(20.30 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Značný rozsah a různorodost práv a svobod v Listině obsažený a terminologická nedůslednost názvů jejich rubrik oddělujících jednotlivé části Listiny klade otázku, která práva a svobody jsou základními ve smyslu druhé věty tohoto článku, a uvedené atributy lze na ně plně vztáhnout, respektive která jimi svou povahou nejsou vzdor opačným formulacím v Listině. Druhá věta nepochybně navazuje na větu první a vztahuje se k právům lidským. V jednotlivých ustanoveních o právech a svobodách obsažených v Listině se jejich povaha práv nezcizitelných a nezrušitelných projevuje diferencovaně různým způsobem a mírou.
Takovou otázku si ústavní právo kladlo také v souvislosti s formulací všeobecných práv občanů státních v zákonu z roku 1867. Doktor Pražák vysvětloval jejich smysl v tom zaručit jistou míru svobody individuální, to jest nedotknutelnost přirozeného kruhu individua protivou ku svobodě politické, která nám značí co možná nejširší pozitivní účastenství národa v životě státním.
Za základní práva jsou v demokratických státech považována práva či nároky lidí vůči státu, která nenabývají soukromoprávní povahy, tedy subjektivní veřejná práva. Veřejným právem je jednotlivci propůjčeno oprávnění, aby od státu vyžadoval určité chování.
Přiznám se, že jsem mírně citově zasažen tím malým zájmem (sál je poloprázdný), a proto si dovoluji předložit procedurální návrh, ve kterém prosím, abychom hlasovali bez rozpravy, že přerušujeme tuto schůzi do 9 hodin zítřejšího dne. Prosím, pane předsedající, abyste o mém procedurálním návrhu dal hlasovat bez rozpravy.
Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, samozřejmě vyhovím vašemu návrhu, pouze přivolám kolegy do sněmovny. Pro ty, kteří se vracejí z předsálí, tak pouze upozorňuji, že pan poslanec Kalousek navrhl přerušení schůze do zítřejších 9 hodin.
Zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí, aby schůze byla přerušena, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
Hlasování má číslo 109. Přihlášeno je 127, pro 28, proti 54. Tento návrh nebyl přijat, prosím pokračujte.
Poslanec Miroslav Kalousek: To mě duševně velmi občerstvilo. Děkuji vám, kolegové. Pochopil jsem, že o můj výklad je přece jenom stále zájem. (Potlesk, smích, pobavení a pokřik v sále.) Tedy můžeme pokračovat.
Za základní práva jsou v demokratických státech považována práva či nároky lidí vůči státu, která nenabývají soukromoprávní povahy, tedy subjektivní veřejná práva. Veřejným právem je jednotlivci propůjčeno oprávnění, aby od státu vyžadoval určité chování. Základní práva jsou zpravidla zakotvena v Ústavě a jsou tím závazná nejen pro výkon práva, ale i pro zákonodárce. V ústavách různých států jsou rozličně označována. Základní práva, základní práva a veřejné svobody, ústavně zaručená práva atd. Základní práva jsou nejen zábranou před zásahem státu, ale také závazkem státu k ochraně a zajištění základních práv. Vodítkem pro osvětlení pojmu základních práv a svobod mohou být i mezinárodní smlouvy, které vyjadřují shodu řady národů a států o tom, co rozumějí takovým standardům lidských práv platných univerzálně. Ale ani v nich nenalezneme vyčerpávající odpověď co považovat za práva a atributy uvedené ve druhé větě tohoto článku.
Oba pakty se ve svých preambulích dovolávají uznání přirozené důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv všech členů lidské rodiny a uznávají, že tato práva se odvozují od přirozené důstojnosti lidské bytosti. Evropská úmluva v článku I stanoví, že smluvní strany přiznávají každému, kdo podléhá jejich jurisdikci, práva a svobody uvedené v úmluvě, umožňuje zároveň v případě války nebo jakéhokoliv jiného veřejného ohrožení státní existence přijmout opatření k odstoupení od závazku z této úmluvy s výjimkou práva na život, zákazu mučení nebo podrobení nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu zákazu otroctví a nevolnictví a zákazu retroaktivity.
Zde na tomto místě by asi bylo potřeba uklidnit pana ministra životního prostředí, že přistoupení ke Kjótskému protokolu žádným způsobem neohrožuje tyto závazky, to znamená, že nepřipadá v úvahu otázka mučení nebo podrobení nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu, zákazu otroctví a nevolnictví popřípadě zákazu retroaktivity. V tomto případě můžete být klidný, pane ministře, nicméně řada dalších otázek zůstává stále otevřena.
Mezinárodní pakt o občanských a politických právech v článku 4 stanoví, že za mimořádné situace, která je úředně vyhlášena v důsledku ohrožení života národa, mohou smluvní strany paktu přijmout opatření zmírňující jejich závazky podle paktu v rozsahu, který si vyžadují potřeby takové situace, za podmínky, že tato opatření nejsou v rozporu s jinými jejich závazky podle mezinárodního práva a neznamenají diskriminaci podle rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženství nebo sociálního původu. Ani v takovém případě se nelze odchýlit od článku 6, 7, 8 odst. 1, 2, článek 11, 15, 16 a 18 tohoto paktu. Ohrožení života národa, tedy specifický případ vedoucí k vyhlášení mimořádného stavu, je jediným důvodem umožňujícím podle tohoto paktu za podmínek dále uvedených omezit či pozastavit záruky některých přirozených práv. Ale ani za takové situace nelze oprávnit zásah do absolutního zákazu diskriminace, práva na život, zákazu mučení, podrobení krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu zákazu otroctví a nevolnictví, věznění pro neschopnost dostát smluvním závazkům - tady bych rád upozornil, že věznění dlužníků už je v rozporu s Listinou -, jež jsou ve zmíněných článcích uvedeny. Jen tato práva v obou smlouvách vypočtená se považují za absolutně nezrušitelná pro jejich signatáře. Za podobnou klasifikaci však není v Listině opora.
Článek 6 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, toliko stanoví, že současně s vyhlášením nouzového stavu musí vláda vymezit, která vláda (práva) stanovená ve zvláštním zákoně a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou základních práv a svobod omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají. Podrobnosti má stanovit zákon. Uvedené obecné principy se vztahují podle svobody a rovnosti vyjádřených v předchozí věci zejména k osobním svobodám zrozeným americkou a francouzskou revolucí, jimiž byla omezena státní moc a garantována autonomie člověka.
Již po první světové válce se proklamovala některá kolektivní práva. Uplatnění práva národů na sebeurčení bylo jedním z argumentů pro vznik Československa a dalších států. Mezinárodními smlouvami byla tehdy uznána i práva menšin, jež s uznáním práv národů bezprostředně souvisela. Sociální práva byla vyjádřena po vzniku Mezinárodní organizace práce řadou úmluv, k nimž i Československo přistoupilo. ***