(18.50 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane ministře. A nyní prosím, aby se ujal slova zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Jiří Mihola. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Mihola: Děkuji. Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já jenom stručně doplním pana ministra, poněvadž všechno důležité k této smlouvě řekl, od odmítnutí Lisabonské smlouvy Irskem v roce 2008 až po její schválení roku následujícího. Stejně tak hovořil o obsahu tohoto protokolu nebo zmínil všechno důležité. Já jen doplním, že se vlastně rozhodovalo také o tom, jakým způsobem bude u nás tento protokol schvalován, jestli prostou většinou, nebo ústavní většinou. Nakonec se vláda 20. dubna 2013 přiklonila k variantě schvalovat to ústavní většinou.
Jen bych chtěl také říct, že ratifikace tohoto protokolu nevyžaduje změny v českém právním řádu, návrh je plně slučitelný s právem Evropské unie, protokol nebude mít žádný hospodářský ani finanční dopad na státní rozpočet, veřejnou správu nebo podnikatelský sektor.
Doporučuji tento návrh schválit v prvním čtení a přikázat k projednání zahraničnímu výboru. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí paní poslankyně Konečná. Omlouvám se, já jsem vás neviděla. (Poslankyně Konečná stála před řečnickým pultem.)
Poslankyně Kateřina Konečná: V pohodě. Děkuju. Já bych si dovolila jen krátce zareagovat, že dnes před sebou máme něco, od čeho nás všichni odrazovali, když jsme měli výhrady k Lisabonské smlouvě, a říkalo se, že k ní výhrady mít nemůžeme. Možná můžeme jen závidět irskému lidu, že si nakonec nejen prosadil referendum, ale také své výhrady, které dnes ratifikujeme.
Já jsem se spíš chtěla zeptat pana ministra na jinou věc, a to že ten protokol byl již před dvěma lety předložen do ratifikačních procesů. U nás to de facto blokuje Poslanecká sněmovna, která ho ještě neprojednala. Reálně měl tento protokol vstoupit v platnost už k 30. 6. 2013. Já nevím, kolik dalších států nemá tento protokol ještě projednaný. Byla bych docela nerada, aby Česká republika byla jedním z těch posledních. A protože se myslím, že se jedná o docela formální věc, chtěla jsem navrhnout, zda by nešlo zkrátit lhůtu pro projednání třeba na 30 dnů, protože pokud pojedeme v šedesátidenním režimu, tak se dostaneme za prázdniny, a pak bychom se opravdu mohli stát poslední členskou zemí, která nebyla schopna de facto protokol týkající se jiné země projednat.
To spíš jako můj návrh. Děkuju.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Prosím pana poslance Stanjuru s přednostním právem.
Poslanec Zbyněk Stanjura: No právě že bez přednostního práva, ale dobře, jsem gentleman. Nechal jsem paní poslankyni. Jinak jsem se hlásil s přednostním právem předtím.
Já chci říct, že to podpoříme. Na druhé straně bych chtěl, ať se vrátíme do okamžiku, kdy se projednávala Lisabonská smlouva. Obavy českého lidu z přijetí Lisabonské smlouvy vyjadřoval prezident Václav Klaus, který to podepsal s tím, že mu bylo přislíbeno čelnými funkcionáři Evropské komise, že takzvaná česká výjimka bude ratifikována. A dneska vidíme, jak se ty sliby plní: Podepiš, my něco uděláme. Změní se politická situace, našemu panu prezidentovi skončilo funkční období - nikdo se k tomu neměl. Neměla se k tomu ani naše opozice. Levicová - je třeba říct. A dneska tady pan ministr zahraničí správně předkládá protokol k ratifikaci a my ho podpoříme, protože irský lid měl obavy. Ale když byly obavy, které vyjádřil prezident naší republiky, a všichni v té době říkali: Ano, to je dobře, my to splníme, hlavně když to budete ratifikovat, a tak dále... Kdo chce, může si ty články z té doby najít.
Já se ptám, jak je možné, že česká politika v tomhle naprosto selhala a netrvala na tom, aby sliby, které byly učiněny prezidentu České republiky, byly splněny. A je jedno, kdo byl pro, nebo proti Lisabonské smlouvě. To není podstatné. Podstatné je to, že ty sliby veřejně zazněly, že to byla podmínka pana prezidenta Klause k tomu, aby to podepsal. Hle, využili jsme příležitosti, aby se to nemuselo plnit. Proto je vidět, že jsme měli postupovat zřejmě stejně a měli jsme si vymoct takovýhle protokol, a pak by se ukázalo. Tak abych zase v příštích bodech, až budou všichni ti podporovatelé Evropské unie říkat, jak je potřeba, abychom byli v hlavním proudu, abychom si vzpomněli, že hlavní proud něco slíbil hlavě našeho státu a hlavní proud evropské integrace se na to vykašlal.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu poslanci. A dříve, než dám slovo panu ministru Dienstbierovi, poprosím jménem předsedy Poslanecké sněmovny předsedy klubů do foyeru. Děkuji.
Nyní prosím k mikrofonu pana ministra. - Pardon. Faktická poznámka paní poslankyně Konečné.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji. Ale prostřednictvím vás, paní místopředsedkyně, panu Stanjurovi. Kdo byl v době, kdy jsme přijímali Lisabonskou smlouvu premiér? Pan Topolánek! Kdo byl ministr zahraničních věcí? Pan Schwarzenberg!
Ono to přece také bylo o tom, co si Česká republika vyjedná, stejně jako si obavy svého lidu tam tehdy vyjednala irská vláda a dělala to ta vláda v Bruselu. Nebyl to nikdo jiný. Takže děkuji za vaše školení, ale fakt pláčete na špatném hrobě, protože vy jste byli u moci a vy jste si mohli klidně tyto výjimky vyjednat stejně a dneska takto mohlo o jakékoli další výjimce rozhodovat všech dalších 27 států a byla by to výjimka České republiky. Vy jste toho prostě nebyli schopni, tak to teď nesvádějte na jakoukoli politickou reprezentaci. Byl to váš úkol a vy jste to vzdali. (Potlesk zleva.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, paní poslankyně. A nyní prosím pana ministra. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Vážená paní místopředsedkyně, paní poslankyně, páni poslanci, i já bych rád krátce zareagoval na vystoupení pana poslance Stanjury. To jeho vystoupení bylo obsahově zcela mimo realitu.
Já bych rád upozornil, že výjimka z Lisabonské smlouvy byla požadována prezidentem Klausem v rozporu s Ústavou České republiky v době, kdy končil ratifikační proces a kdy tady máme i nálezy Ústavního soudu, že prezident v případě, že obě komory udělí souhlas k ratifikaci, má povinnost ratifikaci dokončit.
Druhý bod, ve kterém bylo tvrzení pana poslance Stanjury zcela nepravdivé, je, že tady Evropská unie vůči České republice nedrží sliby. Evropská unie svůj slib držela a výjimku projednávala. Bylo to rozhodnutí této vlády okamžitě po nástupu, že jsme stáhli požadavek na sjednání výjimky z Lisabonské smlouvy, a to z toho důvodu, že výjimku z hlavy nadepsané Solidarita, která upravuje především sociální práva, ale nejenom tato práva, že jsme ji nepovažovali za nijak opodstatněnou, protože nevidíme žádný důvod, proč by občané České republiky měli mít v sociální oblasti menší rozsah ochrany lidských práv než občané jiných států Evropské unie. (Náhlý hluk v sále.) Proto byl zastaven proces vyjednávání této výjimky. Čili nejednalo se o žádné porušení ze strany Evropské unie, porušení žádného slibu, ale rozhodnutí vlády České republiky zcela v souladu s naším ústavním pořádkem.
A možná na okraj bych zmínil, že už v době, kdy byla výjimka z Lisabonské smlouvy vyjednávána, už tehdy Senát přijal usnesení, že i v případě, že by došlo k ratifikaci, tak že by takovouto výjimku neratifikoval.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já se omlouvám, pane ministře. Prosím o zachování klidu. Děkuji.
Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Mě se zatím daří překřičet ten šum tady v sále. Ale děkuji za zklidnění situace.
A ještě poslední poznámka. To strašení Václava Klause před majetkovými nároky na základě Lisabonské smlouvy se prokázalo jako zcela smyšlené. Už mimo jiné i proto, že výjimka z Lisabonské smlouvy sjednána není. Lisabonská smlouva platí pro Českou republiku jako celek a nikdo žádné takové nároky, kterými byli strašeni lidé v České republice, nevznesl. To je nejlepším důkazem, že žádné takové nároky, které by bylo možné opřít o Lisabonskou smlouvu, neexistují. Takže prosím, nestrašme tady žádnými smyšlenými nároky a neobviňujme Evropskou unii, že nerespektovala jakékoli sliby nebo závazky vůči České republice. Bylo to naše rozhodnutí, že nechceme výjimku z Lisabonské smlouvy. ***