(20.20 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Jako základní zásadu lidských práv je po prožitcích druhé světové války vyjádřilo Valné shromáždění Organizace spojených národů ve Všeobecné deklaraci lidských práv a zakotvilo v článku 1. Prosím, cituji: "Všichni lidé se rodí svobodni a rovni v důstojnosti i právech. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství." (Slabý potlesk zprava.) Uvedené ustanovení Listiny navazující na preambuli se vztahuje na všechny lidi, každého člověka bez výjimky, ať je občanem České republiky, občanem jiného státu nebo osobou bez státní příslušnosti, prohlašuje základní principy postavení lidských bytostí svobodu a rovnost v důstojnosti a právech. Těmto principům má odpovídat celý právní řád a zabezpečovat soulad s nimi při uspořádání státu. Listina se k těmto principům přihlašuje. Ustanovení tohoto článku má tedy především význam ideové a politické deklarace, jež stanoví přirozenoprávní zdroj práv a svobod občanů, které nejsou darovány státem.
Rovnost lidí není v tomto ustanovení pojímána absolutně, ale ve vztahu k důstojnosti a právům. Nemůže být právě tak omezena žádným zákonem, neboť vyvěrá z lidské přirozenosti. Jakékoliv nadpráví, nebo chcete-li privilegia v oblasti lidských práv, právě tak jako diskriminace jednotlivce či skupiny jsou v rozporu jak s přirozenými principy lidství, tak s touto ústavní listinou. Rovnost v tomto pojetí se neomezuje na rovnost lidí před zákonem, ale v pojmu rovnosti v právech zahrnuje i rovnost před zákonem. To znamená, že normy právního řádu mají ukládat povinnosti nebo jiné nevýhody, například tresty, a poskytovat práva a jiné výhody všem za týchž podmínek stejně. Z tohoto hlediska nejde jen o vyjádření principu a programu, ale o platnou právní normu. Nemůže být přijat zákon, který by zvýhodňoval někoho v řízení před soudem nebo jiným orgánem nebo v přístupu k některým právům pro jeho pohlaví, rasu, náboženství, majetek, sociální postavení či původ. Rovnost v řízení před soudy je obsažena v článku 96 Ústavy a též před dalšími orgány v článku 37 odst. 3 Listiny. Výjimkou z plné rovnosti před zákonem jsou různé druhy imunity, jak jistě znáte, kolegové, i z vlastní praxe.
Pojem lidské důstojnosti je blíže vysvětlen v komentáři, se kterým vás seznámím opět při ranním kuropění.
Rovnost lidí v důstojnosti vyjadřuje skutečnost, že na území České republiky bylo šlechtictví a řády a veškerá práva z nich plynoucí, včetně takzvaných práv čestných, mezi které řadíme právo erbu, titulu a tak dále, zrušeny zákonem z 10. prosince 1918 číslo 61 Sb. Byly tím zrušeny výsady rodu spojené s označením zvláštní důstojnosti.
Rovnost lidí v právech je vyjádřena v zákazu diskriminace, který je obsažen dále v článku 3 odst. 1 Listiny, v řadě dalších ústavních norem i v mezinárodních smlouvách. Pojem lidské důstojnosti je ovšem obsahově širší, než je vyjádřen v oddíle 2 hlavy 8 trestního zákona.
Tak jsem přemýšlel, kdo mě ruší. Vy dva. (Obrací se za sebe k místu předsedajícího, kde spolu hovoří místopředseda Gazdík s předsedou Hamáčkem.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Já se omlouvám, pane předsedo. Předáváme řízení schůze, tak jsme si pouze vyjasňovali některé argumenty. Nicméně nechci rušit vznik Listiny základních práv a svobod v audioverzi. Takže prosím, máte slovo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Odpusťte, pane předsedo, ale já jsem hluboce přesvědčen, že to, co jsem říkal, úzce souvisí s mezinárodní smlouvou České republiky a připojením se ke Kjótskému protokolu, protože fakt, zda je, či není Kjótský protokol v souladu s naším ústavním pořádkem, je poměrně velmi zásadní otázka a není proto od věci si některé klíčové otázky ústavního pořádku České republiky zopakovat.
Chtěl bych tedy vzhledem k tomu, co jste právě teď říkal, pane předsedo, zdůraznit, že nikdo podle našeho ústavního pořádku se nemůže stát dobrovolně, dokonce ani podle zákona otrokem či nevolníkem. Neplatná by byla i smlouva, jež by s těmito principy byla v rozporu. Například že bychom spolu uzavřeli smluvní vztah, že já vám budu otročit. Tato smlouva by zcela jistě byla zrušena, ať již u řádného, nejhůře u Ústavního soudu. Ani skutečnost, že tato práva nebyla i dlouhou dobu uplatňována nebo byla potlačována, nemění nic na jejich trvání, neboť nemohou být promlčena. Tady prosím, abychom si opravdu uvědomili, že tady se jedná o práva, která nemohou být promlčena. Tam není promlčecí lhůta a to bychom si u otázky všech lidských práv měli být dobře vědomi. Taková práva nemohou být žádným způsobem zrušena, a to ani právním předpisem jakékoliv právní síly, zákonem ústavním ani většinovou vůlí lidu vyjádřenou v referendu. Působí vůči každému a z toho vyplývá i povinnost každého nerušit ve výkonu těchto práv.
Obávám se, že ve výkonu těchto práv mě právě ruší členové vlády tady za mými zády. Vedle tohoto ustanovení...
Ne, koho to nebaví, tak do čtyř do rána já budu přednášet svůj referát, a pak můžeme pokračovat. (Poslanec Janulík přikyvuje, že ho to nebaví.) Já vám pane poslanče nijak nebráním v tom, abyste -
Předseda PSP Jan Hamáček: Pane předsedo, prosím, neoslovujte poslance napřímo, to za prvé. Za druhé, já budu pečlivě dbát na to, aby zde byla důstojná atmosféra a abyste mohl svůj referát v klidu dokončit, protože jak jsem řekl, audioverze Listiny základních práv a svobod je unikátní projekt, na kterém určitě budete mít velkou zásluhu. Prosím.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. V každém případě vaším prostřednictvím bych rád řekl panu poslanci Janulíkovi, že chápu, že ho to nebaví, a že nijak netrvám na tom, aby mě poslouchal. Nicméně já trvám na tom, že v této chvíli v souvislosti s Kjótským protokolem tento referát musím přednést, abychom se mohli rozhodnout všichni podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Listina svým názvem vyjadřuje, že obsahuje základní práva a svobody. Vztahuje se nepochybně na práva a svobody fyzických osob, ať již každého člověka nebo občana. Jen u nich lze mluvit o právech přirozených a nezcizitelných. Soudobé pojetí přirozených práv založené na Všeobecné deklaraci lidských práv vychází z toho, že všichni lidé se rodí svobodní a rovní v důstojnosti a právech. Svoboda a rovnost v tomto smyslu se pojí se zrozením lidí. Představa vyjádřená v jedné z předchozích variant návrhu Listiny, že se může vztahovat na osoby právnické, pokud to povaha vyjádřených práv dovolí, není akceptována. Není však vyloučeno, aby určitá práva právnických osob byla vyjádřena i v mezinárodních smlouvách. Takové stanovisko zaujal i Ústavní soud České republiky a vyplývá z § 72 zákona 182/1993 Sb. Nemůže však jít o práva přirozená, nabytá zrozením. Právnické osoby se rodí zpravidla smlouvou, aktem státu a podobně. Přesto některá ustanovení Listiny toto vymezení překračují. ***