(15.50 hodin)
(pokračuje Svoboda)
Druhá věc je, že zákon a regulace je velmi složitá. Obsahuje celou řadu prvků, které nemá smysl teď v tuto chvíli rozebírat, ale skutečně vyžadují, chceme-li se dostat dál, práci zásadních a odborných týmů. Abych začal od toho, co umím nejlépe - otázka zdravotní způsobilosti je otázka velmi složitá. Velmi složitá v tom, jaké mají být časové faktory pro jednotlivé kontroly, protože to, z čeho historicky vycházíme, je zdravotní způsobilost, která byla vázána na kapavku a na syfilis a my jsme ve fázi, kdy zde máme AIDS a jeho problematiku, dobu infekce atd. atd. A samozřejmě to, co je známo ze všech zákonů regulujících prostituci, v okamžiku, kdy zákon říká, že dělá nějakou zdravotní kontrolu sexuálních pracovnic, zaniká jakoby ostražitost zákazníků. Oni předpokládají, že stát garantuje, že jsou zdravé. Proto já na to velmi, velmi kladu důraz, protože zdravotní způsobilost by musela být skutečně vydefinována naprosto přesně, jaké jsou časové faktory, jestli tam vložit ještě nějaké náhodné prohlídky do mezičasu. To je velmi složité, a proto si myslím, že přijmout ten zákon jen tak nalehko prostě možné není.
To, co Praha vnímá, je, že potřebuje některé části Prahy zbavit prostituce, zbavit historickou část, zbavit Václavské náměstí a okolí toho, co tam zabraňuje normální funkci města. Mám ale obavu, že tento zákon v nějaké podobě dokáže zregulovat podniky a zařízení, které to provozují, ale nezreguluje vůbec prostituci v bytech. Naopak, uvede ji do podoby, která bude vlastně daleko výhodnější a bude jednotná s tím, že samozřejmě nějaké formy internetové inzerce naprosto nahradí cokoliv jiného.
Kdybych měl mluvit o tom, co by regulaci upravilo, tak si to dovedu představit, jako třeba jsou herny ve Spojených státech, že to je oblast, kde herny jsou ve městě a půl metru za hranicí této oblasti si nekoupíte ani los. Toto je věc, která by Praze pomohla, ale vím, že je právně velmi, velmi složitá, ale nerezignoval bych na to něco takového zvažovat, protože zákazník, který chce prostituci využít, si pak to místo najde a přestane to obtěžovat celou další část města.
Znovu říkám dvě věci, které jsou zásadní: zdravotní způsobilost a to, že tento zákon vytlačí prostituci do individuálních bytů, vytlačí ji vně zákona, stejně jako bylo pití alkoholu ve Státech vytlačeno do černých kořalen.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím k mikrofonu pana poslance Soukupa. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Soukup: Dámy a pánové, máme na stole jisté řešení problému, se kterým se potýká nejenom Praha, ale i další města přes dvacet let. Věřte mi, vím, o čem mluvím. Bydlím v Chebu. Na známé Evropské třídě sice už nestojí pod každou lampou prostitutka a ve křoví její pasák jako kolem roku 2000, ale i tak se tam po deváté hodině večer ujímá vlády galerka, co má sex za úplatu ve svém portfoliu mimo jiné, abych se vyjádřil v běžných pojmech.
Svět prostitutek a pasáků dnes zahrnuje obchodování s lidmi, obchodování s drogami, gamblerství, pouliční kriminalitu a další sociopatologické jevy. Je to svět konfrontace a násilí, který obtěžuje a někdy až ohrožuje běžné obyvatele měst a obcí.
Předkladatel zákona, který máme na stole, se kloní k variantě reglementační, chce prostituci do určité míry legalizovat, regulovat a mít alespoň pod nějakou kontrolou. Je to řešení trochu dobré a podle mého názoru i trochu špatné. Stejně jako některým z vás se mi pocitově nezdá patřičné převzít roli státního pasáka, příčí se mi, že by stát měl převzít třeba garance za zdravotní stav prostitutek. Pár věcí se mi naopak na předkládaném tisku vysloveně líbí. Například posunutí věkové hranice pro poskytovatelky nebo poskytovatele sexuálních služeb nad 18 let. Na ulici někdy se dnes nabízejí děti, kterým bych nehádal ani 16. Hodně se mi líbí snaha zatlačit sex za úplatu do evidovaných kamenných zařízení a hlavně líbí se mi zákaz těžko regulovatelné pouliční prostituce. Tu pokládám za největší zlo.
Pro řešení prostituce, jevu jako takového, se nabízí také dvě krajní řešení: Dosavadní způsob aboliční, prostě se tvářit, že problém neexistuje. To mi připadá dost alibistické a nikam jsme se za těch dvacet let nedostali. Pak je tady přístup represivní - prostitutky nebo prostituci bezezbytku zakázat. Osobně by se mi to líbilo. Dokážou ale represivní složky demokratického státu takové právo vymáhat? K tomu jsem dost skeptický. Osobně se tedy přece jenom přikláním k regulaci prostituce, ovšem ne podle pravidel z předkládaného návrhu. Jsou příliš šita na míru prostředí Prahy. Doporučuji věc ještě prodiskutovat a zahrnout do návrhu zkušenosti dalších měst a obcí, které se s prostitucí potýkají.
Návrh, který máme před sebou, není možné pustit teď hned do druhého čtení ještě z jiného důvodu. Už se tady o něm mluvilo. Brání tomu Úmluva o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob. Tu jsme ještě jako socialistické Československo podepsali v roce 1950 s dalšími zeměmi komunistického bloku a tehdejšími rozvojovými zeměmi, plus s Francií a Norskem. Jenom tak mimochodem, Spojené státy americké ji podepsaly také. Jsou to tedy vyspělé demokracie, se kterými bychom se dnes rádi srovnávali a které zákony regulují, prostituci mají. Nicméně mezinárodní úmluva má svoji právní platnost a my nemůžeme udělat nic jiného, než ji před případným projednáváním zákona vypovědět. Vypovězení mezinárodní úmluvy a postup, jak dál naložit s projednávaným tiskem, bude téma mých návrhů, které předložím v podrobné rozpravě. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane poslanče, já se omlouvám, ale podrobná rozprava u prvního čtení není, takže mohou zaznít dva návrhy, které se dají hlasovat po ukončení obecné rozpravy, a to je buď návrh na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování, anebo zamítnutí předloženého návrhu. Jiné návrhy nejsou v tuto chvíli možné. (Poslanec Soukup: Doprovodné usnesení není možné?) Není. Jenom tyto dva návrhy jsou hlasovatelné v prvním čtení. (Poslanec Soukup: Dobře tedy, omlouvám se.) Dobrá, děkuji tedy.
Prosím k mikrofonu další přihlášenou, je jí paní poslankyně Černochová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. A poprosím o klid v levé části. Prosím kolegy v levé části sálu, aby zachovali klid! Prosím pány poslance, aby byli potichu. Děkuji. Omlouvám se, paní poslankyně, za kolegy. ***