(9.30 hodin)
(pokračuje Zlatuška)
A poslední drobnou poznámku: Z té analýzy nevyplývá, že všichni z těch nekvalifikovaných jsou ti, kteří na školách seděli celých deset let. V okamžiku, kdy si to přečtete, mohou tam být lidé, kteří nějakou dobu pobývali mimo školství, vracejí se, je tam jasné kritérium, které se týká jediné věci, a to je celkové odučené doby, celkové praxe a jejich věku v okamžiku nabývání účinnosti, resp. tam je přímo datum 1. 1. 2015. Ne všichni z těch, které bychom tady dnes kritizovali, že tady tuto výjimku budou využívat, museli být nutně na školách celých deset let nepřetržitě.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Zbyněk Stanjura. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Mně to nedalo. Myslím si, že máme používat pravdivé argumenty. Pan ministr požádal o zkrácení lhůty na 48 hodin. Proč ne. My jsme na to připraveni. Ale důvod není ten, že by se to nestihlo do 1. ledna. Jestli to budeme dělat v tento pátek, nebo příští středu, na termínu projednání tohoto zákona v Senátu to nic nezmění. Kdyby pan ministr řekl "já bych to chtěl v pátek, ať to máme rychle za sebou", tak tomu rozumím, ale není to tak, že by hrozilo mezi pátkem a středou nějaké zpoždění až po prvním lednu.
Já jsem to říkal i v prvním čtení, když jsme se bavili, a je to jedno, který člen Poslanecké sněmovny to říká z které strany. Otázka, lidé, nekvalifikovaní učitelé, to věděli deset let. A tady i velmi kvalifikovaní lidé říkali: Co dělal stát, aby tito lidé splnili to, co jim zákon ukládá? Mně ta otázka přijde úplně nepatřičná. My se máme ptát těch lidí, proč to nestihli. Někteří možná mají objektivní důvody. Slyšel jsem o tom, že se neotevíraly obory, které potřebovali, atd. Ale nemůžeme podle mě tu otázku otočit - co dělal stát. Musíme se ptát, pokud chceme se ptát, těch lidí, kteří nesplnili zákonnou povinnost, proč to neudělali. Správně říkal pan předseda Fiala, že tohle je nespravedlivé vůči těm, kteří tu povinnost splnili, kvalifikaci si dodělali velmi často při zaměstnání, velmi často za těžkých podmínek. A musím říct, že se v poslední době na mě obracejí kvalifikovaní učitelé, kteří nemají práci a píší mi maily, určitě oslovují i vás, a říkám: nepovolte to, protože oni mají oprávněný pocit, že když výjimku neprodloužíme, oni budou mít větší šanci z toho úřadu práce se dostat do školy. A na to bychom taky neměli zapomínat. Vím, že to není úplně jednoduché, jeden za jednoho, hrají tam roli různé kvalifikace apod., ale i tak máme dneska podle mých informací před 5 tisíc kvalifikovaných učitelů na úřadech práce a těm prodloužením výjimky nijak nepomůžeme si práci najít.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S další faktickou poznámkou pan zpravodaj Jiří Zlatuška. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Zlatuška: Dovolil bych si reagovat na pana poslance Stanjuru. Na otázku, proč se ptát, co dělal stát, když to byl evidentně problém učitelů, já bych ještě doplnil, že to byl problém i jejich ředitelů. Těch, kteří budou mít dneska pravomoc ty kvalifikace uznávat. To byli stejní lidé, kteří měli ukládat svým zaměstnancům, aby si doplnili vzdělání.
Ale tu otázku, proč jsem říkal, že stát něco zanedbal. Pan kolega Stanjura jistě bude rozumět příkladu z dopravní situace. V okamžiku, kdy se na dálnici stane havárka a stane se tam kalamita, tak platí pravidla silničního provozu. Všichni vědí, jak se chovat. Přesto v okamžiku, kdy tam nepřijde policie a nezačne usměrňovat dopravu a nezačne se starat o to, aby provoz směrem na objížďky byl nějakým způsobem plynulý, tak ta kalamita, která tou havárií vznikne, bude mnohem horší, než bude za předvídavé asistence toho, kdo na ten provoz dozírá. A v tomto případě je to totéž. Vznikla zde kalamita, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je ten orgán, to ministerstvo, které má na starost o vzdělávací soustavu pečovat, a v okamžiku, kdy nic neudělalo, tak se udělal ekvivalent zacpané dálnice bez dopravních policistů, kteří by pomáhali tu kalamitu odstranit. Toto je problém, pro který tvrdím, že je chybou předchozích ministrů, že se tomuto nevěnovali.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji a dostáváme se k řádným přihláškám. Jako první se do obecné rozpravy přihlásil pan poslanec Andrle. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Augustin Karel Andrle Sylor: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, já jsem si včera dovolil dát pozměňovací návrh k této novele zákona a ten pozměňovací návrh spočíval v tom, že jsem se snažil oddálit tento problém o dva roky s ohledem na učitele, kterých se to týká, kteří by přišli o práci apod. Je tam i spousta dalších a dalších věcí, které jsem konzultoval s různými odborníky, a bylo mi řečeno, nebo jsme došli k závěru, že tento problém není dokončen a že je potřeba na něm dále pracovat.
Po včerejší schůzi výboru pro vědu, vzdělání, mládež, kulturu a tělovýchovu jsem si svůj názor trochu poopravil vzhledem k tomu, že jsme byli informováni panem ministrem a paní vrchní ředitelkou Kácovou i dalšími o situaci, která se ohledně této novely připravuje nebo dělá, a o těchto změnách vás velice dobře informoval i pan profesor Zlatuška i ministr pan Chládek, a mně tedy nezbývá nic jiného, než s těmito pozměňujícími návrhy souhlasit, protože věřím tomu, že to prospěje jak těm v uvozovkách postiženým, protože mají trošku změkčený zákon nebo tu novelu, tak že to prospěje i tomu, že ti, co vzdělání nebo kvalifikaci nemají, že si ji doplní. Proto stahuji svůj pozměňovací návrh na odklad novely o dva roky. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Andrlemu. S další řádnou přihláškou je přihlášen pan poslanec Jan Zahradník. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já bych si dovolil nejprve se vyjádřit k tomuto návrhu z hlediska své pedagogické zkušenosti. Byl jsem dvacet let učitelem na gymnáziu a pak jsem byl osm let ředitelem také dvojjazyčného gymnázia a vím, že škola, to je velmi různorodé prostředí, inspirující, což je jeho hlavním posláním. V tomto prostředí mají místo školy zřizované obcemi, samozřejmě školy zřizované kraji, školy zřizované státem, mají v něm místo také školy soukromé, školy církevní.
Samozřejmě že vím, že odedávna hlavním požadavkem na to, stát se učitelem, byla kvalifikace, tedy vzdělání. A to tedy vzdělání učitelské. Musím říct, že ve školách, v kterých jsem byl, tento požadavek byl vždycky stoprocentně zohledňován. Přesto vím také, že v tomto různorodém prostředí se mohou vyskytnout učitelé, kteří mají výbornou kvalifikaci oborovou, ale schází jim kvalifikace učitelská, pedagogická. Proto určité procento výjimek ze svých zkušeností podporuji.
Chtěl bych se ale zaměřit na jinou část zákona a ta část se týká pracovního zařazení vychovatel. Konkrétně tedy § 16 tohoto zákona, kde v jeho odstavci 2, který se zabývá právě požadovaným vzděláním vychovatelů, kteří vykonávají přímo pedagogickou činnost, mj. také ve školském zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, což je segment výchovné péče, který upravuje zákon 109, a v tomto zákoně 109 jsou popsány jednotlivé typy této péče, diagnostický ústav, výchovný ústav, dětský domov, případně dětský domov se školou. Konkrétně tedy bych se rád zabýval dětským domovem, tedy tím typem tohoto zařízení, které upravuje § 12 zákona 109. ***