(16.10 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Co je velmi důležité, je, že k očištění cyklickému patří také vliv cyklu, tedy vývoje hrubého domácího produktu, na příjmy, jednotlivé daňové položky. Tam se zkoumá elasticita jednotlivých daní na vývoj HDP. Nic lepšího než minulá časová řada, tedy empirii za uplynulé období, nemáme, ale zde je jistá unifikovaná metodika, která samozřejmě se liší jak od daňových zvyklostí, tak od nastavení daňového prostředí, tak i od typu ekonomiky, a tudíž i tady mohou vznikat četné problémy a také vznikají. Ony regresivní funkce, které jsou využívány v Bruselu pro určení těch položek, tak samozřejmě zprůměrovávají něco, co u nás může vypadat úplně odlišně.
Asi politicky nejcitlivější je položka očišťování dat strukturálního deficitu, pokud jde o tzv. diskreditační opatření. Jinými slovy řečeno, nejde jenom o mimořádné finanční operace, ale také o určité reformní kroky. Víte, že se hovoří o tom, že ve východní Evropě nejsou dotvořeny některé systémy, že nás očekávají určité reformní kroky, ale každý reformní krok přináší ať již na nabídkové, nebo poptávkové straně jistý šok, jednorázový, mimořádný, a dopady tohoto šoku do metodiky strukturálního deficitu jsou nesmírně důležité. A pokud to nezohledníme, tak samozřejmě i to kritérium jednoho procenta strukturálního deficitu, o kterém se hovoří v článku 3, po kterém volá pan poslanec Kalousek, abychom to přijali jako dobrovolné břemeno, tak se mohou ukázat jako velice těsným koridorem, který nám může dělat velké problémy. Možná že ne až tak metodicky důkladně, ale spíš v rovině národohospodářských úvah a politických úvah vedl k tomu, že již před rokem 2012 evropské odbory se velmi obávaly přijetí evropského fiskálního kompaktu jako řešení evropské krize, protože když se podíváte na světovou krizi roku 2009 a podíváte se na to, jak krizi čelila Evropa a zejména evropská zóna, tak vidíte, že Evropa si s tím moc poradit neuměla. Že i nadále je územím, kde je nižší tempo růstu, kde neprobíhají strukturální reformy, kdy nejsme schopni dotahovat hendikep, pokud jde o praktickou aplikaci inovací, protože inovační potenciál, chytré hlavy tady máme, tak proč to nefunguje. Tohle všechno samozřejmě v Evropě je a zdá se, že ty obavy, že kromě toho škrticího límečku na veřejné financí chybějící ta prorůstová politika, že je to velice vážné a že to může mít dopady samozřejmě na zaměstnanost, a to je chleba těch odborářů, a že vlastně to směřuje k tomu, že bude narušován sociální smír, sociální koheze a konvergence jednotlivých členských zemí Evropské unie. A to je důležitý princip evropské integrace. A bude-li narušen, tak Evropská unie nebude se zpevňovat, ale naopak rozvolňovat a dostávat do velkých napětí.
Takže si myslím, že obavy funkcionářů, jako je Evropské konfederace paní Bernardette Ségol a koneckonců i našich představitelů odborářů, jsou na místě. Pravdou je, že Evropská konfederace je v situaci, kdy už smlouva byla ratifikována ve většině členských zemí, a naši čeští odboráři se spokojili s šalamounským stanoviskem, že to je třeba do budoucnosti dotvořit. Vlastně zaujali pozici, kterou tady asi nejvíc prezentovala sociální demokracie. Tato zadní dvířka chápu, ale není to odpověď na otázku, kterou já si kladu a kterou si kladou další občané. Například tady mohu citovat negativní, i když ze zcela opačných důvodů, než zaznělo z ODS, negativní stanovisko občanské iniciativy Spojenectví práce a solidarity, která se obává, že tímto krokem omezíme rozpočtovou kapacitu, prohloubíme naši strukturální slabost komparace s ostatními zeměmi, a že tudíž to povede k sociálním problémům. Pokud neznáte, jsou různé iniciativy. Jedním ze signatářů a mluvčích této iniciativy je bývalý pan ministr zahraničí, tedy kolega pana ministra Zaorálka, Jan Kavan, nebo z expertního zázemí paní docentka Švihlíková.
Já samozřejmě chápu obavy, které podtrhuje konzervativní pravice či, snad mi to promine, trošku populistická pravice u kolegů z Úsvitu, a to je suverenita. Ale my tady nepředáváme Bruselu kompetence tvorby rozpočtu. My tady dáváme Bruselu zmocnění k tomu, aby kontroloval, jestli dodržujeme vytyčený rozpočtový koridor. Tam samozřejmě problémy s ústavností jsou. Proto se také koneckonců tato smlouva má ratifikovat ústavní většinou v té položce hlava III, a protože vláda má samozřejmě svých 108, tak jí nějaké hlasy do ústavní většiny scházejí, a tudíž chápu i tu politickou licitaci o toto téma. Ale to by nemělo být předmětem licitace, ale věcného zvážení. Čili to je k problematice překročení hranice primárního evropského práva, protože toto je mezivládní dohoda, ale vlamuje se do primárního práva a to vlomení do primárního evropského práva bude muset být také kodifikováno v evropských smlouvách. A samozřejmě má to dopad i na nás, protože sankce by přicházely od evropské instituce, od evropského soudu, a tím pádem odevzdáváme tuto část našich kompetencí, naší suverenity někam nahoru. Sám o sobě by to nebyl problém, kdyby pravidla byla nastavena racionálně a kdyby tam nehrozily ty obavy, o kterých jsem v předchozím hovořil.
Čili když to shrnu. Chápu, že vláda to projednala a že disciplinovaná vládní majorita asi je připravena pro tento dokument hlasovat. Ale vzhledem k tomu, že nemá potřebné hlasy, tak by bylo dobré, aby nejenom slyšela na pábení od TOP 09, ale aby reflektovala nejenom kvůli nám, ale kvůli občanům, kvůli odborné veřejnosti ty problémy, o kterých tady hovořím, protože bez jejich kvalitního zodpovězení opravdu, ale opravdu nebudeme schopni hlas pro tuto smlouvu přidat, přestože, jak říkám, jsme stranou proevropskou, nechceme méně Evropy, ale Evropa, která by nás dusila, to skutečně není našim cílem.
Jedna poznámka. Zpátky se vrátím k tomu strukturálními deficitu. Nevím, k jakému termínu by se mělo vztahovat jakési ohlášení současné vlády, aby vyhověla podmínce TOP 09. Předpokládám, že dřív než v roce 2020, ale také předpokládám, že by se to nemělo vztahovat na současnost, protože podle konvergenčního programu nad jedno procento jsme. Když to vezmu posledních 15 let, tak jsme pod tím jedním procentem snad za těch 15 let byli jenom jednou a za letošní rok, jestli si to dobře pamatuji, tak je tam myslím 1,8 nebo 1,3 a v příštím roce, 2015, 1,8. Teď nevím, jestli jsem to nepřehodil. Takhle nějak to je. Takže v podstatě přijímáme něco, do čeho rovnou zahučíme. Tohle přesně chce pan poslanec Kalousek? Pokud ne, tak samozřejmě pozdější termín, ale i tak je to carte blanche, protože na nás to hned nedopadne, ale už se k tomu vracet nebudeme. Bude ratifikováno, bude vymalováno. Ať už se s eurem bude dít cokoliv, já jsem v tomto ohledu opatrný realista, to znamená, já si myslím, že evropská měna nekončí, ale také bohužel nemá své problémy zdaleka, ale zdaleka vyřešeny. A pokud jde o to fiskální úsilí, já jsem řekl, že za 15 let se tady strukturální deficit nedostal do těch kýžených hodnot, ale nejenom během krize. Tam bych to dokázal pochopit. Přijde krize a nejen diskreditační opatření a vliv cyklu, ale i sanace nějakých jiných problémů vede k tomu, že se to dodržet nedá a že je krásné, když vlastně aspoň krize odchází, tak se to začne snižovat. Ale my jsme v těch hodnotách byli i v předkrizovém období, dokonce v období 2007/2008, kdy byl panem ministrem financí i pan Kalousek.
Já si myslím, že tato podmínka, pokud by měla být vážně myšlena, tak by musela být ale daleko jinak formulována. Já se obávám, že taková formulace by nás dostala do pasti a vlastně není tou cestou, na které bychom se byli my schopni shodnout. Takže milá vládo, která asi chcete tento dokument projednat, zvažte, jestli chcete do pasti a projednat to směrem tam, nebo odpovědět veřejnosti, odborářům, ale i levé opozici na ty dotazy, které jsem tady formuloval. ***