(18.30 hodin)
(pokračuje Marková)
I časté tvrzení, že každý, kdo není v nemocnici, si stejně musí platit hotelové služby, je poněkud nespravedlivé. Pacienti přece nemohou ovlivnit to, zda je budou léčit a jak dlouho v nemocnici pobudou. Pro některé to byl velký problém, a to i v případě, že nekouří, nepijí, nehrají na automatech a neposílají si esemesky, jak jsme to tady stále dokola v minulých volebních obdobích slyšeli od zastánců poplatků ve zdravotnictví.
Od roku 2000 stouply výdaje občanů na zdravotnictví víc než trojnásobně. Lidé dávají za zdraví více než 40 mld. korun kromě toho, co zaplatí na zdravotním pojištění. V roce 2007, kdy pacienti ještě neplatili regulační poplatky, tvořily soukromé výdaje obyvatel za zdraví 14,8 % a zavedením poplatků se spoluúčast zvedla o 2 %. Já bych jenom chtěla připomenout, že v souvislosti s tím, co teď slýcháme, že musíme kompenzovat všem, kteří dříve přijímali zdravotnické poplatky, to, že teď už je mít nebudou, bych připomněla, že nikoho nezajímalo, že spoluúčast pacientů mezi lety 2007 a 2008 stoupla o 2 % a občanům to rozhodně nikdo nekompenzoval. A ještě navíc vlastně v důsledku hospodářské krize a v důsledku všeho, co bylo, tak vlastně ty výdaje byly ještě větší. Neustále také stoupají doplatky za léky, takže ten problém se neustále zvyšuje.
Za poslední čtyři roky ztratil segment zdravotnictví 30 mld. korun právě v důsledku ekonomické krize. I to je třeba si připomenout. Regulační funkce poplatků od samého začátku byla zvlášť pochybná u chronicky nemocných, zdravotně postižených, u lidí s úrazy, u dobrovolných dárců krve a kostní dřeně a také u hospitalizovaných, kteří ve zdravotnickém zařízení zemřeli, a celkově v situaci, kdy o četnosti návštěv u lékaře a o předepsaných lécích rozhoduje lékař, nikoliv pacient. Ani jedna informace o přínosu zavedení tzv. regulačních poplatků nebyla a doposud není podložena žádnou skutečně seriózní analýzou. Já jenom připomínám, že jsem opakovaně v minulých volebních obdobích tady na tomto místě požadovala od různých ministrů, aby doložili seriózní analýzu toho, jak regulační poplatky přispěly, nebo jestli vůbec nějaký přínos regulační nebo jinačí měly. Nikdy jsem se žádné odpovědi nedočkala.
Stále také není vůbec jasné, nakolik lidé, kteří péči potřebovali, k lékaři nešli či nebrali předepsané nutné léky, nakolik tak ohrozili své zdraví, nebo dokonce život, a v konečném důsledku vlastně jsou dneska pro systém zdravotnictví dražší. Zdravotnické poplatky tak byly zavedeny podle našeho názoru proto, aby si pacienti prostě zvykli na to, že zdravotnictví je podnikání jako každé jiné a že za zdravotní péči se musí platit. Tím se otevřela cesta změny od solidárního zdravotnictví pro všechny potřebné pacienty, které je garantováno Ústavou ČR, na placené luxusní služby jen pro ty, kteří budou mít dostatek finančních prostředků. Z těchto důvodů se také okamžitě po zavedení poplatků začalo hovořit o placených nadstandardech, o řízené péči, o různých pojistných plánech i třeba o takové věci, jestli si vzpomínáte, že si budou moci pacienti zaplatit pár tisíc za svého operatéra apod.
Samozřejmě je nutné z důvodu kompenzace výpadků příjmů, tedy ne proto, že by to regulovalo, ale protože to byly prostě příjmy, dodat finanční prostředky do systému zdravotnictví. Jsou však ale jiné cesty, které nebudou představovat zásah do již tak hubených peněženek velké části občanů ČR, zvlášť v situaci, kdy podle kvalifikovaných odhadů každoročně unikají ze zdravotnictví finanční prostředky ve výši několika miliard korun. Poplatky navíc regulují vždycky jen poptávku, nikoliv nabídku zdravotních služeb. Pokud existuje vazba mezi poplatkem a zdravotnickým zařízením, které jej vybralo, a zákon to dosud explicitně přikazoval, vzniká poptávka těch, kteří jej vybírají, aby jejich pacienti platili tyto platby co nejvyšší. Tato poptávka je tím silnější, čím jsou více ohroženy jiné zdroje příjmů, a to se právě za minulých pravicových vlád ve zdravotnictví stalo. Připomeňme to, že pravicová vládní koalice v minulých volebních obdobích nastavila vražedný mix: restriktivní úhradové vyhlášky, navyšování DPH, inflace a negativní důsledky svých katastrofálních takzvaných reforem.
Významný vliv na zvýšení nákladů v celém sektoru zdravotnictví mělo zvyšování sazeb DPH, zejména razantní nárůst snížené sazby na 15 % v roce 2013 a přeřazení některých zdravotnických prostředků ze snížené do základní sazby DPH. Dopad pro rok 2013 pro celý systém zdravotnictví byl minus 4 mld. korun. Na druhou stranu snížení sazby DPH o 1 % jen u léčiv vydávaných a hrazených na recept znamená snížení zátěže systému o 500 mil. korun za rok. Vláda tedy má možnost kompenzovat případný nedostatek finančních prostředků systémově, ne z kapes pacientů, a vrátit princip solidarity do celého systému. Namátkou vybírám: snížení sazby DPH ve zdravotnictví, trvale zrušit stropy na pojistné u nejbohatších příjmů - uvědomme si, že to zrušení bylo jenom na dva roky, a je potřeba, aby ministerstvo včas tuto problematiku řešilo; navýšení procenta HDP na úroveň srovnatelnou s ostatními státy EU, protože ČR je trvale pod tímto procentem, a v neposlední řadě také důslednou kontrolou finančních toků ve zdravotnictví tak, aby se s těmito solidárními veřejnými prostředky neplýtvalo a byly vynakládány skutečně účelně.
Z těchto důvodů, které jsem tady řekla, podporuje poslanecký klub KSČM vládní návrh zákona, ale současně avizuji předložení pozměňovacích návrhů, které budou rušit všechny zdravotnické poplatky, anebo alternativně započítávání 90korunového poplatku do sociálního limitu. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Soně Markové za její vystoupení. Slova se ujme pan poslanec František Laudát a připraví se pan poslanec Rom Kostřica. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec František Laudát: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já začnu tím, že si vezmu zcela jasnou a zřetelnou dikci pana předsedy Okamury, takže převedeno do postoje TOP 09 zrušení zdravotnických poplatků v TOP 09 nepodporujeme. Padl tady, a já doufám, že už to bude procedurálně jasné, návrh na zamítnutí v prvním čtení. Pan kolega Heger říká, že to ještě navrhne, tak aby už to nemusel případně, pokud ještě nebude znova diskutovat.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, pane poslanče, registruji váš návrh, registroval jsem i návrh kolegy Hegera.
Poslanec František Laudát: Zdravotnictví není moje parketa, nicméně vzhledem k tomu, že se to tady táhne dlouhé roky, tak jsem si vyžádal analýzu, bohužel čerstvější Parlamentní institut nemá, jak se ve vybraných zemích - nebyl jsem zadavatelem - přistupuje k těmto záležitostem, s tím, že někdo vybral zřejmě relevantní země: Belgii, Dánsko, Estonsko, Finsko, Švédsko, Francii, Maďarsko - tam tedy se stala nyní změna -, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Slovinsko. A jak to tam funguje? Zda jsme byli takoví Marťani, když tady přišlo na to, že chceme nějakým způsobem zavést ať už regulační, neregulační, ale první nějaké poplatky ve zdravotnictví.***