta, která uvedl Český statistický úřad. Pan ministr, když teď předkládal zákon, tak i některá čísla uvedl. Regulační poplatky snížily v roce 2008 počet návštěv u ambulantních specialistů - a je otázkou, jestli bylo dobře, že to byli například gynekologové a stomatologové, dále na pohotovostech - a zároveň došlo k navýšení pro systém mnohem dražších výjezdů zdravotnické záchranné služby. Již v roce 2009 ovšem opět narostl počet návštěv o 12 procent oproti roku 2008. Lze se tedy důvodně domnívat, že případný pokles frekvence návštěv u lékaře není důsledek zmenšeného nadužívání, ale tím, že sociálně nejslabší pacienti od návštěv kvůli výši poplatků upustili. ***