Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jaroslava Jermanová)

43.
Návrh Zastupitelstva hlavního města Prahy na vydání zákona o regulaci
prostituce a o změně některých zákonů (zákon o regulaci prostituce)
/sněmovní tisk 115/ - prvé čtení

Já vás opravdu prosím zachování klidu. Děkuji.

Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 115/1. Předložený návrh odůvodní primátor hl. m. Prahy. Vyměníte si to. Předložený návrh odůvodní radní Zastupitelstva hl. m. Prahy Lukáš Manhart, kterého tady také vítám. Prosím, aby se ujal slova. (V sále je stále velký hluk a neklid.)

 

Člen zastupitelstva hl. m. Prahy Lukáš Manhart Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, hlavní město Prahy využilo svoji legislativní iniciativu a na červnovém zasedání Zastupitelstva hl. m. Prahy v roce 2013 odsouhlasilo návrh zákona o regulaci prostituce. Tento zákon se zabývá problematikou dosud zákonem a legislativou neupravenou. V zásadě základním východiskem pro tento návrh byl předpoklad, že problematiku prostituce -

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane radní, já se moc omlouvám, že vás přerušuji. Neberte to jako výraz neúcty. Někteří mí kolegové, obzvlášť v levé části sálu, jsou dnes velmi rozpustilí a mluví nahlas a ruší nás při našem projednávání. Prosím kolegy vlevo, aby se zklidnili, a vy prosím, pokračujte. Ještě jednou se omlouvám.

 

Člen zastupitelstva hl. m. Prahy Lukáš Manhart Děkuji. Tento zákon se zabývá problematikou dosud žádným zákonem a legislativou neupravenou. To znamená, že v podstatě dochází k tomu, že se snažíme jako hlavní město Praha definovat zákonem problematiku prostituce, vydefinovat podmínky, za kterých tato činnost může být provozována, a dále dát možnost jednotlivým obcím a městům tuto problematiku regulovat a kontrolovat. Současný přístup, který zastává Česká republika, je tzv. aboliční přístup, kdy stát neupravuje legislativně oblast prostituce a v zásadě upravuje pouze negativní doprovodné jevy, které jsou na jev prostituce navázané. A je to konkrétně prostřednictvím trestního zákoníku.

Hlavní město Praha tedy využilo své legislativní iniciativy, protože se dlouhodobě, a nejen hlavní město Praha, potýká s problémem prostituce. Tento jev, jak jsem již zmínil, je doprovázen negativními jevy v oblasti bezpečnosti, v oblasti mravnosti, v oblasti veřejného pořádku. Jenom na území hlavního města Prahy se v současné době nachází něco kolem 70 veřejných domů a hlavní město Praha bohužel za současné legislativní situace s tímto problémem nemůže nic dělat. Město oblast prostituce upravuje a reguluje ve vztahu k provozování této činnosti na veřejných prostranstvích, kdy hlavní město přijalo vyhlášku v roce 2007, která nabyla účinnosti 1. 1. 2008 s tím, že hlavní město Praha vylučuje provozování a nabízení prostituce na veřejných prostranstvích. Díky této vyhlášce došlo k poměrně výrazné změně a zlepšení v této oblasti ve vztahu k veřejným prostranstvím. Nicméně hlavní město Praha v současné době a samozřejmě i obce České republiky, které se potýkají s tímto problémem, nemají možnost regulovat a kontrolovat prostituci mimo veřejná prostranství.

Náš přístup, tzv. reglementační, tedy definuje tento problém, nastavuje jasné mantinely provozování této činnosti. Existuje ještě třetí přístup, tzv. represivní. Touto cestou se vydalo například Švédsko, které jev prostituce kriminalizuje. Domníváme se, že tento směr není vhodný vzhledem k tomu, že v podstatě zahání veškeré osoby v této oblasti se vyskytující do ilegality.

Hlavním záměrem je tedy eliminace následujících nešvarů, které jsou navázány na prostituci. Jsou to bezpečnostní problémy, jsou to problémy spojené s porušováním veřejného pořádku, mravnostní problémy a zdravotní rizika. Dle našeho názoru Česká republika v současné době rezignuje na problematiku zdraví v oblasti této činnosti.

Na vytváření tohoto zákona se na půdě hlavního města Prahy podílela expertní skupina, která byla tvořena zaměstnanci hlavního města Prahy, dále odborníky v oblasti práva souvisejícího s provozováním prostituce, odborníky, kteří se dennodenně zabývají a jsou konfrontováni s tímto jevem. Zákon tedy definuje pojem prostituce, to znamená, je to činnost, dobrovolné nabízení sexuálních služeb za úplatu. Vymezuje podmínky fyzickým osobám, za kterých tato činnost může být provozována, dává možnost, a to je velice důležité, obcím regulovat tento jev prostřednictvím obecně závazné vyhlášky. Analogie v tomto směru je s hazardem, kdy obce v současné době také mají možnost prostřednictvím obecně závazné vyhlášky regulovat loterie a jiné podobné hry na svém území. To znamená, ta konstrukce je stejná jako v rámci regulace hazardu. Nastavuje také možnost kontrolních mechanismů, kdy dává pravomoc provádět kontroly jednak orgánům města a jednak státním orgánům Policie České republiky.

Často zaznívají poznámky a dle mého názoru dnes již klišé, že tento zákon v podstatě v konečném důsledku bude znamenat, že Česká republika a stát se stane pasákem. Já se nedomnívám, že pokud Česká republika schválí tento zákon, který by se stal součástí právního řádu, že by v konečném důsledku znamenal to, že Česká republika a stát se stane pasákem. My jsme dlouze uvažovali o tom, že v případě schválení tohoto zákona navrhneme osvobození od daně z příjmů tyto osoby provozující činnost, či nikoliv. Po dlouhých diskusích jsme dospěli k závěru a zdálo se nám absurdní, že v momentě, kdy zákon by definoval provozování prostituce, tak aby zároveň těm osobám, které s tím samozřejmě logicky mají spojen příjem, a v mnoha případech ne malý, aby tyto osoby byly osvobozeny od daně z příjmu. Ten důvod je jednoduchý - bylo by to nespravedlivé vůči jiným osobám, které řádně provozují jiné podnikatelské činnosti.

Další výtkou, která zde často zaznívala, je výtka, že Česká republika by musela vypovědět mezinárodní úmluvu, která se zabývá rušením a potlačováním obchodování s lidmi. Ano, faktem je, že účinnost tohoto zákona je vázána na vypovězení této mezinárodní úmluvy. Nicméně dle našeho názoru, dle názoru hlavního města Prahy, tato úmluva je již v současné době překonána, je nahrazena jinými mezinárodními úmluvami řešícími problematiku obchodování s lidmi. Domnívám se tedy, že vypovězením této úmluvy by Česká republika nerezignovala na boj s obchodováním s lidmi a dalšími negativními jevy, které prostituci doprovázejí. Dovolím si podotknout, že k této úmluvě nepřistoupilo Německo, nepřistoupily Spojené státy americké, k této úmluvě nepřistoupilo sousední Rakousko, Holandsko a další významné světové státy.

Další připomínky byly spíše legislativně technického rázu. Já se domnívám, že pokud by tento zákon prošel do druhého čtení a k projednání ve výborech, tak tyto připomínky a tyto výhrady vůči návrhu hlavního města Prahy jsou odstranitelné ve druhém čtení.

Co se týče hlavních pilířů, já bych se ještě možná zmínil ohledně těch podmínek, za kterých by bylo možné tuto činnost provozovat. Zdálo se nám logické vymezit tyto podmínky vcelku minimalisticky, kdy osoby, které by chtěly tuto činnost provozovat v souladu se zákonem, by musely splňovat zcela logicky podmínku zdravotní způsobilosti, podmínku trestní bezúhonnosti, která v tomto směru je velice minimalistická a vztahuje se pouze k výkonu činnosti prostituce. A další podmínkou je podmínka věku. To znamená, tam v podstatě končí úprava podmínek ve vztahu k provozování této činnosti ze strany fyzických osob.

Co bych chtěl zdůraznit, tento návrh zákona nedělá z ničeho zakázaného nezakázané. Podstatné je, že v současné době prostituce není kriminalizována, tento jev není zakázán, ale problém je ten, že tento jev není zákonem upraven. To znamená, nejedná se o zákon o legalizaci prostituce, nicméně je to zákon o regulaci prostituce. Znova opakuji - nejedná se, tento zákon nedělá z něčeho zakázaného nezakázané. Kriminalizovány jsou pouze doprovodné negativní jevy související s prostitucí.

Tento zákon explicitně vylučuje provozování prostituce na veřejných prostranstvích, což dneska už v současné době je upraveno v mnoha případech vyhláškami obcí či měst. Tento zákon, ještě znovu opakuji, dává možnost obcím tento jev regulovat, kdy dává zmocnění v podobě vydání obecně závazných vyhlášek, kdy města by měla možnost vymezit toto provozování na svém území.

Tento zákon zároveň upravuje vztahy soukromoprávního charakteru, které mohou vznikat samozřejmě mezi poskytovatelem služby a klientem, kdy v zásadě dává poměrně významná práva osobám, které tuto činnost provozují.

Dámy a pánové, tento návrh zákona byl projednán řádně Zastupitelstvem hlavního města Prahy a zákon byl podpořen drtivou většinou zastupitelů hlavního města Prahy napříč jednotlivými politickými stranami. Dovolím si vás poprosit o posunutí projednávání tohoto zákona do druhého čtení. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. (Hlásí se poslanec Jandák.) Technickou mohu pustit až v obecné rozpravě, pokud nemáte k proceduře. Nyní prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Zuzka Bebarová-Rujbrová.

 

Poslankyně Zuzka Bebarová-Rujbrová: Dobrý den, dámy a pánové. Mou povinností zpravodaje je vás seznámit především se stanoviskem vlády k tisku 115 návrhu Zastupitelstva HMP na vydání zákona o regulaci prostituce.

Toto stanovisko je, jak jinak, u nevládního návrhu odmítavé. Vláda zde shrnuje celou řadu výhrad, zejména že případnému návrhu podobného zákona musí předcházet široká politická, společenská a odborná diskuse, že je právně sporný způsob stanovení nabytí účinnosti zákona, který je navrhován k datu, kdy Česká republika přestane být vázána Úmluvou o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob z roku 1950. Vyjádření poukazuje na řadu věcných a legislativních nedostatků, na to, že úprava zdravotní způsobilosti je nesystematicky roztříštěna do několika ustanovení, a celou řadu dalších drobnějších výhrad.

Já bych vám chtěla říct, že názor na možnost regulace prostituce dělí společnost podobně jako názor na trest smrti a lze očekávat, že se ani zde, na půdě Poslanecké sněmovny, neshodneme, a to i uvnitř jednotlivých poslaneckých klubů. Většina z vás asi připustí, že veškeré historické snahy o eliminaci prostituce se ukázaly jako neúčinné, ale společnost balancovala mezi tolerancí, tvrdým postihem a zavíráním očí. I v současné době, jak nám zástupce předkladatele zde sdělil, různé státy v Evropě přistupují k regulaci prostituce různě. Od Nizozemska, které má nejen zákon, ale i účinný systém práce orgánů státu s poskytovateli těchto služeb, přes Švédsko, kde je prostituce zakázána a jsou postihováni i její klienti, po Německo a Rakousko, kde spolkový obecní zákon zmocňuje k podrobnější úpravě spolkové země a jejich úprava se může vzájemně lišit.

U nás se o regulaci prostituce uvažovalo zákonem v roce 2005. Hlavním protiargumentem tehdy, stejně jako bude zřejmě i dnes, byla vázanost České republiky Úmluvou o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce. Návrh na vypovězení smlouvy byl zamítnut a návrh zákona posléze také.

Chtěla bych říct, že předkládaný návrh hlavního města Prahy, které má s prostitucí zřejmě největší problémy, není dokonalý, a dokonce ani nepředpokládám, že v konečném hlasování bude přijat. Na druhé straně jsem ovšem přesvědčena, že bychom se od stadia zavírání očí a přesouvání problémů souvisejících s prostitucí měli posunout k odpovědi na otázku, co vlastně chceme. Ostatně i vláda ve svém jinak negativním vyjádření volá po tom, že je zapotřebí široká politická, společenská a odborná diskuse.

Já mám za to, že právě diskuse na parlamentní půdě může něco podobného umožnit. Proto budu navrhovat propuštění do dalšího čtení. Jsem připravená na půdě petičního výboru iniciovat uspořádání velkého semináře na toto téma za účasti odborníků, a teprve poté se můžeme rozhodnout, jak s návrhem zákona naložíme. Ale v tuto chvíli se domnívám, že bychom měli postoupit tento návrh zákona do dalšího projednávání. Děkuji vám. (Potlesk z řad KSČM.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji paní poslankyni. A nyní otevírám obecnou rozpravu, do které mám přihlášeného pana poslance Svobodu, pana poslance Soukupa, paní poslankyni Černochovou, paní poslankyni Maxovou a paní poslankyni Semelovou - s tím, že tady mám faktickou poznámku pana poslance Stupčuka. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Štěpán Stupčuk: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, vážení členové vlády, než se tady případně rozvine ona filozofická diskuse na téma, zda stát má regulovat prostituci, či neregulovat, já na rozdíl od kolegů se domnívám, že tady existuje zásadní právní překážka v projednávání tohoto návrhu zákona a to je již ona zmiňovaná mezinárodní smlouva, která podle naší platné a účinné ústavy má vyšší právní sílu. To znamená, připadá mi poněkud zvláštní a neuctivé, abychom zde projednávali úpravu de lege ferenda, která je v kontrapozici vůči platné a účinné ústavě. Domnívám se, že takovýto návrh zákona by měl být především z dílny vlády, Ministerstva vnitra.

Já osobně jsem se na návrhu takovéhoto zákona podílel už v roce 2003 a ze stejných důvodů, z důvodů existence této výše citované úmluvy, právě tento zákon pak nakonec nebyl přijat do dalšího schvalovacího procesu. Já tu snahu vnímám jako legitimní i proto, že ji předkládají v tuto chvíli především zástupci hlavního města Prahy, které je obecně tímto sociálněpatologickým jevem nejvýše postiženo. Nicméně podle mého soudu bychom nejdříve měli vést onu filozofickou diskusi, zda zahájíme tedy deratifikační proces této úmluvy platné, tuším, již od roku 1956, či nikoliv. To by mělo být primární. A teprve na základě zodpovězení zásadní otázky, zda chceme, aby stát reguloval prostituci jako nějakou činnost, či nikoliv, bychom se pak měli vážně bavit o následném kroku, tedy tvorbě příslušné podoby zákona, která případně bude, pokud se pro to rozhodneme, takovýto společenský jev regulovat. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji za dodržení časového limitu. A nyní poprosím k mikrofonu pana poslance Svobodu. A ještě se zeptám paní poslankyně Černochové, protože ji vidím dvakrát přihlášenou v rozpravě, jestli chce být dvakrát, drží si místo, nebo jestli je to omyl. (Odpověď mimo mikrofon.) Dobře. Tak prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji, paní předsedající. Pravda je, že zákon o regulaci prostituce - ten název není úplně správný, protože ona je to reglementace v této podobě - je zákon, který Prahu enormně zajímá. Praha samozřejmě má v prostituci největší problém ze všech českých měst a obcí. Je to takový problém, že to skutečně narušuje v některých částech Prahy jejich normální funkci, že se ty části Prahy vylidňují a mění se skutečně v oblast, která je z tohoto pohledu velmi výjimečná.

Na druhou stranu ale je potřeba konstatovat, že prostituce je činnost, která je, jak praví autoři, stará jako lidstvo samo. A je také nutno konstatovat, že se nenašel žádný systém, který by ji v nějaké podobě zreguloval, zreglementoval, upravil. V okamžiku, kdy se přistoupí k tvrdým opatřením a zákonům, nastane jev, který známe ze Spojených států z doby, kdy byl zákaz výroby a distribuce alkoholu. Ta situace bude úplně stejná.

Myslím si, že to, co zaznělo v té krátké poznámce přede mnou, je poznámka zásadní. My bychom měli mít jasno, jak budeme pracovat s tím ústavním zákonem a s rozhodnutím o tom, že jsme se připojili v roce 1956 k úmluvě, která vlastně jakoukoli právní akceptaci prostituce nedovoluje. Myslím si, že by to měl být první krok, chceme-li být s tím zákonem úspěšní.

Druhá věc je, že zákon a regulace je velmi složitá. Obsahuje celou řadu prvků, které nemá smysl teď v tuto chvíli rozebírat, ale skutečně vyžadují, chceme-li se dostat dál, práci zásadních a odborných týmů. Abych začal od toho, co umím nejlépe - otázka zdravotní způsobilosti je otázka velmi složitá. Velmi složitá v tom, jaké mají být časové faktory pro jednotlivé kontroly, protože to, z čeho historicky vycházíme, je zdravotní způsobilost, která byla vázána na kapavku a na syfilis a my jsme ve fázi, kdy zde máme AIDS a jeho problematiku, dobu infekce atd. atd. A samozřejmě to, co je známo ze všech zákonů regulujících prostituci, v okamžiku, kdy zákon říká, že dělá nějakou zdravotní kontrolu sexuálních pracovnic, zaniká jakoby ostražitost zákazníků. Oni předpokládají, že stát garantuje, že jsou zdravé. Proto já na to velmi, velmi kladu důraz, protože zdravotní způsobilost by musela být skutečně vydefinována naprosto přesně, jaké jsou časové faktory, jestli tam vložit ještě nějaké náhodné prohlídky do mezičasu. To je velmi složité, a proto si myslím, že přijmout ten zákon jen tak nalehko prostě možné není.

To, co Praha vnímá, je, že potřebuje některé části Prahy zbavit prostituce, zbavit historickou část, zbavit Václavské náměstí a okolí toho, co tam zabraňuje normální funkci města. Mám ale obavu, že tento zákon v nějaké podobě dokáže zregulovat podniky a zařízení, které to provozují, ale nezreguluje vůbec prostituci v bytech. Naopak, uvede ji do podoby, která bude vlastně daleko výhodnější a bude jednotná s tím, že samozřejmě nějaké formy internetové inzerce naprosto nahradí cokoliv jiného.

Kdybych měl mluvit o tom, co by regulaci upravilo, tak si to dovedu představit, jako třeba jsou herny ve Spojených státech, že to je oblast, kde herny jsou ve městě a půl metru za hranicí této oblasti si nekoupíte ani los. Toto je věc, která by Praze pomohla, ale vím, že je právně velmi, velmi složitá, ale nerezignoval bych na to něco takového zvažovat, protože zákazník, který chce prostituci využít, si pak to místo najde a přestane to obtěžovat celou další část města.

Znovu říkám dvě věci, které jsou zásadní: zdravotní způsobilost a to, že tento zákon vytlačí prostituci do individuálních bytů, vytlačí ji vně zákona, stejně jako bylo pití alkoholu ve Státech vytlačeno do černých kořalen.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím k mikrofonu pana poslance Soukupa. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Soukup: Dámy a pánové, máme na stole jisté řešení problému, se kterým se potýká nejenom Praha, ale i další města přes dvacet let. Věřte mi, vím, o čem mluvím. Bydlím v Chebu. Na známé Evropské třídě sice už nestojí pod každou lampou prostitutka a ve křoví její pasák jako kolem roku 2000, ale i tak se tam po deváté hodině večer ujímá vlády galerka, co má sex za úplatu ve svém portfoliu mimo jiné, abych se vyjádřil v běžných pojmech.

Svět prostitutek a pasáků dnes zahrnuje obchodování s lidmi, obchodování s drogami, gamblerství, pouliční kriminalitu a další sociopatologické jevy. Je to svět konfrontace a násilí, který obtěžuje a někdy až ohrožuje běžné obyvatele měst a obcí.

Předkladatel zákona, který máme na stole, se kloní k variantě reglementační, chce prostituci do určité míry legalizovat, regulovat a mít alespoň pod nějakou kontrolou. Je to řešení trochu dobré a podle mého názoru i trochu špatné. Stejně jako některým z vás se mi pocitově nezdá patřičné převzít roli státního pasáka, příčí se mi, že by stát měl převzít třeba garance za zdravotní stav prostitutek. Pár věcí se mi naopak na předkládaném tisku vysloveně líbí. Například posunutí věkové hranice pro poskytovatelky nebo poskytovatele sexuálních služeb nad 18 let. Na ulici někdy se dnes nabízejí děti, kterým bych nehádal ani 16. Hodně se mi líbí snaha zatlačit sex za úplatu do evidovaných kamenných zařízení a hlavně líbí se mi zákaz těžko regulovatelné pouliční prostituce. Tu pokládám za největší zlo.

Pro řešení prostituce, jevu jako takového, se nabízí také dvě krajní řešení: Dosavadní způsob aboliční, prostě se tvářit, že problém neexistuje. To mi připadá dost alibistické a nikam jsme se za těch dvacet let nedostali. Pak je tady přístup represivní - prostitutky nebo prostituci bezezbytku zakázat. Osobně by se mi to líbilo. Dokážou ale represivní složky demokratického státu takové právo vymáhat? K tomu jsem dost skeptický. Osobně se tedy přece jenom přikláním k regulaci prostituce, ovšem ne podle pravidel z předkládaného návrhu. Jsou příliš šita na míru prostředí Prahy. Doporučuji věc ještě prodiskutovat a zahrnout do návrhu zkušenosti dalších měst a obcí, které se s prostitucí potýkají.

Návrh, který máme před sebou, není možné pustit teď hned do druhého čtení ještě z jiného důvodu. Už se tady o něm mluvilo. Brání tomu Úmluva o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob. Tu jsme ještě jako socialistické Československo podepsali v roce 1950 s dalšími zeměmi komunistického bloku a tehdejšími rozvojovými zeměmi, plus s Francií a Norskem. Jenom tak mimochodem, Spojené státy americké ji podepsaly také. Jsou to tedy vyspělé demokracie, se kterými bychom se dnes rádi srovnávali a které zákony regulují, prostituci mají. Nicméně mezinárodní úmluva má svoji právní platnost a my nemůžeme udělat nic jiného, než ji před případným projednáváním zákona vypovědět. Vypovězení mezinárodní úmluvy a postup, jak dál naložit s projednávaným tiskem, bude téma mých návrhů, které předložím v podrobné rozpravě. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane poslanče, já se omlouvám, ale podrobná rozprava u prvního čtení není, takže mohou zaznít dva návrhy, které se dají hlasovat po ukončení obecné rozpravy, a to je buď návrh na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování, anebo zamítnutí předloženého návrhu. Jiné návrhy nejsou v tuto chvíli možné. (Poslanec Soukup: Doprovodné usnesení není možné?) Není. Jenom tyto dva návrhy jsou hlasovatelné v prvním čtení. (Poslanec Soukup: Dobře tedy, omlouvám se.) Dobrá, děkuji tedy.

Prosím k mikrofonu další přihlášenou, je jí paní poslankyně Černochová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. A poprosím o klid v levé části. Prosím kolegy v levé části sálu, aby zachovali klid! Prosím pány poslance, aby byli potichu. Děkuji. Omlouvám se, paní poslankyně, za kolegy.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. To, že jsem se ocitla na té tabuli dvakrát, někteří mí straničtí kolegové komentovali tak, že nejprve budu vystupovat jako liberální starostka a pak budu vystupovat jako poslankyně konzervativní strany. Nebojte, není tomu tak. Jsem jedna osoba, žádný Jekyll a Hyde, a mé názory jsou platné i dovnitř ODS, nejenom to, jaké názory mám a budu vám sdělovat, a zkušenosti jako starostka s tímto bohužel negativním fenoménem, který i na Praze 2 je k vidění v našich ulicích.

Doposud neměly návrhy na řešení problematiky prostituce v této Sněmovně štěstí. Dnes je to již třetí pokus projednat takový návrh. V roce 2005 zde byl vládní návrh na regulaci prostituce a vloni v červenci byl předložen poslanecký návrh zákona o toleranci poskytování sexuálních služeb. Ani jeden z nich však nebyl nakonec projednán. Za zásadní bylo vždy řešení otázky vázanosti České republiky úmluvou o potlačování a zrušení obchodu s lidmi, o tom už tady byla řeč. Proto vlastně tehdy v roce 2005 byl návrh zamítnut, především díky odporu tehdejší koaliční KDU-ČSL a opoziční KSČM. Proto byl vládní návrh zákona na regulaci prostituce stažen z jednání. Náš návrh z roku 2013, který vlastně předkládal náš tehdejší kolega Viktor Paggio, se ani projednat nestačil, protože se Sněmovna se rozpustila.

I dnes vláda ve svém zamítavém stanovisku uvádí platnost úmluvy za zásadní překážku. Proto bych ráda připomněla, že k úmluvě nikdy nepřistoupila řada členských států EU, Německo již bylo zmiňováno, ale vedle Německa je to Rakousko, Nizozemí, Velká Británie, Švédsko, Irsko. Mimo evropský kontinent je to USA a Kanada, ze zemí mimo EU je to Švýcarsko nebo další kontinent, Austrálie. Mnohé z těchto států mají v současné době přijatou legislativu, která umožňuje prostituci regulovat.

Určitě se dnes nacházíme ve zcela jiné politické, sociální a ekonomické situaci, než jaká byla před více než 60 lety, kdy byla úmluva ratifikována. Schengenský otevřený prostor bez hranic, migrace obyvatelstva, globalizace ekonomiky, životního stylu a kriminality, organizovaného zločinu vede nezbytně k závěru, že úmluva je již zastaralá a nereaguje na požadavky dnešní doby. Vnímání morálního, sociálního i zdravotního problému prostituce se za posledních 60 let změnilo. Jako nerealistické byly v řadě zemí opuštěny snahy o její odstranění. Místo toho je kladen důraz na její regulaci a na potlačování pouze těch nejzávažnějších průvodních jevů, jako je obchodování s lidmi. Změnily se ovšem i objektivní podmínky. Zatímco tradiční kuplířství, provozování veřejných domů apod. představovalo převážně lokální kriminalitu jednotlivců či malinkatých skupin, v dnešní době jde o jednu z nejvýznamnějších sfér činnosti nadnárodního organizovaného zločinu, rovněž spojenou s pohybem osob přes hranice státu.

U nás není otázka prostituce jako sociálněpatologického jevu, na který se váže celá řada bezpečnostních, sociálních i zdravotních rizik, dosud právním řádem komplexně řešena. Do jisté míry jsou právě regulované jen některé nejzjevnější problémy s ní související, a to především trestním zákoníkem. Obecně závazné vyhlášky, které řada měst přijímá, aby vykázala prostituci ze svých veřejných prostor, neřeší otázku veřejných domů a stávají se tak zcela bezzubými. U nás na Praze 2 když se projedete kolem Karlova náměstí v bezprostřední blízkosti Novoměstské radnice nebo Resslovou ulicí, Myslíkovou ulicí po 22. hodině, bohužel se s tímto fenoménem můžete setkat takříkajíc tváří v tvář.

Předložený návrh se podle mého názoru rozhodl pro správnou cestu řešení problematiky prostituce. V zásadě totiž existují tři přístupy k jejímu řešení. Prostituce se dá právně ignorovat a postihovat pouze určitá jednání, která ji doprovázejí, jako jsou daňové úniky, drogová kriminalita, násilná trestná činnost, nebo lze prostituci vymezit určitý rámec, ve kterém je dovolená, a postihovat jakékoli vybočení z tohoto rámce. Tomu můžeme říkat regulace. Nebo můžeme prostituci zcela zakázat a v případě výskytu tohoto jednání stíhat. Nemyslím si, že tato třetí varianta by byla proveditelná a že by se na celém světě našla jediná země, ve které by se podařilo úplný zákaz prostituce vymáhat a dodržet.

Návrh zákona vychází, jak již tady bylo řečeno, z druhého přístupu. Jak dokládají zkušenosti ze zahraničí, o kterých hovoří důvodová zpráva popisující např. rakouský, maďarský nebo nejliberálnější nizozemský model, je nejefektivnějším řešením problematiky prostituce její regulace.

Jako starostka centrální městské části v našem hlavním městě jsem pro regulaci prostituce. Podporuji tento způsob jejího řešení a pokládám za nemožné se jí zbavit jejím zákazem a zavíráním očí před tímto problémem.

Pan předkladatel zde hovořil o cílech, které si návrh zákona klade. Souhlasím s nimi, ale bohužel si nejsem jistá, že se jich dá předloženým návrhem dosáhnout. Předně se návrh nezabývá odstoupením od úmluvy o potlačování obchodování s lidmi, jedná se o smlouvu prezidentskou, která musí být před ratifikací schválena oběma komorami Parlamentu, a ten samý procedurální způsob musí být dodržen i v případě odstoupení od této smlouvy. Jediný, kdo může podat návrh na souhlas s odstoupením od prezidentské smlouvy, je vláda. V případě, že je vládní návrh na odstoupení od smlouvami oběma komorami Parlamentu přijat, vláda ČR je povinna zaslat výpověď ve formě písemného sdělení generálnímu tajemníkovi OSN. Tato výpověď by podle čl. 25 úmluvy nabyla účinnosti jeden rok po dni, kdy generální tajemník toto sdělení obdržel. Zároveň s úmluvou je třeba vypovědět její závěrečný protokol.

Nicméně připouštím, že je částečně možné regulovat prostituci už nyní a dostát i povinnostem úmluvy. Tedy regulovat samotné prostitutky a prostituty a ponechat trestný čin kuplířství. Bohužel toto řešení však z hlediska fungování právního státu není ideální, neboť ponechává kuplíře v tzv. šedé zóně a to si myslím, že si nemůžeme dovolit. Tato zóna, která je trestná, ale na základě trestní politiky státu se obvykle netrestá, je to samozřejmě i téma pro ministra vnitra, který by tady při projednávání tak závažného bodu měl zcela bezpochyby sedět a měl by tuto diskusi poslouchat, protože to není jenom o novém znění zákona, ale je to i o vymáhání toho, co již v současné chvíli platí. Takže já bych chtěla poprosit členy ČSSD, aby učinili nějaký pokus o to, sehnat pana ministra Chovance, pana ministra vnitra, aby seděl v této sněmovně a poslouchal debatu, která by právě jeho díky resortu, který zastává, měla zajímat.

Nebylo by tedy možné otevřeně legislativně regulovat veřejné domy a jejich provozování, což považuji za zásadní chybu.

Předloha rovněž vykazuje celou řadu nedokonalých formulací, které znamenají výkladový zmatek i prostor pro zneužití vágní formulace. Jsou zde nesrovnalosti mezi důvodovou zprávou a návrhem.

Vím, že jsme v prvním čtení, ale i tak v případě, že by návrh prošel, považuji za vhodné na některé problematické části už v tuto chvíli upozornit. Například v § 7 Osoby oprávněné k provozování prostituce. Zde se ve čtvrtém odstavci říká, že "prostituce nesmí být provozována v pracovněprávním či jiném obdobném vztahu nebo prostřednictvím jiných osob". Provozovatel, který má najatý prostor nebo ho vlastní, si požádá úřad o povolení k provozování prostituce. Získá takové povolení a bude v něm prostituovat sám? Zde se přímo vybízí k tomu, aby byl kamuflován zisk, např. že vznikl prodejem alkoholu, cigaret nebo podnájmem jednotlivých pokojíků. Jak by provozovateli vznikl zisk legálně?

Druhá moje otázka. Zákon má např. přinést větší rozhodovací pravomoci obcím a dát jim místně příslušnou zodpovědnost za rozhodování o povolení k provozování prostituce srovnatelnou s rozhodováním o povolení pro hazard. Pak nerozumím následujícímu rozporu. § 25 říká, že "provozovat prostituci v prostoru, který osoba oprávněná k provozování prostituce vlastní nebo je oprávněna užívat, lze pouze na základě povolení provozovat prostor (dále jen 'povolení k provozu prostoru'), vydaného úřadem".

Důvodová zpráva k tomu ale uvádí, že prostory určené k bydlení lze na základě splnění zákonných podmínek uvedených v odstavci 1 k provozování prostituce používat pouze na základě povolení úřadu obce s rozšířenou působností. Tak úřad, nebo úřad s rozšířenou působností? Ptám se jako třetí dotaz.

Dále ještě k tomu, aby toho zmatku nebylo málo, důvodová zpráva uvádí, že důvody svědčící pro zvolenou právní úpravu jsou ochrana mravnosti, soukromí a pokojného bydlení. Orgány obce budou rozhodovat na základě znalosti místních poměrů a konkrétních specifik místa, kde se prostory nacházejí, ale přitom návrh ve svém § 20 takovou situaci vylučuje odstavcem 5, který zní - cituji: "Úřad, který mimo svoji územní působnost vydal povolení k provozu zařízení v obci, informuje úřad této obce." Kterémukoli úřadu tedy bude moci žadatel předložit žádost o povolení k provozu zařízení. Tento úřad si bude muset obstarat informace pro zajištění podmínek podle § 20 odst. 1 a 2. Bude tak pro své rozhodnutí muset zjistit, zda se v okruhu 150 metrů nenacházejí budovy státních orgánů, územních samosprávných celků, zastupitelských úřadů, škol nebo školských zařízení, zdravotnických zařízení, zařízení sociálních služeb, zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, zařízení pro preventivní výchovnou péči ústavu sociální péče o mládež, dětská hřiště, církevní budovy, veřejného nebo neveřejného pohřebiště, krematoria nebo národní kulturní památky. Pak si zjistí, zda má dotčená obec obecně závaznou vyhláškou stanovena místa, na kterých lze v obci provozovat zařízení k provozování prostituce, provozní dobu a maximální užitnou plochu zařízení. Nezakotvení místní příslušnosti úřadu obce s rozšířenou působností - není řešena prakticky vůbec nikde, ta místní příslušnost. Lze tedy předpokládat, že žádosti budou v případě neúspěchu podávány zkusmo a opakovaně u různých úřadů, posléze u úřadů, u nichž se proslechne, že jsou v posuzování benevolentnější než jiné. Zmíněné nejasnosti formulací návrhu zákona představují podle mého maximální prostor pro korupci a to si určitě ani navrhovatelé ani my poslanci, kteří bychom pro tento návrh měli hlasovat, nepřejeme.

O zdravotní způsobilosti už tady byla řeč. Ve shodě se stanoviskem vlády lze konstatovat, že v případě vydání lékařského posudku o zdravotní způsobilosti stát formálně garantuje něco, co fakticky nikterak, alespoň doufám, garantovat nemůže. Je nutné vycházet z toho, že lékařský posudek o zdravotní způsobilosti potvrzuje zdravotní způsobilost právě a jen v době, ve které byl žadatel odborně vyšetřen, nikoli v jakékoli - i poměrně krátké - době poté. Vzhledem k oblasti, kterou návrh upravuje, by v době formálně garantované zdravotní způsobilosti mohly vzniknout fatální následky zájemcům o sexuální službu. Chtěla bych se zeptat, kdo by byl pak za tyto eventuální následky odpovědný.

O dalších nesrovnalostech, výkladových nejasnostech, neurčených pravomocích hovořit nebudu, už vás nechci zdržovat.

Nyní stojí před touto Sněmovnou rozhodnutí, zda chce prostituci řešit, nebo se chce před řešením schovat například za mezinárodní závazky více jak 60 let staré Úmluvy o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob. (Poslankyně se odmlčela a otočila se na poslance, kteří ji rušili v projevu.)

Považovala bych za správné, aby v souladu se vším, co jsem řekla, nám byl v brzké době předložen vládní návrh, který se jednak vypořádá s úmluvou a který nebude pojmově i právně zmatený, jako tomu je u návrhu hlavního města Prahy. Kvalita této zákonodárné iniciativy hlavního města Prahy je bohužel velmi špatná a nedá se pro ni při mé sebelepší vůli hlasovat. Podpořím tedy návrh na zamítnutí a budou doufat, že si vláda má slova vezme k srdci a předloží nám v dohledné době rozumný návrh, který navrhne právně správný postup při řešení regulace prostituce v České republice.

Každopádně bych chtěla poděkovat, přestože ten návrh není kvalitní, chtěla bych poděkovat zástupcům hlavního města Prahy, kteří vlastně předložili tento návrh tak, aby se toto téma otevřelo, stalo se součástí veřejné diskuse, protože bohužel jsme i v minulém volebním období byli svědky toho, kdy jsme tady naposledy na začátku volebního období měli návrh na řešení taxislužby a pak vlastně celé ty tři roky Praha byla zcela legislativně impotentní a žádné návrhy nám nepředkládala, což bylo vnímáno i v této Sněmovně velmi špatně na rozdíl od Ústeckého kraje a jiných krajů, které vlastní návrhy měly. Takže já tohle to beru jako první vlaštovku spolupráce nás pražských poslanců s hlavním městem Prahou, jsem za to ráda a určitě jsem připravená jako poslankyně i jako starostka městské části Praha 2 se na případném novém návrhu, byť preferuji, aby byl ten návrh vládní, tak z hlediska nějakých seminářů, diskusí, povídání o tomto vládním návrhu, jsem připravena se podílet a je třeba i sama iniciovat.

Děkuji vám za pozornost. Omlouvám se, že jsem vás tak dlouho zdržela. A můžete to mé jméno vymazat z toho druhého přihlášení (ukazuje rukou na světelnou tabuli). Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji paní poslankyni. Nyní má slovo paní poslankyně Radka Maxová. Připraví se ne tedy Jana Černochová, ale paní poslankyně Marta Semelová.

 

Poslankyně Radka Maxová: Děkuji, pane předsedo. Já bych chtěla říci, že i tento problém se ne v tak valné většině týká i jižních Čech, proto si dovolím vystoupit.

K tomuto návrhu hlavního města Prahy: Není pochyb o tom, že prostituce je kontroverzním společenským problémem vyvolávajícím často protichůdné reakce. Objevují se jak radikální názory obsahující její kriminalizaci, tak názory opačné, které prosazují její legalizaci. Mám však za to, že se všichni shodneme na tom, že prostituci a provozování prostituce jednoduše nevymýtíme, a je tedy nezbytné ji alespoň dílčím způsobem regulovat a tuto regulaci zakotvit do právního řádu České republiky. O toto se pokusil návrh zákona o regulaci prostituce, který ve Sněmovně předložilo Zastupitelstvo hlavního města Prahy.

Dle mého názoru nicméně předložený návrh nepředstavuje tu správnou regulaci, tu správnou cestu, kterou bychom se měli do budoucna vydat. Přestože se ve většině ztotožňuji s argumenty, které uvedla vláda ve svém nesouhlasném stanovisku, ráda bych zdůraznila alespoň primární nedostatky předkládaného návrhu.

První a velmi zásadní problém spatřuji především v tom, že návrh zákon, tak jak jej navrhlo Zastupitelstvo hlavního města, nebyl odborně konzultován. (Hluk v sále.) Mnohé výtky zaznívají zejména od neziskových organizací, které se touto problematikou zabývají již řadu let. Jako příklad lze uvést organizaci Rozkoš bez rizika, jejíž činnost se zaměřuje na prevenci, diagnostiku a léčbu sexuálně přenosných infekcí a snížení negativních sociálních důsledků spojených s provozováním prostituce a která má proti zákonu nejednu výhradu.

Dále osobně považuji za nešťastné ustanovení, jímž se zřizuje speciální registr, v němž by měly být evidovány zejména údaje o osobách oprávněných k provozování prostituce. Navrhovaný registr vnímám jako velmi kontraproduktivní především pro jeho obrovský zásah do soukromí osob provozujících prostituci. Domnívám se, že jen málokterá prostitutka se půjde dobrovolně zaevidovat na obecní úřad za účelem vydání oprávnění k provozování prostituce, jelikož tím de facto zanikne její anonymita, ve které žijí dnes a kterou si stráží. Valná většina z nich tak bude zřejmě bude poskytovat služby ilegálně a kýžený výsledek bude zcela opačný. Zároveň je podle mého názoru vznik úplně nového registru zbytečný a rovněž finančně nákladný. Když už se navrhovatel zákona chce vydat touto cestou povinné registrace, není nutné za tímto účelem zřizovat nový registr. Hospodárnější cestou by bylo využití již zavedených stávajících registrů. (Hluk v sále sílí.)

S kritizovanou ztrátou anonymity dle mého názoru souvisí i další věc, a to povinné lékařské prohlídky. Například § 16 odst. 4 navrhované úpravy stanoví povinnost informovat lékaře jak praktického, tak i specialistu o tom, že uvedená vyšetření a lékařské posudky tyto osoby potřebují proto, aby mohly provozovat prostituci. Jedná se dle mého názoru o naprosto zbytečné a ničemu neprospívající ustanovení, které prostitutky pouze utvrdí v tom, aby se ke své činnosti nepřihlašovaly. Současně může uzákonění pravidelných prohlídek u řady lidí vzbuzovat zdání, že stát odpovídá za to, že osoba provozující prostituci je naprosto zdravá, a nehrozí tudíž žádné riziko přenosu pohlavních chorob. Ovšemže není v našich silách toto garantovat, především také proto, že některá onemocnění lze zjistit až po několika týdnech, ne-li měsících. Důsledkem toho pak může být větší zájem klientů po nechráněném styku, tak jak se tomu stalo např. v Německu, což s sebou přinese následně i větší riziko nakažení pohlavními chorobami a jejich, byť nevědomé, další šíření.

Jako přínos tohoto zákona navrhovatelé rovněž poznamenávají zdanění příjmů prostituujících se osob. Odvedené daně z příjmů pak dle autorů zákona obohatí státní rozpočet, avšak není jasné, kdo a jakým způsobem by zjišťoval, zda prostitutka přiznala všechny své příjmy a odvádí z nich řádně daně. I kdyby úředníci finančních úřadů prováděli nejrůznější daňové kontroly, tak z čeho nezbytné údaje dohledají? Neexistuje povinnost vést obecné údaje o počtu klientů ani vykonávaných sexuálních službách.

Závěrem bych také ráda podtrhla, že osobně velmi podporuji vznik právní úpravy, která bude prostituci regulovat, avšak ne tak restriktním způsobem, jejž navrhovalo zastupitelstvo hlavního města. S ohledem na vše výše uvedené i na předchozí řečníky vkládám proto naději do vládního návrhu zákona o regulaci prostituce, který, doufám, bude předložen. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Mám zde faktickou poznámku pana poslance Svobody. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji za slovo. Já jen když tak řešíme hluboké a zásadní věci, tak bych chtěl konstatovat, že pokud vytvoříme nějaký podnik, který má pravidla podnikání a platí daně, tak také musí mít reklamační řád. (Smích a potlesk v sále.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Slovo má paní poslankyně Marta Semelová, která je v tuto chvíli poslední přihlášenou do obecné rozpravy.

 

Poslankyně Marta Semelová: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Předložený návrh má za cíl regulovat prostituci, s čímž by určitě každý souhlasil. Nástroje, o které se obce, ale i orgány činné v trestním řízení mohou opřít, se totiž hledají obtížně. Ovšem předložený návrh je značně problematický a nemyslím si, že k zamýšlenému záměru povede, stejně jako nepovede k zamezení negativních jevů, které ji provázejí: ohrožení zdraví, nezřídka života, kriminalita, negativní pohled na ulice, kde tyto osoby postávají, miliardové finanční částky, které tu protékají. Popravdě však musím říci i to, že mně připadá absurdní zvednout ruku pro příjem státu zrovna z prostituce. Podobně bychom se mohli ovšem bavit pochopitelně i o příjmu z hazardu.

Vím, že prostituce je obtížně kontrolovatelná, obtížně postižitelná a v řadě místech narostla do značných rozměrů. Podle nevládních organizací je v České republice 12 až 14 tisíc prostituujících se osob. Jsou tu prostitutky tzv. sezónní, příležitostné, stálé, provozují se v pouličních klubech, ty se v hlavním městě Praze drží podle informace městské policie na historickém minimu, v privátních bytech, tam se zase pro změnu policie nedostane, dále existují různé eskortní servisy. Značně rozdílné jsou i důvody a příčiny toho, proč ten či onen provozuje tuto činnost. Některé ženy se tak snaží řešit špatnou finanční situaci, svou vlastní i své rodiny, kdy nemají práci či jejich příjmy nestačí ani na základní životní potřeby. Tady selhává stát, který by měl zajistit občanům práci a podmínky pro důstojný život. Dále je zde skupina těch, které jsou k prostituci nuceny násilím, proti své vůli a bojí se ozvat. Jiní si tento způsob obživy, přivýdělku, či jak to nazvat, volí dobrovolně. Návrh zákona však neovlivňuje pouze tyto skupiny lidí, ale i ostatní občany, kteří nesou důsledky.

Jak už jsem uvedla, zákon má řadu nedostatků a pochybuji o tom, že by mohl situaci změnit. Ostatně potvrzují to i zkušenosti ze zahraničí, kde sáhli k podobným opatřením, která se však dotkla pouze malého procenta. Například v Holandsku se do legálního systému přesunulo pouze zhruba 15 % prostitutek. Z rozsáhlého průzkumu Axela Drehera z univerzity v Heidelbergu na toto téma vyplývá, že tam, kde je prostituce legální, je obchod s lidmi častější než jinde. Dochází i k častému obcházení zákona nabízením pracovních míst, která jsou ve skutečnosti zástěrkou pro skrytou prostituci, např. místa uklízeček v různých klubech, za čímž je skrytá prostituce. Nepostižitelná je také ta v privátech.

Nyní k některým konkrétním připomínkám. Pokud jde o věkovou hranici, nemohu souhlasit s věkovou hranicí, odkdy by se mohla vydávat oprávnění k provozování prostituce, která je zde stanovena na 18 let. Tato hranice je podle mého názoru nízká. Mladí lidé, nejedná se pouze o dívky, jsou v tomto věku snadno ovlivnitelní, snadno manipulovatelní, společnost by je měla chránit, podporovat je v přípravě na budoucí povolání, resp. k získávání pracovních návyků. Pokud se v tomto věku dostanou do rukou těch, kdo se zabývají provozováním prostituce, nebo do nevěstince, je to pro ně takříkajíc konečná stanice, z níž se jen velmi obtížně dostávají. (V sále je rušno.)

Za druhé. Daná vzdálenost k vydání povolení k provozu 150 metrů od škol a školských zařízení, ústavů sociální péče o mládež, dětských hřišť, národní kulturní památky, zdravotnických zařízení, státních orgánů a dalších míst, to je podle mého názoru poněkud směšná vzdálenost. Stejně tak řešení situace spojené s nedodržením smlouvy mezi osobou oprávněnou k provozování prostituce a zákazníkem prostřednictvím vrácení zaplacené odměny nebo její části. Nedovedu si představit, kdo a jak bude hodnotit poskytnutou službu a její kvalitu a vyřizovat reklamaci.

Pochybnosti mám, i pokud jde o vypovídající hodnotu zdravotních průkazů. Jeden den je průkaz vydán, druhý den -

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Já se velmi omlouvám, paní kolegyně, ale prosím zejména kolegy vpravo ode mě. Snažil jsem se nejprve nonverbálně komunikovat, ale nikam to nevedlo, takže jsem musel přistoupit k této alternativě. Omlouvám se a prosím o klid.

 

Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Jeden den je průkaz vydán, druhý den může být zdravotní stav poskytovatele služby úplně jiný.

Závěrem. Regulace prostituce by určitě potřebná byla. Tato činnost tu je a nemá smysl před ní zavírat oči, ale ne předloženou směsicí zákonů a podzákonných norem, které neregulují, ale legalizují prostituci jako běžnou živnost, resp. podnikání podle zvláštního zákona. S předlohou mj. vyjádřil nesouhlas i Český svaz žen, který v tomto smyslu nám jako poslancům zaslal před nějakou dobou svou výzvu k odmítnutí. Tento návrh zákona totiž nahrává těm, kteří využívají druhých osob k doslova sexuálnímu vykořisťování, po schválení, navíc za podpory státu, potažmo obcí, jimž by z prostituce plynuly daně. To považuji za nepřijatelné, stejně jako skutečnost, že předložený návrh je v rozporu s mezinárodní Úmluvou o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob. Proto přijetí tohoto zákona já osobně nepodpořím a podpořím návrh na jeho zamítnutí. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Zeptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy, resp. do rozpravy. Není tomu tak, rozpravu končím. Jen se zeptám paní zpravodajky, zda zaznamenala návrh na zamítnutí. Já jsem totiž přebíral řízení schůze a nemám zde poznámku, že by padl návrh na zamítnutí.

 

Poslankyně Zuzka Bebarová-Rujbrová: Pane předsedo, dva vystupující se vyjádřili, že podpoří návrh na zamítnutí, který ovšem nepadl, takže v tuto chvíli návrh na zamítnutí podán nebyl.

Jen upozorňuji, že budu navrhovat po dohodě s předkladateli prodloužení lhůty k projednávání o 30 dnů.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: To nebude tak jednoduché, protože jsem ukončil rozpravu. A v rozpravě to také nezaznělo, takže buď by musel někdo z vlády rozpravu otevřít, nebo... Tak dobrá. Takže rozpravu jsem ukončil.

Zeptám se na závěrečná slova. Není zájem, dobrá. Vzhledem k tomu, že nepadl návrh na zamítnutí, budeme se zabývat návrhem na přikázání. Mám zde návrh z organizačního výboru na přikázání k projednání petičnímu výboru. Zeptám se, zda ještě někdo navrhuje nějaký jiný výbor. Není tomu tak. Budeme tedy hlasovat.

 

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, aby tento zákon byl přikázán výboru petičnímu, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování má pořadové číslo 122, přihlášeno je 173, pro 93, proti 35. Tento návrh byl přijat. Konstatuji, že jsme přikázali tento návrh k projednání petičnímu výboru. Nyní tedy končím bod 43.

 

Budeme pokračovat bodem

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.