(18.10 hodin)
(pokračuje Heger)
Přímé peníze a spoluúčast ve zdravotnictví se koalici, která chce zrušit poplatky, nelíbí. Máme zdravotnický systém, kde je objem poskytovaných služeb stále zbytečně vysoký v mnoha případech, a řada parametrů jako počty kontaktů pacientů s lékaři, které už jsem zmiňoval, počty hospitalizací, délka hospitalizací či kapacita lůžkových fondů, to je jasné. Zároveň ale je potřeba říci, že spoluúčast, proti které současná koalice vystupuje, je oproti srovnatelným zemím nízká a po zavedení regulačních poplatků byla postupně výrazně sociálně zastropovaná. Přes to všechno mají spoluplatby výrazný finanční efekt a často citovaných zhruba pět miliard ročně reprezentuje výrazný přínos pro zdravotnictví vzhledem k jeho relativnímu podfinancování a navíc k tomu přichází již zmiňovaný efekt racionalizace poskytování zdravotnických služeb. Výnos, jak je často kritizován, vychází opravdu od skutečně nemocných pacientů, ale je to výnos, který je pro individuálního pacienta zastropován, a jeho velká část navíc pochází od pacientů s lehkými onemocněními. Výnos pro zdravotnictví od těžkých pacientů znamená jen skutečně minimální podíl na jejich vlastní celkové ceně léčby, a tudíž nenarušuje princip pojistného krytí pro katastrofální náklady.
Není pochyb o tom, že regulační poplatky mají řadu nešvarů, které bylo potřeba dořešit. Pár příkladů za všechny: Opakované platby 30 korun indikovaných lékařem nebo řetězení poplatků v případě indikace konziliárního vyšetření jiným lékařem samozřejmě vyvolávaly u pacientů protesty a někdy úšklebky. Bylo potřeba udělat další úpravy a něco z toho jsme připravovali, když jsem byl součástí Ministerstva zdravotnictví, ale hysterie opozice z regulačních poplatků v minulém vládním období byla tak veliká, že žádné další racionální kroky a úpravy de facto neumožnila. Výsledkem je, že poplatky se nyní ruší prakticky úplně a peníze, o které byl rozpočet všeobecného zdravotního pojištění navýšen ze státního rozpočtu, přijde vniveč a vyplacených pět miliard korun, které mohly být využity pro další technologický rozvoj zdravotnictví, nyní budou, tak jak se říká, tzv. projedeny. Možná to pomůže pěti až deseti procentům nejchudších obyvatel této země, ale zbylých 90 % populace mohlo zdravotnictví bez problémů dále přispívat. Budiž, rušení regulačních poplatků je legitimní politické rozhodnutí. Já, a teď budu mluvit za celý klub TOP 09, Starostové a nezávislí ho však považujeme za rozhodnutí špatné, a proto si dovolím v další části rozpravy předložit návrh na zamítnutí zákona v prvním čtení. Bude demokraticky hlasováním rozhodnuto, a i když náš názor jistě nepřeváží, bude alespoň pro budoucnost zaznamenán jako jednoznačné stanovisko, co naše zdravotnictví a co nejtěžší nemocní podle našeho názoru potřebují.
Dovolte mi ještě na závěr dodat, že celý tento rozsáhlý příspěvek měl za úkol předvést, že regulační poplatky a jakákoli regulovaná a sociálně rozumně zastropovaná spoluúčast nebyla ani mými předchůdci, kteří ji prosadili, ani mnou samotným, který se ji snažil upravit a obhajovat, tato spoluúčast nebyla prosazována pro to, aby někomu škodila. Měla aktivizovat lidi, aby se více zajímali o své zdraví, prevenci a zdravý způsob života, měla vedle mimořádně vysoké solidarity zdravých s nemocnými v našem systému posílit navíc ještě solidaritu mezi méně nemocnými a více nemocnými a měla pomoci vyšší efektivitě zdravotnictví a těm nejtěžším pacientům, kteří zdravotnictví potřebovali a budou potřebovat v těch nejtěžších a nejdražších nemocech. Klasifikovat podporu regulačních poplatků jako nelidskost a asociální chování vůči potřebným lidem, jak nám to bylo často vyčítáno, je stejné, jako kdybych zde tvrdil, že protahování vládního výběru evropského komisaře je jen snahou premiéra této země jí škodit. To si jistě nikdo nemyslí. Politická rozhodnutí se často přijímají s rizikem vedlejších dopadů, někdy se daří prosazovat snáze a někdy obtížněji a hlavně někdy jsou populární více a někdy méně, bez ohledu na jejich prospěšnost či škodlivost. A priori tedy pokládat spoluúčast ve zdravotnictví za pokus vyvolávat škody lidem této země je špatné.
Poplatky jsem obhajoval v nejlepších úmyslech. Proto chci věřit, že jejich zrušení, které zde bude jistě ještě dále obhajováno současnou koalicí a jejími příznivci, toto zrušení, jak jsem řekl, je legitimní, není předkládáno ve snaze této zemi škodit. Možných opatření na zlepšení našeho zdravotnictví je samozřejmě více, a nezbývá mi než věřit, že pokud ke snížení nebo zrušení spoluúčasti zrušením poplatků nakonec dojde, naše zdravotnictví si se vzniklými ztrátami nějak poradí. Ze strany Ministerstva zdravotnictví to však bude vyžadovat novou práci a velmi tvrdou na hledání způsobu, jak efektivitu zdravotnictví dále zvyšovat a nejenom natahovat ruce pro další peníze od státu.
Děkuji a v další rozpravě se přihlásím se svým návrhem. Děkuji. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Leoši Hegerovi. Budeme pokračovat, nejdříve faktickou poznámkou pana poslance Igora Nykla a poté paní poslankyně Soňa Marková. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Igor Nykl: Pěkný dobrý večer. Vážené kolegyně a kolegové, na rozdíl od pana docenta Hegera jsem skutečně odpůrce regulačních poplatků a zkusím být také stručný.
Když jsem se zamýšlel nad tím, jak se zaváděly zdravotnické poplatky, tak jsem se tak díval na různé úvahy na internetu a byla tam taková jedna zajímavá úvaha, že vysvětlením může být v Česku i to, že máme všichni rádi Járu Cimrmana. Jára Cimrman byl průkopníkem bádání ve slepých uličkách a Češi jsou v tom dokonalí. Čili já bych přirovnal zavádění zdravotnických poplatků k takovému bádání ve slepých uličkách, a to proto, že když jsme je zaváděli, tak v té době vlastně všechny okolní země od toho ustupovaly. V roce 2001 se zavedly v Rakousku a v roce 2003 je Rakušané zrušili. Zrušily se v roce 2006 na Slovensku, 2008 v Maďarsku, nejsou vůbec zaváděny a nebyly zaváděny v Polsku a v současné době vlastně nedávno zrušilo regulační poplatky i Německo. Nemyslím si, že ve všech těchto zemích jsou lidé, kteří problematice zdravotnictví nerozumějí a dělají nerozumné kroky. Čili i tento příklad. Jsme země, máme tyto okolní státy, vidíme, že bychom byli bílou vránou, a jejich zdravotnictví je mnohdy dál než naše. Čili myslím si, že je to velmi rozumný krok.
Co je ale pravda, nad čím možná se budeme muset v budoucnu zamýšlet, je zrušení tzv. hospitalizačního poplatku, což ale není regulační poplatek. Tam si myslím, že v budoucnu může být nějaká cesta. Jak se to má nazývat a podobně, to je jiná věc.
Nicméně jednoznačně souhlasím s krokem Ministerstva zdravotnictví a s tím, co koalice nyní navrhuje. Děkuji.***