(18.00 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji zástupci navrhovatelů. Nyní žádám zpravodaje rozpočtového a petičního výboru Františka Laudáta s tím, že konstatuji, že předložený návrh jsme v prvním čtení přikázali rozpočtovému a petičnímu výboru, sněmovní tisky byly doručeny jako sněmovní tisky 41/2 a 41/4. Petiční výbor předložil rovněž záznam z jednání, který vám byl doručen jako sněmovní tisk 41/3. Prosím pana zpravodaje, aby se ujal své zpravodajské zprávy.
Poslanec František Laudát: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte, abych vás seznámil s usnesením. Předtím bych jenom řekl, že ve druhém čtení neumíme zamítnout, takže do třetího to půjde.
Takže pokud se týká rozpočtového výboru - rozpočtový výbor návrh zákona tak, jak byl předložen předkladateli poslanci panem Radimem Fialou a dalšími, zamítl. A za druhé, protože si uvědomuje, že se jedná o závažný společenský a ekonomický problém, tak doporučuje Sněmovně, aby při třetím třetí přijala doprovodná usnesení. Já bych vás s nimi seznámil.
"Za prvé. Rozpočtový výbor vyslovuje názor, že predátorské a lichvářské praktiky na trhu nebankovních poskytovatelů úvěrů jsou velmi závažným negativním společensko-ekonomickým jevem, který ohrožuje řadu občanů.
Za druhé. Rozpočtový výbor žádá vládu, aby zpracovala a předložila Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky návrh zákonné úpravy, která by podstatně zpřísnila podmínky pro vstup do podnikání v oblasti poskytování úvěrů (nejen spotřebitelských) nebankovními poskytovateli a zavedla nad jejich činností účinný dohled."
A poslední je, že s tímto vás mám seznámit. Takže z rozpočtového výboru bylo odhlasováno k vlastní předloze zamítnutí.
Pokud se týká petičního výboru - petiční výbor k vlastnímu zákonu nepřijal usnesení, protože neprošel ani návrh na zamítnutí ani návrh na podporu. Zachoval se podobně jako rozpočtový, takže doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout následující doprovodné usnesení.
"Poslanecká sněmovna
za prvé žádá vládu, aby zpracovala a předložila Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky návrh zákonné úpravy, která by podstatně zpřísnila podmínky pro vstup do podnikání v oblasti poskytování úvěrů (nejen spotřebitelských) nebankovními poskytovateli a zavedla nad jejich činností účinný dohled. Termín: 31. 12. 2014." Takže tady se domnívám, že se to zcela kryje s první částí usnesení rozpočtového výboru.
"A za druhé, žádá ministryni práce a sociálních věcí o předložení analýzy lichvářských praktik s důrazem na lokality s vysokým podílem občanů ze sociálně vyloučených skupin." A s tímto vás mám samozřejmě zase seznámit.
Tudíž, pane místopředsedo, asi potom bychom hlasovali o doprovodných usneseních tak, jak byla načtena. Předpokládám, že první bod návrhu rozpočtového výboru a petičního je totožný, takže by potom byly k hlasování dva návrhy - jednak ten totožný a za další ten se žádostí o předložení analýzy. Tam je termín... Ne, není, omlouvám se. Ale ta analýza by asi měla předcházet právě případné zákonné úpravě.
Pokud se týká vlastního návrhu, já bych zopakoval pro třetí čtení svůj návrh. Budu ve třetím čtení navrhovat zamítnutí této novely. Ale v žádném případě nebudu hlasovat a doporučovat neschválení těch doprovodných usnesení. To předpokládám, že bude asi většinový konsensus zde ve Sněmovně, ale je to jenom moje spekulace. Tolik asi vše ke zpravodajské zprávě.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji za zpravodajskou zprávu a otevírám obecnou rozpravu. Jako první je přihlášený pan poslanec Tomio Okamura, poté pan poslanec Václav Votava. Ještě se zeptám pana poslance Radima Fialy, jestli chce využít své přednostní právo. Dobře. Tak bude pořadí pan poslanec Okamura, pan poslanec Fiala, pan poslanec Votava. Prosím, pane poslanče, máte slovo. (V sále je silný hluk.)
Poslanec Tomio Okamura: Dámy a pánové, vážený pane předsedající, vláda vyjádřila nesouhlas s návrhem zákona o spotřebitelském úvěru. Jak jinak. Schválit konkurenční straně návrh zákona jen proto, že je potřebný a pomohl by lidem, to přece nejde. Na prvním místě je politika a politikaření. Prospěch občanů není podstatný.
Vláda tvrdí, že regulace roční procentní sazby nákladů, tzv. RPSN, není třeba, neboť již existuje ustálená judikatura českých soudů o tom, co s přihlédnutím k riziku jednotlivých dlužníků je a není v souladu s dobrými mravy. Tak tohle už opravdu není ani jako dobrý vtip.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vás ještě chvilku přeruším a znovu požádám sněmovnu klid! Je tu nebývalá hladina hluku. Prosím všechny, kteří nediskutují nebo nechtějí diskutovat nad tématem spotřebitelských úvěrů, aby přesunuli své diskuse do předsálí. Na levé i na pravé straně sněmovny. Děkuji. Pokračujte prosím.
Poslanec Tomio Okamura: Děkuji, pane předsedo. Skutečnost je totiž absolutně opačná. Soudy samy řeší úvěry jen v momentě, kdy naplňují znaky trestného činu lichvy, a tu lze zatím díky velmi chytráckému znění zákona prokázat jen velmi těžko. Rozhodujícím faktorem totiž není jen výše úroků, ale musí se také prokázat, zda byl úvěr sjednán v tísni či nějakém obdobném oslabení dlužníka. V tomto ohledu hnutí Úsvit připravuje a předloží novou definici trestného činu lichvy, kdy by už dlužník neměl povinnost prokazovat tíseň, ale lichva by se odvíjela jen od nákladů na půjčku, jak je to po tisíciletí obvyklé v zemích světa.
Další věcí je, že se v praxi k soudu dostává jen mizivý zlomek problematických půjček. Drtivá část lidí, kteří podlehli podvodníkům, se nesoudí, protože na to prostě nemají peníze a většinou ani schopnosti ani možnosti. I proto je přece strašně důležité, abychom již preventivně nastavili jasná pravidla, aby lidé nebyli okrádáni, a nikoliv čekat, až se někdo postižený začne soudit. To má přece stejně hloupou logiku, jako kdyby výrobci potravin chtěli zrušit hygienické normy s tím, že pokud někoho přiotráví, tak se přece postižený může jít soudit.
Náš zákon o spotřebitelském úvěru vychází z praxe civilizovaných zemí, které mají nějakým způsobem maximální úrok u spotřebitelského úvěru určený, a to buď přímo zákonem, nebo v soudní praxi. Tady bych rád všechny upozornil, že spotřebitelský úvěr, resp. jeho výše je nějakým způsobem regulovaná ve 13 zemích Evropské unie. To znamená, 13 zemí z 27 má regulaci spotřebitelského úvěru a Česká republika mezi nimi samozřejmě není. Proto to tady navrhujeme. To znamená, že to, co tady navrhuje hnutí Úsvit, není nějaký výmysl či nesmysl, ale je to model v zemích jako Belgie, Estonsko, Francie, Irsko, Itálie, Malta, Německo, Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Řecko, Slovinsko či Španělsko. To jsou země, kde je regulován, resp. zastropován spotřebitelský úvěr.
Například v Německu je strop daný rozhodnutím nejvyššího soudu, který za přiměřený považuje dvojnásobek průměrné úrokové sazby uplatňované na trhu. V sousedním Polsku - schválně říkám nejprve sousední země - nesmí maximální úroková sazba překročit čtyřnásobek lombardní sazby Polské národní banky. S lombardní sazbou pracuje právě náš návrh. Ve Francii odpovídá maximální úroková sazba tržní sazbě počítané centrální bankou každé čtvrtletí a vynásobené koeficientem 1,33. ***