(16.00 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Kdybych měl přiřadit do toho evropského řečiště jednotlivé představitele politické scény v ČR, tak jsem nabyl dojmu, a snad mi to nebude vyvráceno, že zejména kdysi silná a vládní ODS se vidí v britských konzervativcích, zejména. Každá politická rodina má své problémy v tom, že ČR není Británií, že si nemůžeme dovolit ono slavné britské splendid isolation, kdy v Londýně je silné City a Británie, i když již nemá impérium, nad kterým nezapadalo slunce, tak má přeci jenom svá specifika a tato paralela kulhá. Koneckonců je to vidět, že i rodina britských konzervativců má poněkud exotické postavení, pokud jde o Evropský parlament.
A pak je tady řekněme rodina evropských lidovců a rodina zemí, které jsou velmi vstřícné k současné podobě Evropy. Tam asi se vidí TOP 09, když říká, že bychom se měli dobrovolně přihlásit, a to se vším všudy, i s chlupy, k tomu, co povinně musely v roce 2012 přijmout členské země evropské zóny, těch je 18, a na příkladu takových zemí, jako je Dánsko, které sice nepřijalo euro, ale má k euru velice blízko a je to bohatá země, ale také Bulharsko, které je pravým opakem. Tak nevím, jaké filiační vazby k těmto zemím TOP 09 má a co je vede k těmto závěrům. Já si prostě myslím, že je to spíše přesvědčení o tom, že to evropské nastavení je jenom půlkrok k tomu, abychom přijali českou dluhovou brzdu v tom provedení, jak se tady nedávno diskutovalo. A víme, že ty dotazníky nad českou dluhovou brzdou jsou ještě větší než nad tou evropskou, a tudíž to považuji za krok spíše politický, a nikoliv věcně promyšlený.
A pak tady máme šalamounské řešení, to znamená, že v rovině psychologické a symbolické skočíme do evropského proudu, byť je různě diferencovaný, a budeme plavat, aniž by to bezprostředně na nás mělo dopad v blíže neurčeném termínu, protože nezlobte se, ale termíny o přijetí eura a la rok 2020, tak to není zrovna konkrétní program! To je něco jako ono symbolické přihlášení se k Evropě nebo vyvěšení vlajky z Pražského hradu. Nic konkrétního v tom nevidím. Pravda, učinily tak významné země jako Švédsko, ale i ke švédským poměrům má bohužel ČR poměrně daleko. Poláci jsou z nových členských zemí EU velice specifická záležitost, ať již co do rozměru, ekonomické struktury, ale i také snahy vyvažovat východní vlivy západem. Já si nejsem jist, jestli tato symbolická diplomacie je to pravé ořechové a jestli je to dostatečný důvod, abychom učinili krok, který - i když některé věci bychom odložili, platnost některých ustanovení by byla odložena řekněme o šest let, i když to nevíme ještě - tak zda bychom neučinili nevratný krok. A proto my v této fázi neodmítáme, ale ani nemůžeme říct souhlas s tímto dokumentem, pokud nebudou zodpovězeny některé klíčové dotazy, které už tady byly vznášeny v roce 2012 v době, kdy vládla vláda Petra Nečase, které jsem připomínal v těchto zdech i po volbách, tedy poměrně nedávno.
K dotazům především patří to, jestli jsme si vědomi toho, že to evropské řešení je stále ještě nekomplexní, že se může stát, že v souvislostech s odchodem z evropské dluhové krize, možná i s řešením některých problémů na východě Evropy - nechci rozpoutat debatu o Ukrajině, té jsme si v posledních hodinách užili dost -, ale ve všech těchto kontextech se bude muset řada věcí změnit a že i to řešení, které představuje současný fiskální kompakt ratifikovaný v roce 2012, bude muset být předělán, nebo doplněn, a jestli by nebylo lepší, když to není naše povinnost, ještě ty věci diskutovat a přispět svým hlasem, svou hlavou aktivního českého mandátu v evropských strukturách právě k té rozumné přeměně, dotvrobě mechanismů. Já zároveň říkám, že my jako strana, která je strana prointegrační, ale kritická k současné evropské integraci, tak nechceme méně Evropy, jak mám pocit, že trošičku jsem slyšel od kolegů z Úsvitu, kteří zase, kdybych je měl někam přiřadit, tak asi by možná byli blízcí rakouští Svobodní. Nechci křivdit, ale možná i Front National ve Francii a další subjekty. Tak to není naší politikou. V žádném případě! Ale jestliže chci lepší Evropu, tak musím jasně říct v čem a zapojit do toho zodpovědné představitele exekutivy i zákonodárných sborů.
Takže dotazy. První a základní dotaz je dotaz, který směřuje ke klíčovému kritériu, a to je strukturální schodek. Ti z vás, kteří už si užili debatu na téma konvergenční program ČR, ten poslední, tak nepochybně vnímali přestřelku mezi bývalým ministrem Kalouskem a současným ministrem panem Babišem na toto téma a bohužel ani na půdě rozpočtového výboru jsem neměl pocit, že jsme si zcela ozřejmili ošidnost tohoto parametru, a buď praktické břemeno toho závazku, anebo krok k impotenci této smlouvy, podobně jako se stal impotentním Pakt stability. Připomenu to - a doufám, že nebudu podezírán, že vám tady dělám osvětovou přednášku, ale já si myslím, že trocha ekonometrie nezabije, koneckonců pan ministr zahraničí už to základní řekl, to znamená, že strukturální schodek je ten, který je očištěn o některé vlivy. Problém je, a ti, kteří komunikují v obci ekonomů, odborníků a nejenom českých, ale i zahraničních, mi to potvrdí, že neexistuje shoda na jednoznačné metodice, že ekonometrové neznají univerzální, dostatečně kvalitní, dostatečně validní řešení. To je bohužel pravda. Nechám stranou skutečně čistě modelové věci, jako je aparát produkčních funkcí Cobb-Douglasových, které se používají pro propočet produkční mezery, která je rozdílem mezi reálným a potenciálním produktem, což je důležité pro očišťování oněch cyklických vlivů, pokud jde o vývoj ekonomického výkonu, tedy HDP. Ani tam to samozřejmě není dokonalé a odborníci upozorňují, že tyto propočty, modelové propočty, jinak to nejde, mají svá úskalí, a pro vás srozumitelnější a praktická aplikace vždycky také záleží, kromě té modelařiny, i na typu růstu. Ten může být samozřejmě v každé zemi poněkud odlišný. Je jiný typ růstu, pokud je tažen investicemi, kapitálem, ať již domácím, nebo zahraničním, a jiný typ růstu je, pokud je tažen zahraniční poptávkou. Odlišné je to podle struktury a velikosti země atd. ***